Tom spláchl záchod a natáhl si boxerky.
Blondýnka si naštvaně odfrkla, vstala z postele, začala sbírat svoje věci rozházené po podlaze, a co nejrychleji si navlékla spodní prádlo.
Dveře se s bouchnutím zavřely a Tom opatrně položil oblek na postel, vybírajíc si boty, které by se k němu nejvíce hodily, a předstíral, že právě vůbec nevyrazil ze svého bytu téměř nahou cizí blondýnku, která s ním strávila noc. Koneckonců, byl na to zvyklý, každé ráno mělo téměř ten samý průběh jako to předchozí, lišilo se jen v jediné věci, a to v barvách ženských vlasů.
*
Do psychiatrické léčebny dorazil právě včas. Díky bohu, protože už si nemohl dovolit něco pokazit, tohle byla s velkou pravděpodobností jeho poslední šance. Na úřadě práce se pro něj našla ještě jedna práce, po mnoha dalších, které mu byly doporučeny a ze kterých byl během posledních pár měsíců téměř okamžitě vyhozen. Neřekli mu, o jakou práci se vlastně jedná, takže se pro jistotu oblékl do svého nejhezčího tmavě modrého úřednického obleku. Byl pozitivně naladěn, asi poprvé za těch pár měsíců vcházel do budovy s jistotou.
*
„Záchody musí být čištěné pravidelně. Furt jim řikám, ať si sedaj, když jdou chcát, ale co by oni poslouchali nějakýho starýho dědka, jako jsem já,“ hlídač se na Toma usmál, vystrkujíc na něj svůj křivý, špinavý chrup.
„Fajn, no to by asi bylo zatím všecko, jo a radím ti, nenechávej nikde kbelíky na votírání podlahy ani jiný chemický sračky, ty cvoci tady to rádi chlastaj,“ řekl ještě Tomovi se zamračeným pohledem, šťourajíc se v nose. „Nechutný, co?“ zeptal se a přejel si rukou, kterou předtím držel špinavé záchodové prkýnko, přes líce a rty.
Tomovi bylo na zvracení. Horečně přikývl, toužil se dostat ze zapáchajících záchodů tak rychle, jak jen to bylo možné.
„Můžeš začít, třeba vodtud,“ řekl dědek. „Tady to celý vytři a pak pokračuj dál až ke společenský místnosti,“ ukázal na velkou místnost na konci chodby.
Tom na něj za zády ukázal prostředníček. Namočil mop do vlažné vody a začal s ním utírat neuvěřitelně špinavou podlahu.
*
Tom konečně narazil na větší místnost, kterou hlídač poněkud přehnaně nazval společenská místnost.
„Haló?“
Tom si odfrkl, cítil, jak v něm bublá hněv. Jeho bratr, jeho naprosto perfektní, debilní bratr se měl co nevidět oženit s jeho ex-přítelkyní. Tou ex-přítelkyní, která byla důvodem toho, jak teď žije, tou, kvůli které se jeho život rozpadl a proměnil v hromadu sraček. Myslel si, že ona je ta pravá, byl si tím zatraceně jistý. Očividně se spletl.
„Tome, nemyslíš, že je čas posunout se dál? Prosím, přijeď na svatbu svého bratra, tak rádi tě zase uvidíme!“
Tom svého nevlastního otce nenáviděl, vyhýbal se mu, jako by se jednalo o nějakou epidemii, a ani v nejhorším případě by nevzal práci v jeho firmě. Navíc, bylo mu už jednadvacet, byl dospělý a dokázal se sám o sebe postarat.
„Jo, já vím, mami,“ řekl, snažíc se soustředit pouze na hlas své matky v telefonu, ne na nesrozumitelné blábolení té ženy.
„Jasně!“ Tom skoro křičel, aby jej matka vůbec mohla slyšet přes hlasité mumlání té ženy. „Počkej chvíli, já to jen… půjdu ztlumit!“ Vzal ženu za paži a snažil se ji syknutím utišit.
Vzápětí se místností rozlehl pronikavý jekot a Tom ženu ihned pustil. Muž sedící na židli se začal nekontrolovatelně smát, když se žena začala najednou k Tomovi přibližovat a zuřivě na něj syčela ve své neznámé řeči, s tím nejsmrtelnějším pohledem, jaký kdy Tom viděl.
„Pane Kaulitzi!“ V uších mu najednou zaduněl hlasitý ženský hlas. Okamžitě zavěsil své matce a bleskově zastrčil mobil zpátky do kapsy. „Zbláznil jste se?!“ Primářka léčebny se spěchala k němu. Doprovázely ji dvě sestry, které se snažily šílenou ženu uklidnit, a vzápětí ji opatrně odtáhly pryč, načež si Tom vydechl úlevou.
