autor: Saline A.
Sotva otevřel oči z ne příliš uspokojujícího spánku, měl chuť vrazit si facku. Probudil se sice v prázdné posteli, ale bohužel si pamatoval veškeré detaily předešlé noci. Bodejť by se mu taky povedlo zapomenout na nejlepší vykouření jeho života. Horší ale byla skutečnost, od koho se mu ho dostalo.
Bože, snad je ten tupec natolik inteligentní, aby Tomovi neřekl ani slovo. Líně si prohrábnul vlasy a zafuněl. Bylo na čase postavit se realitě čelem.
Vyhrabal se z krásně vyhřátých peřin a navlékl se do těsného černého roláku, končícího až u jeho kolen. Ideální oblečení na probuzení ve studeném tourbusu. Po krátké hygieně, během níž sbíral veškerou odvahu, se nakonec odebral do kuchyně, z níž se ozýval tlumený smích.
Proč se ti dva pitomci nemůžou nesnášet?
„Á, sluníčko je tady,“ pobaveně se zazubil Bushido, jakmile Bill vstoupil do dveří.
Otráveně protočil očima a sklonil se k Tomovi, aby mu vtiskl polibek na tvář. „Dobré ráno.“ Tom ho s úsměvem pohladil po zádech, zlehka přikývl. Bill přešel k lince a kávovaru, absolutně ignorujíc Bushida, který nastavil tvář v očekávání polibku. Dočkal se pozvednutého obočí. „Co tu řešíte?“
„Vzpomínáme,“ pokrčil Tom rameny a nabídl mu croissanty, které tak velkoryse dodal David.
„My stojíme!“ došlo Billovi náhle. Zvědavě vyklonil hlavu z okénka. Zatímco on si vychutnával svěžího vzduchu, Bushido si užíval pohledu na jeho útlé tělo těsně obepnuté látkou roláku. „Proč ještě nejsme na hotelu?“ pohlédl chlapec na své dvojče, přičemž po svém nezvaném hostovi hodil jablko pro výstrahu, aby přestal civět.
„David už dvě hodiny řeší nějaký problém s pokoji,“ zabručel. „Hotel zvoral rezervaci.“
„Tomu teda říkám bravurní začátek turné,“ odfrkl Bill. Otráveně se zamířil obléknout. „Jdu mu pomoct, protože potřebuju do sprchy a nehodlám se mýt tady, když jsme před pěti hvězdičkovým hotelem.“
*
„Tohle je naposledy, co jsme v tomhle řetězci hotelů, Davide!“ spílal Bill hlasitě, zatímco mířili přes hotelovou halu. Ostatní hosté se za ním ohlíželi, ale jemu to bylo fuk. „Tohle není poprvé, co nám zvorali rezervaci a mě to už nebaví! Jsme mezinárodní hvězdy a ti ňoumové ani nejsou schopní správně vyřídit naše požadavky! Jak je možné, že si neuvědomují naší důležitost?“ prskal. Zbytek členů kapely i štábu se jen pobaveně smáli – pro ně se nic neměnilo. Jenže proti Billovi jako by se spiknul celý vesmír. Dostali o jeden pokoj méně. O pokoj, který byl určený pro Bushida. Takže Tom velkoryse nabídl, že on půjde do pokoje s Georgem, Gustav a Davidem a hádejte, komu zbylo místo v pokoji? Správně. Billovi se chtělo brečet.
„Já chápu tvoje rozhořčení, Bille, ale vždyť zas o tolik nejde,“ zkusil ho David uklidnit. „Jsou to jen tři noci.“
„TŘI NOCI!“ vřísknul Bill, jakmile došli do výtahu. „Potřebuju soukromí, svůj klid a s Bushidem na krku to nejde! Varuju tě, příště chci vlastní pokoj, nebo jedu domů!“ prohlásil nekompromisně.
To zabralo vždycky. David pokorně přikývl. „Co kdybych ti na dnešek zařídil masáž, než půjdete na pódium?“ přihodil lísavou omluvu.
„Myslel jsem, že už jsi to dávno udělal,“ Bill se krátce zazubil. „Jen tě prosím, Davide, ať to není nikdo, kdo má něco společného s tímhle hotelem. A když se ti povede sehnat hezkého maséra, zlobit se vůbec nebudu,“ pobaveně na něj mrknul. Otráveně pokynul Bushidovi, když dorazili do jejich patra, aby ho následoval. Kdysi už v tomhle hotelu byli, zamlouvali si i stejné patro. Neměl nejmenší tušení, proč na to přistoupil.
„Zase spolu budeme sdílet postel?“ zazubil se Bushido.
Bill sekl pohledem po poslíčcích, kteří jim nesli zavazadla. Ti teda spropitné nedostanou. „Většinou tam bývají dvě postele,“ zalhal, ačkoliv věděl, že je tam jen jedna dvoulůžková. „Kdyby ne, spíš na gauči. Jsem hvězda a potřebuju být na všechny akce dobře odpočatý.“
„Ale no tak, kotě!“
Tentokrát Bill sekl pohledem po něm. Říkal jediné: Sklapni nebo tě vykastruju.
