autor: mohanrocks
„Děkuju, že jste se tady se mnou setkal.“ Bill se posadil ke stolu, naproti svému školnímu poradci Dr. Jostovi. Byli v malé kavárně, kam se lidé chodili utopit v domácích úkolech, kávě a předraženém pečivu.
„Samozřejmě, ale co bylo tak naléhavé, že jsi mě potřeboval vidět v neděli?“ Dr. Jost si narovnal své brýle, zatímco Bill si sundal ty své sluneční.
Bill zhluboka vydechl. „Já – nemyslím si, že vám můžu říct podrobnosti. Ale chtěl bych vědět, hypoteticky, v jak velkých problémech by někdo byl, kdyby se zapojil do nelegální činnosti, protože v opačném případě by se ocitl v nebezpečí?“ Vyhrkl.
„Hej, počkej. Je to opravdu hypotetické, nebo se to nějak týká tebe, Bille?“ Dr. Jost složil noviny na polovinu.
Bill si olízl rty a sklonil pohled do svého klína. „Víte, jak doktoři a pacienti mají tu dohodu o mlčenlivosti? Lékař nemůže sdílet informace o pacientově zdravotním stavu s nikým, pokud k tomu nemá povolení.“
„Jsem si toho matně vědom,“ Jost protočil oči v sarkasmu. „Jak to souvisí s tím, co se teď děje?“
„Mohli bychom mít něco takového mezi námi? Protože já opravdu potřebuju někoho, komu můžu věřit a s kým můžu mluvit, pokud něco půjde špatně, ale kdo to nemůže říct nikomu jinému.“ Bill všetečně nadzvedl obočí.
„Myslím, že bych měl předem znát situaci, než budu s něčím takovým souhlasit,“ odpověděl Jost rozhodně.
„Ale já vám to nemůžu říct, pokud se mě chystáte prásknout někomu jinému!“
„Je docela jasné, že by to možná bylo pro tebe to nejlepší.“ Dr. Jost byl tvrdohlavý. Brilantní, ale tvrdohlavý.
Bill litoval toho, že přišel. Už otevřel dveře nespočetnému množství otázek a věděl, že Jost se toho jen tak nevzdá. Zároveň ale opravdu potřeboval někoho, komu věřil, aby si byl vědom toho, do čeho se to dostal, jen v případě potřeby. Nemohl jít za Gustavem, protože ten by mu řekl, aby se od toho všeho držel dál, i za cenu, že by tím sám sebe dostal do nebezpečí. Byl to zatraceně dobrý a frustrující přítel.
A tak Bill lhal, ale ne úplně. „Konečně jsem se rozhodl, na jaké téma chci psát svou disertační práci,“ vyhrkl.
Jost zmateně svraštil obočí. „To je skvělé, ale opět, co to s tím má společného?“
Bill se toho chytil. „Téma, o kterém píšu, je stále jen v hrubé fázi, ale ehm…“ Sepjal ruce pod stolem. „Našel jsem způsob, jak se zapojit do velmi osobního výzkumu.“ Bill se v duchu ušklíbl nad tím rozšířeným významem.
„A?“ Jost mu pokynul svou vrásčitou rukou.
„Je to trochu nebezpečné, dalo by se říct. Nebo tak něco podobného. Prostě potřebuju někoho jako takovou základnu pro ujištění se, že jsem stále naživu, víte?“ Bill se snažil předstírat smích.
„Bille, žádné skvělé téma nestojí za nějaké zranění. Do čeho ses zapletl?“
„Potkal jsem nějaké pouliční rváče, a jelikož jsem se už rozhodl, že se chci zabývat trestní psychologií, myslel jsem, že by to byla dobrá příležitost,“ vydechl Bill. „Neublíží mi,“ dodal. Bill opravdu nelhal, pokud by souhlasil, že s nimi bude bojovat, budou to ti ostatní rváči, neznámí, kteří mu mohou ublížit. „Ale já vím, že je to nebezpečné prostředí a pokud bych vám mohl jen příležitostně poslat email a dát vám vědět, jak to jde, tak vím, že bych se cítil o mnoho lépe.“
„Já nevím, Bille…“ Dr. Jost si zapřel bradu do dlaně a zamyšleně si mnul kůži. „Můžeš těm lidem věřit?“
Bill polkl. „Budu se snažit získat jejich důvěru. Budu muset, pokud chci udělat výzkum, který potřebuju.“
Byl v háji. Nejen, že si zřejmě podepisoval svůj život jako protizákonný pachatel, ale nyní ještě na toto téma bude muset dělat školní práci.
