autor: kishmet
„Jedenáct hodin, moje kancelář, těsně před vysíláním. Ano?“
„Ano, Davide, zapsal jsem si to a nepotřebuju nasměrovat ke tvé kanceláři,“ odpověděl Bill s přehnanou trpělivostí. Očima nepřítomně přejížděl přes noviny, které měl na kuchyňském stole a které Kazimír svými drápy ochotně uváděl do stavu ´mimo provoz´.
„Jen jsem se chtěl ujistit,“ řekl mu David. „Mám několik vzrušujících novinek.“
„Skvělé. Jsem si jistý, že mi o tom povíš hned, jak se tam dostanu.“ Bill odtáhl telefon od ucha a s povzdechem zavěsil. Davidovy novinky musely mít něco společného s Tomem. ´Vzrušující´ pravděpodobně znamenalo, že Tom prošel kontrolou minulosti a různými dalšími prohlídkami, které by mohly otevřít celý neprozkoumaný svět publicity Davidovi, Cynikovi a celé stanici. Ano, Vánoční Cynik na televizním rande se samotným Duchem Vánoc: diváci se jen pohrnou, někteří jen z legrace, někteří, aby se podívali, jak Bill Toma srazí na kolena, nebo naopak, a někteří proto, že vyhlídka na romantiku mezi dvěma muži se stává hlavním prodejním bodem v moderním světě.
Bill vzal do ruky část novin se sekcí Zábava a opřel se zpět do křesla, přeskakoval ze slova na slovo, aniž by kterékoliv z nich přečetl. Problémem bylo, pomyslel si Bill hořce, že nechtěl zkusit rande s Tomem jako Cynik. Ačkoliv ho to opravdu moc bolelo přiznat, chtěl zkusit rande s Tomem – kdyby konečně našel duševní odvahu zavolat mu – jako Bill.
Očima zabloudil k Tomovu číslu, které s sebou nosil jako bezpečnostní plášť od chvíle, kdy se vzbudil. „A když si pomyslím, že se pyšním svou inteligencí,“ zamumlal si. Pak obrátil pozornost zpět k novinám a zachránil roh od Kazimírova zvědavého škrábání. „Rád bych si tohle přečetl, než to rozcupuješ na padrť… Kazi…“
Bill se odmlčel. Titulek v pravém horním rohu hlásal Cynik vyrušen? Sevřel rty a přeskočil očima na začátek článku.
Bill Trümper, známý také jako každoroční WSYC Vánoční Cynik, je Chicagu dobře známý pro svůj neutuchající sarkasmus a vtipnou pohotovou odpověď na téma svátků. Ale tato bašta Grinchova postoje možná ztrácí své ostří.
V poslední době Trümperovy monology a empatické telefonní hovory se Skrblíky mezi námi bývají nelítostně rozptýleny ´Tomem Kaulitzem´, mužem, který vypadá, že obdivuje tyto nejslavnostnější svátky tak vášnivě, jako je Trümper nenávidí. Ale někteří posluchači se začínají ptát: mohl Kaulitz naklonit Trümpera ke světlé straně? Pokračující integrace Trümperových volání do show se zdá být kontraproduktivní pro moderátory, kteří se přiklání na podporu svých anti-vánočních kolegů, s cílem zvýšit svůj žebříček sledovanosti.
Zpočátku se Bill zamračil nad tím odsouzením, a to zejména proto, že žebříčky sledovanosti jeho sezónní show do této chvíle stoupaly a dokazovaly tak nesprávnost tvrzení autora článku. Ale pak, jak pokračoval ve čtení, rty se mu zkroutily do pomalého úsměvu.
S tím mohl pracovat.
Na stanici Bill prošel kolem výtahu a namířil přímo ke kanceláři hlavního manažera. Před tím, než vstoupil, narovnal ramena a zvedl bradu, každým coulem povýšená diva, se kterou se David tak nerad vypořádával.
