autor: Muckátko :o*
Záškoláctví pro dobrou věc
V Tomově pokoji byste slyšeli spadnout na zem i špendlík. Jako myška seděl v rohu pokoje schovaný za skříní a čekal, dokud rodiče neodjedou do práce. Záměrně nechal dveře otevřené dokořán, aby dal najevo, že v pokoji není. Když tam býval, obvykle za sebou dveře zavíral. Slyšel Gordona, jak těžkými kroky stoupá po schodech nahoru do patra a klepe na Billův pokoj. Dveře se otevřely.
„Bille, už odjíždíme, ano? Kdybys něco potřeboval, tak máme u sebe oba mobil, takže klidně zavolej,“ promluvil k němu Gordon vlídně.
„Dobře, děkuji,“ odpověděl Bill.
„Tom by se měl vrátit těsně po obědě, takže nebudeš dlouho sám. Jídlo je v lednici. Chceš něco přivést nebo tak? Třeba nějaké zajímavější časopisy než je bydlení a zahrada?“ zamlel pusou a podíval se do Billových rukou. Bill se uchichtl, když viděl Gordonovu nechuť nad časopisy, které patřily Simone.
„Ne budu v pořádku. Děkuji. Hezký den,“ popřál mu Bill a rozloučili se. Dveře znovu klaply, ozvalo se scházení schodů a bouchly domovní dveře. Tom vyskočil z kouta a přiskočil k oknu, aby se ujistil, že oba rodiče nasedají do auta a odjíždějí.
Na čtvrt hodiny se v domě rozhostilo ticho. Tom se chtěl ujistit, že se rodiče pro nic nevrátí. Když se nic nedělo a Bill stále zůstával zavřený ve svém pokoji, Tom tiše přišel ke dveřím a ťukl na ně.
„Ano?“ ozvalo se zevnitř. Tom otevřel dveře s širokým úsměvem a vešel dovnitř.
„Překvapení!“ zahalekal a lišácky přihopkal k Billovi, který seděl v tureckém sedu uprostřed postele.
„Nejsi ve škole?“ pozvedl Bill obočí a odtáhl se od časopisu.
„Ne… ono nám to odpadlo… všechno,“ odkašlal si Tom. Lhal.
„Tome!“ oslovil jej Bill pohoršeně.
„Dobře, tak neodpadlo. Mám dnes jen jednu přednášku a tam chodit nemusím.“ Opět lhal. Měl sice jednu přednášku, ale taky dva semináře, na které rozhodně chodit musel.
„Určitě?“
„Jasně. Naučím se to pak ze skript a pohoda,“ mávl nad tím Tom rukou.
„Takže budeš dnes doma?“
„Ne,“ zavrtěl Tom hlavou.
„Jdeš někam?“
„Jo a ty jdeš se mnou. Víš, napadlo mě, že bychom mohli do města. Projít se, koupit ti věci, které potřebuješ, udělat ti prostě radost. Co říkáš?“ zeptal se Tom nadšeně. Bill zamrkal a sklonil hlavu. Malinko se odsunul a přitáhl si nohy k hrudi, jako to dělal pokaždé, kdy se rozhodl říct ne a stále čekal, že bude potrestán.
„Tomi, já… já asi…“
„Nechce se ti, nebo máš strach?“
Bill vydechl. „Obojí.“
„S obojím ti můžu pomoct. Slibuju, že nebudeš litovat, když půjdeš, a slibuju, že tě ochráním. Chci tě jen vzít ven. Byl jsi zavřený moc dlouhou dobu. No tak. Věř mi,“ šťouchl Tom Billa hravě do nohy.
„Tak dobře, já…“
„Počkám dole,“ vyskočil Tom z postele a vyběhl z pokoje. Bill se zůstal dívat na dveře, kudy Tom zmizel z jeho pokoje. Byl jako dítě, které bere matka na pouť a slibuje mu velkou cukrovou vatu.
Netrvalo dlouho, než Bill sešel dolů do chodby. Nepotřeboval se parádit. Potřeboval zvládnout dnešní návštěvu města. Tom se otočil, když Billa viděl přicházet.
