autor: Ghostie
Další den ve škole byl Bill rozhodně prakticky radost pohledět.
Jako obvykle zamířil přímo do školy, namísto poflakování se venku, a to navzdory skutečnosti, že počasí bylo neobvykle teplé na polovinu března, takže venku bylo snesitelně. Když do školy dorazil Tom, Georg a Kim ho okamžitě nasměrovali dovnitř, protože věděli, že chce vidět Billa, zejména s ohledem na styl, pro který se v daný den rozhodl.
Každý, kdo Billa neznal, by to pravděpodobně neviděl jako nic pozoruhodného a kdyby jej právě spatřil na ulici, rozhodně by se nad jeho oblečením nijak nepozastavil. Nicméně když Tom vstoupil do třídy, ihned si všiml rozdílu. Bill měl na sobě nepřiměřeně těsné tričko s rukávy, které sotva dosahovaly na jeho bicepsy, ale to nebylo to, co bylo nejpozoruhodnější. Tričko bylo čistě modré, tak jasné, že bylo téměř bolestné se na něj podívat. Neměl na sobě džíny, ale černé kalhoty, které nebyly vybledlé, nebyly ani na žádném místě roztrhané a neměly ani žádné zipy a řetězy. Šperky, které měl na sobě, byly jednoduché, stejně jako výběr jeho oblečení, obojek jako obvykle, dlouhý a tlustý stříbrný řetěz, který mu dosahoval téměř až k pupíku, náramek na ruce a prsten. Tom si přál, aby jeden den vynechal obojek, protože měl tak elegantní krk, ale měl pocit, že by na něj Bill asi zasyčel, kdyby se mu to pokusil říct.
Ale top celého dnešního Billova vzhledu byl fakt, že měl vlasy naprosto rovné a neměl žádný make-up. Je pravda, že se příliš nestaral o své vlasy a tvář během doby, kdy chodil do školy v teplákách, ale tentokrát se zdálo, že je to vše naprosto úmyslně. Vypadal zatraceně krásně a Tom si uvědomil, že Bill se musí cítit dost sebevědomě být za takových okolností bez make-upu. Ačkoliv Tom cítil, že Bill strávil daleko více času při rovnání svých vlasů, než kolik by ho strávil se svou hřívou.
Když si Bill všiml jeho příchodu, jeho tvář se roztáhla do něčeho, co musel být ten nejnádhernější úsměv, jaký kdy udělal, a Tom si najednou přál, aby měl po ruce foťák. Zakopl mezi stoly o své pytlovité džíny, když se pokoušel k Billovi dostat co nejrychleji, ale tím pouze zpomalil a nakonec dopadl obličejem přímo na stůl, u kterého, kupodivu, seděl právě Bill.
Stejně, jako to už jednou udělal Georg, Bill vzal do hrsti Tomovy dredy a zvedl ho z lavice. Tom vstal, promnul si nos a zamračil se, když spatřil krev.
„Do prdele, to jsem takový nešika?“ zanaříkal a podíval se na Billa s typem úzkosti, jako kdyby byl upír, který na něj skočí při pohledu na krev. „Kurva, kurva…“ Tom se štípl do kořene nosu jednou rukou a druhou rukou mávnul, nejistý, co s tím má dělat.
„Je to jen krev, uklidni se,“ řekl Bill a popadl Tomovu mávající ruku se zamračením. Krev na Tomovi nebyla tak docela atraktivní. „Chceš jít za zdravotnicí?“ Navrhl a umístil Tomovu ruku pod jeho nos, aby zachytila kapající krev, než se postavil a zvedl svou tašku.
„No, sestřička Bill se o mě postará, že?“ Odpověděl Tom a tvář mu zrudla rozpaky. Preventivně sebou trhl v očekávání nechvalně známého pohledu nenávisti, ten ale nepřišel. Bill jen obrátil oči v sloup a začal z batohu vytahovat zdravotnický materiál. Podal dva vatové tamponky Tomovi, který se na ně zamračil.
