autor: Janule
Loitsche
2. ledna dopoledne
„Jeden chleba… pět vajec… mlíko,“ předčítal pomalu Bill z papírku nákup, který ráno s Tomem dohodli, že půjde za skromný obnos udělat do místního koloniálu. V samoobsluze kus dál bylo nejspíš trochu levněji, ale Billovi se tak daleko pěšky chodit nechtělo. Paní Kirschnerová, která tu měla obchod snad odnepaměti, poslušně nosila na pult, co si řekl, občas mu i doporučila, kterou ze dvou variant zvolit. „Ještě nějaké špagety, kečup a sýr,“ dokončil Bill seznam, pomalu skládal věci do batohu.
„Špagety dražší nebo levnější?“ zeptala se prodavačka otočená k regálu s těstovinami.
„Levnější,“ skoro stydlivě zašeptal Bill, tahle situace pro něj byla strašně trapná. Nebyl moc zvyklý nakupovat potraviny, a když, tak jen ty nejkvalitnější a drahé… tohle bylo hrozné.
„No jo, ono je druhýho,“ poznamenala jen tak mezi řečí paní Kirschnerová s chápavým úsměvem, aby dala najevo, že zná jeho finanční možnosti. „Takže dneska budou k obědu špagety?“ usmívala se na něj, znala Billa od té doby, co se s maminkou a Gordonem do vsi přistěhovali. „Hořčici a cibuli ještě máš?“ zeptala se poté, co zvážila ten nejlevnější tvrdý sýr a namarkovala cenu na staré pokladně; v tomhle kvelbu čárové kódy nic neznamenaly. Bill jen mlčky přikývl a dál skládal věci do batohu.
Paní Kirschnerová nejenže mu tykala, jako když byl malý kluk, ale taky se ho hned poté, co vlezl do jejího obchodu, starostlivě vyptávala, jestli je v pořádku po té silvestrovské nehodě, co přesně se mu stalo a jestli s tím byl u doktora. Holt vesnice, všechny drby byly okamžitě v oběhu. Nejenže o něm věděla nejspíš víc než Bill sám, ale evidentně znala i recept na jejich špagetovou omáčku, kterou kdysi s kapelou vařili v nějakém zábavném pořadu španělské televize a na niž si Bill vzpomněl, když ráno zoufale vymýšlel, co uvařit. Hořčice byla určitě jednou z přísad a cibuli mu právě prodavačka připomněla. Byla to omáčka, kterou společně s kapelou kdysi vymysleli po nějakém mejdanu stylem „vraž tam, co máš po ruce“. Bill tehdy v televizi sice jen míchal jako správný frontman, ale základy si naštěstí pamatoval.
„Kdybys chtěl k těm špagetám salám, můžu ti ho dát na dluh,“ tak trochu spiklenecky se k Billovi naklonila prodavačka, ačkoliv v krámě v tu dobu nebyla ani noha.
„Co?“ téměř vyděšeně zvedl hlavu, nechtělo se mu věřit vlastním uším. Ani ho tak nevyděsil ten salám jako spíš to „na dluh“.
„Neboj, Tomovi to neřeknu,“ chlácholila ho paní Kirschnerová, „chápu vaši situaci. Je leden, práce málo, hned po výplatě mi to dáš a bude všechno v pořádku.“
„Ne, ne, děkuju,“ koktal Bill. Salám opravdu nebylo to, co potřeboval. Spíš kdyby mu nabídla make-up nebo pinzetu, ty by snad i na dluh bral, ale to zřejmě do sortimentu jejího koloniálu nepatřilo. „Kečup se sýrem stačí, vážně,“ dodal s křečovitým úsměvem, když paní Kirchnerová nepřestala lítostivě zírat, jako by byl ten nejchudší ubožák v celé vsi. Skoro se mu udělalo mdlo. Rychle zaplatil a vypadl z obchodu raketovou rychlostí, div tam nezapomněl Scottyho, který na něj věrně čekal uvázaný před prodejnou.
