autor: Dietřisko & Kentaur
Jdi do pekla, proboha
Bill
„Cože?“ zeptal jsem se a doufal, že jsem špatně slyšel, popřípadě že je to nějaký vtip.
„Musíš ukrást Ničitel,“ zopakoval Andy a zničil tím všechny mé iluze.
„To… To nejde…“ Polkl jsem. Ztrácel jsem pevnou půdu pod nohama. Musel jsem si vybrat – na jedné straně byl Leviho život, na druhé ten můj a bezpečí celého světa. „Dobře,“ řekl jsem přiškrceným hlasem. „Udělám to.“
„Můj pán bude moc rád,“ řekl Andy. „Vrať se a splň svůj úkol.“ Štvalo mě, že mluvil jako z učebnice. „Jen jedna podmínka. Nesmíš nechat žádný vzkaz.“ Zavřel jsem oči. Budu zrádce, ale za Leviho život to stojí.
Vrátil jsem se zpět do reality. Levi vedle mě klidně oddechoval a netušil, co se děje. Zlehka jsem ho políbil na tvář.
„Promiň,“ zašeptal jsem. Vstal jsem a oblékl se. Naposledy jsem se ohlédl na Leviho a vyplížil se z pokoje. Co nejtišeji jsem přešel chodbou a vyrazil do tajné části budovy, kam měli přístup jen bohové a strážci.
Opatrně jsem pootevřel tajné dveře ve stěně. Jak jsem očekával, Frigga, Idunn, Bragi, Njörd a Heimdall byli na svém místě. Nezbývalo mi, než je uspat pomocí černé magie, protože se svou běžnou silou bych proti nim neměl šanci. Když jsem si byl jistý, že jsou v bezvědomí, vešel jsem dovnitř.
Uprostřed místnosti se ve vzduchu samovolně vznášel Ničitel a slabě zářil. Byla to dřevěná hůl s rudým drahokamem žíhaným černými čarami. Když jsem ještě studoval, Mitsuki mi vyprávěl, že kdysi se Ničitel jmenoval jinak a sloužil k daleko lepším věcem, než je vraždění. Časem se ho však zmocnili ctižádostiví čarodějové a vypálili spoustu měst, přičemž zahubili stovky možná tisíce lidí. Takhle vlastně to jméno vzniklo. Já jsem se chystal udělat něco podobného.
Zaklínadla ze zakázaných knih, které jsme s Andym studovali, jsem si pamatoval velice dobře. Zhluboka jsem se nadechl a vydechl. Pak jsem začal tiše odříkávat mantru, která mi měla zajistit relativní bezpečí používání Ničitele. Vzduch kolem mě zhoustl a začal se vířit. Cítil jsem v ústech kovovou pachuť. Když jsem domluvil, chytil jsem oběma rukama rukojeť Ničitele. Chvíli jsem čekal. Zřejmě jsem všechno udělal dobře, protože se nic nestalo.
Vyplížil jsem se z budovy a utíkal k portálu. Nemyslel jsem na to, co způsobím – zbláznil bych se z toho a stejně to nikoho nepřekvapí. Ušklíbl jsem se.
U portálu jsem prožíval menší dilema. Nevěděl jsem, kam mám jít. V mysli jsem vyvolal obraz té jeskyně, ve které jsem mluvil s Andym. Asi jsem měl dobrou představivost, protože se mi můj manévr povedl.
Andy už tam čekal. Když mě spatřil, rozzářily se mu oči a vrhl se mi kolem krku. Pocítil jsem příval vzpomínek, když jsem se ocitl v jeho teplé náruči a vdechl jeho vůni.
„Konečně jsme zase spolu,“ vydechl. Kousl jsem se do rtu. Pro mě už to byla minulost, i když ozvěna toho starého citu ve mně přetrvala. Se šťastným úsměvem se na mě podíval. „Budeme spolu navždy. V novém světě.“
Tom
Spokojeně jsem se zavrtěl a pomalu otevřel oči. Několikrát jsem zamrkal, než jsem si uvědomil, že za sebou necítím Lokiho přítomnost. Přetočil jsem se na bok a podíval se na prázdné místo vedle sebe. Ještě bylo teplé.
