autor: elvisfan
Zaklepání na dveře Toma probudilo a on se pomalu zvedl a došoural se ke dveřím, natáhl se po klice zrovna ve chvíli, kdy se ozvalo další zaklepání. Otevřel dveře a byl přinucen několik kroků poodstoupit, jak se na něj Bill náhle vrhnul. Okamžitě kolem něj omotal své paže a zavřel oči, zatímco zabořil nos do jeho havraních vlasů.
„Ehm… Bille?“
Bill vzdychl. „Hm?“
„Jestli je tohle tvůj způsob, jak říct sbohem, napsat to esemeskou, nebo tak něco, by bylo mnohem milejší.“
„Ne.“ Bill zvedl hlavu z Tomova nahého ramene a své ruce kolem jeho pasu sevřel ještě pevněji. „Neříkám ti sbohem, dokud opravdu nebudu muset,“ řekl tiše.
Dokonce i ve ztmavlém pokoji byl Tomův úsměv nezaměnitelný. „Jo?“
„Jo.“ Billovy rty se zkroutily do úsměvu těsně předtím, než se jemně přitiskly k Tomovým. „Já vím, že to pak bude mnohem těžší, až odejdeš, ale… bylo by daleko těžší tě každý den vídat a nebýt s tebou.“
„Ještě před několika vteřinami jsem byl přesvědčený, že mi řekneš, že mě už nikdy nechceš znovu vidět.“
Bill se zasmál. „To zní příšerně pesimisticky, Vaše Výsosti.“
Tom zasténal. „Ty víš, že nemusíš…“
„Já vím.“ Bill přesunul své ruce kolem Tomova krku. „Jen si dělám legraci.“
„Víš, technicky je to Vaše Královská Výsos…“ Tom zavrčel, když mu bylo prudce zataháno za pramen vlasů. „Dělám si legraci.“
Tomova ústa na Billových byla něžná, dotek jeho rtů měkčí, než kdy Bill zažil. Okamžitě odpověděl, cítil, jak Tom pronikl do jeho pootevřených rtů a lehce kopíroval pohyb jeho jazyka. Chytil se ho pevněji a sám se přitiskl blíž. Poté se jen lehce odtáhli a Tom si s povzdechem položil hlavu na Billovu.
„Chyběl jsi mi,“ zašeptal.
„Taky jsi mi chyběl.“ Bill k sobě přitiskl jejich rty ještě jednou, než si konečně všiml jejich okolí. „Proč je tady taková tma?“ Zeptal se. Pak vykulil oči. „Ty jsi spal?“
„Myslel jsem, že mě film udrží vzhůru, než přijedeš,“ vysvětloval Tom. „Ale můj mozek si myslí, že jsou čtyři hodiny ráno, takže…“
„Běž zase spát.“ Bill se začínal odtahovat. „Jen mi napiš, až…“
Tom si Billa přitáhl zpátky k sobě. „Mohl bys zůstat.“
Bill se usmál s dlaněmi na Tomových bicepsech. „Mohl bych?“
„Samozřejmě.“
Bill se otočil, našpulil rty a studoval zavazadlo, které nechal stát na chodbě. Otočil se zpátky k Tomovi se zamrkáním.
„Nevadí, pokud použiju tvou koupelnu?“ Zeptal se sladce.
Tom se zasmál. „Vůbec ne.“
Tom zavřel dveře, zatímco Bill dovnitř dotáhl své zavazadlo, vytáhl z něj několik věcí a vzal si je s sebou do maličké koupelny. Tom zavřel svůj laptop a odložil ho na stůl, než se vydal připravit postel a vklouznul zpátky pod deku. Dveře od koupelny se otevřely a Bill pelášil do postele.
„Bože, to je zima.“ Zarazil se, a pak přes Toma přelezl na vzdálenější stranu postele. „Proč si myslí, že je dobrý nápad během prázdnin vypínat topení, to vážně nechápu.“
„Jsem si jistý, že jsem předtím viděl svůj vlastní dech.“
„Budeš mě prostě muset zahřát.“ Bill se zahihňal a štípnul Toma do paže, než mohl odpovědět. „Buď hodný.“
Tom omotal ruku kolem Billova pasu a přitáhl si jej blíž, než mu vtiskl polibek na rameno. „Neřekl jsem ani slovo.“
„Jsi unavený, pamatuješ?“
„Ano,“ ušklíbl se Tom. „Moc unavený.“
Jejich dech upadl do společného, jemného rytmu a Bill se uvelebil v Tomově hřejivém objetí a přitiskl se k němu každým centimetrem svých zad.
