autor: mohanrocks
Bill nakrčil nos. „Musí to být trapná historka z dětství? Protože si nevzpomínám, že by se mi kdy něco takového stalo…“ řekl zamyšleně a Tom se snažil skrýt, v jakém byl šoku. Bill byl magnet na trapasy a divné příhody a Tom to moc dobře věděl. Ale jestli si chtěl jeho svěřenec myslet opak, nechá ho při tom. Protože ho miloval a tak dále.
„Ne, může to být cokoliv. Jakákoliv náhodná věc,“ odpověděl.
„No… Umím žonglovat! Můj… uhm… můj táta mě to naučil, když mi bylo šest, a jsem v tom fakt dobrej!“ usmál se Bill a zatleskal.
„To chci vidět,“ zachichotal se dredáč při pohledu na svého veselého společníka.
„Máš tu nějaký koule, který můžu použít?“ zeptal se Bill s nevinností v hlase.
„Rozhodně mám nějaký koule, který můžeš použít,“ opáčil Tom a zahýbal obočím. Černovlásek ho praštil do ruky.
„Ježíši, Tome, musíš bejt pořád tak perverzní? Bože,“ vyštěkl Bill.
„Jo, jasně. Já jsem ten, který pořád dělá perverzní vtipy,“ prohlásil Tom sarkasticky.
„Jo, přesně tak. Nechápu, proč cítíš potřebu po mně pořád opakovat to, co jsem právě řekl.“ Černovlásek se zase jednou tvářil, jako by byl Tom retardovaný.
„No nic. Myslím, že tu mám nějaký hacky-sacky, takový ty hadrový pytlíky, někde ve skříni,“ přešel trenér Billův směšný komentář a začal se plazit z centra. Bill vybuchnul smíchy.
„Co je?“ otočil se na něj Tom.
„Řekl jsi… pytlíky,“ zachrochtal jeho svěřenec.
„Jo… a?“ zeptal se Tom pomalu.
„Však víš… pytlík,“ vypískl Bill v křeči.
„Co to kurva…“ zamumlal nevěřícně dredáč, zatímco se jal hledat hacky-sacky. „Ty jsi ten, kdo pořád má perverzní narážky!!“ zavolal v odpověď a postavil se před skříň.
„Wow, nemusíš řvát, jsem přímo za tebou.“ Tom se otočil a spatřil Billa shrbeného a držícího se za uši.
„Oh, promiň. Já se tu teď rychle podívám.“ A ponořil se do skříně.
„Mimochodem, fakt se mi líbí tvůj pokoj,“ oznámil mu Bill a Tom předpokládal, že je to poprvé, co se u něj opravdu rozhlíží. Předtím toho dne usnul, pak se schovával před Larrym a stavěl centrum. Takové věci mohou působit rušivě.
„Díky. Myslím, že je v pohodě,“ trhl rameny a pak se usmál, protože v jedné polici našel, co hledal. S těmihle hadráky býval fakt machr, ale dneska se předvádět nebude, to Bill. „Našel jsem je!“ oznámil vítězně a zavřel skříň.
Bill stál uprostřed místnosti, zubil se a začal pomalu tleskat. Tom se na něj zmateně zadíval. „Gratuluju, Tome. Právě jsi vyšel ze skříně! (v orig. „came out of the closet“ neboli coming out – přiznání k homosexualitě) Na tenhle den jsem čekal!“ Bill tleskal víc a víc a smál se.
Dredáč se zamračil. „Idiote! Vylezl jsi z centra, jenom abys mohl tohle říct, co?“
„To si piš!“ Bill poskočil a pořád se řehnil. „Oukej, teď mi dej tyhle… věci, které nebudu nazývat tak, jak jsi je předtím nazval ty, protože bys na to určitě udělal nějaký perverzní vtípek,“ potřásl hlavou a Tom nemohl věřit vlastním uším. Ale opravdu chtěl vidět svého svěřence žonglovat, takže držel jazyk za zuby a podal mu ty… věci. „Oukej. Dlouho jsem to nedělal, takže…“ začal černovlásek a pak se podíval na ty tři… věci… a začal žonglovat jako profík. Tom ho ohromeně sledoval. Hlavou se mu sice honily všelijaké narážky, ale o ty se teď nestaral, protože Bill byl prostě… úžasný.