„Bille,“ pozdravil jej David čile, navzdory Billovu záměrnému pokusu dostat na plný plyn svůj protikladný režim. „Skvělá show včera.“
Bill přimhouřil oči a rozhodl se postavit za jedno z křesel, aby se tyčil nad Davidem a aby se vyhnul tomu, že se bude muset opět snažit nacpat své vytáhlé končetiny do jednoho z křesel. „Vlastně jsem měl pocit, že show nedosahovala mých obvyklých standardů, nebo tvých,“ řekl Bill chladně. „Já vím, že schvaluješ tohohle Toma Kaulitze, ale on není nic jiného než rušivý element. Posluchači si neladí Cynika proto, aby slyšeli náhodného volajícího opěvujícího sváteční chvály znovu a znovu.“
„Cože? Bille, Bille,“ řekl David tím, co Bill v duchu označil jako ´uklidňujícím´ hlasem. „Žebříčky sledovanosti v tomto roce dosáhly stropu, ty to víš. Chicago miluje poslouchat, jak se s tím klukem navzájem odstřelujete, a co milují posluchači, to miluju i já.“
„Ne všichni posluchači to milují,“ Bill vytáhl výstřižek z novin z kapsy a držel jej jako válečnou trofej, jeho výraz byl ponurý. „Četl jsi to?“
„To je jen jeden-“ začal David.
Bill jej přerušil dřív, než mohl pokračovat. „Jeden článek, který tvrdí, že Cynik ztrácí své ostří, a kde je problém? Problém je, že ten autor má pravdu. Ty a tenhle Kaulitz mě pořád dostáváte do situací, kdy si nemůžu pomoct, než s ním souhlasit, což, jen se podívej,“ začal číst z novinového výstřižku,
„což se zdá být kontraproduktivní pro moderátory, kteří se přiklání na podporu svých anti-vánočních kolegů“. Upřel na Davida pohled s výrazem nejvyššího nesouhlasu. „To co děláme, je v rozporu naprosto se vším, za čím si Vánoční Cynik stojí.“
„Pokud si dobře vzpomínám, on musel uznat také některé tvoje názory,“ poukázal David, stále klidným hlasem. Bill vydal hluboko z hrdla znechucený zvuk. „Kromě toho, myslel jsem, že si to užíváš,“ pokračoval David, nedbaje Billova otevřeného opovržení. „Až půjdeš s Tomem na to rande, možná uvidíš-„
Bill předvídal, že tohle rande bude základní téma dnešního rozhovoru a v duchu si gratuloval. Otevřel pusu a předstíral oprávněnou urážku. „Co prosím? Poté, co jsi právě teď slyšel mé názory na toto téma, si stále představuješ, že budu souhlasit s rande s tímhle šťourou?“
„Ty jsi chtěl mít záběry pro televizi,“ řekl David. „Jakým lepším způsobem ukázat sám sebe, než argumentováním s optimistou na kameru?“
„Zapomeň na to, Dave.“ Bill upustil článek a nechal jej unášet dolů na jedno z křesel jako padající listí. „Bezohledný Cynik je zpět.“
„Posluchači, dnes se váš Cynik chystá ponořit do hudby, která zahrnuje duši a srdce Vánoc. A chystá se vyříznout tyto pohromy světa a položit je před vás v plných, krvavých detailech, vystavit je pro ukázku pokrytectví, komerce a občasné proti-ženské hromady výkalů, jakými jsou,“ prohlásil Bill a užíval si, že může využít své plné kritické slovní zásoby. „Za prvé, drazí občané Chicaga, nepotřebuji vám jistě nastínit, jak ubohé provozní podmínky mohou být v tomto městě při jakémkoliv druhu sněžení. Představte si se mnou, jestli chcete ulice celé zahalené v bílé před tím, než se vyrojí pluhy a obdarují nás čistými ulicemi a některými jarními výmoly. Nemilujete ten způsob, jakým sníh překrývá pruhové oddělovače, což zaručuje, že nějaký bezohledný trouba se rozhodne vzít to přes druhou polovinu.“
