autor: Dark Princess
Celou cestou z Berlína do Loitsche se dvojčatům nezavřely pusy. Jejich mamka chtěla vědět všechno, co v L.A. dělají. A kluci měli co dělat, aby jí dokázali nadšeně vyprávět o věcech, které se povětšině nestaly. Nemohli jí říct, co se tam děje ve skutečnosti. Nechtěli ji zbytečně znepokojovat, tak raději pořád mluvili o ničem, aby nenechali prostor doplňujícím otázkám.
„Tak kluci, jaké máte plány?“ zeptala se po obědě, který v dvojčatech zmizel jako v černé díře, měli děsný hlad.
„Tak za hodinu půjdeme za Georgem, v neděli se vrátíme a budeme tady asi týden. Jo a chceme taky jít navštívit babičku,“ řekl Bill a vzal si do klína Pumbu, který mu skákal na nohy a kňučel. Od té doby, co si ho koupil jako malinké štěňátko, už trochu povyrostl a ztěžknul.
„To je dobře, moc se na vás těší. A připravte se, že se na vás přijdou podívat sousedky, aby měly zas o čem klebetit,“ usmála se jejich mamka a Bill se ušklíbl. Nikdy nezapomene na pohledy těch sousedek, když k babičce poprvé přišel nalíčený a s obarvenými vlasy. To se o něm pak mluvilo po celé vesnici.
„Tak já se jdu vysprchovat, jsem po té cestě celý ulepený a zpocený,“ řekl Bill po chvíli a položil pejska na zem, ten ho pak následoval nahoru do jeho starého pokoje.
„Já pak půjdu taky a poté vyrazíme,“ řekl Tom, ale ještě zůstal v kuchyni s mamkou. Věděl, že Billovi to bude trvat.
„Hrozně se na Georga těším. Jen škoda, že neuvidíme Joan,“ řekl Tom. Už byli v Magdeburku a pomalu ale jistě se blížili k nenápadnému žlutému domku s udržovanou předzahrádkou a červeným plotem s ozdobně tepanou brankou. Bylo ještě poměrně teplo, sice ne tak jako v L.A., ale stejně bylo příjemně. Neřekli Georgovi, kdy přijdou, chtěli ho překvapit. Ještě před tím, než Tom zaparkoval, všimli si kluci na zmiňované předzahrádce malé Heidi, která si oblečená v teplákové soupravě hrála s velkou panenkou – miminkem, a společnost jí dělal malý černý pejsek, který nemohl setrvat na jednom místě a pořád kolem ní běhal a skákal. Hezké hnědé kudrnaté vlasy měla rozcuchané a doširoka se usmívala.
„Tome,“ povzdechnul si Bill, „já chci taky dítě.“
Hned jak Tom zastavil, holčička vstala a doběhla k brance.
„Strejdo Tome! Strejdo Bille!“ vyjekla nadšeně, když zjistila, kdo přišel a rozzářila se ještě víc.
„Ahoj, sluníčko,“ usmál se Tom a dřepl si k ní.
„Poslyš, jdi za tatínkem, a řekni mu, že u branky jsou nějací divní pánové, jo?“ řekl, a Bill se za ním uchechtl. Tom ji strašně rád naváděl na podobné vtípky a nejrůznější neplechy. Holčička se nadšeně zachichotala, okamžitě souhlasila a odběhla. Tom vstal a otočil se k bratrovi. Přemýšlel nad tím, co řekl v autě.
„Až bude po všem, tak budeme mít děti, kolik jen budeš chtít. Třeba přes náhradní matku, nebo tak něco. Slibuju,“ usmál se. Bill se taky musel usmát. Když Tom něco slíbil, tak tomu mohl věřit.
„Tak jo,“ špitl těsně před tím, než se z domu vyřítil Georg. Když uviděl, kdo jsou ti divní pánové u branky, jeho nasupený výraz se hned změnil.
