autor: B-kay
Vypsala jsem ze sebe úplně všechno. Špatnou náladu posledních dní, obavy, ale i radost a nadšení pro to, co dělám. A je nádherné, když je člověk za svou práci odměněn, takže vám musím opět poděkovat :). Jste úžasné a tohle je jen pro vás!
Bill tu noc nemohl usnout.
Neustále se převaloval za strany na stranu a i přesto, jak unaveným se cítil být, nedokázal udržet oči zavřené víc jak půl minuty. Bál se, že pokud se mu nakonec podaří usnout, později se probudí a zjistí, že to všechno bylo bláznivým výplodem jeho fantazie. Pouhým snem.
A tak místo toho, aby si konečně dopřál potřebný odpočinek, zíral na opršené okenní tabule a neustále si v hlavě přehrával vše, co mu Tom řekl. Hleděl z okna a sledoval, jak se noc mění v den, jak se za tmavými mraky probouzí slunce a zbarvuje oblohu příjemným odstínem oranžové. On ale nic z toho skutečně nevnímal. Díval se na přírodní živly ze zcela jiné perspektivy.
Bouře symbolizovala jeho minulost. V dešťových kapkách viděl bolest, strach, osamělost. Viděl sám sebe padat na kolena; ztrácet to nejcennější, co v životě měl.
Východ slunce byl přítomností. Váhavé paprsky ukrývající se za mraky, představovaly Tomovo náhlé rozhodnutí. Dokonalé zobrazení toho, jak málo stačí k tomu, aby se stíny proměnily ve světlo.
A když jej do očí udeřilo ostré světlo, stiskl víčka k sobě a jemně se pousmál. Věděl, že kdyby otevřel oči, možná by hleděl do
budoucna. Spatřil by vše, o čem tak dlouho snil. Možná…
Pomalu se posadil a očima vyhledal svého psího přítele. Pumba se právě probouzel. Protahoval si maličké končetiny, zíval, a když si všiml, že se na něj Bill dívá, vesele zavrtěl ocáskem a skočil mu do klína. Nevšímal si Billova unaveného výrazu ani velikých kruhů pod očima. Ke vší spokojenosti mu stačil jeho úsměv a něžná pohlazení.
„Jak ses vyspal, zlatíčko?“ Bill se hlavou přitulil k jeho drobnému tělíčku a i přes nepříjemný pocit v žaludku se nepřestával usmívat. Tváří se otíral o Pumbovu jemnou srst, jako by se z něj snažil načerpat alespoň nějaké množství energie. Odpovědí mu bylo další zavrtění ocasem a hravé štěknutí.
„Zdá se, že mnohem lépe než já.“ Pobaveně zakroutil hlavou a pošimral pejska za uchem. „Nebo se snad mýlím?“ zašišlal, vzal jej do náruče a přitulil jej k sobě jako milovanou plyšovou hračku. Pumba se mu na rukou nadšeně vrtěl a snažil se jej kousnout do prstů.
„Mám nápad,“ zašeptal, očima přitom ani na vteřinu neopouštěl Pumbův zvědavý pohled. „Půjdeme na procházku, jsi pro?“ zeptal se, a když jeho štěňátko souhlasně zaštěkalo, položil jej vedle sebe a vyskočil z postele.
Hned, jak se ocitl na nohou, mu ale došlo, že měl být opatrnější. V poslední chvíli se stihl zachytit dveří skříně předtím, než mu obraz před očima ztmavl a jeho tělo zcela přirozeně ochablo. Prsty silně svíral dřevěné dveře tak dlouho, dokud opět nezačal vidět jasně a svět kolem něj se nepřestal kroutit. Trvalo to jen několik vteřin, proto tomu nepřipisoval žádnou důležitost. Na občasné nevolnosti si během posledních dvou let zvykl. Možná za to mohl nedostatek spánku, možná prázdný žaludek nebo bolest, která mu nedovolovala pořádně dýchat, natož jíst a spát. A možná vše dohromady.
