I love you even though it isn’t fair.
-The Used
„He… hep… hepČÍÍÍÍK!“
To byla první věc, která se stala, když se Bill probudil. Jeho hlava vystřelila dopředu do Tomova hrudníku, jak kýchnul, a se zasténáním se odtáhl zpět. Sklonil hlavu, prsty si promnul spánky, popotáhl a svalil se na záda. Na Tomově nočním stolku byla krabice s papírovými kapesníčky – nebo alespoň tam měla být. Nyní krabice chyběla a Bill byl zmatený. Otočil se zpátky na bok a ke svému překvapení tam našel Toma s krabicí v ruce a s hravým úsměvem na rtech. Bill zavrčel, zakašlal a popadl krabici. Posadil se, cítil, jak je jeho tělo pomalé a horké, trhnutím vytáhl z krabice jeden kapesník. Strávil dobrou minutu smrkáním a vyhazováním kapesníků do koše před tím, než se opřel o zeď a pro efekt ještě více zasténal.
„Nakazil jsi mě. Bastarde. Nemocný bastarde.“
I když mezi ním a Tomem bylo teoreticky všechno v pořádku a Bill byl připraven pustit Toma přes všechna svá silová pole až do své malé bubliny, stále nevěděl, jak by měly věci pokračovat. Možná by měl být méně jízlivý. Tom chtěl zmrzlinu, tak si Tom mohl dát zmrzlinu a Bill mohl mít, cokoliv chtěl, a bylo by to. Ale Bill neměl rád, když neměl věci pod kontrolou.
„Horká čokoláda?“
„No, máš mé svolení plácnout Toma za to, že tě nakazil. Jdi na to.“
„Aaaa, Bill, to je tak roztomilé, celý zabalený do mé deky,“ zavrněl Tom a prohrábl neřízeně Billovy vlasy. Bill se po ruce ohnal jako kotě, ale minul, zkusil to znovu, a znovu minul. Neměl ještě příliš praxe s namířením své ruky, když na ni neviděl. Až příliš se spoléhal na spolupráci ruka – oko.
Se zasténáním pevně zavřel oči a doufal, že si Tom všimnul jeho neverbálního vzdoru proti jeho prohlášení, ale až příliš rychle jej začalo rozptylovat Tomovo rytmické hlazení. Nechal se zpět klesnout hluboko do své mysli, jeho obrana, která se opět snažila projevit, najednou zmizela. Jeho veškerou pozornost teď měl jeho smysl pro dotek, jako v poslední době čím dál častěji. Nechal sám sebe cítit a rozpoznávat každý dotek. Měkkou, poddajnou matraci, silnou, téměř dusivou zimní přikrývku, škrábání na zadní straně krku, příjemné doteky Tomových prstů na temeni jeho hlavy, lehké tahání za vlasy, teplo, šimrání v nose a silnou touhu v plicích zakašlat-
„Jsi v pořádku?“ Zeptal se Tom napůl pobaveně, když se Bill málem zlomil v záchvatu kašle, a jakmile skončil, více či méně zabořil hlavu do Tomova klína, jasně naštvaný svou nemocí. „Hele, opatrně,“ řekl Tom. „Máš těžkou hlavu.“
„Mmrfle,“ zabručel Bill, a protože to slovo (pokud to bylo slovo) nebylo pro Toma nijak srozumitelné, pokračoval. Opatrně sroloval dolů Billovy tepláky, které se mu při spaní opět odrolovaly nahoru, a pak zatahal za jeho boxerky, se záměrem uvidět celé tetování. Nebyl si jistý, jestli nezasahuje do nějakého tabuizovaného místa na jeho těle, ale ukázalo se to být zcela neškodné, když Tom odtlačil lem boxerek tak, aby spatřil spodní dva hroty hvězdy, aniž by odhalil cokoliv.
„Ne. Proto ne. Myslím, jo, vypadalo by to divně, ale já nechci zakrýt své jizvy, ne trvale.“
V tu chvíli vešla Simone se dvěma hrnky horké čokolády a nastala rozpačitá situace, kdy se na sebe všichni podívali. Bill schoulený na Tomově klíně a Simone s pobaveně zdviženým obočím. Nicméně neřekla nic, aby ušetřila oba chlapce rozpaků, ale pro jistotu mrkla, než zmizela ven ze dveří.
—
Jakmile se Bill vrátil domů, připravil si horkou koupel, jak mu navrhla Simone, a myslel si, že nikdy nezažil nic úžasnějšího. Ale pak znovu přistihl sám sebe, jak v poslední době čím dál častěji přemýšlí o různých věcech. Cítil se podivně uspokojený, uvolněně se natáhl ve stísněném prostoru vany. Být nemocný bylo opravdu zajímavé, ale nemyslel si, že by to chtěl zažít znovu. Všechno bylo nepříjemné, jeho pokožka nepříjemně studila, chystal se na dlouhý spánek hned po koupeli, jen pro jistotu.
