autor: Cherie
Bill seděl na posteli a opíral se při tom zády o chladnou betonovou zeď. S povzdychnutím zaklonil hlavu a pravou rukou si protřel oči. V levé ruce svíral řetízek s přívěškem, který přinesla Rebeca. Stále na něj zíral, byl si jistý, že už ho na někom viděl, ale ať přemýšlel, jak chtěl, v hlavě měl pusto. S mrzutým výrazem ho položil na noční stolek a vstal z postele.
Natáhl na sebe černé potrhané rifle a přes hlavu si přetáhl světle šedé tričko. S povzdechem se sehnul a obul si těžké boty. Přes ramena si přehodil svoji starou koženou bundu a vyšel z pokoje. Rychlými a dlouhými kroky prošel chodbou do společenské místnosti, kde se posadil na opěradlo křesla, ve kterém se rozvaloval Gustav. Někteří z nich nebyli po té události pořád ještě ve své kůži, ačkoliv už to bylo skoro dva týdny.
„Dneska bych něco podnikl,“ pronesl Bill když otevřel plechovku s ledovým čajem, který mu podala Tara, a dlouze se napil.
„Já taky, ty jo. Mex s Georgem už nás tu drží zavřený jak psy snad tři týdny, začíná mi z toho hrabat.“ Ashley zavrtěla hlavou a upravila si cop, který jí přepadl přes rameno.
„Mně se do klubu nechce, nemám na to náladu, zůstanu tady,“ Andreas pokrčil rameny a odklepl z cigarety, kterou kouřil, popel.
„Já jsem nemyslel klub, to se mi taky nechce, navíc Mex by nás ani nepustil,“ Bill udělal kyselý obličej a protáhl si nohy.
„Tak něco vymyslete, já beru jakýkoliv nápad všema deseti, jinak se tady fakt unudíme k smrti,“ Angelica si prohrábla vlasy a znuděně si podepřela bradu rukou. Gustav na ní mohl samozřejmě oči nechat, Bill, kterému to samozřejmě neušlo, se zasmál.
„Já bych šel třeba se skateboardama na rampu, sprejovat nebo se jen tak flákat někam do parku, nemusíme každý den šukat,“ Daniel pokrčil rameny.
„Přesně, stejně mám teď krámy,“ Rosemary si vložila cigaretu do pusy a zapálila si ji Gustavovým zapalovačem.
„Fuj Rose, já právě jím, pokud sis nevšimla! Jseš fakt nechutná!“ Andy udělal znechucený obličej. Rosemary se zasmála a poslala mu vzdušnou pusu.
„Mohli bysme jít do parku na Melrose, nebyli jsme tam už skoro měsíc, a to jsme tam dřív chodili skoro každý den.“ David vzhlédl k ostatním členům.
„Jo, to je dobrý nápad. Slyšel jsem, že na kraji města nově natřeli tu továrnu, jak tam je, takže mě napadlo, že bysme jim ji mohli ještě trošku vylepšit,“ Gustav se uchechtnul.
„Jo, jasný, fakt úžasný plán. Už jsi někdy viděl nás holky sprejovat? Ani někteří kluci tady to neumí, natož my,“ Ashley si zaťukala na čelo.
„Ježíš, moc to hrotíš, Ash. Tak až padne tma, tak se sem můžete vrátit. Bill s Danem taky sprejovat nechodí, tak by šli kdyžtak s váma, ne?“ Gustav šťouchnul loktem do Billa.
„Já bych to rád zkusil,“ prohlásil Bill a převážně sám pro sebe se usmál.
„No konečně, už jsem si myslel, že z tebe nikdy neudělám pořádného chlapa,“ Gustav se zasmál a poplácal ho po rameni.
„No měl bys poděkovat Gabrielovi, tak dlouho do mě s těma sprejema hučel, až jsem se rozhodl, že to taky zkusím, abych viděl, co na tom máte,“ Bill se zazubil.
„Tak jo, my vezmeme věci a vyrazíme, vy za náma pak přijďte,“ Dan a holky vzaly batohy, David s Andreasem se k nim přidali a vyrazili do parku. Bill šel s Gustavem k němu do pokoje.
„Ty, Gustave?“ Bill z postele sebral batoh a Gustav otevřel skříň.
„Hm?“
„Co je mezi tebou a Angelicou?“ Zeptal se ho Bill, zatímco společně cpali spreje do batohu. Gustav se narovnal a podíval se mu do očí, potom se zasmál.
„Já ti ani nevím. S ní je to takový jiný než s ostatníma holkama tady,“ pokrčil rameny. Bill položil poloprázdný batoh na zem a opřel se o stůl, který stál v rohu místnosti.
„Jak to myslíš?“
„Holky tady jsou prostě kamarádky, který občas ohnu a jsou spokojený obě strany, ale ona je úplně jiná. Když jsem s ní, tak mám dvakrát lepší náladu než po tom, co tady nějakou buchtu ojedu. Prostě s ní mi stačí si jen povídat a být s ní, nemusím ji hned šukat. Je mi s ní dobře,“ Gustav se usmál a hodil do batohu ještě pár sprejů.
