autor: Muckátko :o*
Návštěva (2/2)
U nedělní snídaně se překvapivě sešli všichni čtyři. Bill vylezl ze svého pokoje a připojil se k ostatním. Měl těžkou noc, ale podařilo se mu všechny věci vstřebat. Dokonce prohodil i pár slov. Každý snídal s vlastními myšlenkami, když se domem ozvala podivná melodie vytvořená ze zvonění. Tom sebou cukl.
„Ahoj všichni!“ ozvalo se z chodby po bouchnutí dveří. „Opravdu si myslím, že byste měli zamykat, i když jste doma! Aaahhh, cítím kafe, vidím, že jdu právě….“ Andy se zasekl, když zaregistroval skutečnost, že jeho židle je obsazená. Ne Tomem, ne Simone, ne Gordonem. Billem!
„Ahoj Andreasi,“ pozdravila jej Simone.
„Co tady, kruci, děláš?“ vyjel Tom.
„Neviděl jsem tě roky!“ přeháněl.
„Oh? Naposledy tento čtvrtek!“
„Ale no tak, Tome!“ napomenul jej Gordon.
„Dáš si s námi snídani?“
„Moc rád, ale nejdřív by mohl být tenhle blboun natolik slušný a představit mě!“ bouchl Toma do ramene, aby se vzpamatoval. Tom se nejistě podíval na Billa.
„Bille? Tohle je Andreas. Už jsem ti o něm říkal. Andy, to je Bill,“ představil je.
„Těší mě, Bille,“ napřáhl k němu Andy pravačku a čekal. Tom se už už zvedal, aby jej zastavil. O to překvapenější dosedl zpět do židle, když Bill svou ruku Andreasovi pomalu podal a nechal si ji stisknout.
„Já… mě taky,“ pípl a Andreasovu ruku pustil.
Věděl, kdo to byl. Poznal v něm druhou osobu, která jej tenkrát v léčebně tak vystrašila, ale byl Andreasovi vděčný, že to nevytahoval.
„Takže, máte na dnešek nějaký plán?“ zeptal se Andy.
„Neměli jsme, ale když jsi tu teď ty, vsadím se, že jsi nám program vymyslel už při cestě sem,“ podotkl Gordon.
„Vám to ale po ránu pálí, pane T. Nabízím vám naprosto neopakovatelnou možnost udělat si tady s paní Simone báječnou neděli mimo dům, aniž byste se museli bát o děti, protože v tento den se vám o ně postarám!“ vyhrkl Andy nadšeně.
„Abychom to převedli do normální řeči – vyluxujete lednici, všude budou poházené ovladače od Xboxu a s drobínky na podlaze se budu prát pak celý večer,“ podívala se Simone na Andyho vážně.
„Přesně! Ale děti budou v bezpečí!“ vyzvedl Andreas dost podstatný aspekt jeho nápadu.
„No stejně jsme chtěli navštívit Andreu. Zvou nás na návštěvu už několik týdnů po sobě,“ vzpomněla si Simone. Podívala se na Toma.
„Ani omylem! Se mnou nepočítejte. Nesnáším ji,“ zamítl a pokračoval v jídle.
„A ty, Bille? Chceš zůstat doma, nebo pojedeš s námi?“
„Já asi… doma, jestli to nevadí,“ přežvýkl sousto.
„Nevadí. Dobře, tak si udělejte pánskou jízdu a my vyklidíme pole, ale ručíte mi za to, že dům bude stát, jak se vrátíme.“
„Jako by nestál pokaždé, co se vrátíte,“ zamumlal Andy.
„Nebuď drzý, Andreasi!“ napomenul jej Gordon.
„Heh,“ uchechtl se Andy a zatvářil se jako andílek.
„Nechám vám tu nějaké peníze na pizzu. Pochybuju, že si budete chtít uvařit oběd z něčeho, co už koupené je,“ zašklebila se Simone a z peněženky vytáhla nějaké peníze, které nechala ležet na pultu.
S Gordonem se posléze odebrali do ložnice, aby se převlékli a taky musel dát vědět Andree, že se konečně rozhoupali a že se zastaví. Cestou tam se budou muset ještě stavit pro něco malého, aby nepřišli s prázdnou.
Kluci v kuchyni osaměli.
„Co je s tebou, Trümpere?“ šťouchl Andy do Toma.
„Jen nemám náladu,“ zabručel Tom.
„Tak ji koukej najít, jinak půjdeme s Billem hrát sami a ty si tu můžeš mrmlat až do aleluja. Půjdu to přichystat. Ve třech to bude ještě zábavnější,“ odešel Andreas z kuchyně a začal dělat v obýváku nepořádek. Tom se podíval na Billa.
„Bille, jestli chceš jet raději s mámou,…“ Bill se na něj dotčeně podíval.
„Nechceš mě tu?“
„Co? Samozřejmě, že ne. Teda jo! Chci. Chci tě tu, jen nechci, aby ses cítil nějak špatně.“
„Jsem v pořádku.“
„Dobře,“ usmál se Tom a dopil svůj čaj.
