autor: Wind
Po Kaiově poznámce zůstala ve vzduchu viset jedna otázka, na kterou se nikdo neodvážil zeptat, protože byla téměř jasná a ani jeden z bratrů na ni snad ani nechtěl znát odpověď.
„No ale do zimy zbývají ještě dobré tři měsíce, do tý doby už budu zase zpátky a pomůžu, s čím bude potřeba,“ řekl po chvilce ticha Kai.
„Ty vlastně teď někdy poplaveš za rodinou, že jo.“ Will oživl a teď čekal, co mu bratr odpoví. „Jo. Zítra už se za nimi vypravím.“ Výraz staršího bratra znatelně zjemněl.
„Určitě se moc těšíš,“ usmál se měkce Will a usadil se u Toma tak, aby na bratra lépe viděl.
Kai se usmál a lehce zasněně se zadíval do plamenů.
„Jo… už mi moc chybí. Občas bych si přál být s nimi pořád. Sledovat své děti, jak rostou… učil bych syny lovit…“
„A co ti vlastně brání?“ Zeptal se Tom. Vždycky mu přišlo zvláštní, že se merfolkové vídají jen jednou za tři dlouhé roky. Kai nic neříkal, a tak mu na jeho otázku kupodivu odpověděl Rai.
„Víš, ne všichni merfolkové jsou jako my. Nás tři svazuje silnější pouto a naučili jsme se žít jinak kvůli tomu, co se v minulosti stalo. Nedokázali jsme pak jeden druhého opustit a to způsobilo tuhle změnu. Máme jiné emocionální vazby než ostatní.“ Tom se na chvíli zamyslel. Raiova slova dávala smysl. Ale i tak pro něj jako pro člověka bylo zvláštní, že rodina není pohromadě. Bylo by hezké, kdyby se to dalo změnit, napadlo ho, ale nahlas neřekl nic.
„No… já nevím jak vy, ale já jdu spát. Zítra mě čeká dlouhá cesta a chci nabrat dost sil.“ Kai se zvedl od ohně a oklepal si písek z kalhot. „Jdeš taky? Raii?“
„Jo… taky půjdu. Jen… dej mi minutku.“ Rai se zvedl a jemně kývl na Willa. Ten bratra bezevšeho pochopil. Zvedl se a omluvně mrkl na Toma.
„Běž napřed, přijdu za tebou.“ Špitl, aby to bratr neslyšel. Tom kývl. Ještě chvíli se díval za mizejícími merfolky, a pak začal připravovat lůžka na spaní. Měli už s Willem udělaný provizorní stan, chránil je před větrem i deštěm a dal se v něm rozdělat i malý oheň, takže tam ani nebyla zima.
Will popoběhl za bratrem, který šel před ním směrem na druhý konec pláže.
„O čem jsi chtěl mluvit, Raii?“ snažil se o veselý tón, ale v koutku duše se trochu bál, co má jeho přespříliš starostlivý bratr na srdci. Rai beze slova došel k nízkým útesům a posadil se. Vybídl Willa, aby se posadil vedle něj.
„Willy… nejde si nevšimnout, že jsi s Tomem opravdu šťastný.“ Začal Rai a na chvíli se odmlčel. Will s napětím očekával další slova. „Nebudu předstírat, že jsem štěstím bez sebe, ale… pravda je, že ačkoli mě trhá na kusy, že je to člověk… jsem rád, že jsi konečně šťastný.“ Will se usmál a vděčně bratra objal.
„Díky, Raii… ani nevíš, jak jsem rád, že mi tohle říkáš. Moc to pro mě znamená.“
Rai se trochu posmutněle usmál a přivinul si bratříčka k sobě.
„Dal bych cokoli za to, abych mohl změnit minulost.“ Ale pak si uvědomil, že o tomhle vlastně s Willem mluvit nechtěl. „Víš, Willy… ty jsi teď s Tomem a Kai zítra jde za svojí rodinou. Ty a Tom jste… dost zamilovaní a já mám pocit, že když tu s vámi zůstanu sám… no prostě bych vám tu asi překážel.“ Will se nadechoval, aby něco namítl, ale bratr ho nenechal. „Vím, co chceš říct, že to není pravda a tak… ale fakt je, že se přede mnou nemůžete ani pořádně obejmout. Nechci říct, že to ode dneška budu akceptovat… budu se snažit, to ti slibuju, ale nebude to hned… no ale abych se dostal k tomu, co jsem vlastně chtěl… zítra odejdu s Kaiem a pokusím se taky začít. Upřímně je trochu nepříjemné být nejstarší a zároveň jediný, kdo ještě neudělal krok vpřed. Jen mi dělá starosti, že tě tu nechám. Nebudu tě mít pod dozorem, nebudu vědět, jestli jsi v pořádku, nebudu tady, kdyby se něco stalo, a nebudu tě moct ochránit.“
„Raii… už nejsem malý a umím se o sebe postarat. A navíc… nebudu tu sám. Tom nedovolí, aby se mi něco stalo. Nemusíš se bát.“ Will si přivinul bratra do konejšivého objetí. Věděl, že Rai není zlý a všechno až doteď dělal jen a jen pro jeho dobro. Vždycky stavěl sebe a svoje zájmy až na druhé, ne-li na třetí místo. Byl skvělý bratr, i když mnohdy až moc opatrovnický. Ovšem Will se na něj nedokázal nikdy zlobit. Rai pro něj dělal všechno už co si pamatoval, mnohem dřív, než se stala ta tragická věc. Chránil Willa ještě před tím, než se narodil. Byl to pravý starší bratr. Bral tu roli hodně vážně a mladý merfolk byl schopen pochopit, jak těžké je pro Raie tohle rozhodnutí. A aby byl upřímný, byl na bratra hrdý, že se konečně rozhodl jít vpřed. Vtiskl mu polibek do vlasů a usmál se.