„Loki?“ zašeptal jsem do ticha. Nic. V pokoji nebyl.
Vyhrabal jsem se z postele a na zemi sesbíral své oblečení. V tichosti jsem se oblékl. Při vzpomínce na včerejší noc jsem se lehce začervenal. Živé obrazy našeho milování se mi samovolně objevovaly před očima. Musel jsem něco dělat – takhle bych se nemohl na nic soustředit.
Porozhlédl jsem se po celé místnosti. Hledal jsem nějaký vzkaz nebo něco, co by mi tu Loki mohl nechat, abych věděl, kde je. Nikde nic.
Vyšel jsem na chodbu a podíval se snad po celém Asgardu. Proti mně prošel Thor.
„Neviděl jsi Lokiho?“
„Ne,“ odsekl.
„Dobře,“ zamumlal jsem zklamaně a odbočil do vedlejší chodby, na jejímž konci se nacházela ošetřovna. Zaklepal jsem.
„Dále,“ ozval se známý tlumený hlas. Vstoupil jsem. Na posteli pod oknem ležel Olie. Dopadaly na něj první ranní sluneční paprsky.
„Ehm… ahoj.“ Nejistě jsem se ošil.
„Čau.“ Olie na mě kývl. Prošel jsem ošetřovnou a sedl si na kraj jeho postele.
„Už je ti líp?“ zeptal jsem se a prohlížel si jeho stále viditelná zranění.
„Ujde to,“ usmál se. Zřejmě viděl můj ustaraný výraz, a proto se snažil situaci odlehčit.
„Neviděl jsi Lokiho?“ Nakonec jsem se přeci jenom dostal k tomu, co jsem chtěl vědět nejvíc.
„Já?“ zasmál se. „Vždyť tady celej den jen ležím.“
„A jo,“ vydechl jsem. „To mi nedošlo, promiň.“
„Děje se něco?“ Přeměřil si mě zvídavým pohledem.
„Ne, nic. Jen ho nikde nemůžu najít.“
„Určitě to nic nebude,“ ujistil mě. „Třeba se jen schovává a někde si z tebe dělá srandu. Vždyť ho znáš,“ mrkl na mě.
„To je taky pravda.“ Chvilku jsme se na sebe dívali.
„Podáš mi, prosím, vodu?“ ozval se Olie.
„Jo, jasně. Kde ji máš?“
„Tam.“ Ukázal na stolek vedle jeho postele. Natáhl jsem se přes něj. V tu chvíli mě strhl na sebe. S hlasitým „uh“ jsem na něj dopadl. Olie mi rukama přejel po zádech a zlehka mě políbil na čelo. „Chtěl jsem ti jen poděkovat za to, že jsi mě zachránil,“ zamumlal.
„Ale to jsem nebyl jen já,“ namítl jsem. Jen se usmál.
„Hm, mám tě rád…“ Překvapeně jsem zamrkal.
„Víš, já… uh… Miluju Lokiho,“ vykoktal jsem a vůbec poprvé se to odvážil vyslovit nahlas.
„Ale já to nemyslel v romantickým smyslu, ty debile,“ rozesmál se.
„Oh, aha. No, já už radši půjdu. Tak se tu měj a ať ti je brzo líp,“ vysypal jsem ze sebe a rychle vyběhl ven z ošetřovny. Trapas. Sakra, brutální trapas! Sklonil jsem hlavu a chytil si obličej do dlaní, aby mi na něj nikdo neviděl.
Bezradně jsem stál na chodbě a přemýšlel. Najednou mě něco napadlo.
„No jasně!“ vykřikl jsem a rozeběhl se k Odinově pracovně. Rozrazil jsem dveře, ale nikdo tam nebyl. Zklamaně jsem vydechl.
Odvedle z konferenčního sálu se ozývaly hlasy. Opatrně jsem vešel. Všichni se ke mně překvapeně otočili. Tý, Frey, Skadi, Thor a Odin seděli ve svých křeslech.
