autor: Muckátko :o*
Set si pohazoval klíčema v ruce a čekal, dokud se všichni neshromáždí, aby prohlídka sídla mohla začít.
Veškeré dveře od západního křídla zůstávaly prozatím bezpečně zamknuty a okna zabedněná.
V čele jejich drobné výpravy kráčel právník Müller. V posledních třech prstech pravé ruky si přidržoval béžové složky a ukazováčkem ukazoval na věci, které stály za jejich pozornost.
Simone s Gordonem kráčeli střídavě po Alfredově boku, občas se o dva kroky opozdili, když se nadchli pro nějakou věc, kterou minuli.
Bill kráčel za nimi v zádech se Setem. Prohlížel si stěny chodeb, nahlížel do pokojů a na všechny předměty se díval spíše skepticky. Ze všeho čišelo stáří, nemodernost a nepraktičnost. Nechápal přehnaně velké pozlacené rámy u obrazů, vyřezávané židle, komody, nebo nohy u stolů, těžké závěsy s příšernými vzory nebo nepochopitelné podivné tvary sošek, které stály na nízkých skříních, nočních stolcích nebo regálech.
Setova pozornost se otáčela na plné obrátky. V prvním případě sledoval tři osoby vepředu. Dával pozor, kam se dívají, na co sahají, co berou do rukou. Když se na nějakou dobu ujistil, že je možné dát si od sledování oddych, zabodl pohled do zad toho… kluka, který neochotně pochodoval za rodiči a nepřátelsky sledoval vše kolem.
Po dvaceti minutách, které jim tak tak stačily na projití jednoho křídla, se znovu shromáždili v hale.
„Je to opravdu velké,“ rozhlédla se Simone.
„Ano a to samé rozmístění najdete i v západním křídle. Osobně jsem všechny pokoje neprocházel, ale podle plánu domu jsou polohy pokojů zrcadlově shodné. Bohužel je v západním křídle vypojena elektřina, tudíž už není možné vás tudy provést. Chtěl jsem vám ještě ukázat hrob vaší tety, který je umístěn v zadní části pozemku, ale jsem si jistý, že mě v tomhle může zastoupit pan Set,“ podíval se na muže stojícího stranou. Dostalo se mu krátkého přikývnutí.
„Vy máte na zahradě zakopanou mrtvolu?!“ vyvalil Bill oči a otřásl se.
„Bylo to její přání,“ odpověděl právník a podíval se na Trümperovy. „Zítra shromáždím dokumentaci, která bude potřeba vyřídit jako první, aby mohly úřady zahájit další činnost. Dám vám vědět, kdy vás budu moct přijmout ve své kanceláři. Jak dlouho můžete zůstat? Mám na mysli, jak dlouho se můžete zdržet s ohledem na vaše zaměstnání.“
„Manžel má velmi flexibilní pracovní dobu a já pracuji po většinu času z domova, ale samozřejmě čím dříve to půjde vyřídit, tím lépe. Déle jak 2 měsíce se zdržet nemůžeme vzhledem k synovým studijním povinnostem,“ vysvětila Simone.
„Budu se snažit vše uspíšit. Jsem si jistý, že rozhodnutí, která by trvala déle než dva měsíce, bude pak možné vyřídit přes elektronickou poštu. V zásadě vás tu potřebuji jen kvůli komunikaci se mnou, starostou a úřady ve Freiburgu. Vše ostatní už nejspíš proběhne klasickou úřední cestou bez potřeby vidět vás osobně.“
„Dobře. Zatím děkujeme a budeme čekat na váš telefonát,“ pousmála se Simone.
Do loučení jim vstoupila Birgit s Elenor, které byly připravené opustit dům. V rukách držely jen malé kabelky, jelikož sbalené kufry již stály u hlavních dveří. Birgit se tvářila chladně, nepřístupně a hrdě, zatímco Elenor se vedle ní krčila a z jejího obličeje byly k rozeznání pouze lítost a smutek.
„Připravila jsem večeři z posledních surovin, které jsem našla,“ oznámila jim a pohodila hlavou. Simone přikývla.
„Mockrát vám děkujeme za pomoc a vaši starost. Hodně štěstí a na shledanou,“ promluvila Simone k ženám, ale ruku jim nenabídla z předešlé zkušenosti, kdy jí dotyk nebyl opětován.
„Vezmu vás do vesnice. Pan starosta vám poskytne dva pokoje na ubytovně pro dnešní noc a zítra vám ukáže vaše nová působiště,“ kývl Alfred hlavou a otevřel vchodové dveře. Ženy si se Setem vyměnily pohled, kterému rozuměli jen oni tři, a Billovi věnovaly ostrý pohled plný zášti.