„Nemusíš mít strach. Všechno bude v pořádku. Až budeš na cestách, posílej vzkazy. Já budu jen tady.“ Rai se na Willa usmál a ještě jednou si ho k sobě přivinul.
Když se Will vrátil k Tomovi, už ležel zakrytý dekou a zdálo se, že spí. Proto merfolk co nejtišeji zakryl vchod a ulehl vedle. Když se zavrtal pod svoji přikrývku, Tom se k němu otočil.
„Ahoj.“ Zašeptal a trochu ospale se usmál.
„Ahoj. Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit.“
„Nevzbudil, čekal jsem na tebe… co jste probírali?“ Will se přitulil blíž k Tomovi a nechal ho, aby kolem něj omotal ruku.
„Rai se rozhodl, že zítra odejde s Kaiem. Nechává mě na starost tobě, tak si toho važ.“
„Jsem vskutku velmi polichocen. Čím jsem si tuto poctu vysloužil, že mi ó veliký dal laskavé svolení?“
„Nešaškuj.“ Napomenul Toma Will, i když věděl, že to nemyslel zle. On taky ne.
„Dobře. Co ho přimělo?“
„Prostě se konečně odhodlal udělat krok vpřed. A to je dobře.“
„Hmm… to jo.“ Tom zívl. Will si toho všiml.
„Půjdeme už spát, co ty na to.“ Natáhl krk a krátce Toma políbil na dobrou noc.
„Dobrou noc.“
„Sladké sny, Willy.“
Will ráno vstal brzo. Chtěl svoje bratry alespoň kousek vyprovodit a rozloučit se s nimi před cestou. Kai se vrátí za tři měsíce… u Raie nebylo jasné, kdy se vrátí. Mohlo to být za týden, za měsíc nebo i za rok za dva…
„Bude se mi stýskat.“ Objal bratry Will.
„Nám taky, Willy… ale nezapomeň, že kdyby se něco dělo, dáš mi okamžitě vědět, jasný?“ Rai chtěl před odchodem prostě vědět, že může být v klidu. Bylo jasné, že se bude o Willa strachovat, ale takhle to možná nebude tak zlé. Těsně před odchodem se ještě tajně stavil za Tomem, a i když nerad, řekl mu, jak se dají kontaktovat merfolkové na cestách. Pro větší klid. Pak konečně mohl vyrazit. Kai na něj čekal u nedalekého korálu a spolu vyrazili na širé moře.
Will ležel na skále, na kterou svítilo slunce, aby uschnul. Tom za ním přišel a posadil se vedle něj. Merfolkovo tělo se na slunci lesklo, jak se od droboučkých šupinek odrážely paprsky. Tom se usmál.
„Tahle tvoje podoba mě asi nikdy nepřestane fascinovat.“ Pak se sklonil a lehce Willa políbil na rty. „Jsi nádherný.“ Will se usmál.
„Děkuju…“ pak se zahleděl do dálky na horizont.
„Neboj, vrátí se ani se nenaděješ.“ Tom jako by věděl, na co myslí.
autor: Wind
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 4
Rai ma milo prekvapil:) žiadne vyhrážanie Tomovi:) len pekná rozlúčka. Dúfam, že si aj on najde svoje šťastie. A hlavne, že sa Tom o Willa postará a nikto im neublíži:)
ďakujem za kapitolu.
[1]: Já se tak strašně těším na vaše reakce, až se dostanete k 31. kapitole a dál 😀
Takže kluci teď budou mít soukromí, jo? 😀 Jsem ráda, že Rai Tomovi věří natolik, že tam s ním Willa dokázal nechat. Aspoň jim tam nebude zaclánět 😀
[2]: Tak nenapínej a šup sem s těmi díly! 🙂
Jsem rada že Rai pochopil že Ty dva k sobě patři honem další díly.
Tiež ma potešilo, že sa Rai nakoniec rozhodol odísť s Kaiom a veriť Tomovi 🙂
Teraz budú mať konečne súkromie 😀
A čo bude v 31. kapitole a ďalej? Toto sa nerobí, Wind! Takto nás provokovať 😀
Ďakujem za časť a teším sa na pokráčko.
Přidávám se k holkám, protože i mě velice mile překvapilo, že byl Rai tak v pohoděa že i on nakonec odjíždí pryč. I když Rai nepatří v téhle povídce k mým oblíbencům,tak i přesto doufám, že se mu povede najít někoho, koho bude milovat a bude šťastný. Rozhodně si to oba Willovi bratři zaslouží!
A teď nezbývá než čekat na další díly a těšit se na to, jak bude všechno probíhat, až zůstanou Tom s Willem sami. Moc děkuji za další kapitolu!!