„Ve vteřině, kdy se něco pokazí, mi to řekneš. Napíšeš mi, než se s nimi setkáš a poté, co odejdeš. Nikomu o tom neřeknu, ale chci, abys se mnou během toho procesu udržoval kontakt.“
„O-opravdu?“ Zeptal se Bill s rozšířenýma očima. „Vy to schvalujete?“ Bill si musel připomenout, že se právě Josta nezeptal na to, jestli si myslí, že je dobrý nápad, aby bojoval, ale aby napsal článek o bojování.
„Máme omezený výzkum v psychologii o pouličních bojích. Mohlo by to opravdu otevřít nějaké ty dveře pro tebe a pro tento obor. Myslím si, že pokud si opravdu věříš, že to můžeš udělat, pak bys to měl zkusit.“ Jost se rychle napil kávy. „Musím jít. Bille, věřím ti, že se nedostaneš do žádné prekérní situace.“
Bill jen kývl, zcela zmaten trajektorií rozhovoru, ke kterému právě došlo. Takhle to vůbec neplánoval.
Sledoval, jak Jost prochází dveřmi a nemohl si pomoct, aby nepřemýšlel, jak prekérní je situace, ve které už je. Ale měl na výběr. Mohl se dobrovolně postavit na cestu nebezpečí, kterou znal, a rozhodnout se bojovat s Bushidem a jeho muži. Nebo mohl čelit neznámé hrozbě proti sobě a lidem kolem něj tím, že by odmítl nabídku, aby se k nim připojil.
Alespoň měl důvěryhodného dospělého, který měl mlhavé povědomí o tom, čím se obklopil. Pokud by nastal nějaký průser, mohl by zavolat Dr. Jostovi. Nebylo to moc pohodlné, ale bylo to alespoň něco.
„Kurva,“ zašeptal a rukou si nervózně prohrábl vlasy. Hodiny tikaly, víkend se blížil ke svému konci. Musel se rozhodnout a musel to udělat správně.
—
Zatímco Bill kráčel zpět ke svému bytu s kabátem těsně kolem sebe ve slábnoucím slunci, vytáhl studenými prsty svůj telefon. Projížděl skrz kontakty ve svém seznamu, než našel ten, kterému musel zavolat a který to jistě očekával.
„Haló?“ odpověděl známý hlas.
„Hej, tady Bill. Můžeme se na chvilku někde sejít?“
—
„Tady zatraceně mrzne,“ stěžoval si Tom, když se připojil k Billovi na lavičce v jeho oblíbeném parku.
„Můj spolubydlící je doma, takže,“ nabídl Bill na vysvětlenou.
„Nemohli jsme jít někam na kafe?“ Snažil se Tom.
„Nechci se cítit moc útulně a dělat z toho velkou věc,“ odpověděl Bill suše.
Tom obrátil oči v sloup. „Fajn, tak to pojďme udělat rychle. Co chceš?“
Bill na něj přimhouřil oči. „Ty víš, co se děje. Tak trochu právě teď pracuju na velkém rozhodnutí.“
Tom si pohrával tam a zpět se svým piercingem na popraskaných rtech. „Jo, myslím, že vím.“
„Jak moc špatné to bude, pokud řeknu ne?“ Zeptal se Bill šeptem.
Tom natáhl nohy před sebe a zhluboka vzdychl. „Vidím to dost špatné. Bushido, on není hrozný člověk. On jen chce to, co chce a nezastaví se, dokud to nedostane.“
„Jo, to zní jako dokonalý model řádného občana,“ ušklíbl se Bill.
„Není špatný, pokud je na tvé straně. Opravdu. Vlastně si myslím, že se o nás zatraceně stará,“ Tomův hlas neskrýval překvapení. „Ale pokud stojíš v cestě něčemu, co chce, je to dost špatné.“ Tom se na Billa podíval s obavami v očích.
„Takže mi říkáš, že bych měl souhlasit.“
„To jsem neřekl. Volba je na tobě, Bille.“ Tom zvedl ruku. „Říkal jsem ti, pokud to nechceš udělat, ujistím se, že ti neublíží.“
„Jak to k čertu chceš udělat?“ Vyzval jej Bill.