„Budu si je muset strčit do nosu“ Zeptal se a díval se na tamponky pochybovačně.
„Ne, jen je drž u nosu a počkej, až se ta krev zastaví.“ S tím Bill vše uklidil, položil tašku na zem a posadil se.
„Ehm…“ Tom zamrkal a pokračoval, „jsi na mé židli.“
Na první pohled se Bill tvářil netečně, ale Tom viděl náznak úsměvu, kterému se očividně snažil bránit. „Jsem,“ řekl klidně, a úsměv se mu zvětšil o další milimetr.
„No, tak vstávej, cítím se tak trochu malátně.“
Bill odsunul židli dozadu, ale nevstal z ní.
„No, říkal sis o to,“ řekl Tom a posadil se mu na klín, s hlavou skloněnou dolů. Bill se narovnal a opřel se o něj s rukama založenýma na hrudi. Bylo to trochu divné, ale Tom předpokládal, že to byla Billova představa veřejného projevu náklonnosti.
„Hej, Tome. Chceš dneska přijít ke mně domů?“
„Ehm…“ Tom trochu posunul tampónky a zamračil se na ně. „Už jsem zastavil to kr… počkej, cože?“
„Ptal jsem se, jestli chceš dneska přijít ke mně domů.“
„Vážně? Já myslel, že to je něco jako… tabu,“ odpověděl Tom nepřítomně, nejistý, co dělat s krvavými tampónky.
„Ehm, ne,“ řekl Bill a podíval se na Toma zmateně, ten jen pokrčil rameny. „Je tam trochu tíživá atmosféra, ale říkal jsem si, že to možná bude lepší, když tam budeš.“
„Dobře… to má logiku,“ odpověděl Tom a vstal z Billova klína, aby vyhodil tampónky do koše.
Den pokračoval docela zajímavým způsobem. Všichni se zdáli poněkud zmatení tím, jak, no, šťastně Bill vypadal – bože chraň, aby byl šťastný – a téměř znepokojení tím, jak byl ve vztahu k Tomovi občas ledabyle intimní. Tom si nemyslel, že by to měl mít Billovi za zlé, ale občas byl způsob, jakým jednal, opravdu divný. V jedné minutě se chichotal jako malá školačka (nebo alespoň tak moc, jak jen se k tomu mohl Bill co nejvíc přiblížit) a v další minutě sprostě nadával Stephanovi. Tom nebyl překvapený, když si jej Georg při přestávce vzal stranou a ptal se jej, co se to sakra s Billem děje od doby, kdy se vrátil ze Ženevy. Nejlepší výmluva, kterou Tom dokázal vymyslet, byla, že je Bill na antidepresivech, která způsobují výkyvy nálad. Byla to jen částečná pravda – Bill opravdu na radu svého terapeuta dostal antidepresiva, ale Tom věděl, že lahvička s prášky zůstala nedotčená. Nicméně Georg tuto odpověď akceptoval.
Zdálo se to divné, když po škole zamířili k Billovu domovu, namísto k Tomovu. Oba dva už byli tak zvyklí, že se scházeli u Toma anebo v parku. Tom byl skoro nervózní, když vcházel dovnitř a byl šokován tím, co viděl.
Bylo to tak… normální.
Vypadalo to jako perfektní, malebný, malý předměstský dům. Byly tam na stěnách obrazy květin a krajin, které byly v každém pokoji namalované různými odstíny pastelových barev. Pokud člověk přehlédl fakt, že všude byly koberce a každá skříň a stůl měly gumové rohy, bylo vše zcela normální. Tom dál zíral v úžasu – překvapeně, že Bill i se svým otcem žili v takovém pořádku. Nebyl tu žádný nepořádek, žádné smítko prachu nikde v dohledu – bylo to tak neskutečné, až to bylo skličující.
Samozřejmě, tato iluze skončila, když Tom vstoupil do Billova pokoje.
