autor: mohanrocks
Gustav seděl u kuchyňského stolu s učebnicemi otevřenými před sebou a s velmi koncentrovaným výrazem ve tváři, který na něm Bill obvykle vídal, jen když si prohlížel nabídku menu rychlého občerstvení. Když Bill za sebou a Tomem zavřel dveře, Gustav dokonce ani nevzhlédl.
„Možná bychom mohli jít prostě do mého pokoje,“ zašeptal Bill Tomovi, který mu na to věnoval přísný pohled, jenž jasně naznačoval, že ne.
Bill obrátil oči v sloup, ale podvolil se. Věděl, že to musí udělat a že to bude jednodušší s Tomem po svém boku. „Ehm, co to tam děláš?“ Zeptal se Bill rozpačitě a Gustav sebou lehce trhnul.
„Oh, kámo, vůbec jsem nevěděl, že jsi přišel,“ zamumlal Gustav, aniž by zvedl svůj pohled od knihy. „Tahle opravdu žhavá holka, kterou jsem potkal minulou noc, je opravdu hodně na historii, tak jsem se rozhodl studovat, abych na ni zkusil udělat dojem.“
Nyní vše dávalo smysl. „Oh, no, nerad bych tě vyrušoval z činnosti, kterou bych naopak rád podporoval… Ale musím s tebou o něčem mluvit.“
„Může to počkat? Jsem docela zaneprázdněný. Tahle věc o druhé světové válce mi rozhodně dopomůže k sexu, pokud si to zapamatuju správně. Mohl bych dokonce dostat A z testu, jako bonus,“ zakýval Gustav obočím a Tom Billa šťouchl do bolavých žeber, čímž ho donutil hlasitě zasténat.
Gustav nad tím zvukem okamžitě zvedl hlavu a rozostřeným pohledem zamrkal na Toma. „Kdo, k čertu, jsi?“
Tom si olízl rty a udělal opatrný krok vpřed. „Já jsem Tom, Billův kamarád…“
„Óóó, jeho kamarád,“ uchechtl se Gustav a vstal. „Chceš říct, ten týpek, který konečně dostal tohohle kluka. Těší mě,“ blonďák přešel k Tomovi a trochu sebou cuknul, když se dostal blíž a spatřil, jak vysoký je. „Sakra, ty jsi stejné velikosti jak tahleta žirafa,“ Gustav pohlédl na Billa a jeho ústa se pomalu otevřela dokořán.
„Není to tak zlé, jak to vypadá, přísahám,“ začal Bill preventivně a zvedl ruce.
„Co to kurva… To jsi mu udělal ty?“ Ukázal Gustav prstem výhružně na Toma a ten rychle zavrtěl hlavou a povzdechl si.
„Opravdu si myslíš, že bych sem přišel s ním, kdybych mu to udělal?“ zvedl Tom obočí a Gustav stiskl rty.
„Tak jak se to stalo, Bille?“ Podívej se na sebe…“ Gustav přistoupil blíž a pomalu kolem svého spolubydlícího kroužil. „Někdo tě zmlátil?“
Bill se na chvíli odmlčel. Ano, někdo to udělal, ale nebylo to tak, jak si myslel Gustav. „Prosím, nech mě ti všechno vysvětlit.“
„Nebude se mi to líbit, že?“ Gustav těžce polknul a jeho rysy překryl výraz plný obav.
Bill se zamračeně podíval na Toma a pokrčil rameny, než tiše pronesl: „Ne.“
„Tak bys to měl raději rychle vyplivnout,“ Gustav si překřížil ruce na hrudi a šel se posadit do křesla v obývacím pokoji, než kývl směrem k pohovce. „Sednout a mluvit, teď.“
Jelikož Bill nikdy dříve neviděl svého spolubydlícího takhle, okamžitě poslechl a posadil se na jeden konec pohovky. Ulevilo se mu, když se Tom posadil hned vedle něj a ne na druhý konec. Posílilo to trochu jeho sebevědomí při jeho rychle slábnoucím vystupování.
„No…“ Bill si promnul prsty. „Měl bych začít od začátku?“ Bill se tázavě podíval na Toma.
„Začni od té části, která vysvětluje, proč vypadáš, jako by ti někdo naservíroval tvůj vlastní zadek,“ odsekl Gustav a Tom na něj pohlédl s přimhouřenýma očima.
„Proč mu nedáš šanci, aby mluvil? Vysvětlí to, jak nejlépe bude moct a já ti taky odpovím na cokoliv, co budeš chtít vědět,“ promluvil Tom jemným hlasem s velmi mírným náznakem varování.
Gustav se zamračil, ale držel jazyk za zuby a rty sevřel do úzké čárky. Bill se opřel o Toma, navlhčil si rty a zhluboka se nadechl.
„V tu noc, před nějakou dobou, když jsme šli do klubu s Geem a Nat, jsem narazil na Toma, se kterým jsem se už dříve setkal. Byl v uličce za klubem…“ Bill se kousl do rtu. „Bojoval. Je nelegální rváč.“
Gustav vytřeštil oči a podíval se na Toma se zvědavostí a s nádechem strachu, když se na křesle lehce odtáhnul.
„Po jeho boji… Byl jsem pěkně sjetý, jak jsem byl s Georgem a tak, a rozhodl jsem se, že by byl fajn nápad jít a říct mu ahoj,“ Bill sám nad sebou protočil oči.
„Nevěděl jsem, že jsi byl sjetý…“ zamumlal Tom a svraštil obočí s malým úšklebkem na rtech. „Myslel jsem, že jsi mě prostě chtěl vidět,“ Tom předstíraně našpulil rty a Bill se rozesmál, odolávajíc nutkání naklonit se a políbit ho na rty.