„Vy jste takový kreténi,“ ušklíbl se. „Tome, ty hanebně navádíš nevinné dítě ke špatnostem, jak se sebou vůbec můžeš žít?!“ řekl, odemknul branku a pevně oba bratry obejmul.
„Jsem moc rád, že jste tady,“ usmál se a pustil je dovnitř.
„Bille, kde máš Pumbu?“ podivil se, když si uvědomil, že tady chybí.
„Nechal jsem ho mamce, aby nesežral toho tvého mrňouse,“ ušklíbl se Bill.
„Heidi, jdi si ještě ven hrát, my si tady potřebujeme popovídat, a už nemluv s divnými pány,“ usmál se Georg na dceru a ta se smíchem odběhla.
„Hrozně ti závidím, Georgu,“ povzdechnul si Bill a posadil se na pohovku. „Nevíš, co bych já dal za to, abych se s tebou mohl vyměnit. Teda Joan by sis mohl nechat, mně Tom stačí, ale… víš, co myslím, ne? Tuhle idylku a neumíš si představit, jak moc bych chtěl dítě.“
„Neboj, Bille, to taky přijde. Vy máte teď v L.A. naprosto jiný život, můžete se bavit jak chcete, dělat cokoliv si zamanete, co ti tam chybí?“ zeptal se Georg. Samozřejmě by svůj momentální život ani omylem nevyměnil za ten jejich, ale připadalo mu, že jim to docela vyhovuje.
„Ach, všechno. Nemáš tušení, co se tam děje. Georgu… potřebujeme pomoc,“ povzdechl si a pověděl mu naprosto všechno. Georg pozorně poslouchal, ani jednou Billa nepřerušil. Když skončil, nastalo tíživé ticho. Když to řekl všechno nahlas, vypadalo to ještě beznadějněji.
„No… dobře. Původně jsem vám chtěl říct, že tenhle album bude pro mě poslední, že to šlo moc do elektroniky, takže tímhle tempem byste mě už na dalším nepotřebovali. Další důvod je, že mám teď rodinu a chci se o ni starat. Ale když je to takhle, tak víte co? Pomůžu vám. Něco vymyslíme, abychom se ho zbavili, a pak nahrajeme skvělé rozlučkové album. Teda alespoň pro mě, ale mluvil jsem o tom s Gustavem a on by se taky chtěl usadit. Ale nejdříve vám pomůžu zbavit se toho magora,“ řekl pak Georg a podíval se na dvojčata. Neměl nejmenší tušení, jak zareagují. Bill vyletěl z pohovky a silně ho obejmul.
„Děkuju, Georgu, děkuju, jsi nejlepší! My jsme byli naprosto v koncích, mysleli jsme, že nás bude mít do konce života v hrsti,“ vyhrknul na jedno nadechnutí a málem se rozbrečel štěstím. Georg se usmál, a když ho Bill pustil, začal přemýšlet, co udělají. Billovi se nepředstavitelně ulevilo. Když se toho chopil Georg a dodal celé věci naději, hned se cítil líp.
„Kde je vlastně Joan?“ zeptal se trochu od věci Tom. Celý čas přemýšlel, na co se to chtěl zeptat a až teď mu to došlo. Georg se doširoka usmál.
„Poslal jsem ji na týdenní wellness pobyt, aby si od nás trochu odpočinula. Je znovu těhotná. V pátém měsíci,“ řekl pyšně a Bill vydal divný, vysoký, naprosto nadšený zvuk.
„To je skvělý!“ vyjekl, „gratuluju! Proč jsi to před námi tajil?! Když jste se snažili o Heidi, bombardoval jsi nás zprávami o tom, jak jí pořád kupuješ těhotenské testy a pak jsme měli maily zaspamované fotkami z ultrazvuku a Joanina břicha, téměř jsem u toho zapomněl, jak vypadá její obličej,“ zasmál se u vzpomínky na Georgovo magoření. Byl nadšený snad ještě víc než Joan.
