autor: Ghostie
Bill si uvědomil, že vystavil příliš mnoho kůže, rychle si uhladil mikinu a natáhl rukavice.
„Máš tetování…?“ Zeptal se Tom opatrně, příliš rozrušený pohledem na jizvy. Byly jich plné nejenom Billovy prsty, ale i hřbety rukou (až kam mohl Tom zahlédnout), všechny různých velikostí a délek, šířek a textur. Jeho prsty na některých místech vypadaly, jako by byly rozkousané stejně jako jeho rty, a na hřbetech rukou měl prakticky nástěnnou malbu škrábanců a šrámů.
„Jo,“ odpověděl Bill strnule, zvedl krabici od pizzy a položil ji na linku. Tom ji strčil do lednice a všiml si, že Bill je poprvé od svého příchodu vyveden z míry. Zdálo se, že je více rozpačitý ze svých rukou než z tetování. Neustále si pohrával se svými rukavicemi, jako by byl nervózní.
„Tvoje máma ti dovolila tetování?“ Zeptal se Tom nevěřícně.
„Ne,“ ušklíbl se Bill. „Ještě ho neviděla, a doufám, že ho ani neuvidí dřív, než mi bude osmnáct. Tak co teď?“
„Budeme koukat na filmy?“
„Opravdu?“ neznělo to příliš nadšeně.
„Jo, co jsi čekal?“
Bill pokrčil rameny a vrhnul se na Tomovu postel. Zaklel, když mu mikina opět vyjela vzhůru a odhalila pruh kůže. Rychle ji stáhl zpět, jako by jej to pohoršilo.
„Zatracená mikina,“ zabručel. Opět se posadil a mikinu zasunul pečlivě na svoje místo.
„Nebudu na to civět, pokud nechceš, ale mohl by ses přes to přenést a ukázat mi to,“ navrhl Tom a snažil se, aby to neznělo příliš nadějně.
„Jo, mohl bych.“ Bill se nepohnul ani o píď. „Víš, myslel jsem, že bychom mohli… Já nevím. Něco dělat. Kurva. Chci jít ven.“
„Tak půjdeme ven…? Víš, stačilo jen říct.“
„Myslel jsem, že jsou tady určitá ´přespávací´ pravidla,“ zabručel Bill a vstal, zatímco si Tom oblékal bundu.
„Eh, to je pro děti. Opravdu můžeš dělat, cokoliv chceš. Ale…“ Tom sebou prudce trhl, když se Billův prostředníček ocitl pouhých několik centimetrů od jeho obličeje.
„…zatím to s tebou bylo docela dobrý.“ Tom se rozesmál a odstrčil Billovu ruku pryč od svého obličeje, Bill okamžitě vyrazil ze dveří. Koneckonců, potřeboval něco, co by jej frustrovalo.
„Čau mami, jdeme ven,“ zvolal Tom kamkoliv, kde by se mohla nacházet jeho matka. Hlas přicházející odkudkoliv jim odpověděl, aby si to užili.
„To bylo… snadné,“ divil se Bill a ohlédl se zpět na dům. „Kdybych se já matky zeptal, jestli můžu někam jít, musel bych jí v podstatě napsat esej o tom, kam jdu, proč tam jdu a co budu dělat, když na mě někdo skočí. Nevím, je to nesmysl.“
Tom se rozesmál, ale zaváhal, když Bill pouze pozvedl obočí. „Co je? Nedělám si legraci. Ona by to opravdu udělala.“
„Nechápu tvou matku. Sakra, je mi to líto.“
Bill pokrčil rameny. „Můžu jít do školy a někdy taky na čerpací stanici dole na ulici, když jsem opravdu hodný.“ Bill kývl na benzínku, ke které se blížili.
„Jak blízko u mě bydlíš?“ zeptal se Tom překvapeně.