Zhluboka se nadechl a ohlédl se. Pumba seděl na posteli, hlavu nakláněl na stranu a ustaraně si jej prohlížel. Vypadal přesně jako Tom, když se snažil přijít na to, co mu je.
„Jsem v pořádku,“ šeptl a na obranu zvedl ruce do vzduchu. „Převléknu se, vezmeme Caliho a půjdeme, ano?“
Po zaznění jména Tomova pejska Pumba nadšeně poskočil a po sérii několika nevydařených kotrmelců sletěl z postele. Bill na sebe v rychlosti házel kalhoty a tričko a nemohl se přestat smát. Pokud jej včetně Toma někdo uměl rozesmát i ve chvílích, kdy mu bylo nejhůř, byl to právě Pumba. Možná mu jej Tom daroval právě z tohohle důvodu.
Když byl oblečený, odběhl si ještě do koupelny. Chtěl si vyčistit zuby a opláchnout obličej. Jakmile byl hotov, zvedl hlavu. Při pohledu do zrcadla pocítil zvláštní úzkost. Tričko, které mu bylo ještě před několika měsíci těsné z důvodu špatné velikosti a které si nechal jen pro případ, že by se mu někdy mohlo hodit, na něm nyní viselo a ještě více podtrhovalo jeho hubená ramena. Jeho kůže byla vždy spíš světlejší, ale nyní byla téměř průsvitná a ještě více zvýrazňovala už tak dost vystouplé kruhy pod očima. Poslední dobou se na sebe nerad díval do zrcadla. Nerad se díval na pozůstatky své staré osobnosti. Na to, co z něj zbylo poté, co mu Tom roztrhal srdce na malé kousky.
Odvrátil pohled, opustil koupelnu a s Pumbou v patách rychle zamířil ke dveřím. Cestou do Tomova pokoje přemýšlel pouze nad tím, co všechno by se mohlo změnit, pokud by splnil to, o co jej Tom prosil. Pokud by řekl
ano jejich sblížení.
Vím, že to můžu napravit.
Opatrně otevřel dveře vedlejšího pokoje a tiše proklouzl dovnitř. Vůbec jej nepřekvapilo, když mu vzápětí Cali přistál na zádech a začal kolem něj poskakovat ve snaze olíznout mu tvář. Bill si klekl na kolena, láskyplně jej pohladil po hlavě a nechal se jím několikrát olíznout. Byli na své ranní rituály tak zvyklí, že vše proběhlo v naprosté tichosti. Když se Cali přestal věnovat jemu a všiml si štěněte za Billovými zády, Bill věděl, že je čas vstát. Narovnal se, oprášil si tmavé kalhoty a zadíval se směrem k posteli.
Vše může být jiné.
Toma spatřil ve stejné poloze, jakou u něj vídával celá léta. Přikrývku měl skopnutou na podlaze a sám přitom zabíral většinu postele. Ruce a nohy roztažené kolem těla; polštáře chaoticky rozházené všude kolem. Nechrápal, nemluvil ze spaní. A vždy vypadal tak nádherně, že Bill zapomínal dýchat. I tentokrát mu srdce tlouklo tak rychle, až místy lapal po dechu. S drobným, nesmělým úsměvem pomalu zkracoval vzdálenost mezi ním a postelí. Předtím, než se sklonil a do rukou vzal Tomovu přikrývku, se ještě ohlédl a očima rychle zkontroloval dění za svými zády. Pumba se snažil dosáhnout na Caliho ocas a kousnout ho do něj, ten ho jen zvědavě pozoroval, a když se dostal až příliš blízko, hlavou ho jemně odstrčil.
Udělám tě šťastným, Bille.
Drobný úsměv povyrostl a zalil se něhou. Pohled se mu jako mávnutím kouzelné hůlky rozzářil. Pomalu přikrýval Tomovo spící tělo, a když dosáhl úrovně krku, neodpustil si jemné pohlazení tmavých vousů. Pobaveně zavrtěl hlavou. Kdysi je nenáviděl. Měl rád Tomovu hladkou pokožku, krásné rysy a zlobil se, když mu najednou něco bránilo ve výhledu a zakrývalo téměř polovinu jeho obličeje. Člověk je ale od přírody tvorem neuvěřitelně přizpůsobivým a s tím, co nemůže změnit, se postupně smíří. Časem si zvyknul a teď se cítil za své dětinské chování hloupě.
