Opět strašně moc děkuju za komentáře a vítám vás u pozitivnějšího dílu 🙂 Allka
James Arthur – Recovery
I don’t wanna play this game no more
Like rain on a Monday morning
Už nechci hrát tuhle hru
Jako déšť v pondělí ráno
Afterparty se – hlavně tedy pro Toma – vyvedla ještě lépe. Po dlouhé době potkal kytarista příjemnou slečnu jménem Nina. Nebyla jednou z těch fanatických hysterických holek, které se za kluky z kapely táhnou a snad by prodaly vlastní matku za to, aby jim Tom věnoval pár úsměvů, byť falešných. Ne, tahle Nina prostě jen měla ráda jejich hudbu, chovala se sympaticky a nenuceně. Dredáč s ní prokecal většinu večera a pak ji v přítmí chodby dokonce chvíli líbal. Tvrďák a milovník Tom, Tom „z veřejnosti“ by si ji odtáhnul na pokoj.
Každopádně Nina byla vážně fajn. Díky ní si teď Tom dokonce pískal nějakou melodii. To pěknou dobu nedělal. Připadal si hudbou poněkud přesycený a v soukromí preferoval ticho. Ta melodie mu přišla povědomá, ale nemohl si vzpomenout, odkud by ji měl znát. S hlavou v oblacích sešel po schodech a vkráčel do hotelové restaurace, kde si hodlal dát pořádnou pozdní snídani. Velmi pozdní. Jestliže o dvojčatech něco byla pravda, pak to, že si rádi přispí.
***
Bill seděl u stolu a dojídal svou snídani, která by se dala nazvat spíš obědem. Dnešní den je volno a zítra bude kapela přejíždět do dalšího města. Bill přemýšlel, jak s volným dnem naloží. Zrovna si v duchu říkal, jestli se nevydá na decentní nákupy, když koutkem oka zaregistroval svého bratra, jenž právě vešel do hotelové restaurace. Stejný spáč jako já. Pozoroval, jak si Tom nabral na talíř téměř to samé, co si vybral k jídlu on sám. Zvláštní, napadlo ho. Po chvíli bratr přešel k jeho stolu a sedl si na protější židli. Oba kluci kývli hlavou na pozdrav. Tom si hvízdal jakousi melodii, do níž se Bill zaposlouchal. Byla mu povědomá.
„To je písnička, kterou nám zpívala máma, když jsme byli malí,“ konstatoval ve chvíli, kdy mu to konečně došlo. „Mary měla jehňátko,“ pokračoval, ani nevěděl, jestli mluví k sobě, nebo k bratrovi.
***
Bill nakonec celý den volna strávil zavřený v hotelovém pokoji. Po dopoledních událostech neměl na nic náladu. Takže jenom ležel v posteli, zapínal televizi a pak ji zase vypínal, a střídal to se zíráním do stropu. Jako by měl v sobě nějaké pérko, díky němuž mohl být aktivní, a to v něm najednou prasklo, přestalo fungovat.
Až večer, když se setmělo, zmobilizoval chlapec veškeré síly, vyhrabal se z peřin a šel se podívat alespoň do hotelové zahrady. Sedl si do křesla umístěného u bazénu a užíval si trochy čerstvého vzduchu. Konečně mu bylo o něco líp. Zahrada byla krásně upravená a dýchala takovou zvláštní romantickou atmosférou.
Bill zaslechl šramot. Zaostřil zrak a na druhém konci pozemku, za bazénem, zahlédl jakousi zamilovanou dvojici. Chlapec s dívkou si sedli do trávy a ona se o něj lehce opřela. On ji objal kolem ramen a vyměnili si pár polibků. Černovlásek je chvíli tiše pozoroval, aniž by se pohnul. Nechtěl je vyplašit. Najednou se v něm něco vzepřelo. Pohled na ty dvě hrdličky v něm vyvolal takovou touhu, o jaké si myslel, že už jí dávno není schopný. Touhu zažít to samé, najít spřízněnou duši, s níž by mohl všechno sdílet.
