Be gentle when you’re killing me 17.

autor: Wind

Zdravím. Omlouvám se za dlouhou prodlevu, ale vážně nebyl čas. Teď už mám maturu za sebou, takže se zase můžu nějaký čas věnovat psaní. Užijte si další díl a nezapomeňte mi u něj nechat nějaký komentář 😉

Vaše Wind

Po chvíli cesty autem dorazili dva bloky od Tomova bytu. Rai vystoupil, obhlédl situaci, a když se ujistil, že je čistý vzduch, zavolal Toma a Kaie. Došli až k Tomovu bytu. Kai otevřel dveře a Tom si šel zabalit.

„Zabal si jen to nejnutnější. Odvezeme tě z města někam, kde můžeš zůstat. My se pak můžeme v klidu vrátit tam, kam patříme. Ale ty… se už nikdy nebudeš moc vrátit. Musíš se s tím smířit. Musíš opustit svůj dosavadní život, přátele, práci… bude to těžký, ale jestli chceš žít, budeš to muset podstoupit.“

Kai vedl svůj monolog k Tomovi, zatímco ten balil pár nejnutnějších věcí a Rai hlídal venku před bytem, jestli někdo nejde. Tom se zastavil. Přestal házet věci do batohu a zadíval se do prázdna. Postupně mu to všechno docházelo. Bude muset opustit svůj dosavadní život. Už nikdy neuvidí Georga ani Anett, nikdy s nimi nepůjde do baru, nikdy nevyjede s kapitánem na moře…

Ale dobře si uvědomoval, že má Kai pravdu. Jestli chce žít, bude to muset udělat. Navíc… život je nepředvídatelný. Třeba se se svými přáteli ještě někdy setká. Zatlačil slzu a ještě sebral několik věcí do batohu. Patřila mezi ně fotka jeho a Georga na rybách. Kai se jen díval, nezakazoval mu brát si vzpomínky.

Pak rychle zmizeli. Rai vysadil Kaie a Toma za městem na pobřeží, ale sám odjel. Tom se díval za autem.

„Kam jede?“
„Musí se postarat o auto. Jsme domluvený, neboj. Kousek od místa, kde tě měli popravit, je řeka. Rai sehraje nehodu a spolu s autem spadne do vody. Dnešní policejní auta prd vydrží, takže dveře budou otevřený a těla unesl proud.“

„A bude Rai v pohodě?“
„Jo, ve vodě je každý merfolk v pohodě a ten náraz mu taky nic neudělá, máme trochu pevnější konstrukci než vy lidi.“

Oba muži se vydali směrem k moři. Za útesem byl připravený člun. Tom nasedl a Kai se chopil řízení.

„Ty, Kaii. Ještě jedna věc mi vrtá hlavou.“
„Hmm?“
„Jak jste věděli, že… no prostě co se se mnou děje?“ Kai zvedl jedno obočí.

„Chápu, že jsi málem umřel, ale tvůj cedník snad ještě něco udrží, ne? Jsem na tebe napojený, můžu vidět, co vidíš ty, vím, na co myslíš, když chci. Mimoděk jsem si na tebe vzpomněl. Zrovna, když tě odsuzovali. Řekl jsem to klukům no… a zbytek znáš.“

„A jo, vlastně. Nějak jsem na to zapomněl.“
„Zapomněl jsi na něco, co tě dřív tak štvalo? Chci mít tvůj mozek.“ Kai se zasmál, ale pak zase zvážněl.

Po půlhodině cesty se zastavil uprostřed moře.

„Počkej tady.“ Než Tom stačil cokoli říct, zmizel jeho vodní společník pod hladinou. Tom se rozhlížel kolem sebe. Na chvíli ho ovládl strach, že se teď loď otočí a merfolkové ho utopí, ale hned ho napadlo, že kdyby ho chtěli zabít, nezachraňují ho před smrtí. Věřil jim.

Zanedlouho se Kai zase objevil. Vylezl na člun a beze slova pokračovali v plavbě. Tom chvíli váhal, jestli se zeptá, ale nakonec ho zvědavost přemohla.

