autor: mohanrocks
Bill stál s ústy částečně otevřenými překvapením a stále se snažil zaregistrovat Tomova monumentální slova. Chvíli na něj zíral, skoro jako by mu dával šanci odvolat to, co řekl, opravit to a přejít to jako chybu. Jenže Tomovy rysy zdobila pouze upřímnost a Bill se cítil pohlcený tou pravdou.
„Ty… opravdu?“ Bill konečně našel hlas přes svou počáteční nejistotu.
Tom pomalu přikývl a žvýkal svůj spodní ret, očima pohlédl na podlahu. „Možná to nebyla nejlepší chvíle na to, abych to řekl, ale… Prostě jsem si myslel, že kdybys to věděl, nemusel bys předpokládat to nejhorší,“ odkašlal si a nervózně přešlápl z nohy na nohu.
Bill si všiml Tomových jemných pohybů a řeči těla a uvědomil si, že Tom je znepokojený, protože mu to neřekl nazpět. „Tome…“ Bill zadržel úsměv.
„Jo?“ Řekl Tom nevrle, zvedl obočí a snažil se tvářit neutrálně.
„Miluju tě,“ slova plynule vyklouzla z jeho jazyka, jako by tu frázi už říkal dříve a nyní ji použil pouze jako neformální připomenutí. Ale váha těch slov, jež se usadila na jeho hrudi, byla nová, masivní, ale zároveň teplá a pohodlná.
Úsměv, jenž se rozšířil na Tomových rtech, byl široký a nefalšovaný a jeho zuby se zaleskly, když Billa objal v těsném objetí. „Bože, už jsem začínal šílet, že necítíš to samé.“
„Děláš si srandu? Kurva, jak bych nemohl,“ zamumlal Bill do Tomova krku a zavřel oči, aby plně absorboval objetí.
„Já… já to nikdy dříve nikomu neřekl,“ Tom polkl po svém přiznání a tváře mu zčervenaly.
Bill se snažil zůstat klidný, ale srdce mu tlouklo stále hlasitěji a jeho nohy začínaly být vratké. „Nikdy…?“
Tom jen zavrtěl hlavou a stiskl Billa pevněji. „Sakra, je to normální, cítit se takhle příšerně vyděšeně a zároveň šťastně?“ Zasmál se slabě.
„Přesně taková láska je, myslím…“ Bill se lehce usmál a zvedl hlavu, aby se Tomovi podíval do očí. „Jsi dost šťastný na to, aby ses obával, že něco zpackáš nebo ztratíš,“ pokrčil rameny Bill. Nebyl to ten nejlichotivější popis lásky, ale určitě to sedělo k jejich situaci.
„Co je na tom potom tak skvělého?“ Zašeptal Tom a díval se Billovi do očí, zatímco mu prsty přejížděl po páteři.
„Tohle…“ Zašeptal Bill a přitiskl své rty na Tomovy ve zbožném polibku. „A tohle,“ přejel rty podél Tomovy čelisti, čímž mu způsobil zachvění po celém těle. „Vlastně je tady spousta požitků,“ Bill zavrtěl obočím a rozesmál se, když Tom krátce protočil oči.
„Proč mi teda některé z nich neukážeš? Mám čas,“ Tom jej zatahal za paži a plácl jej po zadku tak silně, až Bill na protest zasténal.
„Jdi do prdele,“ posmíval se mu Bill a třel si bolavé místo.
„Hm… do tvojí? Proč ne,“ rozesmál se Tom volně.
Bill na něj tvrdě zazíral, ale připitomělý úsměv na jeho rtech se ukázal i proti jeho vůli. „Ach, jen počkej, teď otřesu tvým světem,“ Bill vstoupil do ložnice a lákavě na něj pohlédl přes rameno.
Tom se ušklíbl a hodnotil Billovo tělo, když se pro něj opět svlékal, zatímco si mnul bradu a našpulil rty. „To doufám.“
Tom se ušklíbl a hodnotil Billovo tělo, když se pro něj opět svlékal, zatímco si mnul bradu a našpulil rty. „To doufám.“
—
„Musíme si promluvit,“ ozvalo se přes telefon Bushidovo zavrčení, které účinně zničilo Billův horký šálek čaje, jenž si dával ve své oblíbené kavárně. Pracoval na svém výzkumu, který se v současné době skládal ze statistik smrtelných úrazů, zaznamenaných za jeden rok v oblasti bojů. Nebylo pro něj moc uklidňující číst takové věci, ale snažil se být velmi objektivní a zapomenout na skutečnost, že by mohl být jednou z těch statistik, kdyby nebyl opatrný.
