autor: mohanrocks
„Proč vypadáš tak napjatě?“ Gustav povytáhl obočí za tlustými obroučkami brýlí. „Je víkend, chlape. Klídek.“
Bill se okamžitě snažil uvolnit svůj postoj, což jen způsobilo, že vypadal ještě napjatěji. Gustav rozšířil oči. „Jen toho mám hodně na mysli,“ předstíral Bill nonšalanci, ačkoliv bylo příliš pozdě.
„Já nevím, co s tebou v poslední době je… Býval jsi doma každý večer, studoval jsi jak nějaký podivín, ale teď najednou nikdy nevím, kde jsi.“ Gustav poklepal na svou nádobu s kávou, která se skládala z 1/4 kávy a 3/4 cukru a smetany. Billův spolubydlící nesnášel chuť kávy, ale rád vypadal důležitě, když se po kampusu procházel se svým kelímkem s kávou. Také zřejmě ´kavárnová číča´ byla jednoduchá hra.
Bill obrátil oči v sloup nad tím, kam jeho myšlenky směřovaly a zaměřil se zpátky na podrobné zkoumání, pod kterým se nacházel. „Už jsem byl unavený z té rutiny, noc co noc. Chci říct, kdy opravdu začnu žít svůj život?“ Bill pokrčil rameny a třesoucíma se rukama zvedl svůj hrnek s čajem ke rtům a foukal do horké tekutiny.
Gustav pohlédl z čaje na Billovu tvář a zase zpět. „No… myslím, že se spokojím s tím, že nikdo, kdo pije čaj, by se v noci nedostal do žádných šílených vylomenin.“
Bill si udržel neutrální tvář, stiskl k sobě rty a přikývl. „Člověče, ty jsi v tomhle analyzování opravdu dobrý. Určitě bys to neměl být ty, kdo by měl studovat psychologii?“ Bill se tvrdě snažil udržet ze svého hlasu pryč veškeré náznaky škádlení, zatímco se snažil nahodit změnu tématu.
„Oh, já vím, že jsem geniální. Vidíš, já jsem ještě nedostal svůj bakalářský titul proto, že jsem dobrý v tolika věcech a nemůžu se rozhodnout, které pole poctít svou přítomností,“ usmál se Gus široce a Bill věděl, že má protentokrát vyhráno. „Ale opravdu, pokud jsi v nějakých potížích… Řekl bys mi to, že jo?“ Zeptal se Gustav vzácně vážným hlasem.
„Samozřejmě, že ano,“ odpověděl Bill tiše a pohlédl na svůj čaj, zhluboka se nadechl a cítil, jak se mu v žaludku usazuje neklid.
„Skvělé. Chceš si jít dát pizzu? Georg si chce odpočinout od své ještěrky. Myslí, že ten malý frajer prochází pubertou nebo tak něco.“
„Ještěrky procházejí pubertou?“ Bill zvedl obočí, ne zcela jistý, že chce znát odpověď.
„Ty vole, já nevím. Ale Geo platí, takže je mi to u prdele,“ Gustav seskočil z barové židle a poplácal Bill po zádech. „Měl bys jít, člověče. Každému chybíš. Sakra, mně taky chybíš a to s tvým pitomým zadkem bydlím.“
Bill pocítil záchvěv viny. Opravdu zanedbával své přátele, lidi, kteří za ním stáli léta. V tom zmatku, kdy se snažil udržet krok se školou a novým tréninkovým plánem, je Bill nechal vyklouznout ze svých priorit. Podíval se na hodinky. Byly dvě odpoledne a s Tomem se nemusel setkat až do šesti hodin, aby se zahřál. Bill navrhoval, že stráví celý den tréninkem a přípravou, ale Tom trval na tom, aby relaxoval a odpočíval. Řekl mu, že celodenní trénink by jej unavil a on potřeboval veškerou energii, kterou dokáže nasbírat.
„Víš co?“ Půjdu, jen dnes večer musím někde být,“ přikývl Bill s pokřiveným úsměvem, který se rozšířil, když spatřil, jak se Gustavovi rozzářily oči.
Gustav si odkašlal a protočil oči. „Jak myslíš, nejsem šťastný nebo tak něco. Dokonce tě ani tak moc nemám rád,“ prohrábl Billovi vlasy a mrknul.
„Jo, jo,“ Bill jej strčil do ramene a lehce se usmál. „Jdu jen na jídlo zdarma.“
Možná, že odpoledne s přáteli bylo přesně to, co potřeboval, aby si uklidnil nervy a dostal svou mysl pryč od večera, který jej čekal.
Když Gustav zmizel do svého pokoje, aby si dal svůj denní spánek, Bill použil veškerou svou duševní energii, aby nepřemýšlel nad dlouhodobými důsledky svého nového životního stylu. Nemohl to skrývat navždy, ale věděl, že o tom svým přátelům nemůže říct, protože by to nikdy neschválili. Nebo ještě hůř by je to dostalo do nebezpečí.
Zrovna když se nacházel na pokraji paniky, zazvonil mu telefon s příchozí novou zprávou. Podíval se na ni s přimhouřenýma očima a koutky rtů se mu vytočily vzhůru, když spatřil Tomovo jméno.
Jen dýchej, máš na to.
Bill věděl, že tím odkazoval na boj, ale tato slova nemohla přijít v příhodnější dobu. Zhluboka se nadechl a pevně přikývl. „Mám na to.“
Poté, co se Bill vrátil z oběda se svými přáteli, cítil se lehčí. Být s nimi mu připomnělo, jaký jeho život býval, tak nekomplikovaný a vysoce předvídatelný. Cítil se spokojeně a uvolněně a byl si jistý, že je to částečně díky tomu, že byl lehce ‚z druhé ruky‘ sjetý, protože Geo hulil na záchodech v pizzerii. Osprchoval se a důkladně se připravil. Bushido mu dal nepřímé instrukce, aby vypadal hrozivě, ale svůdně zároveň. Bill toho chlápka neměl rád, ale byl to šéf a tak dělal to, co mu bylo řečeno, pokud to znamenalo, že tím udrží Toma mimo problémy.
