autor: Chii-chan
Nemoc
„Ty hlupáku! Víš přece, jak si krýt záda, tak jak se k tobě sakra dostali?“ Zaskřípal zuby Cain při pohledu na svého spícího bratra.
Bill potlačil zakňučení, když spatřil svého blonďatého kamaráda v posteli s trubičkami v nose. Aster měl na tváři pár ošklivých podlitin a červený škrábanec na spánku. Viděl také část jeho ramen, pravé bylo zabalené v bílých obvazech.
Lékaři jim řekli, že řezy nebyly dostatečně hluboké, aby zasáhly důležité tepny, ale kluci, kteří jej napadli, s ním prudce narazili do zdi, a tím poškodili kloub.
Nyní Cain seděl na židli vedle postele, zatímco Lelouch a Bill stáli opřeni o zeď a všichni tři čekali, než se Aster probudí.
Bill si povzdechl a podíval se na hodinky. Čekali už dvě hodiny a byl si jistý, že nějaká nepříjemná sestra brzy přijde a vynadá jim, že návštěvní hodiny dávno skončily.
„Jdu si dát něco k pití. Chcete něco?“ Zeptal se Lelouch do ticha.
Bill požádal o kávu a Cain zavrtěl hlavou, než si to rozmyslel.
„Citronový čaj… kdyby se probudil,“ řekl a krátce se na Leloucha zadíval. Ten přikývl a odešel z místnosti.
„Jdi domů, Bille,“ zamumlal Cain, když opět prolomil ticho svým drsným hlasem.
„Proč?“ Zamračil se Bill a přemýšlel, jestli je na něj Cain stále naštvaný.
„Zítra máš školu, že? Taky jsi asi zvědavý, jak je na tom ten tvůj kamarád Tom.“
Bill zatnul prsty a něco zahučel. Ve skutečnosti opravdu byl zvědavý, jak Tomovi je. Na druhou stranu, s ním mluvit nechtěl.
Pohádali se, a ačkoliv to byla hlavně Billova chyba, že měl tajemství, Tom se choval jako kretén. Musí si znovu promluvit, ale Tom se zatraceně musí uklidnit!
Už tak to bude pro Billa dost těžké, říct mu pravdu, a jestli všechno, co Tom udělá, bude řvát a nadávat na jeho přátele, potom půjde všechno do prdele!
„Chceš zůstat s Asterem? Ty víš, že by tě nakopal do koulí za to, že jsi vynechal školu, abys tady na něj mohl zírat.“
Bill si odfrkl při představě, jak na něj Aster křičí a posílá jej zpátky do školy.
Blonďák sám musel opakovat několik ročníků na střední škole buď z důvodu špatných známek, nebo z důvodu jeho časté nepřítomnosti. Byl rád, že ještě nebyl vyloučený.
„Nemyslím si, že na tom budu až tak špatně, když jen počkám, než se probudí.“
Cain se na něj zašklebil, ale nehádal se s ním. Bill odstoupil od zdi a přišel blíže k posteli. Snažil se schovat zamračení nad ošklivými pohmožděninami a prohrábl blonďákovi vlasy.
Přestal, když uslyšel zasténání, Billovy oči se rozšířily a otočil se směrem ke Cainovi.
„Hej, kluku,“ zeptal se brunet a Bill pohlédl na Asterovu tvář pro jakoukoliv známku toho, že se probouzí.
Usmál se, když si všiml, jak zabandážovaný chlapec nakrčil obličej, a jemně mu pohladil čelo.
„Ahoj Acei,“ zašeptal a úsměv na tváři mu vzrostl, když Aster otevřel oči.
„Fuj… Okay, kdo mi dal brokolici, zatímco jsem spal?“ zasténal a s odporem vyplázl jazyk.
Bill se rozesmál a Cain obrátil oči v sloup nad stupiditou jeho vlastního bratra.
„Lulu přinese něco k pití, neboj se. Jak ti je?“ Zeptal se Cain.
„Skvěle. Cítím se, jako by mě Lelouch přejel tím svým zatraceným Maserrati…“ Zašklebil se Aster a pokrčil rameny. Úsměv byl okamžitě nahrazen bolestným úšklebkem a zalapal po dechu. „Sakra, to bolí.“
Bill s povzdechem ustoupil dozadu a přenechal to Cainovi.
„Jo, bolí to, že?“ Zašeptal Cain a sklonil pohled ke svým dlaním.
„Okay, co jsi jim udělal?“ Zeptal se Aster a obrátil oči v sloup.