„O jednu nebo dvě ulice dál. Vlastně jsem se nakonec vyplížil, jinak by se matka snažila mluvit s tvými rodiči osobně, a to by bylo peklo. Jestli budeš mít štěstí, nikdy se s ní nesetkáš.“
Z Billova hlasu čišela nenávist a z očí mu vyzařovalo opovržení. Tom jeho tvář chvíli zvědavě studoval, právě když si Bill strčil pár pramenů za ucho. Čímž nechtěně odhalil na tváři zeleno-purpurovou skvrnu, která se táhla přes velkou část jeho lícní kosti. Tom polkl, cítil se nesvůj. Byl si jistý, že ještě ve škole ji tam neměl, a to vypadalo podezřele. Jako by Billa někdo uhodil.
„Bille? Ehm…“ Bill se na něj podíval s očekáváním a Tom náhle zalitoval toho, že s tím vůbec začal, a to se ještě ani nezeptal. Prostě věděl, že se mu odpověď nebude líbit. „No, ehm, ta modřina…“
„Modřina? Jaká modřina?“ Bill zněl opravdu hodně zaskočeně a Tomovi se převrátil žaludek.
„Tady,“ řekl, natočil hlavu a ukázal na vlastní lícní kost. Bill se zamračil a napodobil pohyb na vlastní tváři, přejížděl modřinu vlastními dobitými prsty, než zavrtěl hlavou a setřásl vlasy zpět dopředu.
„Nedělej si s tím starosti, pravděpodobně to mám ze spaní v hodině paní Barthové dnes. Je tam jen lavice, žádný polštář.“
„Jo…“ Tom nevěděl, čemu má věřit. Způsob, jakým to řekl, nebyl tak bezcitný a rezervovaný jako obvykle, ale naopak, jako by si nebyl jistý sám sebou. Tom pochyboval, že by byl tak napjatě nervózní z mluvení o tom, jak spal v hodině paní Barthové. A najednou si Tom uvědomil, že Bill měl celou hodinu hlavu položenou na svých pažích, jeho tvář se lavice ani nedotkla. Bylo to naprosto nepravděpodobné, ale Tom na něj nechtěl tlačit. Skutečnost, že Bill musel o své modřině lhát, znamenala, že způsob, jakým k ní přišel, nebyl zrovna příjemný. Tomovi bylo až špatně od žaludku z myšlenky, že by Billa někdo mohl bít, a neodvážil se jej na to zeptat.
„Proč mi tvoje máma říká Eddie?“ zeptal se Bill spontánně, aby odehnal hrozící nepříjemné ticho.
„Oh…“ zasmál se Tom, byla to příjemná změna předmětu hovoru pro oba dva. „Když jsem mámě o tobě vyprávěl, řekl jsem jí, že jsi jako Střihoruký Eddward. Od té chvíle ti říká Eddie.“
„Aha…“ Bill chvíli přemýšlel. „Jo, myslím, že jo. Nikdy jsem o tom nepřemýšlel… zajímavé. Ale já mám normální ruce. No… nejsou normální, ale nemám na nich nůžky.“
„Proč nejsou normální?“ Zeptal se Tom nevinně bez zaváhání.
Bill nespokojeně nakrčil nos, chtěl říct něco uštěpačného, ale koneckonců za tuhle otázku si mohl sám. Uváženě lhal o modřině. Mohl se na Toma za to utrhnout, ale nakonec by se cítil hrozně. Příčetnost jeho matky si opět vzala dovolenou, když se Bill zmínil, že se večer chystá k Tomovi, přestože ve čtvrtek byla docela stabilní, a po krátkém boji poslala Billa do pokoje s pohmožděnou tváří a krvavým nosem. Výsledkem toho všeho byl čerstvý zářez na jeho stehně, a kdyby se Tom dozvěděl, co všechno musel podstoupit kvůli tomu hloupému přespání, cítil by se provinile, lítostivě a uboze. Bill si vychutnával bolest, kterou si způsobil sám, stejně jako bolest, kterou mu způsobila matka, podivným masochistickým způsobem a nemyslel si, že by mělo nějaký smysl plakat nad prolitou krví. V jistém smyslu, Bill raději ublížil sobě, než aby ublížil Tomovi, psychicky nebo fyzicky, malicherně nebo významně.
Takže Bill vytáhl ruce z kapes a zvědavě si je prohlížel. Stejně jako otisky kousanců batolecích zubů, jeho prsty byly také hlavním cílem popálení, což způsobilo také mozoly a puchýře. V mysli mu vytanulo několik hloupých odpovědí pro Toma, ale žádná se mu nezdála dost vhodná.
