autor: Turmawenne
Moji drazí,
Hned na začátek bych se ráda omluvila za tuhle slátaninu, ale potřebovala jsem tenhle svůj výmysl hodit konečně na „papír“. Nosím to v hlavě už hodně dlouho a nehodilo se to lépe než teď. Snad vás tahle jednodílka donutí přemýšlet o něčem, co je možná faktem a možná naprostou hloupostí.
P.S. Nevím, jestli bych to měla říkat, ale mám pro vás malé překvapení. A ano, týká se mé hlavní povídky All yours and Blind. Doufám, že vás potěším.
Turmawenne
Overshadowed
Ležíc zkroucený do klubíčka v posteli pod velkou peřinou přemýšlel a myslel na něj. Vlastně myslel na ně oba. Na to, jak bez sebe nebyli jediný den. Jak se na sebe vzájemně po ránu usmívali a v noci spolu usínali, samozřejmě natisknutí jeden na druhého. Jejich pevné spojení nikdo nechápal. A o tomhle spojení neměl mít nikdo ani tušení. Celé roky se to snažili utajit. Bylo to tak těžké, když mezi nimi všechno tohle propuklo. Byl to rok 2007, kdy se spolu prvně políbili, kdy se Bill Tomovi plně odevzdal a jejich pouto překročilo pouto bratrské.
Bylo pro ně oba tak těžké skrývat svoji lásku a náklonnost, která by neměla být větší než bratrská. Letmé doteky, láskyplné pohledy, sladké úsměvy, anebo naopak provokativní grimasy. To všechno neměl nikdo postřehnout. Ale bylo to příliš okaté. Někdo musel zakročit.
Bill ovšem nebyl ten, kdo by to dokázal, ačkoli by pro jejich vztah udělal cokoli. Muselo se toho chopit jeho starší dvojče. Milionkrát Billovi vysvětloval, že je to pro jejich dobro, pro to, aby jejich vztah mohl nadále bez okolků trvat. Tom se snažil Billovi co nejvíce dokazovat jeho lásku k němu a to, že nikdo jiný pro něj nebude do konce života tak důležitý jako právě on.
„Jsi ten jediný, navždycky, slyšíš? Nikdo jiný pro mě nikdy nebude…“ pošeptal černovláskovi do ucha jeho starší bratr, jeho dvojče. Bill se nad tím usmál, s láskou jej políbil a zašeptal: „Miluju tě.“
Jenže i tato slova Bill začal poté zpochybňovat.
Nic z toho nebylo pryč, ale všechno bylo narušené. Už nebyli jen oni dva. Všechno se změnilo během pár chvil. Nyní se vracel do jeho náručí, ale byl cítit jejím parfémem. Bill jej nedokázal líbat, aniž by si nevzpomněl na to, že ještě před chvílí jeho rty měla v moci ona. Žena, která nebyla Tomovou láskou. Byla jen někým, s kým Tom byl, aby jejich vztah s Billem mohl klidně plynout dál a nikdo neměl podezření, které se před pár lety objevilo.
Bylo nutné tohle podezření zažehnat. A tohle byla jediná možnost. Tom a Ria vypadali z počátku vcelku jako pěkný pár. Ale bylo poznat, že něco není, jak má být. A také nikdy nebude. Ria byla jen žena v Tomově životě. Bill byl ale Tomův život.
Mladší z dvojčat tohle však nedokázal překousnout. Nebylo dne či noci, kdy by jej to netrápilo. Kdy by neutíkal z domu ven do víru velkoměsta za alkoholem, přáteli, hlasitou hudbou a odreagováním se, nebo spíš zapomenutím. Vše muselo vypadat reálně, pravdivě a to bez okolků. Nikdo nemohl přeci potvrdit jejich vztah. Byl by to konec všeho. Je to protizákonné a tak silné.
Ale postavit se tomu, že jeho milovaného Toma líbá někdo jiný? Že se jej Ria dotýká, laská ho a smí ho přivádět do opojných stavů, které vždy zapříčiňoval jen ten drobný černovlasý kluk? Když si na to Bill vzpomněl, po těle mu přešel mráz a chtělo se mu zvracet. Nechtěl se pak Toma ani dotknout. Měl pocit, jako by nebyl jeho. Ne skutečně.
Vrzly dveře a do ložnice s velkou manželskou postelí vešel starší z bratrů. Tiše našlapoval. Obával se, že by svého malého brášku a svoji velkou lásku mohl probudit. Bill ale nespal. Tiše plakal již hodiny do polštáře. Hodiny ukazovaly už dvě ráno, ale Bill měl pocit, že je to věčnost, co k ní Tom odešel. I pro ni tento vztah musel vypadat realisticky. Tom ji musel oklamávat stejně jako všechny kolem.
„Spíš?“ pošeptal a k Billovi se zezadu přivinul a políbil jej na krk. Ten mu však neodpověděl a snažil se velice klidně oddechovat, jako kdyby skutečně spal. Pravda byla však zcela jiná. Nespal, snažil se to hrát a hlavně ze sebe nevydat jediný vzlyk a také nedat najevo odpor nad Tomovým dotekem, jelikož věděl, že jeho rty jsou ještě od její pokožky nebo rtů. Naopak se snažil si ten drobný polibek vychutnat a užít. Bylo to přeci to, co jej po léta naplňovalo.
Billovi nestačil vědomí, že je pro Toma jediný, že jej miluje stejně jako on jeho. Jejich vztahu nedokázal naplno věřit, když viděl Tomovy rozjařené oči nad krásou a hezkými tvary Rii. Nemohl dělat, že se nic neděje, že je to jen hra. Všechno to byla velká kamufláž, která ale zničila velkou část pouta mezi nimi. Změnila i je samé.
Tom si musel hrát na to, že je šťastně zamilovaný do Rii. Musel dokázat i to, aby tomu jeho přítelkyně věřila. Podle Billa pro něj ovšem nebyl takový problém to hrát, mazlit se s ní nebo milovat. Několikrát to svému dvojčeti vyčetl a pak v slzách utíkal ven. I to byla velká změna. Billa dřív nikdo neviděl chodit ven bez svého dvojčete. Nyní se sám toulal městem pod vlivem omamných látek, aby zapomněl, uvolnil se pro své přátele nebo jiné muže. Chtěl zapomenout. Být volný a nespoutaný. Toužil se oprostit od myšlenek na to, jak se jeho bratr muchluje s nějakou ženou, která pro něj byla největším zlem a kazisvětem.
Tom se nakonec od Billa odklonil a šel rovnou do koupelny. Tenhle okamžik byl pro černovláska vysvobozením. Rychle vstal z postele, otřel si slzy a místo toho, aby na svého milovaného počkal, se sebral, oblékl se a z domu spěšně odešel.
Pro Toma to nebyla žádná novinka. Neudělal to poprvé, ale návrat do jejich společného lože byl i pro Toma potom dost bolestný.
Všechny jejich společné dny, byly pryč. Jejich sláva tu byla pořád, ale ta jejich osobní mezi nimi pominula. Zbyly jim jen vzpomínky na jejich lásku, na jejich šťastný vztah a neporazitelnou lásku. Oba se báli jejich společné budoucnosti. Oba byli ztracení, zamilovaní, nešťastní a vzájemně se stále milující. Přes všechen čas, který jim měl pomoci, si ani jeden z nich ještě nepřivykl.
A ani nepřivykne.
autor: Turmawenne
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 3
Tohle je tak strašnè smutné, protože to zní hodně realisticky…
Je to hodně smutné a hodně realistické, ale pokud bych to opravdu zkusila převést do skutečnosti…mě naopak dvojčata od jejich návratu připadají tak nějak spokojenější, šťastnější a snad i bližší…o Rie není ani vidu ani slechu…
Kdo ví, jak to je 🙂
Smutný príbeh, ktorý pôsobí veľmi realisticky. Verím však, že v skutočnosti to tak nie je, lebo chalani vyzerajú v poslednom čase fakt šťastní 🙂
Mohla by to byt realita ale doufám že ne dík za pěknou povídku.
Jeste me to na noc rozplace :'( :'( to by mi tak chybelo :'( Rio ty kazisvetko! Delat neco pro vztah. Ktery kvuli tomu necemu skonci je dost na poop :'( Ach jo :'( Dekuju za smutnou jednodilku, doufam, ze to takhke nebylo a nebude 😀 chudacci dvojcatka :'(
Velmi děkuji za vaše komentáře a názory.. 🙂
Jéééj, tak tohle je tak smutné! A samozřejmě i trochu realistické, že bych opravdu i věřila, že se něco podobného před pár lety dělo. Je mi to líto, strašně líto! Ria je v povídkách šílené zlo a vždycky mám chuť jí něco provést! 😀
Ovšem povídka se mi moc líbila! Sice je mi líto, že to má takový otevřený konec, klidně bych brala i více částí povídky, ale zase lepší tenhle otevřený konec, než smutný! 🙂 Cítím úplně to zoufaltsví, smutek a neschopnost něco udělat.
Moc děkuji za povídku! 🙂
Mně se celou dobu honilo hlavou, jak to vypadá v realitě momentálně. Oprvadu bych věřila, že to takhle doopravdy je, že Ria je jen alibi, ale úpřesto vnáší trhliny do jejich vztahu… Doufám, že to není pravda.
Každopádně, povídka je sice krásná a smutná, ale nádherná a dobře napsaná 🙂