„Očividně to nebylo dost.“
Aster se zamračil a podíval se na Billa. Ten neměl čas odpovědět, protože v tu chvíli se vrátil Lelouch se třemi nápoji.
„No, sakra. Odejdu na pět minut a ty se zrovna rozhodneš probudit,“ prohlásil a rozdal všem nápoje.
„Znáš mě, všechno pro tým,“ usmál se Aster.
„Jo, to zní jako Ace, kterého znám,“ zasmál se černovlasý muž.
„Astere, už nikdy nebudeš moct hrát basketbal,“ přerušil Cain jejich hravé škádlení.
Místnost naplnilo hluboké ticho, všichni čekali na Asterovu reakci.
Blond chlapec se otočil na svého bratra a zamračil se. Pokusil se pohnout paží, aby jim dokázal, že jsou blázni, ale… Jeho levá ruka se lehce pohnula, když ji vytáhl zpod deky. Nicméně když se pokusil o stejnou akci s pravou rukou, celým tělem mu projela spalující bolest.
„Do prdele…“ vydechl a rozhlédl se kolem, spatřil smutné výrazy svých přátel. „Oh…“
„Já ty zasraný parchanty zabiju. Zabiju je!“ zavrčel Cain a zaťal pěsti tak silně, až mu zbělely klouby. Aster si všiml, že je má odřené.
S povzdechem stiskl levou rukou rameno svého staršího bratra.
„Jsem v pořádku, Caine. Budu v pořádku. Prostě si musím najít jiného koníčka, to je všechno.“ Řekl Aster a usmál se na všechny kolem.
Bill by mu skoro věřil, ale znal ho daleko lépe. Věděl, že se snaží udržet silnou fasádu, aby se o něj nebáli.
Otevřel ústa, aby něco řekl a utěšil jej, ale Lelouch ho zastavil a položil mu ruku na rameno. S poznáním toho, co by měl udělat, Bill poodstoupil a nechal své tělo vyjít ven z místnosti, zatímco oči nespouštěl z Astera.
Sevřely se mu vnitřnosti, když spatřil, jak se blonďák posadil a skryl svou tvář v levé ruce, zatímco jej Cain pohladil po hlavě.
Aster nechtěl, aby se na něj kdokoliv díval.
—
Bill odhodil své oblečení do koše na prádlo, konečně se zbavil špinavé fotbalové uniformy. Toužebně se zadíval na sprchu a přemýšlel o tom úžasném pocitu teplých kapek dopadajících na jeho kůži.
„Mňauu!“ Ozvalo se z jeho pokoje hlasité zamňoukání.
Povzdechl si a opustil koupelnu, aby našel svého bláznivého kocoura Kazimíra schovávajícího se pod jeho postelí, kde zářily pouze jeho oči.
„Hej, Kazi. Co se děje?“ Zeptal se Bill, když poklekl před postel a natáhl se k měkké srsti.
Kazimír zapředl a vyšel ze svého úkrytu, aby se mohl třít o Billovy ruce. Chlapec se usmál a kocoura zvedl, jeho kožešina jej lechtala na nahé hrudi. Položil se na postel a mazlil se se zvířetem rozvaleným vedle něj.
Snažil se dát své myšlenky do pořádku, zatímco pozoroval rozvalujícího se kocoura. Venku začalo opět pršet a Bill si nemohl pomoct a myslel opět na Toma.
Přestože ho Lelouch vytáhl z nemocničního pokoje, aby nechali bratrům trochu soukromí, Bill stále neměl klid. Bál se o Asterovo zdraví a bál se, že Georg, Gustav a Andy se dostanou k Tomovi dříve než on sám.
Chtěl následovat Kazimírova příkladu, stočit se do klubíčka a skrýt se před světem, daleko od všech svých rozpadajících se lží. Ale nemohl to udělat, prostě nemohl. Cítil se přehlcený všemi svými myšlenkami a ztěžka dýchal.
Posadil se a probudil tím kocoura, zasténal a rozběhl se ke svému šatníku. Rozhazoval oblečení kolem, až nakonec vybral šortky, tričko a čepici. Projel si rukou skrz vlasy a znovu poklekl před postelí.
Zvedl svůj skateboard, pohladil Kazimíra a vyběhl ze dveří. Všechna jeho pravidla můžou jít k čertu!
—
Tom za sebou prásknul dveřmi a zamknul. Všechno bylo na hovno. Stále byl vzteklý, zlobil se, že Bill opět utekl ze scény, a to zejména po všech těch bolestných slovech.
