autor: HollyWoodFix
Den 9.
Bylo něco po poledni, když se Bill s Tomem probudili. Oba měli docela problém usnout po dojemné konverzaci a přiznání, které měli minulou noc. Dohodli se, že budou ve všem stále pokračovat, ale teď začnou i házet nápovědy svým matkám. Po tom všem to budou muset zjistit dříve nebo později, ale došlo jim, že bude lepší, když budou stále pokračovat, aby to ostatním neulehčovali a ne, že to na ně jen vybalí. A co se týká Gordona, Tom ujistil Billa, že je si jistý, že ho Gordon bude podporovat, až přijde ten správný čas, a to, co Bill slyšel, byla jen banda ožralců. Tahle myšlenka Billa trochu uklidnila, ale stále byl skeptický a nechtěl si dělat falešné naděje.
Bill s Tomem došli dolů na pozdní snídani nebo brzký oběd, kde viděli Gordona, Simone, Natálii a Jorga u stolu. Bill se podivoval, kde jeho matka bere energii na uvaření tolika jídla. Bill oskenoval stůl, viděl hodně věcí, které má rád, ale nic, co by ho nadchlo.
„Je něco špatně, Bille?“ zeptala se Simone, když viděla zklamaný výraz na tváři svého syna.
„Máme nějakou čokoládovou polevu?“ zeptal se Bill najednou, protože dostal úžasný nápad.
„Ano, v poličce nad ledničkou,“ odpověděla Simone. Sledovala zvědavě svého syna, který sáhl po čokoládové polevě, sedl si a do misky si dal velkou porci vajíček. Chystala se ho zeptat, co byla pointa té čokoládové polevy, když se strachem v očích sledovala společně se všemi v pokoji, jak si Bill polil tou polevou vajíčka. Dal si do pusy velké sousto, skoro zasténal potěšením a pokračoval v jídle. Po pár dalších soustech se podíval na ostatních šokované tváře.
„Co?“ Zeptal se a pusu měl celou od čokolády.
„Vůbec nic.“ Řekl Tom a rozhodl se změnit téma. Sakra, to byla jedna velká nápověda. Tom se chtěl smát otcovu pohledu. Jeho otec měl stále to největší podezření, ale s Billovým otevřeným chováním to byla jen otázka času, kdy na to ostatní přijdou také.
Dneska se Bill, Simone a Natálie rozhodli jít na slevové nákupy. První den slev už byl pryč, takže hodně věcí bylo probraných, ale stále ještě nějaké super slevy zbyly, takže to stálo za to.
Tom měl v plánu jít také, ale byl ukecán Jorgem a Gordonem, aby s nimi sledoval sportovní utkání. Na poprvé se snažil odmítnout, snažil se Billa chránit a nechat ho ze svého dohledu jen tehdy, když byl jeden z nich v koupelně, ale Bill si stál za svým a věděl, že to bude v pohodě, takže Tom nakonec souhlasil.
Nakupovali už několik hodin, když si najednou Bill všiml obchodu pro miminka. Zajímalo ho to a chtěl se jít podívat dovnitř, ale nechtěl být moc nápadný.
„Můžeme tam jít?“ Zeptal se a ukazoval na obchod.
„Proč?“ Zeptala se Simone, která se zvědavě podívala na svého syna.
„Protože jsem zjistil, že moje kamarádka… Stefanie je těhotná a má baby shower (párty pro ještě nenarozené miminko) takže…“ Bill se snažil to uhrát a doufal, že tohle vysvětlení je dostatečné.
„Dobře.“ Obě ženy souhlasily a následovaly Billa do obchodu.
Chvíli se rozhlíželi, byl to opravdu obrovský obchod. Simone a Natálie nemohly uvěřit všem novým věcem a zařízením, které se změnily od té doby, co měly své syny.
„Panebože, podívejte se na tyhle.“ Natálie vypískla, když v ruce držela pár botiček Uggs.
„Tyhle jsou tak roztomilé.“ Bill si nemohl pomoct, vzal si jeden pár a začal se nad nimi rozplývat. Věděl, že je příliš brzy, aby s něčím takovým začal, ale bylo těžké nebýt vším pohlcen, když měl okolo sebe tolik body, oblečení a hraček.
