SCN11B 16. (1/2)

I want to meet the wolves halfway and let them tear me apart.
I want to lay on the tracks, feel hot steel screaming at me.
Expose the bones on my back, let me show you want I mean.
Yeah, it’s a different kind of love…
I want to climb barbed wire fences, and warm our hands in blood.
-Thrice

-Thrice-

Tomovy prsty se zkroutily kolem Billova krku, přitahovaly si jej blíže a Bill se tomu snadno podřídil, vlezl mu na klín a opřel se do polibku. Kdyby Tom neměl jako podporu školní zeď, u které s Billem seděli během přestávky, s největší pravděpodobností by spadl. A zrovna ve chvíli, kdy se začal Bill odtahovat, aby si postěžoval na to hrozné jarní teplo, ozvala se dvě hlasitá a ostrá plácnutí, jak Kim oba dva nečekaně uhodila do hlavy.

„Přestaňte se muchlovat!“ přikázala. Oba dva se od sebe odtrhli a Tom se na ni zděšeně ohlédl, zatímco Bill si nenuceně otřel ústa hřbetem ruky. „Co vy dva, sakra, děláte až tady? Hledám vás celou přestávku!“

„Takže, celkem-“ Tom vytáhl Billovi z kapsy telefon a pohlédl na čas, protože Billův telefon byl lépe dosažitelný než jeho vlastní, jelikož Billovy kapsy byly tak malé, že mu telefon stejně napůl čouhal ven, „-tři minuty?“

„Oh, drž hubu! Takže půjdete taky, nebo co?“

„Půjdeme kam?“ Zeptal se Tom natvrdle. Kim zafuněla, dala si ruce v bok a dupla nohou.

„Kempovat. Však víš, před zkouškami, promocemi a podobnými věcmi. Chystáme se jet příští víkend, takže pojedete, nebo-?“

„Jo,“ přerušil ji Bill, když vstal a protáhl si své dlouhé nohy. „Takže teď bys nás mohla opustit, abychom mohli pokračovat v tom, kvůli čemu jsme sem přišli?“

„Ty a tvoje veřejné projevy náklonnosti, Bille.“

„Vlastně, přišli jsme sem trhat květiny,“ setřel ji Bill.

„Správně,“ řekl Tom a také vstal. „Díky za pomoc, Bille.“

„Kdykoliv,“ odpověděl Bill a usmál se, jako kdyby skutečně pomáhal a Tom mu skutečně děkoval.
„Takže… vy dva půjdete.“

„Zdá se,“ pokrčil rameny Tom. „Nikdy jsem nebyl, ale… bude to zajímavé?“

O několik dní později Bill, Tom, Kim, Georg, Gustav a jeho přítel Ezekiel byli všichni namačkáni v minivanu se svým kempinkovým vybavením a byli odváženi do divočiny Georgovou matkou. Bill litoval souhlasu s výletem s každou mílí, se kterou se více a více vzdalovali od civilizace. Nikdy nebyl tak daleko od domova, s výjimkou Ženevy, ale i tehdy pouze přeskočil z jednoho města do druhého, neměl žádnou zkušenost s divočinou. Nicméně, Georg je všechny ujistil, že už byl se svým otcem kempovat několikrát, a dokonce byl na výletě s Kim – zkrátka, věděli, co dělají. Bill byl stále poněkud vyděšený. Co medvědi? Komáři? Obecný nedostatek hygienických zařízení? Zřejmě tam někde poblíž jejich tábořiště byly fungující záchody – asi kilometr daleko. Skvělé.

Neklidně se vrtěl pod bezpečnostním pásem a rozhlížel se ve vozidle při hledání něčeho, co by ho zabavilo. Georg a Kim spali, a jeden z nich – Bill se skoro bál odhadnout, který z nich – chrápal. Ezekiel hrál hry na PSP, které si přivezl speciálně pro jízdu autem, a nohu měl nataženou tak, že Gustav na sedadle před ním jej mohl hladit na kotníku, zatímco poslouchal iPod. Bill seděl mezi Ezekielem a Tomem, k smrti znuděný. Tom mu usnul na rameni a Bill byl přesně tři vteřiny od okamžiku, než mu odsune hlavu k oknu a stočí se mu na klíně.

Jedna… dvě… tři.