„Omlouvám se, ona mě najednou napadla a-„
Tom nahlas polknul a váhavě pokrčil rameny, nebyl si jistý, jak odpovědět.
*
Tom seděl na podlaze jedné z koupelen, opřený o stěnu, mobil přitisknutý k uchu.
*
Chodbou psychiatrické léčebny se ozývaly téměř neslyšitelné kroky. Mladý černovlasý chlapec, asi osmnáct let starý, tiše našlapoval ke koupelně a v tenoučkých rukách držel načechraný župan. Na sobě měl jen svoji noční košili a jako obvykle byl bos. Neměl rád pomyšlení na to, že jsou jeho nohy v něčem uzamčené. Nedokázal snést pocit být vězněn jakýmkoli způsobem, a bylo to pochopitelné. Ten ubohý chlapec byl zamykán po celých osmnáct let svého mladého života. Šestnáct let byl vězněn v domě svých rodičů svou příliš ochranitelskou matkou. Nikdy jej nepouštěla ven okusit chuť svobody, a nedovolovala mu přiblížit se k ostatním lidem. Když zemřela, byl převezen do psychiatrické léčebny, kde žil zbylé dva roky. A znovu byl uzamčen, izolován od okolního světa. Neměl žádné přátele, s nikým nemluvil a byl osamělý.
Černovlasý chlapec rychle zamířil do nejbližší koupelny. Vzal židli, která tu byla pro sestry, jež zde měly dohlížet na sprchující nebo koupající se pacienty, a položil ji na místo pod stropem, který byl celý zakryt vodovodním potrubím a jinými trubkami. Vytáhl měkký opasek z oček županu a nepotřebný župan následně odhodil.
Tom se zhluboka nadechl a otevřel unavené oči. Hned jak dokázal zaostřit, rozhlédl se kolem sebe a snažil se přijít na to, jestli nemá halucinace, nebo jestli opravdu vidí to, co vidí. Zadíval se rovně malým otvorem a uviděl pár bosých nohou, které stály na špičkách na židli. Sehnul trochu hlavu, aby se podíval pořádně, ale všechno, co viděl, byly nohy zahalené v noční košili, která tomu člověku sahala až ke kolenům. Připlazil se těsně ke dveřím a uviděl bledého černovlasého kluka, který uvazoval bílý látkový opasek, jenž byl seshora přivázán k jedné z mnoha trubek, kolem svého krku.
„Co to děláš?“ Zeptal se jej téměř užasle.
Černovlasý kluk jej ignoroval a Tom se zamračeným pohledem sledoval, jak zavřel oči a zhluboka se nadechl. Opřel se o stěnu a pozoroval scénu před sebou napůl pobaveně, napůl znepokojeně. Teprve když si všiml, že chlapec se nadzvedl na špičky a seskočil ze židle, vyskočil a sevřel rukama to vyzáblé tělo okolo pasu, držíc jej tak vysoko, aby se pás kolem dlouhého obnaženého krku ještě víc neutáhl.
Chlapec pevně zavřel oči a začal rychle a nepravidelně dýchat. Tom natáhl ruku, aby mohl rozvázat smyčku kolem jeho krku. Jeho srdce bilo jako o život, jeho ruce byly neobratné a dělaly mu to ještě těžší, než to bylo. Konečně se mu podařilo rozvázat uzel, posadil kluka na podlahu a vzal jej pevně za ramena.
„Co si doprdele myslíš, že děláš?“ zařval na něj, panika v jeho hlase byla zřetelná.
Černovlásek se v Tomově pevném stisku třásl a snažil se z něj vymanit.
Tom se několikrát zhluboka nadechl, snažíc se tak uklidnit, protože se ještě pořád třásl. „Tohle už nikdy, nikdy neuděláš, rozumíš? Nikdy,“ řekl mu tak klidně, jak jen dokázal, dýchal prudce nosem a zíral na chlapce před sebou.
autor: Sapere Aude
Ouha, to je trochu masakr hned na zacatku o_O ale B-kay by si spatnou pogidku nevybrala, takze se moc tesim na tohle prekvapeni 🙂 opravdu jsem vdecna kazde prekladatelce, ktera nam zprostredkovava fantazie zahranicnich autorek 🙂 k povidce. Tom je radny smolar, prijit o holku kvuli bratrovi a jeste se protloukat bez poradne prace. Ovsem to s holkama na jednu noc je docela zvracene :-\ ale Bill ho jistojiste vyleci 😀 ohledne Billa, protoze predpokladam, ze ten cernovlasy chlapec JE Bill, to je taky husty. Matka, ktera ho nepusti z domu, pokus o sebevrazdu a jeste pred obecenstvem. Zkratka jsem opravdu zvedava, co z tehle povidky s romantickym nazvem vyplave 🙂 a jeste jednou diky moc za preklad.