Takové ponížení. On! Bill Kaulitz! Kupovat na dluh! Ježíšikriste… skoro začínal pochybovat, že mu vztah s Tomem za tuhle hrůzu stál. Nikdy by ho ani ve snu nenapadlo, že se v životě může ocitnout na takovém dně. Ale bohužel, bylo to tak. Když mu Tom ráno položil na stůl peníze a řekl, že to je jeho denní příděl na nákup, jen nevěřícně zíral. Později pochopil, že mají spočítanou útratu na každý den, aby vyšli do Tomovy výplaty. Nechtěl vyvolat po ránu jakýkoliv spor, takže se bratra neptal, proč si třeba nepůjčí od rodičů, ale pak mu došlo, že na to je nejspíš jeho dvojče moc hrdé. Znal Toma, nikdy si od nikoho nechtěl půjčovat, a věděla to nejspíš i paní Kirschnerová, když se při nabídce salámu dušovala, že to jeho dvojčeti neřekne. Teď Bill s batohem na zádech téměř utíkal, aby byl co nejdříve doma a stihl uklohnit špagety, až se v poledne přijde bratr najíst. Měl to z práce kousíček a Bill doufal, že špagety s omáčkou a sýrem budou stačit. Pokud zvládne uvařit těstoviny podle návodu na pytlíku, zbytek už snad bude hračka. Sice se mu to stále nelíbilo, ale po tom, co se o sobě dnes dopoledne dozvěděl, usoudil, že mu ani nic jiného nezbývá.
Hned jak Tom ráno odešel do práce, vrhl se po hlavě do pátrání po své minulosti. Nestačil zírat, co všechno bylo v tomhle životě jinak. Začal od každoročních vysvědčení ze základní školy, kde po nějakém dálkovém studiu posledních ročníků nebylo ani stopy. Šanon s názvem Smlouvy, který jim kdysi s hrdostí založila máma, když podepsali se Sony Music první, hledal marně. Oba normálně dochodili základní školu, a zatímco Tom se šel učit na mechanika zemědělských strojů do firmy Gassman v Loitsche, on pokračoval s Andreasem na gymnázium. Tom se vyučil, u Gassmana podle všeho pracuje dodnes, ale Billa ve třetím ročníku vyloučili za 120 neomluvených hodin, drzé chování a odmlouvání, pobuřující oděv a dalších pár nesmyslů uvedených v dopise rodičům založeném v šanonu. Bill si pohrdavě odfrkl. Jasně, nelíbil se jim jeho styl oblékání, názory na učení, no prostě stará písnička, vždycky byl jiný. Nic to ovšem neměnilo na faktu, že se základním vzděláním je momentálně nezaměstnaný. Podle všeho byl domácí hospodyňkou svou vlastní vinou.
Už dlouho si nepřipadal tak zbytečný, hlavně když objevil krabici s vrácenými demo nahrávkami skupiny Devils, u kterých bylo většinou jen stručné odmítnutí. Dovedl si představit, kolik si jich nikdo ani neposlechl a neobtěžoval se je vrátit. Když si jedno Bill pustil na počítači, ani se nedivil. Jejich hudba byla syrová, v podstatě kravál, který v sobě neměl téměř nic z toho, co se naučili až spoluprací s profesionály, které jim zaplatila nahrávací společnost, když točili první desku. Připomněla mu až příliš jejich první cédéčko, které kdysi udělali na vlastní náklady. Tohle bylo vážně dobré tak do kulturáku v Loitsche, nikam jinam. Zaujal ho vlastní hlas. Byl daleko chraplavější, nejspíš vyřvaný z těch všech zábav, co objeli, nepodobal se tomu tklivému projevu, kterým zpíval v posledních letech. Tady evidentně žádnou cystu na hlasivkách neměl, to by poznal.
Bohužel musel konstatovat, že vystoupení ve StarSearch byl jeho jediný dotek slávy, který v tomhle životě zažil. Vzhledem k tomu, že se pak už nikdy neproslavil, neměl nikdo potřebu dávat ta videa na YouTube, tudíž byl ušetřen ostudy, kterou vždycky při setkání s nimi prožíval. Paradox byl, že se nad tou krabicí s vrácenými nahrávkami pevně rozhodl, že udělá všechno pro to, aby měl někdo důvod vyšťourat to staré trapné video a sdílet s ostatními fanoušky, jak vypadal Bill Kaulitz, když ještě nebyl mezinárodní superstar, i kdyby ho na YouTube měl nahrát on sám.
Po zážitku v obchodě jeho odhodlání stouplo tak o dvě stě procent. Takhle prostě nemohl žít. Přece nebude do smrti zavřený v téhle přízemní pastoušce na úpatí Kalimandžára, jak místní přezdívali kaolinové hromadě tyčící se přímo za jejich domkem. Musí se proslavit, to je prostě nutnost. Mrkl na hodiny, bylo půl dvanácté. Tom říkal, že přijde v poledne, takže měl co dělat, aby začal vařit. Gassmanova provozovna byla kousek od nich v ulici, jako kluci tam lezli přes plot a snažili se vloupat do odstavených zemědělských strojů, ale většinou je starý Gass, jak majiteli říkali, chytil a vyhodil. Nedovedl si představit, jak u něj teď Tom pracuje, montuje a opravuje ty jeho sekačky, traktory a kombajny, ale na druhou stranu mu taková věc připadala celkem cool. Lepší než práce většiny místních chlapů v kaolinovém dole, to byla skutečná dřina.
