autor: Iason
Páni, to už je konec? Čas s tímhle příběhem utekl nějak rychle… Wordovej dokument s číslem 10 jsem zakládala s opravdu těžkým srdcem. Without Your Knowledge jsem si neskutečně zamilovala. Podle mě je to téměř dokonalá povídka a jsem moc a moc ráda, že jste si ji oblíbili i vy a pilně jste četli a komentovali. Děkuju vám za všechny ohlasy. Jo, a taky chci poděkovat zuzu za to, že mi tuhle bájo povídku přenechala k překladu 🙂 Užijte si tenhle nervydrásající poslední díl a nezapomeňte napsat, co si o něm myslíte 🙂 Pac a pusu vaše Allka 🙂
Tomovi připadalo, že šokem omdlí. Přímo před ním leželo do klubíčka stočené jeho dvojče.
Na pár okamžiků Tom strnul, stěží dýchal. Byl to Bill. Bill, jeho dvojče. Tom to nedokázal zpracovat. Proč by to Bill dělal?
Na to byla jenom jedna odpověď: pomsta. Bill se chtěl pomstít za to, co mu jeho bratr udělal, a teď ho zranil víc, než si Tom myslel, že by někdo kdy mohl.
Tomovi se chtělo zvracet. Jediný člověk, do kterého se v životě zamiloval, byl jeho bratr, který se mu mstil. Dredáč nemohl uvěřit, že je Bill tak krutý. Každý věděl, že dokáže být trochu podlý, zvlášť když přišlo na to něco lidem oplatit, ale tohle bylo na míle vzdálené tomu, co Bill dělal v minulosti. Jen tak vyjebal s Tomovým životem.
Tomovi bylo do pláče. Nic z toho, co se stalo, nebylo opravdové, všechno byla obrovská intrika, která měla za cíl mu ublížit. Tom si pamatoval na to, jak Bill občas říkal, že jednou se Tom zamiluje a skončí se zlomeným srdcem, ale on tomu nikdy opravdu nevěřil. Až dodnes. Udělil mu Bill lekci? Kdyby nebyl Tom takový hráč, noc s Billem by se nikdy neodehrála… Snažil se Bill ochránit někoho jiného před tím, aby mu Tom ublížil?
Tohle nebylo fér. Tom vždycky hrál s vyloženými kartami. Všichni věděli, že byl hráč, každý věděl, že je to jednorázová záležitost, on nikdy nikoho neklamal.
Tom ucítil, jak jeho bratr tiše vstal. Na vteřinu zvažoval, že ho bude konfrontovat, ale necítil se dostatečně silný, takže ho nechal jít. Tom zuřil, ale především byl zraněný. Netušil, jak by dokázal Billovi čelit.
Když se mu konečně podařilo usnout, slunce už vycházelo.
Následující odpoledne se Tom vzbudil se skvělou náladou. Pak si ale vzpomněl na svůj noční objev. Jeho nálada se měnila v zoufalou, zatímco myslel na to, že láska jeho života byla pouze plodem pomsty jeho pohrdajícího bratra.
Po horké sprše dredáč obezřetně zamířil do obývacího pokoje. Vykoukl za rohem a zjistil, že Bill tam sedí a píše do notebooku.
Tom se snažil ignorovat vzpomínky, jež mu náhodně vstupovaly do mysli, dráždily ho a znervózňovaly. Byl ohromený detaily, které si mohl tak snadno vyvolat. Jak to všechno procítil, jak perfektní to bylo. Jak perfektní bylo cítit Billa pod sebou pokaždé, když byli spolu.
Udělalo se mu špatně. Jak mohl o svém malém bratrovi takhle smýšlet? Tom se v duchu pokáral. Nechtěl na Billa myslet tímhle způsobem. Byli bratři.
