autor: Turmawenne
Ahoj moji milí.
Zdravím vás po opravdu dlouhé době. Omlouvám se za tak dlouhou prodlevu, ale skončily prázdniny, začala škola, přimíchají se k tomu rodinné a osobní problémy a čas & múza je pryč. Však to asi všichni jistě znáte.
Doufám, že se vám tento díl bude líbit a znovu se společně se mnou dostanete do ponuré a hlavně tajemné atmosféry, která se nyní v ději odehrává.
Budu se moc těšit na vaše komentáře. Neskutečně mě baví, jak bádáte, přemýšlíte a tipujete. Jen tak dál 🙂
Přeji vám všem příjemný podzimní den.
A děkuji.
T.
Následujícího dne se Bill probudil schoulený v onom křesle, na němž se večer usadil. Pláčem tam večer usnul. Byl bezradný, momentálně plný strachu a nejistoty. Věděl, že se dnes jeho manžel vrátí domů a rozhodně na něm nesmí poznat sebemenší změnu. Dokáže ovšem Bill takhle předstírat?
Černovlasý muž stále chlapecké vyhublé postavy se nakonec odhodlal s uplakanýma očima zajít do koupelny a udělat si ranní hygienu. Když byl hotov, oblečen a připraven do práce, vyrazil vstříc německým ulicím. Trmácel se městskou dopravou do práce. Byl duchem nepřítomen. Stále jen přemýšlel, hleděl paranoidně po lidech kolem a ptal se sám sebe, jestli je tohle normální. Měl pocit, že na něj každý hledí, každý ví, co se odehrává v jeho hlavě. Bylo mu z toho na zvracení, hlava se mu točila a žaludek mu svíral ten šílený nepříjemný pocit.
Do včerejšího dne se na svého milovaného Toma ještě těšil, ale teď se jeho příjezdu obával. Měl ale do večera čas. Čas na to, aby se uklidnil a aby svoje špatné myšlenky a všechny neduhy vytlačil pryč. Moc dobře ale věděl, že to nebude vůbec jednoduché. Nyní šlo ale nejen o něj samého, ale o celý vztah s Tomem.
Když konečně dorazil do práce, oddechl si. Měl konečně šanci být sám, bez pohledů lidí, bez Toma, bez bytu, který byl plný té nejistoty, kterou Bill zažíval. Tady mohl v klidu přemýšlet a uvažovat, co dál. Měl jediné štěstí, že měl udělanou práci na několik dní dopředu a mohl v práci momentálně jen bezděčně posedávat a dívat se do prázdna před sebe. Ani to mu ovšem dlouho nevydrželo.
Během hodiny už volal zpět redaktorce Davisové.
„Dobrý den, to já jsem, Bill Kaulitz… ahm, Trümper,“ představil se nejistě.
„Ano, my jsme spolu včera mluvili. Nedal jste mi ani vědět, co si o tom článku myslíte,“ řekla mu paní tlumeným hlasem trošku vyčítavě.
„No, já jsem se za slečnou Anitou rovnou rozjel,“ řekl jakoby nic.
„Proboha, doufám, že jen žertujete!“ křikla po něm žena do telefonu náhle.
„Ne, nežertuji. Je snad jasné, že chci vědět více, když se jedná o mého manžela,“ řekl tiše Bill. Nečekal takovou odezvu.
„Ohrožujete tím nejen svoji kariéru, ale také moji. A taky vaše manželství, a… a kdyby se tohle dozvěděl někdo od nás z redakce, mohu přijít o místo. Uvědomujete si, co jste udělal?“ šílela redaktorka.
„Paní Davisová… dával jsem si velký pozor na to, jak se představuji a vymyslel jsem si samozřejmě i název časopisu, pro nějž píšu. Vydával jsem se za někoho jiného a opravdu se není čeho bát. Chtěl jsem jen vědět pravdu,“ řekl Bill potichu. Snažil se ženu na druhém konci uklidnit a také se nějak očistit. Věděl, že to nebylo zrovna dobré rozhodnutí a bylo to nebezpečné, ba i neprofesionální, ale teď šlo přece o mnohem více než o něčí kariéru.
„A dozvěděl jste se pravdu?“ zeptala se žena o poznání klidněji.
„Lhala, je to jasná lež. Neví ani, kolik jí bylo, když se to stalo a… já jí nevěřím. Chtěla jen pošpinit jméno mého muže,“ řekl Bill jasně, ačkoli uvnitř jeho samotného nic tak jisté zdaleka nebylo.
„Pane Trümpere, proč by si to ale vymýšlela? Proč zrovna na vašeho muže? Je to celé podezřelé. Rozhodně děkuju za vaši aktivitu, ale žádám vás, abyste se v tom už víc nepatlal a po ničem se nepídil. Rozhodně ne po ničem, co má co dočinění se mnou nebo s naším magazínem,“ řekla rázně.
„Samozřejmě, nebojte se, už se to nebude opakovat a rozhodně vám děkuji, že jste mi dala vědět,“ brebtnul černovlásek mile, přičemž si na prstě protáčel svůj snubní prsten. Nikdy jej netížil víc než teď.