Bill se zhluboka nadechl a připravil sám sebe na to, co mělo přijít. „Poslouchám,“ odvětil suše.
„Za prvé, nelíbí se mi tvůj postoj a nelíbí se mi, že se snažíš svést mého nejlepšího rváče jako malá děvka,“ řekl Bushido drsně.
Bill se musel kousnout do rtu, aby se na něj ihned neosopil, to by nepomohlo ani jemu, ani Tomovi. „Myslím, že máš jen nějaký špatný dojem,“ řekl prostě.
„Já myslím, že mám docela jasnou představu o tom, co se děje. Ty, neustále píšící a volající Strikerovi a snažící se ho dostat do postele a kurvit jeho koncentraci. Je to ubohé a já potřebuju, abys s tím přestal.“
„Jsme přátelé a já se svými přáteli mluvím, Bu. Je mi líto, ale to opravdu není tvoje věc, jestli spolu my dva často mluvíme. On dělá svou práci a já zase svou,“ Bill zkřížil nohy a vcucnul si mezi zuby vnitřek tváře.
„To není to, co mi říkal včera v noci a on mi nelže,“ trval na svém Bushido stále naštvaným tónem.
Bill zaklel nad Tomovým výběrem slov, aby se Bushida zbavil. Kdyby se snažil Bushida přesvědčit, že Tom lhal, možná by se dostal zpět do Bushidovy přízně, ale Tomova hlava by byla na špalku. To nepotřeboval zrovna před svým velkým bojem, který měl být už za pár dní. Takže udělal to, co musel.
„Fajn…“ povzdechl si. „Neměl jsem v úmyslu, aby se to stalo.“ Jeho tón byl přesvědčivý, protože, no, to byla pravda.
„To říkají všichni,“ Bushidův ponurý hlas se ozval jak z telefonu, tak i zpoza jeho zad. Bill se rychle otočil a ve stejném okamžiku zavřel svůj laptop.
„Co to kurva? Ty mě sleduješ?“ Bill se na něj podíval rozhořčeně a vypjal hruď.
„Rád dávám pozor na své zboží,“ Bushido zapraskal klouby a posadil se na židli naproti Billovi.
„Nepozval jsem tě, aby sis sednul,“ Bill zvedl nos nahoru a pečlivě Bushida sledoval.
„To je mi fuk,“ Bushido pokrčil rameny a zvedl menu, aby si prohlédl nabídku nápojů.
Bill se zašklebil a zavrtěl hlavou. „A rozhodně jsem tě nepožádal, abys zůstal dost dlouho na to, aby sis mohl dát něco k pití.“
„Znovu, je mi to, kurva, jedno,“ Bushido pod stolem tvrdě kopnul Billa do nohy a věnoval mu falešný úsměv, když přišla servírka a přijala jeho objednávku černé kávy. Bill si nemohl pomoct, ale zajímalo ho, proč si Bushido vůbec prohlížel menu, když si stejně chystal dát to, co byla zřejmě jeho pravidelná objednávka. Protože je to kokot, rozhodl se Bill. Černá káva… Černá jako jeho srdce, pomyslel si Bill v duchu.
„Takže k věci,“ začal Bushido poté, co si do svého šálku nasypal umělé sladidlo. „Nemůžeš mi neustále kurvit chod mých věcí. Pokud bys pro mě nebyl tak důležité zboží, nakopal bych ti prdel a ujistil se, že jsi na černé listině v celém městě.“
„Udivuje mě, že si skutečně myslíš, že máš tak ohromnou moc,“ Bill stiskl rty do přímé linky. „Ale okay, evidentně mě potřebuješ. Takže jak se s tím vypořádáme?“
Bushidovy oči zaplály vztekem nad Billovou přímočarostí, ale pokračoval svou obvyklou zdvořilostí. „Jediný způsob, jakým si myslím, že se tohle bude dát zvládnout, je udržet tebe a Strikera od sebe dál.“
Bojovat proti výrazu paniky, který se plížil na jeho tvář, byla jedna z nejtěžších věcí, které kdy musel Bill udělat. „Přísahám, že se stáhnu. Přestanu s…“ odmlčel se a vynutil ze sebe, „s tím vším. Přestanu mu tak často psát a volat, ale je to můj trenér a myslím, že on je jediný, kdo ze mě může udělat lepšího rváče.“
„To nevíš. Nepracoval jsi s nikým jiným,“ odpověděl Bushido, ale nezněl zcela přesvědčen svými vlastními slovy.