„Uvažujte nad pocitem, který do vás udeří, když se pokusíte lehce zatočit, jen abyste našli své pneumatiky ve smyku na ledě pohřbeném pod touto slavnostní dekou,“ pokračoval Bill s chutí. „Představte si ploužení po dálnici rychlostí dvacet kilometrů za hodinu a dívání se skrz závěs sněhu tak hustý, abyste zjistili, že máte zvednout svou pojistku, až když skočíte v zadní části auta před vámi. Tak proč, Chicago, obchodní domy a sváteční nadšenci trvají na libování si v absurditě vánočních melodií, jako ´Let It Snow (Ať sněží)´ a ´White Christmas (Bílé Vánoce)´? Když už něco, ti z nás, žijící v mírném klimatu, by měli zvýšit své hlasy prosící o mírné počasí na Vánoce, aby se zabránilo řetězovým haváriím milionů minivanů mířících k babiččinu domu skrz celé předměstí.“
„Ale koledy velebící nebezpečné podmínky jízdy jsou jen stěží těmi nejhoršími delikventy. Ne, brutálnější jsou stále moderní hovadiny, které se nějakým způsobem vetřely do řad svátečních standardů. Mám zde na mysli fádní marketingové věci, jako jsou ´Frosty Snowman (Zmrzlý sněhulák)´ a můj vlastní osobní favorit-“ Bill se temně zasmál. „-´Rudolph the Red-Nosed Reindeer (Rudolf, červenonosý sob).´ Tato píseň začala svůj život jako nestoudný marketingový tah pro Montgomery Ward a děsím se pomyslet na to, jaký příjem z toho od té doby měli. Rudolfovy hračky, Rudolfovy hrnky, Rudolfovy karty, Rudolfovy komiksy, které v žádném případě nemohou být porovnávány s originály, což by vám mělo říct vše, co jen potřebujete vědět o jejich kvalitě.“
„Tohle všechno,“ řekl Bill, „kvůli koledě, která učí děti různá morální ponaučení. Například, že mít jedinečný vzhled je v pohodě… tak dlouho, dokud jste užiteční pro důvody založené výhradně na fyzikálních vlastnostech, které vám dříve byly vyčítány vašimi vrstevníky. A také Santův tým sobů? Kupodivu připomínající obsazení z filmu Protivný Sprostý Holky, se Santou samotným jako Včelí královnou, dohlížejícím nad ignorováním a vyloučením každého, kdo se opováží ukázat jiskru osobnosti. Nicméně Rudolfovy diference jsou někdy tak ochotně odpouštěny, když schopnosti našich protagonistů s kopyty najednou jdou více na odbyt.“
Andreas najednou začal gestikulovat z druhé strany kabiny, což vedlo Billa k tomu, aby se nepřekvapeně podíval dolů na světla kontrolek, která na něj vesele blikala. „A zdá se, posluchači, že už máme na lince volajícího. Zajímalo by mě, kdo by to mohl být,“ prohlásil Bill, a z hlasu mu kapalo tolik sarkasmu, kolik jen mohl vylovit z těch nejčernějších hlubin své duše. Stiskl vypínač. „Tajemný volající, jste v éteru.“
Chvíli bylo ticho. Pak na druhém konci linky Bill zachytil zvuk, který mohl být vyprodukován pouze sadou kytarových strun a párem talentovaných rukou. Tyto ruce se pustily do akustického ztvárnění ´Joy to the World´ a Bill poslouchal.
Zatímco sám sebe rozhodně nepočítal mezi fanoušky vánočních koled nebo chvalozpěvů, které byly vyprodukovány za tímto účelem, užíval si dobrou hudbu. Sám nehrál na žádný nástroj mimo svých mladických vpádů do hlasových lekcí, ale měl zkušenosti se spoustou nahrávek, aby rozpoznal fantastickou úpravu, dovedně provedenou, když ji slyšel. Nejdříve Billův přirozený skepticismus způsobil, že pochyboval, že Tom hraje melodii sám a živě, ale několik drobných chyb v celé písni ho přesvědčilo.
Po celých dvou slokách Tom nechal odeznít poslední ozvěny hudby a Bill vydechl vzduch, který zadržoval. „Nebylo to špatné, pane Kaulitzi,“ musel Bill přiznat.