Řekni ano. Prosím, řekni to.
Pozoroval Tomovu spící tvář. Nepatrné zakřivení rtů symbolizující úsměv, chvějící se řasy, a ještě nikdy předtím mu nepřišel krásnější. Najednou mu slušely i ty hloupé vousy. Kousl se do rtu, natáhl ruku a konečky prstů Toma jemně pohladil po líci.
Už mu nikdy neublížím.
Naklonil se nad něj, zoufale vdechujíc milovanou vůni.
Přísahám.
„Vezmu Caliho na procházku,“ zašeptal mu do ucha, přičemž se spodním rtem otíral o jeho ušní lalůček. Lapal po dechu, cítil, že se o něj opět pokoušejí mdloby, přesto přitiskl svá pootevřená ústa na Tomovo ucho a téměř neslyšně zasténal.
„Říkám ano.“
Plaše se usmívajíc, mu věnoval ještě jedno pohlazení předtím, než vstal a opět se mírně zakolísal. Začínala jej bolet hlava, v žaludku cítil tupou bolest a opravdu se necítil nejlépe, ale snažil se tomu nevěnovat pozornost a užít si ještě poslední vteřinky v Tomově blízkosti.
Poté se otočil a došel k pejskům zrovna ve chvíli, kdy Pumba konečně dosáhl svého vítězství. Využil Caliho chvilkové nepozornosti a nadšeně se mu zakousl do ocasu.
Andreas si vykračoval prázdnou ulicí s mrzutým výrazem na tváři a opravdu hodně špatnou náladou. Máma jej poslala do nedalekého pekařství pro snídani, ale on na něco takového, jako bylo jídlo, nedokázal ani pomyslet. Byl nervózní a neustále myslel pouze na to, jestli se Bill stihne včas podívat do své mailové schránky a dorazí na jeho zítřejší oslavu narozenin. Kdoví, možná se zdrží déle a budou tak moct společně oslavit i Billovy narozeniny. Už jenom představa, že by spolu strávili celých sedm dní, jej příjemně zahřívala u srdce. Pak se ale vrátily původní pocity. Nejistota, strach, obavy. Cítil, že něco není v pořádku. Byl to takový ten zvláštní pocit, kdy víte, že se vám něco vymyká zpod kontroly, ale ani za nic nemůžete přijít na to, co to je. Neměl rád, když něco nešlo podle plánu. A opravdu moc se bál toho, že by to něco mohlo nějak souviset s Billem.
Otráveně kopnul do kamínku uprostřed chodníku a se skloněnou hlavou prošel kolem rozkošného květinářství. Myšlenkami pořád zůstával na stejném bodě. Neviděli se už téměř tři měsíce. Zajímalo jej, jak se asi má. Jestli jej poslechl a začal si shánět bydlení, nebo se rozhodl i nadále trpět a žít v přítomnosti Toma a jeho přítelkyně. Jistě za ty měsíce ještě víc zkrásněl.
Pousmál se a pomalu zvedl hlavu. Zasekl se. Jeho srdce jako by se zastavilo a vzápětí se roztlouklo jako o závod. Vždy měl skvělý zrak, proto okamžitě zahnal pochybnost, že se jedná pouze o nápadnou podobu nebo jakýsi přelud. Přímo naproti němu kráčel vysoký kluk se světlými vlasy a černou čapkou, kterou měl na hlavě naraženou tak, že mu z ní trčela pouze ofina. Na sobě úzké, tmavé kalhoty a bílou, téměř průsvitnou košili. Nevšiml si jej, protože veškerou pozornost věnoval pejskům, pobíhajícím kolem něj. Usmíval se, něco jim řekl a vzápětí se rozesmál naplno. Byl překrásný.
Andreas i nadále zůstával na místě bez pohnutí.
„Bille,“ vyklouzlo mu z otevřených úst téměř neslyšně.
Nemohl tomu uvěřit. Poprvé v životě začínal o svém zraku pochybovat. Možná se mu to opravdu pouze zdálo. Možná z něj už začínal šílet. Bude jako ti blázni ve filmech a bude se se svým přeludem potkávat na každém kroku. Ne, musel se ujistit, že si nevymýšlí.
„BILLE!“ vykřikl z plných plic.
Chlapec naproti němu zvedl hlavu, překvapeně pozvedl obočí a díval se přímo na něj, aniž by odpověděl. Andreas věděl proč. Jistě si zase zapomněl vzít čočky a snažil se zaostřit. Nakonec se mu to podařilo. Zastavil, rozzářil se a nadšeně na něj zamával.
Andreasovo srdce poskočilo radostí; po špatné náladě náhle nebylo ani stopy. Konečně přinutil své strnulé končetiny k pohybu a rozešel se k němu rychlým krokem. Bill se nepřestával usmívat a i přesto, že působil poněkud unaveným dojmem, byl pořád překrásný. Kráčel naproti němu o trochu pomaleji.
„Co tady děláš?“ zeptal se Andreas vzrušeně, zrušil i tu malou mezeru mezi nimi a přitiskl jej na své tělo. Nečekal na odpověď. Nepotřeboval ji. Nepotřeboval nic kromě jeho blízkosti. Bezmocně nasál opar sladké vůně, rukama sklouzl na Billovy boky a přitulil jej k sobě ještě silněji. Musel se ujistit, že je opravdový.
„Páni, taky tě rád vidím,“ řekl Bill se smíchem a poněkud ostýchavě oplatil Andyho objetí. Byl chováním svého přítele překvapený. Na něco takového nebyl zvyklý. Andyho pohled, slova, způsob, jakým se jej dotýkal, se mu zdál poněkud jiný a nemohl přijít na to, jestli je to dobře nebo ne.
„Nemůžu tomu uvěřit. Přijde mi to jako sen. Zrovna před chvílí jsem ti poslal mailem pozvánku na oslavu a ty… ty jsi tady,“ dostal ze sebe bez dechu a trošku se od Billa odsunul, aby mu mohl pohlédnout do očí. Něco bylo jinak.
„Tvoje narozeniny!“ plácl se Bill rukou po čele a využil tu chvíli k tomu, aby se úplně vymanil z Andreasova sevření. „Málem bych zapomněl. To abych začal přemýšlet nad tím, co ti koupím.“
„Bille, s tím si nedělej starosti. Úplně mi postačí, když přijdeš. Zítra v osm u mě. Bude tam pár mých známých, kopa skvělého jídla a pití. Jistě bude legrace.“ Snažil se zachytit Billův pohled, ale ten jeho očím podvědomě unikal.
„Ale já tady nej-„
„Jak dlouho se vlastně zdržíš? Co tady vůbec děláš? Simone neříkala, že by ses chystal domů. Chtěls mě překvapit?“ Andreas si vůbec nedával pozor. Automaticky natáhl ruku a pohladil Billa po líci. Teprve když mu věnoval překvapený pohled, uvědomil si, co dělá.
„Omlouvám se,“ pípl. „Já jen… jsem moc rád, že jsi tady.“
„To je v pořádku,“ Bill mu věnoval milý úsměv a ohlédl se, aby zkontroloval ty dva. Cali horlivě vyhrabával jámu a všechnu hlínu sypal Pumbovi na hlavu. Uchechtl se. „Taky jsem rád, že jsem tady. Ale nej-„
„A co to tvoje stěhování?“ Andreas jej opět přerušil. „Dal jsi na mou radu? Našel sis něco jiného?“
„Našel,“ odpověděl Bill popravdě. „Ale nakonec nebylo potřeba.“
„Tomu nerozumím,“ Andreas svraštil obočí a zadíval se Billovi do očí. Konečně pochopil, co bylo jinak. Byly zranitelné. Ale ne zraněné.
