autor: Syurii
Viděl tu někdo Nicki Minaj a její nový klip Anaconda? Tak po tomhle zastávám názoru, že ani Jason Derulo a jeho ‚Do you know chat to do with your big fat butt‘ neví, o čem vlastně mluví. :DD Ona je šílená! 😀 A její obří zadek taky! Nuže… užijte si dílek a snad se bude líbit, je tu víc Toma než Billa, takže… :D. Atmosféra by se dala krájet! :O Vaše Sayurii! <3
PS: prosím, nemyslete si, že Hayley Toma svou nemocí využívá, jako sestra svého bratra můžu říct, že ji chápu. 😀 Ale to je něco jiného. Jsem moc vžívací typ človíčka 😀 A teď tady bulím, když to píšu… sakra s tím! :DD A ‚never say never‘ od The Fray tomu nepomáhá.
BILL
Seskočil jsem z bedny a přešel nutkání podívat se, co v ní doopravdy je. Teď jsem musel najít Hayley a začít kydat hnůj, abych nemyslel na pocit viny, i když si nemám proč co vyčítat. Nic jsem nikomu neudělal, pokud nic znamená, řekl pravdu, a nikomu je šifra pro Toma, pak jsem v pohodě. Protože… pštros nesnáší burákové máslo…
„Omlouvám se, že jsem tě poslal do hajzlu.“ Ozval se náhle Tomův hlas. Myslel jsem, že už dávno odešel. Opět jsem se spletl. Když mi došla jeho slova, zadrhl se mi dech někde na cestě do plic. Myslel jsem si, že jeho veličenstvo Hadden se nikdy nikomu neomlouvá. Hayley to říkala. A tahle omluva… zněla až moc upřímně na to, abych si myslel, že je ironická, ale proč bych to vlastně dělal? „Ale jsi teď úplně mimo, Bille. Hayley řekla, že jsem nemocnej? A jak? Přijdu ti snad jako nějakej magor?“ Zeptal se. Když jsem k němu zvedl pohled, všiml jsem si, že jde směrem ke mně. Zneklidněl jsem.
„Ne,“ zamumlal jsem.
„Ne. Takže potom asi lhala, aby ses na mě nevysral jako každej jinej. Bille, je to moje sestra. Chce mě chránit, ale to je její problém. Neřeš to, Bille. Nepomůžeš mi, protože není s čím.“ Poprvé zněl tak klidně a… pravdivě, takže mi v hlavě pochopitelně zadělal na pořádný svinčík. Pouze jsem mlčel a stál přimražený na místě. Nějak jsem nedokázal vstřebat, co řekl. A jeho blízkost nepomáhala. Přísahal bych, že jsem téměř cítil jeho dech šimrat na mém obličeji. „Jak jsi mi chtěl pomoct?“ tak jemný hlas jsem u něj ještě nezažil, takže mě donutil přemýšlet o tom, jestli není schizofrenik. Nebo jestli náhodou nemá rozštěpenou osobnost, jestli nemá identické dvojče… to bych měl dva dvojníky, super. To bych potřeboval, tenhle bohatě stačí.
„Nevím?“ jeho pohled mě probodával a já se na něj nedokázal podívat, ani nevím proč. Slyšel jsem, jak se uchechtl, ale ne tak jako obvykle, ne tak sarkasticky, tak arogantně a pohrdavě.
„A ani nevíš s čím,“ namítl.
„Řekls, že není s čím.“ Připomněl jsem mu jeho vlastní slova.
„Ne, to není.“ Odsouhlasil. Jakmile jsem se odvážil podívat se mu do očí, abych nevypadal tak nezdvořile… nebo vyplašeně, a střetl se s jeho pohledem… bylo teď ještě mnohem těžší rozeznat, co se mu honí hlavou. Což bylo docela vtipné. Konečně, když v těch čokoládových prázdných očích něco bylo, to něco se schovávalo tak dobře, že jsem nedokázal říct, co to bylo. Rozhodně však nevypadal naštvaně nebo zklamaně, takže mě pocit viny opustil.
