Pretty Little Secrets 11.

autor: Saline A.

Snažil se. Opravdu dělal, jak nejlépe uměl, aby na Billa nemyslel a věnoval se Anně, a občas to bylo dobré. Měli pár krásných dní, kdy si užívali jeden druhého a on na Billa nemyslel. Jenže pak byly dny, kdy seděl u počítače a sledoval Billa, který už podle toho, jak působil při rozhovorech, netrpěl depresemi. Navíc byl vídaný s tím Jessiem víc, než by se mu líbilo. Zdálo se, že Jessie mu je velmi dobrým společníkem. Dokázal ho udělat šťastným.

A to byla naprostá pravda. Ačkoliv Bill stále pociťoval stesk po Bushidovi, s Jessiem zažíval skvělé chvíle. Párkrát se spolu sice vyspali, ale jinak mezi nimi šlo už jen výhradně o přátelství. Vzhledem k tomu, že Jessie Bushida neznal, mohl si s ním Bill otevřeně promluvit, aniž by přišly nějaké předsudky. Ještě lepší na tom všem bylo, že Tom to celé schvaloval – byl si vědom, že by nedokázal Billovi dobře poradit, ať už by se snažil sebevíc.

Bohužel pro Billa, doba jejich pobytu ve Státech uplynula až příliš rychle. Jen co ho Jessie konečně postavil na nohy a do žil mu vlil trochu optimismu, už se musel znovu loučit. Tentokrát však byl klidnější – měli dostatečně vyměněné veškeré kontakty, aby zamezili problému z posledního setkání. Navíc, Bill potřeboval oporu, až se vrátí zpět do Berlína. Tomovo stěhování zpět domů nemuselo stačit.

Billovi hodně pomáhalo i nalezení nového, a o to více překvapivého, přítele. Po pár dnech ve Státech se mu ozval Kay z Bushidovy party. Zpočátku mu nevěřil, ale na Jessieho radu se rozhodl dát mu šanci, což se ukázalo jako správné rozhodnutí. Kay byl kupodivu opravdu dobrý přítel. Z toho důvodu se rozhodl s Kayem sejít i osobně.

Do Německa se sice s kapelou vrátili poměrně pozdě, ale i tak se Bill oblékl do nového oblečení, precizně se nalíčil a vydal se na cestu do jemu poměrně známého klubu. Kay mu slíbil, že Bushido tam nebude, což mu vyhovovalo. Ačkoliv byl na nějaké zprávy o něm zvědavý, nebyl připravený ho vidět. Nebo… možná připravený byl. Ale nechtěl ho vidět. Ne, dokud to nebude nutné.

„Naše americká hvězda se konečně uráčila poctít nás svou přítomností!“ ozvalo se hlasitě celým klubem jen pár vteřin poté, co Bill vstoupil do dveří a Kaye vyhledával pohledem. Několik lidí se za ním ohlédlo, zatímco se zářivým úsměvem mířil přímo ke Kayovi. Najednou byl neskutečně šťastný, že ho vidí. „Pojď sem a pořádně mě obejmi,“ rozpřáhl náruč.

Bill se krátce zasmál, ale ochotně omotal své dlouhé ruce kolem jeho krku a objal ho. „Rád tě vidím,“ přiznal tiše, zatímco s mírným úsměvem mávnul na pozdrav Nyzemu.

„To já tebe taky. Sluší ti to, pobyt ve Státech ti očividně prospěl,“ Kay si ho s úsměvem prohlédl od hlavy k patě. „Anebo ti prospěl ten Jessie, hm?“ spiklenecky zamrkal a Billa odvedl k boxu, kde mu hned něco objednal.

Bill s krátkým zasmáním protočil očima. „Drby došly až sem?“

„To si piš, takže koukej všechno vyklopit, protože ses mi o něm ani jednou nezmínil!“

„Není co vyklápět,“ Bill pokrčil rameny. Elegantně se usadil na židličce, přehazujíc si nohu přes nohu. „Jessie je můj starý známý, znám ho už opravdu hodně dlouho. Hodně mi pomohl s…“

„Tím problémem s Bushidem,“ doplnil ho Kay chápavě. „V tom případě má všechnu čest, opravdu vypadáš klidněji a spokojeněji,“ pousmál se. „Hádám, že už netruchlíš.“

„Takhle to nemůžeš říct, Kayi. Je to, jako kdyby umřel. Jde jen o… Ačkoliv jsem o něm často mluvil, nemyslel jsem na něj, víš? Navíc Jessie mi vysvětlil, že bych se kvůli tomu neměl stresovat. Buď spolu máme být, nebo ne, všechno ukáže až čas. Do té doby nemá cenu to nějak řešit. Musel bych být pořád v depresi. Takže jsem změnil myšlení,“ Bill se hrdě usmál.