B-kay, jsem moc ráda, že sis na překlad vybrala právě tuhle povídku! Je úžasná a těším se až si ji přečtu pořádně v češtině. Na stále bosého Billa často vzpomínám a teď, díky tobě, si ho budu pamatovat snad už navždy 🙂
Hned, když jsem viděla, o jakou autorku jde, jsem se do povídky s chutí začetla! 🙂 Její povídka ´Valentine´s Day…´ totiž patří mezi mé nejoblíbenější a pořád se k téhle povídce ráda a s chutí vracím! 🙂 Takže moc děkuji za další překlad od téhle autorky! 🙂
První díl téhle povídky vypadá rozhodně zajímavě! 🙂 Hned na začátku jsem dostala strašný záchvat smíchu, a to když se Tom do nové práce hezky vyšňořil a ono šlo o uklízeče! 😀 Chudák! 😀 Fakt mi jej v tu chvíli bylo líto, jak se snažil hezky zapůsobit první den v práci, a ono to vůbec nebylo žádoucí. Je mi jej líto i skrz to, jakou má chudák smůlu. Hlavně to s jeho bratrem. :-/ Ale já to zase beru tak, že láska si hold nevybírá a pokud jeho bratr Tomovu bývalou přítelkyni skutečně miluje, tak i když je to sakra těžké, měl by se mu snažit Tom nějak odpustit. Vím, že to jde hodně těžko a bude ho to stát hodně přemáhání a takovou věc si bude pamatovat už napořád, ale žít s nenávistí je to nejhorší, co mohlo Toma potkat. Pevně doufám, že se jeho život brzy obrátí k lepšímu! 🙂
A předpokládám, že ten černovlasý chlapec by mohl být Bill? Moc se těším na pokračování, až se o tomhle černovlasém klukovi, který se pokusil spáchat sebevraždu, dozvíme více. 🙂
Moc děkuji za překlad, B-Kay! Jsi skvělá!! 🙂
Úplně jsem se do toho příběhu zamilovala a to ani nevím proč. Je to naprosto skvělý a nemůžu se dočkat dalšího dílu.
I když je to docela masakr hned ze začátu, nečekala jsem to. Ale okamžitě, když jsem četla, že ho Tom zachránil, tak se neuvěřitelně ulevilo.
No já teď jenom dofám, že tento příběh bude pokračovat 🙂 Je mezi mými nejoblíbenějšími hned po prvním dílu, což se nestává často.
Tak to je drsné já myslela že ten bracha je Bill.
Keď som videla kto bude prekladať, bolomi jasné, že to bude zase poviedka ktorú budem hltať bez dychu. A fakt to je pravda. Chudák Bill, hneď na úvod mi spôsobil takýto šok. Som zvedavá ako sa teraz k nemu Tom dostane, keď má padáka.
Strašne moc ďakujem za preklad. Budem sa tešiť na pokračovanie 🙂
No, začíná to velmi, velmi zajímavě 🙂 Jsem moc zvědavá na pokračování a díky ti, B-kay, že ses pustila do dalšího překladu 🙂
Autorku zatiaľ veľmi preskúmanú nemám (ale Valentýna poznám :D), avšak meno prekladateľky zaručuje skvelý príbeh 🙂
Už od začiatku to má pekný spád a niečo sa deje. Tom má s tými prácami fakt smolu. A tá jeho bývalá s jeho bratom… no nezávidím, ale dúfam, že si rodinné vzťahy nejako urovná
No a Bill… najskôr som predpokladala, že to bude pacient, potom ma na okamih zneistil ten brat a nakoniec je to znova ten pacient (aspoň teda verím, že je to on). Ale byť ako on 18 rokov "pod zámkom"… chudáčik, nečudujem sa, že sa chcel zabiť a bojí sa dotykov. Ale som rada, že tam Tom v tej chvíli bol a zachránil ho. Som zvedavá, ako budú v kontakte, keď Tom dostal na tej psychiatrii padáka.
Ďakujem za preklad a teším sa na pokračovanie. 🙂
začiatok je zaujímavý som zvedavá ako Tom zvládne Billa a ako sa udrží v liečebni 🙂
No, škoda, že je to v podstatě jen přepis filmu Barefoot:/ Doufám, že dále bude mít pozměněný děj.
No mne to trochu pripomína committed ale začína to úžasne škoda ze som sa k tomu dostala až teraz 😀