Bill se posunul, popadl svého přítele za ramena a opřel jej proti oknu. Pak si tiše rozepnul pás, ale předtím, než se mohl položit Tomovi do klína, někdo ho chytil za ruce. Tom, samozřejmě. Bill našpulil rty, zatímco Tomovy ruce se natáhly kolem něj a znovu zapnuly bezpečnostní pás, a poté se beze slova vrátil do své pozice u okna. Ale Bill se nenechá překonat Gustavem s Ezekielem – ti dva spolu chodili sotva měsíc. Ve skutečnosti, když o tom tak Bill přemýšlel, nedokázal pochopit, jak mohlo šestero rodičů dovolit třem párům vyjet někam doprostřed zatraceného ničeho na vlastní pěst po dobu tří dnů. Podle všeho, co věděli, se chystali na nějaké vysokohorské orgie – nebo, no, sakra. Bill měl nejméně čtyřicet osm hodin na to, být s Tomem sám. Měl v úmyslu toho využít.

K čertu, Bill se kurva bude s Tomem mazlit během jízdy. Takže, i když nebylo úplně možné (nebo alespoň pohodlné), aby ležel v Tomově klíně, usadil se těsně po jeho boku a objal jej kolem pasu, jak útulné. Tom kolem něj omotal paži a Bill nakonec protáhl dopředu i druhou ruku a položil ji Tomovi na stehno. Konečně spokojen se uklidnil a začal pomalu usínat.

Byly to téměř tři měsíce, co spolu začali chodit a Bill byl velmi spokojený. Když se ohlédl zpět na krátkou dobu po jeho léčbě, která vedla k začátku jejich vztahu, nedokázal si pomoct, ale musel se smát. Byla to velmi nedostatečná ochutnávka toho, jaký je skutečný život někoho s náležitými pocity. Nebo možná to bylo proto, že si Bill tento svůj nový život upravil. Všechno bylo hektické a emocionální a matoucí – ale nakonec šlo vše jako po másle. Bill překvapil sám sebe, když skončil se svým sebepoškozováním a jeho otec jej taky překvapil, když některá z jeho úsilí spojit se s Billem skutečně fungovala. Samozřejmě to mezi nimi bylo stále ještě trochu rozpačité, ale mezera, která je oddělovala, se pomalu zmenšovala. O své matce v poslední době neslyšel, což byla jediná věc, které se opravdu bál.

A pak tady byl Tom. Byl rozpačitý a plachý a příliš citlivý, ale bez přestání čelil všem Billovým problémům a vážil si ho a Bill si opravdu nemyslel, že bylo možné být ještě šťastnější nebo spokojenější, než už je. Jestli to Tom cítí stejně, to Bill nemohl s jistotou říct, ale pokud jeho polibky byly náznak…

Bill si povzdechl a přitulil se k Tomovi blíž. Byl kurevsky šťastný a chtěl, aby to věděl celý svět.

O dvě hodiny později…

„Člověče… oh… já prostě… já nebudu… tohle… pokračujte… beze mě…!“ S tím se Bill dramaticky zhroutil na poměrně velký balvan a lapal po dechu. Celý zástup teenagerů se zastavil, aby sledoval jeho přehnané drama.

„Vážně?“ Řekla Kim s jednou rukou na svém batohu a s druhou v bok. „No tak, Bille, jsi lepší než tohle. Vstávej.“

„Nikdo neříkal nic o turistice!“ Stěžoval si Bill hlasitě, zvedl hlavu z balvanu a zamračil se na Kim, která stála asi dvacet metrů před ním na kopci. Nebyla vůbec zadýchaná a Bill proklínal její asijskou odolnost.

„A jak jinak myslíš, že bychom se dostali do kempu?“

„Myslel jsem, že budeme kempovat tam, kde nás vysadila Georgova máma! A ne padesát mil v divočině!“

„Není to padesát mil, Bille, nebuď směšný,“ povzdechl si Tom.

„Proč jsme nemohli zůstat v té boudě, kde nás vysadili?“

„Protože to je součást parku. Kriste Bille, ty jsi taková herečka,“ povzdechla si Kim.

„Já nejsem-!“

„No tak, Bille, to přežiješ,“ přerušil ho Tom. „Nahoru.“ Pokynul Billovi, aby vstal, a ten na něj jen zíral. Potom se otočil a zíral na Georga a Kim a Gustava a Ezekiela, kteří všichni zřejmě každý den běhali a byli zatraceně perfektně zdatní. Bill nikdy v životě nevykonal ani jediný pohyb navíc.

„Fajn. Lidi, běžte napřed, zůstanu s Billem vzadu,“ nabídl se Tom a sklonil se, aby Billa vzal za loket a pomohl mu nahoru. Bill zavrčel, ale nebránil se.

„Vážně?“ Zeptal se Georg. Odpověď mu přišla v podobě Billova prostředníčku.