„Jsi v tom kurva dobrej,“ prohlásil trenér s úctou, jakmile Bill chytil poslední hacky-sack.
„To je to, co říkala,“ zasmál se nežně černovlásek.
„Ha, ha,“ vyštěkl Tom.
„Ne, vážně. Moje máma. Vždycky mi říkala, že jsem v tom dobrej. Ačkoliv nepoužívala to slovo začínající na K. Aspoň ne moc často,“ vysvětlil Bill.
Tom zalapal po dechu. „Proč už nežongluješ?“ zeptal se opatrně.
„Dělá mě to smutným, řekl bych,“ pokrčil mladší z chlapců rameny. „A ten pocit nemám rád. Ale když to dělám pro tebe, smutný nejsem,“ vzhlédl zmateně.
„To je každopádně dobrá věc,“ vykročil k němu dredáč.
„Jo,“ přikývl Bill, ale na čele měl stále vrásku. „Ale je to furt divný…“ Najednou vykulil oči a vráska zmizela. „Moment… nemáš schopnost ovládat lidskou mysl nebo tak něco, že ne?“
Tom se rozesmál, ale Bill ne. „Oh, uhm… ne, nemám, Bille.“ Bill Toma chvíli sledoval, ale pak kývl.
„Nemyslel jsem si to. Jenom se ujišťuju!“ usmál se černovlásek. „Vrátíme se do centra?“ optal se, ale ani nečekal na odpověď a už zmizel ve vchodu.
Tom si povzdychl, ale Billa hned následoval. Uvnitř ho spatřil, jak sedí se skříženýma nohama na polštáři a usmívá se. „Zatraceně, já miluju tvůj úsměv,“ přiznal Tom stejně bez obalu, jako by to udělal Bill.
„Zatraceně, miluju tě,“ odpověděl Bill a Tom se uvnitř pomalu rozpouštěl.
„Měníš mě v holku, doufám, že si to uvědomuješ,“ obvinil Billa dredáč s úsměvem.
Jeho svěřenec vyvalil oči. „Nikdy bych nechtěl, abys byl holka! To bych si pak nemohl hrát s tvým krasavcem!“
Tom se zařehtal. „Měl jsem na mysli, že mám teď pocity jako holka a tak.“
„Oh, no, pak je to oukej. Líbí se mi, když jsi sladkej. Líbí se mi sladký kluci.“ Černovlásek si olízl rty.
„Mluvíš, jako bych byl jídlo,“ zachichotal se dredáč.
„Mohl bys být.“ Bill se podíval do Tomova rozkroku a Tom se hned začal bránit.
„Ne ne ne. Teď sdílíme svoje tajemství. A myslím, že jsem na řadě,“ pronesl zodpovědně.
„Fajn,“ ohrnul spodní ret Bill. „Ale můžu se tě na něco zeptat a ty mi odpovíš?“
Tom se na moment zamyslel. Jak špatné by to mohlo být? A pak by se možná mohl on zeptat Billa a dostat z něj nějaké přímé odpovědi. Kývl. Potřebovali nějaká pravidla, protože oba se mohli snadno rozptýlit. Dobře, Bill se mohl snadno rozptýlit.
„Oukej, uhm… Jak se ti povedlo být v sedmnácti letech osobním trenérem?“ položil otázku černovlásek.
„To je jednoduché. Můj prastrýc vlastní tělocvičnu a v ní měli málo trenérů. Mně může strýc dávat malý plat a já si nemůžu stěžovat,“ zakoulel Tom očima.
„To není fér! Zasloužíš si dostávat co nejvíc peněz, protože jsi v tý práci kurva dobrej,“ vyhrkl pobouřeně Bill.
„Uhm… to je v pohodě. I tak mám dost peněz. Ale díky,“ usmál se Tom. „Oukej, jak jste se poznali ty a Nat?“ zeptal se.
„Počkat, ty se mě taky budeš ptát?“ zeptal se černovlásek zmateně.
„Jo. Tak to funguje,“ odpověděl dredáč rozhodně, ale v duchu se obával, že by Bill mohl ze všeho vycouvat.
Ten ale, jako obvykle, překvapil. „Oh. Oukej! No, potkali jsme se na základce a ona se právě přistěhovala z Anglie. A měli jsme společné to, že jsme se smáli lidem, kteří upadli nebo upustili knížky,“ dokončil.
