Už toho na ni bylo až příliš. Když mohl mít tolik odvahy její malý syn, proč by se ona měla bát?
Vdechovala typickou vůni vlhkého listí, květů i nepříjemný zápach hnijících keřů. V očích cítila přítomnost plamenů, ale namlouvala si, že jsou důsledkem paprsků ostrého slunce, nikoliv slz. Míjela vysoké jehličnany, symbioticky si žijící drobná zvířata a hmyz, v uších slyšela pouze zběsilý tlukot svého srdce na pozadí ptačího zpěvu. S každým dalším metrem běžela rychleji. Avšak čím blíž tomu místu byla, tím více jí opouštěla veškerá odvaha.
Rychle zavrtěla hlavou, aby zahnala tu směšnou myšlenku a probrala se ze zamyšlení právě ve chvíli, kdy dorazila k vysokému stromu, obklopenému drobnými modrými kvítky barvínku. Zastavila, lapala po dechu a přikazovala si, aby konečně rozhrnula dlouhé větve modřínu a podívala se pravdě do očí. Nedokázala být tak rázná, jak by si přála, a proto jenom nesměle odhrnula silnější větev a vytvořila si tím prostor dostatečně velký pro její oči.
Nejdřív všechno viděla nejasně. Rozmazaně. Mhouřila do ostrého slunce a čekala, než si její oči opět přivyknou světlu. Obraz před jejíma očima pomalu získával pevnou strukturu. Stačilo několik vteřin a spatřila je.
…
Bill zavřel oči a zaklonil tvář. Ze rtů mu uniklo tiché zasténání. Myslel na všechno, co se ten den událo. Myslel na bitvu s jídlem, na druhou bitvu, která se strhla vzápětí, když se pustili do uklízení. Trvalo jim to mnohem déle, než předpokládali, ale nakonec přeci jen vrátili kuchyň do původního stavu.
A najednou byli tady. Už nebylo cesty zpět. Bill cítil, že se třese po celém těle až po konečky prstů na nohou. Jeho dech byl plytký a nepravidelný. Vnímal, jak mu na holé, chvějící se kůži přistávají miliony drobných kapek vody a on jako by se proměnil v jednu z nich. Splynul s prostředím a vnímal to celé z úplně jiného úhlu pohledu. Všude kolem něj se vznášela vůně sprchového gelu a šampónu. Tomova vůně. Pro něj ta nejkrásnější vůně na světě. Vždy si přál, aby na něm ulpěla a on ji nosil s sebou celé hodiny. Aby nikdy nevyprchala. A nyní se v ní doslova koupal.
Svět se náhle změnil v těsný prostor sprchového koutu. Byli jenom oni dva, nikdo třetí, nic, co by překazilo tu nádhernou chvíli. Bill se roztomile kousal do rtu, zády se opíral o Tomovo břicho, zatímco ten jej zezadu jednou dlaní objímal kolem boků, a tou druhou mapoval Billovu bledou kůži. Hladil jej po zádech, konečky prstů otíral o holá ramena, vystouplá žebra, proplétal prameny mokrých vlasů. Dotýkal se jej, jako by se mu měl pod rukama roztříštit na malilinkaté části a splynout s prostředím. Seznamoval se s jeho tělem, aniž by na něj kladl jakýkoli nátlak. Ani na malou chvíli neotevřel oči. Všechno to bylo tak krásné, až měl strach, že pokud by tak udělal, probudil by se ze snu a nic z toho by nebylo skutečné.
Nikdy neměl rád zimu. Neměl rád Vánoce, sníh, nekonečnou bělost okolí a radost ve tvářích všech, kromě vlastní. A stačilo tak málo, aby bylo všechno jinak. Bill nepřetvářel jeho svět. Byl jeho světem. Když se díval na něj, viděl vše. Viděl Vánoce, sníh, jeho vůně mu připomínala vůni domova, po kterém tolik toužil. Jeho staré já bylo tak dlouho utlačováno do pozadí, až jim zmizelo z dohledu. Místo něho tady byl úplně někdo jiný. Úplně jiný Tom. Kluk, který nepátral po svém štěstí, ale nacházel jej v štěstí toho druhého.
„Miluju tě,“ sténal do bledé kůže, která chutnala sladce. „Panebože… tolik tě miluju.“
Bill zoufale zasténal, naklonil tvář na stranu a zcela se odevzdal Tomovým hlubokým polibkům. Jejich jazyky se proplétaly jako o život. Ruce se rozběhly po těle toho druhého. Billovi se zatočila hlava. Vnímal to vše až příliš intenzivně. Život mu vzal něco hodně důležitého, v jiné podobě mu to však vrátil na zcela jiném místě. Dovedl dokonale rozlišit každý tón té omamné vůně, v Tomových polibcích rozeznával chuť sladkého sirupu a čokolády, ulpělé na jeho rtech, vnímal i sebemenší záchvěv jeho kůže, oheň plápolající v jeho nitru. Věděl, že budou vzrušení ještě dřív, než se tak vůbec stalo. Cítil to. Nic se však nedalo přirovnat k tomu, když na svém těle ucítil Tomův tvrdý úd.