„Haló? Stále více naštvaný chlápek tady, který nedostává žádné odpovědi,“ zvedl Gustav rozzlobeně ruku.
„Promiň,“ Bill lehce zatřepal hlavou a přejel si rukou po své citlivé čelisti. „Když jsem mluvil s Tomem tu noc, ukázal se tam jeho šéf, nebo něco takového. Skončilo to tak, že jsem se s ním dostal do rvačky…“
„Ty… Co?“ zašeptal Gustav. „Ty ses dostal do rvačky? Tím chceš říct, že ti tohle udělal ten chlápek? Kde je, já ho zabiju!“ Vyskočil na nohy a Bill se postavil, aby ho zadržel.
„Hej, hej, ještě jsem neskončil. A prosím, pokud ti řeknu všechno, musíš slíbit, že si to necháš pro sebe. Opravdu, Gustave, je to vážná věc a já každopádně nenávidím, že jsem se do toho musel zapojit, ale už ti nemůžu lhát…“ Bill polkl a prosebně se na svého spolubydlícího podíval.
Gustav se roztřeseně nadechl a zaklel. „Fajn… Zasraně fajn. Ale nečekej, že budu chápavý k nějakým sračkám. Mluv,“ sedl si zpátky na křeslo a zkřížil ruce na prsou a Bill se posadil na okraj pohovky s rostoucí vinou, usazující se mu na hrudi.
„Takže… tenhle chlápek, nakopal jsem mu zadek,“ Bill bojoval proti tomu, aby se mu na tváři rozšířil hrdý úsměv. Gustavovi by se to nelíbilo. „A on je opravdu drsný, víš? Byl mnou ohromený a… Řekl mi, že bych měl jít a přidat se k jejich skupině.“
„To je, kurva, směšné,“ ušklíbl se Gustav. „Jako bys snad někdy s něčím takovým souhlasil.“
Bill si povzdechl a pohlédl si do klína. Tohle vůbec nepůjde dobře. Tom mu položil ruku na spodní část zad a povzbudivě jej pohladil, zatímco promluvil: „Neměl na výběr.“
„Ne, to jsem neměl…“ Přidal se Bill a vzhlédl. „Vyhrožoval mi, a ač to zní divně, bezpečná možnost pro mě byla souhlasit.“
Gustav poklepával svými prsty a zřejmě si to nechával projít hlavou, než na Billa nevěřícně pohlédl. „Bezpečné a inteligentní rozhodnutí by bylo jít zatraceně na policii, Bille. Nejsi idiot a já nevidím důvod, proč ses do toho svinstva zamotal.“
„Dovol mi, abych ti to rozebral, Gusi,“ zamumlal Bill a cítil se trochu naštvaně, i když věděl, že Gustav se ptal naprosto oprávněně. „Tahle skupina podivných, silných a nebezpečných mužů se objevila v mém životě a jejich šéf, kterému se každý zodpovídá, řekl, že musím bojovat. Poté se rozptýlili a já nemám tušení, kde ve městě žijí, kolik mají přátel, kteří by mi mohli ze života udělat peklo, nebo jak kteréhokoliv z nich vypátrat. Kdybych zavolal policii, co bych jim ksakru měl říct? Jsou to profesionální zločinci, Gustave. Posral bych si to daleko víc, pokud bych se snažil zavolat policii jako amatér.“
Na Gustavově tváři se objevil nespokojený výraz porozumění. „Okay. Pokračuj.“
„Dobře, souhlasil jsem, evidentně. Tom mě trénoval, připravoval mě a dohlížel na mě tyto poslední týdny. To je důvod, proč jsem hodně pryč a opravdu o tom moc nemluvím. Chystal jsem se na svůj boj.“
„Tvůj boj? Chceš říct, že už jsi nějaký měl?“ Gustav se na něj díval překvapeně.
„Jo, včera v noci… To je důvod, proč vypadám takhle…“ zamumlal Bill.
„Zcela jasně jsi dostal na prdel.“
„Vlastně… Vyhrál,“ zašeptal Tom a pohlédl na Billa s lehkým úsměvem.
Gustav se díval střídavě na jednoho i druhého. „Opravdu?“
„Opravdu, vyhrál jsem svůj první boj,“ přikývl pomalu Bill.
„Chceš říct, první a poslední boj,“ ujišťoval se Gustav.
„Gusi…“ povzdechl si Bill.
„Ne, tohle je zasraně stupidní!“ Gustav se postavil a začal přecházet sem a tam. „Jsi dobrý chlap, Bille. Jsi chytrý, vedeš si skvěle ve škole a nikdy před tím jsi neukradl ani čokoládovou tyčinku v obchodě. Na co myslíš?“
„Myslím na to, že jsem se rozhodl tak, abych udržel sebe a lidi, na kterých mi záleží, v bezpečí!“ Odsekl Bill a prohrábl si vlasy.
„Oh, tohle tě udrží v bezpečí? Opravdu?!“ Gustav ukázal na Billův vzhled. „Mohlo by tě to zabít, Bille!“
„Nebojujeme až do smrti, kurva, chlape. No tak,“ Bill protočil oči s rameny stále napjatými.
„Takové sračky se náhodně stávají neustále, je to tak, Tome?“ Gustav se na Toma vážně podíval.