Na Toma to velký dojem neudělalo. „Nemyslíš si, že je to trochu zlý?“
„V žádném případě. Na základce jsem byl denně něčí terč, takže jsem měl pocit, že si zasloužím smát se těm kreténům, když se jim něco stalo. Mimochodem, Nat se mě taky zastávala a rvala se za mě. Na holku má až moc velkou sílu,“ kývl Bill a Tom se teď za něj cítil smutný a lámalo mu srdce, co slyšel.
„Já… to jsem nevěděl,“ řekl tiše.
„Není to nic hroznýho. Už je to za mnou,“ pokrčil jeho svěřenec rameny.
„Je to hrozný… Je mi líto, co se ti dělo,“ oponoval mu Tom, posunul se a stiskl Billovo koleno.
„Mohl bys mě políbit, aby mi bylo líp?“ navrhnul mladší z chlapců. Dredáč se usmál, natáhl se a věnoval mu malý polibek. Ten Bill po chvíli přerušil, aby mohl pokračovat v pokládání otázek.
„Hmmm! Na tohle jsem se tě už ptal, ale ty jsi neodpověděl, protože jsi gentleman. Ale teď, když už jsem se tě dotýkal a kouřil jsem tvoje péro, myslím, že si zasloužím to vědět. S kolika holkama jsi byl?“ zeptal se bez okolků.
Tom se zakuckal. „Jak to, že jsme zase skončili u tohohle?“
Bill pokrčil rameny. „Nevím. Čekal jsem na odpověď dloooouho, a když už jsme u toho vyměňování tajemství a tak…“
Dredáč si uvědomoval, že musí upřímně odpovědět. Jeho společník k němu byl taky upřímný. A tak v duchu počítal a pak odpověděl: „Byl jsem se… čtyřmi,“ vydechl. Věděl, že je to dost na sedmnáctiletého kluka.
„Oh! Myslel jsem, že jich bude tak dvacet!“ opáčil Bill šokovaně.
Toma to pobouřilo. „Jak velkej kurevník myslíš, že jsem?“
„To si nemyslím! Vůbec. Prostě jenom nechápu, jak ti lidi můžou odolat,“ uklidňoval ho hned černovlásek. „Takže jsem předpokládal, že jsi byl s víc holkama.“
„Oh… no… já vážně… uhm… díky,“ koktal Tom hloupě, nevěděl, co říct.
„Miloval jsi nějakou z nich?“ zeptal se opatrně Bill, aniž by se svému trenérovi podíval do očí.
„Hej, teď se ptám já,“ ušklíbl se dredáč. „Ale… ne. Nemiloval jsem žádnou z nich,“ odpověděl s klidem a vyhledal očima Billa. „No, teď moje otázka. Umírám touhou to vědět a ptal jsem se tě už první den v tělocvičně, ale jsem si jistý, že jsi mi neřekl pravdu…“ Počastoval svého společníka skeptickým pohledem a zaznamenal, že ten nasucho polkl. „Proč jsi začal chodit tohle léto do posilovny? Vypadáš na kluka svého věku dobře. Víc než dobře,“ ušklíbl se.
Bill složil hlavu do dlaní a vydechl. „Uhm. Bylo to, protože jsem chtěl vypadat dobře… jelikož pak by sis mě možná všimnul,“ zatřepal hlavou dopředu a dozadu, jako by chtěl vymazat, co právě řekl.
„To myslíš vážně?“ ujišťoval se Tom šokovaně. Tohle doopravdy nečekal.
Černovlásek pomalu vzhlédl. „Jo… Nevěděl jsem, že v té tělocvičně pracuješ. No, očividně se mi nepovedlo provést přes léto magickou proměnu a pak tě na podzim někde potkat a ohromit tě,“ zavrčel.
Tom se cítil neuvěřitelně polichocený a tak moc… zamilovaný do kluka, jenž seděl před ním. „Jsem tak šťastný, že jsi přišel do mojí tělocvičny. Ačkoliv já bych si tě všiml tak jako tak, tím jsem si jistý,“ usmál se.
„Jo, to určitě! Chodil jsi kolem mého domu dennodenně a nikdy jsi mě nezaznamenal!“ odfrkl černovlásek.