„Zůstávám v našem domě.“
„Aha,“ povzdechl si Andreas, přičemž se snažil působit vyrovnaně. „Takže ty a Tom… zase spolu mluvíte?“
Bill neodpovídal. Mohl mu říct všechno. O Tomově rozchodu, o nově nalezené naději, o druhé šanci. Ale z nějakého důvodu nechtěl. To, co bylo mezi ním a Tomem, bylo až příliš křehké, až příliš choulostivé a on o to tentokrát opravdu nechtěl přijít.
Zhluboka se nadechl. „Ještě to pořád není takové jako předtím, ale je to na dobré cestě. Vlastně… jsme se vrátili společně.“
Andreas překvapeně pootevřel ústa a doslova na Billa zíral. „Tom je tady? V Německu?“
Bill přikývl a opravdu se musel hodně přemáhat, aby se zamilovaně nepousmál. „Ano. Když jsem odcházel, ještě spal, proto jsem se šel projít sám.“
„Páni, to je… velká změna.“ Andreas nepoznával vlastní hlas. Cítil slabost v kolenou a zároveň zuřivě tiskl pěsti. „Jsem rád, opravdu. Takže… hm… přijdete zítra spolu?“
„Rádi,“ Bill se na něj mile usmál. „Koupíme ti něco hezkého,“ přátelsky jej poplácal po rameni.
„To je milé, ale opravdu si nemusíte dělat starosti,“ řekl chvějícím se hlasem. Cítil, jak mu do tváří stoupá červeň. „Já už budu muset jít. Slíbil jsem mámě, že jsem hned zpátky,“ pousmál se, natáhl ruce a položil je na Billovy boky ve snaze opět jej k sobě přitulit.
V té chvíli Cali dokončil své mistrovské dílo v podobě obří jámy, narovnal se a spokojen se svou prací větřil neznámé vůně. Jakmile zachytil Andrease přibližujícího se k jeho páníčkovi, nespokojeně zavrčel a rozběhl se směrem k nim.
„Panebože,“ vydechl Bill a vyděšeně ustoupil, jakmile před něj skočil Cali a varovně na Andrease zavrčel. „Cali, no tak, to je Andy. Copak si ho nepamatuješ?“
Andreas se na něj váhavě pousmál a snažil se rozdýchat leknutí. Jednou rukou se držel za bok, zatímco tu druhou si přitiskal na hrudník. „Ahoj, tys ale vyrostl.“ Přistoupil blíž ve snaze pohladit ho, ale Cali se pustil do tak zuřivého štěkání, že si to nakonec rozmyslel. Když se Bill nedíval, probodl jej nenávistným pohledem. Byl to Tomův pes a Tom mohl za všechny špatné pocity, které v tu chvíli cítil.
„Cali, ty blázínku, co to děláš?“
Bill k němu opatrně přistoupil a připnul mu vodítko. Bál se, že by snad mohl ublížit i jemu, ale Cali se jen obrátil a láskyplně mu olízl ruku. Nechal si připnout vodítko bez nejmenších protestů. Vzápětí se opět otočil a naštvaně zavrčel. Téměř okamžitě se k němu přidal i zablácený Pumba. Zapletl se mu pod nohy a začal zavíjet.
„Raději půjdu, než se do tebe oba pustí,“ řekl Bill se smíchem a musel Andrease obejít opravdu velikým obloukem, protože Cali mu nedovolil se k němu ani přiblížit. „Uvidíme se zítra. Nebo si zavoláme a můžeme si někam vyjít i dnes.“ Usmál se na něj a zamával mu.
„Jo… to by bylo fajn,“ odpověděl Andreas nuceným tónem a sledoval Billova vzdalující se záda, až dokud nezabočil do uličky a nezmizel mu z dohledu.
Se zlostným zavrčením kopnul do nejbližší věci, která mu stála v cestě – do starého, rezavého odpadkového koše, jehož obsah se vzápětí rozsypal po chodníku.
Otočil se a proklínaje svou hnusnou smůlu, zamířil rovnou domů. Na pekařství a snídani úplně zapomněl.
