autor: Janule
L.A. 2. ledna odpoledne
Billa probudil jeho vlastní výkřik a následná reakce obou psů vytržených ze spokojeného odpoledního podřimování. Otevřel zmateně oči a chvíli neměl ponětí, kde je. Měl nepříjemný sen, to mu ještě stále ulpívalo v mysli, ale čím víc se snažil vzpomenout, o čem byl, tím víc se mu vzdaloval a mizel v mlze. Další vjem, který zachytil jeho nos, byl sice ještě nepříjemnější, zato mu připomněl, kde je. Jeden ze psů vypustil ducha. Bill pokrčil nos a automaticky ho sevřel dvěma prsty, aby ten příšerný odér necítil, ale vadila mu i představa, že ten smrad dýchá otevřenými ústy. Scotty taky prděl, ale nikdy ne jemu přímo pod nos a navíc v posteli. Tam totiž nesměl, měl svůj pelech. Máma jim společné spaní v posteli zatrhla hned, když si ho s Tomem přivezli z útulku, a oni museli poslouchat. Bylo jim koneckonců teprve deset. Tady to evidentně neplatilo.
Opatrně se posadil a hodil vyčítavý pohled na Barona, nejpravděpodobnějšího autora prohřešku proti společenskému bontonu, protože to malé roztomilé štěně na druhé straně peřiny takového odéru snad ani nebylo schopné. Psovi byl jeho vyčítavý pohled šumafuk, jen se pomalu protáhl a zívl tak, jak to umí jen psi – s jazykem až na náprsence. Líně se zvedl, seskočil z postele a došel ke dveřím, kde se posadil a hypnotizoval dveře. Když se nějakou chvíli nic nedělo, namířil na Billa pohled „tak co bude?“ a jemně štěknul na kliku. Fenka Pretty v tu chvíli přestala Billa očuchávat a žebrat o pohlazení a hned se k němu přidala, zřejmě byl pro ni ohař Baron něco jako starší a chytřejší bratr, jehož je třeba poslouchat a následovat.
Bill uvolnil nos, opatrně natáhl a s úlevou zjistil, že psí puch téměř vyprchal. Ohař stále čekal u dveří a bylo jen otázkou času, kdy začne nahlas štěkat. „No jo, už jdu,“ zabručel Bill, opatrně se posunul na posteli ke kraji a pomalu vstal, aby psy pustil, než tady udělají na huňatý světlý koberec loužičky nebo ještě něco horšího.
Baron s Pretty zmizeli rychlostí blesku někde v přízemí a Bill doufal, že je Tom vypustí ven. On taky musel ulevit svému močovému měchýři, takže se vydal do koupelny. Byla neuvěřitelně luxusní, ostatně jako celý dům, stále ho to znovu a znovu překvapovalo. Všechny doplňky ladily s černým obložením, byly stříbrné a lesklé, jako by je zrovna někdo čerstvě vyleštil. Mechový kobereček pod bosýma nohama Billa při mytí rukou příjemně hřál a radši si prohlížel desítky různých lahviček na poličkách všude po koupelně, než by se díval na tu oteklou zafačovanou příšeru v zrcadle. Bál se těch luxusních přípravků dotknout, aby je třeba nerozbil, vypadaly všechny hrozně draze. Ručník, který použil, byl jako samet, ne jako ten jeho starý, místy už vydřený froťák doma v Loitsche, který už měl být dávno někde v popelnici. Při pohledu na úžasnou rohovou vanu ho napadlo, že by se mohl vykoupat, ale pak mu došlo, že bez Toma to nezvládne. Všechny ty obvazy, co měl na hlavě a hrudníku, by si sám znovu nenamotal, na to byl krátký.