„Takže tě nezajímá, jak se má?“ Kay pobaveně pozvedl obočí.

„No…“ zapochyboval Bill. Chtěl to vědět, ale co když do toho spadne znovu? Po chvíli uvažování se napřímil a zeširoka usmál. „Ne, nechci to vědět.“

„Páni, Jessie je fakt dobrý,“ uznale protáhnul Kay. „Každopádně myslím, že máme problém,“ zamumlal nejistě s pohledem upřeným ke vstupu.
Bill se zasmál a s protočením očí se otočil tím směrem. „Proč?“ stihl se zeptat vesele, než ho spatřil. Úsměv mu na rtech zamrzl, prsty pevněji sevřely sklenku. Stál tam mezi dveřmi, stejně dokonalý jako vždycky. Srdce mu vynechalo jeden nebo dva údery. Teď už nebylo pochyb, že ho skutečně miloval.

„Bille, přísahám, že tvrdil, že má nějaké plány a nepřijde, jinak bych tě sem nebral!“ zamumlal Kay, ale Bill ho nevnímal.

Zhluboka se nadechl a pomalu, jako kdyby se k tomu musel přemlouvat, nasadil na rty drobný úsměv a krátce mu pokynul hlavou na pozdrav, než se otočil ke Kayovi. „Kdybych náhodou ztrácel svůj klid, kopni mě, dej mi facku, cokoliv,“ poručil mu tiše. Kay pobaveně přikývl.

Zatímco mezi Billem a Kayem probíhala tichá domluva, uvnitř Bushida probíhal boj. Má za ním jít, nebo to má nechat jen na úrovni pozdravu? Bože, vypadá tak krásně…

Aniž by si uvědomil, co dělá, vydal se přímo k těm dvěma. Ruce vrazil hluboko do kapes, aby ho náhodou nenapadlo na Billa sáhnout. To by si rovnou mohl sbalit příruční zavazadlo do pekla.

„Bille, ahoj… Nevěděl jsem, že už jste zpátky ze Států?“ Lhal. Kontroloval na internetu dokonce i čas přistání.

„Jo, vrátili jsme se před pár hodinami a slíbil jsem Kayovi, že za ním zajdu,“ přitakal Bill. Ruce se mu třásly a dech se mu mírně zadrhával v hrdle. Byl nervózní ze snahy o nenucený rozhovor. Bože, vždyť oba dva netoužili po ničem jiném, než skočit na sebe a rozdat si to přímo na baru, tak jak mohli vést nenucenou konverzaci?!

„Nevěděl jsem, že jste s Kayem přátelé,“ významně na svého přítele pohlédl.

„Taky nemusíš vědět o všem,“ Kay se pobaveně zazubil a nenápadně stisknul Billovi stehno. Viděl v jeho očích slzy?“

„Tak zrovna tohle mi přijde jako zásadní informace,“ pokrčil Bushido rameny.

„Proč, bojíš se, abych nevlezl do postele někomu dalšímu z tvé party?“ Bill odfrkl, bylo to směšné. „To se nemusíš bát, z toho už jsem se vyléčil,“ dodal a naklonil se ke Kayovi. „Půjdu domů, jsem unavený. Ozvu se ti,“ věnoval mu omluvný úsměv a jemný polibek na tvář. Ještě si dovolil ukrást krátký pohled na toho sexy bastarda, než popadl své věci a zamířil ven z klubu. Byl vděčný nápadu nevzít si auto, takhle si mohl vychutnat procházku. Bylo znát, že Berlínem se pomalu plouží blížící se podzim, a Bill si chtěl užít ještě jeden z posledních poměrně teplých večerů, než bude muset být zahalený od hlavy až k patě. Nedalo se říct, že by i ten večer bylo nějak extrémně teplo, štíhlé prsty ho zábly, ale nebylo to nic, co by nezvládl, a navíc mu to pomáhalo s myšlenkami. Mrazilo je to.

Měl pocit, jako kdyby týdny s Jessiem vůbec neexistovaly, a to stačilo jednou jedinkrát pohlédnout do těch ďábelských očí.