Štětečkem si nabral tmavé kouřové barvy a nanesl si je obratně na víčka, na která následně nanesl linky a několik vrstev řasenky. Musel se pobaveně usmívat, když pomyslel na to, jak slabý se bude soupeřovi zdát, až bude svědkem jeho vzhledu. Ale když Bill skončil, musel uznat, že vypadá dobře a nedotknutelně. Byl si jistý, že se za ním dnes večer některé hlavy otočí.
Vybrat si, co na sebe, bylo obtížnější. Nemohl si k tomu vzít své obvyklé doplňky a musel se ujistit, že jeho oblečení nebude příliš omezující, ale stále přitažlivé. Popadl nějaké tmavé, úzké džíny a černé tílko a k tomu mikinu na zip. Jeho přezka na opasku byla vlastně jeho dědečka a byl v ní skutečný mrtvý škorpion. Ačkoliv Bill nesnášel hmyz, uvědomoval si, že dodaný jed v jeho vzhledu opravdu nemůže ublížit.
Byl už téměř čas jít a zdálo se, že Billův mozek si to uvědomje, když mu v něm začaly poletovat neklidné myšlenky. Promnul si spánky a napil se studené vody, aby se pokusil uklidnit. „Můžu to vyhrát,“ opakoval si znovu a znovu, dokud už to nemohl o nic více oddalovat.
Hodně k Billově nelibosti spatřil místo Toma Bushida. Zvědavě sledoval, jak muž pootevřel ústa, když prošel dveřmi skladu. Tmavé oči si jej prohlédly a Bushido zkřížil ruce během svého tichého hodnocení.
„Sakra Prissi… Upravil ses hezky.“ Bill byl tím komplimentem téměř polichocen, kdyby nebyl řečen takovým povrchním tónem.
„Jo, díky. Myslím, že to je to, co jsi chtěl,“ Bill protočil oči a podíval se na své černě nalakované nehty se znuděným výrazem. „Kde je Tom?“
„Nepřijde,“ odpověděl Bushido nedbale. „Dnes večer tě připravím já a on se s námi setká při boji.“
Bill se snažil nereagovat příliš silně. Tom tady nebude, aby jej před bojem uklidnil. „Možná bych se měl rozehřát s tím, kdo mě týdny trénoval… to by dávalo větší smysl.“
„Ne, to ne. Už ho znáš a cítíš se s ním pohodlně. Už se ho nebojíš, a tak tě nemůže připravit tak, jak to potřebuješ.“
„Tebe se taky nebojím,“ zamračil se Bill tvrdě a vyzývavě se opřel o zeď za sebou.
„Protože jsi zatracený blázen,“ zavrčel Bushido a prudce udeřil do zdi vedle Billovy hlavy, až sebou Bill škubl a srdce mu poskočilo až do krku.
„Co… Co dobrého to přinese, takhle mě děsit?“ Zašeptal Bill s široce rozevřenýma očima a s rukama v pěst.
Bushido se naklonil přímo k jeho obličeji a Bill se nepříjemně otřásl, jak jeho dech ucítil u svého ucha. „Je mi u prdele, co ty chceš. Tohle je obchod a já ho vedu tak, jak uznám za vhodné. Pro mě nejsi nic jiného, než jen bojový robot.
Bill sebral veškerou svou sílu a prudce Bushida praštil do hrudi, čímž ho od sebe odtlačil. „Nejsem žádný tvůj zasraný robot. Můžu právě teď odejít a nechat tvůj ubohý zadek zmrznout bez tepla z nových peněz.“
Bushido se ušklíbl a zapraskal klouby, jak mu z úst unikl malý smích. „To by ses neodvážil. Pokud ano, tvůj drahý Tom by byl poslán zpět ke svému tatíkovi a ty už bys ho nikdy neviděl.“
„Kam tím k čertu míříš?“ Odplivl si Bill a srdce mu bušilo.
„Vidím, jak se na něj díváš. Je to k pláči, opravdu. Nikdy tě takhle nebude chtít. Znám toho kluka hodně dlouho, viděl jsem ho, jak láme srdce a ani u toho nemrkne. Nejvíc, co od něj dostaneš, je dobrý šuk, opravdu. Ale on moc dobře ví, že by to nebyl dobrý nápad,“ Bushido si povzdechl a vrhl na něj zlý úsměv. „A teď žádné další zdržování. Máme práci.“
Bill ničemu z toho nevěřil. Nemohl tomu věřit. Bushido neměl tušení, jaký Tom opravdu byl a jen se mu snažil zamotat hlavu. Jediná účinná věc, kterou Bushido splnil, byla, že Bill byl dost naštvaný na to, aby byl připraven k boji.
Na místě, kde se měl konat boj, byl shromážděný dav. Bill tím směrem stále vrhal pohledy ze svého místa za rohem, kde měl přikázáno zůstat ukrytý, dokud nezavolají jeho jméno. Poté, co Bushido přestal kecat všechny ty nesmysly, rozehřál Billa opravdu dobře. Stejně jako nenáviděl, že to musel přiznat, Bu byl opravdu dobrý v tom, co dělal.
Bill se zhluboka nadechl, protáhl si ramena a několikrát krátce udeřil do vzduchu před sebou, snažil se najít věc, na kterou by se zaměřil. Poskočil, když ucítil ruce na svých ramenech.
„Ahoj…“ zašeptal Tom a Bill se rychle rozhlédl kolem sebe, než se setkal s Tomovým pohledem.