„Možná ho opravdu neznám,“ zamumlal, když hlasitě sbíhal po schodech dolů. „Znám ho přece jen od doby, kdy nám bylo pět!“
Zatlačil do vchodových dveří a zoufale zakřičel, když spatřil déšť. Byl tak naštvaný, že si nevšiml všech těch mraků venku.
Nacpal si ruce do kapes, kde mu zacinkal přívěšek od klíčů. Tom se podíval na své auto. S povzdechem vytáhl klíče od auta a rozběhl se k němu. Snažil se dostat dovnitř tak rychle, jak jen to bylo možné. „Zkurvený déšť,“ zaklel, když nastartoval motor a zapnul topení, hlavou udeřil do opěrky hlavy. Zíral z okna a přemýšlel o… věcech. Především o Billovi. Bill s úsměvem, Bill s pláčem, spící Bill, zraněný Bill, křičící Bill, Bill červenající se v dešti.
Zasténal a přejel si rukou po tváři. Znovu zaklel a rozhodl se na chvíli projet. Byla to už dlouhá doba, kdy vyměnil skateboard za auto.
Opustil parkoviště před svým bytem a rozhodoval se, kam pojede. Přes déšť bylo špatně vidět, ale nebylo to nemožné. Kolem nebylo mnoho lidí, ale ti, kteří tam byli, se snažili dostat do úkrytu. Hádal, že byl venku dost silný vítr a Tom byl rád, že má auto.
Sledoval dívku, která s větrem bojovala o svůj deštník, a přemýšlel, jestli doma zavřel všechna okna. Modlil se, aby ano, protože nenáviděl návrat do studeného bytu. Navedl auto do známé ulice, které vedla kolem skateparku.
Nebylo to vědomé rozhodnutí, ale obvykle mířil sem, takže to nebylo žádné překvapení, když v dálce spatřil vysokou vertikální rampu. Věděl, že park bude prázdný, hlavně proto, že bylo nebezpečné jezdit v dešti. Vše bylo mokré a kluzké, kola se dostávala do smyku a navíc voda nebyla příliš šetrná k překližce. Takže tam nebude nikdo z Tomových přátel, maximálně nějaký nováček, který by byl absolutně pitomý.
Když míjel hlavní bránu parku, zastavil. Zamračil se, když vypnul motor a naklonil se blíž ke dveřím spolujezdce a snažil se zjistit, jestli jej nešálí zrak. Odfrkl si a nevěřícně zavrtěl hlavou. Opravdu tam byl nějaký blbec a jezdil v dešti.
„Pitomý nováček…“ zamumlal, ale stejně se rozhodl jej dál sledovat.
Nemohl vidět jeho obličej, ale usoudil, že je to kluk tak v jeho věku, soudě podle jeho výšky Snažil se o některé obtížné triky a Tom hádal, že byl v dešti už pěkně dlouho, soudě podle jeho pohybů. Ten kluk evidentně věděl, co dělá, ale jeho pohyby byly pomalé zřejmě díky dešti nebo únavě.
Tom přemýšlel nad lidmi, kteří obvykle chodili do skateparku, a snažil se přijít na to, kdo z nich byl tenhle kluk. Když si odmyslel všechny, kteří nebyli skateboardisti, zůstalo mu sedm kluků. On tam nebyl a Georg nebyl tak pitomý. Tři ze zbývajících kluků byli profíci a jeden byl mimo město.
„Je nový, ale je to magor, takže ví o skateboardech více, než kdokoliv jiný,“ přemýšlel Tom nahlas. „Možná je opravdu nový.“
Tom pokrčil rameny a soustředil se více na chlapce, aby zahlédl jeho tvář a zjistil, jestli jej zná nebo ne. Bohužel, chlapec měl čepici, která mu stínila obličej. A déšť tomu všemu opravdu nepomáhal.
Tom protočil oči a divil se sám sobě, proč se vůbec stará. Opět nastartoval auto a napadlo ho ze srandy zatroubit, aby chlapce trochu postrašil. Ale nakonec to neudělal. Ten kluk měl už tak dost starostí.
Ještě naposledy se na něj podíval a zamračil se, když ho neviděl. Trochu zašilhal a přemýšlel, jestli si to všechno nakonec jen nepředstavoval. Nicméně zahlédl tmavou postavu choulící se ve spodní části rampy.
