autor: Turmawenne
Vlasy v neupraveném drdolu, velmi slabé dioptrické výrazné brýle. To u Billa nebylo zvykem. Ani jeho nervozita, stres a strach, který proudil celým jeho tělem. Byl si nejistý, ale nesměl dát nic najevo. Nyní musel zahrát perfektní divadlo, vydávat se za někoho jiného a získat co nejvíce informací.
Roztěkaným pohledem se kolem sebe stále rozhlížel, když přecházel silnici směrem ke starým činžovním bytům. Měl pocit, jako by jej někdo sledoval, jako by někdo tušil, kam jde a hlavně za jakým účelem.
Tohle ale nikdo vědět nesměl a už vůbec ne Tom.
Bill si rychlým letmým pohledem zkontroloval adresu na papíře a poté i číslo domu. Byl tu správně. Na zvoncích dokonce našel osobu, za níž šel. Měl velké štěstí, že z činžáku zrovna někdo vycházel, tudíž se s milým úsměvem vetřel dovnitř a nasál nepříjemný zápach, který byl už dole v chodbě. Nasucho polknul, snažil se zatuchlý zápach nevnímat a jít dál. Štěstí při něm asi doopravdy stálo, jelikož stačilo vyjít do prvního patra a stál u dveří bytu oné Anity. Ještě několikrát se zhluboka nadechl a poté cílevědomě stiskl tlačítko zvonku.
Vyčkával. Dlouho se nic nedělo, a proto zazvonil znovu. To už ovšem zaslechl za dveřmi jakési nerozpoznatelné zvuky. Během chvilky se dveře otevřely. Billův pohled strnul na dívce, které nemohlo v žádném případě být víc než jemu. Byla podivně oblečená, spíše spoře. Vypovídaly o tom džínové potrhané kraťásky, vytahané a pošpiněné pánské tričko, k čemuž na sobě měla síťované punčochy. Její vlasy byly neupravené, rozcuchané, tmavé odrosty nad kanárkově žlutou barvou přímo křičely. Tetování na stehnech a pažích byla také dost výrazná. Rty zvýrazněné rudou rtěnkou, která byla okolo jejích rtů rozmazaná. Oči, které překypovaly několika barvami očních stínů, silnou dávkou tužky na oči a řasenky. A jako zakončení cigareta v ústech a pohled, který říkal „vypadni“.
„Dobrej, co tu chcete?“ řekla ihned a pusu zanechala dokořán, že by jí Bill mohl spočítat všechny plomby a tipnout si, jak dlouho už tuhle žvýkačku žvýká.
„Ahm, dobrý den. Jsem z časopisu Raum-Zeit. Jsem novinář a rád bych s vámi udělal rozhovor nebo si s vámi alespoň promluvil. Dostala se ke mně vaše odezva na článek ohledně Toma Trümpera,“ řekl černovlasý chlapec jasně bez ostychu.
„Ah, jo, tohle… pojďte dál,“ mávla rukou a vpustila Billa dovnitř do bytu. Byl tu zápach, kousky oblečení a obaly od jídla se válely po zemi. O alkohol a cigaretový kouř tu vskutku nebyla nouze. Člověk by se opil a dostal rakovinu plic, jen co vkročil.
Bill to ovšem nijak nekomentoval a mířil rovnou za Anitou, která jej dovedla do kuchyně. Neumyté nádobí, zbytky jídla, plné popelníky vajglů od cigaret a samozřejmě skvělá vůně.
Anita se posadila na barovou židličku a v klidu dál kouřila.
„Tak co chcete vědět? Kde mě šukal a jak? Jo, je v tom vcelku dobrej,“ zasmála se. Billův žaludek udělal kotrmelec.
„Tvrdíte, že vás znásilnil. Byla jste na policii? Kdy se to stalo?“ zeptal se Bill okázale a slušně. Nechtěl se bavit stylem jako ona, a už vůbec ne o svém manželovi.
„Jasně, že ne. Kdo by mi taky věřil. Horká šestnáctka a super zachránce Tom Trümper. Nebuďte bláhovej,“ típla cigaretu a vydechla proti Billovi kouř z úst.