Uvnitř Toma očekávala zatuchlá temnota. Nedokázal ani říct, jakou barvu měly stěny a jediným zdrojem světla byly pouze lehce průsvitné závěsy a malá mezera mezi nimi, která dovnitř propouštěla sluneční záření. Jediné elektrické osvětlení v místnosti byla lampa u postele, aby si Bill v noci mohl číst. Nebyla tady žádná televize, žádný telefon, žádný počítač. Tom okamžitě pocítil depresi. Jak v takové místnosti mohl Bill žít?
„Takže… jo. Není to moc, nebo spíš opravdu nic,“ řekl Bill, když vstoupili dovnitř. Pak se podíval na Toma, jako by se jej ptal na jeho názor.
„Je to… depresivní.“
„Myslíš?“ Billovi se patrně jeho pokoj nezdál depresivní. Tom jej sledoval, jak se posadil na postel a zapnul lampičku – která efektivně osvětlila pouze bezprostřední blízkost jeho postele – a pokynul mu, aby si sednul vedle něj. Tom to udělal, i když docela neobratně, cítil se v tom pokoji opravdu nesvůj. Bill zatím prohledával své kapsy, až nakonec vytáhl Tomův vystřelovací nůž.
„Hej – odkdy ho máš?“ Zeptal se Tom mírně zmateně – ne proto, že Bill měl jeho nůž, protože to věděl, ale nemohl si vzpomenout, kdy si ho vzal.
„Hm, asi měsíc nebo tak nějak,“ odpověděl Bill s úsměvem a začal nůž otevírat a zavírat.
„Ehm, můžu roztáhnout závěsy?“ Zeptal se Tom, když odtrhnul oči od nože.
„Ne.“
„Nemůžu?“
„Jo. Tyč je zlomená, už je mám takhle dlouho.“
„Je tady někde méně… tmy, kam bychom mohli jít?“ Zeptal se Tom s nadějí.
„Myslíš to vážně? Mám to raději takhle. Myslím, že je to příjemné.“
„Jasně…“ Tom si rozpačitě poposednul, Billova postel byla stísněná a tvrdá. Měl pocit, že by byl raději v pokoji pro hosty nebo tak něco.
„Fajn,“ vydechl Bill podrážděně, zavřel nůž a hodil ho na postel. Vstal, přešel k oknu, odtáhl jeden závěs za druhým a opět je přivázal. Sluneční světlo okamžitě zaplavilo celou místnost. „Lepší?“
„Jo, o moc,“ odpověděl Tom a začal se zvědavě rozhlížet. Stěny pokoje byly vínově červené a byly polepeny plakáty nejrůznějších hudebních skupin. Tom nechápal, jak to, že si jich dříve nevšiml.
Také si dříve nevšiml křesla v rohu pokoje, u okna. Tom okamžitě vstal z postele a přesunul se do křesla, o kterém předpokládal, že bude daleko pohodlnější, a naštěstí měl pravdu. Popadl za zápěstí Billa, který se chtěl vrátit na postel, pravděpodobně pro nůž, a zatáhl tak, že mu Bill spadl přímo do klína.
„Oh,“ vyjekl Bill překvapeně, ale nestěžoval si, pouze si poposednul a nechal nohy viset nad podlahou diagonálně přes Tomovy. Položil mu hlavu na rameno a ruce nechal volně viset. Tom zareagoval tím, že mu ovinul ruce kolem pasu, potěšen tím, že je Bill tak přítulný. Po tak dobrém dni to byla téměř jistota.
„Jak je no tom tvůj nos?“ Zeptal se ho Bill náhle a hravě jej do nosu štípnul.
„Pořád trochu bolí, au,“ našpulil Tom rty.
„Ach, hups.“ Bill okamžitě ruku odsunul pryč a místo toho ji zamotal Tomovi do dredů.