Proč to nemůžu mít? Proč to musí být jedno, nebo druhé? Buď sláva, nebo normální citový život? Spousta lidí by pro slávu vraždila, já ji mám, a přesto mám pocit, že nemám vůbec nic. Nemám lásku, nemám přátele a člověk, se kterým by bylo nejpřirozenější mít se rád, se na mě neumí ani normálně podívat. Proč je všechno tak nespravedlivý?
U toho hotelového bazénu se z nespravedlnosti celého světa černovlasý chlapec málem rozplakal.
***
„Nevíš, kde je Bill?“ zeptal se Toma Georg. Baskytarista náhodou potkal svého kolegu v hale. V té chvíli si uvědomil, že Bill je jediný, koho za celý den ani na vteřinu neviděl. Vynechal dokonce i společnou večeři.
Tom se zamyslel. No jo, Georg má pravdu. Je to můj brácha. Ta nenápadná poznámka jako by ho nakopla. Ponořil se na okamžik do vzpomínek. Dřív – před kapelou – nebyli magická dvojčata, ale byli aspoň bratři. Když Bill upadl a rozbil si koleno, Tom ho zvedl ze země a odvedl k mámě. Když Tom nemohl spočítat příklad z matiky, Bill mu ukázal, kde v učebnici najde výsledky. Když o něco šlo, pomohli si, protože to tak bylo normální. Od té doby, co museli hrát spřízněné duše, se neskutečně odcizili. Raději si kolem sebe vystavěli zeď. Raději si v soukromí už nepomáhali a nedělali naprosto přirozené bratrské věci, aby náhodou neměli pocit, že je do toho veřejnost tlačí.
Dredáč si uvědomil svoje nesmyslné chování dneska ráno. Proč vlastně takhle zareagoval? Proč mu něco neřekl? Proč už spolu vlastně vůbec nemluvili? Taky si vybavil, jak divně Bill ráno vypadal. A jak vlastně vypadá už delší dobu. Jakmile je z dosahu novinářů nebo kamer, začne působit jako mrtvola. Je jiný než dřív a vypadá unaveně. Třeba se něco děje. Měl bych ho najít a zeptat se, jestli ho něco netrápí. Protože jsem jeho brácha a mělo by to tak být.
„Jdu se po něm podívat,“ mávnul na Georga a odešel z místnosti.
Nebylo tak těžké Billa najít. Sotva Tom vešel do zahrady, uviděl ho. Seděl v křesle u bazénu, byl schoulený a rukama si objímal kolena. V téhle chvíli vypadal opravdu křehce a Tom se teď ani nedivil, že veřejnost věří historkám o silákovi Tomovi, který vždycky bránil svého o deset minut mladšího slabého brášku.
„Ahoj,“ začal dredáč váhavě.
Bill si připadal jako ve snu. Naprosto nechápal tu náhlou změnu. Nerozuměl tomu. Chvíli sváděl vnitřní boj, ale pak si připomněl, jak se mu ve chvíli, kdy si k němu Tom přisedl, tak zvláštně rozbušilo srdce…
„Asi mohli,“ pousmál se nakonec lehce.
autor: Allka
Tak u první poloviny jsem si říkala, co je na tom pozitivnějšího, protože mi to připadlo snad ještě smutnější, než předchozí díky.
Ale potom nastal moc příjemný obrat a Tom mě moc mile překvapil 🙂
Tak jsem zvědavá, jak to mezi nimi bude pokračovat…
Rovnako ako zuzu som sa na začiatku čudovala, čo je na tom pozitívnejšie. Hlavne o tom Tomom náhlom divnom odchode.
Potom sa to však predsa len zlepšilo 🙂 Je zaujímavé, čo všetko dokáže urobiť jedna veta (teda to, že Georg Tomovi povedal, že je Bill vlastne jeho brat – dovtedy si akoby neuvedomoval, čo to znamená). Ale som rada, že Toma "osvietilo" a milo prekvapil tým, že sa začal s Billom rozprávať a chce napraviť ten ich vzťah.
Ďakujem za časť a som vážne zvedavá, ako sa to bude ďalej vyvíjať.