Jakmile zaslechl bouchnutí vchodových dveří, vystřelil z gauče a rychle se rozběhl do předsíně. Už jen pohled na Billa způsobil, že se mu roztřásla kolena. Nemohl si pomoct. Přiběhl k němu a nehledě na to, co si o něm musel myslet, jej objal kolem boků a naléhavě přitiskl na své tělo.
„Kde jsi byl? Měl jsem takový strach,“ šeptal mu do vlasů.
Tohle objetí Billovi nepřišlo vůbec zvláštní. Necítil se nepříjemně jako před chvílí. Právě naopak. Zavřel oči, spustil ruce podél těla a hlavou se opřel o Tomovo rameno.
„Jsem v pořádku. Vzal jsem je na procházku,“ šeptl a hlavou ukázal směrem k pejskům.
„Měls mě vzbudit, šel bych s tebou. Víš, že nemám rád, když se touláš sám.“ Dlaněmi třel Billovy hubené paže, snažil se jej zahřát, protože cítil, jak se chvěje.
„Kde jsou máma s Gordonem?“ zeptal se Bill tiše, aniž by otevíral oči. Dokázal by tam stát a nechávat se objímat klidně celé hodiny.
„Šli do práce. Zmeškal jsi snídani. Gordonův výraz, když pro něj máma vytáhla tykvovou omáčku, byl k nezaplacení,“ tlumeně se zachichotal a políbil bratra do vlasů.
Bill se pousmál, pomalu zvedal hlavu, přičemž špičkou nosu pohladil Tomovu klíční kost. Zahleděl se mu do očí.
„Potkal jsem Andrease,“ vyslovil chvějícím se hlasem, lapaje po dechu. Tomův obličej byl pouze několik centimetrů od toho jeho. Najednou vypadal vážně. „Pozval nás na zítřejší oslavu narozenin. Víš, co to znamená?“
Tom pomalu zavrtěl hlavou, ještě pořád překvapen tím, že pozval i jeho. V krku cítil obří knedlík, dech se mu s každým zachvěním Billových dlouhých řas zadrhával pořád víc a víc. Bylo mu nevolno, cítil, jak se mu do tváře hrne horko.
„Budeme muset jít nakupovat a vybrat mu něco pěkného,“ pousmál se a vzápětí unaveně stiskl víčka. Zase to bylo tady. Podlomily se mu nohy, zatočila se mu hlava a nebýt Tomových reflexů, zřejmě by skončil na podlaze.
„Bille,“ Tom jej rychle podepřel a prohlížel si jej ustaraným pohledem. „Jsi v pořádku?“ Zapomněl na Andrease. Mysl mu zaplnila pouze jediná emoce – strach.
I přesto, že bratr okamžitě přikývl a snažil se vše zamaskovat úsměvem, nevěřil mu. Jeho vzhled nevypovídal o tom, že by se cítil dobře.
„Jen se mi zatočila hlava. To nic není. Jsem v pořádku. Neboj,“ Bill se zhluboka nadechl a vděčně Toma pohladil po tváři.
Chtěl odvést rozhovor jinam, proto se zmínil o Caliho zvláštním chování.
Tom se při jeho slovech nemohl ubránit úsměvu. Hodný kluk, pomyslel si, když mu Bill vyprávěl o tom, jak nedovolil Andymu se k němu přiblížit.
„Jsem rád, že na tebe dává pozor,“ řekl, když se společně přesunuli do kuchyně; Bill se posadil na stůl a on měl v plánu podat mu talíř se snídaní.
Jakmile však udělal krok směrem ke kuchyňské lince, byl zastaven váhavým stiskem Billovy ruky na zápěstí. Otočil se a nechal se přitáhnout až ke stolu. Třesoucí se ruce položil na stůl po obou stranách Billova těla a nesměle sklopil pohled. Měl pocit, že se okamžitě rozletí na miliony kousků. Že praskne jako balon. Byl toho všeho tak plný. Začínalo jej to dusit. Opravdu
to chtělo ven. Cítil, jak se Bill dotýká jeho tváře. Jako by se jí dotýkal poprvé. Konečky prstů něžně mapoval jeho čelo, oblast kolem očí, linii nosu, a když sklouzl až ke rtům, zaváhal. Spustil dlaně dolů, čelem se opřel o to Tomovo a těžce vydechl.
Oba mocně dýchali nosem, jejich srdce tloukla na poplach. Ve stejnou chvíli vzali do dlaní tvář toho druhého; natočili ji do správného úhlu. Jejich stisknuté rty se spojily ale dřív, než stačil jeden z nich přerušit polibek, váhavě pootevřeli ústa a ta pohltila omámený sten obou. Bill Tomovi omotal ruce kolem krku, Tom jej objal kolem boků a přitiskl se na něj svým hrudníkem.
Pomalu pohybovali rty.
Pomalu překračovali hranici.
Pomalu si plnili celoživotní sen.
Dvě zlomená srdce se pomalu stávala jedním.
autor: B-kay
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 5
Ooooooh…. To bolo take krasne…. 🙂
Ach, B-kay, to bylo tak.. tak.. tak krásné, že.. absolutně mi došla slova a mačkám slzy zpátky do očí. Miluju Tvůj způsob psaní, píšeš tak emocionálně, že prožívám všechno s postavami. Úžasné.
Mám strach že je Bill nemocný a Andreas mě tam štve a počítám že něco vyvede.
Môžem si to čítať aj desať krát, zakaždým lapám po dychu a chce sa mi plakať. Píšeš tak strašne citlivo, až to bolí na hrudi. Ale bolí to tak krásne, že sa z toho stáva droga♥
Na konci jsem pomalu i zapomněla dýchat, jak moc krásný a emocionální okamžik to byl! ♥
Andreas mě strašně štve! Nemám jej prostě ráda a pravděpodobně už ani mít nebudu, protože se mi jeho úmysly ani trochu nelíbí. Nelíbí se mi, jak se kouká na Billa, nelíbí se mi jak se jej dotýká a ani to, že na něj mluví! Když na něj začal Cali tak štěkat a vrčet, tetelila jsem se blahem a děkovala jsem za to, že alespoň ten pes vycítí špatné lidi se špatnými úmysly. Dokonce jsem Andreasovi i přála, aby jej kousnul, třeba by pak na Billa už ani nesahal. Já vím, že jej Andy jen objal, ale po tom, co jsem se dozvěděla jeho minulé úmysly se mi příčí jakýkoli dotek od něj.
Hašteření Pumby a Caliho bylo strašně hezké! Miluju pejsky, obzvláště vídám ráda fotky těchto dvou psích miláčků a proto si dokážu úplně představit, jak si ti dva hrají a jak si dělá obrovský Cali srandu z malého Pumby. 🙂
A chvíli mezi Billem a Tomem ani není třeba komentovat. Rozplývala jsem se a naplno jsem si to užívala s nima. Nádhera! ♥
Ovrovské díky za další díl, B-Kay! ♥
Pumbiie :3 moje miminko ♥ Tak to byl tak sladky zacatek dilu :3 a pak vse zkazil Andy. Myslim chlapce,ze uz blazen jsi! Drz se od Kaulitzovych dal,nebo te Cal… no Tomuv pes sezere! :O
Bille, musis jist! :O 🙁 jinak skoncis na kapackach! :O a to neni ani trochu prijemne! :O
A pak krasny konec ♥
Asi uz chapu to'Sometimes you gotta fall, before you fly.' :3 :3 uz nam dvojcatka pomalu vzletli :3 ♥ jenten Andy a Billova slabost mi tam smrdi :'(
Uzasna povidka! Asi se opakuji, ale pises nadherne! :3 je to opravdu krasna povidka, Pumba me tu vzdy rozesmeje 😀 ♥ at se deje cokoliv. Lipovy domecek esmi byt zboren! :O 😀 proste se mi vryl do pameti 😀 mocdekuju za dil! ♥. Moc se tesim na dalsi ♥ tak nejak me to vzdy nakopne 😀 Probudi to moje feelings 😀 vazne 😀