What Matters Most 7.

autor: elvisfan
Jakmile se Bill posadil ke stolu pokrytému látkovým ubrusem, vykulil oči. Tomovy oči jej brzy napodobily.
„Co se stalo?“ Zeptal se.
„Tohle místo je tak přepychové, Tome,“ téměř zašeptal Bill. „Nejsem zvyklý na tolik vidliček.“
„Začni těmi od kraje a pak postupuj dál,“ ušklíbl se Tom. „První zkušenost s nóbl stolováním?“
„Takhle nóbl jo.“ Bill otevřel své menu a usmíval se přitom na své dnešní rande. „Ale je to příjemná změna od pizzy a vegetariánských burgerů.“
Tiše si prohlíželi jídelníčky a Bill si brzy povzdechl. „Opravdu bych si přál, aby restaurace pochopily, že vegetariáni mají rádi i něco víc než jen saláty,“ stěžoval si.
Tom si rychle prohlédl menu a uvědomil si, že jedna polévka a dva různé saláty jsou opravdu všechno, z čeho si Bill bude moct vybrat.
„Můžeme jít někam jinam, jestli…“
„Ne!“ Bill neústupně zavrtěl hlavou. „Tohle je skvělé. Není to tak, jako že snad budu hladovět.“

Bill se nakonec rozhodl pro polévku a velký salát Cézar a Tom si příliš neužíval to krátké zamračení, které ozdobilo Billovy rysy, jakmile jejich číšník odešel, aby vyřídil jejich objednávky. Oba popíjeli své nápoje a Tom lehce prsty poklepával o stůl, zatímco se mu v hlavě rodil plán. Odložil ubrousek na stůl a vyklouznul ze svého místa dřív, než si Bill uvědomil, že se vůbec pohnul.

„Hned se vrátím,“ bylo vše, co řekl, než odkráčel.
Bill usoudil, že si Tom prostě jen odskočil na záchod a vytáhl z tašky svůj telefon. Dohnal poslední zameškanou hodinu na Twitteru a poté mu začala přicházet série zpráv od Gustava a Andyho.

Andy: sexy blondýnka u baru ze mě nemůže spustit oči

Gustav: hádej který hubený blonďák je opilý dřív než kdokoliv jiný? Jako obvykle!
Andy: měl bych si s ní jít popovídat? Myslím, že půjdu!

Bill zrovna začal přemýšlet, co trvá Tomovi tak dlouho, když mu přišla další zpráva.

Gustav: musel jsem Andyho zachránit před velmi velkým snoubencem. Jako obvykle!


Bill zavrtěl hlavou nad typickými opičárnami sobotního večera jeho přátel, a poté Tom vklouznul zpátky na své místo a tvářil se přitom naprosto nenuceně.
„Byla tam fronta na záchod nebo tak něco?“ Zeptal se ho Bill.
„Hm?“ Tom se zamračil. „Aha. Jo. Ještěže sis neobjednal lososa,“ zasmál se nepřesvědčivě. „Takže nějaké další blížící se zábavné projekty?“
Bill pozvedl obočí, věděl, že Tom má něco za lubem, ale rozhodl se dál se tím nezabývat.
„Test, ve skutečnosti,“ zašklebil se. „Psaný, žádné navrhování a tak, z čehož nejsem moc nadšený. A co ty?“
„Pojednání,“ odpověděl Tom. „Srovnání ekonomických systému různých zemí.“
„Ugh! Vyhrál jsi.“ Bill se napil svého vína. „Proč ses zapsal na tak nudné předměty? Počkej, nech mě hádat.“ Zvedl ruku, když Tom začal odpovídat. „Tvůj táta?“
Tom se ušklíbnul. „Něco takového.“

Bill si všiml, že se Tom několikrát ohlédl přes rameno, jako by jej něco téměř rozptylovalo, ale ani na chvíli neztratil nit jejich rozhovoru, a tak se to Bill rozhodl nekomentovat, ačkoliv jeho zvědavost musela být viditelná po celé jeho tváři, kdykoliv se na něj Tom podíval. Tom se jen lehce usmál a zeptal se jej na další otázku. Nakonec se jejich číšník vrátil a Bill si uvědomil, že má ještě větší hlad, než si myslel. Komicky nakrčil nos při pohledu na Tomův filet Mignon, a poté byl zcela vyveden z míry talířem, který byl postaven před něj. Jeho obsah byl jasně barevný, ačkoliv neidentifikovatelný, a vůně, která z něj vycházela, byla božská.

„Dýně, cizrna a kokosové kari s bylinkovou rýží,“ oznámil číšník.

„Ale…“ Billovy oči přeskočily od jídla před ním k muži stojícímu vedle něj.
„Šéfkuchař posílá pozdravy.“
Číšník sdílel krátký pohled s Tomem a poté odešel. Bill dál ohromeně zíral na jídlo před sebou.
„Objednal jsem si salát,“ zamumlal.
„Pan Trümper?“ U jejich stolu se objevil muž oblečený celý v bílém a Bill si rychle uvědomil, že má před sebou muže zodpovědného za svou večeři. „Dovolte mi, abych se omluvil za náš nedostatek vegetariánských nabídek,“ usmál se muž laskavě. „Musím říct, že jsem byl docela nadšený, když mi tady pan Kaulitz dal tu možnost… využít své kreativity při přípravě vašeho jídla.“
Bill zíral s vykulenýma očima na muže sedícího před ním.
„Tos udělal ty?“
Tom pokrčil rameny. „Chtěl jsem, aby sis svou večeři užil.“

Bill cítil, jak se začíná celý rozpouštět a oči mu zářily, když se na Toma usmál.