„Dobře. Mějte se hezky a děkuji za informaci. Na shledanou,“ rozloučila se s ním žena na druhém konci pomyslného telefonního drátu.
„Na shledanou,“ brouknul Bill a telefon položil.
Tiše si povzdechl a zvedl se. Podíval se z okna. Zahleděl se přitom na knihkupectví, které sídlilo naproti jejich redakci. Tam to všechno začalo. Kdyby tam tehdy nešel, kde by byl teď? Jaký by byl jeho život? Jaký by byl on sám?
Příčilo se mu takhle přemýšlet, ale z jeho růžového a sladkého snu s jeho milovaným tajemným Tomem se stávaly ruiny. Jako by se všechno hezké vypařilo. Možná to bylo i tím, že měl svého miláčka už několik dní od sebe pryč. Neměl mu kdo dokázat, že ho skutečně miluje a že je to přece jeho hodný milující muž. Nebyl tu nikdo, kdo by ho objal a zahnal jeho smutky a nejistoty. Byl tu na to sám, ale už jen pár hodin.
Černovlásek zakroutil hlavou sám nad sebou a raději si za rohem, kde měl opravdu maličkou kuchyňku, uvařil černý čaj, do nějž dal dostatek citronu a hlavně medu, který ho vždycky uklidnil. V klidu se pak posadil na svoji kancelářskou židli, popíjel horký čaj, který jej příjemně zahříval po celém těle a snažil se pozitivně myslet na to, že se jeho Tom dnes konečně vrátí. Byl si jistý tím, že všechny chmury vymizí. Byla to přeci čirá hloupost, aby Tom byl nějaký násilník a něco špatného skrýval. Někdo přesně tohle chtěl – vyburcovat Billa k nejistotě a k tomu, aby se svého manžela začal snad i bát a hlavně jej podezřívat. Někdo, kdo mu nepřál štěstí, záviděl jim jejich dosud dokonalý vztah. A to Bill odmítal dovolit. Musí naopak svému manželovi ukázat, jak moc se na něj těšil a jak moc mu chyběl. Tom nebude chtít vidět žádné smutky a zachmuřelé pohledy. Bude chtít svého veselého jásajícího Billa, který po něm celé ty dny prahnul.
Proto se Bill časně zvedl a už brzo odpoledne odcházel z práce. Snažil se být usměvavý, milý a dobře naladěný. Ani městská doprava mu nevadila tak jako ráno. Určitě se jen špatně vyspal, bylo toho na něj poslední dny hodně a pro jeden den to odnesla jeho nálada. Dnes bude určitě lépe. Alespoň on si to sliboval od dnešního večera.
Udělá se pro svého muže hezkým, uvaří něco dobrého k večeři a nakonec se zase láskyplně pomilují. Tohle všechno mu chybělo. Tomovo teplé objetí, jeho sladký dech a rty, co chutnaly po malinách. Černovlasý chlapec se nemohl dočkat, až znovu propadne jeho kouzlu a bude mu plně odevzdaný. Tenhle jistý bod submisivnosti, kterou v tomhle vztahu zastával, miloval. Dokázal se z něj obratem stát dráček, ale Tom si jej uměl zkrotit v toho v nejoddanějšího beránka. Nikdo to s ním tak dobře nikdy neuměl.
Jakmile se Bill dostal domů, šel přichystat alespoň základ večeře. Těstoviny se sýrovou omáčkou, bazalkou a kuřecím restovaným masem, přesně jak to měl Tom rád. Později si došel dát sprchu, řádně se vymydlil, oholil se všude, kde byl zvyklý se holit. Umyl si vlasy, hezky si je vyfoukal a stáhl do neupraveného sexy culíku. Nakonec se hezky navoněl a nahý šel do šatny, aby se oblékl, ale pak ho napadlo malé překvapení. Místo toho, aby šel do své skříně, šel do té Tomovy. Tom tu měl vždy řádně složené bílé košile a Bill si chtěl jednu půjčit, aby pro efekt vypadal ještě víc andělsky, než prý dle Toma normálně vypadal. Když ovšem chtěl skříň otevřít, nešlo mu to. Byla zamčená. Trochu se zamračil a šel do šuplíků, kde měl Tom ponožky a spodní prádlo. Vždy tu býval ten známý malý klíček, ale proč jej Tom nyní použil, to nechápal. Když černovlásek drobný zlatý klíček našel a skříň si otevřel, najednou na něj vypadlo všelijaké harampádí, které tu nikdy předtím nebylo. Provazy, lana, vesty a další potřebné věci na vodu. Ačkoli se na něj všechno takhle ošklivě vysypalo, dal přednost tomu se napřed obléknout a až poté to uklidit. Proto na sebe hodil Tomovu sněhově bílou společenskou košili, zapnul jen několik knoflíčků a dal se do uklízení. Všechny ty věci nastrkal zpět do skříně, ale nyní na zemi zůstala malá lehká krabice. Dovolil si nahlédnout dovnitř. Byla plná dopisů.