„Vypadáš… pohodlně,“ usmál se, když Bill sešel dolů v dobře vypadajících teplácích, tmavé mikině a teniskách. Bill se podíval na své oblečení.
„Nemám moc věcí,“ požmoulal lem své mikiny.
„Vypadáš pěkně. Nejradši bych se taky převlékl, ale na to není čas. Hurá na nákupy,“ pozvedl Tom ruku a podal Billovi jeho bundu, navlékajíc si tu svoji.
V centru města byli téměř hned, díky dobré poloze Tomova domu. Bill se na rušné ulici tělem tiskl na Tomova záda, když procházeli kolem spousty lidí, kteří si jich vůbec nevšímali. Bylo to poprvé, co Bill takhle vyšel ven. Připadal si, jako by se ocitl v úplně novém světě. Točil hlavou sem a tam, lekl se pokaždé, když kolem nich prošla nějaká dvojice a hlasitě konverzovala. Občas někdo zakřičel. Největší strach měl, když potkávali tlupy kluků, kteří Toma s Billem míjeli. Občas měl Bill pocit, že nemůže dýchat a Tom přitom vypadal tak v pořádku. Sebejistě si to mířil po chodníku rovnou za nosem a skoro to vypadalo, že on je králem ulice. To ostatní mu museli jít z cesty. Ne on jim.
Na konci ulice zahýbali za roh, když do Billa narazil vysoký nabušený kluk. Ani jeden z nich nemohl vědět, že za rohem bude ten druhý a dojde ke srážce.
„Čum na cestu, vole!“ zahřměl kluk nepřátelsky a posměšně se uchechtl, když viděl, jak se Bill roztřásl a do očí se mu nahrnuly slzy. Špatně dýchal a dění kolem něj mu začalo splývat. Jen matně zaslechl Tomův varovný hlas, aby si kluk dal pozor na jazyk, jinak toho bude litovat. Pak ještě následovala drzá a ostrá výměna slov, dokud kluk nezmizel z jejich dohledu. Bill se malátně opřel o zeď za sebou a cítil, že brzy omdlí. Silné ruce jej však chytily za paže a zabránily tak pádu. Bill se ocitl přišpendlený na jednom místě. Stisk na jeho levé paži povolil a dlaň se přitiskla k jeho tváři. Trvalo mu, než poznal, že nedostal facku, ale někdo jej pohladil.
„Billi, podívej se na mě. Je to dobré. Koukni na mě. Ano. To jsem já. Tom,“ promlouval k němu Tom a hladil jeho tvář. Billův pohled přestal těkat všude kolem a zaměřil se na Tomovy oči.
„Tomi?“ špitl přes pootevřené rty.
„Jsem to já. Už je to v pořádku. Jen dýchej, dobře?“ Billovo tělo se pod Tomovými dotyky pomalu uklidňovalo. Začal si všímat, že procházející lidé se na ně podivně dívali.
„Kde…?“
„Je pryč. Jen nějaký kretén, který dneska vstal špatnou nohou z postele. Chceš se vrátit domů? Pochopím to,“ navrhoval mu Tom. Měl strach, aby se přes to Bill dostal. Záchvat neměl dlouho, ale náznaky tu pořád byly a Tom se v tuhle chvíli mlátil do hlavy, že vzal Billa mezi tolik lidí a vystavil jej tak takové situaci, ale jednou by to musel udělat. Jednou bude muset Bill do města sám.
Přes nepříjemné pocity, které se usídlily v Billově nitru, zavrtěl hlavou v nesouhlasném gestu.
„Drž mě, Tomi, ano prosím?“ natáhl k Tomovi levou dlaň. Tom bez váhání omotal prsty kolem Billových a hřejivě jej stiskl. Bylo mu fuk, co si o nich budou myslet lidi kolem. Bill to potřeboval a Tom byl více než ochotný mu vyhovět. Pevně a jistě tiskl jeho ruku.
„Můžeme?“ Bill trhaně přikývl a sám se odlepil od zdi. Na Tomovu ruku se tiskl víc než předtím.