Tom se hořce zasmál. „Nemám, kurva, tušení. Ale budu se snažit co nejlépe, víš?“
„A co jeho výhružky proti lidem v mém okolí? Jak nás všechny ochráníš?“ Vyzvídal Bill nevěřícně.
Tom se kousl do spodního rtu a pohlédl na svůj prst, kterým si roztržitě kreslil kruhy na svém koleni. „Myslím, že to bych nezvládl.“
„Takže přiznáváš, že nejsi superman, dobře. Alespoň je tu něco realistického a uvěřitelného na této situaci.“ Bill zavrtěl hlavou.
Tom se uchechtl. „Ty jsi opravdu odvážný. Upřímně si myslím, že budeš dobrý, Prissi.“
„Neříkej mi tak taky!“ Protestoval Bill.
„Musíš mít umělecké jméno, Bille. Myslím, že se k tobě hodí,“ pokrčil rameny Tom.
„Zní to slabošsky.“
„Přesně tak. Nikdo nebude vědět, co očekávat, když s tebou bude bojovat.“
Bill našpulil rty a přemýšlel nad tím. „Myslím, že máš pravdu. Jsem trochu nepředvídatelný.“
„Jo, to jsi,“ řekl Tom tiše a Bill se mu podíval do očí. Jejich tváře byly navzájem tak blízko a Bill nevěděl, kdy k tomu došlo. V několika vteřinách zůstali bez hnutí a jejich rty se k sobě začaly přibližovat. Jako magnety.
„Bude tohle problém?“ Bill se rychle odtáhnul a s nejistým hlasem pokynul mezi nimi.
Tom nechal svůj pohled na moment poklesnout na Billovu hruď, než se opět vrátil k jeho očím. „Ne, pokud to nenecháme být problémem. Setkání v zasraně studeném parku byl dobrý nápad. Nic v tomto prostředí mě nepřinutí sundávat jakoukoliv část oblečení,“ zasmál s Tom, ale odsunul se trochu dál.
Bill přikývl na souhlas, ale pak jej něco napadlo. „Ale co až budu bojovat? Co když budu zpocený a nažhavený, zatímco z někoho vymlátím duši?“ Jeho slova jej samotného překvapila. Používal vyhlídku boje jako formu flirtování.
„Tak si prostě budu muset najít taky někoho k boji, abych nemyslel na tebe,“ ušklíbl se Tom, ale bylo to napjaté. „Budeme v pohodě. Zvládneme to. Slibuju, že toho nebudu nijak zneužívat.“
„Jak to, že jsi vlastně dobrý chlap pod vším tím kreténstvím a tajemstvím?“ Zeptal se Bill dřív, než popřemýšlel.
Tom se zamračil. „Já netvrdím, že jsem cokoliv jiného, než co skutečně jsem. Některé dny jsem prostě větší kretén než jindy. Prostě se to tak nějak stalo, že mě neštveš tak moc jako ostatní lidi. Což je překvapivé, protože se zdá, že nikdy nezavřeš pusu.“
Bill se uchechtl a hravě Toma praštil do paže.
„Hej, my nebojujeme spolu navzájem,“ škádlil ho Tom. „Kromě toho, držíš svou pěst špatně.“
Bill zadržel dech, když se Tomova pevná dlaň sevřela kolem jeho vlastní, kterou měl obalenou rukavicí a opatrně mu opravil umístění prstů.
„Já vím jak dát ránu,“ protestoval, ale jen bídně.
„Většinou,“ odpověděl Tom. „Ale pokud ji držíš takhle,“ Tom pustil jeho ruku a poté nastavil svou vlastní pěst do stejné pozice, „způsobíš co nejvíce škody, aniž bys sám obdržel tolik zranění.“
Bill pohlédl na Toma a poté na svou pěst a najednou začal vyšilovat a pochybovat o svých schopnostech. „Co když potřebuju někoho, kdo mě bude trénovat? Nejsem připravený skutečně bojovat,“ zeptal se a začínal panikařit.
„Bushido se o to postará. Neboj se.“ Tom nad tím nedůležitě mávl rukou.
„Myslíš, že bych měl říct ano?“
„Myslím, že to není moje rozhodnutí,“ odsekl Tom frustrovaně.
„Myslím, že nemám moc na výběr. Ale děkuju, díky tobě se cítím trochu lépe. Jako že se nechystám zemřít nebo tak něco.“
„To je vždycky příjemné slyšet,“ zasmál se Tom.
„Jdu mu zavolat,“ rozhodl se Bill.