Odtáhl se od něj, jeho roztřesené plíce téměř nepřijímaly kyslík. Pohlédl mu do očí, ptal se a ony mu odpověděly. S výrazem malého zvědavého dítěte sklonil tvář a poprvé si Toma prohlédl tak, jak jej Pánbůh stvořil. Jeho sexuální zkušenosti byly tak mizerné, že by se dokázal udělat už jenom z pohledu na Tomovo tělo. Sledoval přirozeně vyrýsované svaly břicha, třísla, přirození jenom o málo větší, než bylo to jeho. Už se na něj nedokázal déle dívat. Rychle zvedl hlavu a s překvapením zjistil, že si jej Tom také prohlíží. Zastyděl se, a když k němu Tom zvedl pohled, měly jeho tváře roztomile narůžovělý odstín.
„Jsi tak překrásný,“ Tom ještě pořád zaskočen tím, co viděl, ledva promluvil. Srdce mu bušilo tak silně, až měl pocit, že mu každou chvíli vyskočí z hrudě.
Billovi bylo do pláče. Přikývl na znamení, že souhlasí se vším, co právě řekl, a stulil se do jeho objetí. Opravdu nebylo kam spěchat. Měli pro sebe ještě celých pět dnů a pak možná i celou budoucnost. Při té myšlence si vzpomněl na chvíle, kdy s dědou jako malý kluk jezdil na venkov. Jezdili na koních, krmili dobytek, chodili na dlouhé procházky k jezeru plnému zlatých rybiček. Na jezeře žil pouze jediný pár labutí. Děda mu tehdy vysvětloval, že když si labuť najde svého partnera, prožije s ním zbytek svého života. Jako dvojice spřízněných duší, lásky tak bezbřehé, že překoná věčnost.
„Mám nápad,“ vyhlásil Tom a s něžným úsměvem vytáhl Billovi z vlasů zbloudilý lístek bazalky, který se pod proudem horké vody téměř rozmočil. „Co kdybychom se oblékli, vzali Buřtíka a pustili se do dalších šíleností na tvém seznamu?“
…
Nedokázala z těch dvou spustit oči. Její syn chvíli ležel vedle něj, chvíli poskakoval dokola a vyprávěl něco, co nemohla slyšet. Vlk jej po celou dobu pozoroval, občas vesele zakroutil chlupatou hlavou, hravě jej dloubl do zad, nebo láskyplně olízl za ušima. Nakonec opět ulehli bok po boku, srneček se ponořil do jeho bohaté hřívy a zavřel oči.
autor: B-kay
První něžná intimita mezi nimi. Ach, jak já tuhle povídku miluju! 🙂 Bill je hrozně roztomilý, takové zlatíčko k umačkání 😀 a Tomi, ideál každé romanticky založené duše ^^
Stejně jako při každém tvém dílu, i teď mi docházejí slova. Miluju tu něžnost, se kterou všechno píšeš!
Do posledního písmenka souhlasím s Lexi, Bill je úžasné zlatíčko! 🙂 Strašně ráda bych někoho takového znala 🙂 Líbí se mi ta jeho plachost, nevinnost a roztomilost. Do něj se jednoduše nejde nezamilovat 🙂 Vážně nevím, co víc bych měla psát, protože bych se stále dokola jen opakovala a myslím, že na tuhle nádheru ani nejsou slova, která by přesně popsala, jak moc je tahle povídka úžasná 🙂
Strašně moc děkuji za tuhle povídku! ♥
Opět nádherný a něžný díl, miluju je oba dva!
A ta poslední věta, ta prostě vystihuje naprosto všechno!
vždycky jsem si říkala, že už nemůže být lepší díl. no jsem rýda, že se mýlím
Krása jak ty dva jsou k sobě milí a mají se rádi.
Mám takú nádhernú sladkú bolesť vždy keď čítam túto poviedku. Je to tak strašne nežné a krásne… Srnčekova maminka bola úžasná, som rada že nezačala kričať a odháňať synčeka od jeho priateľa, ale, že počkala čo sa bude diať… Dúfam, že sa raz takto zachová aj Billov otec…
🙂
to byla opravdu neskutečně snová chvíle. já se na jejich další intimní sbližování hrozně těším. líbí se mi, jak je to pro ně nové, ale přitom tak přirozené, že je to celé vůbec nijak neděsí, přijímají to tak, jak to je.