„Já doufám, že si ji užijete,“ dodal šéfkuchař. „Pokud ano, mám v plánu přidat to na jídelníček spolu s několika dalšími… nápady, které mám.“
„Děkuju vám.“
Billova pozornost dál zůstávala zaměřená na Toma, ačkoliv do svých díků měl v úmyslu zahrnout oba muže. Jen sotva si všiml, kdy šéfkuchař opustil jejich stůl. Naklonil se přes stůl, jak nejdál jen mohl, a sladce se usmál. Tom se také naklonil a jejich rty se o sebe jen lehce otřely. Poté Bill zvedl vidličku a už se mu sbíhaly sliny, jak se pustil do svého jídla. Jakmile se ocitlo na jeho jazyku, zavřel oči a vydal ze sebe tiché zasténání.
„Hádám, že to znamená, že ti to chutná?“
Bill pomalu otevřel oči a spatřil Toma, který se na něj zubil, zatímco se pustil do svého steaku.
„Tohle jsi opravdu dělat nemusel, Tome.“ Bill si nabral další sousto a ocitl se téměř v extázi. „Ale jsem tak rád, že jsi to udělal.“

***

Jak se dalo očekávat, metro bylo během jejich cesty zpátky na kolej narvané. Tom obsadil první prázdné sedadlo, které se mu podařilo najít, a Billa si stáhnul na klín. Anis stál před nimi a Bill omotal paži kolem Tomových zad. Jedním nalakovaným nehtem přejížděl Tomovi po krku a naklonil se k jeho uchu.

„Děkuju,“ zašeptal a vtiskl krátký polibek na jeho ušní lalůček.
„Není zač,“ odpověděl Tom, když se setkal s Billovým intenzivním pohledem. „Ale můžeš mi přestat děkovat,“ dodal. „Udělal jsem to rád.“
Teď byl na řadě Tom, aby se naklonil a krátce svými rty zachytil Billovo ucho.
„Chtěl jsem tě trochu rozmazlit.“
Bill se zahihňal. „No, já se rád nechávám rozmazlovat.“

Dvoje plné rty se k sobě jemně přitiskly a Bill ty své pootevřel, aby Tomovi umožnil přístup. Vzdychl, když jej Tom sevřel pevněji a pomalu vklouzl do jeho horkých úst. Jejich jazyky se setkaly a vzájemně se kolem sebe zkroutily. Tom prsty hladil Billovu tvář, jakmile se od sebe odtáhli s potřebou kyslíku. Bill se usmíval a naklonil se do Tomova doteku.

„Takhle taky.“

Zpátky na kolej došli přesně včas, aby spatřili Gustava nastupovat do výtahu s brunetkou v těch nejtěsnějších džínách, jaké Bill kdy viděl. Na komkoliv. On a Tom zpomalili dostatečně na to, aby nechali dveře od výtahu zavřít a Gustav se na své přátele ušklíbnul, než jim pomalu zmizel z dohledu.

Nakonec došli k Billovu pokoji a Bill stál v Tomově náručí, zatímco se loučili. Zazubil se a zamával na rozloučenou Tomovu neusmívajícímu se bodyguardovi, který vcházel do svého vlastního pokoje. Bill předstíral trucovité našpulení rtů a Tom se zasmál a zpevnil své sevření kolem něj.

„Nemyslím si, že mě má rád, Tome.“

Tom zabořil nos do Billova krku. „Já tě mám rád.“
Bill se zahihňal a zavrtěl se v Tomově náruči. „Nějaké plány na zítřek?“ Zeptal se.
„Nejspíš bych měl začít s tím pojednáním, které musím napsat,“ přikývl Tom.
Bill vzdychl a stiskl rty. „Já bych se měl nejspíš učit.“
Dychtivě pootevřel rty okamžitě, jakmile se Tomova ústa setkala s těmi jeho, a pevně jej chytil kolem krku, jak se jejich polibek prohloubil. Tomův jazyk z něj dostal tichý sten, ale hvězdy, které spatřil koutkem oka, jakmile se od sebe odtáhli, si nejspíš jen představoval. Tom Billovi vtiskl polibek na čelo a rty se mu čtverácky zkroutily, jak spojil jejich čela k sobě.
„Takže co budeme dělat zítra?“

autor: elvisfan

překlad: Zuzu
betaread: J. :o)

original

3 thoughts on “What Matters Most 7.

  1. Tom je taky gentleman. 🙂 uplne uchvatne…ale to jeho tajomstvo s otcom…to ma uplne nici ze ho neviem.

  2. Tom je dokonalý. Všetko pokračuje tak skvele. Až čakám, kedy sa to zvrtne. Lebo nepredpokladám, že by Tomov otec jeho vzťah schvaľoval. Ale možno dáva synovi čas, aby si to užil, kým študuje a predpokladaná, že potom sa poslušne vráti domov. Uvidíme. Ďakujem za preklad.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics