autor: Sapere Aude
Nadešel čas
Ticho mezi nimi bylo nepříjemné, ale Toma to vůbec nezajímalo. Ignoroval Gordonův pronikavý pohled i pokusy Simone navázat konverzaci, a nechal své oči toulat se davem. Když konečně spatřil černovlasého chlapce, kterého hledal, žaludek se mu vzrušeně zachvěl, vzrušení však vystřídal neklid hned, když si všiml svého bratra, který s Billem živě diskutoval.
„Zdá se, že se baví,“ zaslechl po svém boku hlas své matky.
Tom se na ni podíval a všiml si jejího úsměvu, zatímco Gordon vysílal Billovým směrem vražedné pohledy. Opět se podíval na Billa a v duchu nesouhlasil se svou matkou. Nezdálo se, že by se Bill bavil, vypadal napjatě.
„Neměl by s Davidem flirtovat; je to ženatý muž, proboha.“
Tom se zašklebil a obrátil se na svého nevlastního otce. „Neflirtuje,“ řekl mu přísně a očima se opět vrátil k Billovi. „Jen si… povídají,“ zamumlal, sledujíc Davida, který se právě smál něčemu, co Billovi řekl. Naopak Bill působil, že se cítí nesvůj, možná dokonce nepříjemně. David byl až příliš blízko na to, aby se Bill mohl cítit příjemně, a Tom to věděl.
Dredáč vstal, ale dotek jeho matky na rameni jej zastavil od odchodu. „Jdu za Bi-Peterem, zjevně se v přítomnosti Davida necítí dobře,“ vysvětlil otráveně.
Simone zavrtěla hlavou. „Myslím, že je dost starý na to, aby se o sebe postaral, Tome, nech ho, ať trošku zapadne mezi ostatní, nezdá se, že by to někdy dělal,“ ztišila hlas, pravděpodobně kvůli Gordonovi.
„Co tím myslíš?“ Tom svraštil obočí a znovu se posadil.
„Nejsem slepá, Tome, podívej se na něj,“ řekla tiše, ukazujíc na Billa, který sebou trhl, když ho David poplácal po rameni. „Je jako dítě, které ještě nikdy neopustilo svůj domov, způsob, jakým se chová a mluví… kdes ho potkal, Tome?“
Tom na ni zíral, jeho oči nervózně těkaly směrem ke Gordonovi. Naštěstí se zdálo, že je Gordon až příliš zahloubaný do rozhovoru s obchodním partnerem. „Už jsem ti řekl, potkali jsme se na-„
„Ty vůbec nemáš rád tenis, Tome. Řekni mi pravdu,“ přerušila ho tiše.
Tom polkl, jeho oči se opět vrátily k Billovi. Sledoval, jak Bill rozpačitě přikyvuje něčemu, co mu David právě říkal. Viděl, jak si pohrával s lemem bílé košile, viděl, jak pravidelně tiskl a narovnával prsty na nohách v jakémsi nervózním rytmu, viděl, jak se Bill dívá do davu vždy, když se David nedíval. Pravděpodobně hledal Toma a Tom se cítil opravdu provinile za to, že tam nemohl jít a vzít jej pryč, zpět do jeho domu, kde by si mohli vlézt pod deku a ukrýt se před zbytkem světa, pokud možno navždy.
„Tome,“ matka ho vytáhla ze zamyšlení.
Tom otočil hlavu, aby se na ni mohl podívat, vystrčil jazyk, aby si olíznul suché rty. „Nechci o tom mluvit,“ řekl jí tiše.
Simone si tiše povzdechla a přikývla. Pohledem na chvíli utkvěla na svém manželovi. „Jaké je jeho pravé jméno?“ zeptala se poté, co se ujistila, že je Gordon neposlouchá.
„Bill,“ odpověděl Tom bez váhání.