„Neměl bys tu být… Bu tě se mnou nemůže vidět,“ Bill se na něj ostražitě podíval a myšlenka na Bushidova ostrá slova opět zaplavila jeho mysl.
Tom Bushidovi věnoval rychlý pohled, a když spatřil, že je dostatečně rozptylován hejnem dívek, popadl Billa za ruku a odtáhl jej do temného kouta. Bill jej následoval s rozporuplnými emocemi, jak přemýšlel o riziku, které tím na sebe brali.
„Byl jsem zatraceně zklamaný, když jsi tam nebyl, víš…“ přiznal Bill tiše a zavřel oči, když jej Tom pevně objal.
„Je mi to moc líto, nedovolil mi ti dokonce ani napsat a říct ti to,“ zamumlal Tom a opřel si bradu o Billovo rameno. „Bylo to s ním v pohodě?“
Bill zaváhal, než lehce kývl. Nemělo smysl, aby přidával Tomovi další důvod k obavám. „Byl v pohodě. Stejný kretén jako vždycky, ale v pohodě.“
„Samozřejmě,“ vydechl Tom a Bill cítil, jak se začíná uklidňovat. „Jen jsem ti chtěl říct hodně štěstí. Pamatuj si, že obrana je stejně důležitá jako útok. Blokuj jeho údery a unav ho, dokud nebudeš moct použít své údery a dokončit to.“
Bill pozorně poslouchal a přikývl, zatímco v prstech žmoulal spodní část Tomova trička. „Budu si to pamatovat… Měl bych se vrátit. Děkuju ti, Tome.“ Bill byl uzlíček nervů a i přesto, že chtěl zůstat ještě o trošku déle, věděl, že se potřebuje začít soustředit.
Tom se usmál a Bill byl schopen i ve tmě spatřit známý záblesk jeho zubů. „Ty to, kurva, zvládneš,“ řekl tiše a věnoval Billovi nevinný polibek.
V tu chvíli uslyšeli skandování davu a Bushidův dunivý hlas a věděli, že je čas. Bill přitiskl své čelo k Tomovu a zhluboka se nadechl, než se rychlým krokem rozešel ke svému úkrytu za rohem. „Zvládnu to…“ zamumlal si pro sebe.
„Dnes tu máme pro vás něco speciálního. Čerstvé maso, které je tady na svůj úplně první boj,“ řekl Bushido svým charismatickým hlasem. „Jsem si jistý, že je posraný strachy, tak na něj zkuste být hodní, pokud prohraje, lidi,“ Bushido se zasmál a dav se připojil. Bill mu pohybem rtů nehlasně naznačil ´naser si´.
„Tak všichni přivítejte nového kluka ve městě s hezkou tváří a smrtícím úderem! PRISS!“ Zařval a rozpřáhl ruce a Bill se pohnul dopředu bez jakéhokoliv citu v nohou. Ani nevěděl, jestli správně chodí.
Dav se rozestoupil a zíral na něj s úžasem a zaujetím. Snažil se s nikým nenavázat oční kontakt ze strachu, že se nervově sesype. Když se dostal do středu velkého oválu vytvořeného lidmi kolem, hledal ten jediný pár očí, který ho mohl uklidnit. Našel ten medově hnědý pár očí v první řadě a vydechl úlevou.
„To dáš…“ Naznačil mu Tom nenápadně ústy s rukama zkříženýma na hrudi. Bill pevně přikývl a zavřel oči, s tichou prosbou k vesmíru, aby byl na jeho straně. Když znovu otevřel oči, našel v sobě odhodlané sebevědomí. Stál zpříma a statečně se rozhlédl po davu tvrdým pohledem s pevně semknutými čelistmi.
Bushido se na něj ohromeně ušklíbl, než ohlásil druhého soupeře. Bill pozorně sledoval, jak se muž vynořil z davu. Byl slizký, vychrtlý a o pár centimetrů nižší než Bill. Měl ve tváři samolibý výraz, jako by věděl, že zápas vyhraje ještě dřív, než vůbec začal. Bill byl outsider a všichni v tuto noc si toho byli vědomi.
Sneaky si odplivl na zem a sjel Billa pohledem odshora dolů, než mu věnoval téměř bezzubý úšklebek. Bill nakrčil nos a sevřel rty přes své zuby. Nikdo se nedotkne těch jeho perleťově bílých.
Bushido ustoupil do davu dřív, než si Bill vůbec uvědomil co se děje a Sneaky kolem něj dravě kroužil. Bill jej očima sledoval a protahoval si své pěsti a zvuk davu se proměnil v pouhý bílý šum.
„BOJ!“ Ozval se Bushidův výkřik a Bill pevně sevřel rty a zvedl ruce před sebe, aby se připravil k blokování nebo k ráně, podle toho, co bude nutné jako první.
„Vypadáš vyděšeně, kluku,“ donesl se Sneakův chraplavý hlas k jeho uším a Bill zavrčel.
„Nemluv, kurva, na mě,“ odpověděl Bill s pocitem úzkosti, že jeho soupeř ještě neudělal první tah. Udělal k němu krok blíže a Sneaky maličko ustoupil.
„Můžu si dělat, co chci. Chystám se ti nakopat prdel,“ vtipkoval slizký chlápek a zapraskal svým krkem a svými klouby.
Bill stiskl rty a ukradl si krátký pohled na Toma, který se na něj díval s tvrdou koncentrací a věnoval mu povzbuzující přikývnutí. Všichni kolem se pohybovali zpomaleně a Bill pohlédl zpět na svého soupeře, který stále mluvil, ale všechno, co Bill viděl, byla pohybující se ústa, neslyšel jeho slova.