„Děje se něco?“ podivil se Tý.
„Loki se ztratil…“ Místností to zašumělo. Odin si odkašlal.
Vtom někdo vtrhl dovnitř.
„Pomóc! Ukradli nám ho! Zloději! Ukradli Ničitele!“ Všem klesla čelist.
„Cože?!“ vyjekl Frey.
„Našel jsem omráčené stráže a Ničitel je pryč!“
„A ty říkáš, že Loki zmizel?“ Skadi se na mě dlouze podívala. Pomalu jsem přikývl. „V tom případě není co řešit. Jednoduchá rovnice. Byl to on!“
„Ne, to ne…“
„Je to logické,“ připustil Tý.
„Téměř jisté,“ přidal se i Frey.
„To není pravda. Loki by něco takového neudělal,“ odporoval jsem.
„Ty ho neznáš. Je to podrazáckej sebestřednej hajzl,“ zavrčel Thor.
Vyrazili jsme do tajné části budovy, kde se zbraň ukrývala. Na zemi leželi někteří bohové a několik lidí kolem nich pobíhalo.
„Je to jasné, černá magie. Musel to být Loki,“ zašeptal Odin.
„Ne…“ Opřel jsem se o stěnu. Nechtěl jsem tomu uvěřit.
„Zradil.“
„Proč mě to nepřekvapuje?!“ prskla Skadi a v očích se jí zračily blesky.
Vyběhl jsem na chodbu. Štípaly mě slzy v očích. On tohle přece nemohl udělat.
„Chlapče, počkej!“ Uslyšel jsem Odinův hlas, jak na mě volá, ale nedokázal jsem zastavit. Doběhl jsem do jednoho skrytého koutu. Opřel jsem se a malé zábradlíčko a mučednicky sklonil hlavu. První slzy si našly cestu ven. Zadíval jsem se na svůj odraz do okenní tabulky. Všiml jsem si velkého cucfleku na krku. Okamžitě mi hlavou proběhla vzpomínka na včerejší večer.
Jsem tak ubohý, pomyslel jsem si hořce. Zamiloval jsem se do kluka, který si se mnou celou dobu jen hrál. Nebyl jsem pro něj nic víc než hračka. A teď, když dostal, co chtěl a přestal jsem ho bavit, mě odkopl pryč. A nejhorší na tom bylo, že mě všichni varovali. Varovali mě, ale já je neposlouchal. A teď mám, co jsem si navařil. Bolestně jsem stiskl víčka.
„Já jsem ti věřil, Loki!“ zařval jsem. Stále mi jen pomalu docházelo, co se vlastně stalo. On, který tvrdil, že se postavil za takzvané „dobro“, ukradl Ničitele a vede tím celý svět do záhuby. A to na něj všichni spoléhali. Věřili mu, že chce bojovat na správné straně.
Prudce jsem otevřel oči. Všechna ta bolest, ponížení, pocit prázdnoty a ztráty… Rozhodl jsem se. Pomstím se.
Loki musí zaplatit!
Vrátil jsem se k ostatním bohům. Všichni horečně diskutovali o tom, co se bude dít. Debata šla trošku mimo mě. Připadal jsem si jako ve zpomaleném filmu. Mezitím se i omráčení strážci začali probírat.
„Loki musí zemřít!“ vykřikla najednou Skadi. Bohové jen souhlasili.
„Myslím, že to není nutné. Stačí ho zavřít do Hellu. Jako trest to bude dostatečné,“ navrhl Odin, avšak to bylo okamžitě zamítnuto.
„Udělám to já,“ ozval se Thor. „Slíbil jsem mu, že když zradí, osobně ho přibiju na zeď.“
„Půjdu s tebou, Thore. Stejně toho zrádnýho parchanta nesnáším.“ Njördův hlas byl nasycen nenávistí.
„Dost!“ zarazil jsem je. Překvapeně se podívali mým směrem.
„Chlapče?“ Odin mě chytil za ramena. „Určitě je toho na tebe moc. Musíš být v šoku,“ začal otcovským tónem.