Přesto si Tom nemohl pomoct, stále ho pozoroval. Bylo to, jako by Billa viděl poprvé. Ačkoliv byli identická dvojčata, vypadali tolik odlišně. Bill byl tak… elegantní a krásný. Tom si často dělal legraci z toho, jak Bill vypadal, ale teď mu to připadalo úžasné.
Vzpomněl si na Warrena. Warren byl velmi hezký, ale v porovnání s Billovými nádhernými rysy zbledl. Tom si chtěl nafackovat, nemohl uvěřit svým myšlenkám. Bill ho zradil. Tom cítil, jak se v plné síle vrací jeho hněv.
Bill se ohlédl přes rameno na svého bratra, který konečně vstal. V jeho tváři byl drsný a vzteklý výraz, jenž černovláska znervóznil. Co to do Toma tak najednou vjelo?
Bill vstal ze židle a notebook odložil stranou. Usmál se na své dvojče, měl skvělou náladu a nerozuměl tomu, proč je Tom naštvaný. Uplynulá noc byla ta nejlepší v jeho životě. Nebo alespoň jedna z těch nejlepších.
Bez jakéhokoliv varování Tom najednou praštil Billa do čelisti. Ten zavrávoral, málem ztratil vědomí. Cítil šílenou bolest valící se mu přes obličej a ochutnal krev, které mu začala téct z pusy.
Bill byl naprosto šokovaný, nikdy předtím nedostal ránu, alespoň ne takovouhle, sotva mohl rovně stát. Ale jeho zmatení, šok i bolest zmizely s Tomovou větou.
„Jak jsi mi to mohl udělat, ty hnusnej sráči?!“ Dredáč na něj prakticky křičel. Takže teď už to věděl.
Bill ani neměl čas odpovědět, Tom ho napasoval na zeď. Starší z bratrů nebyl žádný násilník, samozřejmě by mohl být, kdyby si to žádaly okolnosti, ale Bill toho nikdy předtím nebyl svědkem. Najednou ho Tom děsil, měl ztmavlé oči a zračila se v nich jediná emoce – hněv. Bill si myslel, že ho Tom znovu praští, ale místo toho tam jenom tak stál a zíral. Po pár vteřinách se otočil a opustil byt, přičemž za sebou práskl dveřmi.
Bill se sesunul na podlahu a v prázdném pokoji nechal slzy, ať mu smáčí tvář. Často přemýšlel o tom, jaká by byla Tomova reakce. Teď to věděl. Konec byl tady.
Tom seděl na zadním schodišti budovy, v níž se nacházel jejich byt. Cítil se hůř než předtím. Myslel na Billův vyděšený a bolestný výraz, když ho natlačil ke zdi. Proč byl Bill smutný?
To byla jediná část, která Tomovi nedávala smysl. Co Bill očekával? Tom se začal cítit provinile. Celá ta věc nebyla Billova chyba. Tom byl ten, kdo navezl Billa do všeho, co se stalo. Kdyby ho nezneužil, Bill by mu tohle nikdy neudělal.
„Co jsem to provedl…?“ zašeptal Tom na prázdném schodišti. Jak hořce a uboze si Bill musel připadat, aby tohle musel udělat? A Tom bláhově věřil, že mu jeho mladší bratr tak snadno odpustil. Možná si teď byli kvit. Možná tohle Bill potřeboval, aby mu odpustil. Možná se teď oba mohli pohnout vpřed.
Bill se zamknul ve svém pokoji a byl příliš vystrašený na to, aby ho po zbytek dne opustil. Byl zdevastovaný, a to mu ještě plně nedocházel fakt, že je všemu konec. Prostě nemohl být, nemohl tomu věřit. Nemohl věřit tomu, že tentokrát opravdu ztratil svého bratra nadobro.
Možná by se měl omluvit a svést to na dočasné pomatení smyslů. Ale i kdyby mu Tom někdy odpustil, už by to nikdy nebylo jako dřív. Bill bude vždycky svého bratra milovat a myšlenka na to, že by vedle Toma žil a nemohl s ním opravdu být, pro něj byla horším osudem než smrt.