„Pak jsem se rozhodně nedíval na to správné místo. Vím, že ne,“ pokrčil Tom rameny a Bill se zasmál.
„Neměl bys asi říkat takový věci, nebo se mě už nezbavíš,“ kousl se do rtu černovlásek.
„Pak bych měl takový věci říkat pořád,“ zahihňal se starší z chlapců. „Ale teď jsi na řadě s otázkou,“ upozornil Billa.
Ten vypadal najednou vážně a byl tiše asi minutu nebo dvě. Tom sledoval, jak se mu v perfektní tváři zračí různé emoce, až se mu tam ustálily smutek a rozechvělost. A pak se pomalu zeptal: „Přišel jsi někdy o někoho, koho jsi měl rád?“
Tom si uvědomoval, že teď musí volit správná slova, aby Billa nevyděsil. Neplánoval tohle vytahovat, ale tušil, že bude muset… a teď byl totálně nepřipravený a v hlavě měl lítostivý zmatek. „Jo,“ přikývl. „O svou kamarádku Jennifer. Byla moje nejlepší přítelkyně od dvou do třinácti let a… umřela při autonehodě. Její máma usnula za volantem a jejich auto nabouralo přímo do protijedoucího,“ řekl tiše a na tváři ucítil vlhko. Ani si neuvědomil, že pláče. „My dva jsme dělali všechno spolu. Stavěli jsme pevnosti, jako je tahle,“ ukázal kolem sebe. „A ze srandy jsme volali všem možným lidem, zdrhali z domova, koupali se bez plavek v jezeře. Celý dny jsme byli spolu a dělali všechny ty dětský věci, co dělají všichni a co rodiče nesnášejí.“ Přes slzy se zasmál. „A pak jedné noci… byla prostě… pryč.“ Popotáhl a pak složil hlavu do dlaní. Upřímně, na Jennifer nemyslel už dlouho. Byly to jenom čtyři roky, co zemřela, ale on si velmi brzo zakázal na ni vzpomínat, protože to bylo prostě strašně těžké a on nebyl emocionální člověk. Obtočil kolem sebe ruce a přitiskl se k Billovi.
„Je mi to tak líto,“ zašeptal černovlásek do Tomova ramene a jeho hlas byl prodchnutý smutkem.
„Je to v pohodě,“ odpověděl Tom. „Jsem fakt v pohodě. Já jenom… nikdy o ní nemluvím, protože to pak takhle dopadá. A obvykle když ji někdo někdy vytahuje, mluví se o dobrých časech. Ne o tom dni, kdy… umřela.“ Odtáhnul se od svého svěřence a otřel si tváře. Vzhlédl a všiml si, že Bill brečí také. „Já… myslel jsem, že nebrečíš, Bille,“ zamumlal překvapeně.
„Taky že ne,“ trehl ramenem černovlásek. „Proč to říkáš?“
„Protože ti právě teď tečou slzy,“ odpověděl Tom opatrně.
„Oh, to se mi jenom potí oči. Je tu fakt horko,“ breptal Bill a snažil se zakrýt.
„Oči se nepotí, Bille,“ upozornil ho Tom jemně a Billova tvář se najednou zkřivila smutkem a slzy začaly stékat volněji. „Pojď sem, zlato.“ Dredáč roztáhl náruč. Jeho svěřenec se do ní schoval a prostě plakal. Vzlykal a Tom ho něžně svíral. Billovo tělo se třáslo a Tom tak moc chtěl nechat jeho bolest zmizet nebo říct něco, co by chlapce utěšilo, ale věděl, že Bill to teď potřebuje takhle procítit, a pochyboval, že by nalezl taková slova, jež by změnila tenhle okamžik.
Po čase, který Tomovi připadal jako hodina, ale šlo pravděpodobně jenom o minuty, Bill přestal brečet, pomalu se posadil a zabodl pohled do Tomova hrudníku, kde předtím ležel. „Máš na sobě moje slzy a nudle,“ usmál se trochu.
„To je v pohodě. Mám tvoje nudle rád,“ zachichotal se dredáč a otřel si tváře, jež byly zmáčené jeho vlastními slzami, které mu pořád tekly. Nemohl je ovládat.