„Měl bys mu raději napsat. Není moc telefonní člověk,“ poradil mu Tom.
„To je vlastně jednodušší. Alespoň neuslyší můj hlas přeskočit do jiné oktávy, až řeknu ´ano´,“ Bill si ze sebe tropil žerty, zatímco vytáhl telefon a poslal jasný text, který změní jeho život.
-Tady Priss. Jsem s vámi.
„Už sis oblíbil svou přezdívku?“ Četl mu Tom přes rameno s úšklebkem.
Bill skryl svůj telefon před jeho pohledem, nenáviděl, když mu lidé četli přes rameno. „Je to lepší než Striker.“
„Striker je jméno pro machry,“ zahučel Tom.
„Jak jsi ho vlastně dostal?“ Zeptal se Bill s mírným úsměvem, zatímco čekal na Bushidovu odpověď.
„Praštil jsem jednoho chlápka tak tvrdě, že narazil do telefonního sloupu.“
„Cože? Já nechá-„
„Byl tam uvolněný drát a on dostal ránu. Jako blesk. Takže ano, má to dvojí význam.“
„Strike jako rána a strike jako úder bleskem. Hmm. To je mnohem zajímavější, než jsem si myslel, že to bude,“ připustil Bill. „Žije ten chlápek?“
„Jo. Nebojujeme až k smrti, Bille,“ řekl Tom velmi vážně.
„Ne že bys mi to snad musel říkat. To je ta poslední věc, kterou bych chtěl mít na svých rukou. Fuj-“ Bill měl náhlý okamžik uvědomění, „budu mít krev a podobné věci na svých rukou, že?“
Tom se rozesmál a zapřel se rukama o kolena. „Je to velmi pravděpodobné. Ale krev se umyje.“
„Jo, z venku,“ zamumlal Bill a přemýšlel o tom, jak nikdy nebude schopen plně odčinit škodu, kterou možná někomu způsobí.
„To je všechno, na čem záleží, co lidé mohou vidět,“ zašeptal Tom.
„Mám desítky psychologických knih, které si dovolují nesouhlasit.“
„Hádám, že je to zřejmě pravda,“ vzdal se Tom s mírným pokrčením ramen. „Ale v tomto případě to je všechno, na čem záleží. Okay?“
Bill pohlédl na Tomův ustaraný výraz a pomalu přikývl. „Okay.“
Jeho telefon zabzučel a on se na něj nervózně podíval.
-měl jsem tušení, že řekneš ano, kluku. Napiš mi zítra a já ti dám místo, kde se zítra večer všichni sejdeme.
Bill odepsal rychlou odpověď a pak sklonil hlavu do dlaní. „Kurva. Co jsem to právě udělal?“ Ptal se sám sebe, ale Tom odpověděl.
„Udělal jsi to nejbezpečnější rozhodnutí, které jsi mohl, mezi dvěma posranými možnostmi. Bude to v pořádku.“
Bill vykoukl mezi prsty. „Víš, jsi překvapivě bystrý,“ namítnul.
„Nikomu to neříkej,“ odpověděl Tom s úsměvem.
„Okay, ale musíš mi slíbit, že se nebudeš usmívat, zatímco budu bojovat. Je to rozptylující,“ přiznal Bill bez svolení svého mozku.
Tomův úsměv klesl. „Přestaň se ke mně chovat, jako bych byl holka. Ty jsi ten, kdo je rozptylující.“
Bill se kousl do rtu. „Jo? A jak?“
Tom zavrtěl hlavou. „Tím směrem nejdeme,“ napomenul jej. „Poslouchej, já doslova necítím nic na svém těle. Myslím, že zamířím zpátky. Jsi si jistý, že si nedáš kafe?“
„Ne. Příliš útulné prostředí,“ zopakoval Bill. „Ale myslím, že tě uvidím zítra, jo?“
„Budeš mě vídat hodně,“ opravil jej Tom a vstal.
Bill se také postavil a při tom procesu upustil telefon, který měl položený na klíně. Impozantně se na zemi rozletěl na malé kousky. „Sakra, sakra, sakra,“ Bill zasténal a klesl na kolena při pohledu na ten masakr.
„Oh, zatraceně. To naštve,“ trhl sebou Tom.
„Kurva, to ano. Právě teď si nemůžu dovolit nový telefon a už není v záruce,“ litoval Bill sám sebe.