„Chceš mi říct, že ses zamiloval nebo co?“ Bill na něj překvapeně pohlédl.
„Já nevím, možná. Každopádně nic takovýho jsem nikdy s žádnou nezažil.“ Gustav si prohrábnul rukou vlasy.
„Prober se, brácho. Tady žádná láska neexistuje,“ Bill se zasmál.
„Jak to můžeš vědět? To, že jsi ji tady nezažil, neznamená, že tu není,“ Gustav mu pohlédl do očí zvláštním pohledem, po kterém Billovi vyskočila husí kůže.
„Podívej se, v jaké žiješ společnosti, Gustave. I kdyby tu nějaký vztah vznikl, v žádném případě nepřežije. Co si vlastně představuješ? Že vystoupíte z gangu, vezmete se a budete bydlet v domě se zahradou s dětmi a psem? No tak, Gusi, jsi členem gangu, je to jako jedoucí vlak, z kterého nejde vystoupit. I když bys nás chtěl opustit, nikdy to nepůjde.“ Bill naklonil hlavu a zpříma se na něj podíval. Gustav pokrčil rameny.
„Je to daleko, Bille. Nemá cenu řešit budoucnost, když ani nevíme, jestli se dožijeme zítřka. A v naší situaci je to čím dál méně pravděpodobné,“ zašklebil se a hodil do batohu poslední dva spreje, potom ho zapnul. „Tak pojď, ostatní už na nás určitě čekají.“ Gustav si oblékl bundu a Bill si s přikývnutím navlékl batoh na záda. Prošli chodbou do společenské místnosti, kde na ně čekal Gabriel. Jakmile je uviděl, nasadil si na hlavu kapuci a společně vykročili směrem k východu, ze kterého zrovna vyšel Peter s Tomem.
„Razíte sprejovat, jo?“ Peter nakouknul Billovi do batohu.
„No jo, za městem je na to super místo, čerstvě natřená továrna.“ Gustav pokrčil rameny a Peter se zasmál.
„Nevzali byste nás taky? Já v tom teda nejsem žádný expert, ale myslím, že to ovládám celkem slušně.“ Tom na ně pohlédl. V ten moment, jako by do Billa uhodil blesk.
„Jasně, proč ne.“ Gustav se na ně usmál. Bill na něj pohlédl tím nejvíc vražedným a spalujícím pohledem co uměl. Přísahám, že kdyby můj pohled zabíjel, tak jsi teď ugrilovaný jako kuře, Gustave!
***
Bylo už dávno po setmění, v chabém pouličním světle se pohybovalo jen několik málo osob. Byl všední den a to pro lidi s normálním životem znamenalo zítřejší ranní vstávání, tudíž žádné párty. Po městě se však pohybovala parta devíti lidí. Již od pohledu z nich lidé měli respekt, někteří z nich věděli, co jsou zač, ti z nich cítili nejen respekt, ale hlavně strach. Devět chlapců zahnulo za roh a vydalo se na kraj města. Zastavili se u vysoké továrenské zdi, která zářila bílou barvou daleko do dálky.
Gustav rozevřel batoh a ostatní si z něho vytáhli spreje. Bill hlavně sledoval ostatní, jak pod jejich rukama vznikaly veliké obrazce. Jeho zrak se nejčastěji stáčel k Tomovi. Ač nerad, musel přiznat, že Tom to se sprejem opravdu uměl. Bill se po chvilce probral a též se rozhodl, že něco zkusí. Po notné chvíli, kdy bylo jeho dílo dokončené, musel uznat, že to nevypadalo zas tak špatně, jak očekával a že sprejování je celkem zábava.
„Na to, že jsi to dělal poprvý, je to dost povedený, Bille,“ Gustav ho poplácal po rameni a uznale přikývl.
„Asi s váma vyrazím častěji,“ připustil Bill.
„Bacha, fízlové!“ Peterův hlasitý výkřik prořízl vzduch. Všichni se okamžitě rozutekli do všech směrů. Bill chvíli jenom zmateně stál, pak ovšem zahodil sprej a rychlým tempem vyběhl za ostatními. Měl velkou výhodu v tom, že měl dlouhé nohy, navíc uměl neuvěřitelně rychle běhat, takže ačkoliv vyběhl poslední, za chvíli běžel první.
Všichni už byli ohledně útěků před policií zběhlí, takže věděli, že největší blbost je držet se spolu, takže se postupně všichni rozběhli jinam, aby policii ztížili práci.
Bill si chvíli myslel, že běží sám, pak za sebou ovšem uslyšel rychlé kroky. Otočil se a spatřil Toma. Jenom se ušklíbl a zrychlil, protože hodně blízko za sebou slyšel naštvané hlasy policistů. Když se otočil podruhé, dokonce je viděl. Rychle přeskočil hluboký příkop a opět se otočil, když za sebou slyšel prudké dopadnutí a pak výkřik. Tom ležel na zemi a nemohl se zvednout, jelikož se mu zamotala do jednoho z mnoha drátů, které se tu včetně jiného nepořádku kolem továrny všude povalovaly.