„Co tě přinutilo změnit názor?“
Bill pomalu otevřel oči a jemně se do tmy usmál.
„Po celou cestu zpátky jsem si nebyl jistý, co chci,“ přiznal. „Ale jakmile jsem vystoupil z vlaku, tak jsem to věděl.“
Bill ucítil, jak jej Tom chytil za ruku a propletl jejich prsty dohromady na jeho břiše.
„Byl jsem nadšený, že tě konečně zase uvidím,“ řekl. „A věděl jsem, že bych si ten pocit chtěl udržet ještě o něco déle.“
Zvyšující se počet a intenzita hlasů na chodbě Billa navrátily do bdělého stavu. Pomalu otevřel oči a sevřel svůj polštář pevněji. Zamračil se, když pod sebou ucítil něco tvrdého a nepohodlného. Podíval se, a oči se mu rozšířily při pohledu na paži, která mu nepatřila a jež mu vyčnívala zpod těla. Na tváři se mu pomalu vytvořil úsměv a po otočení hlavy vedle sebe spatřil spícího Toma. Řasy mu ležely na lícních kostech, jednu ruku měl položenou na hrudi a druhou měl uvězněnou pod Billovým tělem. Bill se přisunul blíž, přitulil se k Tomovu boku a položil si hlavu na jeho rameno. Jeho dlaň se na Tomově břiše zvedala a klesala spolu s jeho dechem.
Aniž by otevřel oči, Tom se zhluboka nadechl. Jeho ruka našla Billovu a lehce ji ospale poplácal. „Dobré ráno,“ zamumlal, hlas měl zdrsnělý a ospalý.
Bill vzdychl. „Dobré ráno.“
Tom otevřel oči a hleděl do stropu, měl pocit, jako by cosi… bylo špatně.
„Bille?“ Neohrabaně natočil hlavu Billovým směrem, rty se mu zkroutily do úšklebku při pohledu na Billův ospalý úsměv. „Necítím ruku.“
Bill se zahihňal. „Za to můžu já,“ přiznal zahanbeně. „Tak trochu jsem na ní ležel, když jsem se probudil.“ Na okamžik se zarazil. „Vlastně, hádám, že na ní pořád ležím.“
„Hm.“
Tomovi se podařilo pomalu zvednout necitlivou končetinu, a ruka mu s plácnutím přistála na Billově rameni. Bill vyprskl.
„Jak romantické.“
„Počítá se hlavně myšlenka, ne?“
Bill se usmál a naklonil hlavu pro polibek na dobré ráno. Tom mu olízl spodní ret a rychle to vzal dál. Bill brzy našel sám sebe na zádech a hluboce vzdychl, jak se rychle vzájemně zapletli do úst toho druhého. Tom se přesunul nad něj a Billovy prsty lehce sjely po jeho zádech. Tom vtiskával malé polibky po celé délce Billova krku, a až když Bill ucítil, jak pomalu roztahuje nohy, zakňoural a dlaní Tomovi zatlačil proti hrudi. Tom zvedl hlavu, okamžitě si začal dělat starosti, když spatřil, jak si Bill kouše spodní ret.
„Co se děje?“ Zamračil se s dlaní na Billově břiše.
Bill se na vteřinu odvrátil, než se setkal s Tomovýma zvědavýma, čokoládově hnědýma očima. „Johanna.“
Tom překvapeně trhnul hlavou. „Co je s ní?“
„Je to tvoje snoubenka, Tome,“ odpověděl tiše Bill. „Bez ohledu na to, co k ní cítíš, nebo necítíš, možná bychom neměli… tohle dělat.“
Tom držel jeho pohled ještě o vteřinu déle, než mu poklesla hlava a opřel se čelem o Billovo.
„Omlouvám se,“ zašeptal Bill.
„To je v pořádku,“ přikývl Tom. „Chápu to.“
„Ne, že bych nechtěl.“
Tom se zazubil a krátce polapil svými rty ty Billovy. „To je utěšující.“
Bill se uchechtl, zatímco se Tom posadil. Brzy se začal červenat pod Tomovým intenzivním pohledem, který pomalu postupoval od okraje Billových černých boxerek směrem vzhůru po jeho bledém těle. Zvědavě naklonil hlavu, jakmile se očima dostal až k Billově tváři.