„Nedělej si s tím starosti,“ rozesmál se Tom, když uviděl, že se Bill červená. Tom si nemohl pomoct, aby jej nepohladil po tváři, a Bill při tom dotyku zavřel oči. „Takže, co to tvoje dnešní oblečení?“
„Prostě jsem chtěl být trochu jiný. Docela se mi to líbí.“
„Mně taky,“ odpověděl Tom tiše a posunul ruku z Billovy tváře za jeho krk, aby mu mohl odepnout obojek. Odhodil ho pryč, ani si nevšiml, kde přistál, a pohladil Billa po klíční kosti přes kontury jeho krku až k bradě. Bill o centimetr pozvedl hlavu a Tom si najednou představil, že by jej políbil.
Zpočátku tu myšlenku odložil, jako to udělal už několikrát předtím, ale pak si uvědomil, že kdyby jej opravdu políbil, nebyl tu žádný způsob, aby Bill mohl někam odejít – za prvé, nijak se nebránil Tomovým důvěrnostem, za druhé, opravdu neměl kam jít, jelikož byli u něj doma, a za třetí, Tom jej pevně držel a mohl jej fyzicky přinutit zůstat a uklidnit, kdyby se pokusil šílet.
Kromě toho, neslíbil si Tom, že bude žít každým okamžikem a přestane se snažit předvídat budoucnost? A to bylo přesně to, co udělal.
Opatrně vzal Billa za čelist a naklonil Billův obličej tak, aby byl ve správném úhlu a chvíli jej studoval. V okamžiku, kdy se jejich oči setkaly, se mu téměř zastavilo srdce a hruď se mu sevřela. Nebyl to špatný pocit. Ve skutečnosti to byl asi v tu chvíli ten nejlepší pocit a bylo to všechno, co potřeboval, aby podpořil své sebevědomí, když zavřel oči a přiblížil své rty k těm Billovým.
V okamžiku, kdy se dotkly, se Tom zarazil. Ruka na Billově čelisti se mu lehce třásla, jak se obával, že se Bill odtáhne, ale ten se naopak přisunul blíž. Tom ho sevřel pevněji kolem pasu, a když ucítil Billovu ruku kolem svého krku, našel odvahu pokračovat v polibku.
Jejich rty se k sobě přitiskly naléhavěji – Bill jej líbal nazpět. Byl uchvácený a trochu vyděšený, ale když ho Tom políbil, nedokázal myslet na nic, co by jej zastavilo, jeho mysl byla prázdná. Jak polibek pokračoval, zdálo se, že se k sobě ještě přiblížili a Bill ucítil opět ten oheň v žaludku. Přitiskl se k Tomovi, který jej líbal ještě silněji, a neměl sílu se bránit. S jednou rukou kolem Tomova krku a s druhou rukou v jeho dredech se snažil najít nějaký druh stability nebo rovnováhy, zatímco se s ním svět točil.
Když polibek skončil, Billova tvář byla naprosto rudá, a zatímco byl polapen ve vášni z polibku, začal si pomalu uvědomovat, co přesně to znamenalo. Líbal Toma – nebo Tom líbal jeho – a bylo to úžasné, ale teď byl pouze zmatený. Odtáhl se a spatřil, že Tomova tvář byla stejně rudá jako jeho vlastní, a sklonil hlavu, aby získal více času.
„Bille…“ vydechl Tom, zatímco jej pohladil po zadní části krku a Bill se zachvěl.
„Počkej,“ odpověděl Bill okamžitě. „Jen… dej mi čas na přemýšlení.“
Tom nemohl říct, že není trochu zklamaný, ale zdálo se, že je nevděčný, prostě musel být, protože právě dostal nejlepší polibek svého života – nebo alespoň nejlepší polibek v poslední době. Nemohl si ani vzpomenout, kdy naposledy někoho líbal, ale líbání s Billem bylo… No, bylo to jiné, ale vzhledem k tomu, že to byl Billův první skutečný polibek, to bylo opravdu dobré. A struktura zjizvených rtů to vše udělala ještě zvláštnější, ale bylo to příjemné. Motýli v jeho břiše stále ještě zuřivě létali, jako by se Tomovi snažili říct, aby Billa znovu políbil, ale přestože opravdu moc chtěl, nemohl.