„Já za to nemůžu, řekla mi to jen před týdnem. Šel jsem jí v neděli udělat snídani do postele, a co nevidím na ledničce – fotka z ultrazvuku. Sice jsem na ní dohromady nic neviděl, ale tak nějak mi to došlo,“ ušklíbl se. „Jo, a bude to kluk. Konečně se síly v tomhle domě vyrovnají,“ dodal a Billovi najednou vyhrkly slzy dojetí.
„Ach Georgu. Ať už je tohle všechno za námi. Taky chci být tak šťastný jako ty,“ usmál se.
„Bude. Zítra něco vymyslíme, slibuju. A pokud ne, seženeme někoho, kdo vymyslí,“ mrknul na něj Georg.
Bill té noci spal jak miminko. S příslibem řešení téhle zoufalé situace z něj opadnul všechen stres a strach z toho, co bude dál. Když viděl, s jakou jistotou se toho Georg chytnul, jako kdyby přesně věděl, co je třeba v takové situaci udělat, moc se mu ulevilo.
Vzbudil se pro něj nepřirozeně brzy, kolem půl sedmé ráno, a pocítil žízeň. Spolu s Tomem spali v malém pokoji pro hosty, který byl jen narychlo zařízený postelí a skříní, ale účel plnil a to bylo hlavní. Tiše, aby bratra nevzbudil, vyklouzl z postele a stejně tiše šel po chodbě. Když šel kolem obýváku, přes otevřené dveře se mu naskytl pohled na nejroztomilejší scénu, jakou kdy viděl. Georg seděl na gauči, na jeho klíně seděla malá Heidi a společně koukali na sobotní pohádky. Holčička se zrovna něčemu smála a Georg jí u toho pletl copánky. Bill je nechtěl rušit a tiše došel až do kuchyně, kde se napil a několik minut jen stál opřený o kuchyňskou linku se sklenicí v ruce. Snažil se přemýšlet, ale na to bylo přeci jenom moc brzo, tak to rychle vzdal a vrátil se do postele.
Moc toho už nenaspal. Když už byl jednou vzhůru a venku bylo světlo, už to nešlo. Proto něco před osmou znovu vyšel z pokoje a šel se podívat do obýváku. Georg teď spal na gauči, Heidi se o něj opírala a koukala na hudební pořad pro děti. Hned si Billa všimla přes pořád otevřené dveře a natěšeně mu zamávala. Bill se usmál a šel dovnitř.
„Nellie the elephant packed her trunk
and said goodbye to the circus
off she rode with a trumpety trump
trump trump trump„
Zpívala si holčička tiše spolu s televizí. Bill si všiml, že k písničce jsou německé titulky. Zřejmě to bylo něco zábavno-vzdělávacího, a i když Heidi ještě neuměla číst, alespoň se bavila.
„To je hezká písnička,“ řekl Bill tiše a posadil se do křesla. Holčička hned seskočila z gauče a šla k němu, aby si ji posadil na klín. Měla ho moc ráda, i když k nim strejda Bill moc nechodil.
„Jo! Je o slonici Nellie, která utekla z cirkusu. Já mám v pokojíčku modrého slona. Maminka říkala, že je to kluk, ale já mu stejně říkám Nellie,“ zasmála se, pak trochu zvážněla. „Maminka má v bříšku miminko,“ řekla moudře.
„Jo, já vím. Těšíš se na brášku?“ zeptal se Bill s úsměvem.
„Ano! Budu se s ním moct hrát,“ řekla, pak se naklonila blíž k Billovi. „A taky na něj můžu shodit, když něco rozbiju,“ zašeptala a Bill vyprskl smíchy.
„No, ale to bys neměla, to je hodně ošklivý,“ poučil ji. Malá zavrtěla hlavou.
„Neudělám to,“ řekla a po chvilce se zeptala: „A strejdo? Jak se bráška dostal mamince do bříška?“ zeptala se vážně a Bill trochu zrudl.
„Ehm… no, to se musíš zeptat tatínka. Je to taky jeho zásluha,“ řekl a opravdu nechtěl teď být v Georgově kůži.