Když se vrátil do temné ložnice, chvilku se zaposlouchal, ale v domě nebylo nic slyšet. Tom za ním zatím nepřišel, nejspíš pustil psy ven, nebo šel možná s nimi na procházku, tak se Bill zatím rozhodl pro malý průzkum. Zataženými žaluziemi prosvítalo do ložnice slabé světlo, které mu říkalo, že je ještě stále den. Na budíku u postele svítilo 4:32 PM. Chvilku mu trvalo, než si vzpomněl na svou angličtinářku z gymplu, jak jim vysvětluje, že AM je dopoledne a PM odpoledne. Nikdy nepochopil, proč se v Americe nepoužívá stejný jednotkový systém jako v Evropě, když její obyvatelé z Evropy přišli. Kdo má věčně přepočítávat kilometry na ty jejich majle nebo stopy či palce… Jak velká je libra nebo unce se vážně nikdy nenaučil. V každém případě bylo půl páté odpoledne, a tudíž se už nedivil, že se psi hnali tak rychle ven; spali společně téměř šest hodin.
Chvilku mu trvalo, než rozluštil mechanismus žaluzií a překvapeně vydechl, když se mu konečně podařilo je odklopit. Nečekal tak úžasný výhled na město. Mělo mu dojít, že dům stojí na kopci, vždyť se sem taxíkem šplhali pěkně dlouho, ale že jsou tak vysoko, ho ani nenapadlo. Dole pod ním se rozprostíralo úžasné město, v dálce pomalu zapadalo slunce do růžových obláčků, před nimi se skvělo zřejmě centrum plné mrakodrapů obklopené kolem dokola nízkými domy. Přímo pod oknem zářila modrá hladina velkého bazénu, který podle všeho patřil k jejich domu. Byl ohromený zas a znovu. Nechápal, jak se mohli s bratrem ocitnout v něčem tak luxusním a nedosažitelném, jako bylo Los Angeles a tahle vila. Přece není možné, aby na všechno tohle nějakým způsobem zapomněl? Připadalo mu, jako by ho najednou někdo vytrhl z jeho starého života a hodil do úplně nové reality, ale jak se to mohlo stát, to mu hlava nebrala.
„Už jsi vzhůru?“ ozvalo se za ním a Bill sebou leknutím trochu trhl. Tom přišel po měkkém koberci jako duch. „Krásný výhled, co?“ postavil se vedle svého zafačovaného dvojčete a vypadalo to, jako by se mu chlubil s tím, kde žijí. „Vybírali jsme dům podle různých věcí, ale tohle zvítězilo na celé čáře,“ usmál se Tom, když Bill jen kývl a dál zíral z okna své ložnice na začínající západ slunce. „Musíš mít hlad,“ konstatoval Tom, když bratr dál mlčel. Vyndal z kapsy mobil, a aniž by čekal na jeho odpověď, naprosto samozřejmě anglicky objednal pizzu v nedaleké pizzerii.
Bill jen zkoprněle stál a poslouchal, jak se jeho bratr vybavuje a vtipkuje s někým na druhém konci telefonního spojení. Stále ho Tomova plynulá angličtina šokovala a předpokládal, že si jen tak lehce nezvykne.
„Objednal jsem vege pizzu, doufám, že vyhovuje,“ oznámil Tom, když skončil hovor.
„Vege?“ podivil se Bill, konečně promluvil. „Co to je?“ Tenhle druh pizzy neznal.
„Vegetariánská,“ vysvětlil mu Tom dávno zaběhnutou zkratku. „Bez masa,“ dodal ještě, když Bill stále nic neříkal.
„Aha, ale já mám rád feferonkovou,“ otočil se k Tomovi od okna. „Vege jsem nikdy neměl.“
Tom chvíli stál a nevěděl, co říct. Další věc, která mu nedošla. Bill zapomněl, že jsou vegetariáni. Bude toho asi ještě spousta, na co si bude muset jeho mladší dvojče zvyknout, a ačkoliv byl Tom vůči svému okolí tolerantní, zrovna v téhle věci nehodlal Billovi nic ulehčovat. Nenechá ho jíst znovu maso. Měli oba na věc stejný názor, když se rozhodli být vegetariány. Jsou členy PETA, a pokud by Billa někdo viděl, jak se cpe pizzou se salámem, byla by to přinejmenším ostuda.
