Nejvíce ze všeho právě teď. A právě teď ho jeho emoce zradily.
Na Trina se Zanthii se vrhla celá horda stínů a vílí král byl už takhle vyčerpaný a zbitý od něj i od Toma. Bylo jedno, kolik živlů a jak dalece ovládá, když jich bylo proti němu moc.
Podařilo se jim ho strhnout na zem a nedovolili mu využít nic dalšího. Když se plně proměnil v zoufalé snaze vydolovat ze sebe alespoň nějaký jed, Bill jen s hrůzou pozoroval, že není žádný, který by mohl použít.
Miloval Tobiase… zradil, ale miloval.
Tom jen s námahou odrážel útoky, které se ho snažily oddělit od něj a Tobiase, a nakonec se jim to stejně povedlo.
Bill se snažil mít syna pořád u sebe, pořád za zády a marně se snažil přivolat temnotu. Jen kolem něj kroužila a víc nic. Byl vysílený. I meč v rukou se mu třásl a byl pomalejší a pomalejší.
A pak se objevila horda Valových stínů. Do jednoho stejných jako on jak vzhledem, tak bojem.
Povedlo se mu zabít dva, než další dva zajali Tobiase a odzbrojili ho.
Slyšel křičet sebe, Tobiase i Toma. Zoufale se snažil k nim probojovat, ale bylo pozdě. Než se osvobodil, stíny s Tobiasem byly pryč.
Zvedl svůj meč a vyrazil za nimi, jen aby v nepozornosti a panice naběhl přímo na ostří dalšího stínu.
Tom vykřikl a pak zavládlo ticho a všechno zčernalo…
„Vítej můj malý princi. Konečně se můžeme náležitě seznámit.“ Usmál se Valren na Tobiase, sotva ho do jeho stanu před něj jeho stíny doslova vhodily, a vysekl mu posměšnou úklonu. „Doufám, že jsi měl příjemnou cestu.“ Dodal a mlaskl nespokojeností, když si všiml, že za ty necelé dvě hodiny, co ho stíny vláčely k jejich táboru, má natržený ret a jedno oko se mu začíná vybarvovat.
„Naprosto úžasnou, sráči.“ Odsekl a jen co se vyhrabal na nohy, bláhově se na něj pokusil zaútočit.
Valren ho zastavil ranou pěstí do průdušnice a Tobiasovi přišlo, že ho tou ranou pomalu zabil. Vyhrkly mu slzy a zůstal na kolenou lapat po dechu.
Valren se k němu nahnul a za vlasy si zvrátil jeho hlavu, aby mu mohl vidět do očí.
„Myslel jsem, že tě jednoduše zabiju a celá ta jejich naděje na záchranu, umře s tebou, ale k čemu to, když tu nemám ani jednoho z tvých otců? Nebylo by to ono, takže na ně počkáme, co na to říkáš?“
„Že tě zabijou, ty zkur…“ Další rána, tentokrát do obličeje.
„Tohle mě asi nepřestane bavit. Jsi úplně jako on. Jen žvanit, ale nic víc. Oba jste úplně k ničemu. Škoda, že to Reli nevidí…“
„Není to Reli…“
„Jen mi odporuj, princi… máme dost času…“
Pokusil se stát, ale hned ho za ramena zadržel.
„Kde je Tobias?“ Vyhrkl a Tom ukročil do strany, kde Zanthia s Trinem drželi svázaný Valův stín. Ten se na něj usmál a Bill se nechápavě podíval na Toma. Ten byl vzteky tak napnutý, že nebyl schopný jediného slova.
„Má pro vás nabídku. Zavrčel místo něj Trin a jen tak tak se ovládal, aby holýma rukama neudělal ze stínu kaši. Nic jiného by mu ani nezbylo. Při boji, když se dostatečně vysmekl, už beztak spálil téměř veškerou energii.
„Co chce?“
„Na to by ses už nemusel ptát, Reli. Víš, co chci…“ Odpověděl stín Valrenovým hlasem a Bill pochopil o vteřinu dřív než Tom.
„Mě, chceš mě.“ Stín se usmál a kývl. Ani jeden nestihl zareagovat, když jim ho Tom vyrval a narazil na zeď.
„Zabiju tě…“ Zasyčel, ale stín se jen zasmál.
„Měl jsem za to, že pro tebe on není reálný, tak co by ti na tom mělo záležet, jestli ho budu mít já? Chceš zpátky svého syna? Vydej mi Reliho a dostaneš ho.“
„Kde?“ Zavrčel bez zaváhání a stín se spokojeně usmál. Pak kývl směrem, kde se nacházel tábor, a rozplynul se mu v rukách. Tom zaklel a udeřil pěstí do zdi.
Bill za ním nezaváhal ani na chvilku, a hned se natáhl po meči vedle lůžka a vykročil k odchodu jen proto, aby byl v dalším okamžiku stržen za cíp pláště zpátky a přiražen na stěnu stejně jako stín.
„Co to děláš!? Má našeho syna!“ Ohradil se na Toma a pokusil se ho odtáhnout.
„Proč jste se vůbec zdržovali mnou, proč už nejste na cestě?!“
„A co si myslíš, že děláš ty? Jen tak mu nadběhnout? Neviděli jsme, kterým směrem ho odtáhli, tos viděl ty, a navíc ses neprobouzel, nevěděli jsme, jestli se vůbec doopravdy probereš!“ Vpálil mu Tom a on si teprve teď uvědomil, že stín ho neomráčil. Zabil ho a on je zase zpátky. Trin měl pravdu… je opravdu Lykarský král jako tenkrát.
„A co na tom záleží? Tobias je přednější. U mě stejně pořád nevíš jistě, jestli nejsem past, kterou on nastrčil. Může ti být fuk, co se mnou udělá, když ti vrátí Tobiase. Mně na tom nezáleží.“ Místo odpovědi Tom pustil látku, kterou doteď svíral, a uhnul před jeho pohledem. Než se ale mohl Bill znovu vydat ke dveřím, chytl ho za obě nadloktí a prudce políbil. Čím víc se Tmovi snažil uniknout, tím víc ho k sobě Tom tiskl.
„Znova o tebe nepřijdu.“ Vydechl do polibku a Bill se přestal bránit. „Miluju tě, Billy. Odpusť mi to.“
„Co ti mám…“ Dál se nedostal a omráčený vílím prachem, který mu Zanthia foukla do tváře, ve chvíli, kdy Tom ustoupil, se sesunul podél zdi.
Tom ho znovu uložil na lůžko a otočil se na Trina.
„Než zaútočili, bavili jste se o jednotce víl. Jak daleko je?“
„Do hodiny by tu byla, když hned poletím.“ Odpověděla Zanthia a Tom kývl.
„Leť okamžitě, a pak pokračujte směrem, který ukázal. My vyrazíme napřed.“
„To je šílenství… nedokážete…“
„Nenechám ho tam…“ Zavrčeli Trin s Tomem součastně a víla jen kývla, zmenšila se a vyrazila jako blesk pryč.
„Vezmeme veškeré zbraně, co tady máme, a musíme zmizet dřív, než se probere.“
„Je ti jasné, že nás bude hned následovat.“
„On se k němu ani nepřiblíží. Nevím, co má ten sráč v plánu, ale jestli chce Billa, nedopustím, aby se k němu přiblížil třeba jen na krok. Ty zůstaneš v pozadí. Nenávidí mě, bude štěstím bez sebe, že mu tam naklušu. Ty odtamtud dostaň Tobiase, je mi jedno jak. O nic jinýho se nestarej. Při troše štěstí se Bill probere, až tady bude Zanthia s jednotkou, a podpoří vás. Pak je dostaň do paláce.“
„Tome, já…“
„Hlavně se pro mě nevracejte. Beztak nebude pro co.“
„Tome…“
„Co?“
„Hned jak se setkáme s ostatními… zajmou ho.“
„Kdybych měl čas a příležitost, nezabil bych tě ale… na tom nesejde. Tobias se rozhodl a Bill to dokáže. Přivede ho zpátky a ty je pak dostaneš do bezpečí, domů. Zničíte portály a necháte je být.“ Nakázal mu a Trin jen ztěžka polkl.
„To ti přísahám na svůj život.“
„Jo… to bys měl.“
autor: Bitter
To jsem zvědavá jak tohle skonči.