„Co to kurva, kempování,“ brblal Bill dále, zatímco zkřížil ruce na prsou a pochodoval podél cesty. Ale nedokázal mít ruce zkřížené dlouho, pokud chtěl udržet rovnováhu. „Kolik stanů máme? Dokud nemusím žádný sdílet s Georgem-„

„Tři. Ve stanu budeme jenom my, neboj se.“

„Dobrá,“ odfrkl si Bill a víc už neřekl.

S Tomem pokračovali dál ve šplhání přes balvany a skákali přes potoky a miniaturní rokle, pomáhali si navzájem, když potřebovali a pomalu zůstávali více a více pozadu za svými přáteli. Na jednom místě Billovi uklouzla noha a uvízla mu mezi dvěma balvany. Tahal za ni a kroutil s ní a ve chvíli, kdy zakřičel: „NESNÁŠÍM PŘÍRODU!“ se mu noha uvolnila a on dopadl přímo na tvář. „Oh…“ zasténal. „Zasranej život.“

„Jsi v pořádku?“ Zeptal se Tom překvapeně, klesl vedle něj na kolena a pomáhal mu.

„Je mi krvavě fajn. Když už mluvíme o krvi, krvácím někde?“

Tom jej zběžně prohlédl a zavrtěl hlavou. Bill si povzdechl, zkřížil ruce na prsou a podíval se na balvany, které jej na chvíli uvěznily, než se zhluboka nadechl a pokračoval v cestě. Neudělali si přestávku od té doby, co se rozdělili na dvě skupiny, což se dalo těžko počítat jako přestávka a Bill začínal ztrácet dech. Tom se jej s obavami v hlase zeptal, jestli si nechce odpočinout, ale Bill to odmítl.

„Jsi si jistý?“ Zeptal se Tom a sprintoval za Billem, který náhle zdvojnásobil tempo.

„Jsem si zatraceně jistý. Bože, jak já nenávidím přírodu-“ Bill na chvíli ztuhl a rozhlédl se, jestli na něj matka příroda někde nenastražila nějakou léčku, než se zhluboka nadechl a pokračoval dál. „Nemohli jsme se tam dostat nějakou jednodušší cestou?“

„Co, přivolat si výtah?“ odfrkl si Tom.

„Naser si,“ zasyčel Bill.

„Víš, na to, že jsi můj přítel, ke mně nejsi moc milý,“ vtipkoval Tom.

„Nejsem tvůj přítel,“ odsekl Bill. „Ty jsi můj přítel.“

„Takže, to z tebe dělá přítelkyni?“ rozesmál se Tom.

Tím si Tom vysloužil rozzuřený pohled a poté Bill dále pokračoval do kopce a mával při tom rukama, očividně velmi naštvaný. Tom musel přiznat, že na něj byl komický pohled. Oblečený v černých džínách a černém roláku, s vlasy v culíku a s tváří ještě bledší než obvykle, díky krému na opalování, který měl natřený na veškeré vystavené kůži. Jeho touha zůstat bledý ve spolupráci s jeho záchvaty vzteku působila opravdu komicky, i když Tom, jako svědomitý přítel, by ho nazval spíše roztomilým. Nikdy nevěřil té populární teorii, že člověka může dělat velmi sexy, když je naštvaný, ale musel si přiznat, že na Billa tohle přesně sedělo. A Bill byl naštvaný hodně.

Nakonec ho Tom dohnal a dali si pauzu, aby se napili a vydýchali. Bill trval na tom, že se ztratili a měli by se otočit a zeptat se strážce, jestli můžou zůstat dole v parku, ale Tom ho obrátil zpět a pokračovali dále do svahu. Nakonec terén začal stagnovat a uslyšeli hlasy svých přátel. Bill se rozběhl kupředu a vrhl se na první kus čisté země.

„Hej, princezno, vstávej,“ řekla Kim a šťouchala Billa do boku svou nohou. „Tohle není kemp.“

„Cože?“ Bill se okamžitě zvedl a pohlédl na každého, kdo se zrovna ocitl v jeho zorném poli.

„Na tomhle místě zřizujeme ohniště,“ vysvětloval Gustav s náručí plnou kamenů. „Potřebujeme prázdné místo bez listí. Kemp je o pár metrů dál. Zeku, proč je tam nevezmeš, aby si tam mohli dát věci?“

„Jasně,“ odpověděl Ezekiel a mávl na ně rukou, aby ho následovali. Bill vyskočil na nohy rychleji, než by ho mohl Tom vytáhnout, a více méně za Ezekielem poskakoval s touhou zbavit se svého padesát tun vážícího batohu.