„Kdybych ti to řekl, musel bych tě zabít,“ řekl náhle svým obvyklým kamenným hlasem, zatímco dál zíral na své ruce. Pomalu je opět zastrčil do kapes a otočil hlavu k Tomovi s tím nejvážnějším výrazem, který mohl zvládnout.
Tom se rozesmál, a Bill si v ten moment uvědomil, že to byla jeho vlastní snaha udržet svá tajemství jako tajemství a jeho ignorace jakékoliv společnosti, která k němu ostatní lidi tak přitahovala. Jaká odporná ironie.
„Víš, já si nemyslím, že je to legrační,“ povzdechl si a zavrtěl hlavou. „Ale pokud bych ti řekl všechna má nejtajnější tajemství, která se ti zdají tak zajímavá, nemyslím si, že bych mohl udělat něco více.“
„No… ve vší vážnosti, když máš tajemství, je dobré o nich někomu říct. Je to potom méně stresující… a kromě toho, jsem děsně zvědavý.“
„Nesmál by ses, kdybych ti to řekl, věř mi. Vím, jak to dokáže rozbrečet dospělého chlapa,“ řekl vážně s ironickým úsměvem, když si vzpomněl na svého otce, který utekl po tom Billově osudném prvním roce ve školce. Nebyl tam dokonce ani celý rok a moc si z toho nepamatoval. Nicméně, na den, kdy jeho otec odešel, si vzpomínal docela jasně.
„Ou.“ Tom překřížil ruce a sjel Billa pohledem odzdola až nahoru. „Je mi jasné, že na spoustu lidí by to udělalo dojem…“
„Nesnažím se tě ohromit.“ Bill tvrdě nakopl kámen na kraji silnice, trochu doufal, že si třeba zlomí palec, nebo tak něco.
„Vážím si toho.“
Ve zlomku vteřiny, kdy Bill vzhlédl, měl Tom najednou pocit, jako by mohl opravdu nahlédnout pod tu jízlivost, modřiny, lži… viděl někoho, kdo potřebuje být zachráněn. Ale Tom netušil od čeho. Oba se rychle podívali jinam.
Tom na chvíli zůstal zticha, snažil se dát dohromady všechny kousky Billova života, které už znal. Jeho matka byla psychopat, otec ho opustil, když byl malý, měl několik jizev na rukou, snažil se dělat cokoliv rebelského, a byl předmětem nějakého násilí. Tomovi se nepříjemně zkroutil žaludek jako znamení na Billův zpackaný rodinný život a přemýšlel, jestli tyto problémy pocházejí od jeho přehnaně ochranářské matky. Ubližoval mu přítel jeho matky? Měl snad staršího sourozence, který si na něm vybíjel zlost? Mohl si něco z toho Bill způsobit sám…?
Tom si dal za úkol zjistit, co je s Billem v nepořádku.
Oba mladíci se rozhodli vtrhnout do obchodu, jen pro pobavení. Měli dost peněz, aby si koupili hromadu občerstvení. Bill si pravidelně bral peníze z matčiny peněženky, které prakticky obsahovaly peníze od jeho otce, státní příspěvek na péči o ´postižené dítě´ a peníze, které si Jutta vydělala jako programátorka (pracovala doma, aby měla Billa pod kontrolou). Kdykoliv Bill potřeboval peníze, vzal si nejméně dvakrát tolik, než potřeboval, a Jutta si toho nikdy nevšimla. Bill plánoval, že jednou odejde z domu, ale tohle byl prozatím jeho jediný příjem. Bylo nepravděpodobné, že by mu Jutta pomohla, pravděpodobně z toho bude mít aneurysma, pokud Bill jednou opravdu odejde.
Zatímco Tomovi rodiče dopřávali bohaté kapesné, a ještě mu dodali peníze, kdykoliv si o ně řekl. Věděli, že je Tom chytřejší, než aby peníze rozházel za nezdravé jídlo (i když se to právě chystal udělat, ale to byla zvláštní příležitost), drogy, porno nebo cokoliv dalšího, po čem dospívající obvykle toužili. Tom nezradil jejich důvěru, měl silné morální zásady… kromě trochy sladkostí. Ale od Vánoc Tom neutratil ani cent a usoudil, že je čas na sladké orgie.