Ještě ne.
autor: Ghostie
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 9
Aaaah. Tak jsem zvedava k jakemu zaveru Bill dojde a podle vsech jeho pocitu je i zamilovany. Jak ja nechcu aby tato povidka nekdy skoncila asi zkocim z mostu az se to stane. Jsem na ni tak zavisla. 🙂 dekuji za preklad a jdu o nich premyslet. To ted delam casto…
Bille, jsi zamilovanej, o čempak bys jako chtěl přemýšlet? :)))
Krásná druhá část… Ten polibek… ach, asi se mi o něm bude zdát 🙂 <3 Štve mě, že budu muset celý týden čekat na další díl 🙁 A pokud si dobře pamatuju, tak ještě dva díly a povídka končí, že? 🙁
Díky za překlad!
[2]: uz jen 2? I am dead… 🙁 ich bin tut as Bill
Ou jeeee, konečně polibek 🙂 mám velkou radost, juchů 🙂 ale taky nechápu, proč Bill chce přemýšlet. Je správné milovat Toma! To, že zbývají už jen dva díly mne netěší, to je málo na velký posun, který bych si ráda přečetla. Tak jsem zvědavá jak to dopadne…
No nee, Billousi? Nekdo se vloupal k vam do baracku a ukradl vsechny tve sminky? 😀 Dokonce i lak na vlasy ti slohly? A sakra i vsechno emarske/rockerske obleceni bylo pryc, kdyz si se vzbudil? :O Nekeceeej! :O jak ti to mohl nekdo provest!? :O 😀 Oh, aha, rikas, ze jsi ze sebe pro dnesek neudelal tvrdackou cernou vdovu kvuli sve lasce k Tomovi? Tak to pak naprosto chapu tve smysleni 😀 Kamo nee! Nekeceej! Tak ty jsi se dal i na sladke usmevy! :O Ja te nepoznavam! KDO JSI CLOVECE A CO JSI UDELAL S VELKOU JSEM-NELITOSTNA-NECITNA-MRCHA BILLEM??? 😀 :33 ♥
Tomane, naprosto te chapu, taky jsem z toho malem chytla nose bleed, nastesti uz jsem se naucila ovladat to :D.
Tomane jedna rada: kdyz se te nekdo jako sakra Bill jako Bill jako TEN Bill zepta 'chces dnes ke mne domu' (1. Neni to sexualni) 2. Okamzite to prijmi, nikdy nevis, kdy si to rozmysli, nebo kdy se probudis z toho dokonalyho snu, kdy je Bill strasne sladkej a normalni a citlivej (aspon fyzicky) a tohle vse… protoze me to porad prijde jako rozkosnej super sen! :3 😀
Vykyvy nalad? o.O To je taky super vec… alespon v pripade Billa, ktery driv mel jen dve nalady- mrchovskou a masochystickou, takze… nejspis si plne uziva ostatnich dosud nepoznanych 😀
Ne, Tome, to sis teda nepredstavil, ze bys ho polibil! Ty ho sakra uz polib! :3 😀 Nebot uz si o vas zacinam myslet, ze jste heteraci jako vysiti! :DD
………………….
…….
tak a zbytek komentare nedopisu, pac jak jsem slibila… explodovala jsem a sakra uplne se roztekla a … prave delam dobre hnojivo pro nas super koberec…. divne teda, ze jeste tohle zvladam psat a to nejspis proto, ze si jeste neuvedomuju sakra, co se stalo 😀 ale to prijde a pak to teprve bude BOMBA
BUM!!
:3
:3
:3
:3
:3
:3
♪♥♥♥♪♥♥♥♪♥♥♥♪♥♥♥♪♥♥♥♪
Jestli jsem nekdy rekla, ze kojenci jsou nejroztomilejsi na svete, lhala jsem! :3
EXPLOZE NEJVYSSIHO LEVELU…. :3 :3 :3
Ted uz vazne koncim nebo se neumyslne vsaknu do klavesnice, jakoby o to snad nekdo stal 😀
Dekuju za preklad a az se dam dohromady CUS 😀
Doufám že pochopí že je zamilovaný.