Bill vyndal větší hrnec, natočil ho plný vody, přidal tři lžíce soli, jak psali na pytlíku a zapálil pod ním plyn. Při krájení cibule brečel tak, že mu tekly nejen slzy, ale i nudle z nosu, tak využil možnosti si po dlouhé době pořádně zabrečet nad vlastním osudem. Kdyby to byl na těch schodech býval věděl, zakázal by si myslet a snad by i radši definitivně umřel. Litoval sám sebe, zatímco na pánvičce míchal kečup s hořčicí a mlíkem, aby se pořádně zahřály, než se mu začne vařit voda v hrnci. Málem ho trefil šlak, když se poklička na hrnci s vodou zničehonic zbláznila a začala nadskakovat, až voda zpod ní uhasila plyn. Ozvěna sprostých slov, která Bill na vodu vykřikoval, se nesla kuchyní ještě ve chvíli, kdy do domu vešel Tom. Scotty ho svým radostným štěkáním ohlásil už ve chvíli, kdy se blížil k brance.
„Co to tady vyvádíš?“ přišel za ním starší bratr ke sporáku, zezadu ho objal kolem pasu a líbnul na krk. „Ahoj, lásko,“ dodatečně pozdravil, když jeho dvojče nijak zvlášť nereagovalo na jeho příchod domů.
„Co asi vyvádím?“ otočil Bill bez pozdravu hlavu k Tomovi, ačkoliv ho něžné oslovení potěšilo, „snažím se ti uvařit špagety, ale chcíplo mi to,“ naštvaně kývl bradou k hrnci s vodou, která se samozřejmě okamžitě přestala vařit. Tom se natáhl pro pistolový zapalovač plynu zavěšený nad sporákem, cvakl a jednoduše jiskrou oheň opět vzkřísil. Obešel Billa, roztrhl pytlík se špagetami, vytáhl ze šuplíku vařečku a ve chvíli, kdy se voda začala znovu vařit, vysypal těstoviny opatrně do hrnce. Promíchal je a pohladil Billa po zádech.
„Máš česnek?“ zeptal se, když zkontroloval obsah pánvičky a co má Bill připravené na stole za ingredience.
„Ne, na ten jsem zapomněl,“ odsekl Bill, když sypal do omáčky cibuli, trochu naštvaný, že Tom všechno v kuchyni dělá s takovou samozřejmostí. On hledal pět minut sirky, aby ten zatracený sporák zapálil, škrtadla si vůbec nevšiml. Připadal si jako idiot.
„Dojdu pro něj, bez něj by to nemělo říz,“ plácl ho Tom lehce po zadku, „míchej, ať to nespálíš,“ ještě ho upozornil, stáhl jen tak mimochodem plamen pod omáčkou na ten nejmenší a odfrčel do špajzu.
„Díky,“ zavolal za ním Bill s úsměvem na tváři. Přece jen to není zase tak špatné… tyhle bratrovy bezděčné projevy lásky mu zvedly náladu minimálně o padesát procent a v tu ránu už zase ničeho nelitoval.
~*~
„Bylo to úžasný,“ olízl si Tom červenou pusu, když vylízal talíř, a Bill se div nedmul pýchou. Až takovéhle ocenění nečekal. Sice Tom omáčku ještě dochutil, ale z větší části to bylo jeho dílo. Nikdy by ho nenapadlo, že se bude cítit tak dobře jen kvůli pitomé omáčce na špagety, ale svým způsobem to pro něj byla výzva větší, než složit text.
„Děkuju,“ usmál se na Toma, s plnými žaludky jim bylo oběma hned fajn. „Jak bylo v práci?“ zeptal se, aby řeč nestála.
„Ale jo, šlo to, starej Pohrman přinesl spravit rozbitou sekačku, tak jsem měl celý dopoledne co dělat. Pivo už nemáme, co?“ mrkl do ledničky.
„Ne, nezbyly na něj peníze,“ téměř omluvně odvětil Bill. Tom si zatím udělal do sklenice šťávu, byl na to zřejmě zvyklý, protože to dál nijak nekomentoval.
„Výplata bude sedmýho, říkala Marita. Prej snad dá šéf nějaký odměny za vánoční prodeje,“ nalil do sebe šťávu jako do studny. „Zajedem pak do města a koupím ti konečně něco hezkýho,“ sklonil se k Billovi sedícímu na židli u stolu a políbil ho na tvář. „Už je ti líp?“ položil prázdnou sklenici na stůl a chytil Billa kolem pasu, aby ho vytáhl k sobě nahoru.
„No…“ zaváhal Bill trochu, ale nakonec kývl. „Jo, hlava už mě tak nebolí.“ Doufal, že nutnost návratu do práce jeho bratra odradí od jakýchkoliv pokusů zatáhnout ho hned teď do postele.
„To je dobře,“ pohladil Tom jeho bouli na čele. „Večer už se na tebe těším,“ vtiskl mu pusu na rty a nedal pokoj, dokud je Bill nepootevřel a nepustil ho dovnitř. „Jsem tak nadrženej, že se mi o tobě v noci zdálo,“ zašeptal mu do ucha, když minimálně minutový polibek ukončil. „Už fakt musím,“ nerad se odtrhl od svého dvojčete a na závěr ho lehce líbl. „Buďte tady hodní, vy dva,“ ještě se ve dveřích kuchyně otočil, podrbal Scottyho za ušima a pak zmizel.
Bill stál uprostřed místnosti s připitomělým úsměvem na tváři, ještě zjihlý z úžasného polibku, v rozkroku trochu tlak, v hlavě zmatek a strach z toho, co se večer vlastně stane. Musí jít okamžitě nastudovat cokoliv, co by mu mohlo pomoct, rozhodl se. Nádobí počká…
~*~
Vyzbrojen internetovými vědomosti o úskalích gay sexu čekal Bill na Toma, až se vrátí z práce. Zatímco myl nádobí od oběda, venku se setmělo, byly čtyři hodiny. K večeři připravil chleba se sýrem, který zbyl od špaget, nakrájel k tomu okurky, co našel ve špajzu, a teď seděl u počítače a snažil se najít cokoliv o známých osobách z dob své slávy. Zrovna když našel stránku Davida Josta, rozštěkal se neomylný informátor Scotty a vzápětí bouchly dveře.
„Ahoooj,“ zavolal z předsíně Tom. „Jsem doma,“ informoval o naprosto evidentní skutečnosti své dvojče.
„Ahoj,“ oplatil mu Bill a rychle uložil Davidův facebook do oblíbených stránek. Musí o něm nejdřív zjistit co nejvíc informací, než se s ním zkontaktuje.
„Co děláš?“ přišel Tom do hudební místnosti, kde Bill seděl u počítače.
„Jen tak koukám,“ odpověděl Bill, zavřel internet a usmál se na Toma. „K večeři je chleba se sýrem a okurkama,“ hlásil, až se sám sobě v duchu podivil, jak lehce se mění v hospodyňku.
„Oukej, už mám hlad jako herec,“ zazubil se Tom, ale než se vydal do kuchyně na lov, stihl se ještě s Billem přivítat řádným polibkem.
~*~
Když se po večeři usadili na sedačku v obýváku, Scotty se jim uvelebil u nohou, Tom se natáhl jak široký tak dlouhý, hlavu si položil Billovi do klína, a než se mohl dozvědět cokoliv ze zpráv, které Bill pustil v televizi, usnul jako špalek. Ne že by to jeho dvojčeti nějak zvlášť vadilo, ale přece jen… odpolední studium gay sexu ho celkem spolehlivě uvedlo do stavu lehkého vzrušení a očekávání věcí příštích. Chrápající Tom moc erotický nebyl, ale když se Bill trochu zamlel, Tom se otočil na bok a chrápání přestalo. Vzdychl si. Bože, kam se to jenom dostal? Nikdy nepřemýšlel o tom, jak by jejich vztah vlastně vypadal, protože to byla taková sci-fi, že to nemělo cenu. Nikdy by ho ovšem nenapadlo uvažovat o něm tak, jak se teď ve skutečnosti jevil. Jeho romantické představy vzaly za své i ve chvíli, kdy si četl o análním sexu. Doufal, že tu má Tom někde schovaný jakýkoliv lubrikant, kterým by mu to ulehčil, protože automaticky předpokládal, že on bude ten dole. Svíral se mu žaludek při představě, jak to bude probíhat, ale už to bylo o hodně lepší než včera. Snad se na to začínal už i těšit, protože nejhorší ze všeho byla nevědomost.