„Nikdy předtím jsem tě neviděl bez make-upu.“
Bill zakňučel a pokoušel se schovat za své dlaně, jen aby mu je Tom ihned odtáhl. „Takhle brzo vypadám nejspíš hrozně.“
„Nemožné.“ Tom se naklonil a spojil jejich rty v polibku. „Jsi nádherný,“ zašeptal.
Bill se rozzářil a naklonil hlavu pro další polibek. Pootevřel rty a vzdychl, jakmile se jejich jazyky jemně propletly. Když se od sebe odtáhli, položil dlaň na Tomovo strniště a jejich pohledy se setkaly.
Zvuk mobilního telefonu je přinutil otočit se k Tomovu nočnímu stolku a Bill se ušklíbnul nad kamarádovou esemeskou.
Andy: jsem zpátky a nudím se. kdy dorazíš?
Bill se rychle oblékl do oblečení z předchozího dne a pokusil se zkrotit své neposlušné vlasy, než naházel zbytek věcí zpátky do svého zavazadla. Jakmile vstal, ocitl se zpátky v Tomově náručí.
„Tohle ještě dělat můžeme, že?“ Zamumlal mu Tom do ucha.
Bill se usmál, otočil se a rukama vklouzl kolem Tomova krku. „Ano.“
Tom naklonil hlavu a otřel o sebe jejich rty. „A tohle?“
„Uhm.“
Jejich ústa se znovu setkala, tentokrát na delší dobu, a byl to Bill, kdo zašel dál.
„Tohle taky.“
O několik hodin později se Bill váhavě setkal s kamarádovýma očima, zatímco si namočil hranolku do kečupu. Andyho vlastní hranolka mu visela z úst.
„Takže… jako…“ zakoktal se. „Skutečná královská rodina? Jako… trůny a zámky a tohle všechno?“
„No, vlastně jsme jeho bytové uspořádání neprobírali,“ odfrkl si Bill. „Ale jo, hádám, že asi jo.“
„Vole!“ Andy se během žvýkání zazubil. „Tvůj přítel je…“
„Ne tak nahlas,“ zasyčel Bill a pohledem přejel plnou jídelnu.
„Tvůj přítel je zatracený princ!“ Zašeptal Andy.
„A vy si to necháte pro sebe, ano?“ Bill se podíval z jednoho kamaráda na druhého. „Říkal, že je v pohodě, pokud vám to řeknu, ale byl by raději, kdyby to nebylo všeobecně známé po celé škole.“
„Jasně,“ pokrčil Andy rameny. „Ale pořád je to pěkně cool.“
Bill se podíval na Gustava, který byl až do této chvíle zticha, a okamžitě ten výraz na jeho tváři poznal.
„Okay, Gustave, tak ven s tím.“
„Bille, jsi si tímhle jistý?“ Zeptal se Gustav. „Pojďme na chvíli zapomenout, že tvůj nový přítel je vlastně zasnoubený s někým jiným. Bille, já tě znám. Ty budeš… ksakru, už teď jsi do něj nejspíš napůl zamilovaný. Jak se budeš cítit za šest měsíců, až se Tom vrátí do toho svého úplně jiného života?“
„Budu to nenávidět,“ přiznal Bill. „Gusi, já vím, že to nedává žádný smysl, ale… i když je to jen na pár měsíců, chci je strávit s Tomem. Já vím, že to bude muset skončit, a ano, nejspíš to bude bolet víc než cokoliv, co jsem kdy cítil, ale…“
„Ale chceš být s Tomem.“
Bill přikývl. „Chci.“
„Nelíbí se mi to.“ Gustav se opřel a překřížil si ruce na hrudi. „Mám Toma rád. Je to dobrý kluk a očividně mu na tobě hodně záleží, ale…“ Zavrtěl hlavou. „Celá tahle věc se mi nelíbí.“ Protočil oči nad tím připitomělým výrazem na kamarádově tváři. „Nedívej se na mě tak, Bille. Jsi můj nejlepší kámoš a je moje práce na tebe dohlížet. Bude ti naprosto mizerně, jakmile odpromujeme a Tom se vrátí domů.“
Bill vstal a obešel stůl, aby omotal ruce kolem svého věčně skeptického nejlepšího přítele.
„Jsi nejlepší, Gustave.“
Gustav držel své ruce překřížené a záda měl ztuhlá, zatímco jej Bill objímal. „Jo, jo, jo.“
„A já vím, že máš pravdu,“ řekl mu Bill. „V květnu mi bude mizerně. Ale právě teď… jsem šťastný.“
autor: elvisfan
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 42
Až Tom odjede Billovi to zlomí srdce.