„Ty i já to víme. On je nejlepší rváč, jak jsi sám řekl, a ty nejsi dost trpělivý na to, abys trénoval můj tvrdohlavý zadek,“ Bill zvedl vysoko obočí. „Nebo to chceš popřít?“
Bushido vypadl stále naštvaně, když svraštil své husté obočí. „Překračuješ svou hranici, kluku…“
„Přísahám, že se nechystám zasahovat do toho, co děláš. Já…“ Bill byl přerušen nečekaným hlasem.
„Bille? Je všechno v pořádku?“ Zeptal se Dr. Jost znepokojeným hlasem a posunul si brýle na kořen nosu, když se zjevil po Billově boku.
Bill polkl a pohlédl mezi tvrdým mužem před sebou a jeho váženým profesorem se skvrnou od kávy na košili vedle sebe. „Všechno je v pořádku, nebojte se. Jen si dávám drink se svým… kamarádem,“ příchuť lži na jeho jazyku byla hořká.
Bushido sjel pohledem profesora odshora dolů a zašklebil se. „Kdo, sakra, jsi?“
„Promiňte?“ Dr. Jost vytřeštil oči.
„Odpusťte mu, je z vnitřní části města a nemá ty nejlepší způsoby,“ promluvil Bill skrz zaťaté zuby a zazíral na Bushida. „Tohle je jeden z mých profesorů a můj absolventský poradce Dr. Jost. A… Tohle je Bushido,“ povzdechl si Bill a pokynul mezi nimi.
Dr. Jost nenapřáhl ruku, což bylo velmi moudré. „No… Já tě nezdržím dlouho…“ promluvil váhavě, když pohlédl na Bushidův výraz a pak zpět na Billa. „Jen jsem chtěl vědět, jak jdou tvé statistiky. Četl jsem tvůj e-mail o tom, na čem budeš dnes pracovat.“
Panika, další panika. Bill nikdy více nebyl vděčnější za Jostův sklon k tomu být nekonkrétní. „Hm, jdou dobře. Pošlu vám večer e-mail se všemi daty, která jsem shromáždil. Každopádně, už opravdu budu muset jít,“ odkašlal si a přikrčil se, když Bushido promluvil.
„Hm, na čem ten kluk pracuje?“ Zeptal se bez jakékoliv skutečné zvědavosti, jen aby způsobil potíže.
„Oh! Je to docela úžasné. Víte, pozoruje skupinku pouličních bo-“ začal Jost.
„V KAŽDÉM PŘÍPADĚ,“ Bill se zvedl na nohy se svými hlasitými slovy, poplácal Josta po zádech a vážně se na něj podíval. „Promluvíme si později, ano?“
Jost se podíval na Bushidův zpracovávající výraz a poté na Billův vystrašený a pochopil, o co jde. „Oh… Oh, bože. Prosím, omlouvám se,“ zamumlal tak, aby jej slyšel pouze Bill. „Nevěděl jsem, že tento muž je toho součástí. Už jsem na odchodu. Jsi si jistý, že budeš v pořádku?“
Bill opravdu nevěděl, jestli bude, když sledoval, jak v Bushidovi stoupá hněv. Ale, bylo by to horší, kdyby Jost zůstal, to věděl s jistotou. „Jo, budu v pořádku. Jděte, prosím.“ Jost odešel s rychlým přikývnutím a než vyšel ven, ještě na Billa naposledy pohlédl.
Mezi ním a Bushidem nastala chvíle ticha, ve které si byl Bill téměř jistý, že si načůrá do kalhot. Připravoval se utíkat, nebo Bushida udeřit do čelisti, podle toho, co by bylo jednodušší řešení.
„Ty si… děláš si o nás svůj zkurvený výzkum?“ Vykřikl Bushido ostře a udeřil pěstí do stolu, což způsobilo, že se po nich ohlédlo několik lidí.