Na chvíli se vrátil k sledování zpráv, aby si trochu rozšířil znalosti o současném životě v Německu. Když si konečně v Americe zvykl všechno počítat v dolarech, najednou se musel vrátit k euru, což nebylo jednoduché. Ani netušil, kdo je momentálně ve vládě, ale nakonec s úlevou konstatoval, že stará dobrá Angela je kancléřkou i tady. Ne že by někdy byli s Tomem u voleb, většinou zrovna hráli někde v zahraničí, ale bylo to svým způsobem uklidňující. Zrovna tak jako cesta z obchodu, která by dřív, než se odtud odstěhovali do Hamburku, byla nemyslitelná. Okamžitě by se na něj nalepilo hejno fans, jež si vyrazily na výlet do Loitsche, aby se mohly dotknout svých idolů. Bill se při té vzpomínce mimoděk pousmál. I když to bylo otravné, stýskalo se mu po tom. Hned ráno musí zjistit všechno o Davidovi, aby mohl začít uskutečňovat své plány. Bude slavný, ne, že ne. A donutí k tomu i Toma, svého šikovného opraváře zemědělských strojů, sladce pochrupujícího na jeho klíně. Zadíval se na spící obličej svého dvojčete a ani vteřinu nezaváhal, když ho napadlo, že ho políbí. Sklonil se k jeho mírně našpuleným rtům a jemně je olízl, aby bratra vzbudil. No co… když už podnikl ten výzkum, musí někde zúročit jeho výsledky, ne?
autor: Janule
betaread: Allka
Díky vám všem, moji milí čtenáři, za všechny krásné komentáře 🙂 Jsem ráda, že stále ještě máte co komentovat a že se vám do toho chce. Asi jako každý autor mám občas pochybnosti, jestli tak, jak jsem to napsala, vás to bude bavit, jestli to není moc roztahané, nebo naopak moc rychlé, ale vy mi zatím naštěstí dáváte najevo, že jsem o psaní snad ještě všechno nezapomněla, tak z toho mám samozřejmě radost. 🙂 Jen jsem asi nečekala, že vám kluků bude pořád tak moc líto 😉 Přece jen, když jsem začínala psát, viděla jsem to primárně jako komedii. Teď se mi to jeví spíš jako tragikomedie :-D, protože jako vždycky, postavy si dělají, co chtějí, ale snad se to zase srovná. Oni jsou sice kluci momentálně v nezáviděníhodné situaci, ale kdo může říct, že má život jednoduchej? Málokdo. Sláva ani peníze nic neznamenají, když nemáte lásku, po které tak moc toužíte. A když ji máte, ale ztratíte se v ní a přestanete se snažit dosáhnout toho, co jste vždycky chtěli, nakonec vám ani ta láska není dost dobrá. Člověk občas potřebuje nakopat zadek, aby se pohnul v životě dál, jinak by jen seděl a čekal, co přijde. Tak mi věřte, oni se z toho kluci dostanou, každý po svém, akorát jim to bude ještě nějakou chvíli trvat. Dejte jim i mně čas, díky moc, J. :o)
PS: a klidně mi dál pište, jak vám jich je líto :-D, třeba se ve mně pohne ta bezcitná mrcha :-D, co je do týhle šlamastyky namočila 😀 jen pro svou mrzkou touhu po spisovatelském úspěchu 😀
Tom jako opravář zemědělských strojů, to je pro mě úplné sci-fi 😀 Vůbec si ho neumím představit, jak chodí denně pravidelně do práce, špinavý od oleje, v upoceném triku, počítajíc každou korunu. Ještě jsem čekala, kdy začne mluvit sprostě jako dlaždič. To by tomu teprve nasadil kornu. Zatímco Tom v LA, vyvoněný, kultivovaný, čisťoučký… 😀 Budu si muset některá fakta trochu oživit, protože teď si nemůžu vzpomenout, jestli tam bylo někde zmíněno, proč Bill taky nemá práci, že peníze domů nosí jen Tom. Mně už se některé povídky tak motají dohromady, zvlášť, když je nestíhám číst pravidelně, že je to hrůza. Budu si muset pořídit nějaký bloček a dělat si poznámky jako na přednášce. 😀 Doufám, že se brzy dočkáme nějaké pořádné akce, která nás zase někam posune. 🙂 Těším se na další dílek.