„Příjemnou první noc,“ popřál jim právník a z domu odešel.
„Dobře, tak asi se nejdříve navečeříme, a pak dojdeme do auta pro věci,“ navrhla Simone, aby jim večeře nevystydla, pokud bylo něco vařeného. „Sete, najíte se s námi?“ nabídla muži vlídně. Set se napřímil a zkřivil ústa.
„Dříve jak v sedm hodin nevečeřím!“ pronesl uštěpačně a v mžiku z haly zmizel. Bill zúžil oči.
„Tohohle nám byl čert dlužnej!“ odfrkl si.
„Pojďme na tu večeři,“ vydechla Simone a společně zamířili do velké kuchyně. Všichni v domě byli zvyklí jíst v jídelně, ale Trümperovi se usadili ke stolu v kuchyni a začali jíst.
„Mami, vážně tu musíme zůstat?“ zeptal se Bill.
„Máš snad jiný nápad, kam na noc složit hlavu?“
„Ne, ale řekl bych, že všude to bude bezpečnější než tady. Když pominu fakt, že je to tady hrůzostrašný samo o sobě, větší strach mám z toho Seta. Jak s vámi mluví, jak se chová a jak se předtím dívali na mě? Co to mělo jako znamenat? Co když nás v noci zabije a zakope na zahradě stejně jako tu tvoji tetu?“ zašeptal Bill bojácně.
„To přeháníš, Bille,“ zamračila se Simone.
„V jednom má ale Bill pravdu,“ vložil se do jejich rozhovoru Gordon. „Chová se namyšleně, jako by měl větší právo tu rozhodovat, protože tu strávil většinu svého života, zatímco my jsme tu první den. Měli bychom se k němu včas přestat chovat tak milostivě a určit mu nějaké hranice. Tvůj dům, tvoje pravidla,“ rozhodl Gordon.
„Tím spíš si můžeme být jistí, že dojde na Billova slova,“ špitla Simone.
„Takže se taky bojíš!“ obvinil Bill mámu.
„Nebojím, ale ani neříkám, že se kolem něj cítím bezpečně. Zvlášť když se tu pohybuje s takovou samozřejmostí a zná každý kout,“ vložila si Simone do úst další sousto.
„Je prostě divnej. Něco tady smrdí. Všimli jste se, jak protestoval, když jsme začali mluvit o tom západním křídle? Nebo jak nás celou dobu sledoval, co děláme? Co když tu něco schovávají? Třeba poklad nebo tak,“ zamyslel se Bill.
„Pak bys měl ten poklad co nejdřív najít, Bille, ať ten dům neprodáme i s ním,“ zasmála se Simone na adresu svého syna.
Po večeři Simone umyla s Billem nádobí, a pak se odebrali ven vytahat tašky z auta. Zrovna zamykali dveře na dva západy, už neplánujíc vycházet před dům, když si všimli Seta, jak je špehuje zpoza rohu. Gordon pustil tašky a narovnal se.
„Nějaký problém?“ zeptal se Gordon pevným hlasem. Set se přestal skrývat za rohem a vyšel ze své skrýše.
„Odcházím na večeři,“ řekl a udělal první krok.
„Ještě není sedm hodin,“ upozornil jej Bill rýpavě. Set sebou škubl, obrátil tvář k Billovi, a když si vyměnili stejně nenávistné pohledy, Set se otočil a svižným krokem zamířil do kuchyně.
„Jedna nula pro nás,“ uchechtl se Bill a s Gordonem si plácl.
„Dejte si pozor, vy dva,“ napomenula je Simone. „Bille, co kdyby sis šel vybrat nějaký pokoj, hm?“
„Cože? Ani omylem! Hodlám si ustlat tady u dveří, abych mohl zdrhnout co nejrychleji, když bude potřeba,“ vysvětlil.
„Tak to hodně štěstí, protože když se sem vloupá nějaký zloděj, budeš první na ráně. U nás mu to bude trvat, než nás v domě najde. Jestli vůbec,“ mrkla na něj Simone.