Tom si dřepnul vedle něj a pomohl mu se snahou zachránit rozbité kousky. „Budeš si moct dovolit nový telefon, opravdu brzy. A mnohem hezčí,“ řekl Tom tiše.
Bill se na něj podíval. „To je zatraceně bláznivé.“
„Zvykneš si na to,“ usmál se Tom. „Do té doby prostě přijdu a vyzvednu tě, než se potkáme zítra s Bushidem. Bude to pozdě večer.“
„Nebude to podezřelé, když se tam objevíme spolu?“ Zeptal se Bill a dával si rozbité kousky telefonu do kapsy.
„Není tady nic, co by mělo být podezřelého,“ pokrčil rameny Tom a opatrně se zadíval na Billa. „Je to tak?“
„Správně. Naprosto,“ odpověděl Bill příliš rychle.
Tom se zasmál. „Prostě se stavím zítra večer.“
„Ale co můj spolubydlící?“ Vzpomněl si Bill. „Obvykle je večer doma.“
Tom obrátil oči v sloup. „Můžu říct, že mi ten chlápek už teď leze na nervy. Fajn, sejdeme se v kavárně ve vaší ulici zítra v deset večer.“
„Ale, ale, příliš útulné, Tome!“ Vyprskl Bill a zčervenal nad tím, jak to vyznělo.
„Budeš se se mnou muset vypořádat na útulném místě. Trénuj svou odolnost. Bude se ti to hodit ve spoustě věcí,“ ušklíbl se Tom. „Uvidíme se zítra, Bille.“ Zvedl ruku na rozloučenou, aniž by se ohlédl přes rameno.
Hodně se toho pro Billa změnilo za tu krátkou chvíli během jednoho dne. Ale to, co pro něj bylo nejvíce znepokojující, bylo to, že se Tom ukázal být docela sympatický člověk. Tahle celá věc by byla o mnoho jednodušší, kdyby to byl pták, kterého by mohl snadno nenávidět. Zatímco Bill šel, bez telefonu a zranitelný, pomyslel na jednu osobu, která mu v tuto chvíli mohla pomoct se uvolnit.
—
„Bille? hej! Nevěděl jsem, že přijdeš.“ Georg otevřel dveře s obrovským úsměvem a ještěrkou na rameni.
„Jo, můj telefon je rozbitý, takže jsem nemohl zavolat. Vypadá to, že Larry se má dobře,“ řekl Bill nervózně a zíral na zvíře.
„Ach, Larry je na tom vždycky dobře. Ale co se děje?“ Georg otevřel dveře více, aby Bill mohl vejít dovnitř.
„Napadlo mě, jestli bys mě nemohl dostat do sjetého stavu. Tenhle víkend stál za hovno.“
Georg zavřel dveře a podíval se na něj s obavami. „No tak, Bille, jako tvůj kamarád mám pocit, že bych ti měl říct, že jsou tady i jiné způsoby, abys byl šťastný.“
Bill se nahlas rozesmál. „Opravdu, Georgu?“
Georg se kousl do rtu, než je roztáhl do širokého úsměvu. „Co já, kurva, vím? Pojďme kouřit!“
—
Bill ležel roztažený na podlaze a hlavou se dotýkal té Georgovy. Naštěstí, Larry byl umístěn zpátky do klece poté, co Billova paranoia začala být už dost zřejmá.
„Myslíš si, že jsem drsný, Georgu?“ Zeptal se Bill líně.
„Hm? Drsný? Já nevím. Jsi trochu křehký a podobné sračky,“ zívl Georg a protáhl se, rukou narazil do Billova ramene.
„Jo, ale myslíš, že bych mohl vyhrát v boji?“ Blábolil Bill dál.
„Je to o tom boji, který jsme sledovali tenkrát v noci?“ Najednou se Georg prudce posadil, příliš rychle pro Billovy oči. „No kurva ne! Ty rány a modřiny, které jsi po tom večeru měl… dostal ses do rvačky?“
„Jak to, že znáš mou duši tak dobře?“ Odpověděl Bill zpěvavým hlasem a posadil se se zkříženýma nohama. „Totálně jsem tomu chlapovi nakopal zadek.“
„Bille, to je opravdu pitomé,“ řekl Georg vážně, ale pak se začal chechtat. „Vole, nedokážu si to představit.“
Bill vzrušeně přikývl. „Já taky ne! To prostě nevíš! Překvapil jsem sám sebe a zbytek těch chlápků. Bylo to tak zatraceně coooool,“ Bill protáhl poslední slovo a poté se rozkašlal, když mu došel vzduch.
