autor: mohanrocks
Pondělky byly opravdu nejhorší, to je jedno z klišé, které je ve skutečnosti pravdivé. Čas se neskutečně vlekl a všichni se neustále ptali na Billovo zápěstí. I když bylo lehce zábavné sledovat lidi, jak se snaží nesmát, když jim řekl svůj vymyšlený příběh o pádu ze schodů v administrativní budově, začínal být unavený ze lhaní. Začínal být unavený ze lhaní o všem.
„Hej, Bille!“ Zavolal za ním Dr. Jost na chodbě, zrovna když se snažil vyklouznout ze dveří směrem ke svobodě. Poté, co sebou maličko škubnul, otočil hlavu a podíval se směrem k blížícímu se profesorovi.
„Co se děje, Doktore?“
Jost se zasmál, zkřížil ruce na prsou a díval se na Billa zpod brýlí. „Jen jsem chtěl zkontrolovat, jak jdou věci ve tvém výzkumu.“
„Ehm… dobře! Docela často se setkávám s jedním z rváčů…“ Bill si odkašlal. „Dostávám spoustu dobrých informací. Vlastně tady bude brzy boj, který budu moct sledovat velmi zblízka…“ On bude bojovat, samozřejmě, že u toho bude osobně a velmi blízko.
„Dobře, to musí být vzrušující!“ Jost potěšeně přikývnul. Neměl tušení, jak vzrušující to bude. „Mám pro tebe nějaké papírování, pokud bys mi to mohl dodat ještě tento týden,“ sáhl do aktovky, vytáhl svazek papírů a podal je Billovi.
Spíše než vidět to jako další práci, kterou bude muset udělat, Bill byl prostě rád, že se Jost neptá na další otázky. „Díky, vyplním je,“ trochu s nimi zápolil, když je cpal do batohu a Jost si toho všiml.
„Co se ti stalo se zápěstím?“
„Oh… však víte, schodiště v administrativní budově mě dostalo,“ našpulil Bill rty a pokrčil rameny.
„Bohužel vím, tyhle věci jsou vražedné. Ve skutečnosti, jsem si o jejich zábradlí včera roztrhl kalhoty,“ zaklel Jost, zatímco se Bill snažil zadržet smích. „Uvidíme se brzy, hodně štěstí s výzkumem,“ poplácal Billa po rameni a vyrazil chodbou dál.
Bill vydechl a vyšel ze dveří, nešťastně přimhouřil oči do jasného slunce. Už zase lhal. Ne kompletně a ne o všem, ale jeho klamání se hromadilo stejně jako školní papírování.
—
Po odeslání kritiky článku emailem a po udělání několika kartotéčních lístků ke studiu pro nadcházející neobvyklý psychologický test si Bill uvědomil, že už je téměř čas jít na trénink s Tomem. Až na to, že dnešní večer nebude jen o tréninku… Poté měli jít k Tomovi. Náhle se myšlenka boje s totálním cizincem zdála méně nervy drásající, než být sám s Tomem v jeho bytě.
Na stole mu zavibroval telefon, zpráva od Toma. Sejdeme se venku, půjdeme dnes večer jinam.
Po odeslání odpovědi si šel Bill dát rychlou sprchu. Jistě, možná bude zpocený z tréninku, ale chtěl být co nejsvěžejší v případě… Bill se na sebe podíval do zamlženého zrcadla. Vlasy měl mokré a po stranách obličeje mu z nich kapala voda, která zároveň upozorňovala na tmavé kruhy pod očima z nedostatku řádného spánku. Nevěděl, co se možná stane, ale chtěl být připraven na to, o čem v hloubi duše věděl, že chtěl, aby se stalo.
Všiml si, že jeho zápěstí už je na tom lépe, když se oblékal, staral se o něj velmi pečlivě. Pokud by se to nehojilo rychle, byl by v prdeli. Po obléknutí si vysušil vlasy a nechal je trochu chaotické, ale upravené a tvář nechal čistou, kromě svých piercingů. Make-up byl součástí jeho každodenního vzhledu a věděl, že ho určitě bude mít při boji, protože to bylo to, co Bushido chtěl vidět. Chlap s make-upem by neměl být viděn jako hrozba, a to se stane jeho výhodou. Ale dnes… Dnes se nechtěl schovávat za ničím. Nebude mít žádné triky v rukávu.