Následovali menšího kudrnatého chlapce po očividně vyšlapané cestě na další mýtinku, která byla větší než ta kolem ohniště a poněkud dál než jen ´pár´ metrů. A na druhé straně mýtiny – ano – byla latrína! Bill položil batoh triumfálně dolů na pravé straně, toužící být daleko od Georga a Kim a jejich chrápání.

„Pravděpodobně byste si měli začít stavět svůj stan. Myslím, že Georg a Gustav zvládnou celé ohniště sami. Kim a já jsme tam jen kvůli konverzaci.“

„Aha,“ řekl Bill, sedící na svém batohu. Obrátil se ke svému příteli: „Tome, postav stan.“

„Jen pokud mi pomůžeš.“

„Jako bych já mohl vědět, jak postavit stan!“

„No, já to taky nevím, to je jisté,“ zabručel Tom.

Někde uprostřed jejich rozhovoru je Ezekiel opustil a nechal je svému vlastnímu osudu. Nakonec vzali jedem ze stanů, které Georg přivezl, a rozhodli se jej alespoň vytáhnout z obalu. Nakonec to byl Bill, který přišel na to, jak dát stan dohromady – což mu dalo příležitost rozdávat příkazy a nehnout přitom ani prstem. Jediná věc, kterou udělal, byla, že si půjčil malý smeták od Georga, ke kterému zřejmě patřila i lopatka, a zametl oblast, kde měl stan stát. Nakonec si do stanu vybalili věci, roztáhli spací pytle a zútulnili to tam. Nicméně poté přišel Gustav a požádal Billa, jestli by mu pomohl připravit latríny.

Latrína nebyla příjemná věc. Obsahovala dvě oddělené kadibudky (jak se je Bill rozhodl nazývat) a jedna byla vyhrazená pro Kim, což znamenalo, že pět kluků muselo sdílet tu druhou. Ten smrad byla ta nejhorší věc na světě a dvojnásobně horší pro Billa, který měl opravdu citlivý nos. Smrdělo to víc než hovna. Ve skutečnosti si Bill nemyslel, že by existovalo slovo, které by mohlo přesně popsat ten děsivý zápach. Jejich úkolem bylo to tam vyčistit – v případě, že to poslední skupina, která zde tábořila, neudělala – nachystat toaletní papír a tolik sprejů a osvěžovačů vzduchu, jak jen bylo možné.

„Je to lepší v zimě,“ řekl Gustav, který dokonce nasprejoval vůni i do malého otvoru, který vedl do latríny. Bill se otočil a už asi posté zvracel. „Všechny ty sračky zmrznou a ty nic necítíš.“

„Myslel jsem, že tady byli kempovat jen Georg s Kim,“ řekl Bill a začal sprejovat vše kolem latríny v okruhu deseti metrů.

„Byl jsem kempovat s mými bratranci ve Francii. Byli jsme tam během zimních prázdnin.“

„Uprostřed zatracené zimy?“

„Bydleli jsme v chatce.“

„Potom jste nebyli kempovat,“ řekl Bill a udělal několik kroků zpět, rozhodnutý, že má hotovo. Rozhodl se, že se k latríně už ani nepřiblíží a raději bude chodit do lesa.

„Ne,“ odpověděl Gustav a také poodstoupil, aby zkontroloval, jestli je vše hotovo. „Oh, jasně. Musíme také připravit mycí stanici,“ řekl a zamířil zpátky k tábořišti.

„Ehm, což obsahuje?“

„Džbán vody a kostku mýdla.“

„Skvělé. Co se stane, když dojde voda?“

„Je tady někde pumpa, jen ji musíme najít. Ačkoliv nevím, jestli je bezpečné to pít.“

V kempu již byly postaveny všechny stany a vzduchem se vznášel kouř, což znamenalo, že oheň byl taky v pořádku. Tom zmizel, pravděpodobně k ohništi, a Kim a Ezekiel ještě dokončovali své stany. Bohužel, stan od Georga a Kim se nacházel pouhých pár metrů od Billova a Tomova. Bill předpokládal, že bude muset obětovat baterii svého iPodu a usnout se sluchátky na uších. Jestli jeho baterie vydrží dvě noci, to nedokázal říct, ale když tak přemýšlel, mohl by si ukrást Tomův iPod. A pokud by došlo k nejhoršímu, mohl by čelit dvouhodinovému výletu ke strážci parku a poprosit ho o nabíječku a zásuvku.

