autor: Dietřisko & Kentaur
Až do konce
Tom
Už podruhé jsem ztratil Lokiho z očí. Bylo také možné, že to bylo naposledy, co jsme spolu mluvili, viděli se. Sevřelo se mi srdce a ucítil jsem zvláštní pocit, který jsem neznal.
Přestal jsem se zaobírat svými celkem nevýznamnými problémy a vydal se řešit ty daleko většího formátu. Ničitel mi v ruce slabě pulsoval. Uvědomil jsem si, že pomalu slábnu. Ničitel si bral příliš mé energie.
Došel jsem k závěru, že nebude od věci trochu zmapovat situaci. Vypadalo to, že asgarďané začínali mít navrch. Alespoň jedna pozitivní zpráva.
Chtěl jsem pokračovat dál v cestě, ale tu mi zatarasila skupinka obrů. Vyděšeně jsem se podíval vzhůru. Mohli být tak pětinásobně větší než já. Začal jsem pochybovat, že je navzdory síle Ničitele budu schopný zvládnout všechny sám. Už jsem si nepřipadal tak neporazitelný jako před chvílí.
Jeden z obrů zařval a mě ovanul jeho odporně páchnoucí dech. Udělalo se mi špatně. Pak se obr rozmáchl svým kyjem. Zavřel jsem oči a myslel na to, že se mi nic nestane. Ničitel moji žádost splnil. Když jsem oči zase otevřel, všichni obři přede mnou leželi mrtví. Zavrávoral jsem. Nejen úbytkem energie, ale i zděšením.
V dálce jsem zahlédl Odina, jak bojuje s Anholenem. Nedalo se ani odhadovat, kdo z nich momentálně vyhrává.
Pokračoval jsem dál. Občas jsem se musel zastavit a použít Ničitel nebo Gramm, protože po mně stále někdo šel.
Najednou jsem uviděl Mitsukiho. Klečel na zemi se skloněnou hlavou a v náručí držel Allyino nehybné tělo. Nasucho jsem polkl a postavil se za něj. Položil jsem mu ruku na rameno. Zvedl ke mně utrápený pohled.
„N-nedokázal jsem tomu zabránit,“ vykoktal. „Byla jako moje vlastní dcera… A teď je pryč. Neměl bych pohřbívat své žáky…“
Nejdřív Nou, teď Ally… kdo bude další?
V hlavě se mi objevila vzpomínka na neustále usměvavou, milou dívku – taková Ally byla.
„Levi,“ zašeptal Mitsuki.
„Ano?“
„Běž.“ Nemusel nic dalšího říkat, abych pochopil.
Rozeběhl jsem se dál. Utíkal jsem po okraji bitevního pole. Po pěti minutách jsem zahlédl známou postavu. Byl to Jimmy. Muž, co mě málem zabil. Pod ním se někdo svíjel v bolestech. Když se mi podařilo zaostřit, málem jsem upadl na zem.
Bille…
Bill
Byl jsem rozhodnutý, že zničím Jimmyho, aby už nemohl nikomu ublížit. Navíc jsem mu ještě neoplatil to, jak shodil Leviho do vody. Vrátím mu to i s úrokama.
Šel jsem po okraji, protože jsem nevěděl, co by mě čekalo, kdybych potkal někoho z bohů. Nesoustředil jsem se a štvalo mě to. Přesvědčil jsem sám sebe, že je Levi v bezpečí, protože má Ničitel.
Rozhlédl jsem se a snažil se najít Jimmyho. Šlo to rychle, protože jeho oblek byl i na dálku snadno rozeznatelný. Zamířil jsem k němu. Neměl jsem žádnou zbraň – už zase, tu od Andyho krve jsem zahodil-, ale nevadilo mi to. Jsem schopný ho uškrtit holýma rukama, pomyslel jsem si a široce se usmál. Skupina našich se snažila Jimmyho zabít, ale nedařilo se jim to.
„Hej!“ zavolal jsem a poslal na něj spršku plamenů. Jimmy se pomalu otočil. Na nic jsem nečekal a co nejrychleji se rozběhl pryč od obou bojujících armád. Stihl jsem uběhnout jen pár metrů, když se přede mnou objevil Jimmy s posměšným úšklebkem.