„Ano, stávají,“ odpověděl Tom jednoduše a Bill na něj pohlédl, jako by byl právě zrazen. „Ale musíš vědět, že jsem tam celou dobu byl, a pokud by to vypadalo, že by Bill byl ve vážných potížích, zasáhl bych. Není tady žádný zasraný způsob, že by mě někdo mohl zastavit.“
Bill překvapeně pootevřel rty a srdce mu zrychlilo nad Tomovými slovy. „Ty… Ty bys to udělal?“
„Samozřejmě,“ Tom si promnul rty. „Pozorně jsem to sledoval, jen v případě, že… Ale měl jsi ten boj v kapse. Zvládl jsi to beze mě.“
„Ale… Bushido by byl tak nasraný. Připravil bys ho o všechny peníze,“ zašeptal Bill a naklonil hlavu, když Toma sledoval.
„To je mi jedno,“ pokrčil rameny Tom a lehce zamrkal, než sklopil hlavu dolů.
„Počkat, počkat, počkat… V tom jsou zapojeny peníze?“ Zeptal se Gustav a Bill si vzpomněl, že jeho spolubydlící je stále tady.
„Jo, hodně peněz… To je důvod, proč Bushido, šéf, chtěl, abych bojoval. Myslel si, že bych mohl přitáhnout dav lidí a vydělat mu spoustu peněz,“ povzdechl si Bill, opřel se zády o pohovku a ruku položil vedle Tomovy.
„Takže… Jsi dostal za boj zaplaceno,“ Gustav se pomalu posadil a opřel si lokty o kolena.
„Jo, my oba jsme dostali,“ Bill pohlédl na Toma, nenápadně vložil svou ruku do jeho a vydechl, když mu ji Tom stiskl.
„Kolik?“ Zeptal se Gustav z čisté zvědavosti.
„Dostal jsem… 3000 dolarů za svůj boj včera večer.“
„No kurva…“ zalapal po dechu jeho spolubydlící a zavrtěl hlavou. „Ale… Stojí ti to za to?“
„Ne, nestojí to za to, ale je to alespoň něco. Nějaká útěcha v tom všem zmatku, do kterého jsem se dostal,“ Bill sevřel čelist a zavřel oči.
„Nemůžeš se z toho dostat ven, Bille? Prosím?“ Gustavův hlas byl tichý a prosebný a Billovi to lámalo srdce.
„Gusi… Přísahám, že kdybych mohl, udělal bych to. Ty víš, že ano,“ zamumlal Bill nazpět. „Musíš mi věřit a vědět, že budu dělat vše, co můžu pro to, abychom zůstali v bezpečí já i ty.“
„Nezáleží mi na mně. Našel bych si toho chlápka Bushida a nakopal mu zadek právě teď, kdybych si nemyslel, že ti to přinese mnohem větší problémy… Já jen… Já tohle, kurva, nenávidím, chlape,“ Gustav zavrtěl hlavou a kousal se do vnitřků tváří.
Bill vstal z gauče a poklekl před svým spolubydlícím. „Já vím, že ano. Ale přísahám ti, že budu opatrný, jak jen to půjde… Přísahám,“ Bill se na něj díval upřímně a zamračil se nad Gustavovým ublíženým výrazem.
„Měl jsi mi to říct dříve.“
„Já vím, já vím,“ Bill sklopil hlavu s výčitkami svědomí.
„Ví to někdo další?“ Zamumlal Gustav tázavě.
„Ne, ty jsi první a jediný. Nechci, aby to věděl někdo jiný, prosím,“ naléhal Bill zoufale. Zamlčel skutečnost, že Dr. Jost věděl, že se pohybuje kolem těchto lidí, ale ne, že bojuje. Teď to nevypadalo jako ten nejlepší čas pro to, aby se Tom dozvěděl, že si o něm a o ostatních dělal poznámky a pokračoval ve výzkumu. Kromě toho, to už nebyla Billova priorita, i když by měla být.
„Jestli se to zhorší… Jestli budeš dál přicházet domů v tomhle stavu, nemyslím si, že dokážu jen tak stát a přihlížet,“ přiznal Gustav a podíval se na Toma. „Vážně, možná nepůjdu po tom Buffalo chlápkovi, ale nebudu váhat, abych nenakopal zadek tobě, když na něj nebudeš dávat pozor.“
Bill potlačil smích. „Ehm… Myslíš Bushida?“
„Bullshito, jo,“ Rozzlobil se Gustav a vysloužil i tím smích od Toma.
„To je aktuálně zatraceně dobré,“ uchechtl se Tom a hned přestal, když spatřil Gustavův vážný výraz.
„Je o tebe postaráno? Myslím tím, žádný otřes mozku nebo cokoliv zlomeného?“ Gustav pozorně sledoval jeho tvář.
„Je o mě postaráno a jsem celý ovázaný. Nemám naplánovaný žádný další boj, takže se můžu jen léčit. Šéf je drsný, ale neposlal by mě do boje takhle, že?“ Podíval se Bill na Toma pro potvrzení.
„Ne, neposlal, protože by to mohlo zmenšit jeho šance na výhru. To je alespoň něco,“ zamumlal Tom hořce.
„No…“ Gustav se plácl do stehen a vstal. „Tohle je spousta sraček na zpracování a já už mám spoustu historických sraček zpracovávajících se v mé hlavě ze studování. Myslím, že už jsem pro dnešek slyšel dost… Ale neobviňujte mě, když se znovu naseru, až si na tohle vzpomenu zítra,“ zvedl obočí Gustav a Bill chápavě přikývl.
„Jen… Děkuju ti, že ti na mně záleží,“ zamumlal Bill a Gustav jej poklepal po rameni.
„A už mi víc nelži, dokonce i když mě to naštve. Dobře?“
„Dobře, slibuju,“ řekl Bill upřímně.
„Teď potřebuju, abyste oba dva šli do prdele, abych se mohl soustředit. A tím, do prdele, nemyslím šukání, protože nic takového nechci slyšet,“ Gustav se svalil zpět ke kuchyňskému stolu.
„Zrovna jsem se chystal jít. Rád jsem tě poznal, chlape,“ povzdechl si Tom a vstal.
„Kéž bych mohl říct to samé,“ odpověděl Gustav uštěpačně a Tom jen pokrčil rameny.
„Zvládl to opravdu dobře. Může mi říct, cokoliv chce,“ zašeptal Tom Billovi, když mířili ke dveřím.
Bill se cítil mnohem lehčeji, než za dlouhou dobu. „Opravdu, děkuju ti, že jsi byl tady se mnou,“ řekl Bill tiše a odtáhl Toma z dohledu svého spolubydlícího, aby ho mohl políbit.
Tom jej chytil za tvář a pootevřel rty, aby mohl lehce nasát Billův spodní ret, než se odtáhl. „Vůbec mi to nevadilo,“ usmál se slabě. „Uvidím tě zítra?“
Bill se zamyšleně zamračil. Měl tolik práce do školy. „Já nevím…“ promnul si zátylek. „Oh, počkej, takže jsem skončil s trénováním?“ Bill vytřeštil oči nad tím uvědoměním.
„Pro tuto chvíli, jo. Musíš se vyléčit a nabrat síly. Ale až bude na obzoru tvůj další boj, budeme muset pokračovat. Ale já se musím začít připravovat,“ Tom stiskl rty.
„Pak… Strávím zítřejší večer prací nad domácími úkoly a možná bys mohl přijít po tom, co skončíš s tréninkem?“ Bill se na něj nadějně podíval.
„Myslím, že to by se dalo zařídit,“ Tom se ušklíbl a dal Billovi pusu na rty. „Potřebuješ spát… Nezapomeň na led a drž se práškama dál od bolesti.“
„Nezapomenu…“ Bill se kousl do rtu, cítil nutkání, aby u něj Tom zůstal. „Napíšeš mi, až se dostaneš domů?“
Tom se na něj chvíli díval, než lehce přikývl. „Budu si muset zvyknout na celou tuhle ´někdo má o mě starost´ věc.“
„To bys měl,“ zašeptal Bill a vtiskl mu něžný polibek na rty.
„Budu, slibuju. Dobrou noc, Bille,“ Tom otevřel dveře a pohlédl na Billa s jemným úsměvem, než je za sebou zavřel.
Bill se o ně opřel a zhluboka vydechl. Byl to nejbláznivější víkend jeho života, ale tak nějak, jeden z nejlepších.
—
Následující ráno se Bill snažil Gustavovi zalichotit tím, že sám sebe vytáhl z postele brzy a přinesl mu jeho oblíbené koblihy. Nicméně, jeho spolubydlící nad jídlem ohrnul nos a snědl jen tři namísto obvyklých šesti. To nebylo dobré znamení.
Jako by nestačilo, že jej vše pekelně bolelo a že je na něj jeho nejlepší přítel naštvaný, byl příšerně pozadu se svou školní prací, kterou měl ten den odevzdat. A tak se rozhodl přeskočit vyučování a pokračovat v práci, aby mohl zůstat skrytý o trochu déle, takže se jej nikdo nemohl vyptávat, jestli je v násilnickém vztahu nebo tak něco. Ten chlápek v obchodě na koblihy mu věnoval tak zúčastněné pohledy, díky kterým Bill věřil, že si přesně tohle myslel.
„Takže co, teď i vynecháváš školu?“ Gustavův odměřený hlas Billa přinutil u počítače poskočit.
„Prostě jen potřebuju dohnat nějaké věci…“ Zamumlal Bill a provinile pohlédl na svého spolubydlícího. „Škola je stále mou prioritou číslo jedna, přísahám.“
„Omluv mě, pokud tomu dokážu stěží uvěřit,“ protočil Gustav oči.
„Máš na svém tričku želé z koblih, člověče,“ povzdechl si Bill.
„Hej, neotáčej tohle na mě,“ zamračil se Gustav a odkráčel pryč, jen aby se o moment později vrátil s další koblihou v ruce, s tou bez želé. To Billa povzbudilo.
„Hele… Je mi líto, že se tohle všechno stalo, ale slibuju, že to na tebe nebude mít vliv,“ pohlédl na něj Bill upřímně.
„Už má. Týká se to tebe, takže se to týká i mně. Nenávidím, když tě vidím takhle.“
„Je mi fajn. Chci říct, jo, bolí to, ale zvládám to. Plus,“ Bill otevřel peněženku a odpočítal pět set dolarů, které podal Gustavovi. „Peníze na nájem, které ti dlužím. Tady.“
„Nechci ty krvavé peníze, Bille,“ zasténal Gustav a zíral na hromádku hotovosti.
„Prosím, vezmi si je. Něco dobrého z toho všeho musí vyjít,“ zašeptal Bill prosebně a Gustav k němu váhavě přistoupil a peníze si vzal.
„Díky, myslím… Brzo se přes to dostanu. Vím, že v tom nemáš na výběr… Znám tě už dlouho, a pokud by ses z toho mohl dostat, udělal bys to,“ přikývl pomalu Gustav.
„Přesně tak. Děkuju ti,“ vydechl Bill úlevně. „Musím jen dodělat tu práci a vyřídit si nějaké věci a pak se vrátím k sobě, okay?“
„Dobře…“ připustil Gustav, „zavolej mi, kdybys cokoliv potřeboval. Jdu dnes na oběd s tou holkou z historie, takže,“ promluvil, zatímco si ukousl další sousto z koblihy, „raději ze sebe půjdu umýt tu koblihu.“
„Dobrý nápad,“ pousmál se Bill a pomalu se zamračil, když jeho spolubydlící odešel. Zůstal sám se svými myšlenkami a to nebylo něco, za co by byl rád. Obrátil svou pozornost ke knihám a ke slovům, která napsal na obrazovku. Nikdy nebyl tak vděčný za rozptýlení domácími úkoly.