Popadl teplý kabát a vyšel ze dveří, které zamkl, než sešel dolů po schodech a našel Toma čekajícího dole s líným úsměvem na svých mírně rozpraskaných rtech.
„Hej… ty se usmíváš? Něco musí být v nepořádku,“ poškádlil jej Bill a strčil si ruce do kapes kabátu.
Tom si pomalu prohlédl jeho tvář a hloubavě zamrkal. „Vypadáš jinak.“
„Oh…“ Bill rozpačitě sklopil pohled. „Jen jsem se prostě necítil na to dávat na sebe všechny ty sračky, promiň.“
Bill ucítil, jak se zhrublé prsty dotkly jeho čelisti a opatrně mu zvedly hlavu. „Neomlouvej se… Vypadáš jinak v dobrém smyslu toho slova. Velmi,“ Tom přikývl, spustil ruku dolů a špičkou jazyka si pohrával se svým piercingem. „Nikdy jsi nevypadal lépe.“
Bill bojoval s ruměncem, který se začal šířit na jeho tváři. Bez make-upu nebyl žádný způsob, jak schovat růžovou barvu na jeho bledé tváři a tak změnil téma. „Kam mě zavedeš?“
Tom zaťal zuby a pohlédl přes rameno, ven ze dveří. „Na místo, kde se Bushido nemůže ukázat a kurvit tvou koncentraci.“
Bill chtěl dodat ´nebo být kazišuk´, ale udržel se. „Kdekoliv, kde není, pro mě zní skvěle,“ Bill se lehce usmál, otevřel dveře a vyšel ven.
„Navíc mám pocit, že si potřebuješ trošku odpočinout,“ Tom šoupal nohama po cementu, zatímco šli. „Pořád vypadáš tak zatraceně vysíleně, Bille. Jako bys měl v hlavě najednou milion věcí.“
„Obvykle mám…“ přiznal Bill s úšklebkem. „Nikdy to nepřestává.“
„Proč to všechno děláš? Chci říct, proč ses rozhodl jít na postgraduální studium a ne si prostě najít práci nebo tak něco? “ Zeptal se Tom a Bill o své odpovědi pečlivě přemýšlel.
„Myslím, že… Cítil jsem, že musím něco dokázat,“ zamumlal Bill a váhavě se kousal do rtu.
„Komu?“ Tom jej vedl za roh a Bill si přál, aby se předmět hovoru stočil také za nějaký roh.
„Prostě… lidem v mém životě,“ Bill zavrtěl hlavou a pohlédl na své nohy, zatímco šel. „Lidem, kteří si nemysleli, že bych něčím mohl být, že bych se uživil tím, co bych chtěl dělat.“
„Ale ty to děláš, neuznávají to? Pracuješ tak tvrdě… Dokonce i já to vidím, a to tě sotva znám,“ odpověděl Tom pevně s obranným tónem v hlase, který poslal záchvěv tepla do Billova žaludku.
Bill se na Toma podíval s pousmáním. „Ještě se tím úplně neživím. Peníze, které vydělám, jen stěží pokryjí mé knihy a jídlo. Nájem platím ze stipendia… Nedokázal jsem nic, Tome. Pro ně žádné peníze znamenají žádný úspěch,“ povzdechl si Bill nejistě. Nikdy nemluvil o svém osobním životě a zřídkakdy o něm sám přemýšlel. Hluboko uvnitř byl stejně emocionálně poškozen jako někteří z klientů, které studoval a kterým se snažil pomoct.
„Bille…“ Tom přistoupil před něj a chytil jej za ruku. „Ser na ně, ať už jsou kdokoliv. Ber to jako radu od člověka, který strávil celý zatracený život snahou dokázat, že za něco stojí… Sakra, já to stále dělám,“ zasmál se Tom žertovně. „Ale teď se to snažím dokázat sám sobě a to je vše, na čem záleží. Brzy budeš mít peníze, pokud je to to, co tohle vyřeší. Budeš jich mít hodně a oni nebudou moct říct ani hovno.“
Bill pomalu zvedl pohled a pohlédl na Tomovu temnou a hezkou tvář, s nezaměnitelným pocitem vířících motýlů v žaludku. „Víš… Nemůžu uvěřit, že jsi ta osoba, se kterou jsem se setkal v tu temnou noc uprostřed ničeho.“
„Nemyslím si, že jsem ještě ta osoba… Ne tak docela,“ Tom polkl a klesl pohledem dolů. „Byl jsem na zasraně špatném místě a ty… No, byl jsi prostě na špatném místě ve špatnou dobu.“
„Musím nesouhlasit… Myslím, že jsem byl na špatném místě ve správný čas,“ zamumlal Bill a na rtech mu hrál malý úsměv. „S tebou bylo každé místo, kde jsme se potkali špatné s pěkně posranou situací, ale načasování bylo správné.“
Tom se pomalu zašklebil a nakonec na tváři zobrazil zářivý úsměv, když naklonil hlavu a přitiskl své čelo k Billovi. „Ty jsi někdy tak, kurva, kýčovitý.“
„Hej, jen se živím z tvých vibrací, chlape,“ Bill se tiše zasmál a otočil hlavu, když uslyšel kroky na ulici. Zamračil se, když od něj Tom rychle odstoupil a celé jeho tělo se napjalo. „Co se děje?“
„Promiň, já… Je to jen reflex,“ Tom nakrčil obočí, třel si zátylek a rozhlížel se všude kolem.
„No, byl to jen náhodný člověk. Tady,“ Bill k Tomovi natáhl ruku, aby ji opět chytil.
Tom se na něj podíval a zhluboka si povzdechl, než zavrtěl hlavou. „Bude lepší, když si zvykneme nechovat se takhle na veřejnosti. Když to budeme dělat teď, potom to náhodně uděláme, když budeme okolo špatných lidí.“
Bill na tváři udržel neutrální výraz, i když se mu to vůbec nelíbilo. „Máš pravdu, samozřejmě,“ řekl krátce a přikývl, znovu se rozešel a otřásl se, když na krku ucítil Tomův dech.
„Později, Bille… slibuju,“ zamumlal Tom a poté pokračoval v chůzi vedle Billa v přiměřené vzdálenosti.
Bill si byl docela jistý, že se mu srdce chystá vyskočit z hrudi dříve, než to ´později´ dokonce bude mít šanci přijít.
„Pořád nemůžu uvěřit, že jsi mě přivedl sem…“ Bill se zasmál a vykopl nohama, aby se více rozhoupal. Tom seděl na houpačce vedle něj v parku v nedalekém sousedství. „Už jsou to roky, co jsem na nějaké seděl.“
„Nemůžeš lhát, přelézt přes prolézačky prakticky jen s jednou rukou, byl zatraceně tvrdý trénink,“ zasmál se Tom a odstrčil se nohama o štěrk na zemi.
To byl… zítra budu určitě rozbolavělý,“ Bill sebou škubnul a Tom si odkašlal, když myšlenka projela jeho myslí. „Ale opravdu, bylo to skvělé. Potřeboval jsem změnu od běžného dne, a i přesto jsi mi nějak nakopal zadek, dokonce i na dětském hřišti.“
„Naučil jsem se najít způsob, jak trénovat bez ohledu na to, kde jsem. Strávil jsem spoustu nocí v parku blízko domu mého fotra, když jsem se necítil na to, abych se za ním vrátil domů,“ Tom vytáhl z kapsy krabičku cigaret, jednu si zapálil a vyfoukl kouř do chladného vzduchu.
Bill si stále zvykal na překvapivě upřímný rozhovor. Tom byl o všem tak málomluvný. Teď náhodně nabízel informace, o kterých Bill věděl, že byly dlouhodobě pečlivě skrývané. Raději než z toho dělat velkou věc a vyděsit Toma otázkami, se Bill choval nenuceně, ačkoliv měl v povaze ptát se na milion věcí. S Tomem, pokud jste se nezeptali, tam možná něco řekl.
Bill se zamyšleně kousl do rtu. „Hej, Tome…?“
„Jo?“ Tom se na něj podíval se zvednutým obočím a odklepl popel z cigarety.
