autor: Chii-chan
Napětí
Bill se ráno probudil za doprovodu tichého zvuku kytary někde poblíž. Zívnul a nakrčil nos, než otevřel oči. Bože, jak moc tenhle spánek potřeboval! Opravdu by si měl dávat některé noci pauzu…
Když si jeho oči pomalu přivykly na slabé světlo, uvědomil si, že to není gauč, na čem ležel. Zasténal, když si vzpomněl, že mu Tom v noci dával masáž. Sakra, ten kluk měl ale šikovné ruce!
Bill se převalil na břicho a potěšeně si všiml, že bolest ustoupila a v rameni už mu jen slabě tepalo. Zavřel oči a vdechoval vůni vosku na vlasy z Tomova polštáře a nadále naslouchal kytarové hře vycházející z obývacího pokoje.
Byla to nová melodie, něco, co Bill ještě neslyšel a napadlo ho, jestli to Tom napsal. Ušklíbl se do polštáře s měkkým úsměvem na rtech. Jako by Tom mohl napsat melodii připomínající milostnou píseň…
Když dozněl poslední akord, Bill opět otevřel oči. Teprve teď si uvědomil, že je školní den a on je stále ještě v posteli v Tomově bytě!
„Kurva!“ Zaklel a vyskočil z postele. Ucítil chlad na dolní části těla, a když se podíval dolů, zčervenal a znovu zaklel. Tom mu musel sundat kalhoty.
Chtěl o té myšlence dále fantazírovat, ale připomněl si, že se musí osprchovat, jít domů, převléknout se, udělat make-up a vlasy, kurva, už teď bylo pozdě! Rychle si natáhl kalhoty, a aniž by se staral, jak špatně vypadají jeho vlasy – jako by ho snad Tom nikdy neviděl ještě v horším stavu – s křikem vběhl do obývacího pokoje.
„Tome! Co to sakra děláš?“ Zaječel, když se setkali tváří v tvář.
Tom vzhlédl od své kytary a věnoval mu sladký úsměv. Bill se kousl do rtu, jak se snažil nepadnout do mdlob nad tím, jak roztomile Tom vypadal v obrovských pyžamových kalhotách a bílém tílku.
„Máš legrační vlasy,“ podotkl Tom věcně, jako by to byla odpověď, kterou chtěl Bill slyšet.
„Tome! Proč nejsi oblečený? Proč jsi mě nevzbudil? Přijdeme pozdě na hodinu!“ Pokračoval Bill a rukou si projel skrz vlasy jako reakce na Tomovu poznámku.
Tom se rozesmál a odložil kytaru stranou, než vstal a přešel k Billovi blíž.
„Pojďme zůstat doma. Venku je hnusně a ty v každém případě potřebuješ více odpočinku,“ řekl, když odstrčil Billovu ruku z jeho vlasů a sám přes ně přejel prsty, aby jim dodal hezčí vzhled.
Bill se do toho doteku naklonil a téměř zapředl nad tím úžasným pocitem, když se jej Tom takhle dotýkal.
„Co to bylo za píseň?“ Zamumlal, všechny myšlenky na školu byly zapomenuty. Když jeden z nich chtěl školu vynechat, druhý obvykle souhlasil. Kromě toho, venku bylo opravdu zataženo a byla tam velká šance na déšť. A déšť znamenal žádný skateboarding, takže Bill mohl strávit den s Tomem. „Řekl jsi klukům, že nepřijdeme?“
„Bylo to jen něco, na čem zrovna pracuju. Stále tomu něco chybí a potřebuju text. A jo, řekl jsem to Georgovi. Chtěl přijít po škole, ale řekl jsem mu, ať jde do prdele.“
„Neřekl,“ rozesmál se Bill a píchnul prstem Tomovi do boku.
„To je pravda,“ ušklíbl se Tom a odsunul se od Billových prstů. „Jen jsem mu řekl, že ho tady nechceme.“ Pohladil Billa po vlasech a usmál se. „Myslíš, že mi můžeš pomoct s tou písničkou?“
Bill se rozzářil a rázně pokýval hlavou. Pokud by existovala jedna věc, kterou s Tomem dělal úplně nejradši, byla to právě hudba. Při psaní textů byl naprosto svobodný a miloval pracovat s Tomem. I když poslouchali různé druhy hudby, když přišlo na psaní a skládání dohromady, šlo jim to dokonale. Navíc Bill mohl snadno vyjádřit své city k Tomovi, jeho texty měly vždy skrytý význam, který snad Tom jednoho dne objeví.
„Nedělej si dneska make-up,“ řekl Tom a zadíval se Billovi do očí.
Bill zíral zpět do těch oříškových očí, okouzlen teplem, které v něm našel. A ještě horší to bylo, když klesl pohledem na jeho rty. Bill rychle poodstoupil, když si uvědomil, jak blízko u sebe stáli.
„Musím se osprchovat,“ řekl rychle. „Mohl bys mi půjčit kalhoty? Nechci na sobě mít džíny…“ Tom přikývl a zamířil do svého pokoje.