„Jak jsi to uhodl?“ zeptal se Tom přívětivě. „Zavolal jsem, protože si nemyslím, že jsi dával koledám spravedlivou šanci.“
„Abych byl absolutně spravedlivý, není to moje práce, dávat čemukoliv spravedlivou šanci,“ řekl Bill a dodal: „Nevěděl jsem, že hraješ na kytaru tak dobře.“
„No, to je proto, že jsi mi taky nedal spravedlivou šanci,“ odpověděl Tom tónem, který Billa rozehřál od hlavy až k patě jako ranní hrnek kávy. „Víš o tom, že ta píseň byla složená teenagerem v sedmnáctém století?“
„Jsem si toho vědom, ano,“ odpověděl Bill. Mluvil ostřeji, než bylo nutné. „Mám ve zvyku zkoumat předměty, které kritizuju.“
„Pak musíš také vědět, že Isaac Watts sdílel tvé tendence kritizovat svět kolem sebe,“ řekl Tom. „Nesouhlasil se způsobem, jakým byly zpívány tradiční žalmy ve sboru jeho otce. Ale,“ přidal Tom dřív, než mohl Bill otevřít pusu, „namísto toho, aby se žalmů vzdal, přepsal je do slov, která ho těšila. Jeho texty byly tak populární v jeho církvi, že napsal kolem dvě stě dalších chvalozpěvů. Viděl něco, co se mu nelíbilo, Bille, a změnil to.“
Billovi se zrychlilo srdce, když zjistil, že nemá jedinou negativní poznámku, kterou by Tomovi mohl nabídnout. „Jsem si jistý, že ano,“ řekl místo toho a snažil se nalézt opět svůj klid. „Vrátíme se po této komerční přestávce s dalšími inspirujícími vánočními příběhy pana Kaulitze, které dokazují, že pravý duch Vánoc možná byl živý a zdravý v samotném srdci jednoho chlapce v Evropě před čtyřmi stoletími. Posloucháte chicagského Vánočního Cynika na WSYC, Sick AM, vaší alternativní rozhlasové stanice.“
Tak. Dostatečně jízlivý, aby uklidnil i ty nejtvrdší novinové kritiky.
Jakmile se rozběhly reklamy, Tom promluvil. „Byl jsem opět degradován na ´pana Kaulitze´? Jsem zklamaný.“
„Jen minutku. Andreasi, vypni spojení,“ nařídil Bill. „Dej mi vědět pět vteřin před vysílacím časem.“
Slyšel zklamaný povzdech a slabé cvaknutí, které znamenalo, že Andreas vypnul svůj konec spojení.
„Ty se mnou chceš soukromý chat?“ Zeptal se Tom pobaveně. „Ne, že by mi to vadilo. Ve skutečnosti jsem polichocen, dokonce i když mě plánuješ znovu srazit na kolena.“
„Toho dosáhnu později, to mi věř,“ Bill se podíval dolů na ovládací panel, věděl moc dobře, jaké má časově omezené rozpětí na tuto osobní diskuzi. „Zavolám ti dnes večer z domova,“ řekl stroze. „Musíme si promluvit a nemůžeme to udělat tady.“
„Oh? Neříkej mi, že tvůj domácí telefon je opravdu jedním z těch druhů čísel,“ odpověděl Tom.
Bill jen stěží potlačil úšklebek a představoval si ten, který jistě zdobil Tomovu tvář. „To si jen přeješ.“ Obrazně zkřížil prsty v naději, že by si to Tom opravdu přál. „Nezáleží na tom, proč. Ani slovo o tom ve vysílání, Tome, nebo pošlu mého producenta, aby tě systematicky vykuchal.“
„Nezdá se mi jako ten typ,“ poznamenal Tom. „Když už mluvíme o tvém producentovi, nemáme právě pět vteřin do-„
Andreasova linka opět cvakla. „Pět vteřin,“ zahlásil a přerušil tak Toma uprostřed věty.