„Ty a Tom si musíte jednoho dne adoptovat miminko.“ Řekla Simone, snažila se vtipkovat, ale myslela to vážně. Doufala, že adopce platila pro jeho syna do budoucna.
„Kdo říká, že musíme adoptovat… viděla jsi ty zprávy.“ Bill si chtěl dát facku, když to vyslovil. Chtěl vzít věci pomalu a tyhle dvě ženy do toho pomalu dostat. Navíc si nebyl jistý, jestli je připravený čelit realitě. Jakmile se to jejich rodiče dozvědí, celá situace bude reálnější a už nebude cesty zpět. „Samozřejmě si z vás dělám jen srandu,“ zasmál se Bill nervózně. „Půjdu je koupit pro miminko Stacey.“ Řekl a ukázal na ty mini Uggs boty. Nedal ani jedné šanci nic říct a odcházel.
Simone a Natálie se za ním jen nechápavě dívaly, několik myšlenek běhalo jejich hlavami.
„Nemyslíš, že…?“ Zeptala se Simone, nevěděla, jak se cítí ohledně celé situace.
„Ne, nebo aspoň si to nemyslím. I když se jeho kamarádka Stefanie změnila na Stacey.“ Obě ženy si vyměnily pohledy a snažily se vypadat normálně, když se Bill vrátil.
„Takže… nezajdeme si teď na oběd?“ Zeptal se Bill a předstíral, že nic předtím neřekl. Jen přikývly na souhlas, protože neměly odvahu mluvit. „Skvělé, umírám hlady.“
„Jak se cítíte?“ Zeptal se Tom a sedl si vedle Billa. Dneska byl jeden z těch klidnějších dnů plný relaxu. Ani jeden neměl čas relaxovat od té doby, co svátky začaly.
„My,“ Bill se usmál, když to vyslovil, „se máme dobře.“ Tom si položil ruku na Billovo břicho a jemně s ní kroužil. Bill vyšiloval celý týden, když to zjistil, a bál se, že Tom bude vyšilovat stejně, až na to přijde, ale byl šťastný, že ho Tom podporuje a už se na něj těší. A čím vystrašenější byl Bill, tím víc se na to každým dnem těšil. Nemohl si pomoct, ale usmál se, když věděl, že skrývá pár těch malých Uggs botiček ve skříni.
„Kdy ucítíme, že se hýbe?“ Zeptal se Tom, a tím Billa vrátil zpátky na zem.
„Ještě ne si myslím.“
„Víš, jak daleko jsi?“
„No, ten doktor řekl, když jsem tam byl, že dva a půl měsíce, takže hádám, že teď to budou tak tři.“ Bill si v hlavě udělal poznámku, že se musí objednat, jakmile dojedou domů.
„Omlouvám se, že jsem tam pro tebe nebyl, když jsi to zjistil.“ Tomův hlas byl plný smutku a zklamání, což donutilo Billa cítit se provinile.
„Neomlouvej se, Tome. Já jsem ten, kdo to držel jako tajemství, protože jsem se bál, a omlouvám se, že jsem ti to neřekl dřív.“ Billovi se začaly tvořit slzy, proklínal, že nedokáže ovládat své vlastní emoce.
„To je v pohodě, nechtěl jsem tě naštvat.“ Tom ho držel u sebe, aby ho uklidnil. Rukou začal dělat pravidelné kruhy na jeho bříšku.
„To je tak dobré,“ vydechl Bill a opřel si hlavu o Tomovo rameno.
Ani jeden z mužů si nevšiml Gordona, který stál ve dveřích a sledoval je.
„Kde je otec?“ zeptal se Bill, když sešel do sklepa a viděl svou matku, jak prohledává staré krabice.
„Nejsem si jistá. Moc toho ráno neřekl, jen to, že jde ven… a tady to je.“ Řekla Simone a vytáhla krabici s Billovými věcmi z dětství.
„Proč jsi to hledala?“ Zeptal se Bill a v hlase se mu objevil strach.