„Musím jít kydat hnůj s tvojí sestrou.“ Oznámil jsem mu.
„Užij si to.“ Zareagoval po vteřině. A nezdálo se mi, že by to myslel ironicky.
Šrumec v mojí hlavě postupně narůstal a já vážně potřeboval něco dělat, aby mi nepraskla. Zaprvé, Tom není ve své kůži od chvíle, co jsem se tady objevil a já nevím proč, a jestli to je vůbec pravda. Zadruhé, Tom se mi omluvil. Zatřetí, Tom nebyl chladný. Začtvrté,… myslím, že tyhle všechny události stačí k explozi mého mozku, a když přidáme Tomova slova: „Hayley řekla, že jsme nemocnej? A jak? Přijdu ti snad jako nějakej magor?“ Popravdě? Tom je magor. Ale… je možné, že by mi Hayley lhala o jeho ‚nemoci‘, abych se na něj nevykašlal, abych na něj nebyl naštvaný? Podíval jsem se Hayleyným směrem. Vymývala nečistoty z boxů společně s Kevinem. Smála se. Vypadala neškodně. Ne jako lhářka. Takže… YOLO! Zapeklité. Ale pštros stále nesnáší burákové máslo, takže jsem pořád… v klidu.
Hayleyin veselý smích doléhal až ke mně. Dostal jsme tu nejhorší práci! Zatímco Kevin a Hayley si užívali, neškodně, s hadicí a ledovou vodou, já jsem obdržel hrábě a měl se postarat o seno pro koně, takovým strašným, nudným způsobem…
Zafuněl jsem nosem frustrovaněji než kdy jindy. Provádět nezištnosti není tak vtipné a záživné, jak by si jeden – já- mohl myslet. Poskočil jsem na místě s hráběmi v rukou, snažíc se nabrat jimi z kolečka co nejvíce sena, když mě náhle napadlo milion ledových kapiček. Všechno seno, které jsem nabral, se ocitlo na zemi. Zavrčel jsem, dnes už podruhé, a zlostně se zachvěl. Měl jsem zůstat doma a sledovat ‚Prince Egyptského‘!
„Oh, Bille, promiň, to jsem nechtěl!“ zvolal Kevin. Přimhouřenýma očima jsem se na něj obrátil. Držel hadici v jedné ruce a promočenou smějící se Hayley v druhé. Do háje s tím! Nemůžu se na ně zlobit, když jsou spolu tak sladcí!
… Lžu. Já teda můžu a taky budu! Popadl jsem hrábě a zabořil je do kolečka. S těžkou hromadou sušené trávy jsem přistoupil ke Kevinovi blíž. Pozoroval mě s otazníky v očích. „Co s tím chceš dělat?“ zeptal se pochybovačně. Hayley zvážněla. Sjela očima hromadu sena, pak mě a mé vlhké zplihlé vlasy a oblečení. Musel jsem vypadat jako školník Willy ze Simpsonových. Až na to, že nejsem tak rudovlasý… Nicméně, pomsta bude travnatá!
TOM
Z farmy jsem domů přijel až večer. Hayley seděla v obývacím pokoji s miskou cereálií v klíně a ručníkem zamotaným na hlavě, již v pyžamu. Chvíli jsem jen stál před místností. Nechtěl jsem tam vpadnout a seřvat ji, což by se mohlo stát. Proč Billovi vůbec řekla o… tom všem. Proč ho žádala o pomoc? Je pošetilá, jestli si opravdu myslí, že by mi mohl pomoct. Nechci to. Nepotřebuju to. Nevím, jak dlouho jsem jen čekal a přemýšlel, proč to udělala, jak mohla. Nechtěl jsem na ni křičet a být na ni naštvaný. Nemohl jsem.