„Pravděpodobně spadl…“ zamumlal si Tom, ale dál se díval a čekal, až chlapec vstane. Když uběhly dvě celé minuty a chlapec se stále ještě nepohnul, Tom vypnul motor a natáhl si kapuci přes hlavu. „Co to dělám?“ Povzdechl si a otevřel dveře.
Zamrkal v dešti a rozběhl se k rampě. Když se dostal blíž, začal si dělat starosti, když spatřil, že se chlapec třese a křečovitě tahá za oblečení, jako by je chtěl rozervat.
„Hej,“ zavolal Tom, ale nedostalo se mu odpovědi. Ve skutečnosti se chlapec více zkroutil a ještě více se roztřásl.
Když se Tom postavil před něj, všiml si, že se nejenom třese, ale má také potíže s dýcháním. Klekl si před ním a snažil se mu podívat do tváře, ale navzdory těžkým vzdechům se docela dobře skrýval.
„Podívej se na mě… No tak, co se děje?“ Zeptal se Tom a položil mu ruku na rameno. „Můžeš vstát? Chceš, abych tě odvezl do nemocnice?“
Další bolestný vzlyk ukončil Tomovu trpělivost. Bylo zřejmé, že má chlapec bolesti a Tom nemohl čekat, až bude příliš pozdě. Nemohli věčně zůstat v dešti, a navíc v té zimě.
Jednou rukou jej držel stále za rameno a druhou mu nahmatal tvář. „No tak. Takhle nemůžeš dýchat, tak prostě…“ řekl a chytil chlapce za chvějící se bradu.
„Nnngh…“ chlapec zakňučel, ale Tom se nenechal odradit.
Zvedl mu obličej nahoru, dokud se nesetkal s čokoládovýma očima, červenýma a zalitýma slzami. Jeho tvář byla bledá a jeho měkké rty, obvykle tak růžové, se teď třásly pod těžkými nádechy a výdechy.
Tom ztuhl, když jeho mysl pomalu pochopila, co vidí. Ty nádherné oči, do kterých se díval, to lehké tělo, které se mu třáslo v náruči, ty rty, které chraptivě zakňučely, „Tomi…“
To jediné slovo jej vrátilo zpátky do reality a Tom pevně sevřel ruce kolem Billova těla.
„Bille, co tady děláš? Do prdele… Kurva, to je jedno. Kde je tvůj batoh?“
Bill zasténal a zavřel oči, ale neodpověděl.
Tom se kousl do rtu a rozhlédl se po batohu, ale nikde žádný nebyl. Začalo pršet ještě víc a Tom sotva viděl na dva kroky dopředu. Drsný kašel opět přivedl jeho pozornost k chlapci v jeho náruči a Tom znovu zaklel, když si uvědomil, že si Bill svůj batoh zřejmě nepřinesl.
„Ty idiote!“ vykřikl, až sebou Bill trhnul. „Děláš extrémní sporty v dešti a nevzal sis s sebou svou zkurvenou lékárničku?“
Bill vydal další bolestný vzlyk a zvedl ruku, aby s ní pevně sevřel kus Tomova trička a prudce zatahal.
Tom v jeho očích spatřil paniku a rozhodl se momentálně upustit od svého projevu, na který právě teď nebyl čas. Snažil se zachovat klid, i když to bylo trochu těžké, s těžce kašlajícím a plačícím Billem v náruči. Tom mu vsunul druhou ruku pod kolena a zvedl jej nahoru.
„Klid, Bille. Mám něco v autě…“ zamumlal mu Tom do ucha a spěchal k vozidlu.
Bill nevážil mnoho, ale stále se svíjel v agónii a Tom se skoro bál, že ho pustí. Nicméně o pár metrů dál se Bill přestal třást a ztratil vědomí.
„Do prdele! Ne, ne, ne! Sakra, Bille, vzbuď se!“ vykřikl Tom a sevřel jej pevněji, než se konečně dostal k autu. „Tohle mi nedělej, Bille!“
V tu chvíli začal opravdu panikařit. Dokud byl Bill vzhůru, věděl přesně, co je potřeba udělat. Teď nevěděl, jestli by jej měl probudit a dát mu léky, nebo jej co nejrychleji odvézt do nemocnice.
Otevřel zadní dveře auta, Billa položil dovnitř a vklouzl dopředu. Nastartoval a pak rychle začal prohrabovat přihrádku a hledal lékárničku, která obsahovala i Billovy léky. Vytáhl malou lahvičku, ve které byla žlutá tekutina, a stříkačku.