Simone se usmála a jemně zavrtěla hlavou. „Co s tebou udělám?“ Věděla, že je dospělý a že se o sebe postará, ale také věděla, že měl David mnohem větší podporu od svých rodičů než Tom, zjevně proto, že Tom nesnesl jakoukoli pomoc. A ona si nemohla pomoct, ale měla o svého zmateného syna strach, zejména proto, že věděla, že každý čas od času potřebuje mít někoho po svém boku, i když jenom jako morální podporu, a byla si jistá, že právě to Tomovi chybělo. Nebyl sám, věděl, že tam bude jeho matka vždy pro něj, alespoň doufala, že to ví, ale přesto se cítil osaměle, tím si byla jistá.
Její dredatý syn jen pokrčil rameny nad její řečnickou otázkou, očima zabodnutý do Billa.
„Nejsi v maléru, že ne?“ nemohla si pomoct, musela se zeptat.
Tom polkl a zavrtěl hlavou. „Ne,“ snažil se, aby to vyznělo přesvědčivě, ale Simone zachytila v jeho hlase jisté zaváhání.
„Tome?“ položila dlaň na jeho rameno.
„Hm?“ Tom pohnul hlavou směrem k ní, ale jeho oči zůstaly na Billovi. David se dostával až příliš blízko, zřejmě byl opilý a Bill byl viditelně napjatý. Tom se zamračil.
„Tome,“ zopakovala Simone.
„Co?“ vyštěkl a otočil se k ní.
Simone sledovala podrážděný výraz svého syna předtím, než se zeptala. „Ty a Bill, jste jen… jste jen přátelé? Nebo-„
„Co?“ vydechl Tom, čímž ji přerušil.
„Ne, já jen, řekl bys mi, kdyby tam bylo něco víc, že ano?“ zeptala se opatrně.
Tom nevěřícně zamrkal, jeho oči se každou chvíli vracely k Billovi. Povzdechl si a otevřel ústa, připraven odpovědět, když se okolím roznesl pronikavý výkřik.
*
Snažil se, snažil se to vydržet, jak nejvíc mohl, zkoušel to a ignoroval nepříjemnou blízkost a občasné doteky, ale zašlo to až příliš daleko. Když ho David požádal o tanec a omotal ruce kolem Billova pasu dřív, než mohl chlapec odpovědět, už nebyl schopen vydržet to ani o vteřinu déle, udělal to, co byl zvyklý dělat v podobných situacích, křičel.
„Pardon, nechtěl jsem ti šlápnout na nohu,“ zamumlal David neohrabaně, příliš opilý na to, aby si uvědomil vážnost situace.
Panika v Billově červenajícím se obličeji byla stejná jako v hlase, až dokud nevydal téměř nesnesitelný výkřik. Chtěl se odtamtud dostat, pryč od Davida, pryč ode všeho, dokonce i od Toma.
*
Tom prudce vstal, jeho židle se přitom převrátila a hlasitě přistála na podlaze a pospíchal za Billem, který bojoval s Davidovým objetím. Zdálo se, že ten křik nikdy neskončí, zvonil v uších všech hostů a nepřestal dokonce ani tehdy, když se do scény zapletl Tom.
„Co to sakra?!“ zařval na svého bratra a silně si Billa přitáhl ke své hrudi.
David bezmocně zvedl ruce do vzduchu a nemotorně ustoupil. „Chtěl jsem jen tančit! Tak se na mě zatraceně nedívej takovým způsobem, nic jsem neudělal!“
Rachel se objevila po jeho boku, ovinula paži kolem svého manžela, sledujíc Billa se zmatkem i obavami.
Něco řekla a Tom si nebyl jistý, jestli to patřilo jemu, ale nezajímalo ho to, vůbec ji neposlouchal. Veškerá jeho pozornost se soustřeďovala na Billa, který se snažil dostat z jeho objetí a opakovaně ho bil do hrudi. Výkřiky pomalu ustávaly, ale Bill dýchal hlasitě, těžce a bil Toma pěstmi do hrudníku tak silně, jak jen to šlo.
„Ššš, to jsem já,“ zamumlal. „Hej, hej, Bille, přestaň, to jsem já, Tom.“ Odmítal ho pustit bez ohledu na to, jak důrazně se ho snažil Bill odstrčit, držel ho pevně. „Už je to v pořádku, Bille, všechno je v pořádku,“ opakoval tiše, přijímajíc každý Billův slabý úder do své hrudi.
