Jeho pohled padl na postel. Vzorně ustlaná a po merfolcích ani vidu ani slechu. Jen na stolku se bělal kus papíru. Děkujeme za všechno, nikdy ti to nezapomeneme. Stálo na něm. Tom nevěděl, jak by se měl cítit. Na jednu stranu byl rád, že se jich zbavil, ale… na druhou stranu… najednou si uvědomil, jak velké je v jeho bytě ticho. Pravda, zmizel strach z těch nebezpečných věcí, které Raie, Kaie a Willa provázely, ale… možná by to Tom i přehlédl. Ten pocit tepla v srdci mu bude chybět. Už roky žil sám, měl sice přátele, ale ne rodinu. A tak nějak… ta podivná potrhlá rodinka z moře se mu začínala líbit.
Ale už bylo pozdě na rozmýšlení. Byli pryč a Tom už s tím nemohl nic udělat. Nejspíš se vrátili do moře. Byl za ně rád, tady na zemi je nic dobrého nečekalo.
*o dva týdny později*
Tom už se zase vrátil ke své práci. Zdálo se, že se jeho život pomalu vrátil do starých kolejí, ale… něco bylo jinak. Události nedávno minulé se mu stále vracely ve snech i v denním bdění. Musel pořád přemýšlet, co teď merfolkové asi dělají. Zabíjejí ještě? Dělají to právě teď? A… jak se má Will? Tom často… no vlastně pořád vzpomínal na to, co musel malý merfolk prožít. Bylo mu z toho pokaždé úzko u srdce. Na jednu stranu byl rád, že jsou pryč a v bezpečí moře, ale na tu druhou… každým dnem si to uvědomoval víc a víc. Stýskalo se mu.
Jeho rty opustil táhlý povzdech. Georg se na něj už chvíli díval. Bylo jasné, že s jeho přítelem není něco v pořádku, ale… hodně toho prožil a Georg věděl, že takové věci chtějí čas. Však on se z toho vykřeše a za pár let bude tohle jen vzpomínka.
~*~
K večeru se loď s posádkou vrátila do přístavu. Tom a jeho kolegové zrovna vytahovali ryby, když se ozvalo.
Oba muži vytáhli průkazy a ukázali je Tomovi. Ten se lekl. Co po něm sakra chce kriminálka? Ztěžka polkl.
Tom se vrátil k sítím. Georg se k němu naklonil.
„Můžeme?“ Zeptal se Marlow. Tom kývl. Když došli na parkoviště, a tam uviděl černé policejní auto, polil ho ledový pot. Je zle, určitě. Něco se stalo. Zpomalil v kroku, skoro se zastavil. Detektivové ho chytili každý z jedné strany za paže.
Tom už byl zoufalostí bez sebe. Na co přišli? Co se teď bude dít? Nevěděl. Díval se do velkého zrcadla před sebou. Byl to hrozný pocit vidět sám sebe, ale přitom vědět, že za tím zrcadlem stojí další lidé a sledují ho. Mockrát to viděl v televizi, ale nikdy by ho nenapadlo, jak hrozný pocit je to ve skutečnosti. Navíc fakt, že měl ruce v klepetech, nebyl o moc lepší. Hlavou se mu honily různé scénáře, jak budou následující minuty vypadat.
Připadalo mu, že je v té prokleté místnosti snad roky, ale kdykoli se podíval na hodiny na stěně, pohnula se velká ručička sotva o minutu. A pak… konečně se otevřely dveře. No… konečně… Tom by v tu chvíli byl možná radši, kdyby zůstaly zavřené, protože výraz detektiva Roskowa se mu vůbec nelíbil.
Na stole před ním přistál spis. Při dopadu se z něj vysypaly některé papíry. Tom si všiml i několika fotek. Zamrazilo ho. Detektiv Roskow si sedl naproti. Ležérně se rozvalil na židli a podepřel si rukou bradu. Chvíli mlčel dívaje se na spis před Tomem. Pak promluvil.
autor: Wind
Dakujem za preklad 🙂
[1]: To není překlad 😀 to je skutečně moje práce 😀
Dneska jsem zpětně dočetla celou povídku a moc se mi líbí. Těším se na další díly 🙂
(ten první komentář není můj, jen mi někdo fušuje do přezdívky 😀 )
[3]: Jsem ráda, že se ti povídka líbí. Pokračování už je zase kousek napsané, ale nevím, jak rychle to bude přibývat, času je málo a povinností hodně 😀
?? No tak toto bol celkom šok!