„Tohle všechno vypadá…“ Bill se odmlčel, ale jeho výraz dával jasně najevo, že je nespokojený s nezdravými potravinami.
„Jasně, zapomněl jsem, že jsi fanatik do zdravého jídla.“
„No, nechci sejít ze svého zdravého způsobu, ale opravdu neholduju těmhle sračkám a…“
„Ty jsi opravu divný, víš to?“
„Děkuju.“
Tom pokrčil rameny, vytáhl z regálu ten největší sáček s kyselými bonbony a hodil jej po Billovi.
„Zkus tyhle. Myslím, že ti budou chutnat,“ řekl Tom a podíval se na něj.
Bill obvykle nenáviděl tyhle Tomovy předpoklady o tom, co by se mu mohlo nebo nemohlo líbit, ale vážně se zdálo, jako by chtěl být přátelský, což se Billovi neochotně líbilo. Podíval se na balíček a přečetl si zadní stranu, zatvářil se zhnuseně a hodil ho zpátky Tomovi.
„Ne?“
„Přečti si složení, a řekni mi, jestli něco z toho umíš alespoň vyslovit,“ odpověděl Bill chladně, ačkoliv jeho postoj byl zaměřen na bonbóny a ne na Toma.
„Jo, zní to chutně, že?“ řekl Tom nepřítomně, když si prohlížel jednotlivé složky na zadní straně. „Jen jsem si myslel, že by ti mohly chutnat,“ pokrčil rameny a vrátil balíček do regálu.
„No…“ Bill se mu chystal poděkovat, ale náhle se zarazil. Pohodil rameny a přikrčil se vedle Toma. Zvedal různé balíčky cukrovinek a opět je vracel poté, co si prohlédl zadní stranu.
Tom ho zvědavě pozoroval. Jednoduše se mu líbil způsob, jakým se Bill pohyboval, možná to bylo divné, ale bylo to zábavné sledovat. Poté, co Bill prakticky hodil pátý balíček zpět na své místo, jej Tom vzal za loket a vytáhl ho zpátky do stoje.
Nebylo divu, že Bill zavrčel a pokusil se mu vyškubnout, ale ztratil rovnováhu a klopýtl dozadu. Tom vyskočil rychle na nohy a popadl Billa kolem pasu dříve, než mohl spadnout. Jakmile Bill našel pevnou půdu pod nohama, odstrčil Toma od sebe pryč a vydal se rychle opačným směrem.
autor: Ghostie
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 10
Jak uz jsem rekla, je divne, ze si Bill tak ublizuje a zaroven se snazi zdrave zit. No ne, ze bych si myslela, ze zije zdrave, stres, uzkost, strach… tohle vsechno zdravi neprospiva. Kazdopadne jeste divnejsi je, ze se Jutta (nebo jak se jeho matka jmenuje) …. vetsinou si jmena zapamatuju hned a jsem si jistq, ze to tak je, ale ona se mu hnusi a tak… tak zkratka ma smulu, nejsem si jista jejim jmenem, snazi Billa az prilis mnoho ochranovat pred svetem, lidmi v nem, ale pred sebou samou ho neochrani. Nechci byt vulgarni, takze… reknu jen, ze je psychopatka a at se okamzite jde lecit, nebo ji k tomu dokopu. Pardon, ale Bill, at uz v tehle povidce, nebo v realu je osobity mladik a nic takoveho si nezaslouzi! Matka, ktera dokaze ublizovat svemu diteti je zruda! No…….. libi se mi, jak Bill na Toma reaguje 😀 Jeho stve, ze ho Tom nestve 😀 To je pekne :3 :D. Tom je tak vsimavy, takze brzo budeme vedet o Billovi vsecko 😀 Sikulka :3 Jen tak dal, kloucci 3:D Skoda, ze se nemuzu soustredit jen na jejich rozvijejici vztah (jestli se tomu tak da rikat, asi jo:) ) ale i na to, co vse si musi Bill vytrpet :/ Kazdopadne dekuju moc za preklad :3 A za uzasnou povidku, kazdym dilem mi prijde lepsi a lepsi. :3 Je takova na premysleni, na zasmani, na politovani, na milovani <3