„Prosím, můžeme si o tom promluvit někde jinde?“ Zaprosil Bill a zaryl si nehty do dlaně.
„Nemyslím si, že právě teď bys se mnou chtěl být sám…“ Bushido se zhluboka nadechl rozšířenými nosními dírkami.
„Můžu ti to, kurva, vysvětlit, ale ne tady. Prosím,“ čelil mu statečně Bill, vstal a zastrčil si věci do batohu. „No, doufám, že se mě nebudeš snažit zabít, dokud mě alespoň nevyslechneš,“ Bill mluvil nejistě a v žaludku měl čím dál větší pocit na zvracení.
Bushido se náhle postavil a protáhl se kolem Billa, jejich ramena se srazila, když kráčeli společně ke dveřím. Bill věděl, že od něj očekával, že jej bude následovat, ale opravdu by se nejraději rozběhl opačným směrem. Nicméně, potřeboval tohle napravit dříve, než to bude horší a dozví se to Tom. Nemohl to zjistit takhle, nepochopil by to.
Bill musel téměř běžet, aby s naštvaným Bushidem udržel krok, a když vystoupali po schodech k pěknému bytu, Bill neměl ani šanci zjistit, kde to vlastně jsou, než byl zatlačen dovnitř. Zakopl o vlastní nohy a narazil do zdi před sebou, až si musel promnout loket, co si narazil.
„Kde to jsme?“ zamumlal pokorně a uklidňujícím tlakem si loket stiskával.
„V mém bytě,“ Bushido jej popadl za bundu a zatáhl do obývacího pokoje, kde jej vtlačil na gauč. „Měl by ses cítit poctěný, opravdu, žádný z chlapů dokonce ani neví, kde je,“ ušklíbl se Bushido.
„Proč jsi mě sem přivedl?“ Bill se narovnal do sedu a nenáviděl sám sebe za to, že vůbec přemýšlel o pokládání otázek v takovéhle chvíli, natož aby se na ně skutečně ptal.
„Protože tu mám všechny sračky, které bych potřeboval v případě, že bych tě chtěl zmlátit a nepřestat. Nerad za sebou nechávám nepořádek,“ Bushido zapraskal klouby a posadil se na protější křeslo.
Bill poprvé pocítil, že se nachází ve skutečném nebezpečí. Ani Tom by ho nezachránil, protože neměl tušení, kde je. Než aby se poddal svému strachu, prostě přikývl a pohlédl dolů na střapce svého šátku. „Dáš mi alespoň šanci to vysvětlit?“
„Máš pět minut na to, abys mi řekl, co si, kurva, myslíš, že děláš. Potom se rozhodnu, jestli to stojí za to, nebo ne,“ přikývl Bushido a s kamenně chladným výrazem.
Bill si olízl rty, než začal rychle mluvit. „Jsem postgraduální student a potřeboval jsem téma pro svůj projekt. Vyžaduje to spoustu času a práce a no, když se všechno tohle stalo,“ pokynul mezi ním a Bushidem, „uvědomil jsem si, že už opravdu tolik času mít nebudu. Nejen to, ale to téma je tak fascinující a já jsem si nechtěl nechat ujít příležitost dozvědět se…“
„Oh, takže tohle je pro tebe jen zatracený vědecký experiment?“ Bushido zvedl hlas.
„Ne, ne, ne!“ Trval na svém Bill s rozšířenýma očima. „Jen jsem si myslel, že když už bojuju, mohl bych taky něco z toho využít do školy! Já se tak zatraceně omlouvám… Vložil jsem do školy spoustu peněz a tvrdě jsem pracoval, nemohl jsem to prostě všechno vzdát. Potřeboval jsem, aby fungovalo obojí. Je to můj život…“ Bill si promnul zátylek a zamračil se.
„Takže nás všechny prodáváš, abys získal zasranou dobrou známku?“ Bushido vstal a Bill se přikrčil a zadržel dech, aby znovu začal dýchat, když Bushido začal přecházet sem a tam.
„Tak to vůbec není. Neprodávám vás, vaše jména a popisy nebudou nikde zmíněny, to ti, kurva, přísahám! Jen musím dokončit školu, a zároveň dělat cokoliv, co po mně budeš potřebovat… Přísahám, že bych tohle neposral pro tebe ani kohokoliv jiného…“ Billův hlas se silně třásl, ale myslel vážně každé slovo.