Bill se znovu uvolnil až poté, co dostal velký pohár horkých malin a výborné kapučíno se spoustou pěny. Olizoval se až za ušima a Tom byl rád, že tahle malá sladkost dokázala takové divy. Možná tomu napomohl i fakt, že většinu času pak už strávili v místech, kde bylo méně lidí než na rušné hlavní ulici v centru. Vedle Tomových nohou se povalovalo několik tašek. Veškerý obsah patřil Billovi. Věci z drogerie, z bytových doplňků a nakonec i nějaké slušivé oblečení, na které Bill koukal několik dlouhých minut, ale neodvážil se jít si ho zkusit, natož aby nechal Toma, aby mu ho koupil. Moc peněz u sebe neměl a utrácet nechtěl. Cítil se špatně, že za něj Tom všechno zaplatil a ještě mu koupil tak výbornou svačinku, ale výčitky musely počkat. Horké ovoce v kombinaci s vanilkovou zmrzlinou mámilo Billovy smysly.
„Doufám, že ti cestou domů vyhládne, protože jestli najde mamka tvoji porci oběda netknutou, pěkně si to slíznu, že se o tebe nestarám,“ zasmál se Tom a usrkl ze svého čaje.
„Budu jíst. Tohle je jako dezert, který bych si dal po obědě, jen ho mám dřív než oběd,“ vysvětlil Bill a začal vyškrabávat šlehačku ze stran vysoké sklenice.
„To je hodně dobrý. Použiju to, až budu před obědem něco jíst a máma mi bude nadávat,“ zachechtal se Tom a dopil čaj na jeden nádech, když viděl, že Billova sklenice je prázdná a pěna z kapučína vtiskla na Billův horní ret světle hnědé vousky. Vypadalo to, že byli připravení vrátit se do bezpečí domova. Tom diskrétně zaplatil a zvedl se od stolu. Pobral tašky, aby se s nimi Bill nemusel tahat, a už sebou ani překvapeně netrhl, když Billova dlaň automaticky vklouzla do jeho.
Po cestě domů Bill ožil, jako by se incident před pár hodinami vůbec nestal. Autobus byl téměř prázdný a možná proto se Bill cítil v bezpečí. Od zastávky to bylo jen kousek k domu a to už Bill v rámci možností brebentil, a dokonce se k Tomovu potěšení zmínil, že už má přeci jen trošku hlad. Jakmile doma oba skopli boty k botníku a svlékli bundy, podal Tom Billovi jeho tašky.
„Tady máš své poklady, tak si je odnes nahoru nebo něco,“ počkal, dokud si je Bill váhavě nepřevezme.
„Děkuji, Tomi. Za tohle. Mohl bych ti to nějak oplatit?“
„Vlastně jo. Můžeš mámě říct, že ti to tu nechal skřítek, zatímco jsem byl dnes ve škole, kdyby se ptala,“ mrkl na něj a Bill se usmál.
„Platí,“ otočil se na patě a odešel do patra roztřídit obsahy tašek.
Tom věděl, že i když jeho máma zjistí, že dneska nebyl ve škole, žádnou vědu z toho dělat nebude. Vysoká škola byla čistě v Tomově režii, protože studium po maturitě už pro Simone nebylo tolik důležité. Pokud se Tom dostane do problémů, bude to jeho věc, jak se z toho dostane. A na to Tom spoléhal. Dokonce měl za to, že Simone sotva věděla, jaké měl předměty a kdy.
Vytahoval z lednice vše potřebné k přípravě oběda a s potěšením zjistil, že vše je připraveno. Jen je potřeba něco uvařit, popř. přihřát. Byl natolik zabraný do celé své kuchařské alchymie, že ani nepostřehl, že se k němu Bill připojil a posadil se ke stolu, tiše Toma pozorujíc.
„Kriste pane!“ vykřikl Tom polekaně, až vylekal i Billa. Otáčel se pro utěrku, kterou odložil na stůl, když tam našel sedět Billa. Měl na sobě ponožky, které mu dal ještě v léčebně, proto se po plovoucí podlaze pohyboval téměř neslyšeně.
„Promiň,“ nakrčil Bill čelo.
„Bože, asi mám infarkt v tak mladém věku,“ hrál Tom komedii a držel se za hrudník.
„Myslel jsem, že mě slyšíš,“ bránil se Bill.