„Trošku jsem si chtěla zavzpomínat,“ pokrčila Simone rameny a sledovala reakci svého syna. Vypadal, že ho to nezajímá, ale věděla, že ho to zajímá. Začali vytahovat staré oblečení, hračky, foto alba a deku.
„Podívej se na to,“ Bill držel malou pletenou deku, byla to ta nejvíc roztomilá věc, kterou kdy viděl.
„Tvoje babička Mimi to pletla.“ Simone se usmála, pamatovala si, když přinesla Billa domů zabaleného v téhle dece. Bill měl pár vzpomínek na sovu babičku Mimi, ale umřela, když byl Bill mladý, ale každá vzpomínka, kterou na ni měl, byla šťastná.
„Můžu si to vzít?“ Zeptal se Bill a emoce se začaly vnucovat do jeho hlasu. Předtím, než si to uvědomil, se mu oči zalily slzami a stékaly mu po tvářích.
„Oh, Bille, samozřejmě, že to můžeš mít.“ Simone omotala ruce kolem svého syna, a i když byl Bill o hlavu vyšší než ona, v jejím náručí se cítil malý. „Takže je to pravda?“
Bill přikývl, nedokázal najít ta správná slova. „Omlouvám se.“
„Nemusíš se za nic omlouvat. Není to tvoje chyba.“ Simone se snažila uklidnit roztřeseného chlapce.
Simone nebyla naštvaná, že je Bill těhotný, ale znepokojovala ji skutečnost, že jsou oba příliš mladí na to založit rodinu. Budou jim chybět ta léta svobody, která si mohli užít. Samozřejmě rozuměla tomu, že nemohli předvídat otěhotnění, když mužské těhotenství až doteď neexistovalo.
„Máma tě miluje, Bille a vždycky bude.“ Řekla Simone jemně a stále svého syna utěšovala. A myšlenka na to, co to vlastně znamená, ji donutila se usmívat. Bude babička.
Když Simone zjistila pravdu od Billa, donutila Toma, aby to řekl své matce, a teď všichni čtyři seděli v kavárně a probírali detaily. Chtěly vědět, kdy se to stalo, jak daleko je a všechny základní věci.
„Takže, měl jsi jiné chutě než čokoládová vajíčka?“ Zeptala se zvědavě Natálie.
„Ne, ani ne.“ Bill chvíli přemýšlel, než odpověděl.
„Vážně?“ Tom se zasmál. „Donutil jsi mě ti jít koupit včera ve tři ráno jahodový milkshake a čínské jídlo.“
„Co je na tom divného?“ Zeptal se Bill a našpulil rty, když se všichni začali smát.
„Nic, zlatíčko, vlastně nic,“ ujistila ho Simone. „Pamatuju si, že jsem tvého otce posílala několikrát ven, když jsem tě čekala.“
„Vidíš, Tome, je to totálně v pohodě.“
Tom zvedl ruce do vzduchu na znamení prohry. Bill nosil jeho dítě, takže pokud chtěl jíst divné věci a bude ho posílat v noci ven, tak ho to nezajímalo.
„A co střídání nálad?“ Zeptala se Simone.
„A znovu, myslím, že jsem úplně v pohodě.“ Tom si odfrkl a snažil se skrýt svůj smích za hrnek kávy. „Co?“
„No tak, Bille! Brečel jsi včera půl hodiny potom, co jsi zabil pavouka.“
„Bylo to živé stvoření, Tome! Ukončil jsem jeho život. Nejsem tak bezcitné monstrum jako ty.“ Bill vyprskl, zkřížil si ruce na hrudi a odešel na záchod.
„Ne, má pravdu, nemá žádné výkyvy nálad.“ Zavtipkoval Tom, když byl Bill z doslechu.
„Připrav se, Tome, už to bude jen horší, než se to zlepší,“ varovala ho Natálie.
„Už se nemůžu dočkat.“ Tom se usmál a myslel to vážně.
Dneska byl Silvestr a taky poslední celý den, kdy Tom a Bill plánovali zůstat v New Yorku. Jak moc si užívali pobyt s rodiči, už se těšili, až budou doma, usadí se a začnou plánovat budoucnost s miminkem.