Černovlásek zíral z okna dolů na projíždějící auta. Žádné z nich se nestaralo o jeho problémy.
Možná by měl prostě skočit a skoncovat s tím. Moře světel pod ním vypadalo téměř lákavě.
Bill opatrně otevřel dveře a vykoukl ven. Byt byl tmavý a tichý, žádná známka Tomovy přítomnosti. Tiše proklouzl ven a zamířil na střechu. Bylo chladněji, než si myslel. Ovinul si kolem sebe paže, začal se třást. Pomalu kráčel na vrchol budovy, obezřetně se rozhlížel. Byla to 22 patrová budova uprostřed města obklopená nádherným oceánem světel. Bill si vždycky užíval výhled z tohohle místa, vždycky mu to pomáhalo přenést se přes problémy, které měl.
Cítil bolestivé pulzování ve rtu, ten byl trochu nateklý a sedřený. Bill nikdy předtím neměl rozbitou pusu, bylo to bolestivější, než by předpokládal. Ale ani tak to nebolí ani zdaleka tolik jako ztráta Toma.
Bill vstoupil na římsu a sledoval klamavá světla pod sebou. Myslel na Toma, na znechucení a odpor v jeho očích. Prostě chtěl, aby to všechno zmizelo, všechno, co udělal za posledních pár měsíců, vedlo od špatného k ještě horšímu. Za celý svůj život se necítil beznadějněji a zoufaleji. Ublížil člověku, kterého nejvíc miloval, a nebylo nic, co mohl udělat, aby to napravil.
Tom se rozhodl, že si musí s Billem promluvit. Musí se omluvit. Kdyby si bratra nespletl s Warrenem, nic z toho by se nikdy nestalo. Bill nebyl sám sebou. Trpěl post-traumatickou stresovou poruchou nebo tak něco. Tom si byl jistý, že pokud si s ním bude moct promluvit, mohli by to vyřešit. Mohli by tomu říkat příměří, oba tomu druhému zbytečně ublížili, a teď by mohli jít dál.
Nebo alespoň Bill by mohl jít dál, Tom si byl jistý, že se přes to nikdy nebude schopný dostat. Posledních pár hodin strávil vsedě na schodech. Přemýšlel o Billovi. Pamatoval si každou noc, kterou spolu strávili, jako by to bylo včera. Teď to všechno dávalo větší smysl než kdy jindy. Ty povědomé doteky, vůně a hlas, všechno. Myslel na to, co ho Bill přiměl cítit, na tu bláznivou, šílenou jsem-zamilovaný emoci, kterou ještě nikdy nezažil. Byl vážně zamilovaný do svého bratra, nebo jenom přišel o rozum? Nebo možná obojí?
Než zjistil, že je to Bill, chtěl s tím mužem strávit zbytek života, ať je to, kdo je to. Tom vzpomínal na všechny chvíle, kdy si s Billem slíbili, že spolu stráví celý život, samozřejmě že to mělo úplně jiný význam, ale znamenalo to být spolu – bez ohledu na to, jakým způsobem. Tom nemohl prostě kvůli něčemu takovému svého bratra vytěsnit ze života, jejich vztah byl silnější než tohle, rozhodl se a zamířil do bytu.
Šel k Billovi a zaklepal, ale bratr neodpověděl. Otevřel dveře a rozhlédl se. Bill byl pryč. Zbytek bytu byl tichý a tmavý. Kde je Bill? Zase odešel? Možná zpátky do Loitsche? Tom sešel do garáže – Billovo auto klidně spočívalo na svém obvyklém místě.
Tom šel zpět nahoru. Právě když vystoupil z výtahu, došlo mu, že by Bill mohl být na střeše. Často tam chodil, když měl trable.
Dredáč otevřel dveře na střechu a rozhlédl se kolem. Mráz mu přejel po zádech, když spatřil Billa stojícího na římse a připraveného skočit. Chtěl zakřičet jeho jméno, ale bál se, že ho vyděsí a on kvůli tomu spadne.
Tom popadl dech a opatrně se k němu rozešel.
„Prosím, neskákej,“ zašeptal, nebyl si jistý, jestli ho bratr vůbec slyšel přes hluk z města.
Bill ho zaslechl a trochu překvapeně se otočil. Vypadal unaveně a smutně, na rtu měl pořád zaschlou krev. Toma pohltil pocit viny. Nemohl uvěřit, že uhodil svého brášku.
„Proč ne?“ Jen stěží se to dalo považovat za otázku a Tom nemohl uvěřit vlastním uším. Bill byl vždycky proti sebevraždám.
„Proč bys to, do háje, dělal?! Pojď sem dolů.“ I Tom sám slyšel, jak zoufale zní jeho hlas. Bill se na něj jen podíval těma svýma smutnýma ztracenýma očima. „Podívej… můžeme si o tom promluvit, jen pojď sem dolů, prosím,“ zakňučel dredáč, snažil se znít klidně, aby Billa ještě víc nerozrušil. Opravdu dohnal svého bratra k sebevraždě? Jak to mohl nechat dojít tak daleko? Musel něco udělat nebo říct, cokoliv, co Billovi zabrání skočit. Hrozilo, že ztratí nejen svého milovaného bratra, ale i lásku svého života.
„Je mi to tak líto, Tome.“ Bill vypadal zničeně. Tom předpokládal, že bude působit triumfálně díky tomu, že se mu povedlo s Tomem takhle vyběhnout, ale ve skutečnosti nevypadal šťastně. „Nevím, co je se mnou špatně,“ dodal zoufale a zmateně. „Nechtěl jsem ti ublížit, nevím, co jsem si myslel…“ Bill se zoufale snažil to vysvětlit, ale Tom na něj jenom nechápavě zíral. „Vím, jak špatné to je, vím, že jsme bratři a já se opravdu omlouvám, nikdy jsem nechtěl, aby to zašlo takhle daleko. Slibuju, že vyhledám pomoc a už tě nikdy nebudu obtěžovat,“ prohlásil a zuboženě se podíval na svoje nohy.
„Vyhledat pomoc kvůli čemu přesně?“ Tom si nebyl jistý, o čem jeho dvojče mluví, nepředpokládal, že se věci vyvinou tímhle směrem, byl si jistý, že Bill bude ze všeho obviňovat Toma kvůli té jedné noci.
„Nevím, můžu vyhledat psychiatra, brát nějaký prášky nebo tak něco…“ V téhle chvíli Bill jenom mumlal nesmysly.
„Prášky na co?“
„Nevím, ale dneska mají prášky na všechno…“ Bill nešikovně slezl z římsy, Tom k němu přišel a objal ho.
„O čem to, do háje, mluvíš? Nepotřebuješ prášky, jenom se potřebujeme dostat dovnitř, protože mi tady mrzne zadek.“ Tomovi se tolik ulevilo, že je jeho bratr zpátky dole, opravdu se potřebovali dostat dovnitř, daleko od všech propastí.
Sešli k jejich bytu v trapném tichu. Bill moc nechápal, co Tom právě teď cítí. Byl to vztek? Nebo jenom znechucení? Nemohl to nijak označit.
Tom vydechl. „Podívej, Bille… Tolik se omlouvám za to, co se stalo. Vážně. Udělám cokoliv pro to, abych to změnil. Prosím, nepoužívej to napořád proti mně.“
Teď byl zmatený Bill. „O čem to mluvíš? Nepoužívám to proti tobě.“
„Tak proč jsi to dělal? Proč bys mi chtěl takhle ublížit?“ Starší z dvojčat už zase začínalo být naštvané.
„Nesnažil jsem se ti ublížit!“ Bill prahnul po tom, aby mu Tom porozuměl, ale bylo to, jako by mluvili každý jiným jazykem.
„Tak o co ses snažil?“ Tomův momentálně nestabilní mozek vydedukoval, že ho možná Bill má opravdu rád. Vzpomněl si na ty noci, které spolu strávili. Opravdu měl dojem, že se dotyčnému líbí. Tom rychle zaplašil všechny myšlenky jdoucí tímhle směrem, nechtěl si dělat falešné naděje o něčem, o čemž věděl, že to není reálné.
Bill zíral chvíli na svoje boty a pak se na Toma opatrně zadíval.
„Nevím… Prostě jsem myslel… Tedy… Vážně se ti líbil Warren a… Věděl jsem, že tu není, a fakt mě nenapadlo, že se tak brzy ukáže…“ mumlal.
Bill opravdu neříkal to, co si Tom myslel, že říká, správně?
„Takže proč jsi předstíral, že jsi Warren?“ Tom si to potřeboval ujasnit, chtěl mít Billovu odpověď černou na bílém, žádné další dohady a domněnky.
Bill uhnul pohledem, očividně se na svého bratra nebyl schopný dívat.
„Nevím… začalo to tu noc po našem posledním koncertě v Essenu, myslel jsem, že jsi pryč s tou holkou z párty, ale najednou jsem uviděl, jak Warren stojí u minibaru. Naštval jsem se a vyhodil jsem ho,“ přiznal černovlásek. Tom nemohl uvěřit svým uším.
„Proč?“ přerušil bratrovo vyprávění.
„Nevím.“ Vypadalo to, že tohle bude dneska Billova častá odpověď. „Byl jsem vážně naštvaný, myslím, pamatoval jsem si ho z Malediv a… jo,“ nedokončil.
„A pak?“ Tom si moc dobře pamatoval, co se dělo pak, ale chtěl to slyšet z Billova úhlu pohledu.
Bill slyšitelně polkl, vypadal zahanbeně.
„No… pak jsem se ti chtěl jít omluvit za to, že jsem ho vyhodil, ale když jsem vkročil do tvého pokoje… no… ty jsi tam byl… a…“ pokrčil stydlivě rameny. To bylo všechno, co byl o té situaci schopný říct.
Na malou chvíli tam oba jen tak stáli, ani jeden nevěděl, co říct. Tom neměl tušení, co by s tím vším měl dělat, Billova odpověď nebyla ani z poloviny tak jasná, jak doufal. Možná by měl prostě Billovi říct, jak se cítí. Vyděsilo by ho to?
Bill měkce vydechl a kousl se do rtu.
„Nechápu, co je se mnou špatně, Tome, vážně jsem nechtěl, aby se to stalo,“ lamentoval černovlásek, vypadal tak zmateně a ztraceně, ale právě v tomhle momentu Tom konečně pochopil, co se stalo. Bill se do něj zamiloval.
Tom se rozhodl, že stráví zbytek života nápravou toho, co svému bratrovi udělal té hrozné noci. Bude vším, co si Bill bude přát – bratrem, přítelem nebo milencem. Na to přijdou časem. Tom věděl, že jsou si souzení. Spolu se narodili a spolu budou žít. Navždycky.
„Taky tě miluju, Bille.“
KONEC
autor: Iason
překlad: Allka
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 41
panebože panebože !!! tak to je tak nádherný konec že tomu až nemohu uvěřit. a nemám slov ♡♡ prostě jen moc moc moc děkuju za překlad.
(jsem v nádherném šoku)
a chce se mi brečet dojetím 😉
Tak, po nervy drásajícím dílu máme krásný konec, jak jinak 🙂
Jsem moc ráda, že ses Allko povídky ujala. Opravdu si ten překlad zasloužila a sama jsem si ji v češtině znova užila. Mě osobně se do ní nechtělo hlavně kvůli spoustě sexuálních scén, které opravdu nerada překládám, což je taky vidět na mém výběru překládaných povídek :DDD Ale tys to zvládla skvěle, díky! A těším se na další! 🙂
Jezisi! 😀 Natvrdlejsiho cloveka jsem nevidela! Vzdyt kdyby se chtel pomstit udela to jednou. Naprosto chladne a pak by Toma ani neodvazal 😀 😛 Tomi, Tomi. Vazne nervydrasajici povidka! Pokazde jsem si pripadala jako na mucidle pred a po dalsim dilu! :DD
Vubec jsem necekala… okey, asi neco takoveho jsem cekala. Jen jsem mysleka, ze Tom Billa zmlati vic…, nastesti to neudelal. A pak mi bylo jasne, ze Bill zamiri na strechu a Tom si uvedomi alespon malinkou cast pribehu a to tu, ze na nej za to neni nastvany a taky mi bylo jasne, ze nemuze jen tak zapomenout na to, ze se zamiloval do BILLA! <3 ♥ Takze se mi strasne libilo, kdyz se mu vkradaly do hlavy vzpominky na prozite noci s Billem, zaroven jsem rada, ze se nikdy nevyspal s Warrenem, ten mi byl vzdycky nesympaticky a … ach jo! Chudacek Bill!
Pak mi bylo jasne, ze pokud Tom prijde na strechu, Bill neskoci a v tak krasny konec jsem ani nedoufala! Asi se rozbrecim :'3 Jop, je to tady, stipe me nos a vlhnou mi oci! ♥
Tolik emoci jsem utrpela v 10 dilech cteni teto povidky! 😀
Obou mi bylo vzdy hrozne lito, nejvic asi Billa, pac jsem se do nej vzila vic. Ani si neumim predstavit, cim si za tech par mesicu musel prochazet, ale verim, ze o to krasnejsi bude jejich laska. Poslednich par vet bylo nadhernych! Tome, ted jsi na spravne vlne! ♥
:3 :3 Tak mu bud bratrem, pritelem, milencem a veskerou bolest mu vynahrad!
Doufam, ze uz kloucci nebudou trpet! Kdyz uz konecne vedi, ze Bill je Bill a Warren se muze zahrabat!
Moc dekuju za preklad Allu! ♥ Jsem rada, ze jsi se pustila do prekladu! 🙂 Vazne nelituju toho, ze jsem se pustila do cteni a ze jsem ji i docetla! 😀 ♥
A autor je tyran a mucednik, ale … nejwk i trosku genius! :D♥
Kdyz Bill sliboval, ze zacne brat prasky a ze maji prasky dnes na vsechno 😀 Bylo to k placi :'( vtipne 😀 A zaroven roztomile 😀 …. nevim asi bych taky mela zacit brat prasky a slovo nevim, by meli Billovi pozlatit! 😀
Taky jsem si zamilovala tu cast, kdy Tom premyslel, jak je Bill nadherny! <3 a pak mu vrzii…. 😀 -_- ach jo 😀 Asi mi bude chybet tohle nervovani se! 😀 Chci 2.! Neco o jejich konecne spolecne lasce! <3 ♥
A nezapomenu na Tomovo vykopavani nezamcenych dveri! :DD
Tak s tým nervy drásajúcim prívlastkom si mala pravdu.
Na začiatku som bola prekvapená, že si Tom myslel, že by mu Bill bol schopný niečo také urobiť z pomsty. A potom, keď ho udrel – ale tak v hneve človek vníma inak.
Potom prišiel Bill s tým nápadom na samovraždu – ešteže tam Tom prišiel včas.
No a nakoniec si všetko pekne vyriešili a všetko dobre skončilo.
Ďakujem za preklad.
Trnula jsem když Bill chtěl skočit jsem ráda že to skončilo dobře a moc děkují za překlad.
to bylo o nervy 😀 moc děkuju za tuhle skvělou povídku ♥ mrzi mě, že už je koneca bude mi chybět 😀
Nechce se mi věřit, že už je konec, to je neskutečný. Uteklo to hrozně rychle! Na každý díl jsem se hrozně moc těšila, a na tenhle poslední úplně nejvíc. 'Nervydrásající' bylo trefné. Celé jsem to přečetla jedním dechem a chvílema měla pocit, že moje srdce vyskočí krkem.