Musím přiznat, že mě překvapilo, že na to kluci přišli tak brzo, že mezi nimi není něco v pořádku, a že se dokonce jeden z nich odhodlal s tím něco udělat. Představovala jsem si díly a díly trápení a ono se nám to změní hned pěkně na začátku. No jen tak dál. Třeba se od obyčejného bratrství dostanou k dvojčecímu poutu a pak dál a dál a dál 🙂 Děkuji za díl a budu se těšit na další 😉
Je dobře, že se Tom odhodlal k prvnímu kroku, mám radost, že se odhodlali spolu mluvit a ten návrh na společné zpívání, páni 🙂 ale ze začátku jsem se, stejně jako zuzu, lekla. Taky mi to moc pozitivní nepřišlo. Děkuji za dnešní díl 🙂
[3]: No, já se přiznám, že mám ráda, když věci odsejpaj 😀 Taky prozradím, že tohle bude jedna z kratších povídek, takže věci budou mít opravdu spád :))
Děkuju za komentáře, lidi 🙂
Je fajn že začínaj o sobě přemýšlet asi jim to bude chvíli trvat než najdou k sobě cestu.
"Už dávno přišel na to, že sex na jednu noc nezaplní tu prázdnotu a neumlčí touhu po něčem opravdovém. Po tom opravdu něco cítit." Chceš mě rozbrečet? 😀 :3 JUšišky :3 Ale Nina je tu prostě jaksi navíc! 😀 A děsíš mě, páč i když to nechci přiznávat, co když je to takto i doopravdy? :O 🙁 Co když dvojčata nejsou tak propojení, jak říkají? Co když si nejsou tak blízcí? Pochybuju, že by to hráli, ale CO KDYŽ??? … to sakra dobře hrají? Co když to jsou vše iluze? Co když Tom nemá styl hiphopera a Bill nemá rád černou a Tom není děvkař a Bill nečeká na pravou lásku? Co když jsou Georg a Gustav doopravdy ukecaní jako nikdo? :OO Oh hell no! Bazén v zahradě? o.O Romantické <3 😀 Stejně sakra nechápu, proč jsi utekl ty malej skunku! Tomane, kdyby sis nehrál na Foresta Gumpa a radši odpověděl jako normální člověk, tak by jste si s Billem alespoň trošku připadali jako příbuzní! A kámo nemáš se ptát brášky, jestli ho něco netrápí, páč to tak má být, ale protože ti na něm má sakra záležet! Je to tak smutný, že jsou si tak cizí 🙁
Ale konec byl pěknej 🙂 jde vidět, že Bill má Tomiho rád, i když to tak v povídce příliš nevypadalo, teď se to určitě změní, že Allko? :3
Krásná povídka, děkuju za ni 🙂
Jsem ráda, že byl tenhle díl celkem pozitivní a přiznám se, že doufám, že takovým pozitivnějších dílů bude víc! 🙂 Nerada se spolu s klukama trápím a nerada u téhle povídky přemýšlím nad tím, jak se mají věci ve skutečnosti 😀 Jsem ráda, že to byl Tom, kdo udělal první krok, protože ráno se choval opravdu jak blb a nechápu, co tak vyletěl, když Bill ani nic pořádně neřekl. 😉 Snad se teď všechno obrátí k lepšímu! 🙂
Som strašne rada, že si Tom všimol, aj keď vlastne vďaka Georgovi, ale predsa, a že za Billom šiel a porozprávali sa. Sláva ničí ľudské duše, ten tlak musí byť len pre sakramentsky silné osobnosti. Bill a Tom by to spolu mohli zvládnuť. Toto bola naozaj krásna kapitola. Je dobré, že to prišlo takto skoro, nechcela by som aby sa trápili cez mnoho kapitol… to by som sa musela trápiť s nimi a dlhé týranie dvojičiek nemám rada.
Jů, já se usmívám a nemůžu přestat 🙂 Tohle byl tak hezký závěr… když tam na začátku Tom tak divně zdrhnul, úplně mi spadla čelist a říkala si "what the fuck"? Vážně tenhle příběh dost prožívám a taky mě dost děsí. A ten konec se tak krásně vylepšil, takže se teď usmívám jak měsíček na hnoji :DDD