Po odjezdu Simone a Gordona se Bill zašil v kuchyni. Zůstalo tam nádobí od snídaně a on chtěl Simone udělat radost. Na Andreasovo volání nijak zvlášť nereagoval, dokud se v kuchyni neobjevil Tom, aby zjistil, proč to Billovi tak trvá, popřípadě jestli se mu něco nestalo.
„Bille?“ oslovil jej, jen co vešel do kuchyně.
„Hm?“ dal o sobě Bill vědět, že poslouchá.
„To přece nemusíš teď dělat. No tak. Udělám to později,“ postavil se vedle Billa.
„Je to jen troška,“ oponoval.
„Právě proto. Ta troška počká.“
„Už to skoro mám,“ řekl Bill a začal omývat poslední talířek. Tom si povzdechl.
„Andy, dej nám chvilku!“ křikl do obýváku, až sebou Bill trochu polekaně škubl. Tom se natáhl pro utěrku a začal umyté nádobí utírat. Bill se na něj podíval a oplatil mu drobný úsměv, který k němu Tom vyslal. Ve dvou měli brzy hotovo a mohli se věnovat nevrlému Andymu, který v obýváku brblal, že jim to moc dlouho trvá.
Hry byly fajn. Bill se přistihl, že se opravdu baví, ale nebyl do toho tolik zapálený jako Tom s Andreasem, kteří očima viseli na televizi a nevnímali svět okolo. Pár her Billovi stačilo. Zbytek času se rozhodl sedět na pohovce a dívat se, jak mezi sebou Andy s Tomem zápasí. Kluci se jej každou novou hru snažili přesvědčit, aby se k nim zase přidal, ale Bill odmítl. Spíše sledoval jejich chování. Tomovo bouchnutí do Andreasova ramene, když jej vytlačil z dráhy, Andyho nadšené šťouchání do Tomovy paže, když vyhrával, nebo jeho lítostivé objímání, když Tom definitivně prohrál.
Všechno bylo naprosto normální. To se mezi lidmi dělo, ale Bill chtěl vědět, kolik síly by musel vynaložit, aby se odvážil Toma obejmout. Nebo vlastně… kohokoli obejmout, ale jako první osoba, kterou by mohl obejmout, mu na mysl přišel Tom. Nevěděl, jestli by mohl do Andrease jen tak šťouchnout, aniž by si to špatně vyložil. Mohl by ho z legrace praštit, aniž by se mu nedostalo zpět daleko bolestivější rány? Mezi ním a Tomem to vypadalo přirozeně, jako by ten druhý věděl, co tím chce ten první říct, aniž by mu to musel nejdříve oznámit, aby to špatně nepochopil.
Ačkoli měl Bill rád Tomovo chování k němu, začínal mít pocit, že se k němu Tom chová jako k té Simonině váze, na kterou se nikdo nesmí málem ani podívat. Byl milý, pozorný a opatrný, ale čím víc Bill sledoval uvolněné chování mezi chlapci před sebou, tím víc si začínal uvědomovat, že by bylo hezké, kdyby se k sobě s Tomem chovali takhle spontánně. Kdyby Tom přišel a z legrace do Billa šťouchl a obdařil jej lišáckým úsměvem, aby jej třeba polechtal a utekl, aby mu to Bill nemohl oplatit, nebo kdyby se Bill cítil osaměle a Tom jej na chvíli objal.
Mezi Billem a Andreasem však ležel obrovský propastný rozdíl. Andreas nad dotyky nepřemýšlel, kdežto Bill ano. Rvaly se v něm dvě strany a Bill začínal být nesvůj ohledně toho, co cítí. Na jednu stranu chtěl všechnu tu spontánnost, ale na druhou měl strach, že každý nečekaný dotyk, ať už myšlený sebevíc hezky, by mu mohl ublížit.
Večer těsně před příjezdem Simone a Gordona se Andreas zvedl k odchodu. S úsměvem se rozloučil s Billem a nechal se Tomem vyprovodit ke dveřím. Jejich rozloučení proběhlo daleko víc osobněji.
„Dej vědět, až budeš chtít zase nakopat prdel!“ ušklíbl se Andy a nazul si boty.
„O tom si nech zdát,“ vrátil mu Tom pohotově.
„Rád jsem tě viděl, kámo,“ řekl Andreas úplně jiným tónem hlasu a Toma objal. Chlapsky se poplácali po zádech, aby do toho holčičího sentimentu vnesli alespoň trochu mužnosti, a pustili se.
„Ty jsi dneska nějakej naměkko,“ poznamenal Tom a otevřel dveře.
„I já jsem jenom člověk,“ zamrkal svůdně a nechal se Tomem praštit do paže.
„Uvidíme se ve škole. Čau!“ vystrčil jej za dveře.
„Už se nemůžu dočkat!“ Hned na to se Andreas setkal se zavřenými dveřmi.