Bill na chvíli zaváhal. Mohl by běžet dál a tím si zajistit jistý útěk, protože policisté by se zdrželi s Tomem a pravděpodobně by už nepronásledovali Billa, a i kdyby, díky svým běžeckým schopnostem by získal takový náskok, že by neměli sebemenší šanci ho chytit. Nebo se mohl vrátit a pokusit se mu pomoct, i když by opravdu hodně riskoval, že je chytí oba. Bill se pevně rozhodnul, že poběží dál, když však zahlédl Tomův výraz a bezmoc v jeho očích, otočil se a místo rovně se rozběhl k němu. Tom na něj zmateně pohlédl. Bill se k němu sehnul a snažil se vysvobodit Tomovu nohu. Nervózně zvedl hlavu ke stráni, na které se vynořili policisté, byli už jen pár desítek metrů od nich.
Bill posledním obratným pohybem rozmotal drát a vytáhl Toma na nohy. Na nic nečekal, chytil ho za loket a rychlým tempem ho táhnul do lesa. Bill věděl, že jejich útočiště je hned za ním, tudíž tudy stačilo jen proběhnout.
***
„To bylo fakt těsný, už jsem si myslel, že mě snad chytnou,“ David se zasmál a potáhl si z cigarety. Od policejní honičky uběhly dvě hodiny, všichni už seděli ve společenské místnosti.
„Povedlo se nám posprejovat cizí majetek a nikoho z nás při tom nechytili, takhle povedenou akci už jsme neměli dlouho,“ Gustav se zazubil a posadil se. Všichni začali přikyvovat.
„No nic, půjdu spát, jsem fakt unavený, dobrou, lidi.“ Bill típnul cigaretu a vydal se do pokoje. Když otevřel dveře, Gabriel už tam byl. Bill ze sebe stáhnul tričko a skopnul boty do rohu pokoje. Gabriel přišel k Billovu nočnímu stolku a sebral z něj řetízek, který si se zájmem prohlížel.
„Páni, bude mít fakt radost, že jsi ho našel.“
„O čem to mluvíš?“ Bill na něj zmateně pohlédl.
„Opravdu mu na něm záleží, dostal ho od mámy,“ Gabriel se usmál a položil řetízek zpět na stolek.
„Počkat, cože? Ty chceš říct, že víš, komu to patří?“ Bill k němu rychle přistoupil.
„Jistě, že vím, komu patří.“
autor: Cherie
betaread: J. :o)
proč mám pocit že patří Tomovi?? No alůe tahle povídka je krásná a jsem ráda že tu díly přibývají takhle často.:)
Bill veľký sprejer 🙂 Ale tak dalo sa čakať, že mu to pôjde 😀
Záchrana Toma… no nečakané. Rozmýšľala som, či ho tam nechá alebo nie a som rada, že ho nakoniec zachránil.
A retiazka – tiež mám pocit, že bude patriť Tomovi, len som zvedavá, AKO a KEDY o ňu prišiel, keďže Gabriel sa pýtal, či ju Bill našiel.
Ďakujem za časť a teším sa na pokračovanie.
Líbilo se mi, jak Bill Tomovi pomohl, a taky jak sprejoval 🙂
A ten řetízek, hádám, že patří Tomovi. Ale myslím, že ho ztratil už dříve, takže ten chlap, kterému ho ta holka strhla (teď si nemůžu vybavit jméno) bude určitě někdo jiný…
Takhle to utnout myslím si taký že bude Toma.
Stejně jako holky mám pocit, že je ten řetízek Toma. 😀 Nemám ponětí proč, ale o Tomovi toho zas až tak moc nevíme a taky mi přijde takový tajemný…jejda, ale já fakt nechci, aby patřil jemu! 🙁 😀 ne že bych si jej stihla nějak oblíbit, protože to bohužel ne, ale chci, aby se kluci sblížili a ne aby teď jeli všichni proti Tomovi! 😀
Upřímně jsem se strašně divila, že Bill Tomovi pomohl. Fakt jsem to nečekala! Bill překvapil! 🙂
A teda co se mi moc nelíbilo, byla část, kdy Bill Gustavovi celkem vymlouval Angelicu a hlavně Gustavovu lásku. Já si naopak myslím, že je to krásné, když v tak bizardních podmínkách dokáže vzkvést něco jako láska. Ty Billovy řeči se mi moc nelíbily, i když zase chápu, že jej život asi naučil něco jiného. No, snad brzy Bill obrátí! 😛 🙂
Moc děkuji za díl!! 🙂
Povídku jsem objevila až dneska odpoledne, zhltla jsem všech osm dílů naráz a je to skvělý. Miluju tohle téma, navíc v každým díle se stane něco, co mě překvapí. Přidej brzo další díl, nemůžu se dočkat 🙂