„Bille, vzbuď se! No tak, ne… kurva, neumírej mi!“ Zakňučel Tom a popadl jednu Billovu paži, zatímco hledal puls. Sotva cítil slabý tep a věděl, že není čas. Vyhledal jasně viditelnou žílu a přál si, aby nebylo příliš pozdě, zatímco do žíly vstříkl sérum.
Stále držel Billovo zápěstí a čekal, jestli se jeho puls vrátí do normálu. Otřel si tvář a konečně si všiml slz, které se mu kutálely po tvářích spolu s kapkami deště.
Měl štěstí, že měl tak velké auto, jinak by musel čekat venku, protože Bill zabral celé zadní sedadlo. Když se ozvalo silné zadunění hromu, Tom se zachvěl a přinutil se otočit k topení. Bill bude potřebovat teplo, jestli… až se vzbudí.
Otočil se zpátky k Billovi, a když znovu popadl jeho zápěstí, vydechl obrovskou úlevou, jakmile ucítil silné bušení srdce.
„Ty hlupáku…“ odfrkl a opět se mu tváři rozkutálely slzy, tentokrát kvůli tomu obrovskému sevření v jeho krku, které konečně povolilo. „Od tří let diagnostikován s kardiomyopatií a stále ještě imbecil…“
Propletl dohromady jejich prsty, zabořil tvář do ramene mladšího chlapce a pokračoval v pláči.
autor: Chii-chan
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Konečně známe Billovu diagnozu. Nooo, abych byla upřímná, tak o té nemoci nic nevím, ale zní to děsivě. Něco jako poruchy srdečního rytmu? Selhání srdce? Bože, žije s tím už roky. Tom je neuvěřitelný, že s sebou vozí Billovy léky. Totálně si neumím představit ohleduplnějšího a zamilovanějšího člověka.
Aster je chudák, v podstatě za nic nemohl a skončil jako částečný invalida. Myslím, že jeho bráška ještě nějakou odvetu plánuje, ale necháme se překvapit.
Jsem vážně zvědavá, jestli si kluci už konečně pořádně promluví. Chudák Tom utrpěl řádný šok a jeho slzy mě dostaly do kolen. Moc děkuji za krásný překlad!
O Billovej diagnoze neviem nič ani ja, ale myslím si, že sa nezachoval zodpovedne. Mal veľké štastie že Tom išiel okolo nechcem si ani predstaviť čo by bolo keby tam nebol.
Astera mi je ľúto ale verím tomu že to prekoná.
Dúfam že Bill bude v ramsi možností v poriadku.
Tom je úzasný .
Ďakujem za preklad.
Uff, tak Billova diagóza není moc hezká! 🙁 Trochu jsem doufala, že to bude jen nějaké astma nebo něco podobného. 😀 Teď jsem ale víc než ráda, že má Bill Toma, protože nebýt jej, tak nechci ani domýšlet, co by se mu stalo. Bill mi přijde trochu nezodpovědný, ale zase na stranu druhou, když byl rozhozený a potřeboval se uklidnit, tak jen rychle popadl skate a na nějakou lékárničku si asi ani nevzpomenul. Ano, chápu jej, protože já jsem taky někdy moc roztžitá a zapomínám věci, které bych zapomínat neměla, ale Bill by si měl dával větší pozor. Vlastně nechápu, že tak dlouho hazardoval se zdravím. Už mi dochází, proč před Tomem tajil, že tak sportuje, když sportovat nesmí. Tom by byl jednoznačně proti tomu aby tak riskoval, ale kdyby o tom věděl, tak si mohl dát na Billa pozor a i přes to, že by s tím nesouhlasil a bál by se o něj, tak by to bylo lepší než to jeho tajnůstkaření. Na Tomově místě bych totiž byla i tak pořád na Billa naštvaná. Stojím si za tím, že Tomovi měl říct jak se věci mají, ale tak teď už to hold nijak nenapravím.
Ke konci mi dokonce ukáply slzy, protože jsem stejně jako Tom měla o Billa strach. Navíc to, jak Tom Billa miluje, jak plakal a bál se o Billa, bylo strašně emotivní a já se nemohla udržet. Tom je báječný člověk a v téhle povídce jsem si jej fakt oblíbila! 🙂
Děkuji za skvělý překlad! ♥
Tom věděl co je Billovi už chápu proč mu to Bill neřekl co dělá doufám že bude Aster v pohodě.
Astera mi je ľúto, ale dúfam, že bude v pohode a po čase sa s tým nejako zmieri.