Z návštěv Christine i Andrease se Bill cítil velmi nesvůj, ale taky mu otevřely oči. Viděl věci, na které by jinak přišel o hodně později.
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 14
Andy mi chyběl, jsem ráda, že v dnešním díle dostal trochu větší prostor 🙂
A jsem taky ráda, že to Billovi šrotuje… Snad se brzy k něčemu odhodlá… Byla bych šťastná za to, kdyby k sobě kluci udělali další krok 🙂
Těším se na pokračování.
Už jsem začínala mít maličko obavy z toho, kdo další poctí kluky svou návštěvou a upřímně nechápu, proč mě nenapadl Andreas 😀 Myslím, že to byla milá návštěva, jak už jsem kdysi psala, Andy je děsně vtipný, líbí se mi jeho bezprostřednost, drzost, otevřenost a i když se v povídce objevuje velice mála, stihla jsem si jej oblíbit. 🙂
Vím, že tyhle dva dny, kdy Bill poznal nové lidi, jsou hodně důležité, protože Bill začíná nad vším hodně přemýšet a posune jej to dál. Ovšem i přes to, mi oba díly přišlo trošku smutné 😀 A to i tenhle 😀 Nevím proč, možná je to i tím, že nejsem zrovna v dobrém rozpoložení, ale opět mi bylo Billa líto. Strašně moc doufám, že se tohohle spontánního chování, objetí a pošťuchování ze strany Toma, brzy dočká! 🙂 Navíc ještě od nenadálé návštěvy Christine mi přijde, že to není mezi klukama úplně v pořádku a možná i to mě rozesmutňuje.
neuvěřitelně moc se těším na další pokračování, na to, jaký další krok Bill udělá a jak bude postupně docházet ke sbližování 🙂
Moc děkuji za další část! ♥
Bill se opravdu rozviji. Jsem napnuta z toho ocekavani na nejaky zvlastni krok vuci Tomovi. Andy byl dneska super, takovy kamarad vzdy potesi. Snad se diky Billovym otevrenym ocim brzy dockame nejake akce 🙂
Moc dekuji za dil 🙂
Bill začíná přemýšlet o věcech kterých se dřív dříve bál a to je moc dobře.
Aaaa, zas to všechno skončilo tak nevyřešeně a mě to strašně užírá i za ně. Chápu, že Bill to má strašně těžké, proto by měl Tom konečně pořádně otevřít oči a přestat se k Billovi chovat jako k té váze. Mám pocit, že i v tom ústavu se k němu choval daleko bezprostředněji.
A Andyho návštěva byla moc fajn 🙂
Díky za krásnou kapitolku, tento režim přidávání se mi moc líbí.
Tak tip na druhú návštevu mi vyšiel 🙂 Andreas to dnes krásne obzvláštnil a rozveselil. Priniesol takú úplne pohodovú atmosféru 🙂
No a Bill má opäť nad čím rozmýšľať. Teší ma, že by si prial od Toma také náhodné dotyky a dúfam, že čoskoro svoj strach prekoná úplne a potom si bude také dotyky len užívať 🙂
Vďaka za časť.
Táto návšteva na rozdiel od tej predošlej bola fajn. Andymu som sa potešila. A asi je dobré, že Bill vidí ako sa ostatní pošťuchujú a dotýkajú bez toho aby sa to končilo ubližovaním. A je pekné, že už aj on túži po objatí. Som zvedavá či sa odhodlá k činu alebo to povie, alebo len bude čakať, či si Tom všimne.
Veľmi pekne ďakujem za kapitolu a teším sa na ďalšiu.
Jsem moc ráda, že ta návštěva nebyl Jorg, aby si přijel pro Billa, toho jsem se opravdu obávala. Andreas je určitě tou lepší alternativou.
Billovo přemýšlení a rozjímání nad Tomem se mi strašně líbilo. Bill si uvědomil, jak opatrně se k němu Tom celou dobu chová, opravdu jako k té vzácné váze ve vitríně. Jenom, aby se nerozbila. Proto je na čase ukázat Tomovi, že on se jen tak lehce nerozbije…
Ale musí to být on, kdo udělá první krok, protože je jasné, že Tom to být nemůže. Nedovedu si ani představit, jak těžké musí být začít si něco se zneužívanou osobou, jak se vlastně chovat, co očekávat. Já bych se na Tomově místě hrozně bála, že z Billovy strany půjde o nějakou formu vděčnosti nebo povinnosti, pocitu, že Bill MUSÍ Tomovi něco vrátit, nebo že to nedej bože dělá ze strachu. Jak má Tom poznat, že to Bill dělá opravdu z lásky? Má mu věřit? Ve všem? Když mu Bill navíc nic neřekne.
Ach, chudák Tom, ani on to nemá zrovna jednoduché, vlastně to má určitým způsobem těžší než Bill, protože stačí jeden jediný neopatrný dotyk a zůstane jenom hromádka střepů…