„Ale copak, Loki?“
„Máme spolu nevyřízené účty,“ řekl jsem klidně.
„Vážně?“ povytáhl obočí. Vypadal nanejvýš překvapeně.
„Pokusil ses zabít někoho, na kom mi moc záleží.“ Přiblížil jsem se k němu. „To ti neodpustím.“ Bez nejmenšího varování jsem po něm hodil největší plamen, jaký jsem byl schopný vytvořit. Vyšlehl tři metry do vzduchu, a když se kouř rozptýlil, spatřil jsem obrovský kráter v místech, kde předtím Jimmy stál.
„Dobrý pokus,“ ozvalo se za mnou a mojí hlavou projela ostrá bolest. Klesl jsem na kolena a chytil se za hlavu.
„Umři,“ procedil jsem mezi zuby a pokusil se ho sežehnout dalším ohněm.
„Ty si nedáš pokoj.“ Bolest zesílila a já se zhroutil na zem. Po tvářích mi stékaly slzy.
„Dost,“ zašeptal jsem. „Prosím…“ Jimmy se divoce usmál a bolest zesílila ještě víc, i když jsem si myslel, že to není možné. Před očima se mi objevovaly tmavé skvrny a ztrácel jsem vědomí.
Najednou bolest zmizela přesně tak, jak se objevila. Jen jsem ležel a zíral nad sebe. Viděl jsem žlutě a ve spáncích mi tepalo.
„Loki!“ Levi si vedle mě klekl a pomohl mi posadit se. Zhoupl se mi žaludek. Vyklonil jsem se na stranu a zvracel. Pak jsem se rozhlédl. Jimmy ležel omráčený na zemi.
„Dobrý?“ zeptal se Levi tiše. Jen jsem přikývl. Vytáhl z kapsy kapesník a otřel mi pusu. „Asi bude nejlepší, když tu počkáš a já pro někoho zajdu.“
„Ne,“ rázně jsem zavrtěl hlavou a opatrně vstal. „Neumírám. Zvládnu to.“ Nevěřil mi, ale nic nenamítal. Mezitím jsem si ho pořádně prohlédl, abych se ujistil, že je v pořádku. Vypadal unaveně, což ho ohrožovalo. „Měl by sis trochu odpočinout,“ řekl jsem.
„To počká. Teď musíme-“ otočil se k ležícímu Jimmymu, ale ten už tam neležel. „Sakra,“ vydechl Levi.
„Docela jste mě naštvali.“ Otočili jsme se a spatřili Jimmyho, který v ruce držel černý hořící meč. Došlo mi, že do teď si s námi jen hrál. Jak je doopravdy silný…?
„Pojď, dělej!“ sykl jsem na Leviho, chytil ho za ruku a z posledních sil jsem se rozeběhl. „Můžeš nám udělat ten tvůj štít?“
„Snad jo,“ vydechl. Zavřel oči a pevně sevřel moji ruku. Bylo vidět, že je to těžké, ale pořád štít držel.
Schovali jsme se za nějakou skálou. Pochyboval jsem, že nám to proti Jimmymu nějak pomůže, ale bylo to instinktivní.
„Zlepšuješ se,“ řekl jsem tiše. „Když budeš trénovat, nakonec budeš lepší než všichni bohové.“
„Hlavně abysme to přežili.“
„Slibuju, že se ti nic nestane.“ Vzal jsem ho za bradu a donutil ho, aby se mi podíval do očí. „Miluju tě, Tomi,“ zašeptal jsem. Jeho oči se rozšířily. Tohle byla asi nejromantičtější situace, kterou jsem za posledních několik tisíc let zažil. Nebyl jsem na to připravený.
„Taky tě miluju,“ zamumlal a zrudnul. Pevně se přitiskl k mé nahé hrudi.
„Co kdybysme si to tu rozdali?“ navrhl jsem. Praštil mě.
„Úchyle! Ty na to myslíš pořád!“
„Co když jsem mluvil o něčem jiným?“ povytáhl jsem obočí.
„A o čem asi?“ protočil oči.
„O kartách.“
„Jasně. Teď není vhodnej čas a místo ani na sex, ani na karty.“ Znovu jsem si ho k sobě přitáhl.
„To byl vtip.“
„Proč ti nevěřím?“
„No dobře, nebyl, spokojenej?“ Povzdechl si. Náš rozhovor přerušil mohutný otřes a vedle nás dopadla jakási postava.
„Kyle?“ zavolal jsem. Pustil jsem Leviho a šel k němu. „Jsi v pohodě?“ Můj bývalý spolužák zvedl hlavu a podíval se na mě. Natáhl jsem ruku a on se jí vděčně chytil. Vytáhl jsem ho na nohy.
„A… Ally…“ vykoktal. „Ona…“ Nedokázal to doříct.
„Umřela,“ řekl tiše Levi. Zavřel jsem oči. Když jsem je zase otevřel, Kyle i Levi ucouvli. Zaplavila mě vlna nové energie. Za tohle zaplatěj… Zabili Noua, Ally, kvůli nim umřel Andy a málem i Levi.
„Já půjdu,“ vyhrkl Kyle a vrátil se zpátky do bitvy.
„Jde z tebe strach,“ pípl Levi.
„To by taky měl.“ V obou dlaních se mi objevily plameny. „Tak pojď Jimmy. Vylez, srabe.“
„Co to děláš?“ vyjekl Levi. „Sám ho zabít nedokázeš!“
„Ale spolu to zvládneme, ne?“ mrknul jsem na něj. Usmál se.
„Tak tady jste. Nevím, koho nazýváš srabem, Loki, když ty sám se schováváš jako krysa.“ Vytáhl svůj černý meč.
„Sice to dělám nerad, ale beru si svůj dárek zpátky,“ řekl jsem Levimu a vzal si z jeho ruky Gramm. Zvedl jsem ho právě včas, abych vykryl Jimmyho útok. Gramm v mých rukou nesvítil jako v Leviho, ale pořád to byl kouzelný meč, takže naše šance byly vyrovnané. Jimmy se zamračil a odstoupil ode mě. Vzápětí znovu zaútočil. Tentokrát s větší silou, takže jsem couvnul o pár kroků dozadu a narazil do Leviho.
„Já ti pomůžu!“ Zvedl Ničitel a namířil ho na Jimmyho. První, co mě napadlo, bylo namítnout, že je to nebezpečné, ale rychle mi došlo, že nemůžu tahat své osobní vztahy a potřeby do takového souboje. Sám jsem to zvládnout nemohl a šlo o víc než jen o naše životy.
„Tak počkej.“ Přiložil jsem ruce těsně k dřevěné holi a zapálil diamant na konci. Ničitel se rozhořel fialovým plamenem. Levi to chvíli zmateně pozoroval, ale pak se rozmáchl a poslal zvláštní oheň na Jimmyho. Ten ho bez problému odrazil. Strčil jsem Gramm Levimu zpátky do pochvy. Byl to docela dobrý nápad spojit naše síly… Alespoň se zvyšuje možnost, že budeme moct spojit ještě něco jiného. Sakra, ty úchyle, teď nepřemejšlej o takovejch věcech… Soustřeď se!
Jimmy se opět rozběhl proti nám, ale Levi kolem nás vytvořil ten svůj štít a on se od něj jen neškodně odrazil. Znovu jsme s Levim zopakovali ten trik s Ničitelem a ohněm, ale tentokrát to vyšlo. Jimmy nestihnul zvednout meč a fialové plameny ho zasáhly. Zhroutil se a chytil se za břicho. Pak se rozvalil na zem.
„Vypadá to, že jsme to zvládli,“ zašeptal Levi.
„Jo…“ Usmál jsem se. „Půjdeme.“
Najednou jsem zaslechl nějaký zvuk. Otočil jsem se právě včas, abych viděl, jak Jimmy z posledních sil hodil po Levim svůj meč. Bez váhání jsem skočil před něj. Cítil jsem se nějak zvláštně. Koukl jsem se dolů a zjistil, že mám Jimmyho meč zabodnutý v břiše. Souběžně s tím jsem ucítil bolest a svezl se na zem.
„Loki!“ Levi si klekl vedle mě. „Co jsi to udělal?“ zašeptal. Jen jsem se usmál a zavřel oči. Tak takovýhle to musel být pocit… Takhle umíral Andy.