„Proč mi to všechno říkáš? Kdyby to Gustav zjistil, vysral by cihlu.“ Georg přimhouřil své rozmazané oči.
„Neřekneš mu to, že? Byl by vzteky bez sebe,“ přiznal Bill.
„Ne, tvé tajemství je u mě a Larryho v bezpečí.“ Bill se přikrčil při zmínce o ještěrce. „Proč Larryho tolik nenávidíš?“ Georg se snažil trucovat, ale nedařilo se mu to.
„Není to pravda, že ho nenávidím! Já jen… zelené věci, chlape. Děsí mě, okay.“
„Všechny zelené věci?“ Zeptal se Georg s vykulenýma očima vyděšeně.
„Většina z nich, pravděpodobně,“ reagoval Bill nonšalantně. „Takže, co kdybych bojoval ještě víc?“
„Co kdybys prostě skočil pod vlak?“ Odsekl Georg. „To je hloupost.“
„Stejně tak drogy, Georgu,“ vyzval jej Bill.
„Jo, ale díky drogám neskončím se zlomeným nosem. Až na jednu událost, kdy jsem tak nějak spadl ze schodů, protože jsem myslel, že lítám,“ vzpomínal Georg.
„Sledoval bys mě při boji?“ Bill začínal být až příliš upřímný o pravdě.
Georg si protřel oči. „Pokud bys byl dobrý, možná. Nerad bych tě viděl celého v prdeli.“
„Ty jsi v prdeli, právě teď,“ dobíral si jej Bill a oba se začali smát. „Dost řečí o rvačkách! Musím se dostat zpátky domů před tím, než se Gustav o mě začne bát jako nějaká holka. Můžeš mu napsat, že mám rozbitý telefon a že jsem na cestě?“
Georg přikývl a vypadal, jako by měl každou chvíli usnout.
„Díky, že jsi mě rozptýlil,“ Bill se usmál, když vstal jako novorozené hříbě a svalil se na gauč.
„Kdykoliv, brácho. Uvidím, jestli můžu pro Larryho sehnat nějakou červenou bundu. Takže nebude zelený, víš,“ nabídl Georg to, o čem si myslel, že je geniální plán.
„Okay, to zní skvěle!“ Lhal Bill.
—
Studený vzduch stačil na to, aby Billa dostal z jeho krátkodobého potěšení a rozptýlení. Všiml si, že byl přehnaně obezřetný, když míjel uličky a temná zákoutí budov, a čekal, kde na něj kdo vyskočí. Nepřemýšlel o tom dříve, ale připojením se k Bushidovi si automaticky vytvořil nové nepřátele. Ty, se kterými se nikdy ani nesetkal. Všichni budou vědět, kdo je, nebyl ten typ, který by se mohl zamíchat do davu. Sklonil hlavu a zrychlil a při tom doufal, že opravdu udělal bezpečnější rozhodnutí z těch dvou.
autor: mohanrocks
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Tak a Bill je v pr… Ne že by teda měl moc na vybranou. Popravdě se o nèj bojím, bůhví co ho teď čeká. Ale má Toma a Josta, takže v tom nelítá úplně sám. Slabà útěcha ale aspoň něco. Jsem moc zvědavá, jak to bude pokračovat. Zatím díky.
Potešilo ma, že sa Bill ako tak zabezpečil u Josta keby niečo. Verím a dúfam, že ho z toho nejako dostane. Vôbec sa mi nepáči to do čoho sa zamotal:(
S Tomom im to krásne iskrí. Škoda, že sú obaja takí disciplinovaní:)
Ďakujem za kapitolu.
Teeedy, tak Bill opravdu souhlasil a bude se rvát! Na jednu stranu mě to děsí, mám o něj strach… na druhou stranu je ta představa rváče Billa a rváče Toma docela vzrušující 😛
No, a cenu za nejlepší vyznání roku 2014 získává Tom za svoje: "Prostě se to tak nějak stalo, že mě neštveš tak moc jako ostatní lidi. Což je překvapivé, protože se zdá, že nikdy nezavřeš pusu." 😀 To mě pobavilo a zároveň mi to přišlo super roztomilý 🙂
A Georg mi zvedl náladu, to je takovej sympatickej zhulenec :))
Moc se těším na pokračování a díky díky za překlad 🙂
Pěkně to mezi nimi jiskři.