„Myslíš, že ten boj můžu vyhrát?“ Zeptal se Bill klidným tónem. Celý večer mluvili o jeho soupeři a Bill se cítil jistý o svých znalostech a o přístupu, který k němu zaujme, ale boj samotný byl pro něj stále ještě neuvěřitelně skličující.
Tom zastavil svou houpačku a pohlédl Billovi do očí. „Kdyby ses mě zeptal před pár týdny, řekl bych něco jako možná, pokud budeš opravdu tvrdě pracovat a přestaneš blbnout.“
„A teď?“ Zašeptal Bill.
„Teď… Vyhraješ to. Já vím, že ano,“ odpověděl tiše, ale vážně Tom s jasným pohledem.
Bill polkl a pomalu vydechl. „Já nevím, jak to můžeš vědět… Nemyslím si, že jsem fyzicky silnější. Jistě, díky tobě umím bojovat lépe, ale…“ Tom jej přerušil.
„Věřím v tebe, a proto vím, že vyhraješ. Nemluvím o tvé síle, tvých schopnostech, tvých znalostech… Já, kurva, věřím v tebe. Je to silný pocit, který cítím uvnitř, instinkt. Věřím svým instinktům, protože mě uchránily od toho, abych byl zabit, nebo příliš moc zlomený… Je to jediná věc, které věřím.“
Bill se cítil ohromeně a vděčně za muže, který se houpal vedle něj. Pokud v něj mohl věřit Tom, možná by mohl věřit sám v sebe taky.
„Já… děkuju. Znamená to pro mě hodně, doufám, že to víš,“ odpověděl Bill s vděčným úsměvem. Držel svá slova zkrátka, aby nemohlo dojít k náhodnému vychrlení všech jeho pocitů přímo na místě.
„Začíná být chladněji, možná bychom měli jít…“ Tom vstal a nabídl ruku Billovi, aby mu pomohl. Jejich dechy, viditelné ve vzduchu, byly přerušeny Tomovými slovy a Bill se zachvěl z více než jednoho důvodu, když Tomovu ruku přijal. „A není zač. Neříkám sračky, které nemyslím vážně.“
„Je tu spousta věcí, které o tobě ještě nevím, ale tohle vím,“ přikývl Bill lehce, pustil Tomovu ruku a poslušně ho následoval správným směrem.
Poté, co se Tom na moment rozhlédl kolem, se natáhl a opět vzal Billovu ruku do své, pevně ji držel po celou dobu chůze k jeho bytu. Bill držel na uzdě své překvapení a pamatoval si, že nemá klást otázky. Člověk by nikdy neměl narušovat dobrou věc otázkami.
„To není to, co jsem očekával…“ Bill se rozhlížel po prostorném bytě, tmavě dřevěné podlahy zářily od měsíčního svitu skrz velká okna v obývacím pokoji. Byt byl vybaven moderním nábytkem a postrádal osobní detaily, ale byl plně vybavený a pohodlný. Bylo to docela působivé.
„Jak jsi myslel, že to tu bude vypadat?“ Zasmál se Tom, zamkl dveře a sledoval Billa, jak se pohybuje po bytě a zkoumá.
„Já nevím… Prázdně, možná s gaučem a matrací a prázdnými boxy od pizzy na pultě. Však víš, obvyklý byt typického chlapa, který žije sám,“ přemýšlel Bill nahlas.
„Ach, ale ty jsi zapomněl… Já mám peníze,“ Tom zvedl obočí, olízl si rty a přistoupil k Billovi blíž. „A vůbec si nemyslím, že jsem typický… co myslíš?“ Položil dlaně na horní části Billových paží, pohlédl mu do tváře a zhluboka se nadechl, než mu na rty vtiskl měkký polibek, čímž jej účinně připravil o dech. Bill stále ještě nebyl zvyklý na to, aby jej Tom zničehonic políbil, ale nestěžoval si.
„Ne, to nejsi…“ zamumlal Bill jako ve snách a statečně políbil Tomovy rty znovu a nechal je na moment k sobě přitisknuté. „Myslím, že je to tu opravdu pěkné, Tome.“
„Máš hlad?“ Zeptal se Tom šeptem a rty lehce přejížděl po Billově čelisti.
