autor: Sapere Aude
Zlomené srdce
„Já už nevím, co mám dělat, doktorko. Odmítá jíst i mluvit.“
„Bere své léky?“
„Ano.“
Bill za dveřmi zaslechl tlumený šepot, ale nesnažil se poslouchat, bylo mu jedno, co říkají. Slyšel ozvěnu kroků vstupujících do jeho pokoje a brzy stála sestra po jeho boku.
„Ahoj, Bille,“ usmála se na něj, pokládaje podnos na stůl vedle Billovy postele. „Přinesla jsem ti něco k jídlu, tvé oblíbené!“
Bill si chtěl odfrknout nebo zakoulet očima. Na klinice neměl rád žádné jídlo, jeho oblíbeným jídlem byla pizza a tu tam nikdy nepodávali. Pizzu měl sice jenom dvakrát s Tomem, ale byl si jistý, že nic nemůže chutnat lépe, i Tom si to myslel.
„Nechceš jíst?“
Bill ji ignoroval a pokračoval v zírání do stropu nad sebou. Od chvíle, co jej přivezli zpět, neopustil svou postel, na nikoho nepromluvil a v blízké době neměl v plánu něco na tom měnit.
„Co to je?“ zeptala se sestra, ukazujíc na Billovu pravou dlaň, kterou měl sevřenou v pěst.
„Držíš to od chvíle, co jsme ti přinesli tvůj kufr,“ poznamenala.
Bill zaťal pěst silněji kolem starého autobusového lístku, který mu Tom dal, a kdyby se odvážila dotknout se ho, začal by křičet.
Sestra si povzdechla a vstala z místa, kde seděla. „Nechám ti tady to jídlo pro případ, že bys náhodou dostal hlad. Kdybys cokoliv potřeboval, dej mi vědět,“ usmála se na něj a opustila místnost.
*
„Co to sakra, Tome?“ David se posadil naproti němu. „Co-to-sakra?“ zasyčel, mírně vyděšen ostatními vězni kolem něj.
Tom ho ignoroval a dál kreslil prstem na stůl nesmyslné vzory.
„Nemůžu uvěřit, nechce se mi věřit tomu, jak vždycky všechno posereš,“ pokračoval jeho bratr, snažíc se zachytit Tomův pohled.
Tom si povzdechl a zvedl k němu oči. „Co chceš,“ zeptal se monotónním hlasem.
„Snažím se tě dostat ven.“
Tom pozdvihl obočí.
„Máma mě o to požádala,“ vysvětlil a Tom obrátil oči v sloup. „Zatraceně, zničils mé líbánky. Rachel a já jsme teď měli být na Maledivách, ale ne, místo toho tady musím pomáhat mému kriminálnímu bratříčkovi,“ odplivl si.
„Koukni,“ povzdechl si Tom. „Vzhledem k tomu, jak moc mě máš rád, navrhuji, abys to buď rychle vyřídil, nebo vypadnul a nechal mě tady. Tenhle pokoj tak jako tak není o moc horší než můj vlastní.“
David zavrtěl hlavou, s pobaveným úšklebkem na rtech. „Klesl jsi tak nízko, Tome, tak nízko.“
Tom odvrátil pohled opět ke stolu, najednou si přál zůstat zamčený na tom místě, daleko od rodiny, daleko od všech.
„Máš štěstí, že za tohle Gordon zaplatí, zatracené štěstí, protože já bych to neudělal.“
Prázdnou chodbou se rozléhaly tiché kroky. Bosé nohy pospíchaly po naleštěné podlaze, téměř neslyšně. Chlapec držel oběma rukama svůj župan, směřujíc ke koupelně – jeho cíli.
Tom váhavě přistoupil k rezavému plotu, očima pokukujíc po lidech na druhé straně. Došel k plotu a zadíval se otvorem. V dálce spatřil skupinku lidí hrát fotbal na dost ošklivém hřišti. Navzdory tomu, že neustále míjeli míč nebo jen náhodně kopali do prázdna, se zdálo, že se skutečně baví a to Toma přimělo k úsměvu. Pravděpodobně by nebyli schopni hrát jinak, hádal.
Dredáčovy oči utkvěly na sestře, která se blížila k němu, a on raději ustoupil.
„Co tady děláš?“ zasyčela, když došla k němu.
„Přišel jsem se podívat na Billa,“ řekl jí bez okolků.
Mladá žena si povzdechla a přistoupila blíž k plotu. „Nemůžeš,“ řekla mu.
„Vím,“ vydechl Tom smutně, klopíc pohled k zemi.
„Zavolají policii.“
Tom přikývl. „I to vím,“ zopakoval, kopaje do malého kamínku na zemi. „Jak se má?“ zeptal se a zvedl pohled.
Sestra stiskla rty do úzké štěrbiny a Tom se zamračil. „Nevím,“ odpověděla upřímně. „S nikým z nás nemluví, téměř nejí.“
Tom udělal krok vpřed. „Bere své léky?“ zeptal se trochu vyděšeně.
Žena přikývla. „Jo, pokud se jedná o tohle, nedělá problémy,“ řekla mu.