Ach jo :'( uz vubec nemam svaloveckou naladu a kurde se o Billa bojim :'( (a mam chu vsude psat zdrobneliny… o.O) Tom by ho a jeho partu sam ochranit nezvladl a Bushido.je kreten, ani mu nedal na vyber srac! Copak nema dost rvacu?! At rdsi investuje svuj cas a penize do kohoutich zapasu, pac tohle me sere! Jak si tohle muze dovolit? Co neco jako svobodna… neco neco … pravo o svobodnem projevu nebo co ja vim, jak se to odborne nazyva? :O Facku!! TAK TO JE NA FACKU!!!
Dr.Jost je peknej posuk, ze mu to sezral! :O Tomu rikate brilantni? Posuk! :O co ty modriny? A pak vyleze s timhle a on to uzna a … WTF?! POSUK! Vzdyt.. vzdyt tady jde o boj, rvaci, boj, narazene kosti zlomene… kosti, krev a krev a pak to svedomi! :O boze, musel by se z nej stat necita a idiot, aby mu neco takoveho neprevracelo zaludek a nenutilo ho to citit k sobe samemu averzi. Vzdyt to je krev! :O teda… bude. A Toma Bushido taky takhle natlacil? Videl snad Tomuv bleskovy utok? Mel by s jmenovat Pikachu, kdyz uz jsme u toho 😀 A Bu by vzdy zvolal, Pikachu, volim si tebe :DDD
A vubec, co je s Tomovym otcem a ne ze bych o nej mela strach, at si je kde jen chce… ale kde je ted Tom? Kde bydli? :O okey, opozdena reakce na neco, co vim od 4. dilu… mozna 3. 😀 jsem cela opozdena…
Priss se mi nelibi.. to jmeno… vzdyt.. to neni vubec dustojne. Snad si zvyknu 😀
No jen se snazte, drzet se od sebe dal. Dlouho to stejne nevydrzi a ja se bojim naslesku… ale proc by Bu zabijel svoje rvace, ze? 😀 takze.. mozna je vykastruje… nevim, co idioti jako je Anis delaji gayum..
Geo je idiot :DDDDDDD Cervena bunda pro Larryho :DDDD a co rovnou i boticky a cepicku? Venku je zima 😀 a na truc by mu mohl poridit i I-phone 😀 Chudak Bill, umrel mu mobil 😀
Myslel si, ze lita :DDDDDDDDDDDDDDD ach jo :'D Ja chci mit kamose jako je Geo! ♥ asi ho miliju :DD
Uz zase si dali jointa… -_- 😀 Tak si Bill posledni den na svobode uzil 🙁 ale jak to bude od ted? :O jak casto budou souboje? Bude se muset odstehovat? Co kdyz bydli vsici spolu? :O jako bezdomovci… :O jen… prachati bezdomovci. A to to co Bill vydela bude muset rozdelit? Mezi vsechny? :O Jak asi dopadne jeho.prvni boj? :O A to ho bude cvicit Bu? :O No Booze 😀 Ochranuj jejich duse a zesil jejich pesti.. pac nechci, aby Billa zmlatili… nejhorsi je, ze i vitez je zraneny… takove poulicni rvacky jsou kraviny :DD a to rikam z pohledu mlade holky, ktera se vcera rozplyvala nad narozenim miminka v nejakem dokumentu… takze… chapeme, citlivka.
Proste jsem desne zvedava na pokracovani! :O
Moc moc moc, strasne moc dekuju za preklad Zuzu! :3 DOKONALOST! ♥ Neznam slovo, ktery by mohlo tuhle povidku presne popsat… ale Mohanrocks je uzasna! :O Larry :DDD
A tak je Bill definitívne v hre! Som však rada, že má aspoň nejaké zaistenie u Dr. Josta – aj keď ani ten nevie úplnú pravdu, tak vie aspoň čosi.
A Tom s Billom – tí su mi pekný prípad! Som vedela, že sa budú snažiť držať od seba ďalej, aj keď ich to k sebe neuveriteľne ťahá 😀 Veru poriadne to medzi nimi iskrí a ja som strašne zvedavá, ako dlho im ten odstup vydrží 😀
Ďakujem za preklad.