Huh. Působivé. Stejně jako mnoho moderátorů, kteří pracovali v rozhlase a televizi, Bill byl hrdý, že vlastnil jakýsi šestý smysl, který mu dal vědět, kdy se jeho komerční přestávky blíží ke konci. Měl Tom pouze štěstí se svým načasováním, anebo už byl dříve zapletený s rádiem?
„Mám to, díky,“ odpověděl Bill a upravil si sluchátka. Znamení ´
V éteru´ se rozsvítilo ve chvíli, kdy se Bill zhluboka nadechl.
„A jsme zpátky opět s vaším Vánočním Cynikem na WSYC, Sick AM. Nyní, ač byl velice přesvědčivý argument mého samozvaného neoficiálního spolu-moderátora s jeho hudební mezihrou, uvedl pouze jednu píseň, která ani nebyla určena jako vánoční kus. Na druhé straně, já jsem si nechal to nejhorší na konec. Dokonce i nevýrazným ódám na komerci, o kterých jsem se již zmínil dříve ve vysílání, nemůže být udělen titul nejvíce nechutné vánoční písně a varuji vás předem, posluchači, že následující diskuze může být spouštěč něčeho velkého.“ Bill se na chvíli odmlčel, aby mohli posluchači strávit ten tok informací. „V každém případě, tato anti-feministická hymna na znásilnění byla provedena desítkami různých párů, z nichž si žádný zřejmě neuvědomil, že ta píseň – váhám dokonce odkazovat na možné dopady, protože jsou tak hrozně do očí bijící.“
„To by mohlo být ´Baby, it´s Cold Outside (Baby, venku je chladno)´,“ řekl Tom. „Každý, kdo dobře poslouchá, by měl vědět, že jsi dnes už podruhé zmínil nesnášenlivost k ženám v koledách.“
„Ano,“ řekl Bill, na okamžik zaraženě. „No, pak jsem si jist, že pan Kaulitz si je také vědom toho, že tato píseň byla naposledy provedena hvězdami, jako jsou Darren Criss a Chris Colfer, a tak elegantně uznávám s ubohou nadějí, že gay páru v hlavním mediálním proudu nemusela být udělena stejná hudební čísla, jakým jsou vystaveny heterosexuální páry, jejichž slova se zdají, že idealizují sexuální napadení.“
„Ze všeho rovnocenného zacházení, pro které jsme pracovali, tohle je místo, kde jsme poskytli rovnocenné zacházení. To vypovídá hodně o naší společnosti, myslím,“ vložil se do toho Tom a poslal tak Billovi do páteře další z těch příjemných zachvění. Jsme. Takže Tom se definitivně identifikoval jako gay, nebo alespoň bi, nehrál pouze pro mikrofony.
„Dávejte pozor, pane Kaulitzi, nebo začnu věřit, že si snažíte přivlastnit titul Cynika.“ Bill držel svá slova v tónu ostrém jako nůž, ale úsměv měl na tváři rozlitý po zbytek vysílání.
Proužek papíru s napsaným Tomovým číslem spočíval na Billově pravém koleni. Jeho domácí telefon spočíval na jeho levé straně a Bill se natáhl po telefonu už popáté za ten večer. „Udělám to,“ řekl Kazimírovi, který se uvelebil na podlaze v obvyklé poloze. Protáhl se a střelil po něm pohledem naprostého nezájmu, zřejmě proto, že si dovolil naplnit mu misku až poté, co zkontroloval, jestli je dostatečně zalitá Vánoční hvězda.
Billovi unikl krátký smích. „Dobře, madam, nebudu se pokoušet o další rozhovor.“ Popadl telefon a rychle vytočil číslo, než mohl ztratit nervy.
Zvedl sluchátko k uchu a počítal počet vyzvánění před tím, než to Tom zvedne, pokud vůbec. „Jeden. Dv-„
„Bille, ahoj.“
„A kdybych to nebyl já?“ Zeptal se Bill a zvedl obočí, jako by jej Tom mohl přes telefon vidět. Šílení motýli máchali křídly v jeho žaludku, když kolísal mezi úzkostí a potěšením, že Tom zřejmě očekával jeho zavolání. „Mohl jsi ze sebe udělat pořádného vola.“
„Nebo bych vysvětlil, že jsem čekal důležitý hovor od důležitého člověka,“ opravil ho Tom.