Když byla mycí stanice připravena a Bill s Gustavem měli své povinnosti hotovy, Bill byl rád, že čistění latríny už by znovu za úkol dostat neměl, když už to vlastně jednou dělal. Večeře byla hotová, takže Bill se usadil v tábořišti a pohrával si s Tomem, dokud nebyl čas k jídlu. Přitáhl si Tomovy dredy, šťouchal jej do tváří a rozmačkával mu maliny na krku, dokud nebyl Tom vytočený. V tu chvíli se Bill zvedl, aby jim přinesl jejich večeři. Musel přiznat, že Georg udělal při vaření opravdu dobrou práci – ačkoliv měl na pomoc Kim a Toma (a Bill si nebyl jistý, jaký druh pomoci od Toma mohl očekávat, když přišlo na vaření).

„Tomi,“ řekl dětským tónem, když napíchnul na vidličku mrkev a strčil si ji do pusy. Byla měkká jako želé.

„Hm.“

„Proč jsi naštvaný?“

„Já nejsem naštvaný. Ty jsi jen děvka na pozornosti.“

„Jsem?“ Bill přemýšlel, spíše pro sebe. Předpokládal, že se stal závislý na Tomově neustálé pozornosti a opravdu si to neuvědomil až do té doby, než Toma naštval tím, jak ho pořád otravoval. Zamračil se, nesnažil se jít Tomovi na nervy, jen mu chtěl projevit náklonnost. Měl s tím Tom nějaký problém? Ale vlastně, Tom nikdy nebyl tak zamilovaný do veřejných projevů náklonnosti jako Bill.

„Omlouvám se,“ řekl po chvíli rozpačitého ticha mezi nimi. Ostatní byli zapojeni do svých vlastních rozhovorů a Billa a Toma si opravdu nevšímali. „Já přestanu.“ Tím měl na mysli, že s tou veřejnou pozorností přestane, ale Tom možná myslel, že měl na mysli něco jiného, protože vstal a odešel zpátky do kempu, aniž by řekl jediné slovo. Nikdo si toho nevšiml a Bill se zamračil. Nebyl si jistý, jestli by měl jít za ním nebo ne, a tak rychle dojedl večeři a šel také zpět do kempu.
Poté, co opláchl nádobí v mycí stanici, se opatrně vplížil do tábora a strčil hlavu do jejich stanu. Tom byl tam, napichoval jídlo na vidličku a vypadal mírně znepokojeně. Bill si opravdu nebyl jistý, co má dělat, ale neměl jinou možnost, než udělat něco, protože pak se na něj Tom podíval s výrazem, který vyžadoval omluvu. S povzdechem Bill vstoupil dovnitř a posadil se vedle něj. Tom se od něj odvrátil a žvýkal bramborový plátek. Bill se snažil k němu dostat blíž, ale jakmile se mu to povedlo, Tom jej setřásl.

„Tome, přestaň,“ řekl Bill tiše a přiblížil se k němu ještě jednou. Položil mu hlavu na rameno a pohladil mu dredy, tentokrát se Tom nechal. „Nechtěl jsem tě obtěžovat. Nebudu dělat nic před ostatními, pokud to nechceš.“

„Není to o tom dělat něco před ostatními, je to jen… Myslím tím, že to není tvoje chyba. Jsem jen trochu podrážděný a tys tomu opravdu moc nepomáhal.“

„Omlouvám se,“ zamumlal Bill. „Chceš, abych odešel?“

„Ne, samozřejmě, že ne,“ povzdechl si Tom. Čekal, až se ho Bill zeptá, z čeho je podrážděný, ale Bill mlčel, takže nakonec napíchnul na vidličku mrkev a nabídl mu ji. Bill otevřel pusu a naklonil se dopředu, aby mohl mrkev opatrně stáhnout z vidličky.

„Roztomilé,“ řekl Tom s lehkým úsměvem. Bill zvedl hlavu z Tomova ramene a otevřel pusu, připravený zareagovat, čímž dal Tomovi přímý pohled na jeho rozžvýkanou mrkev. „Oh, nechutné,“ zakňučel Tom a otočil se, Bill jen pokrčil rameny a pokračoval ve žvýkání.

„Tak,“ řekl Bill, když dusno mezi nimi konečně vymizelo. Mířili k mycí stanici, aby opláchli Tomovo nádobí. „Z čeho je Tom celý den podrážděný, hmm?“

„Nejsem kempovací osoba. Pravděpodobně ještě méně než ty.“

„Nee,“ odpověděl Bill velmi posměšným tónem, „tomu nevěřím.“

„No, ty jsi jen hlasitý o tom, jak moc se ti kempování nelíbí.“

„Vlastně to není až tak špatné.“

„Jo, nesnáším to,“ řekl Tom nevrle a našpulil rty, když vlhkým malým ručníkem nádobí otíral.

