autor: Wind
„Lézt nahoru? A jak to mám udělat?“
„Není to nic těžkého, hele.“
Na ta slova začal merfolk obratně šplhat po stromě. Chytal se přitom popínavých rostlin a využíval hrubosti kůry k zachycení. Šlo mu to docela dobře.
„Ok… fajn. To nevypadá těžce,“ řekl si pro sebe Tom, trochu se oklepal, a pak se podle Willova vzoru začal škrábat za ním nahoru. Vypadalo to mnohem snáz, než to doopravdy bylo. Po deseti metrech už byl Tom úplně zpocený a vidina, že ho ještě čeká docela kus nahoru, ho celkem děsila. Ale odmítl se vzdát.
„Kolik má ten strom metrů?“ Zahučel po nějaké době lezení. Byl rád, že se mezi některé rostliny dalo zavěsit a chvíli odpočinout.
„Asi šedesát. Je to nejvyšší strom tady. Ale neboj, už jsme v půlce.“ Odpověděl v klidu Will, který si pár metrů nad ním taky dával pauzu. Přece jen to bylo hodně vysoké. Toma z této informace zamrazilo. Poprvé vzhlédl vzhůru. Ovšem viděl něco úplně jiného, než čekal. Will byl asi dva metry nad ním a ze svého úhlu mohl Tom vidět víc, než by měl. A když Will posunul nohu za účelem lézt zase dál, uklouzla Tomovi ruka a než se nadál, padal dolů.
Tohle bude můj konec. Pomyslel si zděšeně, ovšem než to stačil domyslet, omotalo se mu cosi kolem nohou, Tom přestal padat, ale břinkl se hlavou o kmen. „Au.“ Zaskučel.
„Jsi v pořádku?“ Ozval se vystrašený černovláskův hlas. Tom si v tu chvíli uvědomil, že jsou to jeho neviditelné ruce. Poprvé v životě byl rád, že je černovlásek má.
„Jo… v pořádku.“
„Tak fajn.“
Will pomohl Tomovi zase na strom, ale už ho nenechal lézt samotného.
Ruce omotal Tomovi kolem pasu, aby ho jistil a trochu mu pomáhal. Po nějaké chvíli vylezli až do koruny. Mezi větvemi byl z prken udělaný malý přístřešek. Tom jen žasl. Tady nahoře to vypadalo nádherně. Všude kvetly orchideje, slunce tu prozařovalo skrz listy a tvořilo to tak nádhernou souhru stínů a paprsků. Tomovi se z té krásy skoro zastavil dech.
„Polez, z koruny tohohle stromu je nejkrásnější výhled na celý ostrov.“ Will vlezl do přístřešku, odhrnul závěs z mučenky a zavěsil ho na blízkou větev, aby nepřekážel ve výhledu. Tom si připadal jako v ráji. Před ním se rozevřel výhled na krajinu tak krásnou, až to bralo dech. Seděli na prknech a dívali se do dáli. Pak si Will něčeho všiml.
„Tome… máš odřený čelo.“ Než Tom stačil cokoli říct, byl nad ním černovlásek vkleče rozkročený a soustředěně zkoumal jeho zranění.
„To nic není.“ Vypáčil ze sebe Tom, když si uvědomil, v jaké poloze to jsou.
„Hmm… měl by sis to vyčistit, ať se ti to nezanítí.“ Will se rozhlédl kolem a natáhl se pro list, ve kterém byla zachycena voda. Vzal dolní cíp trička, namořil ho do vody a opatrně s ním Tomovi otíral škrábanec. Nebylo to hluboké ani moc velké, ale kdyby se to nevyčistilo, mohl to být problém. Tom v tu chvíli děkoval Bohu, že musel hlavu držet vzhůru.
„Hotovo.“ Usmál se Will a slezl z Toma. Konečně, napadlo Toma. Vzpomněl si na Kaie a jeho výhružku, co mu udělá, jestli na jeho brášku sáhne. To mu velice rychle pomohlo se zase uklidnit. Užíval si výhled a zvuky pralesa. Líbilo se mu tady. Ale na druhou stranu se mu začalo trochu stýskat. Už Georga a ostatní asi nikdy neuvidí. Ale nedá se nic dělat. Jestli se někdy vrátí domů, tak ho popraví.
„Kai to tady pro mě před lety postavil.“ Vyrušil Toma z jeho myšlenek Will.