Levi mě hladil po vlasech.
„Někoho zavolám,“ řekl plačtivě.
„To nemá cenu… Všichni mají své problémy.“
„Nemůžeš umřít!“ zakřičel. „Prostě ne!“
„Promiň…“ vydechl jsem.
„Jen promiň nestačí. Myslíš si, že to tím spravíš?!“
„Levi…“
„Ne! Neumřeš tady a hotovo!“ Prudce oddechoval. Na mou tvář dopadaly jeho slzy.
„Nebuď smutnej,“ řekl jsem mírně. „Bude to dobrý.“
„Ne, to nebude dobrý. Nemůžu bez tebe žít!“
„Víš, že mi ještě nikdo neřekl nic tak pěknýho?“ Otevřel jsem oči a podíval se na něj. „Budeš mě, prosím, držet za ruku?“
Vzal Ničitel a namířil ho na mě.
„Co… Co to děláš?“ Ignoroval mě a pevně zavřel oči. Ničitel začal slabě zářit a já jsem ucítil divné napětí v břiše. Najednou hůl opět zhasla a Levi se zhroutil na mě.
Pomalu mi klesala víčka. Zavřel jsem oči a nechal se unést do konejšivé tmy.
autor: Dietřisko & Kentaur
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 14
Baby, neštvite ma!! 😀
Bitka paráda, ale Ally mi je ľúto.
Lokiho boj s Jimmym… ešteže Levi prišiel v tej pravej chvíli a zachránil ho. Tá scénka za skalou s tým vyznaním bola pekne romantická, ale samozrejme by to nebol Loki, aby nemyslel na sex 😀
Potom som bola rada, že Jimmyho konečne zničili, no ešte sa musel naposledy predviesť. Už som sa začínala báť o Lokiho život, ale verím, že ho Levi potom pomocou Ničiteľa vyliečil. A tak sa teraz bojím o Leviho, lebo ho to určite muselo stáť veľa energie.
A keďže chcem Happy End, tak sa neopovážte ani jedného z nich nechať zomrieť, lebo si vás osobne nájdem! 😀 😀
Teda ten Loki za tou skálou 😀 ale bylo to krásně romantické…
Taky věřím, že Levi Lokiho zachránil, takže doufám, že se z toho vzpamatují oba dva! Přidávám se ke Kirsten a začínám sepisovat petici za happyend!!!
Asi to nikoho nepřekvapí, když se přidám k holkám, a chci taky happy end! 😀 Tahle povídka nemůže skončit špatně, prostě nemůže!!
Stejně jako holky, si i já myslím, že se Levimu (teda snad!) porařilo Lokiho zachránit. Teď jen doufat, že se tomu tak skutečně stalo a že se Levi brzy dostane za svého vyčerpání. Věřím, že musí být chudák hotový. Tak snad už tahle bitva brzy skončí, smaozřejmě dobře, nechci aby zvítězili ti špatní 😉
Ale takové akční konce dílů, to fakt umíte jenom vy! 😀 Snad se mi všechny ty nervy, co u téhle povídky zažívám, vyplatí a vše skončí tak, jak má! 🙂
Moc Vám děkuji za tuhle povídku, moc se mi líbí! ♥
Loki nesmí zemřít co by si počal Levi a já bych prosila šťastnej konec taký.
Ježiši, takhle napínavej díl jsem snad ještě nečetla :)) Hltala jsem každý slovo a jenom jsem si přála, aby nepřišlo to… co nakonec přišlo… Každopádně doufám, že vyslyšíte naše prosby a vykouzlíte happy end 🙂 Prosím prosím, smutně koukám :))
Nemůžu se dočkat dalšího dílu!
"Strčil jsem Gramm Levimu zpátky do pochvy." Vážně? 😀 Dokážete i v tak vážné a smutné kapitole to takhle zabijete? 😀 A myslím, že tohle nebyl jediný vtip v tomhle dílu, co?
Jinak, vidím to tak, že umřou buď oba, nebo ani jeden. Tak kdo ví, přestože vás a váš styl celkem znám, tohle nedokážu odhadnout…