„V pořádku, v pořádku, nechoď na mě s těmihle lacinými řečmi. Nezajímá mě, jestli tahle lacinost je tvůj běžný stav,“ dodal Bill. „Volám, abych ti dal vědět, že jsem odmítl rande, které se nám můj staniční manažer snažil připravit.“
„Myslím, že to jsem mohl předpokládat sám, vzhledem k tomu, že jsi mě už dvakrát odmítl,“ zdůraznil Tom.
„A já ten předpoklad oceňuji.“ Bill se vteřinu nebo dvě bál o svou kuličku v jazyku, nejistý, zda se mu ulevilo, nebo byl naštvaný, že Tom trpělivě mlčel. Vsadil na úlevu. „Kromě toho, že jsem tentokrát odmítl proto, že chci jít s tebou ven mimo práci za svých vlastních podmínek. Ne jako nějaký obchodní trik pro mou show, ač zní televizní nabídka lákavě.“
„Zdáš se jako typ, který obchodními triky pohrdá,“ souhlasil Tom.
„To jsem. Absolutně. Teď si nejsem jistý, jestli jsi myslel svou nabídku upřímně, nebo jsi pouze doufal ve svých patnáct minut slávy nebo co, ale Jost už rozběhl kontrolu tvé minulosti, takže si alespoň myslím, že se mě nechystáš nechat zemřít někde v popelnici.“ Bill se kousl do špičky jazyka, aby zabránil dalšímu nesouvislému blábolení. Už to byly věky od chvíle, kdy pozval někoho na rande. Už ztratil ten um a v duchu se za to proklínal.
Po chvíli Tom řekl: „Takže, to znamená, že tě můžu vzít na večeři?“
„To znamená, že jdeme na večeři spolu a já platím svůj vlastní účet,“ řekl Bill a na rtech se mu opět usadil slabý úsměv. „Nechci se zavázat k čemukoliv na pozdější dobu.“
Tom přijal návnadu a hravě se do ní zakousl. „Ne každý má postranní úmysly při placení jídla za své rande.“
„Stejně jako ne každý má postranní úmysly v posílání vánočních přání nebo květin nebo cukroví nebo…?“ Odmlčel se Bill.
„Přesně tak,“ řekl Tom.
Nakonec se Bill hlasitě rozesmál.
autor: kishmet
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 11
Jupi bude rande 🙂 uz se tesim az se kluci potkaji a budou si moct povidat i jinak nez pres drat. Je fajn, ze Bill z toho odmitl udelat verejnou akci. Myslim, ze ho Tom hodne zaujal. Nehlede na to, musi se podelit o dalsi informace ze zivota Vanocni hvezdy 😀 a to trhani novin kockou, to me rozesmalo. Jesteze nase chlupatice tohle nedela, zabila bych ji muset to uklizet.
Dnes byl Cynik radne cynicky, ale bylo pekne zjistit, ze se usmival po celou dobu mluveni s Tomem. Dekuji za preklad, uz ted se tesim na dalsi dil 🙂
Musím teda říct, že obdivuji jak autorku příběhu, tak překladatelku, protože ty Billovy sarkastické řečičky jsou občas něco! 😀 Já bych věty, které Bill říká, kolikrát nesestavila ani v češtině ne tak to ještě překládat. 😉 Bill je tady fakt číslo! 🙂
A tak moc mě potěšilo, že nakonec rande klaplo! A i tak je daleko lepší, že to bude soukromé a bez kamer! Na další díl jsem strašně moc zvědavá! Myslím, že si ti dva zatím skrz telefonování padli do oka, tak uvidíme, jestli to mezi nimi bude jiskřit i na živo. Ale jestli ten sexy muž z minula byl vážně Tom, tak je to jasná věc! 🙂 Už se ale na pokračování doslova třepu, myslím, že jejich rande, jestli to tak můžu nazvat, bude skvělé! 🙂
Strašně moc děkuji za překlad! 🙂
[2]: Mischulko, ani nevíš, jak se u překladu těch Billových keců občas zapotím. Jak už jsem psala i Januli, nekteré ty věty si musím přeložit slovo od slova a snažím se přijít na to, jaký smysl vůbec má ta věta v angličtině, a teprve potom se z toho snažím udělat smysluplnou českou větu tak, aby pasovala k těm ostatním 😀
Zrovna tenhle díl byl asi nejtěžší, ale myslím, že to stojí za to 🙂
Som rada, že Bill nakoniec odmietol to verejné rande a "pozval" Toma na súkromné 😀 Takto to bude omnoho lepšie. 🙂 Už sa teším, ako to bude medzi nimi iskriť i naživo. 🙂
A Kazimírove "čítanie" novín je úžasné 😀
Ďakujem za preklad.