„Je to tu moc hezký.“
„Že jo… ale je trochu nepraktický, že se sem musím pokaždý škrábat po stromě. Ovšem za tu námahu to stojí, nemyslíš?“
„To určitě… ale žebřík by byl praktičtější.“ Zasmál se Tom.
„Co je žebřík?“ Tahle otázka Toma překvapila. Pak ho ale napadlo, že ve vodě není potřeba, takže je docela logické, že merfolk nemá ponětí, co to je. Neznal spoustu lidských věcí, toho už si Tom stačil všimnout.
„No… to je taková věc, která ti pomáhá dostat se do výšek snadněji. Vlastně si můžeme jeden vyrobit… není to zas tak těžký. Jen budeme potřebovat dlouhý provaz a nějaká dřívka, asi na loket dlouhá.“ Jo. To je nápad. Udělá Willovi provazový žebřík. Někde poblíž v moři určitě budou potopené lodě a na nich lana. Z vraků musí být i prkna, ze kterých postavili přístřešek. Tom si teď teprve všiml, že nikde nejsou hřebíky ani nic jiného, všechno je to pevně uvázáno a některé části už buď obrostly rostliny, nebo časem vrostly do stromu. Všechno tu bylo přírodní.
„Bezva… na pláži něco určitě najdeme. Polez.“ A než se Tom nadál, lezl Will zase po stromě dolů. Při pohledu na tu výšku se mu trochu zatočila hlava, ale nakonec sebral odvahu a lezl dolů za Willem. Když se vraceli lesem na pláž, něco Toma napadlo.
„Asi bych si tu taky měl zařídit nějaký bydlení, co?“
„To asi jo.“
„Hmm.“ Tom začal přemýšlet. Jak a kde by to udělal?
„Neboj, pomůžu ti.“ Will se zvonivě zasmál a dál pokračoval v cestě.
To se budu těšit. Napadlo Toma a s úsměvem šel za prozpěvujícím si černovláskem.
autor: Wind
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 3
Tak Tom sa nám začína pomaly začína zamotávať do sietí lásky (alebo ako to nazvať :D).
Vďaka za pohoďácku kapitolu, ktorá vyčarila úsmev na tvári – hlavne pri Tomovom páde (teda jeho príčine :D).
Jééé, já chci taky takový krásný přírodní domeček na stromě s tak báječným rozhledem! 🙂 Úplně to Willovi závidím! Tom si tam musel připadat jako v ráji. Já bych z tama už nikdy nechtěla slézt dolů 😀
A moc se mi líbí, jak začíná Tom postupně myslet na Willa a všímá si drobností! Jsem moc zvědavá, kdy to přijde i na Willa, ale trošku se obávám Kaie 😀 Ten až někdy zjistí, co Tom k Willovi cítí, tak bude zle 😀 Ale třeba se jenom mýlím a bude rád, že bude jeho malý bráška šťastný! 😉
Postavit žebřík byl skvělý nápad a věřím, že se bude Willovi moc líbit! Hlavně přeji Tomovi mnoho štěstí, protože začínat na novém místě, bez svých přátel, musí být zatraceně těžké, tak doufám, že bude trávit spousty času s Willem, aby na veškeré trápení zapomněl. 🙂
Strašně moc děkuji za další krásnou část! ♥
A možno sa rozhodnú, keď si vyrobia ten rebrík, že im ten Willov domček bude stačiť pre oboch? Tomi sa nám krásne zamotáva, škoda, že nezabúda na to pohrozenie od Kaia:)
[2]: Myslím, že brzo bude s Willem trávit tolik času, že ho bude moct prodávat 😀 přece jen je to letní sídlo merfolků a Tomovo aktuální útočiště 😀
Krásna a pohodová kapitolka.
[3]: Na výhružku smrtí bych taky nezapomněla 😀 a o tom, že by se Tom ubytoval na stromě jsem taky uvažovala, ale nakonec jsem to zavrhla. Komu by se chtělo několikrát denně lézt šedesát metrů a pak se krčit v nevelkém prostoru 😀
[6]: To je fakt asi by potom bol Tomi príliš vyšťavený na akúkoľvek inú činnosť 😀
[7]: Přesně 😀 a to přece nechceme 😀
Moc moc se těším na všechen ten čas, který teď budou kluci trávit spolu 🙂