„Hlavu vzhůru. Když už nic jiného, alespoň jsem tady já.“

„Pravda…“ Tom dokončil mytí svých věcí a zamířili zpět k táboru. „Každopádně, byl jsem prostě opravdu frustrovaný a neměl jsem náladu na mazlení nebo cokoliv jiného.“

„To je v pořádku,“ řekl Bill a pohladil Tomovy dredy. Tom obětoval všechny své šátky a čelenky a měl vlasy svázané do hloupě vypadajícího drdolu, přičemž delší dredy mu visely před obličejem. Bylo to spíše roztomilé.

Když se vrátili k ohništi, opět se připravovalo jídlo – tentokrát horká čokoláda a s´mores.

„Bille, měl jsi někdy s´mores?“ Zeptala se Kim sladce a mávala před ním pytlíkem marshmallows.

„Přinuť mě,“ zamumlal a Kim se rozesmála. „Osobně, užívám si toho, že mám své zuby v celku a ve své puse.“

„Na rozdíl od…“ Zeptala se Kim nevinně a jen tím přitlačila na pilu. Bill ji odpálkoval a posadil se na jednu z klád umístěných okolo ohniště, Toma stáhnul s sebou.

Kim pokrčila rameny, napíchla několik marshmallows a strčila je nad oheň zrovna ve chvíli, kdy Georg připravil ostatní věci a posadil se vedle ní. Přivezli jen tři kovové jehlice, ale každá z nich měla dva hroty, speciálně určené k pečení marshmallows, o čemž si Bill myslel, že je to ubohé. Tom se natáhl pro jednu jehlici a marshmallows a zeptal se Billa, jestli chce taky.

„Dej mi s tím pokoj,“ zasyčel, ale pak si uvědomil, že by měl být ke svému příteli zdvořilejší, a tak dodal, „prosím.“

„Co?“

„Kdybych si chtěl opéct zatracený marshmallow, udělám to sám – děkuju.“

Tom mu věnoval pouze podivný pohled, přidal na jehlici další marhmallow pro sebe a natáhl se nad oheň zrovna ve chvíli, kdy Kim svou jehlici vytáhla. Její marshmallows byly zlaté a jen lehce připálené na boku.

„Mám svoje raději ještě připálenější,“ zabručel Georg. „Připal to, děvče.“

„Mohl bys alespoň říct prosím,“ odpověděla Kim a protočila oči, nicméně vrátila jehlici zpět nad oheň. „Dokonce i Bill řekl prosím.“

„Přesně tak, vtáhni mě do toho, mrcho,“ zamumlal Bill a Tom a Ezekiel, kteří byli jediní na doslech jeho malé poznámky, se uchechtli.

„Co říkal?“ Zeptal se Georg, ale následně zcela ignoroval svou vlastní otázku, aby políbil Kim, která vytáhla z ohně jeho marshmallows připálené do křupava.

„Co je vlastně tak skvělého na tom jíst připálené marshmallows?“ Přemýšlel Bill nahlas a sledoval Toma, jak umístil jeden opečený marshmallow mezi dvě grahamové sušenky s kostičkou čokolády.

„Upřímně, já nevím,“ řekl Tom a připravil další sendvič s druhým marshmallow. Oba přimáčknul a pak vzal první s´more a pořádně si kousnul. Ze způsobu, jakým při tom zasténal, by si Bill téměř myslel, že snad prožívá orgasmus – kdyby věděl, jak při takové věci zní. Neměl s ničím takovým žádné zkušenosti a ani na to nespěchal. Nicméně to bylo zábavné.

Když byl Tom s jídlem asi v polovině, trocha čokolády mu stekla na bradu a dříve, než si ji stihnul olíznout, Bill se na něj vrhnul a udělal to sám. Olízl si rty a zašklebil se na Toma, který si opět ukousnul ze svého s´more. Jediným důkazem toho, že si všiml, co se právě stalo, byl malý úšklebek na jeho rtech.

„Dáš si ještě?“ Zeptal se, když dojedl a začal si očisťovat prsty od drobků a rozteklé čokolády.

„Ne, díky, já mám raději své – mmrrffle eh guhhh,“ Bill vyprskl, když mu Tom strčil s´more přímo rovnou do pusy. Popadl ho a chvíli s ním bojoval, než se mu podařilo rozlomit ho na dvě půlky a chvíli vztekle žvýkal.