„Že bych na tebe ani nepromluvil, kdybych věděl, že jsi tady?“
„Uhm… jo… pravda,“ odsouhlasil Bill.
„Uf. Nové pravidlo, kudy půjdeš, tam zpívej!“
„Zkusím to. Můžu nějak pomoct?“
„No. Proč ne… talíře jsou tady nahoře a příbor támhle v šuplíku,“ ukázal Billovi a dál nechal všechno na něm. Jídlo vypadalo, že bude každou chvíli hotové.
Obědvali tiše. Tom jako vždycky hltal a vypadal, jako by jej trápili hlady. Bill spořádaně ujídal ze své porce a díval se na Tomovu tvář. Když pominul, jak legračně vypadal, když do sebe házel jídlo, musel Bill uznat, že dřív by byl Tom chlapcem, po kterém by se jistě otočil a po tom, co by zjistil, jak úžasnou má Tom povahu, by se do něj posléze i pravděpodobně zamiloval. Takhle mu byl opravdu dobrým kamarádem, a jak Tom občas říkal, také náhradním starším bratrem. Bill si byl jistý, že jednou bude s Tomem někdo opravdu šťastný, jako si on přál být šťastný s Patrickem. Ale zřejmě ne každému je souzeno být šťastným od začátku až do konce.
„Děje se něco?“ vyrušil jej Tom. Vypadalo to, že se na něj Tom už nějakou dobu nechápavě dívá.
„Nic,“ sklonil Bill pohled.
„Něco jo. Nějakou dobu už na mě koukáš a ani sis nevšiml, že se na tebe dívám zpět.“
„Oh.. .omlouvám se… já jen… nevěděl jsem…“
„Neomlouvej se. Nevadí mi, že se na mě díváš. Ale vypadal jsi trochu, jako bys čekal, že se v něco proměním.“
„To ne,“ usmál se Bill mírně a snad poprvé po dlouhé době se mírně začervenal. „Jen jsem se zamyslel.“
„Tak snad to nebylo nic vážného,“ nabral si Tom další sousto na vidličku. Bill s úsměvem zavrtěl hlavou.
„Můžeme odpoledne zase něco hrát?“
„Proč ne. Můžeme hrát něco buď nahoře na laptopu, nebo dole na televizi. Nebo můžeme zkusit obojí a ty si pak vybereš, co tě baví víc, ale nejdřív po nás musím uklidit, jinak mi máma urve hlavu, až uvidí ten nepořádek. Potřebuju k vaření opravdu hodně věcí a pak se mi většina někam ztratí, takže beru čisté znovu a znovu. Pak to tady vypadá, jako bych vařil pro celé město,“ zasmál se Tom.
„Pomůžu ti,“ nabídl se Bill okamžitě.
„Nemusíš. Já to ušpinil,“ mávl nad tím Tom rukou a sklidil jejich talíře.
„Z části i kvůli mně,“ upozornil jej Bill a postavil se vedle Toma.
„Dobře. Alespoň to bude rychleji hotové. Chceš mýt, nebo utírat?“
„Co chceš ty?“
„To, co nebudeš chtít ty,“ vybruslil z toho Tom mazaně.
„Nevadí mi ani jedno.“
„Uuuuch fajn. Ucho nebo malíček?“ zeptal se Tom.
„Uhm ucho, ale jak to souvisí s mytím nádobí?“ nechápal Bill.
„Jednoduše,“ pronesl Tom a podal Billovi utěrku. „U jako ucho jako utírání a M jako malíček jako mytí.“
„Proč zrovna malíček a ucho?“
„Byly to první dvě věci, které mě na ta písmena napadly a alespoň trochu spolu souvisely,“ zabrumlal Tom a začal napouštět vodu. Bill se mu po jeho boku ještě dlouhé minuty smál.
Celý den nakonec dopadl dobře pouze pro Billa. Dostal spoustu krásných věcí, Gordon i Simone jej pochválili, že mu to opravdu sluší, a nakonec dostal po večeři větší zákusek než Tom.