„Je dobrá, ani nepoznáš, že v ní není salám,“ konečně se zmohl na odpověď, zatímco Bill se vrátil zpátky na postel. „Zvykneš si,“ dodal ještě, když jeho dvojče nic neříkalo.
„Na co všechno si mám ještě zvyknout?“ odvětil po chvíli sarkasticky Bill. Narážel tím samozřejmě na Riu, která mu v celé téhle podivné anabázi připadala jako nejhorší prvek. „Na tu tvoji šikmoočku?“
„Jmenuje se Ria,“ povzdechl si trpělivě Tom, Billovu rasistickou poznámku přešel bez komentáře. „A ne, na tu si zatím zvykat nemusíš, odstěhovala se na čas ke Katie,“ dodal vyčítavě.
Bill ležel na posteli a mlčel. Na první pohled to tak alespoň vypadalo, ale v duchu křičel hurá a tančil po pokoji vítězný tanec. Neptal se, kdo je Katie, bylo mu to absolutně fuk, hlavně když u ní ta jeho budoucí manželka zůstane co nejdýl. Nejlépe navždy.
„Máš radost?“ Tom se nemusel ptát, vyčetl z Billova výrazu spoustu věcí, ale chtěl vědět, co mu Bill odpoví. Potřeboval pochopit jeho náhlou zášť k Rie, kterou u něj nikdy předtím nezažil. Je možné, že by ji jenom nechtěl vidět? Přece nemohl být tak slepý?
„Nebudu brečet, když tu nebude,“ odpověděl diplomaticky Bill. Nechtěl Toma zranit, na to ho moc miloval, a bylo mu jasné, že jestli má tu šikmookou holku rád, bude chvíli trvat, než si zvykne, že ji nemá po ruce. Pro něj tím ovšem vzniká spousta prostoru bratrovi připomenout, jaký úžasný vztah spolu můžou mít. Vůbec si nepřipouštěl, že by mu to nemuselo vyjít. Tom byl jeho a basta. Nebude se o něj dělit s nikým.
Starší z bratrů si smutně vzdychl. Bylo mu jasné, že ti dva k sobě budou hledat cestu jen obtížně, a i kdyby ji nakrásně našli, tenhle stín mezi nimi zůstane už navždycky. Bude to těžké. Jenže Ria je pryč, Katie ji ve svém domě přijala s otevřenou náručí, a jemu teď nezbývá, než se postarat o své zraněné dvojče.
„Pozdravuje tě Alex,“ vzpomněl si, „potkal jsem ho u Katie, dělali na nové kolekci triček. Vzkazuje, že přeje brzké uzdravení a až na něj budeš mít náladu, máš mu zavolat, přijde tě navštívit,“ vyřídil Tom vzkaz, ale vzápětí mu došlo, že zbytečně.
„Kdo to je?“ zeptal se Bill.
„Tvůj nejlepší kamarád tady v L.A.,“ osvětlil Tom s povzdechem záhadu jménem Alex, zároveň otevřel v mobilu složku fotografií a přistrčil Billovi před nos jeho fotku z poslední párty. „Je do tebe zamilovanej až po uši,“ uchechtl se Tom. „Blbý je, že jedinej, kdo o tom neví, jsi ty. Nebo ses tak aspoň vždycky tvářil.“
„Nevypadá jako gay,“ mrknul Bill lhostejně na fotku vysokého vousatého muže, v očích nic než pohrdavý pohled. Byl zvyklý, že se do něj kvůli jeho vzhledu muži zamilovávali, jen u nich ve vsi byli hned dva, které okázale ignoroval, když se k němu snažili přiblížit. „Miluju jen tebe, Tomi,“ zvedl oči od fousáče na fotce ke svému dvojčeti. „Nikdo jiný v mém životě není a nebude.“
„Poslyš, Bille-„
„Obyčejně mi na to odpovídáš: Taky tě miluju, Billi.“
„Já… samozřejmě, že tě mám rád, Bille. Ale… ne tak, jak bys chtěl. Jsi moje dvojče, proboha. Myslel jsem, že už jsi na ten nesmysl dávno zapomněl. Vždyť je to deset let!“ Tom se snažil znít klidně, ale naléhavost a zoufalství z Billova postoje byly v jeho hlase znát. „Doufal jsem, že si v L.A. už konečně někoho najdeš, s Alexem si výborně rozumíte, určitě by vám to spolu šlo. Mám Riu. Sám víš, jak je těžký v naší situaci někomu věřit. Ona mě má ráda a je jí jedno, že jsem Tom Kaulitz z Tokio Hotel. Vydržela všechnu tu nenávist fans, nebála se…“
„Odkud že jsi?“ přerušil ho Bill s pozvednutým obočím.
„Jak odkud jsem?“ nechápal Tom.
„Říkal jsi Tom Kaulitz z Tokia? To je v Japonsku, ne? Mám dojem, že jsme se oba narodili v Lipsku.“ Tom otevřel němě ústa a zase je zaklapl. Neuvěřitelné.
„Bille… co si vlastně pamatuješ z našeho života?“
„Všechno.“
„A to je?“
„Co chceš slyšet? Narodili jsme se v Lipsku, to už jsem říkal… pak jsme chvíli žili v Magdeburku, než se naši rozešli, táta se odstěhoval do Hannoveru a máma si pak našla Gordona. Odstěhovali jsme se do Lotische, když nám bylo osm, a žijeme tam dodnes. Máme spolu a s Gustavem a Georgem kapelu Devils a poslední, co si pamatuju, než jsem se vzbudil tady, je silvestrovská chlastačka v kulturáku, kde jsme jako každej rok hráli. Proti mojí vůli. Nesnáším to tam.“
„Takže Devils v Loitsche?“
„Jo, čemu se divíš? Devilish ti přece přišlo moc dětinský, tak jsme to pak upravili. Sám jsi to navrhnul a nasprejoval na Georgovu dodávku.“
„Já… na Georgovu dodávku… To je…“
„Srandovní, já vím.“
„Jo, to je vážně srandovní.“
Tom byl úplně mimo. Jak se může člověku něco takového stát? Jak může zapomenout celý svůj život a vymyslet si úplně jinou realitu? A hlavně proč? Měl Bill už tak po krk jejich slávy, že si prostě vymazal život a stvořil v hlavě nový? K čemu by mu to bylo? Vždyť poslední tři roky se v L.A. měli tak jako doma v Německu nikdy. Měli volnost, mohli si dělat, co chtěli, sláva už je tolik neobtěžovala, naopak se po ní Billovi už začínalo stýskat. To vůbec nedává smysl. Vždyť to byl on, kdo ho nutil, aby se už konečně vrátili do studia a pracovali na nové desce, když se po vyhazovu z Interscope urazil. On chtěl zpátky na pódia, zpívat, chtěl zářit, kupoval si další a další cetky, které fotil a dával fanouškům na web, aby se těšili s ním, až se v plné parádě vrátí. Proč by na to všechno chtěl najednou zapomenout? Doktor říkal, že na Billa nemá nijak tlačit, ale tohle vážně nebylo normální. Bill nezapomněl poslední tři, čtyři roky, on si nejspíš nepamatuje celá ta léta, co jsou slavní. Musel to už konečně přesně zjistit.
„Bille, tobě vážně nic neříká Tokio Hotel?“ s napětím se otočil k posteli, kde jeho dvojče odpočívalo.
„Tokio je hlavní město Japonska a nejspíš je v něm taky nějakej hotel. Proč se mě ptáš na takový kraviny?“
„Protože to je název naší kapely, která nás dostala až sem do L.A.“ Rozhodl se mluvit pravdu, nemělo cenu Billovi lhát, stejně se to musí postupně dozvědět. Naopak bylo třeba ho uvést do obrazu co nejdřív, aby věděl, co má říct manažerovi, až se ho zeptá, co bude dál. Včera ho odbyl, ale bylo mu jasné, že bude naléhat.
„Blbost,“ odfrkl pohrdavě Bill. „Takhle blbej název by nikdy neprošel…“
„Ale prošel, bráško, prošel,“ usmál se Tom. „Shodli jsme se na něm všichni čtyři i s Davidem. Vlastně jsi to byl ty, kdo za něj nejvíc loboval. Přišlo ti to mezinárodní, jako kdyby moji Devils nebyli.“ Byl rád, že aspoň v Billově fiktivním světě jeho návrh prošel. Několikrát s Billem mluvili o tom, co by bylo, kdyby se jim nepodařilo se proslavit, ale nikdy se jejich kapela díky Billovu odporu nejmenovala Devils. Bylo zvláštní, že ho to teď vůbec nerozčiluje a klidně tvrdí, že v takové kapele zpívá.
„Prosadil sis to,“ otevřel Bill oči a zadíval se na své dvojče. „Tvrdils, že z nás dvou máš větší právo pojmenovat kapelu, protože vyděláváš prachy. Gustavovi to bylo jedno a Georg se jako vždycky přidal na tvoji stranu a bylo to. Tejden jsem ti nedal,“ odfrkl pohrdavě Bill při té vzpomínce.
„Cože?“ vyjekl Tom. Nemyslel to Bill tak, jak to vypadalo, že ne?
„Tejden nic nebylo, co je na tom nesrozumitelnýho?“
„Všechno…“ vydechl Tom a ztěžka dosedl na bratrovu postel. Začínal mít z Billova fiktivního světa strach. Vypadá to, že si do něj promítl všechno, co v tom skutečném světě nedostal.
„A moc dobře si vzpomínám, jaks mi nezapomněl vmést do ksichtu, že jediný, co jsem byl schopen v životě dokázat, bylo vyhrát ve StarSearch karaoke, takže do toho nemám co kecat. Ještě se pořád divíš?“
Tom jen němě zavrtěl hlavou. Všiml si, že Bill od té nehody dost často sklouzává k východoněmeckému dialektu, za který jim David kdysi dával pokuty, když se proslavili, aby nebyli celému Německu pro smích. Bylo zvláštní ho znovu slyšet. Přestával se divit všemu. A pak mu něco seplo.
„Tys byl ve StarSearch?“ poposedl na posteli. Konečně nějaký styčný bod krom Loitsche, Géček a Devils. Kdyby si měl tipnout, na co by chtěl Bill ze svého mládí nejvíc zapomenout, kdyby mohl, byla by to zrovna tahle soutěž. Měl s ní v době, když se proslavili, neustále potíže. Tak trochu se styděl za svoje vystoupení, a kdyby mohl, nechal by to proklaté video odevšad smazat. Jenže až tak daleko jejich sláva nedosáhla. Bylo zvláštní, že si zrovna tuhle věc ve svém fiktivním životě nechal.
„Jo, sám jsi mě tam poslal,“ odvětil Bill téměř vyčítavě. Tom si pamatoval, že se o něco vsadili a Bill prohrál, snad o nějakou holku, ale už mu to z hlavy dávno vyšumělo. „Náhodou, porotě jsem se líbil, dali mi víc bodů než tomu prckovi,“ povzdechl si Bill. „A to karaoke jsi mi zabavil, prodal a peníze vrazil do kapely. A přesto tě pořád miluju,“ uzavřelo svůj proslov mladší z dvojčat. Na to už Tom neměl co říct. Tohle byl fakt.
„Stejně to bylo k ničemu, covery jsme nikdy nehráli, tak co bys zpíval nějaký popový sračky,“ bránil své rozhodnutí karaoke prodat Tom.
Bill se zarazil. Až doteď to vypadalo, že žili s Tomem každý jiný život, a najednou s ním souhlasí? To je zvláštní. Možná není ještě všechno ztraceno. Posadil se na posteli a vzal svého bratra za ruku.
„Jsem rád, že si to pamatuješ,“ usmál se na něj. „Omlouvám se za ten tejden bez sexu,“ dodal, ale hned viděl, že je zle. Nebýt domovního zvonku, který se ozval, snad by ho Tom pohledem zabil. Takhle se ale zvedl a s poznámkou, že je to asi ta objednaná pizza, odešel z pokoje.
autor: Janule
betaread: Allka
U tohohle jsem se smála jako blázen. Ta diskuze mezi klukama byla nehorázná 🙂 A jsem normálně hrdá na Billouše, že se i v týhle šílený situaci rozhodl bojovat o Toma. Doufám, že tomu šaškovi zabedněnýmu tu palici pořádně zamotá 🙂 I když fakt není o co stát, po tom broučkovi co má doma v Loitsche se babrat s tímhle protivným sobcem, kterej na něj zjevně úplně dlabe…No fakt, L.A. Toman je na vyfackování a tu jeho Riu bych mu s chutí narvala víte kam…
Děkuju za skvělý díl 🙂
Tohle byl uzasny dil 😀 no tak, Bille, ty psi milovnik a vadi ti, kdyz psi prdi? 😀 😀 to me hrozne pobavilo. Taky mam radost z Billova postoje k Rie. Sikmoocka xD tak hezky ji snad jeste zadna autorka ff neoslovila 😀 a zamilovany Alex byl naprosto zazden. Nejlepsi ale byl Tomuv udes nad tim, ze s nim Bill udajne spi. To fakt neni do sveho brasky ani trochu zamilovany? Tomiiiii!!!
Doufam, ze si tenhle Bill poradi se svym novym Tomem a nauci ho, ze Billa je treba milovat. At je z Loitche nebo z LA 🙂
Moooc dekuji za prima dil 🙂
Tak tohle je první díl, u kterého jsem ani trošičku nesmutněla, naopak jsem se chechtala jako urvalá! 😀 Nevím, jestli je to tím, jak si zvykám na tohle všechno, a nebo to bylo tím, že ani Bill v tomhle díle nesmutnil, ale opravdu jsem si tenhle díl moc užila! 🙂 Takhle zasmát jsem se opravdu potřebovala, a že jsem se smála opravdu hodně! 🙂
To Billovo zapálení se mi líbí! Jak si sám pro sebe řekl, že Tom je jen jeho a basta – tak s tímhle souhlasím na celé čáře a v duchu jsem se jenom uculovala! Moc moc doufám, že se Bill nevzdá, nic jej nezlomí a bude o Toma bojovat! Jediné, co mě maličko děsí je to, že Tom k Billovi snad vážně nic necítí! To snad nééé! Doufám, že jsou jeho city jeho opravdu hluboko pohřbeny a s Billovým vlivem pěkně vyplují na povrch! 🙂 Protože zatím se zdá, že Tom vážně jiné, než bratrské city, nemá. A to se mi nelíbí ani trošičku! Každopádně mě dneska jejich konverzace děsně bavila! I když je mi pořád maličko smutno z toho, jak je tenhle Bill chudák mimo a neví, proč se to děje, tak se snaží se celkem adaptovat. Nejvíc to dneska zabil těmi svými řečmi, že Tomovi odepřel sex. 😀 Strašně ráda bych v tu chvíli viděla Tomův výraz, protože to muselo být opravdu něco! 😀 Nemluvě o Billově názvu pro Riu – šikmoočka. 😀 😀 No, doufám, že se už nevrátí a u té své kamarádky zůstane už napořád! 😀 🙂 Vůbec mi v téhle povídce nechybí, tak snad brzy přestane chybět i Tomovi. 🙂
Moc děkuji za skvěle zábavný díl! ♥
jsem zvědava kdy konečně Tom pochopí že miluje Billa a ne šikmoočku.