Oh bože, bylo to vynikající.
Ujistil se, že se na Toma zamračil, a poté si do pusy nacpal zbytek a dával pozor, aby neztratil ani drobeček. Následně si důkladně olízal prsty i koutky úst. Tom se vedle něj jen ušklíbl a prstem mu na noze kreslil malé kruhy.

Ten večer se Bill přecpal horkou čokoládou a s´mores, ale ujistil se, aby neřekl ani slovo o tom, jak si to užil. A když byl konečně čas jít spát, Bill byl více než připraven. Byla tma a museli použít baterky, protože museli vykonat několik cest mezi mycí stanicí a ohništěm, aby umyli všechno nádobí a uhasili oheň. Když se Bill konečně dostal do stanu, prakticky se uvnitř zhroutil. A to stále ještě nebylo všechno – pořád se ještě musel převléct do pyžama. Ach bože.

Jakmile se konečně převlékl, byl zcela připraven ke spánku. Jeho žaludek byl teplý a těžký ze vší té čokolády, a myslel si, že usne okamžitě, jakmile se nasouká do spacího pytle.

To si opravdu jen myslel.

„Tomi… nemůžu spát,“ zakňučel. „Je to nepohodlné a já se nudím.“

„No, a co já s tím mám dělat?“ dobíral si jej Tom a otočil se i se spacákem směrem k Billovi.

„Polib mě.“

„Mám na výběr?“

„A chceš mít?“

„Opravdu ne,“ odpověděl Tom s úsměvem, přisunul se k němu blíž a vklouzl rukou kolem Billova půvabného krku, který byl bohudík bez jakýchkoliv náhrdelníků. Přitáhl si jej blíž a jejich rty se dychtivě setkaly. Bill se k němu naklonil tak blízko, jak jen mohl, a stáhl Tomovi spací pytel co nejníže, aby mu mohl dát ruku kolem pasu.

Po několika vášnivých momentech se Bill bez okolků odtáhl a zavrtěl hlavou. „Tohle nebude fungovat,“ řekl a vysoukal se ze svého spacáku. Tom jej ostražitě sledoval, už příliš zvyklý na Billovy prudké změny nálad a příliš unavený, než aby začal šílet, jak to Bill pravděpodobně zamýšlel.

„Ty jsi tak nudný!“ Rozzlobil se Bill, když se nic nedělo.

„Tak fajn, kam jdeš, Bille?“ Zeptal se Tom, ne příliš nadšeně.

„Daleko od te-“ Bill se zarazil a ruce mu pomalu sklouzly z boků. V tu chvíli se ozval sten, nepochybně ženský, který dorazil i k Tomovým uším, a on si uvědomil, z čeho byl Bill tak v šoku.

„Co to kurva?“ Bill zasyčel a přikrčil se v rohu stanu. Tom se posadil a po chvíli bylo naprosto jasné, co přesně se děje ve stanu Georga a Kim. „Kurva, já je zabiju!“ zaklel náhle Bill a prodíral se ven ze stanu. Tom na něj chvíli v šoku zíral, než se rychle vyhrabal ze spacáku a šel za ním.

„Počkej!“ Zasyčel a chytil Billa za ruku ve stejné chvíli, kdy Bill kopnul nohou proti stanu a naštěstí minul.

„Co si sakra myslí, že dělají?“ Vykřikl Bill a Tom se obával, že ho musel slyšet celý tábor. Tom jej rychle objal kolem pasu, když znova vykopnul nohou proti stanu a oba skončili na jílovité půdě. Zaúpěli a Tom zvedl hlavu, když se pod ním Bill neustále svíjel.

„Nemáš někde tlačítko off?“ zalapal Tom po dechu.

„Jo,“ vydechl Bill a tak se Tom naklonil a v tu chvíli ho tvrdě políbil. Zřejmě to bylo přesně Billovo off tlačítko, protože se přestal kroutit, a když polibek skončil, nechal se bez řečí vytáhnout na nohy.

„Prostě je nech být,“ řekl Tom tiše, „a pojďme se trochu vyspat.“

Bill se nechal zatáhnout zpět do stanu, posadil se na svůj spací pytel a sledoval Toma, jak se souká do svého vlastního. Seděl s překříženýma rukama, zamračeně a vždy sebou škubnul, když se z vedlejšího stanu ozval nějaký hlasitější zvuk.

„Posuň se,“ řekl najednou a otevřel Tomův spací pytel. „Jdu dovnitř.“

„Ehm-“ Tom nedostal ani možnost volby. Bill se k němu nasoukal do spacáku a obličejem se mu přitiskl na hruď.