Trochu ma mrzí, že merfolkovia odišli tak rýchlo a v podstate bez nejako rozlúčenia, ale verím, že sa opäť čoskoro objavia 😀
A Tom.. no ten to teraz pekne schytal, byť obvinený z takej veci.
Vďaka za časť a som zvedavá na pokračovanie.
A do kelu. Tak to bude Tom asi potrebovať pomoc od bratov merfolcov. Chudák to je hnusné obvinenie 15-násobná vražda…
Ďakujem za kapitolu.
No tak to je šok co bude dál?
Asi by bylo na čase to trochu prosvětlit, co? 😀 Toho temna je tam nějak moc a myslím, že i vy byste ocenili trochu laskavější pokračování 😀
Oooooo! Tak teď tady jenom sedím a koukám se na obrazovku jak blb 😀 Tohle mě tedy ani ve snu nenapadlo! Ono je to sice logické, že takhle masová vražda se bude vyšetřovat, ale tím, že merfolkové jenom zachraňovali svého druha a Tom vlastně nic neudělal…tak mě ani nedocvakla vážnost té situace. Jsem z toho teď fakt mimo a nejvíc mě štve fakt, že mě tohle ani nenapadlo 😀 Já jsem to měla už jako uzavřenou kapitolu a nenapadlo mě, že se tohle bude ještě vyšetřovat. No, teď Tomovi vůůůůbec nezávidím. nedokážu si představit, jak moc bezmocně se teď musí cítit. Navíc si nejsem jista, zda tohle vůbec vysvětlí. A jak to vlastně ví, že to byl Tom? Měli tam kamery? Ale v tom případě to neviděli merfolky? A nebo jsou merfolci pro kamery neviditelní? No..nebudu tady rozebírat svoje teorie a raději se budu muset nechat překvapit. Tenhle díl mě ale vážně dostal a opět se ukázalo, jak nepředvídatelná jsi a jak mě dokážeš vždycky překvapit. Je mi Toma moc líto. Vůbec mě nenapadá, jak by se z tohoto mohl dostat, pokud by mi teda nepomohli merfolci, jenže jak ti by se o tomhle dozvěděli? Ufff..myslím, že mám o myšlenky na celý večer postaráno 😀
A ještě mi trošku zabylo líto, že merfolkové tak zmizeli, bez rozloučení..bez ničeho. Jak Tom našel prázdný pokoj, tak se mi fakt sevřelo srdce. Já vím, že loučení je kolikrát horší, ale i tak..prostě mi to zabylo líto. Stejně jako Tom jsem si na ně totiž už zvykla.
Strašně moc Ti děkuji za bíječný díl, Wind! 🙂
[9]: Kamery jsem v potaz nebrala, ale DNA nalezené v rouře ano 😀 Jsem ráda, že jsem vymyslela něco, co tě nenapadlo 😀 jen doufám, že to neříkáš jen tak, přeci jen čteš moje povídky už od začátku a víš, že ráda slyším, že se mi povedlo něco nepředvidatelného a jen mi chceš zvednout ego 😀 ale snad ne 😀
Teď jsi mi tak připomněla, že jsem vlastně v tom dalším díle neuvedla, jak na Toma přišli 😀 tak nevadí, dotáhnu to v tom dalším 😀
[10]: Já jsem poslední dobou fakt nemožná 😀 Asi degeneruju z té školy, nebo už fakt nevím, protože poslední dobou mi nic nedocvakává 😀 DNA mě samozřejmě taky nenapadlo 😀 Já tady přemýšlím o nějakých kamerách, o tom, jak byl někde ukrytý nějaký svěděk a Toma identifikoval a o dalších kravinách, které by nebyly možné, ale DNA mě nenapadne 😀 Asi se sebou budu muset něco udělat 😉
A neboj se, já rozhodně nepíšu něco, co tak nemyslím 😉 Právě naopak jsem až moc upřímný člověk, což není v některých případech dobré. Takže co si myslím, to napíšu 🙂 Takže žádné strachy 😉
Každopádně tu teď nad tím fakt pořád přemýšlím. Nechtěla bych být na Tomově místě 😀 Mě by tam asi kleplo, kdybych zjistila, že jsem obviněna z masové vraždy 😀