—
Bylo to o dost později v ten den, když se Bill rozhodl, že potřebuje trochu čerstvého vzduchu. Pilně pracoval a zaplnil dost velkou část díry ve svých domácích úkolech. Dokonce svým profesorům poslal email, že se ten den cítí pod psa a žádal o úkoly, které propásl. Už je dokončil a odeslal nazpět a dohnal i spoustu práce ve svém výzkumu pro Dr. Josta. Bylo těžké se na to dívat z falešného objektivního pohledu, když byl velice zapleten do té trestné činnosti, ale, no, lhaní teď pro něj bylo jako jeho druhá kůže.
Měl by mít z toho všeho skvělý pocit a cítit úlevu, ale byla tady ještě značná zátěž na jeho hrudi. Nesmírnost toho, že řekl Gustavovi pravdu a zbytky konfliktů z jeho prvního boje jej dostihly.
Omotal si šátek kolem krku a úst, aby se udržel v teple, ale také, aby zakryl modřiny. Jeho tmavé brýle ukrývaly řadu podezřelých věcí a rukavice schovávaly nateklé klouby. Komukoliv na ulici musel připadat jako dobře zabalená osoba. Pod tím vším věděl, že byl zraněn.
Neuvědomil si, jak daleko šel, dokud nepřestával rozpoznávat názvy ulic. Užíral se svými vlastními myšlenkami. „Do prdele…“ zamumlal a vytáhl telefon, vděčný, že v něm má mapy. Jeho pozornost upoutal smích malého děvčátka, když procházel parkem, ale byl to důvod dívčiny radosti, který udržel jeho pozornost. Nebyl to nikdo jiný než Bushido, kdo ji houpal na houpačce.
„Co to kurva…“ Zamumlal Bill a stáhl si šátek z úst a posunul si brýle nahoru na hlavu. Hlavou mu probíhalo milion myšlenek, ale nejnaléhavější z nich byla, že Bushido tohle dítě unesl pro nějaký druh výkupného.
Bylo mnoho věcí, které Bill dokázal ustát, ale týrání dětí mezi ně nepatřilo. Přišel blíž se zamračením. „Co si myslíš, že děláš?“ Vyprskl.
Bushido se narovnal a pohlédl na holčičku a poté na Billa. „Hned jsem zpátky, princezno. Nepůjdeš nikam?“ Promluvil k ní něžným hlasem, který od něj Bill nikdy neslyšel.
Bushido jej popadl za paži a odtáhl ho k nedalekému stromu s očima stále v pohybu, aby občas zkontroloval dívenku s dlouhými černými vlasy a olivovou pletí. „Proč jsi tady?“
„Jen jsem se šel projít a zrovna jsem se vracel,“ zašeptal Bill. „Co to, sakra, děláš s tou holčičkou?“ Řekl ostře.
Bushido svraštil obočí a pak si povzdechl. „Je to moje dcera, Prissi.“
Bill vytřeštil zaskočeně oči. „Ona je… Opravdu?“
„Jo, opravdu. Mám ji jen dvakrát měsíčně, protože její matka je mr-“ odmlčel se a zhluboka se nadechl a pohlédl na holčičku, jako by ho mohla slyšet. „Její matka není zrovna moc vstřícná.“
„Vědí o tom kluci?“ Zamrkal Bill a stiskl rty.
„Nemají důvod to vědět. Nechci ji zaplést do žádných z těch sraček,“ Bushido rozhodně zavrtěl hlavou a vážně se na Billa podíval.
„Ale proč ses do toho zapletl ty? Uvědomuješ si, že ji to ovlivňuje taky, i když o tom neví,“ Bill zkřížil ruce na prsou.
Bushido se na něj podíval podrážděně. „Ty nemáš dítě, nevíš, jak je to drahé, starat se o jedno. Nejen to, ale… Sakra, chci ji mít častěji, ale její matka mě nenechá, když žiju v bytě na hovno a nemám ani jídlo na stůl.“
V bizarním okamžiku Bill spatřil jinou stránku muže před sebou. „Chceš říct… Že to děláš pro ni?“
Bushidova tvář lehce zjemněla. „Nebudu ti lhát, nezačal jsem s tím kvůli ní. Udělal jsem to ze svých vlastních sobeckých důvodů. Ale skončil bych s tím už dávno, pokud by to nepřinášelo tak dobré peníze…“
„Pak…“ Billovi chvíli trvalo, než to vše zpracoval. „Proč musíš být po celou dobu takový kretén? Kluci by to pochopili a nikomu by to neřekli.“
„Nemůžu to riskovat! Musím se chovat ke všem stejně, aby se každý bál, jinak ztratím své postavení a nebudu ji moct zajistit,“ Bushido zkroutil rty, jako by už řekl dost.
„Já to chápu, ale proč se tak musíš chovat i k Tomovi? Proč všechny ty výhrůžky? Proč z toho prostě nemůžeš vynechat jeho otce… Představ si, že by to bylo tvoje dcera a její matka by byla stejně příšerná jako jeho otec. Chtěl bys, aby se tam vrátila?“
„Samozřejmě, že ne,“ rozzlobil se Bushido a zíral na něj tvrdě. „Ty to nechápeš, kluku. Opravdu ne.“
„Tak mi řekni, co nechápu a já tě nechám na pokoji, abys mohl být se svou dcerou,“ zvedl Bill obočí.