„Eeee.“ Bill nakrčil nos, pak si osušil obličej a zhluboka se nadechl. „Bože, nebrečel jsem asi čtyři roky, Tome. Cítím se vyšťaveně,“ zavzdychal.
„Chceš jít spát?“ Dredáč by teď nechal svého společníka dělat, cokoliv bude chtít, protože věděl, že právě prorazil obrovskou zeď a další demolice se nemusela nutně udát ještě té samé noci.
„Ne, nechci jít spát…“ prohlásil Bill opatrně a k Tomově naprostému údivu začal vyprávět příběh, o němž si trenér myslel, že ho nikdy neuslyší. „Právě jsem slavil desáté narozeniny a celý den byl prostě úžasný. Moji rodiče mě nechali všechno naplánovat a dělali, cokoliv jsem chtěl. Jako první jsme šli do zoo a já viděl všechna možná zvířata, všechna, Tome! Bylo to skvělý. A moje máma a můj táta mě s každým zvířetem vyfotili. Měl jsem fotku s oooobrovským lvem a pózoval jsem na ní jako on a pamatuju si, že máma se smála jako divá, když se na ni dívala, a pak řekla, že jsem její lvíček. Samozřejmě všechny tyhle fotky jsou teď pryč…“
Chlapec se smutně usmál a po tváři mu stékaly další slzy, ale Tom se ani nehýbal, natož aby něco řekl. Věděl, že Bill potřebuje prostor, a Tom ho nechtěl narušit.
„A pak jsme se vrátili domů a oni mi pomohli postavit úžasnou pevnost v mém pokoji, protože to bylo to, co jsem chtěl k narozeninám. Strávili jsme stavbou hodiny, porotže jsme chtěli, aby byla perfektní a já v ní mohl tu noc spát. A následující noc jsem chtěl zorganizovat velký přespání a v pevnosti měli přespat všichni kamarádi a já se na to tak těšil…“ Bill se zakuckal a popotáhnul. „A pak jsme byli s rodiči dole a sledovali jsme můj oblíbený film ‚Labyrint‘ a měli jsme dort a zmrzlinu. Bylo to dokonalý. Tulil jsem se k mámě a tátovi na gauči a oni mě nechali sníst víc sladkostí než obvykle.“ Spodní ret se mu chvěl. „A táta rozdělal oheň v krbu. Jenom pro mě, protože věděl, jak moc to mám rád. Ačkoliv to bylo uprostřed léta, já prostě miloval, jak útulný to bylo, a trval jsem na tom… Otevřel jsem všechny dárky, co mi poslali příbuzní, a trhal jsem a všude pohazoval balicí papír, ale vůbec jsem za to nedostal vynadáno, mí rodiče se jenom usmívali.“
Zhluboka se nadechl a Tom ucítil vlastní slzy, jež se mu koulely po tvářích. Ani je neotíral, protože když plakal Bill, on plakal taky. „Řekli mi, že musím jít spát, protože bylo fakt pozdě a další den měl být velký. Takže mě odnesli do pevnosti – do mého prvního centra – ustlali mi tam a pověděli mi, jak moc mě milujou. Já jim řekl, že jsou ti nejlepší rodiče na světě.“ Černovlásek mezi větami vzlykal. „Zavrtal jsem se do polštářů a přikrývek a usínal jsem s tím největším úsměvem na tváři, jelikož jsem právě strávil nejlepší den svého života. A Tome, to jsem předtím měl už hodně dobrých dní. Nemohl jsem si přát lepší rodiče. Myslel jsem na to, jak mě dalšího rána vzbudí vůně máminých lívanců, protože bude sobota. Ale místo toho… Vzbudil mě kouř. Pamatuju si, že jsem slyšel sirény. Hodně sirén a já se nemohl pořádně nadechnout. Vzduch kolem mě byl plný kouře a já nic neviděl a dusil jsem se. A… slyšel jsem rodiče, jak volají moje jméno, ne, křičí moje jméno a znějí, jako kdyby je někdo mučil… A to bylo to nejhorší ze všeho…“ Teď už křičel a Tom se do toho vložil.
„Bille, už nemusíš nic říkat…“ natáhl se ke svému svěřenci.