„Kde je otec? Mám pocit, že jsem ho už pár dní neviděl.“ Zeptal se Bill své matky a jedl rajče, jako by to bylo jablko.
„Řekl, že musí dodělat nějaké věci. Měl toho v práci hodně. Ale slíbil, že se vrátí, aby s námi oslavil Nový rok.“
„Oh, okej.“ Bill se cítil, jako by ho otec z nějakého důvodu ignoroval. Neviděl toho muže už skoro dva dny, a když byli ve stejném domě, bylo to neobvyklé.
„Hej, Bille, proč si nejdeš trochu odpočinout? Vypadáš unaveně a chci, abys vydržel do půlnoci.“
„Dobře, mami,“ souhlasil Bill. Stále se nemohl zbavit pocitu, že se s jeho otcem něco děje.
Bylo několik hodin před půlnocí a všech šest dospělých sedělo v obýváku u Kaulitzů. Celý večer byl divný a napjatý a nikdo si nebyl jistý, co se děje.
Když Bill konečně viděl svého otce, Gordon okolo něj jen prošel a skoro se na něj ani nepodíval. A po zbytek večera to bylo jen a jen napjatější. Nic staršímu muži neřekl… a co věděl, tak jeho otec neměl o miminku ani ponětí, takže odstup byl pro Billa záhada, ale rozhodl se, že to zjistí.
Když se jeho otec rozhodl si vzít dole další pivo, Bill ho okamžitě následoval.
„Hej, tati.“ Řekl Bill a viděl, jak se otec napjal a pomalu se k němu otočil. Dlouze se na sebe dívali, než se Gordonovi na obličeji objevil úšklebek.
„Pivo, Bille?“ Zeptal se Gordon zničehonic a podával mu pivo.
„Ne, jsem v pohodě, díky,“ usmál se Bill, snažil se ukázat otci, že si váží jeho nabídky. Bylo to poprvé za celou noc, kdy se s ním jeho otec bavil, a rozhodně s ním něco bylo. Vypadal naštvaně a Bill neměl ani tušení proč.
„Je Silvestr a tvoje poslední noc tady… no tak, dej si pivo,“ dal Gordon pivo do ruky svému synovi.
„Opravdu se na to dnes v noci necítím, ale díky.“ Řekl Bill a pomalu pivo dával zpátky.
„Proč ne?“ Jeho otec skoro zakřičel, což donutilo Billa ustoupit o krok dozadu. Nikdy neviděl svého otce takhle, a kdyby měl být upřímný, docela se ho bál.
„Prostě nechci, tati…“
„Řekni mi, kurva, proč. Proč, do prdele?“
„Tati.“ Bill byl šokovaný. Jeho otec takhle nikdy nenadával.
„Chci, abys mi řekl proč.“ Vykřikl Gordon a znovu se otočil na svého syna. A v tuhle chvíli Bill věděl, že jeho otec o tom ví. Nevěděl jak, a byl si jistý, že mu to matka neřekla, ale nějak to zjistil. A jediná jistá věc byla, že nebyl vůbec šťastný. Billův největší strach se stával realitou.
„Protože…“
„Přibral jsi od té doby, cos tady byl naposledy na Díkůvzdání.“ Řekl jeho otec jednoduše a měřil si svého syna s výrazem odporu ve tváři.
„Nevšiml jsem si. Já…“ Ale byl přerušen předtím, než mohl říct cokoliv jiného.
„Jo a jíš jako prase od té doby, co jsi přijel,“ zasyčel Gordon a všiml si, že se oči jeho syna zalily slzami. „Budeš teď brečet? Cloumají s tebou hormony?“
„Tati p-prosím… chápej…“ Billovi se podařilo téměř zadusit, když se pokoušel zadržet slzy.
„Ne, Bille, nerozumím! Jsi můj syn… můj syn! Byl jsi dokonalý! Byl jsi atlet, měl jsi samé jedničky a všechno v životě ti šlo! Byl jsi všechno, o čem jsem já kdy snil od té doby, co ses narodil! A potom sis nechal narůst vlasy a začal jsi nosit zasraný makeup. Byl jsi mladý, chápu to. A potom jsi šel a změnil ses na gaye! A navrch k tomu ses rozhodl vzdát své budoucnosti a ignorovat všechny možnosti, které jsem ti dal, aby ses dostal na medicínu!“
Billem otřásla slova jeho otce, slzy mu stékaly z očí a celé jeho tělo se třáslo.