Bushido se zastavil přímo před ním s pevně sevřenou čelistí. „Tohle není něco, co by se mělo studovat, nebo o čem by se mělo psát, ty zasraný idiote. Tohle je nebezpečné, je to nelegální a ty jsi toho všeho součástí. Nejsi lepší než my ostatní jen proto, že jsi nóbl vzdělaný člověk, který v tomhle oboru dostane dobrou známku!“
Bill se zamračil a zavrtěl hlavou. „To je právě to, jsem toho součástí! Opravdu si myslíš, že bych napsal něco, v čem bych sám sebe obvinil? Ne. Stejně jako bych to stejné neudělal nikomu z vás. Jen sbírám statistické údaje a provádím pozorování. Je to, kurva, anonymní!“ Bill měl blízko k slzám, když ze sebe dostával všechna slova. „Nedělám to proto, abych byl záludný nebo podezřelý… Dělám to proto, že…“ odmlčel se, když si všiml zarámovaného obrazu Bushidovy tmavovlasé dcery. Bushido následoval jeho pohled a poté se jejich oči setkaly. „Dělám to, co musím udělat, abych ve svém životě udržel kousek dobra a naděje,“ promluvil Bill pomalu a slova viditelně prosakovala do Bushidovy mysli.
Tmavé oči se vrátily k obrazu malé holčičky a Bushido sklopil hlavu. „Do prdele s tebou… Do prdele! Nemůžu, kurva, vystát, že o mně tohle víš. Nenávidím to…“ zavrčel si pod vousy a Bill se přikrčil s pomyšlením, že se vydal špatnou cestou při vysvětlováním svých záměrů.
„Já… Omlouvám se…“ zamumlal Bill a drsně si otřel tvář, když se mu na ní objevila slza, a naděje, kterou ještě měl, začala pomalu mizet.
„Nebreč, ty hloupé děcko,“ Bushido zavrtěl hlavou a posadil se s hlavou v dlaních. „Nechystám se ti ublížit. Alespoň ne dneska.“
Bill rychle zamrkal a zíral na Bushida s nejistým výrazem, držel pevně jazyk za zuby.
„Já… Pořád jsem tak nasraný, že sotva vidím rovně, ale chápu tě, Prissi. I když mě moc bolí to přiznat, chápu tě. Nelíbí se mi to. Vlastně to zasraně nenávidím, ale… prostě to chápu. Chápu, že děláš, co musíš dělat. To je ohavnost světa, ve kterém žijeme. Je nemilosrdný a vražedný,“ přejel si rukou přes své krátce střižené vlasy.
Bill si promnul rty a souhlasně přikývl, ale neodvažoval se promluvit nahlas. Nervózně poklepával nohou o zem, protože ještě neměl pocit, že je z toho zcela venku.
„Od chvíle, kdy ses k nám přidal, jsou s tebou jen problémy. Neposloucháš, strkáš svůj nos, kam nepatří a ještě ani nejsi tak skvělý rváč, ale,“ Bushido obrátil oči v sloup a nakonec se Billovi podíval do tváře. „Ale, kurva, něco v sobě máš. Něco, kvůli čemu tě ještě nemůžu nechat jít.“
„Já vím… Skutečnost, že vypadám jako holka, ale mám úder jako chlap…“ vydechl Bill a pevně zavřel oči.
„To ani není ono. Myslím, ne všechno z toho,“ Bushidův tón byl rozporuplný. „Tak podívej, nemůžu podpořit to, co děláš a jestli tě uvidím i jen s poznámkovým blokem nebo s tužkou během tréninku, tak to z tebe opravdu vymlátím. Bez váhání,“ Bushido se na něj vážně podíval. „Ale to, co děláš ve svém volném čase, je tvoje zasraná věc. Znáš následky, pokud cokoliv z toho, co děláš, nějak ovlivní mě nebo můj tým. Potom už nebudu tak chápající, Prissi, to kurva přísahám, že nebudu.“
„Já vím, já vím… Kompletně tomu rozumím, opravdu,“ Bill důrazně přikývl. „Děkuju ti…“ ta slova k tomu úplně neseděla, když mu Bushido v podstatě vyhrožoval, ale věděl, že tady jsou stále věci, za které mohl být vděčný.
„Ještě mi neděkuj. Mám pár podmínek…“ Bushido se opřel o gauč a Bill se opět napjal.