„Striker… Tom, je můj nejlepší rváč. On je zaručená výplata. Ostatní jsou většinu času na hovno, ale potřeboval jsem jich víc. Kdyby mohlo být po mém, měl bych jen jeho. A myslím, že teď i tebe,“ pokrčil rameny Bushido.
„Takže… Ty ho využíváš pro peníze. To je vše. Vyhrožuješ mu, aby nikdy neodešel a nenechal tě bez peněz,“ odpověděl Bill, nevýrazně.
„Využívám ho, abych získal peníze, kterými zajistím budoucnost své dcery a díky kterým jí můžu dát, co potřebuje. Chci jí dát život, který jsem neměl,“ Bushido mluvil tiše, když pohlédl na Sashu.
Polovina Billa chtěla muže před sebou praštit za to, že Toma využívá, ale druhá polovina mu kompletně rozuměla a přála si, aby měl rodiče, který by pro něj udělal něco takového.
„Proč nebojuješ sám? Ty víš jak…“ Zamumlal Bill, nejistý, co si o tom všem myslet.
„Protože nemůžu přijít a vyzvednout si svou dceru s rozmláceným obličejem. Její matka by ji se mnou nikdy nenechala jít a já nechci svou holčičku vyděsit, chápeš? Pokud bych mohl bojovat, aniž bych riskoval, že ji ztratím, udělal bych to,“ zavrčel Bushido a promnul si oči. „Musím se vrátit.“
„Ale… Necháš někdy Toma jít?“ zašeptal Bill zoufale.
„Proč se, kurva, staráš?“ Bushidův hlas ochladl a Bill polkl.
„Protože je to lidská bytost a bez ohledu na tvé důvody, zacházíš s ním jako s předmětem. K nám všem se chováš jako k předmětům…“ řekl Bill odvážně.
„Já to vidím tak, že tenhle život je jediná možnost, kterou máme právě teď. Skončil jsem s tebou, takže bude nejlepší, když si mě nedostaneš na špatnou stranu. Nikomu o tom nic neříkej, Prissi. Myslím to vážně,“ Bushido jej pro důraz lehce strčil do ramene.
„Nic neřeknu,“ Bill sklopil hlavu k zemi. Nevěděl, jestli bude moct tento slib dodržet, ale bude se snažit. Teď měl něco na Bushida a možná, že toho tajemství bude moct nakonec využít. „Bav se se svou dcerou,“ vzhlédl a kývl.
„Jo, díky…“ zamumlal Bushido a vykročil zpátky k ní.
„Hej, počkej!“ Zavolal Bill a Bushido se k němu otočil s podrážděným výrazem. „Jak těžký bude Tomův příští boj?“
Bushido se na něj díval s nečitelným výrazem. „Bude to zatím jeho nejtěžší boj.“
„Tak proč riskovat, že ho ztratíš?“ naléhal Bill.
„Taky to bude největší balík peněz,“ řekl Bushido prostě. „Teď běž, jsem z tebe unavený,“ vrátil se ke své dceři a rozhoupal ji na houpačce, jako by se nic nestalo.
Billovi bylo na zvracení.
—
Pozdě večer, Bill ležel v posteli s přikrývkou až u brady. Práci měl hotovou, byl osprchovaný a připravený omdlít. Za celý den o Tomovi neslyšel a už překročil normální množství zpráv, které mu poslal. Ještě nějaká další a už by se stal citově závislým typem člověka, které nemohl vystát.
Měl obavy, ale také byl vyčerpaný. Spánek nad ním začal vyhrávat a začal jej unášet pryč, když jej náhle probudilo teplé tělo přitisknuté k jeho zádům. „Ahoj…“ zašeptal mu Tomův hlas u ucha.
Bill ospale zamrkal a otočil hlavu, aby se na něj podíval se zamumláním. „Jak ses sem dostal?“
„Gustav mě velmi neochotně pustil dovnitř. Vypadal naštvaně, ale jedl obří talíř nachos, takže jsem ho nemohl brát opravdu vážně…“ ušklíbl se Tom a lehce se opřel o loket.
Bill se převalil na záda a promnul si oči. „Kde jsi byl celý den?“
„Neustále trénoval. Nechal jsem telefon doma, omlouvám se. Chystal jsem se ti napsat, když jsem se k němu dostal, ale místo toho jsem se rozhodl přijít, ospalče,“ stiskl Tom rty.
„Omlouvám se, že jsem tak unavený… Byl to dlouhý a kurva náročný den,“ Bill zívl a přejel prsty po Tomově ruce.
Tom jej za ruku chytil a stiskl ji. „Ale bylo to okay?“
Tom jej za ruku chytil a stiskl ji. „Ale bylo to okay?“
Bill přemýšlel, jestli by měl říct Tomovi o tom, co se dozvěděl o Bushidovi, ale rozhodl se, že nejlepší bude počkat s tímto rozhodnutím, až bude úplně vzhůru. „Hm, jo. Tak dobré, jak to jen mohlo být s ohledem na to, že jsem celý den dělal práci do školy a ledoval své modřiny. Ne úplně ty nejvzrušujícnější věci.“
Tom se naklonil a políbil jej na rty. „Chceš zakončit den přefiknutím?“
Bill se rozesmál. „Ať už ta nabídka zněla jakkoliv romanticky, myslím, že jsem na to zasraně unavený. Mám ráno hodinu, kterou nesmím vynechat,“ přejel jazykem lehce po Tomových rtech, než mu na ně vtiskl rychlou pusu.
„Díky bohu, protože jsem taky unavený. Chci jen spát,“ Tom se lehce usmál a pak vstal, aby se svlékl do boxerek, zatímco jej Bill s uznáním pozoroval.