„Ať přestanou,“ zašeptal žalostně, „nechci to slyšet.“

Tom, aniž by se obtěžoval s odpovědí, jej chytil za bradu a políbil. Nebyl si jistý, co přesně je Billův problém, ale předpokládal, že to mělo něco společného s tím, že nemohl vystát, když se ostatní chlubili svým vztahem, i přesto, že on sám to dělal taky. Bill chtěl, aby všichni věděli, s kým chodí a jak je šťastný, a nechtěl, aby si někdo myslel, že by mohl být šťastnější, než je on sám. Bylo to občas trochu únavné, mezi veřejnými projevy náklonnosti a zároveň nadávkami a stěžováním si, ale Tom se přinutil užívat si tyto Billovy divné způsoby. Vyplatilo se to díky tomu, jak sladký uměl Bill být, když byli sami. Tom předpokládal, že Bill měl pravděpodobně ještě větší zlost díky tomu, že oni spolu ještě nedělali nic velmi intimního, rozhodně nic podobného jako Kim a Georg. Ani náhodou.

Brzy oba dva zapomněli na všechny své starosti a nechali se pohltit svými polibky a doteky. Bill se k Tomovi přitiskl co nejblíže a jednou rukou jej hladil po hrudi, zatímco Tom měl jednu ruku pevně kolem Billova pasu a druhou ruku na svém obvyklém místě, opečovávající Billův krk. Tom jej opatrně zatlačil tak, aby ležel na zádech. Musel být velmi opatrný, když šlo o to, být nad Billem dominantní, protože to měl povoleno pouze, když se mu Bill úplně a zcela odevzdal a někdy to trvalo několik minut – i déle – líbání a přemlouvání, než se mu Bill zcela podvolil. Pokud by se o to Tom pokusil dříve, Bill by se okamžitě navrátil zpět, ke své přirozené dominanci, a poté se kvůli tomu mohli celý den hádat. Někdy to tak dělávali, prostě proto, že to bylo zase něco jiného, a byl to takový druh zvráceného sportu mezi nimi, ale teď na to opravdu nebyla vhodná doba.

Když měl Tom Billa na zádech, opatrně poklekl a rozkročil se nad ním, a zároveň se snažil zůstat u něj co nejblíže. Přesídlil svá ústa tam, kde se původně nacházela jeho ruka, a ta samá ruka cestovala směrem k Billovým bokům. Bylo tady tolik míst na jeho těle, které Tom zbožňoval. Jeho krk bylo jedno místo, ale jeho boky, to bylo úplně něco jiného. Přejel rukou přes ostrou hranu jeho boků téměř rozrušeně, zatímco hltal Billův skvostný krk, a Bill mu omotal ruce kolem jeho vlastního krku, a zároveň mu uvolnil dredy z jeho směšného drdolu. Dlouhé prameny zacuchaných vlasů spadly dolů a Bill do nich hluboko zabořil ruce a škrábal Toma na pokožce hlavy. Dovolil Tomovi mít převahu nad jeho tělem, až příliš, dokonce jej nechal bloudit rukama pod tričkem přes jeho břicho a žebra. Až příliš brzy se ale Tom odtáhl od jeho krku, zklidnil své ruce a přitiskl dlaně na Billův žaludek, usmál se.

„Co je?“ vydechl Bill.

„Máš žhavé břicho,“ zamumlal Tom.

„Co na to mám říct?“ Odpověděl Bill a ušklíbnul se, ale úšklebek byl brzy nahrazen vřelým úsměvem, který měl schopnost vyvolat pouze Tom. „Jsem sexy.“

„To rozhodně nepopírám,“ rozesmál se Tom, „ale měl jsem na mysli teplotu, víš?“

„… věděl jsem to,“ zamumlal Bill a zčervenal – i když, jeho tvář byla červená už z Tomovy předchozí péče, a tak tento ruměnec prošel bez povšimnutí. Nicméně Tom si všiml jeho plachosti a nedostatku jízlivosti, k čemuž došlo vždy, když Billa dostal do tohoto poddajného stavu. Bylo to zatracené rozkošné.

„Plné, plné břicho,“ zamumlal Tom a zabořil svou tvář do Billova krku na té straně, kterou předtím nelíbal, a jemně mu rukou přejížděl přes žaludek. Bill se pod ním zachvěl.

„Měli bychom… spát,“ řekl tiše Bill, zřejmě zdráhající se uvést tuto skutečnost.

„Jsem unavený.“

„Já taky.“

„Tak spát,“ souhlasil nakonec Tom a líně se na něj položil. Ve chvíli, kdy natáhl ruku, aby zhasnul elektrickou lucernu, Bill tvrdě spal. Tom se kolem něj stočil a následoval jej do říše snů.

pokračování