V tu chvíli dostal Bill kuráž. Zformoval pěst, napřáhl ruku a tvrdě ji vymrštil Sneakovi do čelisti s odpornou ránou. Celý dav ztichl, nebo si to alespoň Bill myslel. Byl příliš zaměřený na svůj úkol a sledoval Sneakův zpětný ráz s ponurým potěšením. Způsob, jakým se na něj jeho soupeř šokované podíval, mu do žil poslal adrenalin.
„Co to bylo o tom, že mi nakopeš prdel?“ Zavrčel Bill a napřáhl se, aby jej praštil do břicha. Sneaky jej blokoval a odstrčil zpět, až si málem zakopl o vlastní nohy.
Sneaky poslal úder Billovi do hlavy, ale ten jej zablokoval a prudce jej praštil do boku, až muž zasténal. Bill se chopil příležitosti a hranou chodidla jej kopl do kolene, aby jej srazil k zemi. Jen se nakláněj, aby jej praštil znovu, když Sneaky zvedl nohu a kopl Billa tvrdě přímo do žeber.
Billovo vidění na chvíli zbělalo nad tou vystřelující bolestí a on poskočil dopředu, zatímco se kousal do rtu. Když ucítil pěst, která narazila do jeho čelisti, začal více panikařit, než cítit bolest. Sneaky jej opět udeřil do žeber a Bill spadl na zem.
Předtím, než měl šanci vstát, už byl Sneaky na něm a znovu jej praštil do čelisti. Rána způsobila, že se silněji kousl do rtu a do úst mu prosakovala krev. Hlava se mu točila a zvedl ruce před obličej, aby blokoval další údery. To bylo všechno, co mohl dělat. Prohrával.
Začal vnímat hluk davu a pootočil hlavu na stranu, aby zachytil pohled na Bushida, který na něj řval nadávky, aby vstal. Snažil se svého soupeře shodit, ale Sneaky byl robustnější a silnější než on.
V zoufalém pokusu Bill vyhledal Toma. Když spatřil jeho tvář, vše kolem něj se na chvíli zastavilo. Tom nevypadal ustaraně ani zklamaně. Místo toho měl v očích výraz naprostého odhodlání. „To zvládneš. Kurva, vstaň, Bille,“ naznačovala jeho ústa.
Co to, sakra, dělám? Pomyslel si Bill, otočil hlavu a podíval se na Sneakyho, jehož paže se oháněly kolem, jak se snažil dostat kus Billa. Nehodlal s tímhle chlapem prohrát. Ne po tom všem. S nově nalezenou razancí Bill vykopl nohy a použil své ruce, které měl zkřížené přes obličej, aby s nimi vyrazil prudce k Sneakyho hlavě a zasáhl muže do brady se slyšitelným zaduněním. Sneaky přepadl dozadu a Bill vstal a postavil se na oponentovu hrudní kost podpatkem své boty, když si otíral krev z úst hřbetem ruky.
Za davového jásotu jeho jména, Tomova nadějného pohledu a čerstvé dávky adrenalinu proudícího v jeho žilách, se Bill téměř vznášel. Přitiskl patu silněji do Sneakyho hrudní kosti, a muž zasténal bolestí.
Bill nohu sundal, popadl druhého muže za ruku a vytáhl jej zpátky na nohy, než napřáhl svou ruku a dal svůj největší a nejdůležitější úder ve svém životě. Jeho pěst zasáhla Sneakyho lícní kost a nastal ten filmový moment, kdy oběť udělá rotaci kolem své osy. Sneaky se otočil a poté se zhroutil na zem, aniž by se pokusil nějak vstát.
Bushido rychle přiběhl a přikrčil se vedle něj, kde něco zamumlal. Bill stál s pažemi a dlaněmi napjatými před sebou, všechny končetiny se mu třásly a nerovnoměrně dýchal. S mlhavým pohledem sledoval Bushida, který se s širokým úsměvem na tváři postavil. Popadl Billovu paži a zvedl ji nahoru.
„VÍTĚZ!“
Všichni skandovali ´Priss´ a všechno, na co dokázal myslet, bylo, jaký je to kurevsky dobrý pocit. Nedokázal myslet na nic jiného. Skutečnost, že právě zmlátil totálního cizince, ani neregistroval.
„To bylo až příliš blízko, kluku,“ ozval se mu Bushidův hlas přímo u ucha. „Příště tě nechci ani jednou vidět na zemi. Je ti to jasné?“
Bill jen přikývl a zhluboka vydechl, když si vzpomněl na Toma. Znovu jej vyhledal a jeho srdce udělalo salto, když spatřil výraz v Tomových očích. Byla tam pýcha, úleva, ale nejvíce ze všeho chtíč. Těžce polkl a věnoval pohled svému soupeři, který se pomalu zvedal ze země.
Když Bill uslyšel Bushida zaneprázdněného řečmi o penězích, vydal se rychle k Tomovi. Všechno bylo stále jako nějaký bizarní a posraný sen, ale nebyl to vůbec špatný pocit, a to bylo znepokojující.
„Vezmi mě odsud,“ řekl Bill rychle, než prošel kolem Toma. Nemusel se ohlížet, aby věděl, že jde Tom za ním.
—
„Jak moc to bolí právě teď?“ Bill byl nabuzený Tomovým tlumeným hlasem a zbytkovým adrenalinem z boje. Po celou cestu k Tomovu bytu zůstal zticha, než aby odpovídal na jeho opakované dotazy, jestli je v pořádku. Bill byl konečně dostatečně klidný na to, aby plně pochopil, co se stalo. Vyhrál svůj první boj a nyní všechen stres, obavy a bolesti byly u konce, všechno, na co mohl v tuto chvíli myslet, bylo, jak moc chce Toma.
„Není to špatné…“ odpověděl se zachvěním a jen částečně přesvědčivým hlasem. Právě si vzal nějaké prášky proti bolesti, které ještě nezabraly. V čelisti mu pulzovalo a klouby mu začínaly otékat. Jeho žebra byla evidentně pohmožděná, v hlavě mu bušilo a cítil, jako by si špatně pohnul krkem, ale překvapivě, na ničem z toho nezáleželo.