Dobře, napíšu to – mě bylo Billa v tom obchodě tak moc líto! 😀 Slavný Bill Kaulitz si musel koupit nejlevnější špagety a něco navíc pouze na dluh! 😀 Tahle povídka ve mě vyvolává zvláštní emoce. Je mi jich hrozně líto, ale zároveň je celá ta situace tak komicky zoufalá, že se mi u toho vždycky chce hrozně smát 😀
A mě naopak Tom jako opravář přijde docela sexy, k němu se to hodí. A má docela svatou trpělivost. Pokud to není teda způsobené pouze zoufalou touhou po sexu, ale zřejmě ne, když po večeři okamžitě usnul 😀 A Bill se přitom tak připravoval a studoval 😀
Těším se na to, až kontaktuje Josta! I když pořád si myslím, že teď už se jim nějakou slávu bude získávat těžko, chybí jim těch nejlepších deset let…
A Janule, pokračuj pořád stejně, nic neměň, je to perfektní! Možná to je malinko roztahanější, ale mně to vůbec nevadí, já si to čtu moc ráda. Ale jak už jsem ti psala v mejlu, vidím to ještě tak minimálně na padesát dílů, což je krásná představa! 😀
Minule jsem se snažila vypíchnout jen to pěkné, ale dnes se budu muset opět uchýlit k tomu tesknit! 😀 Je mi totiž Billa pořád líto! 😀 Vážně moc! Já vím, že si to celé zpískal sám, že to byl on, kdo chtěl získat lásku Toma a proto se vydal do jiného světa a Tomovu lásku taky má, tak by si neměl stěžovat. Jenže všechno, na co byl zvyklý, je pryč. Samozřejmě že pro mě je rozhodně láska důležitější než sláva a peníze, ale chápu, že když se dřív Bill vůbec nemusel omezovat, kupoval všechno nejdražší a nejkvalitnější, tak pro něj teď musí být ponižující jít do obchodu, kde všichni ví o jejich finančních prostředcích a ještě kupovat to nejlevnější, aby vyšel. Tenhle pád je taky dost tvrdý a Bill si hold bude muset zvyknout. Začátky jsou prostě složité a rozumím tomu, že je ze všeho špatný a že možná na chvilku zalitoval svého dřívějšího rozhodnutí. nemám ponětí, jak bych se na jeho místě cítila já, ale tenhle finanční pád těžký prostě je, ať si říká kdo chce, co chce. Původní Bill byl na to prostě zvyklý a člověk se s tím naučí žít, ale když najednou Bill ze dne na den neuvěřitelně zchudl, tak to prostě šok je. Pevně ale věřím, že čas problémy vyřeší, Bill si zvykne a především že se mu povede dostat svou kapelu na vrchol a tím si tak splnit sen.
Jsem ráda, že tenhle Bill má alespoň Tomovu lásku, když už nic jiného. Věřím, že to Billovi všechno ulehčuje alespoň o trochu. Kdyby ani v tomhle světě neměl mít Toma, myslím, že by to nedopadlo vůbec dobře. Tak budu Billovi pevně držet palečky, ať se mu všechno vyvede! Snad to bude za chvíli alespoň o něco lepší. 🙂
Jinak představa Toma jako opraváře je sexy! 🙂 Myslím, že takové povolání se k němu celkem hodí, i když si tohohle zhýčkaného Toma z LA neumím představit pracovat rukama. 😀 A nejde než souhlasit se Zuzu, protože tenhle Tom je strašně hodný a trpělivý! Nemůžu uvěřit, jak hezky se k Billovi pořád chová, já bych na jeho místě možná nejednou vybouchla, protože bych nechápala, proč je Bill najednou tolik jiný než předtím. 😀
Moc děkuji za další díl, Janulko! ♥
Opravar Tom me naprpsto rozsekal 😀 nejak si nedokazu predstavit Toma jak opravuje cokoliv jineho nez struny na kytare 😀 ale to z nej mozna delam absolutniho nesiku nepravem. Treba by zvladl jeste vymenit zarovku 😀 rozhodne mas pravdu, Janule, je to komedie. Sledovat primadonu Billa jak nakupuje s par eury v kapse, jak se snazi varit spagety, to je proste uzasne 😀 a to s tim dluhem, to bylo nejlepsi 😀 tedy, az po hledani na internetu o uskalich gay sexu xD Bill mel vazne romanticke predstavy o vztahu s muzem? Kam jinam by si to asi tak to… strkali. To me opravdu hodne pobavilo.