„Proč jsi prostě nezůstal doma, když jsi chtěl spát? Ke mně to není tak blízko jako k tobě.“
Tom se vrátil do postele, přitiskl rty na Billovo rameno a zamumlal. „Chtěl jsem spát s tebou.“
Bill se zachvěl a podíval se Tomovi do tváře, než mu přehodil ruku kolem pasu. „Chyběl jsi mi…“ Ta slova se zdála jako nebezpečné přiznání. Bál se, že Toma vyděsí, ale kdyby nezačal podnikat kroky k něčemu více, než co byli teď, věděl, že Tom by to nikdy neudělal.
„Ty mně taky, Bille,“ povzdechl si Tom tiše a Bill se zamračil.
„Nemusíš to říkat…“
„Chyběl jsi mi,“ přikývl Tom a políbil Billa na tvář. „Promiň, nejsem moc dobrý v takovém vyjadřování, pokud sis toho nevšiml,“ pousmál se Tom.
„Ne, naprosto skvěle to schováváš,“ řekl Bill sarkastickým tónem a Tom jej lehce kopl do nohy.
„Zmlkni,“ zabručel Tom.
„Přinuť mě,“ odpověděl Bill.
„Příliš unavený,“ zívl Tom.
„Tak si přestaň stěžovat,“ pronesl Bill skrz nakažlivé zívání.
„Budu, když přestaneš mluvit,“ zívl Tom znovu a Bill zasténal, když mu to způsobilo další zívnutí.
Tom se rozesmál nad Billovým nespokojeným výrazem. „Musíme spát.“
„Jo,“ odpověděl Bill tiše, znovu políbil Tomovy rty a vychutnával si skutečnost, že to má nyní už povolené.
„Dobrou noc, Bille. A nebudu naštvaný, když mě probudíš vykouřením, jen tak podotýkám,“ uchechtl se Tom chraplavě.
Bill silně protočil oči a položil hlavu na Tomovu hruď. Pravda byla taková, že už nad něčím takovým dopředu uvažoval. „Jo, jak myslíš.“
Tom jej políbil na temeno hlavy a držel ho pevně v náručí, když přes ně oba přetáhl deku. Všechno bylo tak teplé a bezpečné a Bill se snažil nemyslet na to, co řekl Bushido o Tomovi a jeho nadcházejícím boji. Nedokázal snést představu tohoto silného muže, se kterým si připadal tak v bezpečí, jak je někým těžce zraněn.
Tom trávil svůj volný čas tím, že Billa trénoval, aby se ujistil, že může vyhrát svůj boj a vyšel z toho co nejvíce bez úhony. Teď se Bill chystal udělat totéž pro něj. Jistě, Tom byl zkušenější a drsnější, ale Bill tady bude pro něj a pomůže mu se co nejlépe připravit. Na druhé straně by to mohlo pomoct taky Billovi.
V ten večer boje tak Bill bude v první řadě, připravený zasáhnout, pokud by věci šly špatně, stejně jako by to pro něj udělal Tom. Bude Tomovi krýt záda bez ohledu na zasrané následky.
autor: mohanrocks
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Nepřestane mě fascinovat ten nádherný, začínající vztah mezi Tomem a Billem! Jsem z toho vždycky unešená, a části, kde jsou ti dva spolu, čtu pomalu se zatajeným dechem a především s obrovským úsměvem na tváři, protože ty chvilky jsou dokonalé! ♥ Ať si říká o Tomovi kdo chce, co chce, já vidím, že se do Billa pomalu a jistě začíná zamilovávat a nikdo mi to nevymluví! 🙂
Gusťa celou situaci vzal ještě celkem v pohodě. Naprosto chápu, že byl rozčilený a nervózní a že se pak s klukama ani nechtěl bavit a na další den byl k Billovi sakrastický a ne moc příjemný. Sama nemám ponětí, co bych v jeho situaci dělala, protože i pro něj to musí být šílené. Musí být hrozné vidět svého kamaráda, který je celý domlácený, a vědět, že jej takhle budu asi vídat častěji, a nemoci s tím něco udělat. Mohlo to vzít daleko hůře, než to vzal, takže jsem ráda, že to dopadlo v rámci možností ještě dobře. Navíc mě jeho starost o Billa těší a věřím, že si bude dávat na Billa pozor a kdyby něco, nebude se bát zakročit. Je to skvělý a hlavně děsně vtipný kamarád! 🙂 Děsně jsem se smála při částech, kdy Bushida naprosto přejmenoval. 😀 😀
A Bushido má dceru? No, po pravdě vědomí toho, proč to Bushido dělá a hlavně pro koho, jej v mých očích maličko očistilo, ale i tak se nic nemění na situaci, že jej nemám ráda a myslím si, že jeho pravidla jsou krutě přísná a prostě mi celkově ten chlap vadí! Ale zabylo mi jej i maličko líto, kvůli celé té situaci s jeho dcerou. každopádně je dobře, že Bill ví, třeba to někdy bude moci použít proti němu a budou se tak moci jednou zbavit tohohle všeho. Jenje mi strašně líto, jak moc Bushido Toma využívá, protože jej potřebuje. Bojím se, co všechno se může Tomovi stát. 🙁
Moc děkuji za překla, Zuzu! ♥
Gusťa je frajer, že Tomovi ten zadek nakonec nenakopal. Na jeho místě bych určitě vyšilovala víc. A doufàm, že se Bill podělí o nové informace o Bullshitovi s Tomem. Bude jen dobře, když se dozví, jakou pro něj má ve skutečnosti cenu. Třeba pak už kluci nebudou muset skrývat svůj vztah a Tom se nebude bát nàvratu k otci. Samozřejmě by bylo úplně nejlepší, kdyby se díky tomu z téhle šílené situace dostali…
Díky moc za překlad
Som rada, že to Gustav zobral celkom v pohode. Jasné, bol naštvaný, lebo sa o Billa bojí, ale hlavne, že pochopil a stojí pri ňom 🙂
Bushido má dcéru? Zaujímavé. A síce som už dávno vedela, že Toma len využíva, ale ako to opisoval dnes pri tej situácii so svojou dcérou. Ako Bill, na jednej strane ho chápem aj ja, ale na druhej… no na tej druhej preňho už ani nemám slov alebo nejaký vhodný výraz 😀
A záver bol krásny. Strašne sa mi páči ten pomaly sa rozvíjajúci vzťah medzi chalanmi 🙂 Len sa trošku bojím toho, ako bude Tom reagovať, keď zistí o tom Billovom výskume.