„Pak ale nemáte žádný důkaz,“ pousmál se Bill téměř vítězně, ale pak si opět uvědomil svoji nestrannou roli.
„Důkazy nikoho nezajímají,“ ušklíbla se a napila se z lahve červeného vína.
„Anito, popište mi to trochu, rád bych si udělal ještě pár poznámek,“ řekl nakonec černovlásek. Vyndal si tužku a blok, který u sebe nosil takřka pořád a cosi si načmáral, aby si myslela, že si skutečně bude zapisovat.
„Jo, jasně. Takže… bylo mi 17. Měla jsem zrovna ten den narozeniny. Znáte to, party, hodně chlastu. Tom tam přišel taky i s Mallory, to je jeho sestra, víte. Oni všude chodí nějak spolu. No a pak jsme se střetli prostě na zahradě, tam jsme se líbali a on mě pak znásilnil,“ popsala situaci.
„Jen tak na zahradě?“ pozvedl hraně Bill obočí.
„Za křovím, byl tam nějakej keř. Křičela jsem a kopala ho, ale přes hudbu to asi nebylo slyšet, hm…“ pověděla mu Anita nezaujatě. „Pak si zapnul džíny a říkal něco v tom smyslu, že je to jenom šukání a nic to neznamená a zase šel,“ mávla rukou.
„Anito, tohle není žádný důkaz. Nezdá se mi, že by se vám to nelíbilo. Nemluvíte o tom zrovna jako o traumatizujícím zážitku,“ pousmál se Bill. Podškrtal si pár vět na papíru a blok s tužkou si vložil zpět do tašky. „Navíc, pamatujete si, které narozeniny to vůbec byly?“ zvedl se Bill ze židle s naprostým klidem. Viděl ji jako největší lhářku.
„Ale no tak, neblbněte. Vyděláme na tom. Něco napište, však vy to asi umíte. Trhneme na tom oba. Každýho zajímá, kdo s kým píchá,“ zasmála se na Billa a zapálila si další cigaretu.
„Tohle mi stačilo. Já na tom trhnout nepotřebuju, ale zkuste to někde jinde,“ mrknul na ni. „Lež mě totiž nezajímá. Sbohem,“ řekl a vystřelil tam odsud jako blesk.
Když vyběhl před činžák, kde teď zažil pěkně krušné chvilky, hned se rozešel ulicí zpět na metro. Sundal si brýle, rozpustil si vlasy a nahlas oddechoval. Byl z toho v šoku. Z toho, co viděl, co slyšel a z celé téhle situace. Ta holka o tom mluvila jako o tom, že si byla koupit v obchodě rohlíky. Jisté body poukazovaly na to, že Toma musí dobře znát, když zná i jeho sestru Mallory. Na druhou stranu neví, při kterých narozeninách se to stalo, ale za to možná může její vykouřený a alkoholem narušený mozek.
Bill se snažil si každé její slovo poskládat do nějaké skládačky, jen aby docílil toho, že to jeho milovaný Tom neudělal a že je to jen pouhá pomluva a výmysl holky, která potřebuje prachy. Snažil se o to ze všech sil. Větší polovinu samu sebe už o tom přesvědčil, ale stále v něm byly jisté pochyby. Znal Tomovo chování, ale nikdy si jej nedokázal představit jako nějakého… násilníka.
Jakmile Bill dorazil domů, strhal ze sebe všechno oblečení a šel si dát horkou sprchu. Potřeboval ze sebe všechny ta špatné pocity smýt a uklidnit se. Jeho Tom byl pryč. To on jej vždy uklidnil, ale bylo by tomu tak i dnes?
Po horké koupeli si došel vzít do kuchyně alespoň sklenku vody, když v tom mu zazvonil mobil v tašce. Šel se podívat, kdo se ho dožaduje. Kdo jiný než Tom, jehož sms zněla:
„Lásko, už zítra! Moc se na tebe těším. Chybíš mi. Líbám tě, T.“
Muž štíhlé postavy s mandlovýma očima se zhroutil s drobným pláčem do houpacího křesla. Přišla na něj úzkost a boj se sebou samým. Co mu měl odepsat? Že se na něj těší a nedat nic dát najevo, když se mu hrudníkem prodíral ten divný svíravý pocit? Ne, nešlo to. Musel se vybrečet, dostat ze sebe všechny emoce, které v něm již delší dobu spaly, a uklidnit se.
Až po dobré hodině se odhodlal a svému manželovi odepsal.
„I já se na tebe těším. Opatruj se. Budu tě čekat.“
Tak strašně se bál, že jeho milovaný z nějakého slova pozná cosi z toho, co se v něm děje. Bylo to přesně to, co nechtěl. Tom nesměl o ničem vědět. Kdo ví, co by se mohlo stát.
A s těmito myšlenkami v Billově hlavě začaly proudit podivné podezíravé myšlenky. Obával se toho, co by se mohlo stát. Mohl by mu Tom něco udělat za to, že se o něm snaží něco dozvědět? Zlobil by se? Zklamal by jej? Měl by mít snad výčitky svědomí, které ho i v tento okamžik rozechvívaly?
Bill Toma miloval. Miloval jej nadevše, ale v jejich dokonalém vztahu začínal objevovat drobné skulinky, v nichž se skrývala tajemství, o nichž Bill neměl nikdy vědět, ale nastala změna. Bill je vědět chtěl a všechna. Ovšem co to znamená pro jejich vztah, nyní již manželství a pro něj samého? To netušil a raději to nechtěl ani vědět.
autor: Turmawenne
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 7
Som rada, že Billovi sa nič nestalo. Ten prevlek bol dobrý nápad. A tá baba… už len z jej vzhľadu a neurčitého rozprávania je jasné, že chce na tom zarobiť (však to aj sama priznala). Tom s ňou asi spal, ale či to bolo znásilnenie?
Je mi však Billa ľúto, lebo začína odhaľovať veci, ktoré mu môžu veľmi ublížiť a som vážne zvedavá, čo všetko sa stane.
Ďakujem za časť.
Ta Anita byla celá nějaká divná a já jsem jí teda nevěřila. Samozřejmě je možné, že se tohle stalo, ale jak sám Bill poukázal, způsob jakým o tom mluvila se mi moc nezdál a i ona celkově na mě působila divný a ne moc věrohodným dojmem.
Jen je mi teď strašně líto Billa. Stalo se to, čeho jsem se bála. Začíná Toma podezřívat i přes to, že nemá ponětí co je pravda a není. Samozřejmě že já ho chápu, byla bych na tom stejně, ale nelíbí se mi to z toho důvodu, že teď bude Bill celý špatný a myslím, že se to možná odrazí i na jejich manželství. Bojím se, že ty dopisy mohou být jen lež a i přes to by to mohlo ukončit jejich manželství. Netroufám si vůbec odhadovat jak bude tohle pokračovat ale strašně moc doufám, že Tom není žádný násilník a všechno to okolo je jen závist!
Moc děkuji za pokračování! 🙂
Ze by nejaka bejvalka, kterou odkopnul a ona se dostala na dno spolecnosti? Myslim, ze s Tomem neco spolecneho ma, ale co? Kazdopadne Bill je utrapeny a ja se mu nedivim. Jen.si neumim predstavit jeho pretvarku pred Tomem, takove veci proste nejde sehrat a delat, ze se nic nestalo. Mozna, ze by se Bill mohl pustit do patrani po pisateli tech divnych vzkazu, to ho dovede k cili jiste lepe nez nejaka prostitutka. Tahle povidka je hotova detektivni zahada 😀 moc dekuji za dil 😉
Chudák Bill neví co má dělat jsem zvědava jak se bude chovat až přijde Tom domu.
Velice vám děkuji za komentáře 🙂 přijela jsem teď domů, jsem hrozně unavená, ale vy jste mi v mžiku zvedli náladu 🙂 děkuji!
Anitě nevěřím… To byla podle mě jenom nějaká blbka.
Další věc ale je, kdo posílá ty anonymy – podle mě to bude úplně někdo jiný… A to už bude mnohem vážnější situace 🙂
Nevím, co bych dělala na Billově místě, ale asi bych taky Tomovi nic neřekla a zkusila pátrat na vlastní pěst. Bill je přece novinář, určitě bude vědět, jak získat informace 🙂
Těším se na další díl a děkuju za ten dnešní.