Lito mi jich dnes nebylo, ani jednoho. Tom se mel dobre, dostal najist, peknych par polibku a Bill? Bill ma presne to, co chtel. Vsak s tou slavou si zcela jiste poradi 🙂
Moc dekuji za dalsi fajnovy dilek 🙂
Tahle povídka je skvělá a perfektně napsaná! Hrozně se mi líbí, jak je to všechno do detailu promyšlený a popsaný. Bill v Loitsche si podle mě nemá moc na co stěžovat, sice přišel o pohodlný život v luxusu ale kariéra pro něj ještè není ztracená a na rozdìl od toho chudáka v L.A. ví přesně kterà bije a dostal to, po čem toužil celý život. A Tom je v téhle realitě naprosto super, je moc hezké jak je na Billa hodný a vůbec se nepozastavuje nad tím, že se jeho brácha chová jako mimoň… No asi je zvyklý, že 🙂
Díky za moc pěkný dílek, už se moc těším až si přečtu, jak Bill naloží s těma informacema z internetu 🙂
Můj oblíbený díl, ani nevím proč 🙂 Snad kvůli tomu příjemnému vyprávění o Billově minulosti… 🙂
Co se týče lítosti – nevím, tohohle Billa mi líto není. Ví, co se děje, a dostal to, co chtěl 😛 Tak proč lítost? Ano, je nepříjemný, že přišel o veškerej luxus, nicméně aspoň se ukáže, jakej Bill ve skutečnosti je a na čem mu opravdu záleží 😛
Druhej Bill je na tom samozřejmě hůř, toho mi líto docela je… Taky druhej Tom je trochu protivnější než tenhle v Loitsche 😀 Ale věřím tomu, že i on se z toho časem dostane 🙂
Děkuju moc za tuhle povídku, je prostě neuvěřitelně čtivá, to je její hlavní plus 🙂 No, a očekávam další díly na betu, Janulko, tak šup šup :)))
Myslím, že ty se vůbec nemusíš bát, že by nás to nebavilo 😀 Povídka je úžasná a často si v pátek večer, když jdu domů řeknu, že už se těším na sobotu, že bude další díl Já nejsem já 😀 takové myšlenky normální lidi, co jdou z akce asi nemají, ale co už :D…trochu tragikomedie to sice zatím je, ale proč ne, já se u ní skvěle bavím 😀
Děkuji za další kapitolu 🙂
Opravár Tom dostal aj mňa! 😀 Ako nevravím, že by to možno nezvládol, ale tá predstava (keď viem, čo robí v skutočnosti) je vážne komická 😀
Tiež priznám, že ako Allke, ani mne nie je tohto Billa ľúto. On vie, čo sa deje a môže si za to sám. Skôr mi je ľúto toho Billa v LA, ktorý tam je úplne stratený, prišiel o celý svoj život, čo doteraz poznal a aj to, že aký mal život. Je vážne zaujímavé vidieť, ako dokáže jedno rozhodnutie totálne zmeniť všetko okolo.
A čo sa týka toho sexu, ako si Bill o ňom zháňal info 😀 no tak na jednej strane som rada, že si Tom znova užije (keď už je ten živiteľ rodiny :D), ale na druhej.. mi to príde také trochu nefér. Keď si predstavím, že Tom z Loitsche pripraví o panictvo oboch Billov a Tom v LA ani jedného 😀 😀
Som vážne zvedavá, ako si mienia obaja chalani usporiadať životy tak, aby im to vyhovovalo 🙂
Ďakujem za časť.
[8]: Chechtám se tu nad tvou úvahou, že Tom z Loitsche připraví oba Billy o panictví a chudák LA Tom ani jednoho :DDD Ještě, že o tom Tomové neví…alespoň zatím 😀
tenhle díl byl teda roztahanej neskutečně, Janule!!! 😀 jakto že nedošlo na sex, no co to je. 😀 tssss….
