Dark Side of the Sun and Light Side of the Dark 7.

autor: Velvet Tears

Zdravím všechny čtenáře, tento díl bude spíše krátký a nezáživný, ale je to „předehra“ toho, co se teprve stane. Taky se moc omlouvám, že mi to tak trvalo, ale neměla jsem moc času. Přeji Vám příjemné čtení. Velvet

Byl poslední den před návratem do školy. Už i Billova matka a Mark se vrátili z Francie. Bill se dočkal svého překvapení. Nic nechtěl už jen z důvodu, že Marka neměl v oblibě. Ale nakonec dostal dva dárky, a to předem k devatenáctým narozeninám. Domluva byla ta, že až jeho narozeniny skutečně nastanou, dostane už jen drobnost. Bill se nenáviděl za to, jak se mu líbily. Ale jeden mu nejspíš může změnit život. Alespoň trochu. Dostal totiž od Marka byt, sice jednopokojový, ale byl velký a kuchyň byla taky velká. Toaleta s koupelnou byla spojená. Bez žádných úšklebků Markovi poděkoval. Druhý dárek byl chlupatý, malý a hlučný. Dostal štěně. Ani nepřemýšlel nad jménem a už to byl Scotty. Nic není ale zadarmo a Bill musel překročit hranici odporu a Marka sám od sebe objal. Mark byl v sedmém nebi.

Tom musel na poslední týden k strýcovi, aby mu pomohl se zimním úklidem. Takže neměl čas na Billa, ale slíbil mu, že si všechno vynahradí. Jejich vztah neřešili slovně ani jeden z nich. Každý kolemjdoucí si mohl všimnout, že jsou spolu jako pár. Billa si každý pletl s holkou, a tak nikoho nenapadlo, že by to byli gayové. Přes týden si volali, ale nic zajímavějšího se nestalo.

Teď se Tom vrátil domů a stejně jako Bill se musel připravovat do školy. Akorát na rozdíl od Billa, který měl načerpané síly a jen chodil po obchodech a vybíral si nábytek, který mu Mark zaplatil, Tom celý týden makal a strýčkovi musel i vařit. Byl z toho celý otrávený, že raději ani Billovi nevolal.

***

„Tak co, teď i s novým vybavením je to tu útulné a překrásné, líbí se ti tu?“ zeptal se nadšený Mark a otevřel obrovské okno. Dokonce i výhled stál za to. Bill se raději neptal, kde ty peníze bere… „Skvělé, díky. Ale kdy tu můžu bydlet a jak to bude s vlastnictvím?“ zeptal se profesionálním tónem Bill a pohladil huňatý polštářek na posteli.

„Plnoletý už jsi, klíče jsem ti dal, byt je napsaný na tebe. Stačí jen platit nájem a až si najdeš práci, budeš si to platit sám. Dva roky nebude žádný problém, když to s tvou mámou budeme platit my,“ odvětil Mark a čekal na Billovu reakci.

„Takže to znamená co?“ začínal být Bill nedočkavý.

„Že si můžeš doma sbalit věci a celé je to tu tvoje. Scotty prozatím zůstane u nás, aby ses mohl věnovat škole.“

„Tak to je super, takže vážně je to všechno moje?“ rozzářily se Billovi oči a Mark se zeširoka usmál. Ještě dodal důležitou informaci.

„Měsíčně budeš dostávat peníze na tvoje potřeby a jídlo a víš, že kdyby ti bylo smutno, tak můžeš kdykoliv přijít, matka teď má hodně práce, takže víc času mám já.“

„Jasně,“ odpověděl stručně Bill, už jen ta představa, jak jde s pocitem osamělosti za Markem, mu přišla jako Sci-Fi. Přes všechno, co pro něho udělal, si udržoval určitý odstup. Prostě byl jen rád, že vypadne z domu a bude mít soukromí.

Vrátili se domů a Bill se učil na dlouho slíbený test z angličtiny. Plánoval přestěhování se na další týden.

Mezitím, jen o pár ulic dál, v malém bytě se skromným vybavením, seděl Tom na pohovce vedle matky a ta ho zasypávala otázkami typu:

„Kradeš ještě, piješ, nebereš náhodou drogy?“…

Na všechno odpověděl: „Ne mami, jsem utahaný, víš moc dobře, že strýcovi je osmdesát let a za chvíli po mně bude požadovat výměnu stařeckých plen. Potřebuju oddech, jenom o to tě prosím, nemám čas na blbosti.“

„Ale Tomi, to jsem netušila. Ty ses nějak změnil… Že ty máš chlapce?“

„Mami! Jestli chceš, já se klidně vrátím k minulosti. A myslím, že jo, někoho mám ale je to moje věc,“ vstal a odkráčel hrdě do pokoje. Matka už ten jeho postoj poznala a s úsměvem si pomyslela: Je to vážné.

autor: Velvet Tears