Teším sa, že Bill je taký bojovný:D Dúfam, že Toma z toho neklepne:) Vraj týždeň som Ti nedal:D a ako krásne sa ospravedlnil:DDDD Toto bola super kapitola. Smejem sa ako blázon:) Ďakujem:)
Koukám, že Bill stále nebere v ůvahu co všechno se vlastně změnilo, na rozdíl od Toma, který je ze všech Billových vzpomínek na jejich život, a především na jejich sexuální život, naprosto v šoku 😀 Myslím, že ten jejich dnešní rozhovor bude ještě dlouho rozdýchávat 😀
A Moc se těším, až Bill zjistí, co přesně v tomhe světě znamenají slova Tokio Hotel. Slávu si vždycky přál a kulturák nesnášel… Takže bych opravdu moc ráda viděla jeho reakci, až si třeba pustí nějaký z jejich starších koncertů 🙂
A taky mě strašně moc zajímá kam se poděly všechny ty Tomovy city k Billovi??? Doufám, že je má opravdu jen někde hluboko potlačené a předstírá, že vůbec neexistujou!!! A měl by si na ně hodně rychle vzpomenout!
Díky za super dílek! 🙂
Fuu, tak Bill dnes parádne hviezdil! Konečne som sa mohla pri časti aj zasmiať 😀 Strašne sa mi páči, to jeho odhodlanie, že Tom je proste jeho a nikomu ho nedá, nech sa robí čo chce (aj to, že je v inej realite :D). Tak na to treba ísť! Pekne Tomovi ukázať, že Billa treba milovať 😀 A to, ako rýchlo odpálkoval Alexa, bolo super 😀
Tom, no v dnešnej časti mi ho bolo trochu ľúto, ale len z toho hľadiska, že aké šoky musí zažívať pri Billovom opise ich druhého živote – a hlavne ten týždeň bez sexu! 😀 Ale ľutujem ho len z hľadiska tých šokov, inak si to pekne zaslúži, ako stále myslí na Riu! Dúfam, že mu svitne, že Billa miluje a že tie city v sebe len hlboko pochováva!
Ďakujem za časť 🙂
"Tejden jsem ti nedal" 😀 "Jediný, co jsem v životě dokázal, bylo, že jsem ve Starsearch vyhrál karaoke" 😀 "Omlouvám se za ten tejden bez sexu" 😀 😀
Totálně nahláškovanej díl 😀 Tyhle věty se mi vryly do paměti a jen tak z ní nevypadnou 😀
Jsi prostě hvězda, Janule, bez tvojí povídky už si to ani neumim představit :-* Doufam, že plánuješ taaaaakhle moc dílů 🙂
Tak po moooc dlouhé době jsem se dala stejně jako do psaní i do čtení a tvoje povídka přišla první na ránu. 😀
Miluju oba Billy a vlastně ani nevím, kterýho mi je víc líto. Jestli toho v LA, kterej je vlastně Bill z Loitsche nebo obráceně. Já osobně si nedokážu představit být ani na jednom místě, takže ode dneška si dávám pozor na to, co si budu přát – stát se může totiž úúplně cokoliv! 😀
Chudák Tom, dneska musel Billa přesvědčovat, že mu bude chutnat vege pizza a bude rozhodně mnohem lepší jak feferonková. A stejně tak mu vezme i zbytek oblíbených jídel, jakoby už tak nevypadal jak chodící reklama na hlad. 😀
Jsem zvědavá, jak to bude dál, asi si budu odškrtávat kalendář do další soboty. Upřímně doufám, že nakonec Bill z LA svou lásku dostane a Ria půjde tam, kam patří. 😀
Akorát chudák Tom, když se mu Bill snaží namluvit, že spolu normálně spí a tak. 😀 Opravdu jsem zvědavá, jak tohle může dopadnout. Děkuju za díl a už se taaakhle moc těším na další. 🙂
Druhá čast tohoto dílu se mi strašně líbila a úžasně jsem se bavila. Na tenhle rozhovor mezi kluky jsem čekala a čekala a už jsem chtěla hořekovat, že se nejspíš v LA Tom musel nakazit virem debility, když furt řešil dementnosti typu uražená Ria, když přitom bylo víc jak jasné, že jeho brácha je totálně vedle a tudíž by potřeboval Tomův opatrný, ohleduplný a citlivý přístup především on…. Nojo, ono to Kaulizovi staršímu nejspíš pomaleji zapaluje. Konečně mu došlo se Billa zeptat, co že si vůbec pamatuje.
Tomovo zděšení, když zjistil, že v Billově realitě spolu mají jako spát, bylo úžasné. Už se nemůžu dočkat, jak se tenhle suverénější verze Billa s proříznutou pusou bude dále chovat a jak si s nim Tom poradí.
Nějak se mi nevybavuje co se stalo s deníkem s Teslovymi zápisky. Kdyby ho tak spolu našli…..
S novou klavesnici mi trva napsat i jmeno deset minut boze -_- no, tak ve zkratce, i tak bych to psaladvacet hodin. tenhle dil byl moc vtipny na to, abych kohokoliv litovala 😀 krome chaosu Bill ziskal luxus, takze to se trochu usnadnuje 😀 ale ztrtil Toma… Porad je na tom hur, nez. Bill v Nemecku. … Tejden bez sexu :DDDD Bille, radsi tichucko, nebo te odvezou na psychinu :O moc dekuju za dil
Tak teď konečně můžu rozepsat své myšlenkové pochody 😀 Zaštvaná klávesnice Smart phonů -_-
NUže by mě hodně zajímalo, co se po SS stalo, že se neproslavili jako TH. Ale věřím, že na to Bill v Německu přijde. škoda že se nedá nějak spojit s tím a stím světem a Bill v Německu by zavolal Billovi z L.A. a řekl mu o co go, ten by ho za to po telefonu zabil, ale tak… Bille, seš sakra bohatej, užívej si to 😀 Žádnej kotel! :O A žádnej kohout! :O pořiď si tu vzduchovku a žádná Ria 😀 Co víc k tomu říct? 😀 No každopádně kdyby si mohli volat ani jeden z nich by nevypadal jako blázen, Bill by se naučil vařit a tenhle Bill by se naučil držet pusu, když mu něco přijde neuvěřitelné, aby nemusel do Černovic, které jsou pár metrů od mé školy 😀 Navštěvoívala bych tě kámo! :* Takže… sestrojit ty telefony a no problem 😀 Moc děkuju za vtipnej díl a moc se těším na Billa v něměcku páč… 3:D No my víme, co měl Bill v plánu, co studoval :DDD (já to nikdy nestudovala…)
Bill to dnes vyhral na celej čiare:-) Tom je jeho a basta:-) s nikým sa predsa o svoju lásku nebude deliť a zdá sa že Tom až tak veľmi neprotestuje takže ak sa nič nepokazí naberá ich "vzťah"správny smer……teším sa veľmi na zajtrašok,zrejme sa vrátime späť do Nemecka a tam sa možno niečo začne diať:-)
no ty bláááho. 😀 prej "Tejden jsem ti nedal!" 😀 tak touhle hláškou nešokoval jen Toma, ale i mě. hustě Bill… 😀
normálně je mi Toma líto, protože tenhle Bill bude drsná stíhačka, hysterka a hádavka. nic mu nedaruje, asi je čeká ještě spoustu zajímavých situací. Bill to bere všechno jako samozřejmost, jasně že se nediví, že by mohlo být něco špatně s ním, do všech se ještě pěkně obuje a pochopitelně to nejvíc odsere Tom. no nejsem si jistá, že by si ho tímhle přístupem dokázal nějak získat.
Jej to byl dobrej dil. Smala jsem se jak jeden mluvil o koze a druhej o voze. 😀 jsem zvedava jestli se nekdy shodnou… Ale rikam si. Kdyby Bill poznal , tak by ho treba pritahnul i k Babicce a ta by se ho zeptala na tu knizecku… Bill by po ni patral a treba by mu to usnadnilo pochopit kde to vubec je… Hmmm ale myslim si ze bude Bill nadsenej z toho ze je slavnej i kdyz zrovna ted neveri.
Libi se mi jak Bill mluvi o jejich vztahu naprosto normalne. To musi Tomovi list na mozek…