On si myslí, že to byla pomsta! On mu dal pěstí! On se chce zabít! Oni si už zase nerozumí! Myslím, že jsem u toho čtení vydávala dost divné zvuky… asi jako když se dusím. Doufám, že jsem aspoň nevykřikla leknutím nebo tak nějak 😀
A pak ten konec… Bill dokázal dokonce i v téhle situaci působit strašně roztomile. Jak tam blábolil o těch prášcích na všechno. A jak se rozzlobil na Warrena, když ho našel v jejich bytě 😀
A ten konec – jak ze sebe nakonec ani nevymáčknul, co přesně cítí, ale Tom to pochopil. "Taky tě miluju" – jednoduše nádherné. U téhle povídky jsem skoro měla strach, že to neskončí dobře. Ale ono skončilo!!! A jak :3
Allko, moc, moc, MOC děkuju za ten úžasný překlad!
Joj, to je škoda, že je koniec. Ešte si to mohli trochu lepšie vysvetliť, a aspoň pusa a objatie mohlo byť na záver. Ale bolo to nádherné. Ďakujem za skvelý preklad 🙂
A je to tu… konec dalsi uzasne povidky. Tuhle jsem si opravdu zamilovala, jsem neskutecne rada, ze Tom Billa nejenze nenechal skocit, ale konecne mu rekl, co citi. Tom byl sice v tehle povidce tak trochu jitrnice, ale nakonec to nejdulezitejsi pochopit zvladnul 😀 je vazne skoda, ze jsme se nedockali nejakeho udobrovaciho pomilovani, ale to uz je jen uchylna stranka meho ja.
Jsem vdecna za preklad tehle bajecne povidky, moc a moc dekuji ^^
Uzasne! Opravdu jsem ráda, že jsi mi tuhle povídku doporučila. Moc se mi líbila! Takže dekuji za překlad! 🙂
Tohle je NÁDHERA! Pokud toto čte i skutečný autor napíšu to i anglicky!
AMAZING!!!!!!!! I love this story!!!
Tohle byla tak úžasná povídka, že jsem si ji přečetla hned dvakrát. No vážně, prostě extra super. Navždy bude patřit k mým TOP povídkám.
jéééé to bylo prostě strašně krásný! 🙂
děkujeme za překlad!!!
Zhltla som celú poviedku a tak sa teraz vyjadrím k všetkému naraz. Na začiatku sa Tom javil ako riadny ku****ík a sebec. Ale zaujímavo bola opísaná aj jeho povaha a motivácia. Ako že chcel byť chcený a žiarlil na Billa, keď si myslel, že Warren chce jeho a nie Toma. Neskôr keď si Bill uvedomil že sa do Toma zamiloval… Bolo vlastne smutné, keď sa utešoval tým, že Tom ho má možno rád, hoci si myslí, že je Warren. Samozrejme bolo len otázkou času, kedy sa Tom stretne s tým skutočným a zistí, aká je pravda. A našťastie to netrvalo dlho a ani s tým nerobil veľké haló, kým si uvedomil, že je to vlastne jedno. A že Billa miluje, nech je to akokoľvek. Príbeh to bol zaujímavý, dobre čtivý a námet neohraný a tak to má byť. Ďakujem.
Tohle byl hodně zajímavý nápad na příběh, hotová emocionální horská dráha. Taky jsem chvilku měla strach, že to špatně skončí, takže na konci přišla velká úleva. Díky moc za překlad 🙏
no uz sem se bala ze fakt skoci 🥶, ale, uff, neskocil. pekna povidka, a nekdy me Bill desne stval mel to rict rovnou a nedelas s tim takovy ciraty. takhle to vypadalo, ze znasilnuji jeden druhyho. ❤