Celkově by se dalo říct, že Bill byl docela rád, že k Tomovi šel, a byl spokojený s průběhem všech věcí. Na povrchu možná ještě některým věcem odporoval, ale hluboko uvnitř věděl, že se mu líbí, jak věci nabraly nový směr. Hluboko uvnitř se mu líbilo, že byl schopen se Tomovi otevřít, hluboko uvnitř si užíval čas, který s ním trávil, hluboko uvnitř se mu líbilo, jak se s ním cítil. A už ne tak hluboko Bill už přijal své nové emoce. Skončil s pocitem prázdnoty a otupělosti, skončil s pocitem naštvanosti a zlomyslnosti.
Bill pomalu zvedl hlavu a zadíval se přes vodu na zdeformovaný obraz svého těla. Přejel si pravou rukou přes pravé stehno, spojil tak obvaz na ruce s obvazem na stehně. Tom za to stál, rozhodl se. Stál za tu léčbu a stál za ty jizvy. Bill si cenil těchto dvou jizev více než jakýchkoliv jiných na jeho těle. Každá jizva na jeho těle znamenala nějakou tragédii, kromě těchto dvou, které znamenaly nový začátek, nový život pro Billa. Bylo to skoro jako znovuzrození.
Pobrukoval si jednu ze svých oblíbených písní od Keane a zvedl Tomův nůž, držel jej uctivě a pohladil chladný kov. Několikrát jej otevřel a zavřel a podíval se do zrcadla, přemýšlel, co by mohl udělat. Zvedl bradu a prohlížel si svou tvář, vyplázl jazyk. Bude si muset pořídit všechny ty piercingy, které chtěl, ačkoliv hlas v hlavě mu říkal, aby to příliš nepřeháněl s piercingy ve rtu, nebyl si příliš jistý proč. Zakroutil piercingem v uchu, který měl opět propíchnutý po tom, co zakrvácel Tomovi celý polštář. Z větší části už byl zahojený, ale Bill jej pro jistotu vyčistil. Málem už vytáhl jehlu, kterou koupil v piercingovém studiu, aby si udělal další, ale připomněl si, že by se měl zeptat svého otce, jen tak pro formalitu. Navíc stále ještě nevěděl, kde chce další piercing, a uši už by pravděpodobně žádný další nepřijaly, což znamenalo, že bude muset opět do studia. Nebude si dělat žádný piercing, se kterým nebyl obeznámen, nechtěl jej udělat špatně nebo zranit sám sebe.
Jeho pozornost se opět obrátila k noži. Opřel se o zeď, natáhl nohy a pomal nůž otevřel. Držel ho a sledoval kovový lesk a pohlédl na stehno, kde pod ručníkem ukrýval jedno ze svých nedávných zranění. Bill nikdy sám sebe předtím nebodnul a ta zkušenost jej nějak děsila, když na to vzpomínal. Kdyby tenkrát v tu chvíli nebyl ve stavu hlubokého duševního utrpení, možná by se přinutil pokračovat nožem cestou do stehna, dokázal si představit, tlačit jej hlouběji, přes svaly a kosti. Billova ruka sebou dychtivě škubla, když cítil nutkání tuto zkušenost zopakovat, ale držel se zpátky. Dokázal si představit, jak se nechává unést a táhne čepel skrz stehno. Žaludek se mu stahoval nervy a vzrušením jen při tom pomyšlení, podivně stejným pocitem, jaký zažíval, když byl poblíž Toma. Byl špatný pocit, cítit se takhle při ubližování sám sobě, věděl to, ale nemohl si pomoct. Nekonečně jej to fascinovalo.
Místo toho si stáhl ručník ze stehen a nahromadil si jej do klína. Lehce přejížděl špičkou nože přes kůži a přemýšlel, co by mohl udělat. Něco, něco… zíral na horizontální značky po celém stehně, od každé hádky, kterou měl s Juttou. Končily na jeho pravém stehně asi dva centimetry před obvazem a Bill přesně věděl, co chce udělat. Položil čepel na kůži a pocítil úlevu při tom chladném dotyku. Nastavil jej tak, aby mířil diagonálně přes jizvy, špičkou u poslední jizvy. Pomalu jej sunul dolů – řezání přes zjizvenou kůži bylo mnohem obtížnější, než řezání přes neoznačenou kůži – ale zároveň s lehkostí, když mohl cítit, kde přesně se nůž nachází. Provedl čistý řez přes každou jizvu na pravém stehně a ven začala vytékat sladká, červená krev. Bill se usmál a stejným způsobem protnul jizvy na levém stehně. Ručník odstrčil pryč, aby na něm pouze seděl, a opět se opřel o stěnu, zavřel oči. Zaměřil se na pocit vytékající teplé krve a zhluboka spokojeně dýchal.
autor: Ghostie
Dnešní citát:
Vytrhl jsi mé srdce ven a pak si jej vrátil zpět,
miluji tě, i když to není fér.