Tom dostal vynadáno, že Billa navádí ke lhaní, protože Simone byla dost velká na to, aby věřila na skřítky, a za to, že se ulil ze školy. Bill ale vypadal spokojeně, takže každé další záškoláctví, které bude následně potrestáno vyhubováním, za to bude stát.
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 14
To byl tak krááásný díl! To je skvělý, že zůstal doma a vzal Billa ven. I když jsem z toho měla trošku strach, ale zvládli to dobře. A Bill si už všiml, že je Tom hezký, to je taky moc fajn 😀
Prostě z celého dnešního dílu mám obrovskou radost!
To bylo hezke 🙂 od Toma je moc mile, ze vzal Billa na nakupy a to jak se vyhnul dalsimu zachvatu bylo uzasne. Jen nevim jestli ho mam chvalit za to zaskolactvi 😀 och a Billovo premysleni nad Tomem me tak nejak rozneznilo. Jisteze je to kluk, po kterem by se ohlednul! To asi kazda z nas 😀 ja se tesim na to jejich sblizovani jako male decko ^^ moc dekuji za dil 😉
Při posledním odstavci jsem se smála a smála 😀
Celý tenhle díl byl strašně krásný a pohodový! 🙂 Opět jsem se rozplývala nad tím, jak si spolu ti dva rozumí a jak nádherně se Tom o Billa stará 🙂 Z počátku jsem si říkala, co to tam Tom za tou skříní nacvičuje a proč nechce, aby jej Gordon našel 😀 No pak jsem pochopila 😀 I když nejsem moc fanda záškoláctví 😀 tak tohle bylo pro dobrou věc, tak to Tomovi odpustit musím! 🙂 Jsem ráda, že Bill zažil další nádherný den 🙂 Navíc jsem na něj pyšná, že šel s Tomem do města a jak se dokázal vyhnout záchvatu. 🙂 Vím, že se z něj dostal hlavně díky Tomově přítomnosti, ale jsem ráda alespoň za to, že se Bill v jeho přítomnosti cítí natolik pohodlně a bezpečně, že ví, že se s Tomem nemusí bát 🙂
Moc děkuji za krásný díl! 🙂
Krásnej dílek je dobře že Bill šel do města a docela dobře to zvládl.
Krásný pozitivní díl 🙂 Nicméně někdo by měl Billovi vysvětlit, že to on bude s Tomem šťastný 😛 😛
Moc se těším na pokračování 🙂
Tomi, zo školy sa neulieva! Ale v omto prípade ti to je odpustené a dokonca aj úplne schválené 😀
Ich deň bol super. Som rada, že sa Bill nechal Tomom vytiahnuť medzi ľudí a ako Tom odvrátil ten jeho záchvat. 🙂
Potom to Billovo rozmýšľanie nad Tomom bolo sladké. Ako si uvedomuje, že by sa v minulosti mohol mať o Toma záujem (však kto nie, že? :D), len si ešte musí uvedomiť, že ona je tá osoba, ktorá raz bude s Tomom šťastná. Strašne sa teším na ich zbližovanie a som zvedavá na toho Patricka, lebo verím, že sa o ňom dozvieme niečo viac.
Vďaka za krásnu časť.
Trochu som sa zľakla, keď Bill začal vonku panikáriť, ale ako tvrdí porekadlo, všetko zlé je na niečo dobré, aj toto malo svoje plus, Bill sa mohol Toma držať za ruku:)
Je to nááádherná kapitola. Tom ma pobavil, bol strašne zlatučký. Veľmi pekne ďakujem za krásnu kapitolu:)
Stejně jako holky přede mnou jsem se hrozně bála, že Bill venku zkolabuje nebo něco podobného. Přece jenom si myslím, že ho Tom ještě neměl brát ven, je to opravdu moc brzy a Bill se potřebuje přece jenom kolem sebe nejdříve rozkoukat a všechny tyhle "odvážné" věci zkoušet pěkně pomaličku a postupně =)
Strašně se mi líbí, že Bill už začíná o Tomovi uvažovat a přemýšlet a říkat si takové to "co by kdyby". Je znát, že už si k němu vybudoval hlubší vztah a ten se postupně začne vykrystalizovávat (vím, je to strašné slovo, ale přijde mi dokonale výstižné xD)
Krásný díl ♥