„Tome? Kdy jsi přišel?“ Prošla kolem mě s úsměvem ve tváři. Jak může být tak klidná?! Ve mně to řvalo. Radši jsem mlčel a následoval ji do kuchyně. „Děje se něco?“ zeptala se, zatímco sklízela nádobí. Ne. Ne, vůbec kurva nic se neděje! Mlčel jsem. Skenoval jsem ji zaraženě pohledem. „O co jde?“ pokračovala. Opřela se o kuchyňskou linku a upřela na mě starostlivý pohled. „Hm? Jsi naštvaný. A dokud mi neřekneš proč, nepomůžu ti.“ Usoudila.
„Proč jsi to udělala?“ dostal jsem ze sebe bez tónu s kamennou tváří, aniž bych na ni zvýšil hlas.
„Mluvil jsi s Billem, že?“ došlo jí. Uchechtl jsem se. Ne, nemluvil jsem s ním, dopisovali jsme si. „O čem jste mluvili?“ zajímalo ji.
„Přijde ti Dereck jako dobrý psychiatr? Protože matka si je jistá, že je ten nejlepší.“ Prohodil jsem. Hayley se na mě tázavě podívala. „Ale já si myslím, že jeho ‚pomoc‘ stojí za hovno.“ Chtěl jsem jí tím naznačit, že když nepomohl Dereck, někdo jako je Bill, který studuje kdoví co, ale psychiatrii určitě ne, to zkrátka nesvede.
„Protože se nesnažíš, aby za něco stála.“ Okomentovala to Hayley. „Ale co to má společné s Billem?“ Naprosto vůbec nic.
„Nic.“
„Tak o co jde, Tome?“ dožadovala se Hayley.
Tohle je směšné. Tak směšné, že nemá cenu o tom ani mluvit a zbytečně se se sestrou hádat. Naprosto absurdní. Hayley přešla blíž ke mně a něžně mi položila ruku na rameno.
„Můžeš mi prosím říct, o co jde? Co jsem udělala?“ ptala se jemně.
„Hayley, neptej se mě na něco, co víš.“ Řekl jsem klidně.
„Jde o Billa?“ ujišťovala se vytrvale.
„Nech to být, Hayley. Tak jako to nechám být já i Bill. Nechme to prostě být.“
„Co ti řekl? Že ti pomůže?“ Ah, pochopila to?
„Ne, to by totiž lhal.“
„Odmítl jsi, že?“ nešlo to. Musel jsem se nad tím zasmát. To je tak naivní? To si opravdu myslí, že by mi Bill pomohl? Že by to dokázal? Musel jsem semknout rty k sobě, abych si zachoval vážnou tvář. Hayley očividně nesdílela moje ‚pobavení‘ nad absurditou téhle situace.
„Víš, jen nechápu, jak jsi mu mohla říct to všechno. Jen tak. Cizímu klukovi. Je to kurva nefér. Ano, odmítl jsem, pochopitelně. A omluvil jsem se, jak sis přála. Víc po mně nechtěj, Hayley. Tady to končí.“ Chtěl jsem tohle utnout. Nebylo se o čem bavit dál. Nejvíc mě překvapilo, že Hayley nerespektovala moje soukromí a sdílela ho s ním. To je vše. Nechci ani vysvětlení. Už ne. Tohle je uzavřené.
„Ale on přece není cizí!“ Argumentovala okamžitě sestra.
„Ne? A jakto? Copak ty ho znáš? Já ho znám? Ne. Nikdo z nás o něm nic neví.“ Snažil jsem se vrátit jí rozum, který zřejmě poztrácela. Veškerá zlost na Hayley mě již opustila, to ano, ale přesto… tohle od ní nebylo správné. Vždy jsem si myslel, že je moje sestra taktní, ale mýlil jsem se. Udělal jsem pro ni vše, oč si požádala, ať už mi to přišlo jakkoliv stupidní. Nedělal jsem to jen kvůli její nemoci, ale i proto, že je moje sestra. Moje Hayley. Jediná rodina, kterou mám a chtěl jsem ji učinit šťastnou, toť vše. A stále je to málo.