„Nemám vůbec hlad…“ Bill nad tím pocitem zavřel oči, lapal po dechu a žaludek jej zradil hlasitým zakručením.
Tom se rozesmál, odtáhl hlavu a přitiskl jemně dlaň na Billovo břicho. „Ty máš hlad a to tak nemůžeme nechat. Dovol mi, abych tě nakrmil a pak…“ Tom nechal větu viset ve vzduchu a jediné, na co Bill mohl myslet, bylo, že si chtěl s jídlem pospíšit, aby tu větu mohli dokončit.
„Zapomněl jsem ti říct, že se stanu super ospalým, když mám plný žaludek,“ zívl Bill a přihlouple se usmál, poplácal se po břiše a zvedl nohy na gauč.
„Ty jsi jako nějaký druh líného domácího mazlíčka, přísahám,“ Tom hravě protočil oči a položil na konferenční stolek prázdnou misku od těstovin. „Chystáš se na mě usnout?“
„To zní dobře…“ zašeptal Bill a podíval se na Toma nadějně.
Tom otevřel náruč a na rtech se mu objevil pokřivený úsměv, i když se snažil předstírat, že je rozzlobený. „Pojď sem.“
Bill mu rychle vyhověl, přestěhoval se do Tomovy náruče a položil si hlavu na jeho hruď, s levou rukou volně přes jeho pas. Cítil každý sval přes tenký materiál Tomova trička a při každém nádechu mohl cítit sladkou vůni Tomovy kolínské. Byl v jakémsi druhu nebe.
Tomovy prsty pomalu sjížděly po jeho paži a Bill ucítil, jak se mu jeho rty přitiskly na temeno hlavy. Bylo to tak… Přirozené. Jako by to dělali už tisíckrát. Nebo možná… „Tome?“
„Hm?“ Tomův hlas byl také ospalý.
„Ty… Myslím, dělal jsi… tohle s někým jiným v poslední době?“ Bill se cítil hloupě, že se ptal, ale zdálo se to nutné.
„Ne,“ odpověděl Tom bez váhání. „Nejsem tak úplně mazlící typ, pokud bys to snad sám neuhodl.“
„Proč se mnou?“ Bill naklonil hlavu, aby na Toma pohlédl a tváří se otíral o jeho tričko.
Tom zamyšleně sklonil hlavu, povzdech si nosem a lehce svraštil rty. „Protože chci, Bille.“
„Nikdy předtím jsi s někým nechtěl?“ Bill začal své běžné kolo otázek, ale nedokázal se ovládnout.
„Ne, nechtěl. Teď, pokud ti to nevadí, se tě chystám políbit, abys zmlknul,“ Tom se slabě usmál, než se naklonil, aby se jejich rty setkaly. Bill se posunul, aby mohl zabalit ruce kolem Tomova krku, oddálil rty a přejel jazykem podél záhybu Tomových rtů a jen tak tak zadržel sten, když mu Tomův jazyk lehce odpověděl.
Bill cítil, jak mu Tomova ruka sjížděla po zádech směrem k jeho zadku, kde zůstala a lehce jej stiskla, ale nijak troufale. Jejich jazyky se pomalu navzájem zkoumaly, Tomův lehce zvědavě kroužil kolem Billovy kuličky v jazyku, až se Billovi kroutily prsty u nohou. Polibky byly hluboké a téměř líné a místnost kolem nich byla rozostřená, nechávající je zaměřené pouze na sebe navzájem.
Všechno na Tomovi bylo tak silné a drsné, Bill to v jeho náruči mohl cítit. Ale jeho dotek a polibek ukazovaly jemnost, kterou mohl Bill tu a tam zahlédnout, a zdálo se, že roste jako permanentní vlastnost, když se Tom nacházel blízko něho. Tomovy zdi byly natolik zbourané, aby pustily Billa dovnitř, a to byl tak dobrý pocit.
