autor: Allka
Ahoj, tak se vám poprvé hlásí Allka jako autorka 🙂 Snad se bude moje první povídka aspoň trochu líbit 🙂 Za úžasný banner děkuji LilKatie.
P. S.: Jelikož kromě čtení a psaní je mojí obrovskou vášní hudba, každý díl je spojený s určitou písničkou. U každé kapitoly najdete jméno kapely, název skladby a úryvek z textu. Tak pokud to někoho bude zajímat, může při čtení poslouchat to, co mě inspirovalo při psaní 🙂
PŘEDSTÍRAT
Thrice – Betrayal Is A Symptom
Faith,
is not something that I grasp
it’s something that I fake,
as I’m slipping, as I’m falling through the cracks
Víra
Není něco, čemu rozumím
Je to něco, co předstírám
Když kloužu, když padám přes trhliny
„Takže jsi věděl, že Tom spadl z houpačky a rozbil si hlavu, ještě než jsi dorazil domů?“
„No, nevěděl jsem přesně, co se stalo, ale měl jsem takový divný pocit, že je s ním něco v nepořádku. To je zkrátka to naše speciální dvojčecí pouto,“ usmál se Bill.
„Tome a Bille, holky vás spolu milujou. Na pódiu i při rozhovorech působíte tak, že jste si neskutečně blízcí. Jaký je váš vztah v zákulisí? Co pro sebe navzájem znamenáte?“
Vskutku originální. Vždycky se na to zeptají. V časopisech, v televizi, v rádiu. Jako by nestačilo, že to řekli jednou, dvakrát, pětkrát, desetkrát, stokrát. Ne, musí to zaznít i po stoprvní.
„Jsme si navzájem tím nejdůležitějším člověkem,“ ujal se slova dredatý chlapec. „Jsme dvě půlky jedné osoby.“
„Krásně řečeno, Tome! Milí posluchači, tohle byla kapela Tokio Hotel. Moc děkuju za návštěvu, kluci, a snad někdy příště na slyšenou!“ zakončil vysílání do éteru moderátor. Pak se s chlapci rozloučil ještě soukromě a bylo konečně po všem.
Sotva se za Tomem, Billem, Gustavem a Georgem zaklaply dveře, nacvičené úsměvy byly ty tam. Všichni si oddechli – pro dnešek padla.
„Nesnáším sedět vedle tebe. Děsně se roztahuješ,“ obořil se černovlásek na svoje dvojče, jakmile kluci zalezli do auta přistaveného speciálně pro ně před budovou rádiové stanice. Jako potvrzení svojí poznámky si sedl na opačnou stranu než Tom.
„No, zatímco dřepět vedle primadony, jako jseš ty, je slast,“ vyplázl na něj jazyk oslovený a dál si ho nevšímal. Nasadil si sluchátka a ponořil se do hudby. Celou cestu byla čtveřice kluků pohroužená do sebe. Všichni si zvykli vytvářet kolem sebe pomyslné bubliny, aby si mohli aspoň myslet, že mají nějaké soukromí.
Dorazili k zadnímu vchodu hotelu a rychle vyskákali z limuzíny. Dovnitř běželi jako o závod. Fanynkám byl sice tenhle prostor uzavřený, ale jistota je jistota. Některé holky se k nim už pokusily dostat tak, že skákaly přes zeď. Členové ochranky je pak museli náležitě zpacifikovat.
Před tím, než se kapela rozprchla do svých pokojů, zamířila do „velína“ – jak byl nazýván manažerův pokoj.
„Kluci, poslouchal jsem vás v autě,“ přivítal svoje svěřence David. „Byli jste fajn. Standardně vynikající, že,“ zachechtal se.