„To je to, co sis s sebou vzal? Po těch 3 měsících, kdy ses o něj staral? Je pro tebe cizí?“
„Ale on sakra spal! Okey? Byl v kómatu, ty tři měsíce jen ležel a mlčel! Neměl jsem šanci ho poznat! A teď už nechci.“
„Proč ne? Bojíš se, že tě zklame? Jako Vicky? Jako Rob? Tomu já nevěřím.“
Proč tohle dělá? Nestačí, že do mého soukromí plete Billa, teď mluví o ní? Odvrátil jsem od sestry pohled a těžce vydechl. Každý nádech mě jakoby bodal, dusil mě.
„Tomi? Promiň. Nechtěla jsem o tom mluvit.“ Začala se starostlivě a provinile omlouvat.
„Tohle je ta poslední věc, kterou bych považoval za diskutabilní, takže když dovolíš…“ odmlčel jsem se a obešel sestru. „Jdu k sobě, kdybys potřebovala něco, o čem má cenu mluvit.“ Namířil jsem si to rovnou ke schodišti do druhého patra.
„Tome!“ zavolala za mnou. „Promiň, neměla jsme vytahovat… to, ale…“
„Žádné ale není, Hayley. Alespoň protentokrát respektuj to, že tahle věc je pro mě minulostí.“
„Není! Právě že není. Od chvíle, kdy se tady Bill objevil, ses změnil a já nejsem slepá ani blbá, abych to neviděla.“ Pospíšila si Hayley ke mně a chytla mě za dlaň dřív, než jsem stihl vykročit na první schod. Výborně. Nechápu, jak může mít někdo tak zbytnělé představy.
„Vážně? Tak to mě asi budeš muset poučit, protože já o ničem nevím.“
„Tak proč se dokola díváš na ty staré fotky z nemocnice? A ty Lenniny videa? A pak jsi celý den zamčený v pokoji anebo na farmě. Chybí ti? Chybí ti
ten Tom, který si přiznal, že mu na Billovi záleží? A na ostatních? Mně taky.“ Přiznala. Zhluboka jsem dýchal. Místnost se se mnou slabě točila. „Mně taky chybíš, Tomi.“ Zdálo se mi, že Hayley něco vázne v krku. „Slibuju ti, že tohle bude moje poslední přání, Tome. Přeju si ze všeho ve svém životě nejvíc, abys byl šťastný. A už nevím, co pro to udělat. Už nevím k jakému psychiatrovi tě sakra dokopat, abys pochopil, že je to pro tvoje dobro.“ Zasmála se krátce Hayley plačlivě. Pláče?
Nedokázal jsem se přimět otočit se k ní čelem. Nechtěl jsem vidět její slzy. Hlasitě jsem vydechl. Snažil jsem se spolknout knedlík v krku, ale nešlo to. Způsobil jsem jí bolest tím, že jsem tak… otupělý?
„Vlastně si myslím, že jsi hrubý a lhostejný.“, vkradla se mi náhle Billova slova do hlavy.
„…vím, že je tu pár lidí, kterým to ubližuje.“ Chtěl jsem jeho slova z hlavy vytěsnit. Myšlenka, že by měl
on pravdu v něčem takovém… Nikdy jsem se nestaral o to, kolik lidí proti sobě poštvu svým chováním. A nikdy mi Hayley neplakala za zády proto, že jsem… idiot! Fakt, který jasně říká, že si ani nechci připustit, že by Bill měl pravdu…, že ubližuju Hayley a byl by to
on, kdo si toho všimnul dřív… odporné. Já jsem odporný. Vše, co jsem si myslel, že dělám pro Hayley, aby byla šťastná, byla jen maličkost, přesto mi to přišlo za hranicemi mých možností. A jediné, o co ona usilovala, bylo moje vlastní štěstí, aby mohla být šťastná taky. Ucítil jsem, jak kolem mých boků Hayley obmotala ruce.