ale mě hrozně baví si číst o jejich nuzném a nudném rodinném životě. Bill mi trochu připomíná Jasněnku z pohádky. strašně jsem se třískala nad tím receptem, co to klohnil. kečup, hořčice a mlíko??? 😀 fůůůůj, to musí být ekel. 😀 a pak příjde drsnej opravář zemědělských strojů a je naprosto nadšenej i z chleba se sýrem. 🙂 no není ten kluk zlatíčko? 🙂 já myslím, že tak skromnýho chlapa, by si přála každá ženská. 🙂 mě prostě hrozně imponuje, krásně jsi ho vykreslila. 🙂
ale už jsem si během čtení taky říkala, na co Bill čeká, na jaké nakopnutí, aby s jejich situací něco udělal. já vím, je tam vlastně teprve druhý den, ale jak jsme se přehoupli dílově do druhé desítky, příjde mi, že už to musí být snad týden. doufám, že se rozkouká rychle a začne se ohledně jejich kariéry něco dít. chápu ale, že připravovat se na anální sex je prostě teď trochu důležitější. 😀 😀 dobrá byla poznámka Kirsten, že Tom z Loitsche bude už podruhé odpaňovat a jak k tomu příjde Tom z LA.. 😀
mě jich teda taky líto není. daleko víc soucítím s Billem v LA. ten vůbec netuší, která bije. a bude to mít se zasnoubeným Tomem sakra těžký. tam si ani neumím představit, jak tu situaci budeš řešit. Bill v Loitsche se z toho vylíže, už je ostřílenej, ví, kam ho může trocha píle dostat a děsně mu držím palce. 🙂
Musela som sa smiať z predstavy ako Tom ide do roboty v monterkách a opravuje tam poľnohospodárske stroje :DDD to je neskutočná predstava:D a chudák Bill tak ten jeho nákup bola fakt tragikomédia:D ale potom keď mu to Tom tak láskyplne pochválil a dokonca bez slova pomohol keď sa v tej kuchyni správal ako totálny pako tak to bolo strašne krásne, aj to aký bol Bill hrdý na svoje vydarené dielo a večeru už vyrobil úplne sám:) Tom ma trochu sklamal, že zachrápal na tom gauči, ale Bill dosiahne vždy čo chce 😀 Páči sa mi jeho odhodlanie, získať slávu a začať sexuálny život :DDD keď už si to tak pekne naštudoval. Som zvedavá ako a či sa naozaj odhodlá, alebo sa bude musieť priznať:)
Mne tohto Billa až tak ľúto nie je, skôr ma hnevá, že dostal lásku o ktorú tak strašne stál a teraz sa zdalo, že to už pár krát oľutoval. To ma fakt naštvalo, ale ten Bill, tam v LA, ktorý mal doma všetko… pretože o sláve nechyroval, zrazu o Toma prišiel a absolútne nevie čo sa s ním deje. Toho mi ľúto naozaj je. Ale už keď sa odtrepala Ria tak verím, že to bude len lepšie:)
Veľmi pekne ďakujem za kapitolu a hlavne za to, že zase píšeš. Milujem Tvoj humor a Tvoje poviedky… všetky.
Je fajn že jsi udělala povídku kde jsou dva Billové a každý v jinem světě.
:DDD tak to je zajimava myslenka, ze Tom pripravi oba Billy o panictvi :DDD
jen jsem nad tim tak premyslela a vlastne Bill uz panic neni 😀
no ty malej chudacku 😀 🙁 moc se nelituj, pac v Africe nemaji ani ty spagety! 😛 a ty mas Toma, takze si nemas na co stezovat 😀
Moc peknej dil :3 Dekuju za nej! ^_^
Mi je líto jen toho Loitshskeho Billa, ktetý v LA nemá ani tucha, která bije. To musí být na budku, pamatovat si úplně jiný život a ocitnout se někde, kde Tom plánuje svatbu s Riou. To slavný Bill v pozici chuďase mě úžasně baví. Jen ať si zakusí realitu života, ve které se peníze musí počítat. Tomu to jen prospěje. A Tom je v téhle realitě takový slaďouš. Co by Bill ještě chtěl?
Už se těším na další dílek.
No tak jsem zvědavá na další díl z Loitsche! 😀
to som teda zvedavá čo si Bill naštudoval o sexe dúfam že sa ho Tom konečne dočká…
Coooze ty to jako utnes v tom nejzajimavejsim ? To je prace 😀
Ono asi neni ani lehkej zivot pro Billa tady v Loitsche. Naraz je z milionare clovek, ktery pocitabkazdou korunu a to tak, nemue byt hezkwj pocit. Hlavne zo to Billy zblada, nejspisbto jebk vuli tomovi.
Nojo Janulko, jsme empaticke bytosti, ktere se vzivaji do svych milacku (nebo se o to aleapon pokousime). 😀 ono to fakt musi byt tezky pro oba. Jeden z nich se propadl z milionare na hranici zivotniho minima a pocita kazdou , dokonce si kupuje veci na dluh. Nema doma zadny svoje serepeticky na xichtit a musi uklizet a varit. Hraje v kulturaku, kde asi nema zadnou fanouskovskou zakladnu…
A ten druhy je zase v naprostym luxusu, ma na sobe nesmyslny obrazky. Mluvi anglicky. Tom je JEN jeho bratr a jeste ke vsemu se bude zenit. Umrel mu pes – Scotty. Anto jeste nevi ze je z nej celebrita, kvuli ktere omdlivaji fanousci …
Jsem strasne zvedava jak to cely skonci. Zda se jeden Bill (mohl by, ma spoustu zkusenosti v šoubiunise) a ten druhej vybojuje Tomovo srdce (taky by mohl, za ty roky uz asi vi jak na nej).
Bude to jeste hodne zajimavy!