„Díky,“ ujal se slova Gustav. „Jak to dopadlo v hale?“
„Všechno je vyřešeno. Ta závada nebyl nakonec tak velký problém. Zítra můžete jít na pódium.“
„Super,“ kývl Bill. „Nevadí, když se půjdu natáhnout? Vstával jsem brzo a teď skoro usínám ve stoje.“
„No jo, make-up a vlasy zaberou dost času, že? Musíš vstávat dřív než ostatní.“
„Děláš, jako by moje vizáž byla můj nápad,“ ušklíbl se černovlásek, otočil se na podpatku a odkráčel z pokoje pryč. Když došel ke dveřím svojí ložnice, ulevilo se mu.
Promítal si v hlavě, co všechno řekl dneska při rozhovoru. Tohle dělal vždycky. Analyzoval celý den krok za krokem, vteřinu po vteřině. Ta historka s Tomovou rozbitou hlavou byl jeho nápad. Obvykle byl lepší pohádkář jeho bratr, proto byl na sebe Bill teď náležitě pyšný. Nepřišel na nic, co by řekl špatně. Všichni hráli svou roli. Jedou v zajetých kolejích už pár let, takže vypadnutí z konceptu je u nich téměř vyloučené. Snad jenom to Georgovo ušklíbání se při určitých moderátorových otázkách… Jinak byli perfektní… Perfektní herci.
Bill ze sebe s úlevou svlékl koženou bundu, těsné tričko a upnuté džíny. V koupelně se odlíčil, udělal si culík a pak si natáhl volné tepláky. Konečně byl zase sám sebou…
David přecházel po zkušebně. V místnosti s ním byli čtyři kluci. Puberťáci, co si usmysleli, že by se chtěli živit hudbou. Byli asi tak… tisícátí v řadě? A to jenom za tu dobu, co se pohybuju v branži, odfrkl si v duchu manažer. Takových naivních partiček s hlavou plnou ideálů už potkal… Na téhle ale něco bylo. Nebyla by úplně marná.
Basáka a bubeníka přehlížel jako širý lány. To byli tuctoví týpci. Snad jen Georg měl na kluka dost dlouhé vlasy… Ale to už dneska není nic šokujícího. A Gustav se svým inteligentním výrazem a silnější postavou mu připadal absolutně neatraktivní. Někdo jako on ničí pozornost nepřitáhne. Naštěstí to nebyli jediní členové kapely.
„Vy dva… Bráchové. Jaký spolu máte vztah?“
„Vztah?“ vykulil oči tmavovlasý chlapec s krátkými rozježenými vlasy a řasenkou zvýrazněnýma očima.
„Jo, vztah. Jak spolu vycházíte? Trávíte spolu čas? Máte se rádi?“ upřesnil David.
„No,“ ujal se slova dredáč sedící na druhém konci pohovky. Vypadal, jako by měl na hlavě mop, ale až mu vlasy trochu poporostou, mohl by z toho být pěkný účes… Navíc dredy a rocková kapela, to by byl zajímavý kontrast. „Jako je to můj bratr, že jo. Tak ho logicky mám rád. Nebylo by mi jedno, kdyby umřel nebo tak něco. Prostě… normálka. A čas? No, chodíme do jedné školy, občas jsme spolu doma… To je asi tak všechno.“
„Aha, aha,“ nakrčil čelo David. To se mu do krámu moc nehodilo. „No, a co takové to dvojčecí pouto? Ta magie, o níž spousta sourozenců mluví? Víte, co myslím. Jak když jednomu je špatně, druhému je taky. Když se jednomu něco přihodí, druhý to cítí, ačkoliv je na druhém konci planety…“
Bratři jenom pokrčili rameny.
„No, dobře. Tak mě teď dobře poslouchejte. Ujmu se vás. Myslím, že máte potenciál. Ne, já vím jistě, že ho máte. Ale! Musíte si uvědomit, že tahle branže není o muzice. Kluků jako vy je spousta. Solidně hrají solidní pop-rockové melodie se solidními texty. Je tedy třeba mít něco navíc, abyste prorazili! Vy dva,“ ukázal manažer na dvojčata, „jste to „něco navíc“. Vy můžete přitáhnout pozornost veřejnosti. Ale musíte pro to něco udělat. Odteď si budete na veřejnosti navzájem tím nejdůležitějším člověkem. Společně budete jíst, spát, chodit na záchod. Rodina vám bude nade vše a rodina bude znamenat vy dva.“
„Cože??“ vyjevil se znovu tmavovlásek.