„Můžu spát v autě?“
„Ne.“
Bill si povzdychl, popadl ručky kufrů a táhl je chodbou do útrob domu. Když viděl, že hned první pokoj zabrala Simone a zabydlovala jejich přechodnou ložnici, zamířil chodbou dál. Pamatoval si, že jeden pokoj vypadal celkem normálně, a dokonce i poměrně útulně. Šťouchl do dveří, aby se pootevřely a pravou nohou je otevřel dokořán. Vjel s kufry dovnitř a nechal je stát u nízké skříně po levé straně. Vpravo ode dveří se nacházel věšák na kabáty a kousek od něj kulatý stůl se dvěma polstrovanými křesly. Na pravé zdi byla úzká prosklená knihovnička o mnoho menší než ta, kterou viděli při prohlídce domu. V rohu pak stál pracovní stůl s židlí.
Přímo naproti vchodu se ve zdi nacházelo obrovské okno, které za denního světla prosvětlovalo jistě každý kout pokoje. Vlevo byla ke zdi přisunutá velká prostorná postel, z obou stran chráněná vysokými skříněmi pravděpodobně na oblečení.
Po Billově levici v rohu byly dveře a na krátké zdi vedle východu z pokoje už zmiňovaná nízká komoda.
Billovi to nedalo a hned se vydal prozkoumat, k čemu má ze svého pokoje ještě přístup. Malinko zklamaný, že se nejedná o žádnou tajnou místnost, se rozhlížel po koupelně, která byla připojená k jeho pokoji. Zhasnul světla a vrátil se do pokoje, když se šíleně lekl při pohledu na protilehlou zeď.
„Kruci! Z tohohle mám infarkt za světla, co teprve v noci! Fuj,“ oddychl si a vykoukl na chodbu. „Gordone?“ zavolal dost hlasitě, aby jej nevlastní táta zaregistroval.
„Co je, Bille? Strašidla pod postelí?“ zažertoval.
„To doufám ne, ale potřebuju s něčím pomoct.“ Zněl naléhavě, takže Gordon vyšel z ložnice a zamířil za hlasem.
„Co to bude?“ zeptal se.
„Potřebuju támhletu příšeru dostat z pokoje pryč,“ ukázal na sochu nějakého muže z bílé sádry, která stála vedle knihovničky. Socha měla skloněnou hlavu k rameni, vyrýsované břišní svaly, ale chyběly jí obě paže a celá dolní polovina těla. Pas stál na hnědém dřevěném podstavci. Nejspíš se jednalo o nějaký vzor krásy antického muže, o který ale Bill ve svém pokoji rozhodně nestál. Za prvé jej odrazovaly ty kudrnaté krátké vlasy a pak také ten prázdný pohled směřující k zemi.
„Je to ale celkem pohledná příšera nemyslíš?“ narážel na Billovu sexualitu, ale v nijak špatném slova smyslu.
„Pohledná nepohledná, jsem si jistej, že kdybych se v noci probudil, měl bych infarkt. Z postele to po tmě bude vypadat, jako by tam někdo stál a pozoroval mě,“ otřepal se nad tou představou.
„Tak přes to něco přehoď,“ poradil mu Gordon.
„A co jako? Třeba prostěradlo ne? Aby to vypadalo jako duch. Někdy máš vážně skvělý nápady!“ zafrflal Bill a chopil se podstavce. „Šoupnem to jen do vedlejšího pokoje.“
„Co to nechat na chodbě?“ navrhl Gordon.
„Jo! A v noci dostanu žízeň a budu muset kolem toho projít. Děkuji, nechci.“
„Ty se vážně naotravuješ,“ zatáhl Gordon a za Billovy pomoci sochu odtáhli od zdi doprostřed pokoje.
„No, měl jsi dost času od nás utéct, tak si teď nestěžuj,“ vyplázl Bill jazyk a zabral.
„Hele,“ zafuněl Gordon. „Jsem sice tvůj nevlastní táta, ale stále to má ve svém názvu slovo táta, takže nebuď drzý a projev trochu úcty a hlavně vděčnosti, že se tu kvůli tobě tahám po tak šílené cestě s tímhle krámem,“ zachrčel Gordon.
„Uch! Budu ti vděčný, když si pospíšíš,“ zakňučel Bill a oddychl si, když sochu dotlačili na chodbu, kde se jim s ní pohybovalo daleko snadněji. S vypětím sil ji šoupli do druhého pokoje tak, aby nezavazela v průchodu, ale rozhodně jí nehledali nějaké lepší místo.
„Pánbůh ti to tisíckrát zaplať,“ zachechtal se Bill.
„To si toho teda koupím,“ zavrčel Gordon a minul Billův pokoj.
„Dobrou noc,“ zamával Gordonovi a zavřel se v pokoji.