„Ale víš co, stále jsem tě miloval. Byl jsi můj syn! A i přes všechno zklamání jsem chtěl, abys byl šťastný, takže jsem dělal všechno, abych to ignoroval a předstíral, že tě podporuju. Protože si byl můj syn! Ale teď mi dokonce řekneš, že jsi jako jeden z těch divných lidí, co vidíme v televizi. Je to tak zasraně nepřirozené!“ křičel Gordon a jeho tvář byla celá červená.
Bill totálně ztratil slova. Měl pocit, jako by ho něco udeřilo nebo tak něco, byl v šoku. Nikdy nevěděl, jak se jeho otec cítí. Věděl, že chtěl vždycky dokonalého syna, ale myslel si, že ho otec miluje a podporuje i přesto všechno. A teď zjistil, že to byla lež; cítil se strnulý, jako by se jeho svět zatočil kolem dokola.
„Jorg zjistil, že jeho syn je taky teplouš, ale aspoň stále vypadá jako chlap! Aspoň není těhotný! A vypadá to, že si to nenechává strkat do prdele tak jako ty.“
Bill chtěl křičet, brečet a něco házet, jen aby ublížil svému otci. Ale i kdyby udělal cokoliv, aby mu ublížil, nikdy by mu neublížil tak jako on jemu.
„Víš co, tati, jdi do hajzlu. Celý život se snažím, abych tě uspokojil, abys byl na mě hrdý, ale nikdy to nebylo dost. Chtěl jsi víc a víc. Chtěl jsi, abych byl všechno, co tys nemohl! Není to důvod, proč chceš tak moc, abych šel na medicínu? Protože ty jsi to zkusil a posrals to?!“ Všechny emoce, co Bill cítil, se v něm začaly vařit. „Já jsem spokojený s tím, kdo jsem! A miluju, koho miluju, a pokud se ti to nelíbí, tak to je tvůj problém.“ Bill se otočil, aby mohl vypadnout a předtím, než odešel, se otočil. „A máš pravdu, nechávám si to strkat do prdele a miluju to.“
Bill vyběhl schody nahoru a došel do poloviny obýváku, aby se vydal ke dveřím. Ostrá bolest mu projela břichem. Nahnul se dopředu a popadl se za břicho, křičel bolestí. Jen matně viděl, jak se k němu Tom a jejich matky řítí, a poté pro něj zčernal celý svět.
Bylo něco málu půl roku potom, co měl Bill hádku se svým otcem, a od té doby s ním nepromluvil. Tu noc zažil extrémní bolest, kterou dostal po konfrontaci s otcem. Bylo to tak špatné, že málem odpadl, a byl převezen do nemocnice. Řekli mu, že je to normální mít takovou bolest při těhotenství, a taky stres, pod kterým byl, to jen zhoršil. Bohužel nevěděli moc o mužském těhotenství, doporučili mu, aby to vzal zlehka a hodně odpočíval a zbavil se všeho stresu ze svého života. Což hlavně znamenalo jeho otce.
Od toho velkého humbuku věci šly od špatného ještě k horšímu. Jorg, který byl zaskočený a trochu nesvůj celou tou věcí, i přesto všechno Toma a Billa podporoval a přestal mluvit s druhým mužem, když zjistil, jak se cítí.
Hodně napětí bylo mezi Simone a Gordonem, byla tam i doba, kdy uvažovali o rozvodu. Simone milovala svého syna víc než cokoliv a nehodlala zůstat s někým, kdo necítí to samé. Prosil ji, aby mu dala druhou šanci, a ona mu řekla, že o tom bude uvažovat, jen jestli navštíví terapeuta, a opravdu se bude snažit napravit to, jaký má vztah se svým synem. A potom o tom můžou mluvit.