„Čemu nerozumíš?“
„No… To máme vážně dělat?“
„Je mi jedno, jestli to budete opravdu dělat. Ale odteď se tak na veřejnosti budete tvářit. Téměř vždycky si budete, až budete dělat nějaký rozhovor, sedat vedle sebe. Budete se na sebe dívat, budete se na sebe usmívat. Taky si vymyslíte nějaké ty historky o dvojčecím poutu. Fanoušci to budou milovat!“
„A to nám jako pomůže ke slávě?“ broukl pochybovačně baskytarista Georg.
„To si pište. Všechno co musíte udělat, je věřit mi. To je pro dnešek všechno. Přijďte za týden. Dohodneme podrobnosti.“
Kluci se zvedli z gauče a zamířili k východu.
„Jo,“ zavolal za nimi ještě David. „A popřemýšlejte o novém jménu. Devilish je otřes!“
autor: Allka
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 12
Perfektne…!!! 😀 Myslim, ze sa mi to bude velmi, ale velmi pacit 😀 😀 😀
Ahoj Allko, vítej mezi nás spisovatele, kteří udržují tenhle blog v chodu, jestli si to můžu dovolit říct, ačkoli nejsem nejostřílenější autorka, která píše jednu povídku za druhou 🙂
Povídka vypadá dobře, pohodově. Tyhle ty přetvářky a taky strašně velké rozdíly, co se děje "venku a uvnitř", co je pro fanoušky a co pro moje nejbližší, to nemám ráda všeobecně. Moc se těším, jak s tím nápadem naložíš a jak bude povídka pokračovat. Doufám, že Davidův uměle vytvořený tlak na to dvojčecí pouto se nakonec stane opravdovým. Dokonce bych si ráda přečetla něco o tom, jak kluci postupně začnou přicházet na to, že to pouto nejspíš opravdu existuje a budou z toho poměrně překvapeni, jak důvěrné to může být. No raději končím, nebo tu do komentáře sepíšu povídku za tebe 😀 Tak mnoho štěstí a múzy při psaní 🙂 Děkuji, že ses pustila do psaní 🙂
Rozhodne to začína dosť zaujímavo, takže som zvedavá, čo všetko sa bude diať 😀
Konečně povídka, kde jsou kluci opravdu dvojčata. 🙂
Námět je zatím opravdu skvělý a originální. Líbí se mi to. Jsem zvědavá, jak to tedy mezi nimi bude. A trošku jsi mi nahnala strach – co když to tak je i v realitě? To snad ne… xD
Vítej v klubu spisovatelů, začínáš velice dobře! Přeji hodně štěstí a nápadů ve psaní! 🙂
Jsem nadšená!!!
Za prvé, z nové spisovatelky 🙂 A za druhé, z nové povídky, která začíná naprosto skvěle!
Opravdu se mi ten námět moc líbí. Miluju reálné dvojčecí povídky z reálného TH světa.
Jen mě trochu děsí představa, že i ta přetvářka by mohla být reálná…
Doufám, že kluci v povídce brzy najdou to skutečné dvojčecí (twincestní 🙂 ) pouto…
Ještě jednou moc díky a těším se na další díl!
Vypadá to zajímavě.
Ahoj Allka 🙂
..začiatok tvojej poviedky sa mi veľmi páčil. Neodolala som a aj napriek tomu,že mám zajtra skúšku som si ju jednoducho musela prečítať. A neľutujem ! 🙂
Nedokážem to dobre vysvetliť,no z Dávida som v tejto prvej časti nemala moc dobrý pocit. Chápem ho,že jeho úlohou ako manažéra je kapelu predovšetkým presadiť no.. neviem. Uvidím možno je to len taký prvý dojem.