„Za prvé, budu pravidelně kontrolovat Strikerův telefon, abych si byl jistý, že držíš slovo a nesnažíš se mu dostat do kalhot. Za druhé, tvůj další boj musí být bezchybný. Nechci tě vidět dole vícekrát než jen na pár okamžiků a budu mít s tebou taky několik tréninků, abych si byl jistý, že to bereš vážně,“ vyložil Bushido svá pravidla a Bill rychle přikývl. Opravdu nebyla tak nesmyslná.
„Dál, žádný z chlapů nebude vědět o tom tvém malém, pitomém výzkumu. Jen by jim to zamotalo hlavy a byli by kolem tebe nervózní, přirozeně,“ Bushido se na něj podíval s mírným odporem. „Neměli by vědět, jakého podrazáka mají ve svém týmu.“
Bill držel v sobě jakoukoliv odpověď, protože věděl, že Bushido ze sebe stále ještě upouští nahromaděnou páru. „Ano, pane. Nikomu nic neřeknu.“ Upřímně, neuvěřitelně se mu ulevilo, že Bushido nespěchal na to, aby to řekl Tomovi.
„Já vím, že to pracuje ve tvůj prospěch, pokud o tom všem Striker neví. Já vím, že by mu to hodně vadilo. Takže, jelikož je tvůj trenér a můj člověk na vydělávání peněz, nebudu tě ještě házet pod autobus… Nicméně jestli uklouzneš a posereš to, s radostí mu to řeknu a ty se budeš potýkat s důsledky. Ve skutečnosti by to bylo kurva radostné, vidět ho, jak se obrátí proti tobě,“ Bushido se beze studu ušklíbl.
„A-ano, Bushido…“ Bill pomalu přikývl a masíroval si spánky. „To všechno je fér.“
„No, je to tak dobré, jaké to bude,“ pokrčil Bushido rameny. „Dlužím ti ten nejmenší kousek slitování, s ohledem na to, že pro mě držíš mé tajemství a nehodil jsi mi to na hlavu,“ pohlédl na fotografii. „Ale já nedávám druhé šance, kluku, a myslím, že mi budeš věřit, když tohle řeknu, že?“ podíval se Billovi zpříma do očí.
„Věřím tomu, ano… Ještě jednou děkuju. Za to, že, no, jsi tohle nechal dělat a, no, že jsi mě nezabil,“ řekl Bill vážně a poskočil, když se Bushido rozesmál.
„Jo, žádný problém,“ vstal a vzdychl. „Jsi zatraceně otravný, ale…“ poplácal Billa tvrdě po rameni. „Jen se snaž, aby sis mě nedostal na špatnou stranu. Opravdu ti nechci ublížit, překvapivě… Ale nedokážu sám sebe zastavit, když se dostanu do určitého bodu.“
Bill byl zaskočen Bushidovým přiznáním a měl prchavou myšlenku, jak by bylo fascinující mít tohohle chlapa na terapeutickém sezení. Ta myšlenka se okamžitě vypařila, když si uvědomil, že by s sebou musel mít při každém setkání zbraň, v případě, že by se mu věci vymkly z rukou. Bushido se potřeboval naučit zvládat svůj vztek, to bylo jisté, ale bože chraň tu duši, která by se mu to kdy opovážila říct, protože by se pravděpodobně nedožila rána.
„Už se mnou nebudeš mít žádné problémy. Jen… neumím moc poslouchat a často něco podělám. Vím to o sobě. Ale opravdu, opravdu budu dělat všechno, co budu moct, abych dodržel tvé podmínky. Slibuju,“ Bill zkroutil rty do strany a pomalu natáhl ruku.
Bushido se lehce ušklíbl a zkřížil ruce na prsou, čímž odmítl Billovo potřesení rukou. „Budu ti věřit, když mi to dokážeš. A teď vypadni a předstírej, že jsi nikdy neviděl můj byt.“
Bill nezaváhal a okamžitě se dal na odchod. Spěchal ke dveřím, zavřel za sebou a vrhl se do nejbližší uličky, než okamžitě vyzvracel všechno, co měl v žaludku. Stres a panika byly příliš mnoho a strach a nejistota, která v něm stále byla, a opět mu převrátila žaludek, a to i po té, co už ze sebe všechno dostal. Sklouzl podél zdi, otřel si ústa hřbetem ruky a snažil se popadnout dech.