„Tome, prosím.“ Zafňukala Hayley. „Neříkám, že ti pomůže. Nevím to. Jen… jen se nechej.“ Chvíli jsem mlčel, než jsem ze sebe konečně něco dostal.
„Mám si nechat co?“
„Jen spolu travte čas, jako před 4 lety. Nic víc. Jen spolu buďte.“ K tomu jsem neměl připomínku. Nevěděl jsem, čeho tím chce Hayley docílit. „Myslím si, že když ti jeho společnost pomohla předtím, že ti pomůže i dnes. Je to naprosto šílené. A hloupé. A divné, ale mně taky přišlo divné a pošetilé, když sis myslel, že mi Billovo probuzení vrátí naději, ale vrátilo. Nevím, možná, že to byla jen souhra náhod, to vše. Ale vím, že ty a Bill… vy jste… už jen to, jak jste si podobní, je obdivuhodné. To, co tvrdila Lea, byla blbost, naprostá. Koneckonců byla blázen.“ Naprostý. „Ale to, co mezi tebou a Billem proudí, je neuvěřitelné. Zcela určitě se teď šklebíš. ‚Nic mezi námi neproudí‘.“ Snažila se Hayley napodobit můj hlas, působilo to spíš vtipně než věrohodně.
„Takže chceš, abychom spolu trávili čas.“ Ujistil jsem se.
„Ano.“ Hned zněla Hayley o trochu veseleji, i když stále popotahovala nosem.
„Jak dlouho máme trávit čas…“ odmlčel jsem se. „Spolu?“ přecedil jsem skrz zaťaté zuby.
„Myslím, že by bylo nejlepší se domluvit s Billem. Nemůžeme se takhle rozhodovat bez něj, třeba už ani nechce vypomoct.“ Zauvažovala Hayley. „Doufám, že jsi na něj nekřičel.“ Hayley se mnou cukla tak, aby se mi mohla dívat do tváře.
Všimnul jsem si červených očí, avšak momentálně s jiskřičkami naděje, černých mokrých cestiček na tvářích, na které se vloudil lehký úsměv.
„Takže?“ nadzvednul jsem obočí.
„Takže ti teď povím, co přesně zítra podnikneme, jestli teda souhlasíš s mým plánem ke štěstí!“ uculila se Hayley. Vypadala jako dítě, které brečelo pro svou hračku, a když ji dostalo zpět… dopadlo přesně takhle. Povzdechnul jsem si.
„Tak co podnikneme?“ zeptal jsem se otráveně.
Vždycky byla pravda, že bych pro Hayley byl schopný zabíjet. A že bych jí dal svůj vlastní život, své zdraví. A jestli je tohle to, co si opravdu přeje, abych pro ni udělal, pak to udělám. Přes všechno to přesvědčení, že je tohle to nejabsurdnější přání, které si mohla přát. Nehodlám jen sedět a tvrdit, co vše bych pro ni udělal, chci jí to dokázat. Protože na Hayley mi záleží.
BILL
Okey, tak znovu a posté. Byla by Hayley schopná mi lhát s Tomovou schizoidní poruchou osobnosti? Ležel jsem na své pohodlné posteli otočený na břicho a spekuloval o všem možném. Hlavně tedy o dnešní návštěvě farmy, ale občas i o tom, že 90% moří a oceánů nejsou prozkoumány. Jaké stvůrné stvůry tam v hlubinách temných, tajemných moří musí žít? A jací úděsní lupiči a piráti a milovníci žen, zlata, mluvících barevných papoušků a v neposlední řadě opiček sedících na rameni, se musí plavit v obřích lodích na vlnách? Hrůzné. Je Tom schizofrenik? Přemýšlel jsem a rozhlížel se v hlubokém zamyšlení po pokoji. Ou! Ou, ou, ou! Už to mám! Už vím, co tu chybí! Co tady smrdí a co tady nezapadá!
