autor: Wind
Zdravím. Omlouvám se, za tu pauzu, nějak ve škole nezvládám T.T Už teď vím, že jsem neudělala zápočet z matiky a fyziky a ještě mi zbývají další tři, o zkouškách ani nemluvím. A taky se omlouvám, že s dějem tak ženu, uznávám, skočit rovnou o tři týdny dopředu bylo hodně, ale v podstatě jsem nevěděla, o čem bych v průběhu té doby psala. Všechno by se točilo jen kolem stavby a jejich společných večerů, které by sice mohly být hezké, ale po chvíli by to bylo nudné. Navíc potřebuju svůj nápad napsat dřív, než ho zapomenu.
Když to převedu na čas našich kluků, už dlouho se nestalo nic živějšího a možná maličko dramatičtějšího… a podlejšího z mé strany. Doufám, že mi to odpustíte, nedalo se odolat příležitosti. 😀
Vaše Wind
Od úplného dostavění jejich nového bydlení uplynuly už dva dny. Tom byl na jejich práci nesmírně hrdý. Sice chtěl jít hned po dokončení na obhlídku ostrova, ale oba byli hodně unavení, takže se rozhodli výlet trochu odložit. Navíc Willovi v posledních dnech nebylo moc dobře, trávil na sluníčku víc času než běžně a Toma napadlo, že mu to jako merfolkovi nedělá zrovna nejlíp.
Bylo hodně brzo ráno, slunce ještě ani celé nevyšlo, když Toma něco probudilo. Will těžce dýchal, oči měl nesoustředěné, zorničky rozšířené. Tom mu sáhl na čelo. Toho se bál. S merfolkem cloumala vysoká horečka. Rychle vyskočil z postele a namočil hadr do studené vody. Když mu ho přikládal na čelo, chytil ho Will malátnou rukou za cíp trička.
„Voda…“ zasípal a ruka mu padla zpět na přikrývku.
„Voda… myslíš moře? Chceš do moře?“
Will už nic neřekl, jen kývl očima. Tom ho urychleně vzal do náruče a spěchal s ním do moře. Sedl si s ním do vody tak, aby mu voda sahala až ke krku. Will se potopil, ale dál zůstával ležet na Tomových natažených nohách. Tom ho se strachem sledoval. Neměl ponětí, co se děje. Večer byl Will ještě v pořádku, ano, byl unavený, ale to byli oba a Tom to přičítal práci a slunci. Ale tohle… bál se. Nevěděl, co by měl dělat. Nebyl zrovna expert na nemoci a nevěděl, jak probíhá nemoc u merfolků. Starostlivě Willa sledoval. Zdálo se, že mu voda udělala líp. Jeho výraz se zklidnil a teplota znatelně klesla.
Will vynořil hlavu nad vodu a opřel se o Tomovu hruď.
„Willy… co se to děje?“
„J-já… nevím. Je mi divně. Asi jsem byl moc dlouho mimo moře. Chvíli si odpočinu a bude to dobrý.“
„Dobře.“ Tom si ho k sobě přivinul. Vyděsil ho k smrti, ale zdálo se, že už je zase v pořádku. Když se zamyslel, uvědomil si, že krom večerního rychlého koupání Will skoro vůbec nechodil do vody. Když tu byli jeho bratři, spal ve vodě a občas tam trávil i půl dne. Teď byl pořád na břehu s ním a v noci spal taky na suchu. Technicky vzato byl Will něco jako ryba a ryby bez vody žít nemůžou. Byly to už víc než tři týdny, co začal žít skoro suchozemský život a očividně mu to nesvědčilo. Budou si na to muset dávat pozor.
„Jak se cítíš?“ řekl asi po půlhodině Tom. Will spokojeně vydechl.
„Už je to mnohem lepší. Děkuju. Jsem v pořádku.“
„Dobře… tak… já půjdu ven, je na mě trochu zima. Ale ty tu klidně zůstaň, bude lepší, když tu ještě chvíli budeš. Jen tak pro jistotu.“
„Um… asi máš pravdu.“
„Jo… tak si tady pohov a já zatím připravím snídani. Jsi pro?“
„Dobře.“
„Fajn.“ Tom Willa krátce políbil, a pak vylezl z vody. Moře bylo postupem času stále chladnější a popravdě do něj nechodil, pokud nemusel. Pevně doufal, že se dnešní ráno už nebude opakovat.
V noci Tom skoro nespal. Pořád hlídal, jestli je Will v pořádku. Ve dne ho měl neustále na očích a každou chvíli se ho ptal, jestli se cítí dobře. Will se pokaždé jen usmál a řekl, že je v pořádku, ale Tom měl pořád pocit, že něco nesedí. Will byl v posledních několika dnech takový… odtažitější. Ano, nechal se políbit na dobré ráno, večer se k němu vždy přitulil… ale taky dost často, když měl Tom volnou chvíli a jen tak ho objal, se mi Will vykroutil s nějakou omluvou nebo jen mlčky ustoupil o krok dál. Nikdy dřív nic podobného nedělal a Tom nemohl přijít na to, co se děje. Will se zdál být v pořádku, ale stejně něco nesedělo. Napadlo ho, že by se Will mohl cítit nesvůj kvůli tomu, co spolu dělali. Ať už vymyslel jakýkoli možný důvod a řekl ho Willovi, ten se jen usmál a odpověděl mu, že se nic neděje a nemusí se zbytečně bát. Ale jak šly dny, tak byl stále odměřenější. Ne chladnější, ale odměřenější.
Když to zašlo až tak daleko, že si večer lehal na konec postele a zády k Tomovi, došla mu trpělivost. Posadil se a rázně řekl: „Tak dost. O co jde, Wille? Víš, že mi můžeš říct všechno. Proč se mě straníš? Udělal jsem něco špatně? Jestli ano, tak mi řekni co.“
„Nic se neděje.“ Odvětil Will stále ležící. Ani se na Toma neotočil a to ho opravdu rozčílilo.
„Alespoň se na mě otoč, když se mnou mluvíš. Vážně, Wille, co se děje.“
„Nic se neděje, už jsem ti to řekl několikrát!“ Will se prudce zvedl do sedu a otočil se.
„Jak se nic neděje? Jen se na to podívej. Odtahuješ se ode mě, jsi zamlklejší než obvykle a teď už si leháš i na druhou stranu postele, jen abys byl co nejdál ode mě. A říkáš mi, že se nic neděje? Jestli jsem něco udělal, tak mi to řekni do očí. Nemůžu se omluvit za něco, o čem ani nevím, že jsem udělal.“
„Nic jsi neudělal.“
„Tak proč se takhle chováš?“
„Já nevím.“
Will začínal být zoufalý a do očí se mu tlačily slzičky. Ale Tom byl taky zoufalý a navíc naštvaný tak, že si toho nevšiml.
„Jak jako že nevíš? Wille, víš, že tě mám moc rád. Ale prostě v posledních několika dnech mám pocit, že jsem v tom sám. Že ty se do tohohle vztahu nutíš. Nechceš, abych na tebe sahal? Fajn, tak proč mi to neřekneš? Nechceš, abych tu byl? Fajn, tak to řekni a já vypadnu. Jestli ti tak vadím, tak fajn!“ Tohle bylo pro Willa jako bodnutí do srdce. Miloval Toma a vážně nechtěl, aby odešel. Ale prostě v posledních dnech se s ním něco dělo a on neměl ponětí, co to je. Nechtěl se s Tomem hádat, to rozhodně ne. A nechtěl mu ublížit.
Willovi se spustily slzy proudem.
„Omlouvám se, Tome… já jen… vážně nevím, co se děje. Nechci, abys odešel.“ Dál už nemohl ani mluvit. Když ho Tom viděl, všechen vztek ho opustil. Jeho výraz změkl a něžně si k sobě Willa přitulil.
„Nenene… Willy… neplač. To jsem nechtěl. Já jen… vážně mě mrzí, když se pořád odtahuješ. Mám tě rád, a proto mě to bolí. Nechtěl jsem tě rozplakat… no tak, lásko.“ Jemně s ním pohupoval a konejšivě ho hladil po zádech. Will plakal. Nevěděl, co se děje a nechtěl, aby to zničilo jejich vztah. Omotal ruce Tomovi kolem krku a zabořil mu nos do trička.
„O-omlouvám se.“ Zaštkal tiše a dál se k němu tiskl. Tom mu vtiskl polibek na spánek.
„To nic… je to v pořádku.“ Ještě chvíli s ním houpal, dokud si neuvědomil, že merfolk z pláče usnul. Položil ho vedle sebe na postel a také si lehl. Vážně doufal, že tahle hádka byla první a poslední. Mrzelo ho, co Willovi řekl. Nemyslel to tak, jen mu to v zápalu chvíli uteklo. Až se Will probudí, pořádně se mu omluví.
Ráno Toma na obličeji pošimraly sluneční paprsky prosvítající dovnitř skrz otevřené dveře. Otočil se na druhý bok a nespokojeně zamručel. Přitáhl si deku na rameno. V noci toho moc nenaspal a teď se mu ještě vstávat nechtělo. Will asi večer zapomněl zavřít dveře.
Moment… to Tom šel poslední a byl si jistý, že zavíral na závoru. Prudce otevřel oči a vyskočil z postele. Rychle se rozhlédl po pokoji. Will nikde. Za normálních okolností by ho to neznepokojovalo, ale pořád se nad ním vznášela vzpomínka z předešlého večera a bál se, že tohle by mohl být následek. Ano, možná byl zbytečně paranoidní, ale popravdě u merfolků nikdy nevěděl, co udělají. V podstatě to nebyli lidé a mysleli jinak. A Tom se ještě nenaučil myslet jako oni.
Vyběhl ven a rozhlížel se po pláži.
„Wille!“ volal, ale nikdo se neozýval. Doběhl až k útesům, kde Will občas sedával a jen tak lenošil. „Wille! Kde jsi?“ Stále se nikdo neozýval. Napadlo ho, že je možná na jeho stromě, vždycky tam byl, když se něco dělo. Tehdy po tom incidentu s kosatkou tam byl taky. Rozeběhl se tam. Cestou zakopl o několik větví a málem se vykoupal v říčce, ale nakonec se dostal až k velkému stromu.
„Wille? Jsi tam?“ Volal nahoru, ale nic. Chvíli stepoval u kmene, ale nakonec se rozhodl vyšplhat nahoru. „Wille?“ zopakoval už ani nevěděl pokolikáté a rozhrnul větve zakrývající malý úkryt. Nic. Nebyl tam. Možná se mu zase udělalo špatně a šel si zaplavat, napadlo Toma. Jo, to byl asi ten důvod. Zbytečně panikařil, Will se za chvíli vrátí. Slezl proto dolů a vydal se na pláž. Posadil se na písek a čekal.
A čekal…
Čekal… ale Will se nevrátil.
autor: Wind
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 3
Néé, co je tohleto za konec??? 🙁
Doufám, že se neděje nic špatného, jednu teorii mám, tak snad se to brzy vyřeší! Toma je mi teď moc líto, chudák neví, co se děje a Will mu zmizel…
[1]: Můžu se zeptat, co je to za teorii? Osobně mě napadlo teda taky jenom jedno východisko, ale každý myslí jinak, že 🙂
Tak hle skončit kapitolu co se děje kam odešel Bill chudák Tom.
Jéééjda, co se s Willym děje? 🙁 Ať přemýšlím jak přemýšlím, nemůžu přijít na to, co by s ním mohlo být. A je mi to strašně líto, že se trápí a vlastně ani chudák neví proč. Je mi i líto, jak odtažitě se k Tomovi choval, protože věřím, že i pro Toma to muselo být strašné.
Trošku se začínám obávat dalšího vývoje, protože si opravdu neumím představit, jak tohle bude pokračovat dál. Upřímně jsem si myslela, že náš už ani žádná úskalí nečekjí. 😀 Tak vidím, jak moc bláhová občas bývám! 😀
Každopádně se strašně MOC těším na pokračování, protože téhle záhadě prostě musím přijít na kloub! 🙂 Moc děkuji za další díl a přeji hodně úspěchů ve škole. Znám z vlastní zkušenosti, jak moc jsem bojovala s chemií, matikou a fyzikou, takže s Tebou vážně soucítím a budu držet palečky! 🙂
[4]:Díky, budu to potřebovat 😀
Jinak protentokrát vás nenechám na vysvětlení čekat dlouho. Tlačí mě čas, a tak nemůžu povídku roztáhnout tak, jak bych chtěla. A navíc mi to přišlo už moc podlé 😀 už takhle jste asi zvědavé, jak to bude pokračovat a nechat vás čekat třeba další měsíc na vysvětlení mi přišlo moc 😀 Jsem si ale jistá, že nebudete mít nic proti tomu, co jsem vymyslela 😀
To čo je za koniec?! Ešte aj ty mi dráždi nervy, skúšky v škole sú málo, čo? 😀
No ale čo sa s Willym deje a kam odišiel? Síce mám nejakú tú svoju teóriu, ale som zvedavá, čo si vymyslela ty! 😀 Dúfam však, že sa to medzi nimi vyrieši čo najskôr.
Ďakujem za časť.
Když máte někdo svoji teorii, zkuste ji napsat. Docela by mě zajímalo, co si myslíte. I když tohle myslím není tak těžké na uhodnutí, stejně by mě zajímalo, co si myslíte vy. Třeba někdo bude mít zajímavý návrh 😉
Ja mám teóriu, že by mohol byť Will tehotný:D vtedy sa búria hormóny a mozog sa správa nevyspytateľne. A zvieratá odmitajú sex keď čakajú mladé a Will nie je človek tak možno… No ale je to len môj výmysel. Som zvedavá čo sa mu naozaj stalo.
Williama mi je strašne ľúto ako sa rozplakal:(
[2]: Moje teorie byla stejná, jako od Zuzky. Když už s tím přišla i ona, tak se přiznám 😀
Jen si nejsem jistá, jestli bys tam tohle šoupla…
[8]: Těhotný ?! Tak to je teda pecka. A je to vůbec možný ? Může být u merfolkù těhotnej sameček ? Nebo…Je Will sameček, že jo ? 🙂
Tohle prakticky nebylo myšleno jako nějaké ohromné a drastické překvapení, spíš jen takové milé zpestření k blížícímu se konci. Nebudu říkat, jestli se pletete nebo ne, teď už vám to stejně asi bude všem jasné. Nicméně myslím, že nebudete proti. Mmj doufám, že se vám bude líbit nová postava, která přibude s dalším dílem, já osobně jsem si ji docela oblíbila 🙂