Side by side 26.

TOM

Chvilku jsem se díval na Billa s Fabiánem. Nemohl jsem si nevšimnout, že se pod stolem drží za ruce. Ano, já chápu, že má Bill Fabiána opravdu rád a naopak, ale… Žárlím. Strašně moc žárlím, uvnitř těla mě to spaluje. Je mi s Billem opravdu dobře a nechci, aby mi ho kdokoliv bral. Navíc… Myslím si, že i Billova maminka by mě mohla mít ráda. Když jsme si prohlíželi Billovy fotky z dětství, byla ke mně strašně milá. To ale už poprvé, když mě viděla. Přišla mi hodně podobná Billovi. Vzhledem, vyjadřováním… Vším. Kdyby byl Bill holka, určitě by vypadal úplně stejně jako ona.

Objednal jsem si panáka. Ne proto, abych se opil. To vůbec ne. Byla tady jedna věc, o které jsem chtěl s Billem mluvit. Ale ne teď, až dýl. Vlastně se ho chci na něco zeptat. Vydechnul jsem a znovu jsem se na ty dva podíval. Kdybych nebyl od Billa zasvěcen do jejich vztahu, mohl bych si myslet, že jsou partneři. Ano, až takhle důvěrně se k sobě chovali. Teda ne, že by se líbali, ale i tak. To mi ale připomíná jednu věc. Když jsem byl u našich… Hodně jsme spolu s Billem mluvili. O všem možném. Poznal jsem ho hodně, ačkoliv jen po telefonu. Dokázali jsme spolu mluvit hodiny a pořád jsme si měli co říct. Takhle jsem to neměl s Alexem ani na začátku. Jó, kde je mu vůbec konec. Včera mi napsal zprávu, ze které jsem nebyl příliš moudrý. Psal něco ve smyslu, že nemusím mít strach, že je hodně daleko a s trochou štěstí se už nikdy neuvidíme. Pravděpodobně se přestěhoval, ale nevím. Neodpovídal jsem mu. Upřímně? Ani jsem nevěděl, co bych mu měl napsat. Proč na něj myslím ale teď?! Neměl bych. Ne!

Jakmile mi barman donesl panáka, vypil jsem ho na ex. Tome, takhle pokračovat nemůžeš, nebo tě budou sbírat pod stolem! Okřikl jsem v duchu sám sebe. Vytáhl jsem z kapsy mobil, za chvilku… Za chvilku bude půlnoc? Tak to bychom měli jít ven, určitě bude ohňostroj, tak ať si zabereme místa, než tam budou stát i ostatní. Chci, aby viděl i Bill, proto musíme být vepředu. Pomalu jsem se zvedl a chytl se stolu, abych neupadl.

„Bille, Fabi… Pojďte, za chvilku bude ohňostroj, určitě ho chcete vidět, ne?“ pokusil jsem se o úsměv, když jsem se díval na ty dva. Tak takhle se asi cítí Fabián… Je mi příšerně.

„Jo, jasně. Ohňostroje miluju,“ zatleskal Bill a spokojně se na mě usmál. Jo, jsem si jistý, že ten úsměv patřil mně! Díval se mi u toho do očí.

„Tak běžte zatím ven, hm? Já tam přinesu šampaňský a skleničky, ať si máme vůbec čím připít,“ zasmál se Fabián. Vděčně jsem se na něj usmál a kývl jsem. Aspoň chvilku budu s Billem sám. Jsem vděčný za každou minutu, ale když budeme spolu sami… Je to ještě mnohem hezčí.

Chytl jsem Billův vozíček a jel jsem s ním pomalu k východu. Nemohl jsem si odpustit přejetí dlaní po jeho vlasech. Má je tak úžasné jemné. Mohl bych se jich dotýkat pořád a neměl bych nikdy dost.

„Tome? Já viděl, jak sis dával panáka. Proč?“ černovlásek na mě pootočil hlavu. Vytáhnu obočí. Všiml si toho? Má oči opravdu všude. Je úžasný, ale nic před ním neutajím. Trochu jsem se zasmál.

„Billy, ty máš oči opravdu všude, viď?“

„Noo…“ kouzelně se zasmál. Billův smích je pro mě jak balzám na duši. Když se Bill směje, chce se mi smát taky. Co smát… Chce se mi lítat. Ano, asi jsem se do Billa opravdu zamiloval.

„Promiň, strašně jsem žárlil, víš?“ proč bych mu lhal? Neměl bych mu lhát, ne když mu chci něco říct. Ale teď? Nebo… Až po půlnoci? Možná to bude lepší hned, dokud u toho nebude Fabián, ať ho neraníme ještě víc.

„Ale no tak… Však Fabián je jen můj nejlepší kamarád.“ Jen kamarád? Slyšel jsem dobře? Znamená to, že jsem pro Billa víc?

Vyjel jsem s Billem ven. Ledový vzduch nás okamžitě praštil do nosu. Opravdu byla venku taková zima, když jsme šli sem?! Ani si to neuvědomuji. Pohladím Billa po rameni, celý se chvěje. Nakrčím nos. Ještě štěstí, že tady má tu deku. Můžu ho do ní zabalit a nebude aspoň nemocný. Dával bych si za vinu, kdyby tenhle krásný černovlásek byl nemocný jen kvůli mně. Vlastně ne kvůli mně, ale kvůli té zimě. Ale i tak. Já ho sem vytáhl. Prostě… Mám o něj strach. Nemůže prochladnout.

„Billy, je ti zima, viď?“ vytáhl jsem deku, a aniž bych čekal na odpověď, zastavil jsem se a stoupl si před Billa. Pořádně jsem ho zabalil do červené kostičkované deky, tak, jako kdybych přikrýval miminko. Pohladil jsem ho po tváři a dřepl si k němu na bobek. Možná… Možná teď je ten pravý čas, abych se zeptal na to, na co chci. Skousnul jsem si ret a podíval se mu do očí. Tušil jsem, že to bude těžké, ale až tak?

Bill se mi díval do očí, na ruku, kterou měl na své tváři, dal svoji. Vpíjel se do mého pohledu svým. Snad ani nechci tenhle okamžik rušit, ale myslím si, že bude za chvilku ještě hezčí. Zhluboka jsem se nadechnul.
„Bille, já… mám takovou… uhm, otázku,“ sundal jsem naše ruce z jeho tváře a propletl s ním prsty. Ruku mi stiskl. Tuší, na co se ho chci zeptat?

„Mluv. Ptej se na cokoliv,“ pokýval hlavou a sladce se usmál. Bože… Jak já bych ho umačkal. Je tak nádherný, kouzelný… A všechno! Nikoho takového jsem ještě nikdy nepotkal. Celkem se děsím sám sebe. Toho, jak z něj blbnu. Neřekl bych ani slovo, kdybych byl mladší, ale takhle… Možná je to tím, že jsem v pubertě nezažil takovou lásku, kdy bych po tom druhém bláznil tak, jako blázním po Billovi?

Už jsem se nadechoval, že se Billa zeptám na to, co mě tlačí na jazyku celý večer, ale v tom se vedle nás ocitl Fabián. Sakra! Ten ví, jak věci pokazit.

„To chvilku počká, dobře?“ pohladil jsem Billa po tváři a stoupl jsem si. Koukl jsem na Fabiána a poté na skleničky a láhev šampaňského. Za chvilku bude půlnoc, řeknu to Billovi hned po půlnoci. Fabián neFabián, už chci, aby to černovlásek věděl. Aby věděl, že jsem do něj zamilovaný až po uši.

„Tome? Podržíš prosím skleničky? Já otevřu šampaňské,“ oslovil mě Fabián a tím mě probudil z mého snění. Zamrkám a kývnu.

„Samozřejmě, dej mi je, ať se nerozbijí,“ vzal jsem si je od něj a podíval se na nebe. Tak za chvilku to přijde. Tolik očekávaný nový rok. A já doufám, že bude mnohem lepší, než byl tenhle. Opravdu bych si to moc přál.

„Já taky klidně jednu podržím,“ ozvalo se pode mnou.

„Nemusíš, Billy. Tom to zvládne,“ odpověděl Fabián rychleji, než jsem se stihl nadechnout. No… Snad spolu nesoutěžíme, že ne? Nejsme malé děti na písečku.

„Deset, devět, osm…“ všude kolem sebe jsem slyšel odpočítávání. Usmíval jsem se, ale neodpočítával jsem s ostatníma. Jen jsem čekal. Čekal jsem na jednu jedinou větu.
„Šťastnej novej rok!“ zakřičeli všichni, včetně Fabiána a Billa. Zamrkal jsem a pohladil Billa po paži. To už? Tak rychle? Fabián otevřel láhev šampaňského a do skleniček, které jsem držel já, naléval bublinkový alkohol. Skleničky jsem nám rozdal. Oba jsme si klekli k Billovi, abychom byli ve stejné úrovni.

„Tak… Krásnej novej rok a hlavně ať oba odmaturujete,“ pronesl jsem přípitek a s oběma jsem si přiťukl.

„Krásnej novej rok,“ pokýval hlavou Bill a napil se. Už, už jsem se k němu nakláněl, abych byl první, kdo mu dá novoroční polibek, ale Fabián byl rychlejší. Už zase mi pil krev jako nějaká odporná pijavice.

Díval jsem se na ně. Vlastně… Musím uznat, že kdyby spolu tvořili pár, slušelo by jim to spolu. Oba byli pěkní, hodili by se k sobě. Ale to bych tady nesměl být já. Pomyslel jsem si v duchu namyšleně. Ale něco pravdy na tom bylo. Kdybych tady nebyl já, kdo ví, možná by spolu chodili. Chovali se k sobě hezky, měli se rádi… Abych řekl pravdu, divím se, že spolu nechodí. Co vím od Billa, tak se znají hodně dlouho. Dost dlouho na to, aby jejich přátelství vzrostlo v lásku. Ale teď už dost tohohle. Fabián Billovi ještě něco šeptal, ale teď jsem na řadě já.

Naklonil jsem se k Billovi a podíval jsem se mu do očí. Nenakláněl jsem se mu ke rtům. Chci si tenhle okamžik vychutnat všemi doušky. A taky říct to, co jsem chtěl už před chvílí.

„Krásnej novej rok,“ řekl černovlásek potichu. Přikývl jsem a pohladil jsem ho po tváři.

„Tobě taky, zlato. A teď… Můžu říct to, co jsem chtěl?“ usmál jsem se na něj. Jen kývl hlavou na znamení souhlasu.

„Billy, tak… dobře,“ nadechl jsem se, abych mohl pokračovat, „ty… je mi s tebou strašně moc dobře. Už jenom když jsme si psali, bylo to strašně úžasné. Snad si ani nedokážeš představit, co všechno to se mnou dělalo. A když jsem tě poznal… oh. Pamatuju si na to pořád. Billy, jsi strašně úžasný kluk. Úžasný a silný kluk. Lepší než já nebo kdokoliv jiný. Je mi s tebou krásně a tak… Chci se tě zeptat. Chceš mě za partnera? Chceš, abychom spolu chodili?“ celou dobu jsem se mu díval do očí. Bill nahmatal moji ruku a stiskl mi jí. Projely mnou takové výboje, jako kdybych sáhl do elektřiny.
„Ano. Tome, všechno co jsi řekl… Cítím to stejně. Strašně rád bych chtěl být tvůj partner,“ odpověděl mi. Moje srdce zaplesalo. Doufal jsem, že černovlásek odpoví takhle. Bylo tak nádherné to slyšet. Otřel jsem mu drobné slzičky v očích. On pláče? Dojetím? To je tak… Nádherné. Sladké… A nevím co ještě. Pustil jsem na zem skleničku sektu. Rozbila se, ale co? Je to jen sklenička. Já mám teď něco důležitějšího.

Billa jsem pořádně objal. Celý se chvěl, hladil jsem ho po zádech a šeptal mu do ouška.

„Billy, dostanu novoroční pusu, prosím?“ otázal jsem se po chvíli. Trochu jsem žárlil, že ji Fabián už dostal a já pořád ne.

„Samozřejmě. Dostaneš jich tolik, kolik budeš chtít,“ zašeptal Bill a naklonil se mi ke rtům. Dlouze mě políbil a já mu do rtů vydechl. Oplatil jsem mu to a pohladil ho po vlasech.

„Miluju tě.“ Podíval jsem se svému černovláskovi do očí. Ano, už můžu konečně říkat svému. To je… Tak skvělý pocit, opravdu.

„Miluju tě,“ odpověděl mi Bill a zase mě objal. Bylo mi opravdu úžasně. Tak úžasně, jako snad nikdy předtím.

autor: Catherine