Omotal ruce kolem svého trupu, ztěžka vydechl. Ani si neuvědomoval, jak moc mu Bushido chybí, dokud ho neviděl. Toužil po jeho plných rtech, jež uměly vytvořit nejlepší cestu přes jeho tělo. Chtěl, aby ho mohl obejmout a cítit jeho vypracovanou muskulaturu.

Přes rty mu přelétl mírný úsměv, když vzhlédl a spatřil majestátní Braniborskou bránu. Ve tmě ozářená veřejným osvětlením vypadala jednoduše nádherně. Nezáleželo na tom, jak často ji viděl. Mohl by ji vidět třeba po milionté a stejně by mu vzala dech. Pár minut si ji, nikým nepozorován, užíval spolu s dalšími, než si přitáhl kabátek blíž k tělu a zamířil domů. Nechtěl nic jiného, než zachumlat se pod peřinu a ztratit vědomí ve spoustě polštářů. S romantickým filmem a zmrzlinou. Nenáviděl se za to, že znovu podlehl svým citům. Tehdy měl velmi dobrý důvod k tomu, aby všechny city vypnul. Přesně kvůli tomu, aby netrpěl. Zlomené srdce příliš bolí.

*

Zmateně se rozhlédl. Byla hluboká noc, ale televize byla stále zapnutá a on byl ve svém oblečení. Nejspíš usnul ve chvíli, kdy se dotknul postele. Proč se vůbec vzbudil? Oh, zvonek. Jistě. Mátožně se vymotal z peřin a rozespale zamířil ke dveřím. Kdo to kruci mohl být? Ani se nenamáhal podívat, kdo za dveřmi stojí. O to větší šok pro něj byl, když na prahu spatřil Bushida. Byl opilý a zapomněl na to?

„Budím tě?“ Ne. Nebyl opilý. „Asi jo,“ pousmál se Bushido a jemně Billovi otřel rozmazanou mascaru z koutku oka. Byl rozkošný. „Promiň.“

„Anisi,“ hlesl Bill tiše, s povzdychem přivřel oči. Víc říkat nemusel. Bushido ho k sobě okamžitě přitáhnul a rty se vpil do jeho, objímajíc ho kolem útlého pasu. Ano, tohle bylo tělo, které k němu přesně pasovalo. Bill tiše zakňučel, když se odtáhl, aby mohl zavřít dveře.

„Maličký,“ zamumlal Bushido něžně, když si ho k sobě znovu přivinul. „Jsi unavený?“

„Chyběl jsi mi,“ odvětil Bill zcela mimo otázku. Zabořil hlavu Bushidovi ke krku, užívajíc si jeho kolínskou. Zavřel oči. Jestli tohle byl sen, nikdy se nechtěl probudit. Cítil, jak mu Bushido prsty prohrábnul vlasy, tiše zavrněl.

„Měl by ses prospat,“ zamumlal starší z dvojice a lehce, jako kdyby byl pírko, si chlapce vyzvedl do náruče, míříc s ním do ložnice. Jen co ho uložil do peřin, Bill se k němu natáhl.

„Nechci, abys odešel,“ zašeptal prosebně.

Bushido se pousmál a bez protahování si k Billovi vlezl, oba svlékajíc jen do spodního prádla. Jakmile ucítil chlapcovu horkou kůži proti své, spokojeně zamručel a pevněji ho objal. Zase se cítil dobře.

„Jsem rád, že tě vidím,“ zabroukal mu do ucha a políbil ho na spánek. „Ale teď spi.“

„Budeš tu, až se vzbudím?“

„Samozřejmě, že tu budu s tebou,“ Bushido se k chlapci naklonil a jemně ho políbil na rty, hladíc ho v úzkém pase. Nemohl se nabažit pocitu, že ho znovu drží v náručí, že znovu může sledovat, jak rozkošně vypadá při spánku. Stoprocentně bude vedle něj, až se probudí.

„Děkuju,“ zamumlal Bill do polibku. Ruce omotal kolem jeho krku, než se na něj lehce překulil a položil si hlavu na jeho hrudník. Jakmile měli dostatečně propletené ruce i nohy, s ospalým úsměvem zavřel oči. Bylo toho tolik, co mu chtěl říct, ale únava byla silnější.

Nezbývalo nic než doufat, že až ráno otevře oči, bude stále v Bushidově pevné náruči.

autor: Saline A.