„Jo, musím,“ odvětil Bill pevně, setřel si pár slz a ukázal Tomovi, aby se posadil zpátky. Ten mu vyhověl. „Pokoušel jsem se jít za jejich hlasy, ale pevnost na mě spadla. Vidíš, rodiče a já jsme neměli moc zkušeností se stavěním, takže pevnost nebyla dost stabilní,“ kývl smutně. „A pamatuju si, že jsem se nemohl dostat z přikrývek a nemohl jsem dýchat… Umíral jsem… Věděl jsem to… a všechno, na co jsem dokázal myslet, bylo, že umírám, aniž bych byl s lidmi, které miluju.“
Bill se kousl do rtu, aby zastavil chvění, a roztřeseně se nadechl. „A pak jsem asi omdlel, protože další věc, kterou si pamatuju, byla, že jsem se vzbudil v nemocnici a seděla u mě Kiran. Vypadala, jako kdyby hodiny plakala a… dozvěděl jsem se, že mí rodiče umřeli. Zřejmě poté, co jsem si šel lehnout, se vrátili dolů, dívali se na televizi a usnuli na gauči. Oheň nechali hořet… ten oheň, který jsem si vynutil… a zbloudilý kousek balicího papíru… mého balicího papíru, který jsem prostě nemohl hodit do koše, který jsem rozházel všude kolem… způsobil požár, a ten se rychle rozšířil v celém obýváku…“ Odkašlal si. „A do zbytku domu… řekli mi, že jediná věc, jež mě zachránila, byla silná vrstva přikrývek kolem mě… Oheň se ke mně vůbec nedostal. Jenom kouř mi trochu poškodil plíce, ale to se za chvíli spravilo,“ řekl hořce. „Ale mí rodiče… přišli o život… jenom kvůli mým stupidním narozeninám…“ dokončil a neovladatelně se rozplakal. A Tom se nestaral o to, že se ho Bill pokoušel zastavit, objal ho a pusinkoval jeho slzami zbrázděnou tvář.
„Nebyla to tvoje chyba, Bille,“ ujišťoval Billa dredáč, držel ho a snažil se mu dát najevo svou lásku. „Jsi tak zatraceně silnej, víš to?“ Třásl se a doufal, že to Bill necítí.
Černovlásek si odfrkl. „Jo, tak silný. Tak silný, že mě děsí spát v čemkoliv jiném než v pevnosti z přikrývek, protože se bojím, že dům začne v noci hořet a pevnost bude moje jediná ochrana. Tak silný, že nenávidím víkendy, protože si je spojuju s tou tragédií. Tak silný, že předstírám, že rodiče neumřeli na moje narozeniny, a nikdy o nich nemluvím, abych nemusel nic cítit. Předstírám, že je všechno normální,“ zavzlykal Tomovi do ramene. Ten se odtáhl.
„Jo. Jsi kurva silnej. Proto, že žiješ svůj život tak, jak chceš. Nestaráš se o to, co si lidi myslí, a děláš to, co tě dělá šťastným… a za to by byli šťastní i tví rodiče, Bille. Vím, že by byli. A já bych nikdy nechtěl, abys byl jiný. Se mnou nemusíš nic předstírat, nikdy.“ Dredáč o sobě věděl, že je příšerný v utěšování lidí, ale dělal, co mohl.
Mladší z chlapců popotáhnul a jenom na Toma zíral. Slzy si pořád razily cestu zpod jeho řas. Tom se pokusil každou z nich slíbat.
„Jsem takovej sráč,“ zasmál se Bill přes slzy. „Štve mě, že mě takhle musíš vidět,“ přiznal.
Trenér ho políbil na vlhké rty. „Nemyslím si, že bych tě mohl milovat ještě víc, než tě miluju právě teď,“ řekl vážně a opravdu to tak myslel.
„Kurva, miluju tě,“ zavzlykal Bill a znovu Tomovi padl do náruče. Spolu spadli na polštáře a jenom jeden druhého drželi. Pak jako jeden zašeptali: „Miluju tě.“ Líbali se a pravděpodobně párkrát usnuli emočním vyčerpáním. Ale ani na okamžik se nepustili. Než se Bill ozval.
„Tome?“ zeptal se unaveným hlasem.
„Ano, lásko?“ odpověděl Tom a odstrčil si pár jeho pramenů z obličeje.