Tom sevřel pevně čelist, když přejel prstem po zasychající krvi na jeho spodním rtu a oči mu ještě více ztmavly, jak tmavá tekutina potřísnila jeho kůži. Tom pohlédl ze svého palce do Billových očí a poté pomalu vsál palec mezi své rty.
„Kurva…“ Bill potichu zasténal a jeho záda narazila do zdi, když se mu podlomila kolena. Tomovy tváře lehce zčervenaly a on se váhavě naklonil a rty přejel přes Billovu bradu a čelist s uklidňujícími polibky. Bill nad tou něžnou pozorností zvrátil hlavu dozadu a rozevřel rty, když ucítil Tomův vlhký jazyk klouzat po pokožce směrem k jeho rtům.
S pomalými a promyšlenými tahy Tom olízl Billovy zraněné rty a políbil je s pevným tlakem, který téměř bolel, ale zároveň to byl tak dobrý pocit. Bill sevřel svými roztřesenými a poraněnými prsty Tomovu bundu, zatímco jeho rty ochotně odpověděly na polibek, a boky přitlačil dopředu.
Tom zasténal a zalapal po dechu, když se jejich třísla setkala. Přitiskl celé své tělo k Billovi, plně jej přišpendlil ke zdi a zamumlal: „Dnes večer jsem na tebe pyšný.“
Bill se pousmál a vydechl, když mu Tom z ramen stáhl bundu a přetáhl mu tričko jemně přes hlavu. Připadalo mu to jako jiná realita, ale skutečně se to dělo, stejně jako se stal samotný boj.
Musel se přinutit, aby nechal oči otevřené, když ucítil polibky na své klíční kosti postupující směrem dolů. Bill si olízl rty a velmi opatrně ten spodní skousl a pozorně sledoval Toma, který jej políbil kolem jeho propíchnuté bradavky, vzhlédl a šťouchl do piercingu svým jazykem. Billova hlava klesla zpět dozadu a Tom zcela obalil rty kolem bradavky, sál ji a přejížděl jazykem po tvrdnoucím vrcholku.
„Ach… Kurva,“ Billův hlas zněl téměř jako zakňučení a Tom hrubě zatahal za jeho opasek, aby jej rozepnul.
„Bille…“ zamumlal, prsty obratně rozepnul Billovy kalhoty a polibky postupoval směrem dolů, dokud neklečel. Očima cestoval přes červeno-fialové zbarvení, které se táhlo přes bledou kůži Billových žeber. Přejel přes ni nosem, až sebou Bill škubnul.
„Tohle bude zítra bolet… Tady tě opravdu dostal,“ Tom polkl a přejel prsty přes postiženou oblast žeber, než stejné místo pokryl měkkými a vlhkými polibky. Tlak na citlivou oteklou pokožku bolel tak dobře, že Bill hlasitě zasténal a otřásl se, což zamířilo přímo do jeho vzrušení.
Bill Toma chytil za čelist, zatímco on jej dál líbal na postižená místa na celém jeho trupu. Tom pohlédl na jeho ruku a poté zpátky na něj. „A tohle… Jak zlé to je?“ Tom jej za ruku chytil a kriticky si prohlížel jeho klouby.
„Mohlo to být horší,“ zašeptal Bill, zkroutil prsty kolem Tomových a povzdechl si.
Tom našpulil rty a začal pokrývat každé místo na Billově ruce uklidňujícími polibky, jazykem zajížděl mezi klouby a prsty a posílal tím nepřetržité záchvěvy do Billových končetin.
Když Tom nasál do úst Billův dlouhý ukazováček, Bill se už nedokázal udržet na nohách. Jeho tělo sklouzlo po zdi dolů, až se dostal na kolena přímo před Toma a jeho rty se rychle setkaly s Tomovými v hlubokém polibku. Stočil svůj jazyk kolem Tomova, zatímco se jejich rty setkávaly a rozdělovaly s tichými a vlhkými zvuky.
Bill nechal Toma, aby se postaral o jeho zraněné svým vlastním způsobem a už se nemohl dočkat, co bude dál. Sundal mu bundu a přetáhl mu tričko přes hlavu, přičemž rukama kopíroval tvar jeho svalů na hrudi a pažích. Bez jakékoliv další trpělivosti se Bill chopil příležitosti, aby rukou vklouzl do Tomových kalhot a zachytil přes boxerky jeho erekci. Tom do polibku zalapal po dechu, nakrčil čelo a pevně uchopil Billovo zápěstí. Bill se na chvíli zastavil, aby posoudil Tomovu reakci.
Tom pomalu otevřel oči a olízl si rty. „Pokračuj…“ ozval se jeho hlas chraplavě a pomalu vedl jeho ruku, dokud se nenacházela uvnitř jeho boxerek. Bill zabořil obličej do Tomova krku s tichým zasténáním, když ucítil teplou, hladkou kůži Tomova penisu.
„Ach můj bože…“ Bill vydechl a ovinul prsty kolem Tomovy impozantní délky, hladil ji pomalu od základny ke špičce, kde se začaly objevovat první kapky tekutiny.
Tom přiložil rty hned vedle Billova ucha, těžce proti němu dýchal a sál jeho lalůček a každou chvíli při tom zasténal. Bill jej líbal po jeho napjatém krku a přitiskl své tělo k Tomovu boku v zoufalé touze po kontaktu. Zatímco jednou rukou pokračoval v pravidelném tempu, druhou rukou navedl Tomovu dlaň k vyboulenině ve svém rozkroku a s dlouhým zasténáním ji tam tvrdě přitiskl.