Život se právě stal nekonečně složitějším.
autor: mohanrocks
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Tak tohle bylo opravdu špatné…Bushido má teď Billa v hrsti jako nikdy, stačí jedna chyba a je háji… A to zrovna teď, po tom krásném vyznání na začátku, po tom co Bill vyhrál svůj první boj, když má na své straně Gustava…
Opravdu se o Billa bojím a nemám ponětí, jak by se z toho mohl dostat. Možná by prostě měl Tomovi všechno přiznat sám, než mu to Bu vyloží po svém…A varovat Gustava, protože Bu už byl u nich doma…
Panebože, ten Jost to ale zbabral…
Děkuji moc za překlad, nemůžu se dočkat dalšího dílu…
Wow, tak tohle bylo celkem drsné! Ačkoli se Billovi nakonec nic nestalo, tak i tak jsem z toho lehce v šoku a trochu vyklepaná. Nechtěla bych být na Billově místě ani za nic! Ve chvíli, kdy Jost začal říkat, co že to Bill zkoumá, jsem se zasekla a měla jsem strach číst dál. Byla jsem si tak jistá, že Bushido Billa zmlátí tak, že se ani nepostaví. Strašně jsem se bála, že po tomhle dílu bude na delší dobu všechno ztraceno, ale ulevilo se mi, že se to celkem vyřešilo. Samozřejmě že není nic v pořádku, protože teď si bude Bushido na Billa dávat nejspíš sakra velký pozor, ale ve finále mohlo být všechno daleko, dalko horší, takže jsem ráda za to, co je. Nakonec to nedopadlo nijak katastrofálně, i když se to ze začátku opravdu zdálo. Ale celou dobu, kdy byl Bill u Bushida doma, jsem jen trnula, kdy se co stane.
No, teď jsem jen zvědavá, zda se Tom někdy dozví o Billově výzkumu a hlavně co na to řekne. Upřímně si říkám, že by Tom nemusel vyvádět, vždyť o co jde? 😀 Beru to z té strany jako Bill – potřebuje svůj život nějak skloubit dohromady, aby zvládal školu, která je pro něj důležitá a aby mohl dělat všechny tyhle věci do kterých se zapletl, a tahle cesta je nejjednodušší. Upřímně si myslím, že by se Tom kvůli něčemu takovému vztekat vůbec nemusel, ale to, že to tak cítím já, nejspíš neznamená, že by to tak měl cítit i Tom. V tomhle opravdu nemám tušení, jak to jednou vezme. Ale nikde nejsou jména, navíc Bill všechno do podrobností stejně nemůže popsat, tak nevím, proč by kvůli tomu měl někdo dělat scény. Ale tak já do těchto věcí fakt nevidím a stále nedokážu pochopit, proč Bushidovi tak šíleně vadí představa Toma s Billem. 😀 Dobře, teď před Tomovým bojem a kvůli jeho koncentraci bych to i pochopila, ale stále nechápu, proč mu jen ta myšlenka tak vadí, je to děsné.
Moc se těším na další díl a Tobě Zuzu díky za překlad! 🙂
Myslela som si, že Jost je dosť inteligentný na to, aby si podľa Anisovho vzhľadu uvedomil, že je to niekto koho Bill skúma a že má držať hubu:( ale náhoda je blbec a čo sa posrať môže, to sa aj poserie. Je mi Billa strašne ľúto. Mal by o tom svojom výskume Tomovi povedať:(
Tá kontrola Tomovho mobilu by nemal byť veľký problém, stačí disciplína, poctivo vymazávať smsky a hovory:) To sa dá naučiť.
Strašne sa mi páčil Tom ako sa klepal, keď mu Bill nevyznal lásku hneď:D bol zlatučký.
Ďakujem za kapitolu a teším sa na pokračovanie…
Tak to se Bill dostal do prekerné situace jen jsem zvědava jak to bude z Tomem.