„Proč jeho? Ty to nevíš?“ zeptala se s nechápavě nakrčeným obočím.
„Já to vím, ale tohle by ti měl vysvětlit tatínek, víš, ono je to dost složité,“ snažil se vykroutit z nepříjemného vysvětlování. Jak by to vůbec měl vysvětlit tříletému dítěti?! Heidi seskočila na zem a šla ke gauči.
„Tati? Tatínku?“ řekla a slabě s Georgem zatřásla. Bill se ušklíbl a nenápadně se vytratil. U toho být nemusel. Potichu se vrátil do pokoje a vklouzl do postele k pořád spícímu Tomovi, aby si ještě užil alespoň na hodinku vyhřátou postel a pocit, že nemusí nahrávat žádné znetvořené písničky.
autor: Dark Princess
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 5
COŽE ?! ROZLUČKOVÉ ALBUM ?! Tak to jsem jako nečetla ! Fakt klukům přeju aby měli šťastný osobní život ale že by kvůli tomu musela kapela úplně skončit ? Nejspíš to není reálné ale já stejně doufám, že TH budou něco jako Rolling Stones a budou hrát ještě v šedesáti 🙂 Jinak samozřejmě doufám, že se klukům s Georgovou pomocí podaří zbavit toho šaška. A představa, že spolu dvojčata vychovávají dítě je taky docela zajímavá. Úplně si to neumím představit… 🙂
Úžasné miluji tuhle povídku další dílek prosím pěkně 🙂
Tak snad Georga něco napadne a pomůže jim. A líbí se mi, že ví o jejich vztahu a bere to tak v pohodě 🙂
Doufám že Georg vymyslí něco pořádně zlého pro toho idiota.
To s tým rozlúčením to čo bolo???? to nie, ešte to privoláš a oni to naozaj urobia:(
Som rada, že Georg Billa utešil, som ale zvedavá čo sa dá vymyslieť aby im ten magor dal pokoj.
Ta zmínka o rozlučkovém albu byla hrozná! 🙁 😀 Nejhorší na tom bylo, že to ani není až tak nereálné. Teď se nám žení Gusťa, kdo bude další? Pak přijdou děti a kluci budou chtít rodinu a já už nebudu mít koho poslouchat… 😀 😀 Ach jo.. 😀
Každopádně jsem ráda za Georga, protoževypadá opravdu rozumně a tak, že klukům doopravdy pomůže. Snad sekluci toho blbečka zbaví rychle, protože kdo ví, co by ještě mohlo přijít.
Děkuji za díl! 🙂
S tým rozlúčkovým albumom – no dúfam, že to tak nebude aj v realite, aj keď to asi zas až tak nereálne nie je 😀
A som rada, že to povedali Georgovi, ktorý vie o ich vzťahu a berie ho v pohode :). Dúfam, že niečo vymyslí a chalanom pomôže zbaviť sa toho chlapa.
Ďakujem za časť.
To rozluckove album vydesilo i me.. Na chvili jsem si predstavila, ze by to tak bylo i ve skutecnosti a polil me mraz.. Uznavam ale, ze do povidky to sedi s tim nametem, ktery ma.. Kdybych byla na miste kluku, nejspis bych nad tim taky uvazovala.. Povidka je bajecna, moc se mi libi, hlavne scenka s Georgem a Heidi byla roztomila. 🙂 A Bill, jak se vykroutil z osemetne otazky. 😀 Chudak Georg. 😀 Tesim se na dalsi dil. 🙂
mohla si vyvolat taku paniku??? 😀 😀 😀 😀 😀 uplne sa smejem 😀 akoby na svete ina kapela nebola 😀 ale to je fuk
strasne sa mi pacila ta scena s tou malou to bolo take zlateee 😀 georg je super a paci sa mi ze tu vedia o vztahu toma a billa aj ked by ma zaujimalo ako to vzali ked to zistili 😀 ale je to super 🙂