Bushido pozvedl obočí, ale přikývl a bez dalších slov chlapce následoval. Jen se pobaveně šklebil, když hvězda nepříjemně vykopla poslíčky a nedala jim ani cent. Jakmile se za nimi zavřely dveře, otočil se k němu. „Chceš sex na uvítanou?“
„Musíme si ujasnit pravidla,“ přešel jeho otázku bez poznámky a rozešel se ke koupelně, líně odhazujíc svršky cestou. „Musíš si uvědomit, že jde o mojí kariéru, a že se kolem nás budou motat novináři i fanoušci a všichni mají oči a uši všude. Potřebuju, aby sis na veřejnosti odpustil oplzlé poznámky a oslovení. V soukromí to zvládnu, ale na veřejnost to prostě nesmí, jasné?“ zastavil se před ním jen v boxerkách. „Taky se může stát, že tě pozvou na rozhovor. V tom případě by sis muset dávat obrovský pozor na to, co říkáš. Rozumíš?“
„Žádné oplzlé řeči, nikdy jsme spolu nic neměli,“ přikývl až překvapivě chápavě. Hned na to se ale k chlapci přitiskl a sevřel mu boky. „Co dostanu na oplátku?“
„Možnost spát v mé posteli, aniž bych se tě v noci snažil zardousit polštářem,“ ušklíbl se Bill. Opřel se dlaní o jeho rameno. „A teď, když dovolíš, bych se rád šel osprchovat. Smrdím první nocí v tourbusu.“
„A orálním sexem,“ Bushido se k němu pobaveně naklonil, a zatímco jazykem zkoumal chlapcův štíhlý krk, rukama mu mnul zadeček. Bill, na krátkou chvíli si užívající jeho dotyky, zaklonil hlavu. Bylo by opravdu tak moc špatné, kdy se mu podvolil? Potřeboval uvolnit a masáž není to samé jako dobré vykouření… „Co bys řekl na společnou sprchu, kotě?“ zamumlal, lehce mu zuby skousnul ušní lalůček.
Bill tiše zasténal. Byla to vteřina. Jeden jediný titěrný okamžik, který rozhodl všechno. „Myslím, že to zvládnu sám,“ zachraptěl. Bushida překvapil natolik, že svoje nenechavé prsty zastavil těsně před vstupem do chlapcova těla.
„Cože?“
„Slyšel jsi,“ vydechl Bill s velkou dávkou sebezapření. Snad každá částečka jeho těla křičela v touze po sexu s Bushidem. Ale nesmí mu podlehnout. Nechce mu chtít podlehnout. „Potřebuju klid,“ polkl ztěžka. „Zatím… si můžeš třeba dojít na jídlo, vybalit si, cokoliv. Potřebuju čas sám pro sebe.“
Bushido frustrovaně zavrčel. „Bože, s tebou aby si člověk domlouval štětky.“
To Billovi stačilo. Prudce od sebe Bushida odstrčil. „Dělej si, co chceš, ale já ti nedám. Nejsem žádná tvoje coura,“ odsekl, hlasitě za sebou zabouchl dveře od koupelny a protestně zamknul. Nemohl uvěřit, že tomu špinavému čuněti už podruhé dovolil, aby se ho dotknul. Pravděpodobně mu musel dávat ve spánku něco čichat, z čehož se úplně zbláznil.
Pod sprchu vstupoval se značnou mírou frustrace. Chyběl mu sex. I přes to malé pobavení s Bushidem potřeboval pořádné uvolnění, a to mu mohl dopřát jen pořádně tvrdý sex. Hm… že by na tu hodinku Bushida někam vykopal? Stejně na masáž potřebuje klid, aby se uvolnil! Bylo rozhodnuto. Musel se ho zbavit, touha po sexu byla příliš velká.
Spokojeně zamručel, v hlavě už se mu tvořila vidina pořádně důkladné masáže. Vypracované paže maséra, který přesně ví, kde a jak chytit… Se zakloněnou hlavou omotal prsty kolem svého penisu. Představoval si, jak…
„Bille, máš tu nějakou roštěnku!“ ozvalo se zabouchání na dveře.
… jak toho kreténa rozčtvrtí a jednotlivé čtvrtky pálí a popel sype do vody. To nemůže mít ani pět minut pokoj?
Odpověď: Ne. Nemůže.
autor: Saline A.
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 14
Tak dneska jsem se chechtala od začátku až do konce! 😀 Perfektní díl! Moc díky za zlepšení nálady, což jsem už opravdu potřebovala po dvou dnech strávených zavřená doma se dvěmi nemocnými dětmi…
Díky 🙂
Po nudných dnech ve škole báječné zpestření :))) bavila jsem se, fakt skvěle 😀 Bill je ve své podstatě chudák, ale ty jeho hvězdné manýry… možná by nebylo úplně od věci kdyby ho Bushido trochu srovnal 😀 a opravdu jsem zvědavá na tu Anisovu štětku xD
Děkuji za díl 🙂
Uzasny, uzasny, uzasny, UZASNIII! ♥ Tahle povidka je uzsna a Billshido jsou uzasni! :3 😀 Dnesni dil jsem se smala jako koza 😀 Neco mu dal cuchat 😀 Predstava jak… ho rozctvrti a spali na popel :DD a osud vas chce mit pohromade!! 😀 Oh, jak sladky, zlaty hotel!! :3 😀 ♥
Super, super! Uz se tesim na dalsi dil a tenhle si prectu znova! :DDD
Tak tahle kapitolka byla parádní.
Bushido je prostě nesympatickej slizoun, tak je to! Já být na Billově místě, tak se křižuju pokaždý, když ho jen uvidím. 😀 To ale nic nezmění na tom, že se musím pořád potlemovat 😀