„Co jsi dělal?“
„Já? No šel jsem pro Willa.“
„Aha… a kde je?“
Kai zaklepal na podlahu člunu.
„Raději chtěl zůstat pod vodou… Wille, vylez alespoň pozdravit.“ V tu chvíli se člun zhoupnul a z boku na něj vyskočil černovlasý merfolk. Upřel na Toma čokoládové oči. Tom si poprvé uvědomil, jak je vlastně jeho mořská podoba krásná. Možná proto, že když ho tak viděl poprvé, chtěl ho zabít a jindy ho neviděl. Kai si jeho pohledu všiml.

„Co čumíš!“ Obořil se na Toma a přes Willa hodil deku. Tom se nervózně usmál, ale nevyjadřoval se k tomu. Will se lehce zachichotal. Opřel se o Kaie a zavřel oči. Už hodně dlouho se klidně nevyspal a byl vážně unavený. Teď cítil, že je v bezpečí a už nic se nemůže pokazit. Zanedlouho už spal, jako když ho na sucho hodí. Kai zastavil motor a položil Willa na deky na podlaze. Prostoru tam bylo málo, ale merfolk se stejně stočil do klubíčka jak kotě.

Kai se otočil na Toma.

„Jdu tlačit ze spodu, motor nech vypnutý. Nevzbuď ho.“ Ale těsně před tím, než skočil do vody, se ještě na Toma otočil.
„A jestli na něj sáhneš, uříznu ti ruce. Mám tě pod dozorem,“ řekl a poklepal si na hlavu, aby Tom věděl, jak to myslel. Ten jen polkl a rychle přikývl. Starší merfolk pak zmizel v moři a člun se v tichosti opět rozpohyboval.

Tom se tiše zasmál a ještě jednou se na spícího merfolka podíval před tím, než usnul stejně jako on. Taky toho za poslední týden, kdy se táhnul jeho proces, moc nenaspal. Teď už konečně mohl. Kai pod vodou se jen usmál a dál tlačil člun.

autor: Wind

betaread: J. :o)

7 thoughts on “Be gentle when you’re killing me 17.

  1. Tak teraz som zvedavá, kam Toma odvezú a ako sa to bude ďalej vyvíjať medzi Tomom a Willom. Či je tam možnosť nejakého vzťahu 🙂
    A k maturite tiež gratulujem.

  2. Supeeeer 🙂 Moc jsem se na pokračování těšila 🙂 Pořád mě moc těší, že merfolkové Toma zachránili. Ovšem na jednu stranu je mi jej opravdu líto. Musí začít nový život na novém místě – je to všechno ve spěchu a konkrétně já snáším rychlé změny hodně špatně, takže musím s Tomem soucítit. Ale věřím, že Tom se s tím popere skvěle 🙂
    A konečně nějaká zmínka o tom, že se jeden druhému líbí 😛 Věřím, že brzy si Tom všimne Willovy krásny ještě víc! 🙂
    Strašně moc děkuji za pokračování a přidávám se ke gratulacím k maturitě! 🙂 Já když si vzpomenu na tu moji, tak se mi udělá špatně a jsem ráda, že to mám už dávno za sebou a nemusím to prožívat znova 😀 🙂

  3. Gratulujem k maturite:) a ďakujem za pokračovanie. Bolo to zlaté ako sa Kai Tomovi vyhrážal nech sa Willa nedotýka:) som zvedavá ako sa veci budú vyvíjať ďalej.

  4. Omlouvám se za pozdní reakci, včera kvůli bouřkám nešla elektrika 😀
    Jsem ráda, že se vám další díl líbí a děkuju za gratulace 😀
    [5]: Tom se bude muset přizpůsobit rychle, ale myslím, že mu to nebude dělat až tak velký problém 😀 doufám 😀

    [4]: zatím ti bude muset stačit vědomí, že spolu budou, dokud nedorazí na místo určení 😀 co bude pak… hmm, kdo ví 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics