autor: Bitter
Když se Tobias vrátil z koupelny v patře s Tomem v závěsu, Bill už měl nachystanou snídani. Tobias hvízdl a Bill se usmál.
„Otevřít spíž a najit vše, co potřebuješ, to mi doma neskutečně chybělo. Nemohl jsem si zvyknout, že musím nakupovat a platit.“ Ušklíbl se a otočil se k Tomovi pro potvrzení, ale ten jen zaraženě stál na místě a těkal pohledem po stole s jídlem.
Bill vzal hrnek kávy a podal mu jej s lehkým polibkem na tvář.
„Dobré ráno.“ Usmál se jen na něj, ale Tom sklopil pohled k hrnku v jeho rukách.
„Dobré.“ Broukl neurčitě a sedl si na lavici vedle Trina dřív, než si tam stihl sednout Tobias, a kávy se ani nedotkl.
Tobias zaúpěl a Bill se s úsměvem, který ho teď stál veškeré herecké umění, otočil k nim. Tobias si hned chtěl odsednout, aby si mohl Bill alespoň sednout vedle táty, ale ten ho za rameno zadržel.
Prosím, Tome, když ne kvůli mně, udělej to pro něj…
zaprosil Bill a Tom po něm střelil pohledem, znovu se otočil k synovi, a pak ukázal na Trina.„Žádný takový. Vás dva si pohlídám.“ Poučil ho, jako kdyby to byl původní záměr, a Bill před něj postavil kávu a sedl si naproti němu. V tichu vypil tu svou a trochu pobaveně sledoval, jak se pod stolem Tobias snaží nakopnout Trina, aby upoutal jeho pozornost. Mohla by to být krásná idylka. Kolikrát si s Tomem dělali srandu poté, co v deseti Tobias dostal svou první pusu, jak budou jednou jeho nápadníky dusit nejlíp s mečem a katary u boků během společného poznávacího jídla.
Mohla, ale on hodlal svou výhrůžku dodržet. I kdyby nakrásně věřil, že Trin spadl do Tobiasovy náruče zcela bezelstně, nedokázal se zbavit pocitu, že je něco špatně.
Už jen to vracet se přes vílí palác… Proč?
I kdyby natrefili na temné… Co by na tom záleželo, dokud je s nimi? Je snad stále Valrenův princ, Lalita je na jejich straně, o jeho zradě mu nic neřekne. Mohl by předstírat, že je zajal…
Znovu probodl Trina nedůvěřivým pohledem. Ten se ze střídavého zájmu jeho a Toma jen vrtěl jako neposedné dráče a Tobias se tím bavil. Vůbec mu nedocházelo, v jakém nebezpečí může být.
Jeho jed na mě nepůsobí… Řekl mu. Jenže Trin tvrdil něco jiného a zelené stopy na jeho kůži taky. Uvědomil si, jak křečovitě svírá hrnek, a radši ho položil. Střetl se s Tomovým napůl nechápavým a napůl nedůvěřivým pohledem.
B Nevěřím mu…
T Říká ten, kterému se tady dá věřit nejmíň…
B Tome…
T Co? Myslíš, že po jedné noci obrátím, nasadím si růžové brýle a nechám tě nás nahnat kamkoliv?
„Hej, tohle není fér. Tohle vždycky dělali, když jsem něco provedl, nebo se takhle domlouvali u snídaně, a když se mělo jet někam, kde to mělo být překvapení.“ Přerušil je Tobias a Bill zavrtěl hlavou.
„Kdybysme ti to říkali, nebylo by to překvapení.“ Ohradil se.
„A tohle je jiné, tady funguje naše dvojčecí pouto líp.“
„Takže vyloženě telepatie? Paráda… Vidíš, kdyby to byl stín, nefungovalo by to.“ Dodal k otci a Tom jen zavrtěl hlavou.
„A vím, co jste dělali včera, takže neříkej, že to může hrát, když už tomu sám nevěříš.“ Přisadil si a samolibě se uculil, když to byla dvojčata, kdo se teď pro změnu zatvářila, jako kdyby je rodiče přistihli při něčem nekalém.
Tom tomu nasadil korunu, když se mu jeho domněnku snažil rozmluvit, a Bill radši začal sklízet ze stolu.
Své vítězství si ale Tobias rozhodně neužil dlouho. Sotva se vydali na cestu, Bill mu udělil další kázání ohledně Trina, a ve finále se pohádali. Bylo to snad poprvé. S Billem se nikdy nehádal. Vždycky našli kompromis a dokázali spolu mluvit. Když se pokusil najít zastání u otce, pochodil ještě hůř. Najednou mu nevadilo, že se Bill plete do výchovy, když to třeba ani není Bill.
Urazil se a doběhl víleníka, který šel před nimi a vysílal bez přestání svá světla na výzvědy, a Bill by přísahal, že se některá vracela rudá, ale dřív, než na ně stihl zaostřit, byla zase zlatá.
„Přestaň s tím, nemá to cenu.“ Napomenul ho zničehonic Tom vedle něj, až sebou škubnul.
„Vede nás do pasti. Nevím, co se děje, ale něco ano.“ Ohradil se a založil ruce na hrudi. Ani si neuvědomil, že své obavy ventiloval ven skrz pouto.
„Takže co? Obrátíme a necháme tebe, abys nás zavedl do jeho pasti?“
„Není žádná jeho past, kam bych vás měl dovést.“
„Není, jako ty nejsi Valrenův temný princ?“ Odsekl a Bill se na vteřinu zarazil, jako kdyby dostal políček.
„To mi chceš říct, že tady jde zase o tohle? Neprošli už jsme si tím snad jednou?“ Vyjel na něj rozhořčeně.
„A o co podle tebe jde?“
„O to tvé pitomé ego a žárlivost. Sakra, Tome… Já si nic nepamatoval…“
„Trin ti snad pravdu řekl, ale ani to tě nezastavilo, abys mu neskočil do náruče hned, jak se ukázal, takže zapomeň, že tě nechám, abys nás ty někam vedl.“
„Takže ano… Zase ta žárlivost… Víš, bylo hezké, jak jsi vrčel na mého agenta, když jsem psal, ale tohle je směšné. Laskavě si uvědom, kdo jsem bez těch vzpomínek byl. Jak jsem se choval? Jak jsem vypadal? Nic ti to nepřipomínalo?“
„Reli. Mění to snad něco?“
„Jistěže mění. Copak už nevíš, o co mi šlo, když jsem zahodil sebe a nechal jen temnotu? Rozhodně ne o něj. Ne tak, jak si myslíš. Jednou jedinkrát mě políbil, nic víc. Když se mi potvrdilo, že udělá vše, co mi na očích uvidí, jen za příslib, nechal jsem ho, aby si myslel, že zabít Lalitu a dát mi korunu je dobrý nápad. Jediné, co jsem chtěl, bylo zbavit se i jeho a vládnout sám. Jenže aby ti to došlo, musel bys nejdřív myslet a ne hned žárlit. Navíc ti to může být jedno, i kdyby něco. Moc dobře jsem ji viděl.“ Vyjel po něm nazpátek, aniž by si uvědomil, že sám začíná žárlivou scénu. Tom chvíli jeho verzi zpracovával a teprve pak, jako by mu došlo, co dalšího řekl.
„Viděl koho?“
„Dominiku. Dost sešla, nezdá se ti? Ale tobě je to asi jedno.“ Pokrčil ledabyle rameny a v další vteřině ho Tom přišpendlil ke kmeni stromu.
Vyjekl a marně se ho pokusil odstrčit. Na vteřinu ho polila hrůza, dokud mu nedošlo, že skrz pouto k němu doléhá Tomův smích.
Koutkem oka zaregistroval, že se k nim Trin i Tobias rozběhli a Tobias Toma varoval, že jestli už ho konečně nenechá, nepromluví s ním už ani slovo.
T
Někdy si říkám, že by to nebyl až tak špatnej trest.B Co to…
„Pokračujte. Oba. Nezabiju ho, sakra, můžeš se uklidnit.“ Houkl na ně, a teprve když zmatený Bill jeho slova potvrdil, Tobias se jen urazil a vyrazil zase vpřed. Trin mu dal ruku kolem ramen a černovlásek se k němu přivinul. Tom se znova obrátil na Billa a pustil ho tak prudce, že by upadl, nebýt už téměř opřený o kmen stromu.