Páči sa mi,že sú tu chlapci naozaj dvojičky – to je vždy mojou slabosťou 🙂 no trošku ma zamrzel ten ich vzťah. Snáď tá ich pretvárka prerastie do skutočnosti a možno.. možno aj niečoho viac. Silnejšieho puta než dvojčacieho :)) Uvidíme.
Budem ti držať palce nech máš čo najviac inšpirácie pri písaní a nech tu ďalšie časti pribúdajú tak často ako sa len bude dať. Naozaj sa mi poviedka začína páčiť 😉 Oh a aby som nezabudla.. kombinácia príbehu a pesničky s textom na úvod je super nápad 🙂
Ďakujem za tento úvodný diel 🙂
Musím říct, že mě tahle úvodní kapitolka hodně zaujala. Až mi přeběhl mráz po zádech. Zní to tak logicky, že by ve skutečnosti byli normální sourozenci, kteří do sebe ryjí, štěkají se, nadávají si. Sama mám dva bratry, takže to znám 😀 nicméně snad takoví Bill s Tomem v reálu nejsou 🙂 ovšem na to, co povídka přinese se velice těším. Pro mne neotřelý nápad s velkým potencionálem. Moc děkuji za dnešní zážitek a těším se příště 😉
Začiatok vyzerá úplne skvelo. Je mi síce ľúto, že ten dvojčací vzťah je pretvárka a herectvo, ale snáď (veľmi dúfam) prerastie do naozajstného puta. Som veľmi zvedavá ako bude táto poviedka pokračovať.
Ďakujem za prvú kapitolu Tvojej prvotiny a držím palce aby Ťa múza neopustila a aby Ti diktovala samé pekné veci:)
Zní to docela dobře. Docela se těším na další část 🙂 Velice zajímavý a dobrý nápad 😉
Rozhodně jsem ráda, že jsou kluci dvojčata, což je plus. I když jsem si myslela, jak společně budou vycházet, jak to bylo na začátku, tak jsem opět tu naději ztratila, docela mě to mrzí. Však doufám, že se to napraví 😉
Především jsem ráda, že Tě můžu přivítat už i mezi spisovately, Allko! 🙂 Nechápu, kde bereš čas číst, překládat a ještě psát povídky, ale jsi fakt skvělá! 🙂
Prvně chci říct, že se mi strašně líbí banner! 🙂 Lilkatie je na tohle skvělá, líp si vybrat nemohla 😉 Hnedka mě upoutal a dobře se na něj kouká 🙂
A teď k samotné povídce 🙂 Námět je originální, povídka nám hezky začíná a já jsem skutečně napjatá, jak tohle bude pokračovat. Už mám nějaké scénáře v hlavě, ale Ty jsi to mohla vymyslet úplně jinak, takže se vážně těším, co nás čeká. 🙂 Navíc je to dvojčecí povídka a u mě není nikdy dvojčecích povídek dost, protože je miluju! 🙂 Ovšem mám trochu strach, že bude v některých částech tohle pro mě dost složité 😀 Upřímně, i tenhle první díl pro mě nebyl zrovna procházkou růžovým sadem, protože já věřím v to, že kluci to dvojčecí pouto ve skutečnosti mají, není to žádný výmysl, a pokud ano, tak já to vědět nechci! 😀 Občas si připadám jako malé dítě, protože na některé věci se chci raději dívat s růžovými brýlemi, aby mě netrápily. Tyhle rozepře mezi klukama asi nebudu snášet moc dobře, je mi to nějakým způsobem líto a navíc to ve mě vyvolává otázku, zda to takhle třeba není i ve skutečnosti?! Pevně doufám, že se tenhle vztah mezi klukama brzy spraví a oni zjistí, že to dvojčecí pouto mají a hodně silné! 🙂
Moc se těším na pokračování. 🙂