Když se od sebe trochu odtáhli, Tomův dech ovíval Billovy rty, jak promluvil. „Zůstaň přes noc se mnou…“
Bill se zachvěl a navlhčil si rty, pohlédl na Toma s lehce rozzářeným pohledem. „Chceš tím říct…“
„Chci tím říct, spát v jedné posteli se mnou a probudit se se mnou.“
„Vůbec nejsi takový, jaký jsem očekával, že budeš…“ nechal ze sebe Bill vypadnout slova bez rozmyšlení.
„Ani ty ne,“ zašeptal Tom nazpět a políbil Billa na čelo.
„Zůstanu… Jen potřebuju napsat Gustavovi, aby nevyslal pátrací četu. Ten chlap je tak zatraceně zvědavý.“
„Hm, žádný problém. Hej, co jsi mu řekl o svém zápěstí?“ Zeptal se Tom a vstal, aby odnesl nádobí do kuchyně a rozsvítil světlo v ložnici. Světlo dopadající na postel zrychlilo Billův tep. Chystal se s Tomem strávit noc, a dokonce to ani nevypadalo na velký problém.
„Uhh…“ Bill se zašklebil a rukou si přikryl tvář. „Nechceš vědět, co jsem mu řekl.“
„Oh, opravdu, opravdu chci,“ odpověděl Tom s úsměvem a odtáhl přikrývky z postele s očima stále na Billovi.
„Okay, ale já jsem mu tohle neřekl, vymyslel si to sám a já se s ním opravdu nehádal,“ Bill si povzdechl a sundal si boty. „Myslí si, že jsem si posral zápěstí při onanování divným způsobem…“
Tomův hlasitý smích přinutil Billa poskočit. „To myslíš vážně? Bože, kéž bych mohl být svědkem toho rozhovoru.“
Billova ramena se otřásala tichým smíchem, zatímco protočil oči a snažil se být cool, když si Tom sundal tričko. „Opravdu bys měl člověka varovat, než si jen tak sundáš tričko,“ přikývl Bill vážně, přešel ke druhé straně postele a sundal si své vlastní tričko.
„Totéž platí pro tebe…“ Tom zůstal pouze v boxerkách a zalezl pod peřinu, zatímco očima ani na vteřinu neopustil Billa.
„Já nejsem nic zvláštního… Jsem hubený a super bílý,“ pokrčil Bill rameny a bojoval proti rozpačitému pocitu, když si sundal kalhoty, než zalezl do postele.
„Hej, počkej…“ Tom nadzvedl přikrývku a pohlédl na Billovo tělo. „Neschovávej to přede mnou, zatraceně. Je to můj dárek za to, že tě trénuju.“
„Opravdu?“ Ušklíbl se Bill ospale, zavrtěl hlavou a stáhl přikrývku zpátky dolů, zatímco Tom zhasnul světlo dálkovým ovládáním na nočním stolku.
„Opravdu,“ zamumlal Tom a dlouze zívnul, když jeho prsty přejížděly přes tetování na Billově boku a pomalu přešly k jeho piercingu v bradavce, což způsobilo, že se Billovi stáhl žaludek. Tomův hlas byl tichý, když promluvil. „Líbí se mi způsob, jakým jsi sám sebe označil. Myslím, že v opačném případě by tvoje kůže byla až příliš perfektní a já bych měl pocit, že se jí nemůžu vůbec dotknout.“
Bill byl příliš zaneprázdněný užíváním si pocitů, které mu Tomovy prsty způsobovaly, aby zformuloval nějakou odpověď. Prostě zamručel a zavřel oči, cítil se jako šťastné kotě. I přesto, jak to bylo příjemné, Bill nedokázal bojovat proti divnému pocitu, jak je to všechno normální a přirozené. „Tvůj boj je za méně než týden, Bille…“ A pocity normality a pohodlí s tou myšlenkou vyletěly oknem.
„Jsem si toho vědom… Myslím na to prakticky neustále,“ povzdechl si Bill a otočil se na bok, tváří k Tomovi.