Nyní přišel okamžik, kdy Bill musel zhodnotit, co jej v tomto okamžiku ovládne víc. Zda čirá zvědavost, nebo slušnost a respekt k soukromí svého manžela.
Bohužel, bohudík, zvědavost přelstila jeho slušnost.
Chlapec v bílé košili s laníma nohama popadl první dopis a jemně vyndal jeho obsah. Posadil se na svá lýtka a dal se do čtení.
„Můj milovaný Tome,
nejde to takhle dál. Musíme s tím přestat. Johny už o všem nejspíš ví. Nemůžu rozbít svůj vztah s ním. Máme se brát, však to víš. Miluju tě a vždycky budu, ale tohle je propad do propasti. Oba se utopíme, jestli v tom budeme pokračovat. Musím s vámi přestat jezdit. Pojedeme spolu tenhle výjezd naposledy, užijeme si to a tím to končí. Skončí voda a skončíme s ní i my dva.
Omlouvám se. Snad mi to odpustíš. Bylo to silnější než my dva.
Miluju tě.
Navždy tvá Elena.“
Sotva Bill dočetl poslední řádky, dole se rozrazily dveře. Tom byl doma. Jako by se v černovlasém muži zastavilo srdce. Jako by přestal dýchat. Honem dopis nacpal zpátky do obálky, uložil ji do krabice a krabici uskladnil co nejrychleji a hlavně nejtišeji do skříně zpět. Snažil se stejně tak zavřít dveře od skříně, ale dole mu stále vykukovalo lano. Rychle jej zastrčil. Opravdu nedýchal, krve by se v něm ten okamžik nikdo nedořezal. Ruce se mu třásly strachem, ale také studem, který se projevil zarudnutím v jeho jindy bílých tvářičkách. Když se mu konečně skříň podařilo zavřít, rychle ji zamknul a klíč vrátil do šuplíku.
Pak se okamžitě rozeběhl za svým milovaným a padl mu bez pozdravu kolem krku, zavřel oči a pevně se jej držel.
„Lásko…“ vydechl a naléhavě se ke svému manželovi tiskl. Srdce mu nyní v hrudníku bouřlivě burácelo a jeho dech se náhle ne a ne uklidnit. „Tolik jsem se těšil,“ pošeptal a zahleděl se mu poté hluboko do očí.
Jeho milovaný však neřekl ani slovo, hleděl mu do očí a snažil se jej svýma tmavýma očima nejspíš propálit. Pohled, kterým se na něj díval, se nedal popsat, ale rozhodně v drobném mužíčkovi vyvolal obavy.
Tom poznal, že je něco jinak. Jeho Bill byl jiný. Možná už nebyl duchem jeho.
autor: Turmawenne
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 7
Strašne ma potešilo, že sa tu objavila ďalšia časť. Akurát nedávno ma napadlo, že sa tu dlho nič neukázalo, takže by sa možno aj mohlo 😀
A k deju – no momentálne ani neviem, čo napísať. Nestalo sa tu nič nejako príliš posuvné odpredu, akurát Bill objavil jeden dopis (kto je Elena a kedy mu ho poslala zatiaľ netušíme) 🙂
A tak najviac zamysleniahodná je asi tá posledná veta 😀
Som zvedavá, čo sa z toho ďalej vykľuje 🙂
Ďakujem za časť.
Jsem strašně ráda, že se tady objevil nový díl! Stejně jako Kirsten i já si nedávno na tuhle povídku vzpomněla a bylo mi líto, že tady dlouho nepřibyl žádný díl. Takže děkuji! 🙂
Billa je mi strašně líto. Nemá to chudinka jednoduché, protože na jeho místě bych se Toma strašně bála. Celkově všechno okolo Toma je šíleně tajemné a já prostě nevím, co si o něm myslet. Nemám tušení, zda je v tom chudák nevině a někdo se na něj snaží ušít obrovskou boudu a nebo je to pořádná hajzlík, který Billa jen využívá a má s ním něco hrozněho v plánu. Navíc, co ten dopis? Jak je starý? A proč si sakra Tom zamyká skříň? Pro mě osobně by tohle byly indicie, abych se jej bála víc než doteď! 😀
Rozhodně se moc těším na další pokračování a hlavně na to, jak to s tím Tomem teda je! 🙂
Děkuji za díl! 🙂
Je fajn že ses vrátila k psaní jsem zvědava co bude dál.
Moc děkuji 🙂 podporujete mě, čtěte, komentujete, co víc si přát 🙂
Začala som tento pekny čítať až teraz, ked sa tu objavila nová časť a zatiaľ som k tomu nemala čo povedať. Až teraz. A prvé čo má napadlo – bol vôbec na vode, ked mal všetko schované v skrini? A potom už fakt neviem, čo si mám myslieť. Buď je Tom nevinný a jediným jeho prehreskom je, že si slobodu užíval možno trochu viac, nez je slušne, alebo sa z jeho vykľuje psychopat. Pre kľud nás všetkých dúfam v to prvé, :-p