„NATHEEE! Vrať mi ten plakát Jessicy Alby, a to hned!!“ zaječel jsem snad přes celý dům. Oh, paní McClaudová mě určitě zaslechla!
Přispěchal jsem po špičkách k oknu, tedy až poté, co jsem se vysápal na nohy. Odkryl jsem velmi opatrně a pomalu bílou, lehkou záclonku v okně. Strčil jsem dva prsty mezi žaluzie a rozevřel je dostatečně na to, abych se pouhým okem podíval do okna paní Ježibaby. Uuff, zhasnuto.
„JÁ TVŮJ PLAKÁT NEMÁM, A I KDYBYCH HO MĚL, COŽ NEMÁM… NA TAKOVÉ ŽENY JSI MOC MLADÝ!!!“ zakřičel Nath ještě hlasitěji než před chvílí já. Oh, jo jistě, hlavně že ty jednu ženušku, africkou bohyni krásy, máš a mně Jessicu, mou lásku, která neví, že existuji, nedopřeješ! Pomyslel jsem si. Oh, ne, ne, ne, ne, NEIN! I said no, no, no! Podíval jsem se znovu ještě opatrněji skrz žaluzie do okna paní McClaudové. A sakra, sakra, sakra! Rozsvíceno! Sakra!
„SAKRÁÁ!“ zapištěl jsem. Poskočil jsem na místě a upaloval se schovat pod postel.
autor: Sayurii
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 9
No tak tá atmosféra bola veru riadne napätá.
To, ako Tom Billovi povedal, že žiadnu pomoc nepotrebuje, lebo nie je chorý a Hayley si len vymýšľa… a potom rozhovor Tom a Hayley. Som však rada, že sa nakoniec Tom predsa len rozhodol, že dá Billovi šancu, aby mu pomohol a bude s ním tráviť čas.
A koniec bol srandovný:D Bill sa opäť predviedol. 🙂
Ďakujem za časť.
Jsem ráda, že Tom nakonec dá Billovi šanci. Opravdu jsem zvědavá na ten jejich spolu trávený čas 🙂
Hayley je skvělá sestra!
Tahle povídka je bláznivá! Nebo spíše Bill je bláznivý! 😀 Ty jeho zmatené myšlenky a jak neustále skáče od jednoho ke druhému.. 😀
Jinak jsem stejně jako holky moc ráda, že dá Tom Billovi šanci. Strašně se na ten jejich spolešný čas těším a doufám, že už se nebudou hádat, ale naopak si k sobě najdou cestičku a budou mít stále pevnější a pevnější vztah! 🙂
Moc děkuji za pokračování. 🙂
ďakujem za pokračovanie:) fakt ma mrzí, že sa Bill do tej debny nepozrel 😀 chcela som vedieť čo tam je. Možno keď bude zase na farme, tak sa pozrie? Som rada, že Tom súhlasil so sestrou, že tú pomoc predsa len možno bude potrebovať. Teším sa na ten ich spoločný čas.
Bill je blázen ale baví mě doufám že Tom bude z Billem komunikovat.
huh, novy dil a ja jsem si ho vsimla tak pozde 😀 uz jen nazacatku me pobavil ten tvuj pstros, nema rad diamanty, nema rad burakove maslo… :-O tak co teda ma rad. porad me napada ze to nakonec budou dvojcata 🙂 ale ty nas urcite prekvapis 😀 a ty tomovy zmeny nalad taky vypadaji jako schizofrenie, vazne!!! vielen danke za novy dil 🙂
Přes všechny ty legrácky dokážu myslet jenom na jediné, na Tomovu bolest a samotu, na to, že on si prostě NECHCE nechat pomoct. Hayley se dnes přece jenom podařilo dostat přes Tomovu obrannou bariéru a trochu ho zasáhnout, ale to bohužel nestačí. Tom k sobě musí pustit Billa musí mu věřit, nebo se o to alespoň pokusit, jinak mu už nebude pomoci.
Krásný díl.