Delate si z Sayurii srandu? :O :O :'( :'( jak dva posledni dily? :'( Proc to nemuze byt nekonecne jako Ordinace v ruzove zahrade? Ktera oproti SCN11B stoji za jahodovej pudink, kterej je mchm. sakra nedobrej :'( :'( toz co pak budu cist? :O ja… ja… to… ne… sakra… :'(… to je jako prijit o dite! :O 😀 :'( alespon si to myslim vzhledem k tomu, ze jsem nikdy o zadne dite neprisla, mozna proto, ze zadne nemam jinac bych nechavala detske pasazery vsude 😀 (nebot jsem zapomnetliva a vzdy kdyz nekam jdu s trema vecma vratim se s jednou)
… :'(
[5]: [7]: 😀 😀 Sayurii, ty jsi pako (promiň) 😀 😀 😀
Ano, už jen dva díly, ale slibuju, že budou stát za to. A navíc ten poslední je megadlouhý 🙂
A když budete hodní a budete hezky komentovat, tak vám prozradím, že hned jak tahle povídka skončí, tak už na vás čeká nový překlad další skvělé povídky(ale pšt 🙂 )
[8]: Ty jsi mi vyzradila (nám všem) takovou informaci o novém překladu určo úžo úžasné povídky a očekáváš ode mě "pšt"? :O :DDD tak to jsi (promiň) pako ty, jakmile mi někdo řekne/napíše pšt, když prostě nemůžu být pšt…. zkrátka zítra o plánovaném novém překladu ví celá ČR… nebo alespoň lidi, kteří půjdou kolem, když to budu pištět po ulicích, pak taky moje rodinka a… a tenhle blog…, ale samozdřejmě to můžu udržet i v utajení, jestli je to nějak EXTRÉMNĚ vážně, seriózně tajná informace… něco jako… mimozemská aktivita v "muži v černém" … 😀
Bill zmenou imige (teda aspoň v ten deň) prekvapil.. a tiež tým pozvaním Toma k nemu domov. 🙂 Aj keď tá jeho izba na prvý pohľad – ako povedal Tom, dosť depresívne, ale potom aspoň odostrel závesy 😀
A inak fakt úžas kapitola.. taká krásne optimistická ma hlavne padol konečne aj prvý bozk (ten predtým v parku sa neráta :D) A aj keď mi je Toma ľúto, že Bill chce po ňom čas na rozmýšľanie (lebo sa načakal už dosť), tak na druhej strane aj Billa chápem, že je zmätený, keďže dovtedy nič také nepoznal.
Vďaka za preklad a som zvedavá, čo všetko sa ešte v tých dvoch častiach odohrá.
[8]:To vážne? Teda iba dva??? A nový preklad??? Je mi smutno, že poviedka končí, súhlasím so Sayurii, mohlo by to byť ako ružová záhrada alebo iná dlhočizná telenovela, ale strašne sa na nový preklad od Teba teším.
Z tejto kapitoly mi zrôsolovateli kolená, lapám po dychu a usmievam sa ako debilka.
ĎAKUJEM ♥♥♥
Kirsten napsala naprosto všechno za mě! 🙂
Tenhle díl byl vážně nádherný, plný optimismu a za první polibek jsem tááák šťastná! 🙂 Pevně doufám v to, že poslední dva díly budou také tak nádherně optimistické a krásné jako tahle část! 🙂 Tohle byla vážně nádhera číst a když se Bill polibku nebránil, byla jsem šťastná jako blecha! 🙂
Vážně paráda!! Opravdu Ti moc děkuji za překlad!!!! 🙂
tak konečne sa to stalo Bill je v tom až po uši a je to nádherné a vzrušujúce čítať že po rokoch sebatýrania si Bill dopraje šťastie po ktorom určite v kútiku duše túžil veľmi mu to prajem aby neodohnal Toma od seba pretože len vďaka jemu je tým čím je