autor: Dietřisko & Kentaur
Honimír a Šulík
Bill
Přenádherný slunečný den. Míříme romantickými uličkami ke krásně se rozpadající zřícenině. Prostě bomba.
V tu chvíli jsem zavadil o nějaký sloup. „Au… Mrdnul jsem se do brňavky,“ postěžoval jsem si.
„Patří ti to,“ mrknul na mě Olie. Možná trochu žárlil, ale nevěděl jsem na koho. To ukáže až čas. Zbytek cesty probíhal v trapném tichu. Doufal jsem, že už to není moc daleko, protože se mi vůbec nechtělo jít.
Mé přání bylo zřejmě vyslyšeno – konečně jsme dorazili ke zřícenině zvané Vyšehrad. Všiml jsem si vinic okolo něj.
„Hele, jídlo,“ zamumlal jsem.
„Co tu budeme dělat?“ zajímal se Olie.
„Nevim. Neznám odsud žádnou legendu. Necháme se překvapit.“ Povzdechl jsem si. Usadili jsme se na nějakou lavičku a čekali, aniž bychom věděli na co. Byla docela kosa, tak jsme se k sobě tiskli.
„Co vy tu děláte?“ ozvalo se nad námi najednou. Zvedli jsme hlavy a spatřili chlápka na koni.
„Sedíme,“ odpověděl jsem suše. Nechápal jsem, proč má toho koně, ale asi mu to připadalo cool. Jenže to bylo trapné a nemoderní.
„Nečekáte náhodou na mě?“
„Pochybuju,“ odtušil jsem.
„Ale je to dost možný, protože mě vidíte.“
„Působíš dost nepřehlédnutelně,“ podotkl jsem.
„No, ale já jsem duch,“ řekl prostě.
„A co já s tim?“ rozhodil jsem rukama. Pak jsem si vzpomněl na Jakuba. Ale ne…
„No, že vy mě vidíte… To znamená, že mě asi hledáte.“ Nadechl jsem se a chtěl pokračovat ve slovní přestřelce, když vtom mě přerušil Levi.
„Kdo jste?“
„Jmenuju se Horymír a tohle je Šemík,“ ukázal chlápek na svého koně.
„Já jsem Leverett,“ řekl jako vždycky s milým úsměvem. Vážně jsem toho kluka nechápal. To neumí být upřímný?
„Já jsem Olie,“ následoval jeho příkladu čaroděj.
„Loki,“ zavrčel jsem a založil si ruce na prsou. Olie a Levi začali tomu… Honimírovi vysvětlovat, proč tu jsme a co chceme. Mezitím chlápek sesedl a začali diskutovat. Stále jsem uraženě seděl, když vtom se mi začal věnovat kůň. Zničehonic mě kousl do ramene.
„Au! Debile, vole! Hej, Honimíre! Ten tvůj Šulík mě kousnul!“ Všichni se na mě překvapeně otočili. Pak se začali smát. V tu chvíli jsem se urazil úplně. Důstojně jsem odkráčel za roh, našel další lavičku a posadil se tam. Tak, a teď si třeba běžte beze mě.
„Au! Debile, vole! Hej, Honimíre! Ten tvůj Šulík mě kousnul!“ Všichni se na mě překvapeně otočili. Pak se začali smát. V tu chvíli jsem se urazil úplně. Důstojně jsem odkráčel za roh, našel další lavičku a posadil se tam. Tak, a teď si třeba běžte beze mě.
Tom
Viděl jsem, jak Loki uraženě odešel pryč. Ach jo, povzdechl jsem si. Řekl jsem Oliemu, aby to tu s Horymírem vyřešil a vydal jsem se za Lokim.
Našel jsem ho sedět na nějaké lavičce se založenýma rukama a popuzeným výrazem.
„Loki?“ oslovil jsem ho opatrně.
„Hm?“
„Nevrátíme se zpátky?“ zeptal jsem se.
„Ne,“ zavrčel.
„Ty jsi naštvaný?“
„Ne.“ Vypadal jako trucující dítě.
„Takže jo.“
„Ne!“
„Fajn, fajn, tak nejsi. Takže co kdyby ses teďka zvedl?“
„Ne.“ Přemýšlel jsem, jak ho donutit říct něco jiného než ne.
„Koupím si tu skotskou sukni.“
„Ne… Počkat, cože? Jo!“
„Je to dobrý, pořád stejný hovado,“ zasmál jsem se.
„No dovol?“ nafoukl tváře.
„Co se škádlívá, to se rádo mívá!“ Překvapeně jsme zvedli hlavy a uviděli Horymíra i se svým koněm, jak se na nás usmívá.
„Jeho? Ani náhodou,“ řekli jsme oba naráz. Horymír se jen zasmál.
„Takže, řeknete mi, co máte nyní v plánu?“ zeptal se muž.
„Ne.“
„Ale no tak, Horymíre. Právě jsem ho donutil přestat říkat na všechno ne.“ Chytil jsem se za hlavu a tiše zaúpěl. To už se k nám hnal Olie.
„Hele nechci vám kazit náladu, ale-“ Nestihl to ani doříct a ozval se jiný hlas.
„Našel jsem vás, hulibrci!“ Dlouze jsme se na sebe s Lokim podívali.
„Ty si zase chceš hrát, Oskare?“ Loki se postavil přímo přede mě. Horymír jen seděl na koni a překvapeně tom všemu přihlížel. „Schovej se, Levi,“ rozkázal mi.
„Ne, chci ti pomoc,“ odporoval jsem mu.
„Schovej se!“ zařval. Vylekaně jsem sebou škubl a raději ho poslechl. Odklopýtal jsem stranou, kde jsem se opřel o Šemíka.
„Bojíš se o svoji princezničku?“ prskl posměšně Oskar. „Neboj, skoncuju to s ní hned, jak vyřídím tebe,“ mrkl na něj.
„To se ještě uvidí,“ řekl Loki s ledovým klidem.
„Pomůžu ti,“ nabízel se mu Olie.
„Ne, tohle je mezi mnou a Oskarem.“ Viděl jsem, jak se na Lokiho tváři usazuje pokroucený úšklebek. Nehodlal prohrát. Roztáhl ruce, ve kterých se mu okamžitě objevily rudé plameny. Oskar udělal to samé, akorát jeho plameny měly černou barvu.
„Zkus vykrýt tohle,“ zašklebil se a hodil po Lokim obrovskou hořící kouli. Ten zvedl ruce a útok odrazil. Všiml jsem si, že se trochu zapotácel. Oskar byl mnohem silnější než posledně. Podvědomě jsem stiskl přívěšek, který mi Loki koupil.
Souboj pokračoval několik dalších minut. Nemohl jsem se na to ani pořádně dívat. Měl jsem takový strach.
Jen jsem viděl, jak Loki na mága posílá další útok. Ohnivá vlna srazila Oskara ne zem. Další ho tam přišpendlila. Snad celým městem se ozval příšerný jekot. Cítil jsem smrad spáleného masa a chtělo se mi zvracet. Oskar sebou lehce škubnul, ale vypadalo to, že se může sotva pohnout.
„Skončil jsi,“ prohodil Loki směrem k ležícímu tělu. Se spokojeným výraz se otočil a rozešel se ke mně. Najednou se Oskar nadzvedl a poslal po nic netušícím Lokim neuvěřitelně silný ohnivý vír. Určitě by ho jím dokázal zabít.
„Loki!“ zaječel jsem a bezmocně natáhl ruku. „Ne!“ Přivřel jsem oči. Podařilo se mi za Lokim vytvořit neviditelnou stěnu. Vír do ní narazil. Cítil jsem obrovský nápor, který působil proti mému chabému štítu. Zatnul jsem zuby. Musím vydžet! Nemohl jsem dovolit, aby se Lokimu něco stalo. Miluju ho, uvědomil jsem si. Roztřásla se mi kolena. Oskar vítězil nad mou silou. Ne, tohle ještě není konec.
Z posledních sil se mi podařilo odolat. Vír zmizel. Úlevně jsem se usmál a svezl se na zem.
„Levi!“ slyšel jsem jakoby z dálky. Nedokázal jsem vnímat, co bylo dál. Svět se mi vzdaloval.
***
Probral jsem se až v autě. Pomalu jsem otevřel oči a zamžoural. Nade mnou se skláněl Loki. Promnul jsem si čelo a oči. Neuvěřitelně mě bolela hlava.
„Vítej zpátky mezi živými, štěně.“ Opatrně jsem se posadil.
„Co se stalo?“ zeptal jsem se dezorientovaně.
„No, dorazil jsem Oskara, ale není tak mrtvej, jak by se mohlo zdát. Ten hajzl to přežil a zmizel dřív, než jsem to s ním stihl skončit,“ povzdechl si. „Ale jinak k tomu, co jsi udělal… Neměl jsi to dělat. Věděl jsem o tom útoku.“
„Teď kecáš, jenom abys mi nemusel děkovat,“ rozesmál jsem se.
„Fajn, dobře,“ sklopil hlavu, ale viděl jsem, jak se trochu usmívá. „Díky…“
„Počkej, neslyšel jsem. Můžeš to zopakovat?“
„Jdi se vycpat!“ Usmál jsem se a krátce se na něj podíval. Šíleně mě píchalo v temeni hlavy.
„Co se bude dít teď?“
„No jelikož Horymír říkal, že v Česku nic není, jedeme na Slovensko,“ ozval se Olie zepředu.
„Já jen doufám, že tam mají lepší silnice.“
„Pochybuju.“
autor: Dietřisko & Kentaur
betaread: J. :o)
"Honimíre, tvůj Šulík mě kousl."
Tak tohle budu rozdýchávat ještě hodně dlouho 😀 Ale scéna se sukní a Oskarův příchod taky stojí za to, prostě opravdu vtipný a povedený díl, holky 🙂
souhlasím 😀 .. to s tou sukní je nezapomenutelný 😀
Levi se skotskou sukynkou, jo? o.O 3:D No… mmmh 😀 :* Hehe… Ne, nepredstavuju si to! 😀 Kazdopadne Leviho schopnost obranneho stitu nebo co to bylo je cool! 😀 Ne, neprevzala jsem si to z Lokiho boziho slovniku a NE! Nerikam to porad 😀 No co? Neni to autorska kradez. Krasnej, super, bozi, libovej, Coool dilecek ♥ Vy vite, co ted prijde 😀 Jo, tesim se na dalsi dil! :3
Honimír a Šulík XD ještě lepší, že Šulík, říkáme našemu učiteli XD
No, to ne 😀 To byl zase jednou nářez! A Levi jako hrdina <3 Líbilo se mi, jak si uvědomil, že Lokiho miluje… Teď jen, aby si to uvědomil i ten černovlasej nafoukanec :)))
Nemůžu se dočkat dalšího dílu!
Wooow, já vůbec netušila, co za schopnosti Levi má! Moc mě to překvapilo, když ´vykouzlil´ ten ochranný štít. Taky se mi ulevilo, že se Lokimu nic nestalo a potěšilo za Toma, že konečně byl hrdinou někdy on 🙂 A to Billovy ´díky´ fakt nemělo chybu 😀 😀 Oh, a Tom si uvědomil, že Billa miluje! :-O Prosííím, já nechci, aby se Tom kvůli Billovi nějak trápil, snad si i Bill brzy uvědomí své city 😉
Jinak Honimír a Šulík mě fakt pobavili 😀 Když jsem si četla název kapitoly, tak jsem si říkala, co to bude…vůbec mě nenapadlo, že Loki takhle pojmenuje Horymíra a Šemíka 😀 Super, holky 🙂
Moc děkuji za díl! 🙂
Tak dnes opäť super kapitolka.
Billove prezývky ma odrovnali 😀 A Tomove schopnosti – no ja žasnem, fakt ma prekvapil a som rada, že si uvedomil, že Lokiho miluje.
A teraz ich cesta na Slovensko – som vážne zvedavá, koho v mojej krajine stretnú 😀 žeby nejakú Báthoryčku?
Opět naprosto BOŽÍ díl! 😀 😀
Jsem zvědavá na jejich putování po Slovensku 😀