Anis se zachoval fer, toho si opravdu povazuji. Bill ma obrovskou moc, pokud uvede v te praci nejaka jmena, ohrozi celou Buovu zivnost. Takze myslim, ze vztek, ktery prepadl Anise je pochopitelny. Opravdu jsem cekala, ze Billovi nareze. Aaach, proste respekt xD on je tak uzasny 😀 😀 Bill je taky uzasny, dokaze se vykecat snad ze vseho 🙂 akorat jsem zvedava, jak budou pokračovat v komunikaci s Tomem, snad si poridi druhy mobil 😀 a trochu vic se obavam Tomovo reakce na Billuv vyzkum. Myslim, ze to dost pohne s jejich vztahem :/
Dekuji mnohokrat za preklad ^^
Tak nejdřív to krásné mezi Tomem a Billem na začátku… A pak takový strach o to, jak to dopadne mezi Billem a Buuu…
Bojím se, co se z toho všeho vyklube :/ A hlavně co na ten výzkum Tom? Rozhodně to bude mít ještě svoje následky 🙁
Děkuji moc moc moc za překlad a těším se na pokračování, ta povídka je fakt úžasná 🙂
Tak krásnej začátek a pak to ten Bu zase pokaká 😀 :O 🙁 Bushido! A Jost, ten tam chyběl 😀
už jsem myslela, jak to nemůže být horší a pak se odnikud vyklube tenhle chlápek a Billa prokecne ohledně výzkumu :O Ten Doktor nám byl čert dlužen! :O A já se bála, že Bushido vytáhne nějaký boxer a jednu Billovi přetáhne, to že si ho vezme do bytu mě ani ve snu nenapadlo. Jistě, je milující, pečující otec, ale zároveň velice výbušný cholerik! Měl by chodit na terapie! :O Sebeovládání, chlape! Boha! Těm našim Kaulitzkům se pořád něco plete do vztahu 🙁 A jakožto čerstvá čtenářka Billshida mě okamžitě napadaly různě Billshido věci 😀 Zatraceně 😀 Jistě že na Billovy něco je! Ale nejsi v Billshido povídce,. takže… nezkoušej ho nabalovat! :O Vůbec se mi nelíbí to, že ho chce taky trénovat! A to, že bude kontrolovat Tomův mobil! To mu nestačí, že pro něj otročí? Že pro něj bojují, aniž by si mohli vybrat? Ukradl jim životy!!!! Je to tak! Zakazuje jim spát spolu, chodit spolu, mluvit spolu, trénovat spolu, telefonovat si, smskovat si,líbat se, objímat se apod. věci. A co? Co to bylo?
Nicméně jestli uklouzneš a posereš to, s radostí mu to řeknu a ty se budeš potýkat s důsledky. Ve skutečnosti by to bylo kurva radostné, vidět ho, jak se obrátí proti tobě. To by Tom neudělal! Že ne? Že by nelezl Bushidovy do zadku i při takovýhle věci?! _:O Jistěže ne! Já jen vůbec netuším, jak tohle může dopadnout! Budou muset Bushida a jeho lidi zabít! :O Udělat sirotka z jeho dcery :O Nebo utéct na Bali, přejmenovat se a udělat si trojitou plastiku! :O Billova tvář je na tohle moc krásná! :O Mohanrocks, ty jsi tak geniální! :O (nenávidím/miluju tě za to, že píšeš takovéhle zapeklité povídky)
Mockrát děkuju za překlad, Zuzu! :O :3 Už jsem si všimla dalšího překladu tady na blogu, něco Vánočního, že? :O Snad budu mít dneska čas si ji přečíst! :3 :3 Ať se taťka zpozdí o další hodinu! 😀
Tak toto bolo drsné! Na začiatku mi bolo Billa v podstate ľúto, že musí až takto zatajovať svoj vzťah k Tomovi a kvôli Tomovým predchádzajúcim slovám zo seba robiť niečo, čo nie.
Potom prišiel Jost a všetko pokašľal! Bože, čo ho to napadlo len tak niekomu povedať, čo Bill skúma?! Však vie, že je to nebezpečné a nelegálne a on to len tak na počkanie vykecá každému!! Teda tak to aspoň v tej chvíli pôsobilo.
Neuveriteľne som sa bála, čo bude chcieť Bushido za to Billovi urobiť a som strašne rada, že to nakoniec relatívne prijal a nikomu o tom výskume nepovie. Hlavne nie Tomovi! Aj keď mám také blbé tušenie, že nakoniec mu to povie tak či tak a že to Tom až tak dobre neprijme. No uvidíme, či sa mi to potvrdí alebo nie (v čo dúfam, že nie).
Ďakujem za preklad.