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Tenhleten Bill je něuvěřitelně skvělé kvítko! 😀 Strašně moc se musím smát jeho řečem, myšlenkám i činům! 😀 Mám pocit, že díky Billovi se budu bavit po celou dobu povídky! 🙂 Krásně odlehčuje celou situaci a díky němu mi to všechno okolo nepřijde tak moc podivné a strašidelné. Jeho povaha se mi opravdu moc líbí a hlavně jde vidět, že díky němu se ani doma nikdy nenudí! 😀
Upřímně, já být Billem, tak si jdu tu první noc lehnout na zem k rodičům do pokoje, ať o tom myslí kdo chce, co chce. Jsem dost nesvá, když mám spát někde, kde to neznám, ne tak spát ještě v tomhle strašidelném domě, kde se na mě všichni divně koukají a Set je divný. Ta příšerná socha v Billově pokoji mě pobavila, ale vlastně se ani trochu nedivím, že se jí chtěl Bill zbavit.
Začínám uvažovat o tom, zda se tuhle první noc něco nestane a zda ten ukrytý člověk (pokud to tedy člověk je), něco neprovede. Jestli si třeba nebude chtít jít na tajňačku pořádně prohlédnout nové obyvatele. A nebo bude Bill po pár dnech tak znuděný a zvědavý, že začne prohledávat západní křídlo a něco tam najde? Objeví vůbec někdy toho nepředstaveného člena?
Ano, stále mám spousty otázek a tím se ještě více těším na další nové a nové díly!!!! Moc děkuji za díl tenhle!!!! 🙂
Ten Set mi začíná pořádně lézt na nervy. Navíc, jak tak okatě se vyhýbá tomu západnímu křídlu. Mě by to tím více nutilo to tam jít prozkoumat.Hlavně proto, abych tomu Setovi dokázala, kdo je v tom domě pánem! Doufám, že Bill se brzo vydá na průzkum!
Jinak s tou sochou to bylo vtipné 😀
Tahle povídka je prostě úžasná a já se čím dál více nemůžu dočkat dalších dílů!
Gordon bol skvelý s tým frflaním a narážkami na krásu tej sochy:) Na Billovom mieste by som toho sluhu šla sledovať, lebo sa správa naozaj podozrivo. Už sa nemôžem dočkať toho kde a prečo skrývajú Toma a čo s tým má Billova vizáž… lebo pre niečo na neho tí sluhovia zazerajú:)
ďakujem za kapitolu:)
Set se mi taky nelíbí, jako ostatně ani Birgit. Jsem strašně zvědavá, co – spíš teda koho – to v tom západním křídle schovávají. A ještě za tmy, protože tam nejde elektrika. Snad Tom nebude vlkodlak nebo upír nebo něco podobně šílenýho 😀 ale fakt se nemůžu dočkat, až tak-trochu-strašpytel Bill půjde prozkoumávat zákoutí domu. Třeba ten poklad najde 😀
Gordon je taky úžasná postava, baví mě a spolu s Billem tvoří dokonalou komediální dvojici.
Moc děkuji za díl, vážně se těším na další! 🙂
Bill je poriadne číslo. Tie jeho neustále pripomienky a rôzne nápady – s ním sa teda počas príbehu rozhodne nudiť nebudeme 😀
To s tou sochou bola parádna scéna a Gordon je tiež perfektný. Strašne sa mi páčilo, ako Billovi pohotovo a vtipne odpovedal 🙂
A ten Set – tak ten sa správa vážne divne. Gordon s Billom mu to dnes pekne natreli s tou večerou :D, ale inak som fakt zvedavá, o čo mu ide. Prečo Billa tak neznáša a čo je v tom západnom krídle! Dúfam, že sa Bill čoskoro vydá na prieskum 😀
Ďakujem za kapitolu.
Teda Bill je pěkné kvítko jsem zvědava co bude dál.
Čím dál víc mi povídka motá hlavu, ale strašně příjemně.. 😀 Moc mě překvapila ta reakce na Billa, jako kdyby Set, Birgit a Eleanor nikdy neviděli kluka.. 😀 A jsem hrozně zvědavá, kdy se objeví Tom a jakou bude mít roli, celé je to všechno strašně tajemné.. 🙂 Díky za krásný díl a těším se na další.. 🙂
Bill je zkrátka číslo 😀 I když se mu nedivím, že chce najednou utéct, to služebnictvo nahánělo hrůzu. Proč si ho proboha prohlíželi???
Bojím se spekulovat – hlavně by to stejně všechno bylo blbě, protože kdoví, co autorka zamýšlí 🙂 Takže to nechám na ní a napíšu jen, že se mi povídka moc líbí a že se těším na každý další díl.