Tom tu zprávu rychle pochopil a natáhl se do Billových již otevřených kalhot, aby vytáhl jeho penis a zapracoval na něm kvalifikovaným a rozhodným způsobem, čímž způsoboval, že se Bill téměř nedokázal udržet ani ve své klečící poloze.
„Ložnice…“ řekl s ústy proti Tomově čelisti a Tom souhlasně přikývl a neochotně Billa pustil a odtáhl se i od jeho ruky. Bill jej sledoval, jak vstal a očima doputoval k vlhké špičce jeho penisu, vyčnívajícího z jeho boxerek a přitisknutého k jeho podbřišku. Bill prostě nemohl odolat.
„Co to dě…“ Tom zamumlal a poté zasténal překvapením, když se Bill přiblížil, olízl špičku a stáhl dolů Tomovy boxerky, aby jej mohl vzít do úst celého. Tom vsunul prsty do jeho vlasů, které pevně sevřel a svými boky zatlačil dopředu, aby více vklouzl mezi jeho rty. Bill proti kůži lehce přitiskl svůj piercing, zatímco pohyboval ústy mučivě pomalu a pod konečky svých prstů cítil, jak se Tomovi chvějí nohy.
Tomův penis sebou v jeho ústech zaškubal, když Bill najednou zesílil sání. „Dost…“ zavrčel Tom. „Pokud nechceš, abych se právě teď udělal tobě do krku.“ Popadl Billa jemně, ale důsledně za ruku a přitáhl jej do stoje a odvedl do ložnice, kde skopnul boty a ponožky, než nechal spadnout i své kalhoty a boxerky.
Bill sotva dostal možnost prohlédnout si Tomův pevný zadek, než byl natlačen do postele a jeho tělem projela bodavá bolest. Tom udělal rychlý proces se zbytkem Billova oblečení a s přivřenýma očima se zadíval na jeho erekci, zatímco si jazykem pohrával se svým piercingem. Bill by se začervenal, kdyby už dávno nebyl vzrušený.
Oba dva si vzali chvilku na to, aby očima cestovali přes tělo toho druhého. Dělali to už dříve, ale nikdy ne bez oblečení. Tohle bylo jiné, intimní a plné nevysloveného slibu. Bill těžce polknul a natáhl ruku, aby konečky prstů přejel po spodní části břicha až k jeho mužství a fascinovaně zíral, jak sebou Tomův penis škubnul při každém jeho nepatrném doteku. Tomovi se zadrhl dech a chytil jej za ruku, aby ho zastavil.
„Jsi si jistý, že se na tohle cítíš dost v pořádku? Pokud jsi příliš zraněný, tak přísahám, že můžeme počkat. Můžeme…“ Tomův hlas byl plný obav a Bill byl překvapený, že je schopný nad tímhle teď vůbec přemýšlet.
„Jsem v pořádku. Chci to,“ potvrdil Bill a pomalu se na posteli zvedl na kolena a omotal ruce kolem Tomova krku, zatímco jej políbil na rty. Polibky jej na rtech štípaly, ale potěšení převažovalo nad bolestí. Byl rozbolavělý všude, ale cítil se připravený. Po právě prožitém večeru byla tohle jediná věc, která jej mohla donutit, aby se cítil lépe.
Tom na polibek okamžitě zareagoval a umísti jednu ruku do spodní části Billových zad a pomalu ji přesunul na jeho zadek. Lehce stisknul a prstem přejel přes záhyb, čímž poslal zachvění do Billovy páteře. Bill mu povzbudivě vyšel zadní částí svého těla vstříc a sténal do polibku, než Toma kousl do rtu a lehce zatahal. Tom hluboce zakňučel a přejel prstem přes napjatou kůži Billova vstupu.
Jejich rty se od sebe rozdělily s mlasknutím a Tom na Billa zíral s hlubokým a vášnivým pohledem. „Na všechny čtyři… Teď.“
Bill polkl a pohlédl na Toma zpod těžkých víček s narůžovělými tvářemi a s prudce bijícím srdcem. Pomalu se přesunul k čelu postele a slyšel, jak se Tom přehrabuje v šuplíku nočního stolku, srdce se mu rozbušilo ještě rychleji na základě znalosti toho, co tam Tom hledal. Zvedl se na všechny čtyři, přitiskl čelo na měkký semiš Tomova polstrovaného čela postele a zhluboka se nadechl. Když se ohlédl přes rameno, Tom klečel za ním a zíral mu na zadek téměř se zbožnou úctou.
„Měl bys právě teď vidět svůj obličej…“ Bill se pousmál a škádlivě přimhouřil oči.
Tom zamrkal a pohlédl Billovi do tváře, rty se mu zkroutily do malého úšklebku. „Kdybys viděl to, co vidím já, tak by ses takhle, kurva, tvářil taky.“
Billův žaludek se po Tomových slovech zkroutil a záda se mu prohnula, když na nich ucítil jeho ruku. „Jen se uvolni… Neublížím ti. Už jsi měl dnes večer bolesti dost…“ Zamumlal Tom a několikrát jej pomalu políbil na rameno, zatímco otevřel víčko lubrikantu.
Bill se zaměřil na hluboké dýchání, když Tomovy namazané prsty pečlivě pronikaly dovnitř a ven a s velkou opatrností jej připravovaly. Bylo to už tak dávno, co byl s mužem a mohl cítit, co s jeho tělem udělal čas. Tom zkroutil prsty a v jeho těle se nastartoval první plamínek rozkoše.
„Teď… Už můžeš,“ zašeptal Bill a natáhl se dozadu, aby prsty přejel přes Tomovu ruku.
Tom jej políbil na zátylek a otřel si vlhké prsty o měkkou kůži Billova zadku, než se natáhl pro kondom a nasadil si jej. Zuby přejel přes Billův ušní lalůček a přitiskl se proti Billovu vstupu. Bill s hlubokým nádechem tvrdě zatlačil dozadu a dostal jej do sebe na půl cesty.