[3]: Já věřím, že je s tímhle práce jako blázen! Už u minulých dílů jsem si říkala, že překládat tuhle povídku musí být snad za trest, ale při tom dnešním to do očí bilo ještě víc! Jsi fakt skvělá a o to víc si vážím toho, že se s tím kvůli nám tak natrápíš, ale stejně jdeš a přeložíš to pro nás! Děkuju, děkuju, děkuju! ♥ A doufám, že další díly už na překládání nebudou tak složité, protože věřím, že nad těmi díly musíš trávit hodiny práce.
[5]: No, jeden tenhle dil mi zabere přibližně 4 hodiny… Teď překládám devátý díl. Sice už nejsou tak těžké, ale pro změnu jsou zase o dost delší 😀 Ale máte se na co těšit, já tuhle povídku prostě miluju! 😀
Jsi zlatičko že to překladaš jsem zvědava jak to bude na tom rande.
[3]: Presne na to som myslela, že ako krásne dokážeš poskladať tie zložité myšlienky do viet, aby boli zrozumiteľné a ešte aj vtipné:)
Teším sa, že sa Bill rozhodol pre súkromné rande:)
Veľmi pekne ďakujem za kapitolu.
Tak Billy se bojí o svou pověst! 😀 No to se podívejme… ne že bych si stěžovala, že se sejdou v soukromí a ne před televizním štábem. Mnohem lepší! Ale doufám, že i tak se budou nějak kočkovat kvůli těm Vánocům, i když tam nebudou ve "svých rolích" – protože jejich hádky jsou zatraceně vtipné.
'Problémem bylo, pomyslel si Bill hořce, že nechtěl zkusit rande s Tomem jako Cynik. Ačkoliv ho to opravdu moc bolelo přiznat, chtěl zkusit rande s Tomem – kdyby konečně našel duševní odvahu zavolat mu – jako Bill.'
– tahle pasáž se mi hrozně moc líbila! A taky ta jeho nervozita, když nakonec Tomovi zavolal…:3 A dokonce i v téhle situaci zvládnul ironické poznámky 😀
To musí být šílený překládat tuhle povídku… já tě tak hrozně obdivuju, že to dokážeš! Nemyslím, že jsem kdovíjak špatná v angličtině, ale tohle bych stoprocentně přečíst nedokázala, takže hrozně, hrozně moc DĚKUJU, že si s tím kvůli nám dáváš práci a můžeme si tohle dílo užít i my 🙂
Jak uz tu tak resite… ja si ani nedokazu predstavit, jak tezke musi byt prelozit Billovi kriticke proslovy 😀 4 hodiny u neceho sedet a pracovat pro 7 komentaru by me zabilo. Driv nebo.pozdeji, ale o me se tu nebavime. Buh a ten, kdo si cte moje komenty vi, ze si vic nez autorek vazim prekladatelek. Bohuzel, ale je to tak. Nevim pro koho bohuzel,…. 😀 asi pro autorky… nicmene. zastavam nazoru, ze autorky se drou, vymysli pribeh pro nas, ale i pro sebe, aby videli, jaky uspeh sklidi jejich dej. Rozhodne je snadnejsi psat ve svem rodnem jazyce, nez prekladat. Tady muzeme obdivovat dej autorky, ktery je uzasnej! Porad nechapu, jaky IQ asi musi mit, kdyz neco takoveho vymyslela:D Protoze Billova slova maji nejakou hlavu a patu. Ale prekladatelky