Tom vydechl úlevou a ponořil ruce do kapes. „Není tady- není tady nějaký způsob, jak bych ho mohl vidět?“ zeptal se Tom s nadějí.
Žena si soucitně povzdechla a zavrtěla hlavou. Tom přikývl, rozuměl, a podíval se na pacienty, hrající za jejími zády fotbal.
„Mohla byste… mohla byste mu prosím říct, že mě to všechno mrzí?“ zeptal se Tom tiše.
Sestra přikývla, věnujíc Tomovi upřímný úsměv. „Řeknu.“
Tom jí poděkoval a odešel.
Sestra byla na cestě do Billova pokoje a doufala, že z něj při zmínce o Tomovi možná dostane nějakou reakci. Když došla k Billovým dveřím, vykouzlila na tváři úsměv a vstoupila.
„Bille, neuhodneš-“ zastavila se a zamračila, jakmile jí došlo, že je pokoj prázdný.
Bill musel jít do koupelny, pomyslela si, a opustila pokoj, zavírajíc za sebou dveře. Vydala se směrem k umývárnám, aby se ujistila, že je Bill skutečně tam. Byla požádána, aby dala na Billa obzvlášť velký pozor, aby jim náhodou znovu nezmizel.
„Bille?“ zavolala, když vstoupila do klučičí koupelny. Sestra udělala několik kroků, dokud nebyla zcela uvnitř a při pohledu před sebe zalapala po dechu. „Bille!“ spěchala ke křehkému tělu stočenému v rohu na podlaze. „Bille, jsi v pořádku?“
Z chlapcových úst vycházely hlasité vzlyky a jeho ramena se třásla s každým nádechem. Sestra dopadla na podlahu vedle něj a starostlivě položila ruku na jeho rameno. Teprve tehdy si všimla měkkého pásku Billova županu pohozeného na jeho klíně.
„Ne,“ zalapala po dechu, když si uvědomila, co chtěl udělat.
„Nemohl jsem,“ zaskřehotal černovlásek, čímž sestru překvapil. „Nemohl jsem to udělat,“ vzlykal a celou svou vahou se opřel o mladou ženu.
„Ššš,“ zašeptala, uvolněně pokládajíc paži kolem Billových drobných ramen.
„Chci být s Tomem,“ zašeptal chraptivě. „Jen s ním,“ škytl a vzápětí srdceryvně vzlykl.
Sestra zavřela oči a zesílila stisk kolem Billových ramen. Nevěděla, jak přesně se Bill v tu chvíli cítil, ale dokázala si to představit a z té představy ji bolelo srdce.
„Byl tady,“ řekla mu tiše.
Vzlykání ustalo. „Cože?“ zašeptal Bill chraplavě.
„Byl tady,“ zopakovala sestra. „Přišel se na tebe podívat, ale nemohli jsme mu to dovolit.“
„Byl tady?“ popotáhl nosem.
Sestra přikývla. „Požádal mě, abych ti něco řekla, chtěl, abych ti řekla, že ho to mrzí, že se ti za všechno omlouvá,“ řekla mu smutně.
Bill vedle ní zakňučel. „Ne,“ vydechl jí do ramene.
„Ššš, je to v pořádku Bille, je v pohodě, není to dobré? Je zase doma, dostal se z problémů.“
Bill hlasitě vzlykal a přikývl, tisknouc tvář do sestřina ramene.
„Co se tady děje?“ místností zaburácel hlas, který překvapil jak Billa, tak i sestru.
„Doktorko,“ ozvala se mladá žena, ale Bill ji přerušil.
„Chci být s Tomem,“ zachraptěl a zvedl hlavu, aby se mohl podívat na primářku krví podlitýma očima. „Chci být s ním, proč nemůžu být s ním?“ řekl hlasitěji poněkud zoufalým tónem.
Lékařka si povzdechla a dala si ruce v bok. „Proč chceš být s ním, Bille?“ zeptala se. „Podívej, co ti udělal, podívej se na sebe! Proč chceš být s ním?“ zopakovala svou otázku.
„Miluju ho!“ vykřikl Bill frustrovaně, tiše vzlykajíc.
Lékařka stiskla rty, přesouvajíc svou váhu na druhou nohu. „Už jsi někdy byl zamilovaný, Bille?“ zeptala se ho.
Bill svraštil čelo, polykajíc další proud slz. „Ne,“ zachraptěl.
„Potom nemůžeš vědět, jestli jsi do Toma zamilovaný, srdíčko,“ soucitně se na něj zadívala.
„Můžu,“ šeptl Bill nejistě a sestra ještě více zesilnila sevření kolem jeho ramen. „Můžu,“ zopakoval tentokrát hlasitěji. „Cítím to.“
Lékařka otevřela ústa, aby protestovala, ale Bill ji přerušil.
„Nic nevíte!“ křičel na ni. „Vsadím se, že jste nikdy nebyla zamilovaná vy… vy hloupá krávo!“
Slyšel, jak sestra vedle něj tiše zalapala po dechu, ale on si toho nevšímal.