„Neřekl jsem to, abys začal vyšilovat, já jen…“ Tom otočil hlavu k Billovi a hluboce dýchal. „Nechci, aby před tím mě nebo tebe cokoliv rozptylovalo.“
Bill se na něj podíval zvědavě. „Jako co?“
Tom si odkašlal a pomalu zamrkal. „Opravdu se s tebou chci vyspat, Bille. Více, než jsem kdy chtěl s kýmkoliv jiným.“
Bill vytřeštil oči a žaludek se mu opět zkroutil. „Jo, já to chci taky… opravdu.“
„Mám pocit, že jakmile to jednou udělám, budu to potom chtít pořád,“ Tomův hlas byl tichý a zastřený, ale vážný. „Nemůžu riskovat, že tím ztratíme drahocenný čas před bojem. Rozumíš mi?“
Bill to chápal, protože si dokázal jednoduše představit sebe sama tím zcela pohlceného a absolutně se nestarajícího o boj. Tom měl pravdu, nemohli se tím rozptylovat. „Souhlasím. Jak moc bych si přál, abych nesouhlasil, tak souhlasím.“
„Dobře, teď když víme, že to nemůžeme mít… pojď sem,“ Tom jej jemně zatahal za ruku a přitáhl si jej ke své nahé hrudi. Bill ztuhl, když jejich kůže navázala kontakt a celým jeho tělem procházelo mravenčení.
„Uhh… to byl možná příšerný nápad,“ zasténal Bill a skryl tvář do Tomova krku, ale usídlil se pohodlně v jeho náruči. „Dobrá věc, že tě se svým zraněním nemůžu vyhonit, protože bych se o to právě teď pokusil.“
„Ale tvoje pusa je naprosto v pořádku, ne?“ Rozchechtal se Tom a Bill jej štípl do boku.
„Je více než v pořádku a ty to nevyzkoušíš, protože by to určitě shodilo tvé soustředění,“ odpověděl Bill samolibě.
„Hm, hned po boji mě vykouříš a já tě pak ošukám,“ zavrčel Tom tiše Billovi do ucha.
„To je moje odměna, když vyhraju?“ Zašeptal Bill hlubokým hlasem.
„Je mi jedno, jestli vyhraješ, nebo prohraješ… Budu tak vzrušený ze sledování tvého boje, že tě budu opravdu potřebovat.“
Bill potlačil zasténání a roztřeseně vydechl. „Právě teď tě tak trochu nesnáším za to tvé ´žádný sex´ pravidlo tenhle týden… Ale já vyhraju,“ odpověděl Bill frustrovaně a povzdechl si, když se kolem něj omotala Tomova ruka.
„Ano, vyhraješ a potom vyhrajeme oba.“ Tomův hlas byl stále ospalejší a Billa to zklidňovalo do uvolněného stavu.
Bill lehce překvapeně poskočil, když ucítil Tomovy rty na svých v měkkém polibku na dobrou noc. Políbil jej nazpět a poté oba usnuli v pohodlí ve vzájemném náručí, jako by to tak dělali každý večer. Všechno to bylo tak snadné.
Až do příštího rána, kdy si Bill uvědomí, že zapomněl napsat Gustavovi a Tom zjistí, že Knox se rozhodl nečekaně stavit a viděl Toma a Billa jít do jeho bytu společně. Jak pohodlně a spokojeně, jak se oba tu noc v posteli cítili, další den přinese pouze komplikace, které nemohli předvídat.
Někteří lidé prostě nebyli určení k tomu, aby to měli snadné. Někteří byli určení k tomu, aby za to museli bojovat.
autor: mohanrocks
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 6
Ach jo, taková pěkná kapitola a ten poslední odstavec to úplně podělal. Ani nechci pomyslet, co se teď bude dít. Jen doufám, že ať už to bude cokoliv, tak to kluky neohrozí a nezasáhne to do jejich vztahu. To by byla opravdu škoda.
Díky moc za dílek
Tak teda ten konec mám o kluky strach.
Ach jo, celý díl byl tak božský nádherný a závěrečný odstaveček mi to tak zkazí! 🙁 Mám z toho nepříjemnou husí kůži a opravdu se bojím, co další den přinese. Přijde mi, že si oba kluci už vytrpěli dost a jak to tak vidím, tak je jim určeno trpět ještě víc, což se mi ani trošičku nelíbí. Tak moc se bojím dalšího dílu! Nemám ponětí, co se může stát, protože tenhle život, do kterého se Bill zapletl, je sakra nebezpečný a pro mě osobně hlavně děsně nepředvídatelný. Až do čtvrtka tady budu děsně trnout!