„Ne,“ přerušil jsem to. „Udělám to, zabiju Lokiho!“
autor: Dietřisko & Kentaur
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 0
Já jsem v šoku!!! Nevím ani, co teď napsat, protože se mi prostě nedostává slov! Chci okamžitě další díl a nějaký rozzuzlení a hlavně, aby se Levi dozvěděl pravdu, jinak se z toho asi zvencnu!
No teda doufám, že se Loki Levimu vysvětlí dřív, než ho Levi zabije, protože věřím tomu, že má teď takový vztek, že by to opravdu udělal…
Ach jo. Aj keď to chápem, predsa len ma trošku prekvapilo, ako ľahko Loki dokázal ukradnúť ten Ničiteľ (robil to pre Leviho, ale okrem neho nemal žiadne zábrany). A keďže nemohol nechať žiadny odkaz, tak len Levimu ublížil a ten je teraz naštvaný a chce sa pomstiť!
Chcem čo najskôr novú časť a vedieť, ako to bude pokračovať!!!
Jejda, jejda, jejda! 🙁
A já už si myslela, že mě v téhle povídce nic nepřekvapí, že když nastane nějaký zvrat, tak jenom malinký 😀 Opravdu mě stále překvapujete, holky 😉 Ovšem teď za to nejsem moc ráda, protože při tomhle dílu mi bylo opravdu smutno a nejraději bych tu měla pokračování HNED, protože tohle se nedá vydržet! Tolik se bojím! Jsem naštvaná, napnutá, je mi do breku a především je mi extrémně líto Leviho. Ten to chudák vždycky odnese nejvíc a přitom je to taková hodná dušička 🙁 Navíc mám fakt strach, že necháte tuhle povídku skončit špatně a to doopravdy nechci. Tahle povídka je úžasná a strašně ráda bych se k ní v budoucnu vrátila, ale povídky se smutným koncem prostě znova nečtu! 🙁
Vlastně vůbec nevím co napsat, protože na jednu stranu Lokiho chápu, ale na tu druhou nesnáším to, co provedl. Já vím, že to dělal kvůli Levimu, taky vím, že nesměl Levimu zanechat vzkaz nebo cokoli…ale..prostě mě to štve! Celá tahle situace! Navíc já jsem fakt doufala, že to byl jenom sen 😀 A že se tomu nějak zabrání a ono houby 😀 Přijdu sem, s chutí se pustím do téhle povídky a pak taková pálka v podobě toho, že Loki ukradne Ničitel a vypaří se. Nechci ani myslet na to, jak se teď Levi musí cítít, protože jen mě je za něj smutno no a po pravdě se té jeho poslední větě ani nedivím. Tím, jak se k němu Loki celou dobu choval, nedával mu najevo city, tak je jasný, že si Levi myslí, že byl jen hračkou, která už omrzela.
Je mi teď fakt smutno holky, a budu doufat, že se to nějak vyřeší!
Každopádně moc děkuji za díl 🙂
Tak to je šok.
Ajaj… strasne moc doufam, ze Loki zvladne nejak Levimu vysvetlit ten omyl, ze neni zradce, ze ho jen chrani. Levi je zraneny a ukrivdeny, ale je docela sila s jakou samozrejmosti se prihlasil k zabiti Lokiho. Stale doufam, ze je tu nejaka moznost, aby tahle povidka mela happyend. Loki a Levi jsou sladka dvojka, treba budou nakonec oba za hrdiny 🙂
Dekuji pekne za dil, budu veeelmi napjate cekat dalsi 🙂
Wow… Tohle jsem tak nějak nečekala. Levi by Lokiho přece nezabil, ne? To nemůže, no tak, ještě jednu povídku s hezkým koncem? Prosím? (Já to říkala. Na neškodné sny a nebo "sny" ve vašich povídkách prostě nevěřím.)
Rozhodně se mi ale líbila scéna s Oliem, takový milý pokus o vtip v jinak neskutečně smutném dílu. Těší mě, že alespoň Olie je (zatím) v pořádku 🙂