A vubec, kde ti zlodeji lidskych zivotu berou ty penize? :O kradou? Jsou dealeri? Co?co? :O odkud? :O jsou to pasaci nebo :O ja uz fakt nevim, jak neciste prijit k penezum 😀 :O Co? :OOOO
Geprg je nejvic cool postava tehle povidky 😀 😀 😀 ten me dnes tak rozesmal! To o srani cihel bylo uzasne a kabatek pro Larryho? O muj boze! 😀
Jinak jsem rada, ze Bill souhlasil s pripojenim k Anisovi a jeho bande. Tak to ma byt! Bill a Tom budou super bitkarska dvojka. Mozna se dockame i spolecneho souboje? Ale jak psala Allka, to Tomovo 'vyznani' bylo roztomile. Mam pocit, ze tahle autorka ma talent na podobne veci. A zrejme hrozne zere plazy, uz ve WO byla jesterka a ted tady…
Moc dekuji za preklad, opravdu je to zatim velmi zdarila povidka 🙂
[7]: sazky na vyherce zapasu? Bill je dobra investice, lidi budou vzdy sazet radeji na jeho protivnika a on je pak prelvapi tim, ze mu nakope prdel. Tim padem spousta penez pro majitele kone jmenem Bill. Stejne jako v dostizich…
[5]: Ty jsi mě zase jednou rozsekala 😀 😀 Pikachu, volím si tebe 😀 😀 Umíram smíchy 😀
[10]: To víš, bleskové útoky ovládá málokdo 😀
Já u toho taky umírala smíchy. Bez Sayuri by tu prostě byla nuda :DDD
Jediné, při čem jsem byla dneska schopná se smát, byly scény s Georgem! On je neuvěřitelně šílený a vtipný! 😀 😀 Jak si zmyslel, že sežene Larrymu červenou bundu, aby se jej Bill nebál! 😀 Takové nápady mohou fakt napadnout jen zhulenho Georga! 😀 Ale jsem ráda, že má Bill takového kamaráda! 🙂 Nemyslím kvůli tomu, jak Geo hulí, protože to bych mu okamžitě zakázala :-D, ale přes to všechno má Billa jako kamaráda rád, takže věřím, že kdyby se něco dělo, nenechal by Billa v problémech, ale určitě by se mu snažil pomoci.
Vlastně ani nejsem překvapená, že Bill nabídku nakonec přijmul, protože jsem to čekala. Nejen kvůli tomu, jak dobře se při svém prvním boji cítil, ale taky proto, že jsem věděla, že jít proti Bushidovi nevěstí nic dobrého. Já osobně bych šla teda na policii, než abych s něčím takovým souhlasila :-D, ale to, že jsem taková já, neznamená, že jsou takoví i jiní, takže Billovo rozhodnutí respektuju, ale nesouhlasím s ním a fakt mě to dost štve! Neříkám, že kdyby to šel Bill ohlásit na policii, že by se všechno vyřešilo, pravděpodobně by Bushida akorát naštval a kdo ví, co by se stalo, ale já osobně bych to stejně asi riskla, protože je pro mě nepředstavitelné se pouštět do něčeho takového, co dělají kluci.
Chvilku mi asi bude trvat, než si na tuhle představu bojujícího Billa zvyknu, ale věřím, že se mi to podaří. Stěžovat si budu ale asi pořád, protože mám o oba kluky strašný strach! Nemám tušení, do jakých problémů se budou moci dostat a trochu doufám, že bude všechno mít hezký, hladký průběh, ale to se asi zase pěkně pletu, co? 😀
Je sice hezké, že bude mít Bill brzy dost peněz a díky tomu si tak bude moci koupit nový, krásný telefon, ale za jakou cenu? Nejde jen o to, že bude chodit celý domlácený a může se mu něco stát, ale ještě více nechápu to, jak bude moci žít s tím, že ubližuje jiným lidem? Já bych v noci nejspíš samými výčitkami nemohla ani spát! A Tom jakbysmet! Opravdu nechápu, jak tohle může dělat a cítit se přitom tak v pohodě. Bohužel, něco takového se mi asi nepodaří nikdy pochopit, takže si budu nejspš po celou dobu povídky stěžovat, ale to neznamená, že by se mi povídka zprotivila. To v žádné případě. I přes to, jak mě to všechno štve, je takhle povídka úžasně čtivá a opravdu mě moc baví a líbí se mi! ♥
Takže Zuzu, moc děkuji za báječný překlad! ♥ Jen mám trochu strach, že budu u téhle povídky prožívat naprosto šílené stavy! 😀 I tak ale MOC děkuji! 🙂