„Tančili jsme,“ řekl jí Bill, do očí se mu tiskly další slzy. „Tančili jsme a- a dívali se na oceán,“ vzpomínal. „Spali jsme v jedné posteli a já- já slyšel tlouct jeho srdce,“ vzlykl a pokrčil ruku, aby si mohl utřít slzy. „Jedli jsme pizzu a já se potkal s jeho rodinou a hodně jsme se nasmáli,“ Billovi se při té vzpomínce podařilo vykouzlit malý, uplakaný úsměv. Tiše zaškytal a opřel se spánkem o sestřino rameno. „Líbali jsme se,“ šeptl.
V té chvíli se dvě srdce zlomila jen pro něj.
autor: Sapere Aude
překlad: B-kay
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 4
Chudáčik Bill 🙁 Strašne ma bolí, ako sa trápi. A to, že sa chcel znovu zabiť – ešteže to nedokázal urobiť!
A Tom – no tak k tej scénke s Davidom sa ani nevyjadrujem, nemá to zmysel. Len dúfam, že Tom nájde nejaký spôsob, ako sa s Billom znova vidieť.
Ďakujem za preklad.
Och… chúďatko Bill. Tak strašne mi ho je ľúto.
Potešilo ma, že sa Tom snažil dostať sa k nemu, ale chápem, že ho tam nepustili, ešteže je tá sestrička taká zlatá.
Billove vyznanie lásky mi trhalo srdce… snáď si doktorka uvedomí, že Tom by mohol pomôcť… Mohli by ho znovu zamestnať… alebo by sa mohol Bill posnažiť vyliečiť sa aby mohol byť vonku a aby mohol nájsť Toma:( som zvedavá ako to bude pokračovať.
Veľmi pekne ďakujem za kapitolu.
Tohle je tak smutná kapitola, hlavně ten konec. V tu chvíli se pro něj nezlomila dvě srdce, ale tři…i to moje… 🙁
Doufám že Billovi pomůžou setkat se z Tomem.
Awww, chudak maly Billi… toto neni fer, vsak Tom ho neunesl a Bill prece neni neschopny rozhodovat sam za sebe. Libilo s mi, ze Bill se rozhodl nezabit se a ze tak hezky vynadal te doktorce. Treba jim dojde, ze Bill neni retardovany pako… ale konec byl tak smutny. Snad Tom najde zpusob, jak se ke svemu Billovi dostat.
Moc dekuji za preklad!
Nevím, jestli je dobře, že jsem něco takového četla takhle večer. Mám strach, že se mi o tom bude zdát! Při Billově vyznání lásky jsem měla opět slzy v očích. Je mi tak neuvěřitelně moc líto, jak se chudinka trápí svou láskou! Strašně ráda bych mu pomohla, dostala jej z tama a dovedla jej až přímo do náručí Toma, ale bohužel to není v mých silách. 🙁 Strašně doufám, že mě teď nebude čekat velká spousta smutných dílů, protože si nejsem jistá, jak bych to zvládla. Rozhodně jsem čekala, že všechno nemůže být je růžové, věděla jsem, že je jednou chytí, ale i tak se s tím teď neumím pořádně poprat.
Trošku jsem se už i začínala bát toho, že se Billovi ta sebevražda povede. Ještě že to nakonec nemohl udělat. Díky bohu!! A ta sestřička je zlatíčko. Alespoň že někdo to tam má v hlavě v pořádku a chápe, jak moc je Tom pro Billa důležitý a proto vyšla Tomovi vstříc a i když mu nemohla povolit přímo návštěvu, tak šla alespoň vyřídit vzkaz. Když tam Tom tak stál a ptal se na Billa, bylo mi opravdu úzko.
Moc doufám, že se věci brzy k lepšímu obrátí a že bude moci být Bill zase s Tomem!
Strašně moc děkuji za překlad! ♥♥♥
Tohle je děsivě dojemné. Je mi Billa tak hrozně líto. Ti doktoři jsou úplně zaslepení. Jediné, co potřebuje, je někdo, kdo mu rozumí a má ho rád. A oni ho od jediného takového člověka odtáhnou pryč. Mnu si škodolibě ruce nad tím, jak to Bill hezky řekl té doktorce 😀
A pokud jde o Davida… radši no comment. Takovýho debila jsem už dlouho neviděla, ani naživo, ani v povídce.
Nemůžu se dočkat, až se dozvím, jak to bude pokračovat. Moc děkuju za překlad 🙂
Dnes mám extra dobrú náladu a tak som sa rozhodla ( konečne ) napísať komentiky k poviedkam, ktoré som čítala/čítam a ktoré stoja za to. A táto za to stojí. Bill je tu zlatý, mám na také nevinné typy slabosť, xi… A Tom je tak trochu grazlik, ktorý si zaslúži, aby ho niekto skrotil. Už mi len ostáva dúfať, že Billa úplne nezničí, ked zistí, že ho Tom zradil. Lebo mám vážneho tucha, že tá doktorka si to nenechá pre seba. Teším sa na každú ďalšiu časť a pamätám – aj ked nekomentujem, čítam! Lebo… Niet väčšej zavislacky, ako som ja! :-p