Jeste takova malickost… co se Billovi sakra stalo ve skolce? :O Tolik jizev, ktere ma, popaleniny, skrabance… to… to je strasne! Sakra ja uz chci vedet, co se mu delo, co si udelal, co mu ostatni delali! TOME, POHNI SI!! VYSLICHEJ! A Ty Bille, zapomen na nejake pravidlo: zatloukat, zatloukat, teda jedine, ze bys me chtel nechat umrit zvedavosti, to pak jo :D. Ted vazne, Tome, Hni sebou 🙂
Ta Billova matka se mi nechce líbit! Věděla jsem už od začátku, že je s ní něco v nepořádku, ale nechtěla jsem hnedka ze začátku odsuzovat, protože Bill je taky divný a tím jak si ubližuje…no, myslela jsem si, že o tom jeho matka ví a proto se k němu chová, tak jak se chová. Mám ztéhle povídky strašně zvláštní pocit a mám strach, že ještě přijdou chvíle, kdy se mi při čtení bude dělat opět špatně (jako tehdy, když se Bill sebepoškozoval) a nebo mě bude psychicky deptat. Nemám vůbec ponětí, jak bych měla Billa definovat, protože s takový člověkem jsem se nikdy nesetkala a to ani v povídkách. Je tedy pravda, že teď, co je u Toma doma, je celkem normální a začínám mu přicházet na chuť 🙂 Ale co předváděl zatím ve škole se mi ani za mák nelíbilo. Uvidíme, jak se bude Bill ještě prezentovat a hlavně jsem pořád strašně zvědavá na celou tu záhadu ohledně Billova života a hlavně ohledně jeho matky. Pevně doufám, že se o jeho matce brzy dozvím něco víc 🙂
Těším se na pokračování a děkuji za překlad! 🙂
Ako už bolo napísané, tiež som strašne zvedavá na tú záhadu Billovho života.
Páči sa mi, ako sa Tom pomaly k nemu dostáva a Billa to pekne štve 😀 ale len tak ďalej Tom, nevzdávaj to!
Vďaka za preklad a teším sa na to, čo nás ešte čaká.
Bill a jeho přístup ke zdravé stravě mě baví :))) A Toma začínám zbožňovat. Za chvíli nebudu vědět, koho mám mít ráda víc 😀 K Billovi se chová naprosto úžasně, je super, jak ho přijal. A jak si dneska předsevzal, že zjistí, co se Billovi děje, se mi moc líbilo. Je to zkrátka takovej hodňouš a je krásný, jak se pomalililinku, ale jistě dostává Billovi pod kůži a rozbíjí jeho skořápku.
No, a jak Tom Billa na konci objal… To jsem chvilku ani nedýchala a čekala jsem, co se z toho vyklube… 🙂
Strašně moc děkuju za překlad, musím říct, že takovouhle povídku jsem ještě nečetla, takže jsem ráda, že jsem se k ní díky tobě, Zuzu, měla možnost dostat! 🙂
Moc se těším na další díl.
[5]: plně souhlasím ^^
Ďakujem za ďalšiu kapitolu:) Páči sa mi Tom ako vytrvalo búra Billov múr, ktorý sa snaží okolo seba postaviť. A som mu vďačná za tú úlohu, ktorú si stanovil:)Billa mi je príšerne ľúto. Táto poviedka má silu. Je vtipná, smutná a Bill je neskutočne zaujímavá osôbka:)
Ten vývoj mezi nimi je vážně moc zajímavý, no jak toto dopadne.. 😀 Moc děkuji za další díl a překlad, těším se na další.. 🙂
Muselo to zkoncit tak zajimave? Sakra, ted budu zas cekat, napjate, na dalsi dily 😀 jinak uzasne :-* tahle povidka je u me na prvnim miste
Tom má velké plus že začíná Billa vytahovat z jeho ulity.
Krásna kapitola Tom a Bill sú perfektná dvojica,výborne napísané a výborne preložené vďaka