Bill se snažit předstírat, že ho to moc neotravuje, a že je mu lépe bez otce ve svém životě aspoň prozatím. Jeho otec se cítil, jak se cítil, a řekl věci, které v Billovi zanechaly velkou prázdnotu, a nebyl si jistý, jestli někdy odejde.
I přesto, že ztratil svého otce, Bill se tak necítil. Byl obklopen lidmi, kteří ho milovali. Jeho matka, Natálie, Jorg a nejvíc důležitý Tom. Mít je ve svém životě, podporovat ho, jak to dělali těch posledních šest měsíců, znamenalo pro něj celý svět.
A když se podíval na malou holčičku ve svém náručí, začaly mu stékat slzy. Bylo to nejkrásnější stvoření, které kdy viděl, a nevěděl, jak je možné něco tak moc milovat. Začal ji milovat víc a víc ještě když byl těhotný, a když ji poprvé uviděl, láska, kterou cítil, nemohla popsat to, co cítí teď. Díval se na její růžovou tvářičku, cítil, že není na světě nic, co by mu mohlo znovu ublížit. Ne teď, když má malého anděla, který ho bude chránit.
„Moji rodiče a tvoje mamka už jsou na cestě sem.“ Řekl Tom opatrně a vešel do nemocničního pokoje. Jeho srdce poskočilo radostí, jakmile uviděl svého krásného přítele, jak drží jejich novorozenou dceru. Nedokázal si představit, že někdo může milovat dva lidi tak, jako on milovat ty dva před sebou. Před rokem si nedokázal představit, že jeho život bude tady, ale teď když tady byl, nechtěl být nikde jinde na světě.
„Okej.“ Bill popotáhl a jeho oči ani na chvilku neopustily miminko. „Tommy?“
„Ano, Bille?“ odpověděl Tom a sedl si vedle Billa, ruku si položil kolem jeho pasu a přidal se k němu, aby se díval na svou dceru.
„Opravdu nám ty vtípky nějak nejdou.“
Tom se zasmál. „Jo, vypadá to, že ten vtip je stále na nás, co?“
„Hm, ale nějak mi to nevadí.“ Bill se odklonil a podíval se na svého přítele, kterého jemně políbil.
„Víš, přemýšlel jsem…“ Začal Tom, když se od sebe odtrhli. „Víš, co by byl opravdu dobrý vtip?“
„Co?“ Bill se zasmál, nevěděl, jestli je Tom vážný, nebo ne.
„No, svatba stejného pohlaví je v tomhle státě legální a já jsem uvažoval, že by byl skvělý vtip říct, že se budeme brát.“
Bill znovu odtrhl pohled od jejich dcery a podíval se na Toma. Zahleděl se mu do očí a usmál se. „No, pokud to skončí jako ty dva poslední vtipy, myslím, že je to skvělý nápad.“
KONEC
autor: HollyWoodFix
překlad: Danny
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 32
Skoncilo to naozaj krasne. Aj napriek neprajnemu otcovi 🙂
Dobře to skončilo moc pěkně napsaná povídka.
Skvelé. Bill a Tom majú rodinu, po ktorej túžili a neverili, že by ju niekedy mohli mať. A mamičky sa stali babičkami. Všetko teda skončilo dobre. Až na Gordona. Ale ten snáď diez raz dostane rozum. A ak nie… Aj tak jedno. Kto ho potrebuje? Ďakujem za preklad.
Tuhle celou povídku jsem přečetla opravdu jedním dechem. Je naprosto dokonalá. Plná emocí, plná vášně, touhy i něžnosti. Miluju v povídkách i filmech scény, kdy na svět přijde nový život. Ten člověk, který ten život na svět přivedl, je u mě hrdina. Proto miluju povídky s prvkem mužského těhotenství. Protože tam se takovými hrdiny stávají moji nejoblíbenější chlapci. <3 Ve své hlavě si ještě domýšlím takový dodatek, kde Gordon konečně pochopí a rozbije kolem svého srdce ten kamenný obal. Budu si myslet, že to se skutečně pak stalo, jen už nám o tom povídka nevypráví. Mám ráda šťastné konce. Děkuju za tuhle dokonalou a něžnou povídku. <3