„Ne!“ vykřikl Bill chraplavě, snažíc se vykroutit z Tomova sevření. „Nech mě,“ řekl slabě. Nemohl nalézt útěchu, kterou se mu snažil Tom poskytnout, nedokázal cítit důvěrnost Tomova objetí.
Tom cítil, jak v jeho náručí postupně slábne, jeho údery se staly jemnějšími, výkřiky se proměnily v kňučení. „Jdi pryč,“ vydechl Bill zoufale a Tom se chystal poslechnout, místo toho ale pevněji omotal ruce kolem Billa, jakmile ucítil, že tělo v jeho náručí ochablo.
„Kurva!“ zaklel a bezmocně se rozhlédl kolem sebe, konečně si všiml davu, který se kolem nich vytvořil. Chtěl na všechny křičet, poslat je do prdele, a tím získat prostor k řešení jejich problému, ale neměl sílu.
Strčil ruku do kapsy Billových kalhot, pátrajíc po malé krabičce s jeho léky. Věděl, že tam už nezůstal ani jeden, věděl, že Bill už si ten poslední vzal, ale nebylo na škodu podívat se. Možná se mýlil a zůstala tam ještě jedna pilulka, které si předtím nevšiml, ale jeho naděje se ztratila hned, jakmile našel krabičku prázdnou.
„Kurva,“ zopakoval, odhazujíc ji na podlahu.
„Volám záchranku,“ zaslechl Tom odněkud a rozeznal Gordonův hlas.
„Ne!“ řekl mu Tom a omotal i druhou paži kolem Billa, aby ho mohl zvednout. „Nedělej to, potřebujeme jeho kufr, přineste ten kufr!“ zakřičel, hledajíc v davu dobrovolníka, ale nikdo se ani nepohnul. „Proboha, právě se nervově zhroutil, jeho léky jsou v tom kufru!“
Gordon se nevěřícně zašklebil. „Nervové zhroucení? To není nervové zhroucení, Tome, potřebuje profesionální pomoc!“
„Jistěže ano!“ vykřikl Tom chraplavě, nozdry se mu rozšířily, jak těžce vydechl, cítil se, jako by uběhl maraton. „Žije v zatracené psychiatrické léčebně; jasně že potřebuje profesionální pomoc!“ Zaťal zuby a díval se, jak Gordon nevěřícně sklání telefon od ucha.
K uším mu dolehlo několik zděšených povzdechů, ale brzy byly veškeré zvuky nahrazeny nepříjemným tichem. Tom si nebyl jistý, jestli bylo všude takové ticho i předtím, než ta slova opustila jeho ústa, ale měl pocit, že byli ptáci a stromy v pozadí tím jediným, co vydávalo zvuky. Cítil na sobě oči všech, to ticho ho pohlcovalo, ale on se o žádného z těch lidí nezajímal, protože oni se nikdy nezajímali o něj.
„Cože?“ roztřesený hlas Rachel prolomil ticho a pak se spustil šepot, ale Tom všechny ignoroval.
„Dej mi klíče od auta,“ řekl své matce zděšeně. Její rozšířené oči se upíraly na Billa, ústa měla nevěřícně otevřená, Tom viděl, jak levou rukou pevně svírá Gordonovo rameno. „Dej mi ty zatracené klíče,“ zopakoval tvrdě, udržujíc svůj hlas nebezpečně nízko.
Jeho matka přerušila zírání a těžce polkla předtím, než se rozběhla do domu.
Tom umístil ruku pod Billova kolena a opatrně ho zvedl. Ignoroval Gordona, ignoroval svého bratra i Rachel. Ignoroval všechny, kteří se mu snažili říct, co by měl dělat, a sledoval Billovu hlavu bezvládně se kolíbající ve vzduchu, a ten pohled mu způsoboval ostrou bolest žaludku.
