Kristy 9.

autor: Cincina

Pardon za pauzu, ale byla jsem na dovolené 🙂

RÁNO

První se probudila Kristy. Byla celá rozlámaná, protože měla položenou hlavu na Tomově ruce. Chudák… neucítí svou ruku, až se probere. Ale on byl na ní i namačkaný, a oba schoulení blízko u sebe. Kdyby někdo nevěděl, že jsou sourozenci… velmi kompromitující poloha.

Pomalu vstala. Zamotala se jí hlava. Musela si sednout, protože cítila, jak jí uvnitř tepe bolestí. To už se opravdu nedalo vydržet.

Jemně do Toma šťouchla. Ten se nejprve nechtěl probrat. Asi se mu zdálo něco hezkého, protože se trochu usmíval. Bylo to dost vidět. Po chvíli ale otevřel oči, a když viděl ztrápenou Kristy, okamžitě se posadil, a zjišťoval, co se děje.

„Tepe mi v hlavě.“

„Tak proč si nevezmeš prášek, zlato?“ Zeptal se jí starostlivě, a pohladil ji po rameni.

„To mi nepomůže. Cítím, jako by někdo byl v mé hlavě a bubnoval na bicí. Nebo si představ, že někdo svírá v ruce tyč a mlátí s ní do zdi. A ta zeď je má hlava. Takhle se cítím.“

„Můžeš chodit?“ Zeptal se jí.

„Ale jo, dá se to vydržet.“

„Jdeme.“

„Kam?“

„Vezmu tě k jednomu svému známému. V práci se omluvím. Ještě chvíli počkej, zavolám tam.“

Beze slova si sedla zpět na postel a čekala. Tom mezitím zavolal svému šéfovi, vysvětlil mu situaci, a slušně ho poprosil o volno s tím, že by šlo pouze o dnešní den. Děkoval bohu, když jeho nadřízený vstřícně souhlasil.

Možná vám přijde zbytečné chodit s bolestí hlavy k doktorovi. Ne, Tom ani Kristy nejsou hypochondři. Tom totiž vzal Kristy ke svému známému, ale psychologovi. Bolest hlavy totiž možná pochází z toho.

***

Je dobré mít známosti, hlavně v oblasti medicínské… i když v jakékoli oblasti je to výhodou. V té medicínské aspoň to, že vás doktor může vzít přednostně. Jako se tomu stalo dnes, když Tom po cestě telefonoval doktoru Andersonovi.

Tento muž byl o něco starší než Tom. Blonďatý, modrooký fešák, a zároveň Tomův první a bývalý kluk. (Pozn. Zmínka o něm v prvním díle).

Přišli do ordinace a Scott je nadšeně přijal.

„Ahoj Tome! Tak dlouho jsme se neviděli! Ani se neozveš!“ Usmíval se od ucha k uchu. Jeho typický výraz. Scott byl velmi pozitivní člověk. Na všechno se díval optimisticky, a pokaždé hledal všechno dobré, jak na člověku, tak na okolních věcech. A přesně tohle na něm Tom obdivoval. Nedokázal být takový.

„Ahoj Scotte. Promiň, ale nějak nebyl čas.“ Ukázal na svou sestru. „Tohle je má sestra Kristy. A kvůli ní jsem ti volal.“

Kristy se jen pousmála, nebyla schopná mluvit. Slzely jí oči z té bolesti. Kdo jí trestá? Vždyť nic neudělala.

„Jo, vždyť si ji pamatuju.“ Mrkl na Toma a pousmál se. Když mu Tom volal, jestli může přijít se sestrou, myslel si, že ho šálí sluch. Nenapadlo by ho, že se ozve. A zrovna jemu. Nerozešli se ve zlém, ale že by potom byli extra kamarádi se také říci nedalo.

„Ah. Já zapomněl.“ Ne, nezapomněl. Pamatoval si moc dobře, že o Kristy s ním několikrát mluvil, a párkrát ji viděl zdálky. Nikdy je neseznámil, protože tajil před Kristy, že je gay. Ale na tohle zapomenout nejde. Na první lásku rozhodně ne.

Scott naznačil Kristy, ať se posadí na sedačku, a sám si sedl ke svému stolu. Tomovi naznačil, ať jde k němu si sednout na vedlejší křeslo.

Vypadalo to, jako by byla na výslechu. Nebo si tak aspoň připadala. Ti dva před ní seděli, jak dva policajti, co vyslýchají nějakého vraha. Vždyť má jenom deprese! To z toho musí dělat takovou kovbojku? Ale je pravda, že jí moc dobře nebylo. Nejradši by tady nebyla. Vůbec.

„Kristy. Pověz mi, co tě trápí.“ Zeptal se jí Scott. Nějak doufal, že se rozpovídá sama.

„Deprese a noční můry.“

„K depresím se vrátíme. Zatím mi řekni o těch nočních můrách. O čem jsou?“ Cítil na sobě Tomův pohled. Hltal ho očima.

Tom totiž vzpomínal na staré časy. Věděl, že se musí věnovat Kristy, ale… nešlo to. Viděl ho vedle sebe… vlastně se skoro vůbec nezměnil. Pořád byl stejně krásný, charismatický, a tak proklatě sexy. Ošíval se, a cítil se hodně nesvůj.

Z toho nevyplyne nic dobrého.

„Zdají se mi noční můry o mně nebo o Tomovi… je to různé.“

Tohle Tom zaregistroval. „O mně?“ Dost se tomu podivil. Co se jí může o mně zdát tak hrozného?

autor: Cincina