Tom chraplavě vykřikl a uchopil jej za bok. „Kurva, nedělej…“
„To je… To je v pořádku…“ Bill zhluboka dýchal a přikývl, zatímco se jeho tělo přizpůsobilo. „Já se nezlomím.“
„Já vím, že ne… Rváči,“ zamumlal Tom proti jeho uchu a bradu si položil na jeho rameno. „Je to až příliš dobrý pocit…“
Bill protočil oči a znovu přitiskl hlavu k čelu postele, zatímco zatlačil víc a dostal tak Toma dovnitř celého. Oba hlasitě zasténali a zůstali v klidu pár okamžiků, aby se dali dohromady.
Když se Tom začal pohybovat, Bill cítil, jak jej ovládám každým sebemenším pocitem. Způsob, jakým se Tom pohyboval a jak se otíral o všechna jeho nervová zakončení, byl tak perfektní, aby z toho téměř zešílel.
Tom přirážel přesně a silně, jeho tělo Billa ovládalo a jeho ruce šířily něžné doteky po Billově pokožce. Ten něžný dotek byl obrovským kontrastem oproti silnému způsobu, jakým si jej Tom bral. Když Tomova ruka sklouzla na jeho břicho a zabalila se kolem jeho penisu, Bill věděl, že je téměř u konce.
Pot stékal mezi jejich těly, jak jejich tempo zrychlilo a oba začali závod směrem k jejich orgasmům. „Můžu to, kurva, cítit…“ sténal Bill jednotlivá slova a Tom odpovídal tvrdšími přírazy a tahy rukou.
„Prosím…“ pronesl Tom a Bill věděl, co chce.
„Ano, už budu…“ Bill zvedl ruku, aby ji omotal kolem zadní části Tomova krku a držel jej jako o život, zatímco roztáhl rty v dlouhém zasténání. „Ah, kurva…“
Tomova pánev se opakované setkávala s Billovým zadkem a Tom zabořil obličej do Billova krku s hlubokým a náhlým zasténáním a silně se otřásl, když se začal uvolňovat. „Bille, Bille…“
Bill se v tu chvíli plně poddal pocitu z Tomovy ruky a pocitu z pulzujícího penisu uvnitř něj a poté uvolnil mléčnou tekutinu v silných proudech do Tomovy dlaně. Jemně zavrčel a zakňučel Tomovo jméno, hlavu sklonil dolů a celé tělo se mu chvělo.
Tom pomalu několikrát přirazil tam a zpět, když jeho orgasmus končil a dokonce i poté, aby si prodloužil svůj čas uvnitř, zatímco Bill upadl do posexové euforie. S líným úsměvem se ohlédl přes rameno a Tom si skousl spodní ret, když se mu na tváři objevil úšklebek.
Na moment na sebe oba zírali, než se rozesmáli. Tom zavrtěl hlavou a přitiskl čelo na Billovo rameno, se smíchem se zhluboka nedechl. „Jen… Ach můj bože.“
„Já vím…“ Odpověděl Bill s podobným úžasem v hlase.
„Připadám si jako ten největší idiot na světě, že jsem nás od tohohle dříve zastavoval,“ povzdechl si Tom, našpulil rty a pomalu se od Billa odtáhl.
Bill se zamračil nad náhlým pocitem prázdnoty, ale byl rád, že se může zhroutit do postele, což udělal a okamžitě toho zalitoval, když přistál na žebrech. „K čertu…“
Tom se na něj podíval ustaraně, když si ubrouskem čistil ruku a do dalšího zabalil použitý kondom. „Bolí?“
„Jako svině, ale právě teď je mi to úplně jedno,“ odpověděl Bill a natáhl nohy na postel, obrátil se na záda a díval se na Toma.
Tom přejel pohledem přes jeho tělo a s nádechem si protřel zátylek. „Jdu ti pro nějaké další prášky na bolest a led, než skončím tak, že se tě pokusím ošukat znovu,“ vylezl z postele a trochu zavrávoral, když vycházel ze dveří. Bill celou dobu sledoval jeho zadek.
„Vpadáš nahý až příliš dobře,“ poznamenal Bill, když se Tom vrátil. Vděčně přijal prášky a zasyčel, když byl k jeho čelisti jemně přiložen sáček s ledem.
„Já ani nechci začít mluvit o tom, jak dobře nahý vypadáš ty, protože by to skončilo tak, že bych na tebe skočil,“ odpověděl Tom prostě a přiložil mu další obklad na žebra, až se Bill zachvěl.
„V tom nevidím žádný problém,“ Bil povytáhl obočí, držel si obklad na čelisti a přetočil se na svůj nezraněný bok, když se Tom uložil vedle něj. Stále držel led na Billových žebrech a přetáhl přes ně přikrývku, aby zmírnil jeho chvění.
„Oh, ani já ne. Ale potom přemýšlím nad tím, jak jsem tě už teď zranil víc, než jsi byl a cítím se jako pitomec,“ zamračil se Tom.
„Díky tobě se pouze cítím dobře,“ zamumlal Bill, přitiskl čelo k Tomovu a tiše zazíval.
„Potřebuješ spát… Zítra se budeš cítit příšerně,“ Tom jej poškrábal nehty na zádech a zamumlal, „opravdu jsem na tebe, kurva, hrdý.“
Bill si nemohl pomoct a usmál se, byl na sebe hrdý taky. „Ale sotva jsem vyhrál. Vážně jsem myslel, že prohraju. Opravdu.“
„Ale vyhrál jsi. A dokonce i kdybys nevyhrál, bojoval jsi tvrdě. Nikdo z tebe nemohl spustit oči. Přísahám, že každý v tom davu byl z tebe tvrdý…“ Tom kolem něj majetnicky ovinul paže a Bill se zasmál.