Pracovali na tom několik hodin. Tom na hudbě a Bill na textu. Šlo jim to opravdu dobře, a ačkoliv se Bill snažil na Toma příliš nezírat, pokaždé když to udělal, objevil se mu na tvářích slabý ruměnec. Uvažoval, jestli Tom byl opravdu schopen pochopit skutečný význam textu.
Na stole měli prázdný talíř od sendvičů a dva šálky od kávy. Okno bylo otevřeno krátce po tom, co začalo pršet. Bill si užíval kombinaci dešťových kapek, které dopadaly na sklo, a hořkosladkého zvuku, který Tom vytvářel, zatímco mu prsty tančily po kytarových strunách.
„Come and rescue me, I am burning, can’t you see? Come and rescue me, only you can set me free. Come and rescue me… rescue me, rescue me…“ Zpíval Bill tiše, opět se podíval na Toma a zachytil jeho pohled.
Dech se mu zadrhl v hrdle a Tom umlčel svou kytaru. Upřeně se na sebe dívali tak dlouho, že se Bill bál pohnout. Přišel na to Tom snad?
Bill si zachytil mezi zuby svůj spodní ret. Co se teď stane? Měl by něco říct? Ale co když to Tom nevěděl? Sakra, nenáviděl, když nevěděl, co se v Tomově hlavě odehrává!
Tom z něj nespouštěl oči. Pravidelně dýchal a Bill přemýšlel, co vidí. Byl snad červený jako rajče? Byl zpocený? Mohl snad Tom slyšet, jak mu buší srdce, nebo vidět na jeho tváři, co si myslí?
Bill polknul, Tom lehce rozdělil rty a špičkou jazyka si olízl suchou pokožku a hrál si se svým piercingem. Bill nechtěl nic jiného, než sklouznout z gauče, posadit se na zem vedle Toma, naklonit se a zulíbat jej do bezvědomí.
Ach bože! Řekni něco, řekni něco, řekni něco! Cokoliv, jen… do prdele! Billovy myšlenky byly šílené a měl pocit, jako by mu mělo být špatně.
Co by asi tak řekl, kdybych se najednou pozvracel?
Naštěstí nemusel dlouho zůstat u této myšlenky, když je jasný blesk, téměř okamžitě následovaný hromem, vytáhl z jejich malých světů.
Bill vyjekl zaskočený tím rachotem a otočil hlavu k oknu. Byl šokovaný bouřkou, která venku právě začala. Bylo to až příliš brzy pro tento druh počasí…
„Hej, Bille?“ Zašeptal Tom a Bill opět na místě ztuhnul. „Ehm… je tvoje, ehm, rameno v pořádku?“
„Jo, jo, je v pořádku. O hodně lepší, díky tobě,“ odpověděl Bill mechanicky a ptal se sám sebe, jestli to je ten nejlepší nápad, předstírat, že se ta trapná chvíle nikdy nestala. „Já jdu do… Jdu do koupelny. Jo! Vrátím se za chvilku!“ Pokračoval, vyskočil na nohy a rychle zamířil do koupelny, aniž by čekal na Tomovu odpověď.
Málem bouchl dveřmi, ale nakonec si to rozmyslel. Pokud na to Tom skutečně přišel, to poslední, co Bill potřeboval, bylo, aby si myslel, že je naštvaný.
Nechal své tělo sklouznout podél dveří a sedl si, pocítil závrať. To byla hloupost! Tom na nic nepřišel a Bill vyšiloval kvůli ničemu. Jak teď má sakra vysvětlit své podivné chování?
„Tohle není jeden z mých nejlepších dnů…“ zašeptal sám pro sebe.
Vstal a šel se podívat do zrcadla. Očekával, že bude červený až za ušima. Místo toho byl bledý jako list papíru. Zhluboka se nadechl a snažil se uklidnit. Opravdu byl tak vyděšený z Tomovy reakce?
Sakra, samozřejmě, že byl vyděšený! Nechtěl přijít o nejlepšího kamaráda.
„Dost už!“ Řekl si po několika vteřinách.
Otočil se a setkal se tváří v tvář s Tomem, stojícím ve dveřích. Dokonce ani neslyšel otevírání dveří…
„Jsi v pořádku? Omlouvám se, že jsem tak zíral,“ řekl Tom a zatahal se za jeden z dredů. „Přemýšlel jsem o něčem a jen jsem se tak zadíval do neurčita. Vyděsil jsem tě?“
Bill téměř opět přestal dýchat. Otevřel ústa, zavřel, znovu otevřel a pak se začal smát.
„Ty jsi… oh… takový pitomec, Tome!“ Bill se chichotal, když se mu ulevilo, že je stále v bezpečí. „Přísahám, že jsi vypadal, jako by ses mě chystal uškrtit, nebo tak něco,“ zalhal. „Ty jsi… bože, co mám s tebou dělat?“
„Miluj mě, krm mě, nikdy neopusť mě?“ Usmál se Tom a hravě zamrkal.
Bill se rozesmál ještě víc, cítil se desetkrát lépe, když věděl, že Tom si stále ničeho nevšiml. To znamenalo, že stále ještě není připravený na to, aby to Tom zjistil. Nebyl na to připravený, když si poprvé sám uvědomil své pocity, a nebyl na to připravený ani teď. Nejblíže tomu byl, když Tomovi přiznal, že je gay. To byla pravda a Bill měl během posledních let rád spousty kluků, zatímco byl zamilovaný do Toma. Nicméně žádný z těch kluků nebyl dost dobrý na to, aby Toma v jeho srdci nahradil.
V poslední době Bill rád pozoroval Toma, když se jej ptal na každé jeho rande a vyhledával jejich nedostatky. Líbilo se mu to, protože to znamenalo, že Tomovi na něm záleží dost na to, aby věnoval pozornost i jeho milostnému životu. Ne, že by měl Bill nějaký velký milostný život, když jeho jediným cílem byl Tom.
„Hej, Tome?“ Řekl, když smích pomalu ustoupil.
„Hm?“
„Pojďme ven. V dešti. Stejně, jako když jsme byli děti,“ usmál se, zatímco zamířil k Tomovi blíž. „Prosím, Tomi?“ Řekl dětským hlasem a zatahal Toma za tílko.
Tom se usmál nad Billovou roztomilostí a nad starou přezdívkou a přikývnul. Bill měl pro déšť slabost, užíval si ten pocit vody na své kůži, vítr, temnotu, hromy a blesky.
„Dobře, ale pojďme se nejdřív převléknout.“
Ale Bill zavrtěl hlavou. „Ne, půjdeme takhle. Nikoho to nebude zajímat a já opravdu nechci mít svoje džíny špinavé!“
Tom protočil oči. „Jistě Bille, ty potom to moje oblečení nebudeš muset prát.“
Bill našpulil rty, zamrkal a Tom byl ztracený. Ne, že by snad přemýšlel o nějaké výměně názorů. Koneckonců, Bill byl Bill.
„Fajn. Jdeme…“ povzdechl si a otočil se.
Bill zajásal a běžel ke dveřím, chytil Toma za zápěstí a táhl ho za sebou.
autor: Chii-chan
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 11
Tie okamihy napätia medzi nimi ma vážne bavia 😀 A ako Bill vyvádzal, keď si myslel, že na to Tom prišiel (ako byť v jeho situácii, tak by som na tom možno bola podobne, ale len takto v príbehu je to sranda :D).
A ten záver s tou prechádzkou v daždi. 🙂
Ďakujem za preklad a teším sa na pokračovanie.
Na tuhle povídku se týden od týdne těšívám víc a víc! 🙂 Miluju takové pohodové, roztomilé povídky! Skvěle si u nich odpočinu, zasměju se a nemusím nic řešit 🙂
Dnešní díl byl jako vždycky perfektní! Bill je ohromné zlatíčko, musím se usmívat nad jeho nápady a celkově je tady doslova k zulíbání! 🙂 Sdílím s Billem nadšení pro déšť a chození ven za deště 😀 Dělám to samé a je to ten nejlepší pocit na světě! 🙂 Vlastně se divím, že Tom na Billa ještě neskočil a samou láskou jej nesevřel v náruči, protože já být na jeho místě, tak to udělám okamžitě! 😀 Tenhle Bill mě ohromně baví a moc jsem si jej oblíbila! 🙂
Jsem strašně moc zvědavá, kdy se prolomí ledy a kluci zhistí, že se mají ve skutečnosti rádi více, než jenom jako kamarádi. Jsem si totiž téměř jistá, že Tom je do Bill též zamilovaný až po uši!
Už se moc těším na další čtvrtek! ♥ A Tobě Zuzu ohromně moc děkuji za překlad! 🙂
Heh, chudak Bill. Mel trosku nahnano, kdyz na nej Tom tak koukal. Jesteze nezacal blekotat nesmysly. Porad ziskavam takovy pocit, ze Tom ma Billa taky rad vic nez jen jako kamarada. Snad 🙂 moc hezky dil, takovy pekne zaskolacky. Tesim se na litani v desti 🙂 dekuji za preklad 😉
Také si myslím že jej má Tom taký rád.
No, už jsem si myslela, že se něco stane! A nakonec nic 🙂 Ale vím vím, povídka má ještě spoustu dílů, je třeba si počkat 🙂 A já si počkám ráda a zatím si budu uvažovat toho dokonalého kamarádského vztahu, který můžeme jenom závidět 🙂
Moc se těším na příští středu 🙂
Lietajú v tom obaja úplne neskutočne krásne. Asi sa boja obaja toho istého. Aspoň to tak vyzeralo, pretože Tom si uvedomoval ako na Billa čumel a šiel sa mu ospravedlniť s tou chabou výhovorkou… Čakala som, že sa niektorý z nich odhodlá na bozk, ale aj keď to tak šialene iskrilo nechali to tak. Škoda. Dážď by mohol pomôcť. Veľmi pekne ďakujem za dychberúcu kapitolu:)
Řekla bych že Tom je taky zamilovaný, jenom si není jistý Billem? Nebo má strach, že přiznáním všechno zničí? Každopádně nádherná povídka a moc děkuji za překlad:-)