Užijte si dílek a děkuju za komentáře 🙂
Billova prvá chrípka 😀 Ale páči sa mi, že už bez problémov prijíma Tomove dotyky.
A ten záver… síce sa mi nepáči, že sa opäť porezal, ale myslím, že tentokrát význam tých rezov a následných jaziev chápem. A tiež ma prekvapilo, keď pri tých piercingoch premýšľal o otcovom povolení.
Vďaka za preklad a teším sa na pokračovanie.
Ja chápem tú silu, ktorá ho núti robiť si po tele značky, ale dúfala som, že teraz, keď má Toma a všetko sa ako-tak obracia k lepšiemu, tak to už robiť nebude. Dúfam, že tieto rezy cez ostatné jazvy by mohli znamenať akoby symbolické prečiarknutie všetkého čo sa mu kedy stalo a mohli by byť posledné?
Chcela by som aby si to Tom všimol a skúsil pomôcť. Veď vďaka nemu si nechal aplikovať liečbu, tak by pre Toma mohol prestať aj so sebapoškodzovaním, nech už to má hocijaký dôvod.
Chorí Bill a Tom boli rozkošní 🙂
Ďakujem za krásnu kapitolu:)
No a citát… je boľavo krásny.
Clovek by rekl, ze kvuli Tomovi ho to sebeposkozovani aj prejde, ale coz. Treba to melo byt jen skrtnuti minulosti. Takove ukonceni utrpeni s Juttou a nemoci. Nicmene jinak jsem byla potesena. Bill jako nemocny, aspon si vyzkousel co sam chtel 😀 Tom byl k nemu mily, nechal ho na sobe odpocivat, to bylo sladke 🙂
Moc dekuji za preklad Zuzu 🙂
Vážně jsem měla z celého dílu dobrý pocit, ale ten konec mi to celkem zkazil. Na to Billovo sebepoškozování si prostě nikdy nezvyknu a asi ani nikdy nepochopím tu touhu, která ho k tomu tak nutí. Opravdu ráda bych jej nějakým způsobem pochopila, ale nejde mi to. Nejraději bych mu vrazila pár facek za to, že si to dělá, ale vím, že zrovna mu by to nepomohlo. Fakt mě štve a mrzí zároveň, že si takhle ubližuje. Vím, že on to necítí, ale i tak. Na tohle téma jsem hodně háklivá, protože s tím mám zkušenosti (ovšem ne své vlastní!) a moc dobře to nedopadlo. 🙁
No, ale k něčemu pozitivnímu 🙂 Strašně moc se mi líbilo, jak byl Bill veselý! Jak po koupání vyskočil z vany a byl doslova zaplněn štěstím, nebo alespoň tak mi to přišlo. Bylo to vážně krásné vidět toho věčně zachmuřeného a chladného Billa, konečně cítit nějaké emoce a vidět jej, jak se raduje 🙂 A i když nemoci nikomu nepřeju, protože sama nesnáším být nemocná, tak jsem ráda, že Bill má svou první zkušenost s nachlazením 🙂
Moc děkuji za překlad, Zuzu 🙂
Krásně se to četlo ale ten konec se mi moc nelíbil snad s tím Bill přestane.
Už budú iba také sweet diely? To sa teším….:-D Júú, Bill nám prvýkrát ochorel. Dúfam, že sa rýchlo vylieči 😀 Tom sa ho už môže "beztrestne" dotýkať, takže je to v cajku 😀 😛 Ďakujem za preklad a teším sa na ďalší diel 😀 <3 <3 <3 :-*
Krásný díl s trochu ošklivým koncem :/ Bojím se, aby z tohohle Billova sklonu nebyl ještě nějaký větší problém…
Taky jsem si všimla, že se pomalu chýlíme ke konci… Tahle povídka mi bude moc chybět, musím si těch posledních pár dílů pořádně užít 🙂
Díky moc moc za krásný překlad 🙂
to som naozaj nečakala že Bila to znova bude ťahať k ubližovaniu si ale verím že to je už taký konečný úlet a možno je to tým že na neho doľahli všetky tie city ktoré doposiaľ nepoznal a vysporiadal sa s nimi starým pre neho poznaným spôsobom uniku.Držím mu palce aby si uvedomil že tadiaľ cesta nevedie a Tomova láska mu pomôže tie všetky staré bolesti prekonať..