Jinak abych i vypíchla to hezké! Moc se mi líbí postupující vztah kluků. ♥ Jsem odvařená z toho, jak moc jsou ze sebe hotoví. Oni se táááák moc milují, i když si to možná ještě sami ani pořádně neuvědomují. Ale prostě mě to těší! Tenhle díl se mi líbil opravdu od začátku až do konce (když opominu poslední odstavec). Moc jsem si to užívala a doufala jsem, že alespoň na chvíli budou mít kluci klid a budou si moc užívat jen sebe sama a ono tohle. 🙁 Do toho se ještě děsně obávám Billova prvního boje..takže jsem pěkně napnutá!
Mooooc děkuji za překlad! ♥ A šíleně moc se třepu na další díl, a to i přes to, jak obrovský strach z něj mám!
Tak krásne si to naplánovali, a tak to nádherne všetko fungovalo… a potom príde posledný odstavec ako studená sprcha. Tom je k Billovi tak strašne pekne nežný, že z toho strácam dych:) ďakujem za kapitolu, bola prekrásna.
Celý ten ich večer bol krásny, ako im všetko krásne fungovalo samo od seba. Aj ako si dohodli ten sex ako odmenu za Billovo víťazstvo (ktorú dostanú aj v prípade prehry, ale verím, že Bill vyhrá!!!). Len ten koniec.. tak ten to veru pokazil. Dúfam, že vymyslia dobré výhovorky.
Ďakujem za preklad.
Tak nááádherný díl… A pak přišel konec a ten mě totálně vyděsil… Nemůžu se dočkat čtvrtka, abych zjistila, co z toho vzejde za trable, zároveň se už teď bojím si ho přečíst…
Každopádně se mi ale líbily ty poslední dvě věty, přišly mi krásný: "Někteří lidé prostě nebyli určení k tomu, aby to měli snadné. Někteří byli určení k tomu, aby za to museli bojovat." Čtu si ji pořád dokola 🙂
Díky strašně moc za překlad a budu se těšit na pokračování 🙂
Pani, tak nadherny dil s tak desivym koncem? Opravdu mam o ne dva strach… bude je Knox vydirat nebo to rovnou vykeca Anisovi? To bude jeste neco… dekuji za preklad 🙂
Ti dva jsou spolu tak bozi. :3 a sexy … brzo z nich skoncim v Mrazaku 😀 Zadnej sex pred bojem? :O To je tak strasne jako zadnej sex pred Vanocmi! :O Jiste, pridejte si vtipky o oralnim sexu, vzdyt me vubec nevadi eroticke sny :O 😀
Ta Tomova otevrenost je tak sladka :3 nebo nevim jaka 😀 proste uzasna a celkove, oni jsou tak boziii <3
Ten Jost je porad posuk. Halooo! Bill 'pracuje na projektu o poulicnich rvacich', ma znicene zapesti a nedavno i oblicej… Nemusim mit mozek Einsteina, aby mi doslo, ze tady neco smrdi :O
Ja si myslim, ze Bill ten boj vyhraje. Takhle, verim, ze ho Tom dobre pripravil a ze Bill je silnej, mozna ani ne tolik fyzicky, ale dokaze to, co si umane (si myslim…), takze… Ja myslim, ze to bude v pohode,ake bojim se 🙁 😀 Ten Hipster nebo jake jmenuje smrdi nejakou podpasovkou.
Jakej Kox? :O aha… knox… :O Aale, tak no a co? Bill mel nejake problemy a potreboval prespat nekde jinde… A pacjsou stejnej tym a blabla, tak se mu Tom nabidl :Dsnadne. Stejne nevim, proc by jrjich vztah mel byt problem. Prave si udelali chytre no sex pravidlo! Je to jejich vec, ty malej sraci Bushido!!!!
Moc dekuju za preklad <3 Mohanrocks je bozi ,:3 teda… Jakoze pise bozske povidky. A ty Bozsky prekladas 😀 bude se mi dobre spat 😀 3:D