„Vážně, vážně potřebuju čůrat,“ zašeptal černovlásek a Tom si nemohl pomoct, rozesmál se. Možná to bylo tím, že si dneska prožili opravdu hodně a potřebovali si od toho ulevit, ale Bill se rozesmál taky. Oba se tak moc smáli a při tom se posadili. „Přestaň!“ vypískl Bill. „Nebo se z tebe počůrám do kalhot!“ A Toma to rozesmálo ještě víc.
„Pak jdi! Nechci, aby ses počůral v mém zbrusu novém
centru.“ Tom druhého chlapce trochu strčil, ten mu to hned oplatil.
Bill vyskočil a zamířil k východu. „Máš na mysli naše centrum,“ usmál se, když se ohlédl přes rameno, a Tom se zazubením přikývl. „Oh! Až se vrátím, mohli bychom si objednat pizzu, protože jsem kurva hladovej!“ prohlásil černovlásek a zamířil do koupelny. „Oh, a máš tu nějaký gumídky?“ zaslechl trenér jeho hlas z dálky. Posadil se a zhluboka se nadechl. I přes všechno to, co té noci odhalili, se jako zázrakem dokázali smát.
autor: mohanrocks
překlad: Allka
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 16
aháááá tak proto to centrum. Bille ty medvídku sladkej.
Tohle byl snad ten nejlepší díl z celé povídky. Bylo v něm tolik emocí, že jsem se chvílema musela strašně smát a chvílema se mi chtělo hrozně brečet. Jsem moc ráda, že to ze sebe Bill konečně dostal a že to bylo zrovna s Tomem!
Diky za super překlad!
(ehm, taky tak 'miluješ' překládání dvojsmyslů 😀 😀 ne nesměju se ti, promiň 🙂 )
[2]: Taky si myslim, že to byl jeden z nejlepších dílů 🙂 jojo, miluju to moc 😀 Come out of the closet jsem fakt už nedávala, nakonec jsme to s Janulí vykoumaly takhle, teda spíš Janule vykoumala 😀
[3]: jojo, Janule je na tohle koumák 🙂
No ono to jejich dvojsmyslné 'coming' se dost často blbě překládá 🙂
Nádhera! ♥
Tenhle díl byl vážně báječný. Tolik emocí v něm bylo, že jsem to na chvíli fakt nevydržela a brečela jsem s klukama. A pak, když jsem ještě pořád slzela, jsem propukla v obrovský smích 😀 Tahle povídka je prostě jedinečná! A tolik jiná než všechny ostatní 🙂 Billa jsem si strašně zamilovala, je to takový malý ťunťa. A i přes to, jaký je to blázínek, je úžasný. Po tomhle dílu jej mám ještě radši. Věděla jsem sice, co se jeho rodičům stalo, ale i tak to bylo hrozné, když Bill celou tu situaci popisoval. Je mi to strašně líto, ale čas se už prostě vrátit nedá a já jsem ráda, že na to všechno, to Bill dokázal skvěle zvládnout. A jsem ráda, že Tom je ten, kterému tohle Bill řekl 🙂
Strašně moc děkuji za překlad! 🙂
Tak smutný, tak krásný tak sladký :-3
Bola to sakra silná kapitola, napriek tomu aká bola smutná som sa musela smiať lebo Bill je tak roztomilý, že to ide aj cez slzy. Som rada, že sa tak otvoril. Tom sa zachoval krásne. Strašne moc ďakujem za kapitolu 🙂
Tahle kapitolka byla užastna Bill i přesto co se mu stalo je užastej.
Oboch je mi ľúto, že prišli o niekoho blízkeho, ale Bill. Chudáčik – fakt hot o musí trápiť a obviňuje sa z toho. Ešteže má Toma.
No a tie ich dvojzmysly, svojský Bill na začiatku a aj na konci 😀 Opäť mi to privodilo úsmev na tvár. 🙂
Vďaka za preklad úžasnej poviedky.
P.S. Dvojzmysly sú na prekladanie vážne sviňa (keď to už tak musím povedať) 😀
Takze konecne mame rozklicovani toho, co se Billovi stalo. Opravdu krasny di 🙂 prekvapilo me, ze i Tom ma podobnou historku. Jsou spolu opravdu sladci, umuchlat je v naruci oba ^^ moc dekuji za preklad 🙂