Billova diagnóza je vážne závažná, takže sa Tomovi nedivím, že sa o neho tak bojí. Síce chápem, prečo Bill to svoje športovanie pred Tomom zatajoval, ale ako napísala Mischulka, rozumnejšie by bolo, keby o tom Tomovi povedal. Ten by sa síce o neho stále bál, ale aspoň by ho mal pod dohľadom.
No a ten Billov dnešný kúsok. Nedivím sa, že si lieky zabudol doma, keď bol taký rozrušený. Ale aj tak to bol obrovský hazard a nebyť Toma, ktorý náhodou šiel okolo skateparku a toho, že ho ten "neznámy" skateboardista zaujal a nešiel hneď preč, tak by to mohlo dopadnúť veľmi zle. A samozrejme ešte to, že mal pri sebe jeho lieky, to potvrdzuje, ako mu na ňom záleží.
A ten koniec bol poriadne emotívny, ako sa Tom o Billa bál.
Dúfam, že sa tí dvaja už čoskoro porozprávajú.
Ďakujem za preklad.
A tak som dúfala, že sa porozprávajú a vysvetlia si to čo sa dialo 🙁 Keby Tom nešiel náhodou okolo Bill by naozaj zomrel??? To je strašné:( som zvedavá čo bude, keď sa preberie. Je mi to tak strašne ľúto:(
Ďakujem za kapitolu.
napíšte mi odkaz na originalnu poviedku prosíííííííííííííííííííííííííííííííííím.
[7]: Odkaz na originál je hned pod povídkou 🙂
Jojo, taky jsem nevydržela a šla šmírovat do originálu… Díky moc za překlad.
Včera jsem si dílík četla na mobilu, vše si pamatuju, ale ne vše, takže… bohužel zase krátký koment 🙁 Takže 1. Je mi moc líto Astera 🙁 Tom si možná myslí, že jsou to nějací devianti, ale to si nemyslím já 😀 🙁 Doufám, že se nějakým zázrakem vyléčí a bude zase moc hrát basket, když je to pro něj vše. 🙂 🙁 2. Cain by je měl vážně všechny pořádně zmlátit! Idioty! 3. Tak a teď je mi jasné, že Tom Billa miluje 😀 Okey… možná ne tak doslova, ale… v opilosti nelíbáte své nej. kámoše! on to chtěl! 😀 4. takže… má něco se srdíčkem? A kdyby Tom nepřijel, kdyby neměl jeho léky, tak by umřel? :O Ou, Ou tak teď chápu Tomovi obavy a jeho naštvání se… a… a chci znát Billovi tajné důvody a doufám, že bude v pořádku, že všichni budou v pořádku, až na ty kretény, kteří zmlátili Astera!! To si nezasloužil! Děkuju za překlad Zuzu! :3 a slibuju už delší komenty do příště 😀
Je to naprosto úžasné 🙂 Moc jsem neměla náladu na originál, tak jsem četla ten překlad 😀 Nemůžu se dočkat dalšího dílu, moc jsem si tento příběh oblíbila 🙂
Tak konečně známe Billovu diagnózu i důvody, proč před kýmkoliv skrýval, že takhle riskuje… Je mi ho moc líto 🙁 A na konci jsem se vážně bála, ještě že Tom přijel, jinak si nechci ani domýšlet, co by se mohlo stát! :/ Každopádně všechno zlé je pro něco dobré a já věřím, že tahle událost kluky zase sblíží 🙂
A je mi moc líto i Astera :/ Nedokážu si představit, že by se třeba mně mělo něco stát a musela bych přestat se svým největším koníčkem… A ještě ke všemu kvůli nějakejm idiotům, co by se na mě vrhli, aby se pomstili kvůli takový kravině, jako je událost ve fotbale… Takový lidi vážně nepochopim…
Budu se moc a moc těšit na další díl a děkuju za překlad, zuzu 🙂
Konečně se to vyjasnilo. Chápu, že chtěl mít alespoň trochu pocit, že je normální, když všichni kolem něho a hlavně Tom se k němu nejspíš celý život chovali jako k porcelánové panence a tak si vytvořil druhý život, ale stejně mi příjde dost nezodpovědný, i když je to teenager, který momentálně zápasí s moc emocema a vyhrocenýma situacema, tak stejně zbytečně riskuje a Tom… jestli mu ani teď nedojde, že je do Billa zamilovaný, tak ho osobně nakopu fakt… kdybych teda mohla 😀 úchvatná povídka