Věděl, co musí udělat.
autor: Sapere Aude
překlad: B-kay
betaread: J. :o)
original
Oh, chudáčik Bill:( škoda, že Simone Toma nepustila aby ho zachránil kým bol čas. Dalo sa čakať, že sa niečo stane. A teraz ho teda vezme späť do liečebne? Možno by tam Toma mohli nechať predsa len pracovať….
Tom se měl za Billem rozběhnout dokud byl čas, a ne když už bylo pozdě. Bylo mi ho potom moclíto, když se Bill v jeho náruči necítil bezpečně 🙁
Moc děkuju za překlad!
To bola teda pekná dráma. Dnes sa mi vôbec nepáčilo, že Simone Toma neustále zdržiava a ten nemohol ísť za Billom a zachrániť ho, kým bol čas. Potom vuž bolo neskoro a Bill sa bál dokonca aj jeho. 🙁
Ďakujem za preklad a som zvedavá, čo plánuje Tom teraz urobiť.
ylo jasné, že se něco zvrtne, ale netušila jsem, že to bude až tak dramatické :/ Tom měl poslechnout svoji intuici, když mu velela odtamtud Billa dostat. Teď mám strach, co se stane. Vážně ho odveze zpátky? To mu Bill nikdy neodpustí… Ale třeba to dopadne úplně jinak. Doufám v to.
Moc děkuju za skvělý překlad!
To ne, prece po tom vsem neposle Billa zpatky do lecebny 🙁 ach jo, to bylo drama. Snad Tom vi, co dela. Jsem vazne rada, ze Tomova mamka neni zadna megera, snazila se pomahat a podporovat, zato Gordon tady ma roli neskutecnyho hajzla. A David, zda se, je cely on. Opravdu doufam, ze se nakonec cela ta situace nejak dobre zakonci.
Moc dekuji za uzasny preklad 🙂
Kapitola je pěkně napsaná ale hrozně mě vyděsila doufám že se Bill z toho dostane.
no, dnešní díl byla síla!!! celou dobu mi bušilo srdce a nejvíc když Bill vykřikl 🙁 tak teď se jen bojím, ať tom nepřijde o billa a nemá z toho ještě problémy 🙁
Děkuju za překlad.
Oh, tak něco takového jsem vážně nečekala! Podvědomě jsem tušila, že se na svatbě něco stane, protože to by nebyl Tom, aby se mu chudákovi nelepila smůla na paty naprosto všude. Ale že se Bill zhroutí :-(, tak to jsem opravdu netušila.
Simone je mi sympatická, protože se mi líbí, jak vnímavá je, a hnedka Toma s Billem prokoukla, ale nedělala přitom žádné ciráty. Teď je mi sice líto, že tak Toma zadržovala, když se chtěl vydat za Billem, aby jej od Davida odtáhl a zachránil jej tak, ale zase chápu, že Simone nemohla vědět, jak moc je Billovi cizí přítomnost nepříjemná. Škoda, že se Tom nenaštval dřív a prostě se nezvedl, nedal na mamku a nešel za Billem o mnoho dříve. Ale copak mohl tušit, co se stane? David je blbeček, nemám na něj slov.
Strašně mě mrzelo, že Bill nereagoval ani na Toma, ale chápu, že musel být v šoku. Jen je mi vážně líto, jak se to muselo pokazit. Nemám ponětí, jak tohle bude dál. Nechci, aby se Bill vrátil zpět na kliniku, i když chápu, že Bill odbornou pomoc stále potřebuje a tak to bude možná nejlepší. Jen se prostě bojím, co bude. Mám strach, že Toma obviní a ten se už ani nebude moci s Billem vidět. Tahle povídka může dopadnout tak špatně! 🙁
Moc děkuji za překlad! ♥ Další díl tady budu netrpělivě očekávat, i když se přiznám, že se jej bojím. Nechci, aby se věci pokazily ještě více!
Čakala som že sa niečo stane a reakcia Billa ma neprekvapila toľko tlaku na jeho slabú psychiku nemohol zniesť.Tom aj keď sa určite bude cítiť vinný za to čo sa stalo,za to nemôže veď ako by mohol predvídať reakcie človeka ktorého skoro vôbec nepozná 🙁 ale verím že Tom to zvládne….