„Ale ty jsi jediný, kdo toho mohl využít,“ zavřel oči a pohodlně se uvelebil proti Tomově hrudi.
Tom se na něj dolů díval a zamyšleně se kousal do rtu, než jej políbil na temeno hlavy, zatímco Bill začínal usínat. „Zítra dostaneme zaplaceno.“
„Hm…“ odpověděl Bill, bolest jeho těla se vzdávala proti vyčerpání a uvolnění z Tomovy dobré péče. Tom sledoval Billův obličej a přejel palcem po jeho nateklém rtu, než se natáhl, aby zhasnul lampu. Držel si Billa tak blízko, jak jen to bylo možné s ledovým obkladem na jeho žebrech, a zavřel oči, než zašeptal. „Budeš hvězda, Bille…“
Dokonce i když už téměř spal, představa slávy z bojů nebylo něco, o čem si byl jistý, že by chtěl. Část něho doufala, že po tomto boji bude po všem, ale věděl, že má před sebou dlouhou cestu. Bylo nutné teď nemyslet na budoucnost a prostě žít v bezpečné přítomnosti, kdy byl držen a opečováván Tomem.
Bill usnul s myšlenkami na rány, potěšení a letmo i na Bushidova dřívější slova o Tomově srdce-lámající pověsti.
autor: mohanrocks
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 6
Je skvělé, že Bill ten boj přežil a dokonce vyhrál ale zřejmě je to jen první z mnoha a pokaždě by z toho tak "lehce" vyváznout nemusel…Bushido je kretén, díl od dílu mě sere víc a víc. Co to měl za kecy o Tomovy ? Doufám, že jenom prudil aby Billa naštval protože po tom, co mají kluci za sebou by bylo hodně špatný, kdyby se Tom na Billa vykašlal…
Díky moc za překlad
Strašne moc dúfam, že Bill nezistí to, ako Tom láme srdcia:( Bushida nenávidím. Dúfam, že neskončí dobre.
Som rada, že Bill vyhral a že nie je zranený nejako nebezpečne, ale čo to je za život byť každú chvíľu na liekoch proti bolesti?
Bála som sa, že to nedokáže a že Bushido sa vyvŕši na Tomovi, že Billa nepripravil dobre.
Ďakujem veľmi pekne za preklad:)
Ajaj, komu Tom zlomil srdce? Doufam, ze to Billovo si ponecha pekne u sebe a v poradku 🙂 mam radost, ze Bill dokazal zapas vyhrat, ale priznavam, nic jineho jsem ani necekala 😀 Bill bude hvezda, o tom nepochybuji. Jen se trochu obavam, aby Bu neposlal do boje Toma proti Billovi. Taky si porad rikam, co vlastne Gordon Tomovi delal, jak je mozne, ze nad nim ma takovou psychickou moc. No uvidime 🙂 a zaver vecera byl dokonaly! Uplne jsem videla ten Tomuv pevny nahy zadek pred ocima 😀 ooooou.
Moc dekuji za preklad, tohle je vyborna povidka 🙂
Ta část Billova boje se mi nečetla vůbec dobře. Chtěla jsem s tím v jednu chvíli i přestat, protože tyhle věci nejsou moc na mě, ale vydržela jsem. 😀 Upřímně doufám, že toho v povídce nebude moc, ale asi doufám zbytečně, protože už jen samotný název povídky vypovídá, o čem bude děj. 😀 Ano, jsem sice ráda, že Bill vyhrál a hlavně, že se nezranil tak, že by ani chodil nemohl, ale nijak zvlášť nadšená z toho nejsem. Trochu mě děsí ty jeho pocity, kdy si užíval to, jak lidi okolo skandovali a jak si užvíval i to, že zmlátil někoho cizího. Je mi to prostě proti srsti a hlavně mě mrzí, že i Bill cítí nějaké to vzrušení z boje.
Když mám ale popsat to krásné, tak od konce boje byl celý díl naprosto bombastický! Tom je prostě užasný a i v takocých chvilkách se o Billa stará, zda jej něco nebolí a neubližuje mu ještě více. Možná, že Tom umí lámat srdce velmi dobře, ale podle toho, jak vidím jeho chování k Billovi, tak bych řekla, že se Tom už zamiloval! 🙂 Proto taky doufám, ža na žádné lámání Billova srdce nedojde. A pokud ano, určitě to nebude proto, že by Tom chtěl, ale proto, že jej Bushido donutí. Což mě opět přivádí k myšlenkám toho, co se stane, až na jejich vztah Bushido přijde.
Moc děkuji za báječný překlad! 🙂
Tahle kapitola byla nádherná a děkují za překlad.
Tak teda táto kapitola bola poriadne vzrušujúca a adrenalínová!
Na začiatku ma vytočil Bushido s tými jeho rečami o Tomovi (verím, že to pravda nie je, lebo to vyzerá skôr tak, že sa nám Tom pekne zamiloval :D), potom ten boj… chvíľu som sa aj bála, keď Bill prehrával, ale našťastie to obrátil a parádne vyhral. 🙂
A k ich nočnému pokračovaniu a odmene, fuu, tak to vôbec nemám slov 😀
Parádna kapitola od začiatku až do konca a ja veľmi pekne ďakujem za jej preklad! 🙂
Nádherný díl, prostě nádherný <3
Bill vyhrál, což je úžasný… No, a pak ty jejich techtle mechtle skvěle zakončily celý den :))
Nicméně zajímalo by mě, odkud Bu ví, že se od Toma může člověk dočkat dobrýho šuku… 😛 Snad spolu nic neměli, ta představa se mi docela příčí 😀
Moc moc moc děkuju za překlad a moc se těším na další díl 🙂