A kdo žárlí teď? Doteď vidím, jak jsi jí málem vynesl v zubech, když přijela tenkrát, co se rozkřiklo, že máme Tobiho, aby nabídla pomoc.
Zasmál se v duchu a v kontrastu s tím se k němu beze slova otočil a ušel pár kroků před ním.„Do toho, co je mezi mnou a jí, tobě nic není.“ Odsekl nahlas, dobře si vědomý zlatého světla, které je sledovalo.
A nemusíš se bát, nikdy to nic nebylo. Ne po nás. Pokusila se o něco, ale zarazil bych ji tak jako tak, jenže zrovna v tu chvíli tam vlítnul Tobias a u vílího prachu, je vůči ní snad ještě víc nenávistnej než ty. Dodal v duchu a Bill ho mlčky dohnal.
T
A ještě něco, to, že ty zas vypadáš na stěží pětadvacet, neznamená, že mládnem všichni, a dřív, než mě zahltíš otázkami, vždycky budu žárlit, miluju tě. Ale dokud odsaď Tobiase nedostanu a nezbavím se jeho jednou provždy, nemůžu vědět, že tě nevyužívá proti nám, ať už s tím vědomím nebo ne.B Tome, tohle chápu, ale Trin…
T Billy, sakra… Můžeš na chvíli mlčet. Tohle je další věc, co mě utvrzuje, že fakt nejsi stín hned po tom ostatním. Pochybuju, že by tě udělal tak otravnýho. Všiml jsem si, že je jiný. Vím jistě, že není s temnými, ale to taky neznamená, že je s námi.
B Tak proč… Moment, ty používáš Tobiase jako návnadu!? Proto předstíráš, že se hádáme, abys ho k němu popostrčil? Zbláznil ses! Po tom, co mi řekneš, ho jemu svěříš?!
T Jistěže ne! Nejsem idiot! Kdyby mu chtěl ublížit, už dávno ho zabiju. Ale Tobias má pravdu. Nejsem otec roku, ale alespoň slyším, co říká. S tím jedem měl pravdu. Než jsme šli, chtěl jsem, aby mi Trin dal pár lahviček jedu, co má u sebe na obranu, zakecal to, že to není potřeba, ale když jsem mu pak prohlídl věci, v těch lahvičkách už není nic než prach.
B
Ale ty…T Nepřestane účinkovat hned, ne? Sám jsi mi vyprávěl o Elyon a Calebovi.
B Miluje ho…
T Možná není na naší straně a asi si to ani neuvědomuje, ale určitě neudělá nic, čím by mu ublížil. Nevěřím mu ohledně nás, nic mě nepřesvědčí, že Lalita je ta hodná. Ani Daria se Skayem.
B Takže korunu dala Darie…Co se to tady, sakra, děje?
T To nemám tušení, ale o to víc se budeme muset spolehnout, že Tobias bude v bezpečí. Nelíbí se mi to o nic víc než tobě, ale dokud si bude myslet, že jediný, komu nevěřím, jsi ty, a Tobiase bude mít u sebe, bude Tobi v bezpečí, dokud nezjistíme víc.
B Ale Tobias…
T Billy… Tobias už není dítě a krom toho jsi to byl ty, kdo ho už od mala učil, že co si nadrobí, to si uklidí, a s ním si začal, než jsme na ně narazili.
B Takže hodláš spoléhat na to, že je láska zachrání?
T Nás zachránila, nebo ne?
B Nás ano, ale Lykaru zničila.
autor: Bitter
betaread: J. :o)
To jsem zvědavá jak tohle skončí.
Mám pocit, že se do toho zamotávají i oni všichni čtyři. Tak snad se z toho v pořádku taky vymotají 🙂
Tyhle díly se moc hezky čtou, když jsou všichni relativně v pohodě a jen se tak ´pošťuchujou´ a přitom se krááásně milujou. Všichni čtyři 😀
OH, ten konec. Láska hory přenáší.
A jak oba žárlí.. no nejsou k sežrání?? Jsem ráda, že se Tom už konečně necuká a přijal že Bill je Bill. 😀