narozdil od autorek tohle vse delaji vlastne pouze a jen pro nas ctenare. Prekladaji, abychom si my mohli precist bajecnou povidku. Okey… je to prace i pro samotnou autorku 😀 takze vazne Zuzu, B-kay, Allko… mate muj obdiv, ale ted se bavime jen o tobe Zuzu, takze…. nevidis me, ale zvedam se….a delam pukrle… ne to neumim, klanim se ti.klecim… a udelala jsem neco jako… neco divnyho 😀 Bratr se na me divne kouka…. (myslete si, ze kecam a ze jsem se neuklonila jako budhisti… ja mam ciste svedomi, pac vim, ze jsem to udelala a bracha taky 😀 chudak… ja… mysli si o.me, ze jsem se zcvokla… ano sedim na zemi)
Nicmene… myslim, ze neco (mamka se pta proc sedim na zemi, ze mi da polstar pod zadek….) myslim, ze neco jako proste uprimne Dekuju je stale malo… Skvele, obdrzela jsem od mati deku pod pr**el 😀
Dale k deji. Miluju Billa cynika. Nevim proc 😀 A o to krasnejsi a sladoulinkavejsi pak je, kdyz ma s Toma motylky v brise :333 ♥♥♥ ^_^ (*z Toma) negramotna jako banan…
Kdyz Tomi zacal hrat na kytaru :333 bylo mi taaaak krasne… 😀 Jako Spongebobovi a jeho duze 😀 Vazne moc moc moc krasny! :3 Vzdycky se jen tleim, kdyz Billy uvede, ze mu vola tajemny volajici… kdo to asi muze byt? 😀 (vim, ze tu mam spoustu hrubek, ale komenty na mobilu nikdy nebudou o vate a medu!)
Soukromi chat… 😀 no kazdopadne i Tom vi, co ma rict a kazdy vidi, jak ledova kralovna taje :DD hihihi… nekdy je bulvar vlastne fajn 😀
Ne neni…
ale tady ano 😀
Kazimiiir! :3 Nechapu jakto, ze Billy tak dlouho nikoho nemel… :/ 🙂 ale miluju to, ze nechce rande s Tomem jako cynik, ale jako Bill! ♥♥♥ ted se na to jejich povecereni tesim jeste vic nez pred 2 dilky 😀 A ano, myslela jsem, ze to vic nejde… hm… kazdej se plete! 😛 😀 ♥ doufam, ze budou mit vazne soukromi a ze se jim tam nepriplete David a jeho kamerova sluzba 😀 🙁 😀
Jestli se polibi… (a je to mozne,kdyz je Bill z Toma tak … vycvrkanej:D) tak se rozplynu, roztecu, rozpustim, roz… neco ♥♥♥♥♥♥ jop, fantaziruju… :3 :3 :3 :3 :3
ut az je ten slavny den! 😀 ♥
dekuju za dil! :3 A letopisy Narnie cekaji! :3 ten herec, ktery hraje Caspiana je strasne k sezrani! :3
odbiham od tematu, musim odepsat segre, tak se ti poklonim, zuzu jeste jednou :3 hotovo, zrovna senekdo narodil… 😀 jeste se jenou poklonim, bavi me to 😀 a pak uz musim videt Narnii …
Mockrat dekuju za dil Zuzu a alespon ti popreju krasny zbytek prazdnin! 🙂 ♥ z toho klaneni mam krec… -_- 😀
[10]: Sayuri, slzím smíchy, opět, děkuju :DDD
(a tak nějak tuším, že se ti bude příští díl moooc líbit… 😉 )
[11]: jééé, jéé 😀 Oni se líbnou, že? :DD :3333 awwwwwwwwwww. Ííísk! :33 No tak děkuju, teď ani neusnu! :DDD (myšleno samosebou v dobrém) <33