Ďakujem za preklad.
Strašne sa mi páčilo ako sa správal Tom, keď šli s Billom Gustavovi povedať čo sa deje. A keď prišiel za Billom aby s ním spal… Tomu sa hovorí láska:) Bolo to prekrásne:)
Gustav bol geniálny:)
Bushido ma prekvapil. Ale nehnevám sa naňho menej. Je to hajzlík odporný, a teším sa, že Bill vie o jeho slabine. Snáď mu to pomôže dostať seba a Toma z toho prostredia. O Toma mám strach, ale Bill mu pomôže a spolu to nejako zvládnu.
Ďakujem strašne moc za kapitolu:)
Shrnu to: Bushido je vyděračský hajzl bez citů. Ano má dceru, ale existuje normální práce, za kterou nehrozí doživotí a za kterou by ji mohl v klidu zaopatřit…
Tom a Bill jsou broučci :3 Není co vytýkat 😀
A k tomu konci… kdo si taky zazíval jako já? 😀
Tahle kapitola je moc krásna je vidět že Tomovi na Billovi záleží i když to nechce dat najevo.
Hrozně se mi líbí, jak je tahle povídka kontrastní – jemné náznaky lásky plus drsný svět nelegálních rvaček.. je to zvláštní, mrazivá atmosféra a vážně mě baví. Moc. Díky za překlad 🙂
Do pr*** *spadla ji celist* Tak Bu ma dceru. A vse dela pro ni. Tak… no ani nevim, co si o tom myslim. Bylo mi ho lito, vazne nevim proc, pac souhlasim se vsim, co mu Bill rekll. A pak me poflusala vlna pochopeni, coz taky nechapu. Jsem to ale divny clovek, plny soucitu pro nekoho, kdo si ho nezaslouzi… Pak jsem prisla na to, ze bych pro zajisteni budoucnosti sveho ditete udelala vsechno… a pak jsem si uvedomila, ze jde o dvojcata, o Billa a Toma a rekla jsem si, ze kdybych byla Bill, Bushida bych vydirala, ale pak mi doslo, ze Bu ma lidi vsude a to znamena moc, takze by pak Bill klidne mohl zmizet z povrchu zemskeho. Zadny Bill, zadna dcera, zadne vydirani. To ze si Bill myslel, ze Bu tu holcicku unesl me neprekvapilo 😀 A pak mi byla Bua zase lito. Zase nevim proc. Jsem zmatena. Pak me zasahl jakysi mirumilovny sip a rekla jsem si, byt ja Bill, nejen ze bych byla desne sexy a uzila bych si s Tomem 6x za sebou. Chtela bych Buovi pomoct. Jakkoliv. Treba bojovat lip… nevim. Jde o dite… a pak Bu zminil, ze Tomuv zapas bude nejtezsi z jeho dosavadnich zapasu a tak jsem chytla vztek a vyskocila mi nastvana zilka pod okem.
Gustav je bozi kamos. Chtela bych takoveho. :3 Bullshito :DDDDDDDDDDDDDDDDD U toho jsem se zasekla a smala asi 5 minut :DDDD a pak me to chytlo jeste 3x :DDDD boze 😀 Buffalo chlapek 😀 Jen doufam, ze Gusovi nehrozi nebezpeci, kdyz uz ted vse vi… ach jo, hosi
Tom a Bill jsou sladky par :3 bylo vtipne, jak chtel Gus nakopat prdel nejlepsimu poulicnimu rvaci…. 😀 Vtipne a desive… Tom by mu prece neublizil :O at si kopne 😀 Ja bych si kopla 😀 a ty jeho narazky na sex… jedna narazka… Gusta :3 😀 3:D
Moc dekuju za preklad :3 Boziii :3 povidka :3
Tak Gustav to vzal vcelku dobre 🙂 ale nejak nechapu, co s Billem mel za "vztah", protoze neni uplne normalni se tak moc bat o sveho kamarada… chm. Nicmene je to mile, ac trochu zzenstile. Snad si Gus tu svou rostenku uzil xD
Bushido ma jiste prekrasnou dceru, jop, jeji matka je poradna ta… ehm. Kazdopadne uz aspon vime, ze Bu neni takova necita jak se mohlo zdat. Je hezke vedet, ze na mem oblibenci je i v teto povidce neco hezkeho a svetleho. Kazdopadne Tom ceka pry nejtezsi boj… toho se dost bojim. Ale treba Bill bude muset zasahnout a Bu uvidi, jak uzasna dvojka jsou a budou bojovat v nejakych duelech ve dvou. To by byl masakr!
To usinani bylo neskutecne roztomile :))) az na ty perverzni hlasky fakt romantika 😀 snad Bill svou myslenku uskutecni, neni nad dobre probuzeneho Toma xD
Dekuji za preklad!